Trnitá cesta ke štěstí

campionka  Vydáno: 22.10.12

Mám za sebou 1× IUI, 3× IVF, 2× ET, 1× KET, 1× biochemiceké těhotenství a 1× zamlklé těhotenství v 11. týdnu. Po roce chození s přítelem jsme se rozhodli, že bychom chtěli miminko, prášky jsem nebrala, tak jsem si říkala, že nebude problém.

Měsíce plynuly a mimčo nepřicházelo, nutno podotknout, že první rok jsem nijak neřešila, prostě až se zadaří, tak se zadaří, ale po tom roce jsem zašla k MuDr., aby se jukla, jestli je vše ok. Zjistila, že mi nedozrává folikul (vajíčko), že je pouhých 10 mm, nasadila prášky a měla jsem hlídat, jestli budu mít ovulaci. Tři měsíce a nic, žádná ovulace a folikul taky nic moc. Takže nás poslala do Gennetu, kde si nás přebrali a další tři roky chodili jen k nim. Udělali nám všechna vyšetření, imunologii, genetiku, spermiogram a hormonální profil, vše v naprostém pořádku. Po nevydařené inseminaci jsem se rozhodla, že nechci čekat a vletíme na IVF. Při prvních injekcích se mi klepaly ruce, ale časem mi to ani nepřišlo. Dneska bych neměla problém komukoli injekci píchnout, není na tom žádná věda a strach z jehel mi to totálně odbouralo.

První IVF probíhalo celkem dobře, jen jsem ze sebe vyplodila pouhá dvě vajíčka, a ta se pak neoplodnila, takže se zbytek nekonal. Na další pokus jsme šly za půl roku, měli jsme před svatbou, takže myšlenky jsem měla mimo, říkala jsem si, to je dobře, teď se zadaří, každý přece říká, když máš jiné starosti a plány, miminko přijde. Každopádně nepřišlo, sice jsem na testu po devátém dni od oplodnění našla dvě čárky a byly tam ještě týden, měla jsem strašnou radost do doby, než začaly čárky mizet a já jsem to dostala. Tehdy mě ještě srazila na kolena má vedoucí, když mi řekla, že je to moje chyba, že nemůžu otěhotnět, že bych si měla spíš dojít k psychiatrovi. Nic nevěděla a soudila. Říkala jsem jí, že chodíme na IVF, jelikož jsem poctivec, a když jsem šla na neschopenku, tak jsem prozradila i důvod, abych po té nebyla ta špatná, kdyby se náhodou zadařilo.

O dalším pokusu jsem nechtěla slyšet, ale uplynul rok a šli jsme do třetího a posledního. No a světe div se, poprvé jsem měla 10 zralých vajíček, čtyři přežila. Dvě nám zamrazili a dvě mi transferovali. Devátý den jsem testla a byly tam, dvě silné čárky, a já jsem pak každý den testovala jak cvok a hlídala, aby nezačaly slábnout jako posledně. Naštěstí se nestalo, ale měla jsem větší hematom a v osmém týdnu začala krvácet, mimi se statečně drželo a já jsem pomalu začala věřit, že s námi vydrží až do konce. V devátém týdnu mě opravdu divně zapíchalo v děloze, ale po chvilce to přestalo, tak jsem si říkala, to nic není, prcek roste a děloha taky, to je normální. Ovšem na konci desátého týdne špinění, myslela jsem, že to bude zase hematom. Naklusala jsem ke své MuDr., ale nebyla tam, tudíž jsem musela do vinohradské nemocnice, to už jsem měla sebou i manžela.

Na příjmu byla příjemná sestřička, ale tím to skončilo. Přišla jsem zřejmě nevhod, pan doktor byl naštvaný, co tam dělám se starou zprávou v ruce a má jít ke své MuDr. Neměl zavřené dveře, tak jsem slyšela, jak sestře říká, že má jít domů a takhle se tam nikdy nedostane. Přitom já bych v klidu počkala, až se vystřídá s odpolední směnou, každopádně mě vyšetřil, celou dobu byl silně nepříjemný, než zjistil, že mimi neměří tolik, kolik by mělo. Vzal mě na podrobnější UTZ, zavolal k sobě ještě jednu doktorku a suše mi oznámil, že plodu nebije srdce a zastavil se vývoj. Ani jsem nestihla nic říci svému muži, který na mě čekal venku, a rovnou se mnou začali sepisovat papíry na příjem.

Co se vlastně stalo, mi došlo, až jak jsem čekala s manželem, než mě přijmou, ta bolest byla neskutečná a já jsem jen brečela a brečela. Manžel se mě snažil ukonejšit a byl statečný, až od mamky jsem se dozvěděla, jak u nich brečel. Jelikož bylo pozdě, rozhodli se, že mě vyčistí až další den, jeden starší hodný doktor mi znovu udělal UTZ a zjistil, že srdíčko pořád tluče, naděje ve mně zase vzplanula. Každopádně další den jsem už začala krvácet a z krve bylo HCG nízké. Takžen i když srdce tlouklo, mimi pomalu odcházelo.

Po vyčištění jsem si přišla jak prázdná nádoba. Bolest fyzická nebyla nic oproti té duševní. Nechápala jsem, proč zrovna já nejsem neschopná odnosit miminko, dávala jsem si to strašně za vinu do doby, než jsme si šly pro ty drobky, co jsme měli zamrazené. Věřila jsem, že ta smůla se jednou zlomí, nezlomila, embrya se nechytla vůbec. MuDr. mi domluvila lázně a měla jsem naplánovaná další IUI. Ale na žádné jsem nešla, už jsem nechtěla, aby mě pořád někdo prohlížel, abych znovu doufala jen proto, abych byla zase zklamaná. Možná si budete říkat, že kecám, ale já jsem se rozhodla, že už žádné dítě nechci, byla jsem tak zlomená a nešťastná, že jsem si řekla, holka, za tohle to nestojí, přece kvůli tomu neskončíš v blázinci. A tak jsem to oznámila i svému muži s tím, že si lázně užiji a pak si budeme žít klidný život bez doktorů.

Do lázní jsem samozřejmě nejela, jelikož měsíc před odjezdem jsem zjistila, že jsem těhotná, byl to celkem šok, už jsem s tím nepočítala a jediné, na co jsem myslela, že to zas budou nervy. Těhotenství jsme tajili do pátého měsíce, nechtěla jsem znovu vidět ty lítostivé pohledy a dotazy tipu: jak ti je a rady to bude dobré apod., kdyby to nevyšlo. První měsíce byli strašné, i když se nám to povedlo přirozeně, hematom jsem měla znovu a musela jen ležet a dlabat hormony na udržení. Od pátého měsíce mi neustále tvrdlo břicho a já jsem domlouvala mimču, ať tam vydrží, že je brzy. Nakonec jsem přenášela, a to jsem zas měla strach, abych neměla zkaženou plodovku a miminko bylo v pořádku.

Pohlaví jsme si nenechali říci, jaké by to pak bylo překvápko na porodním sále. Porod mi museli vyvolávat, bolesti takové, že jsem myslela, že okoušu omítku. Přes dvanáct hodin a na porodním jsem strávila tři čtvrtě hodinky a tlačila ve stoje. Naše krásná holčička se narodila v pořádku jen s hematomem na hlavičce, který se časem vstřebal. Dvě hoďky po porodu jsem musela pod narkózu na čištění, hodně jsem krvácela, trvalo to hodinu, ale teď vím, že to za to stálo, za všechnu tu bolest, zklamání a čekání, naše malá princezna mi to každý den vynahrazuje svým smíchem a úsměvy. Jsem šťastná za ten velký zázrak, který jsme dostali a přeji všem snažilkám a zoufajícím holčinám, ať se brzy zadaří. Sice je to klišé, ale když to nejmíň čekáte, tak se to podaří. Omlouvám se za román, snad se bude deníček dát číst a není moc zmatený.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
rusovlaska.e
Ukecaná baba ;) 1896 příspěvků 22.10.12 05:08

Hodně šťasných chvil do dalšího života s princeznou :kytka:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 22.10.12 07:54
:hug:
 
Paja01
Ukecaná baba ;) 1086 příspěvků 22.10.12 07:59

Krásný deníček :palec: Ať vám holčička dělá samou radost :)

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 22.10.12 08:24

Hodne stesti!!! :kytka: To si pak lide aspon deti vazi a pekne se o ne staraji!!! Nase nenarozena holcicka po ivf ma uz plnou skrin oblecek a uz ted vime, ze to bude milovane a obletovane miminko:-)! Pokud tedy vse vyjde tak, jak ma!
Tobe velka gratulace! :mavam:

 
kerrankin
Závislačka 3160 příspěvků 22.10.12 09:38

@kaspluc
To si pak lide aspon deti vazi a pekne se o ne staraji!!! Nase nenarozena holcicka po ivf ma uz plnou skrin oblecek a uz ted vime, ze to bude milovane a obletovane miminko:-)

Promiň, ale to je blábol. A o skříni plné oblečků to vážně není.

Autorko - gratuluji a přeji hodně štěstí, ať už jde všechno jenom hladce :palec:

Příspěvek upraven 22.10.12 v 09:38

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 22.10.12 09:45

@helenkka Nerikam ze tom je:-), rikam, ze lide, kteri se o deti snazi X let a pak se zadari jakkoliv, tak si toho umi vice vazit, nez ti, kteri otehotni hned. Tak to proste je a to mi nikdo nevymluvi! Vazi si toho mozna kazdy, ale snazilky mnohem vice… Tot nazor i lekaru. A tou skrini jsem chtela rici, ze se na mimi tesime asi mnohem vice, nez je normalni:-)!

 
Petka333  22.10.12 10:36

Přesto že se mi dvakrát zadařilo napoprvé, tak si toho zázraku, že mám dvě krásné, zdravé děti neskutečně vážím. A o hmotném zajištění to opravdu není, věřím, že moje děti jsou šťastné i když nemají plnou skříň věcí:-))

Zakladatelce moc gratuluji!! Je krásné si přečíst příběhy, které dají spoustě žen naději, že to jedno dne vyjde, i když to vypadá beznadějně…

 
Ninouš
Ukecaná baba ;) 1102 příspěvků 22.10.12 10:59

Moc moc gratuluji a přeji holčičce do života jen to NEJ :mavam: A jak psali ostatní určitě to není o tom jestli se mimi podaří hned nebo ne. My ho počali neplánovaně a vážím si toho neskutečně moc a vím že naše mimi bude také obletované a milované :)

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 22.10.12 11:07
:potlesk:
 
lucka83
Hvězda diskuse 45847 příspěvků 112 inzerátů 22.10.12 11:12

Moc gratuluji k holčičce :kytka:,at Vám dělá jen samou radost :dance:

Příspěvek upraven 22.10.12 v 11:12

 
Elata
Závislačka 3823 příspěvků 22.10.12 11:35

Jsem ten konec proslzela. :) Moc štěstí a pevné zdraví všem přeju!

 
skritek Petra
Kelišová 5504 příspěvků 22.10.12 13:17

Nadhera, velke gratulace!!!

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 22.10.12 13:31

Velikánská gratulace k holčičce, hlavně že se to povedlo a to je nejdůležitější :hug: :hug:

 
e-lili
Echt Kelišová 9310 příspěvků 22.10.12 13:45

@kaspluc pěkný kecy! My otěhotněli první měsíc co jsme si přestali dávat pozor. Skříň plnou oblečků a ne jednu máme nachystanou cca od 5.měsíce a rozhodně si nemyslím, že si mimča vážím míň než kdybych se o něj snažila několik let. A milované a obletované miminko to bude rozhodně taky.

Autorce moc gratuluju a přeju jen to nej.

 
tonj  22.10.12 14:09

@kaspluc Hm, tak to, že dítěte si váží více ten, kdo si na něj počkal, může vypustit z pusy jenom… Toť můj názor a nikdo mi ho nevymluví. Tyhle řeči mě fakt vždy zvednou ze židle. Každý den děkuji, že můžu být máma i když jsem čekat nemusela. Zdar.

 
tonj  22.10.12 14:11

A samozřejmě autorce deníčku velká gratulace k miminku. Ať už se jen daří.

 
novo123  22.10.12 14:12

Krásný deníček :lol:

 
lilia81
Extra třída :D 14649 příspěvků 1 inzerát 22.10.12 14:13

:potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: krásný deníček! moc gratuluju!!! i slzička mi ukápla!!! je zázrak, že se to nakonec takto povedlo a hodně štěstí a radosti všem třem! a opravdu se vyplatí věřit na zázraky!

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 22.10.12 14:22

Moc a moc blahopřeju k vytoužené holčičce a přeju celé rodině jen to nejlepší!

@kaspluc Nechápu a nerozumím tomu, že si dovolíš soudit, kdo víc či méně miluje své dítě?! Kde bereš právo tvrdit, že moje dítě, ač není z ivf a nemá plnou skříň oblečků, je méně milované, než to tvé nenarozené? Nebo že si jej méně vážím než ty toho tvého :nevim:?

 
principeska
Závislačka 2515 příspěvků 22.10.12 14:41

Krásný deníček, na konci mi ukápla slza :)
@kaspluc asi jsi to myslela dobře, ale stejně jsou to strašné bláboly

 
Dadadaska
Povídálka 15 příspěvků 22.10.12 15:18

Je mi líto kolik špatného jste s manželem museli prožít a čím vším jste si museli projít než se konečně zadařilo a přišlo k vám štěstí v podobě dcerušky.
Moc k holčičce gratuluji a přeji už jen to dobré v životě :kytka:

 
kovarovakobyla
Zasloužilá kecalka 817 příspěvků 22.10.12 16:58

Krásný deníček! Blahopřeju!
Kaspluc to tak určitě nemyslela. Já to chápu tak, že jsou mezi námi i takové ženy, které si toho zázraku mít vlastní dítě vůbec neváží. Nevím jak vy, ale já jich pár znám a ani jedna na ten zázrak nemusela čekat.

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 22.10.12 18:36

@kaspluc tak já proto, že jsem do toho přišla náhodou, si svého drobka jako vážím míň? To je ale blbost. :D

 
Uživatel je onlinebalestra
Závislačka 4476 příspěvků 22.10.12 20:05

Taky si myslím, že kdo se snaží delší dobu, vážé si toho všeho více. Myslím, že žádná snažilka neřekne, já si přeju chlapečka/holčičku a nebo, že by si stěžovala, že má třebas dlouhý porod. Prostě je to větší dar. Samozřejmě, mateřská láska je pak stejná, všemocná.

 
Janik101
Neúnavná pisatelka 15503 příspěvků 22.10.12 21:07

Na konci mi ukápla slza!! Moc krásný a silný příběh. Holčičce hodně zdraví a pohody a vy si užívejte, zasloužíte si to…

 
Alenaxxxx
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 22.10.12 22:23

Moc krásný deníček.

A jinak, nehádejte se tady kvůli skříni plné oblečení. Pravda asi je, že kdo počne po dlouhé době, víc se bojí, aby se něco nestalo a podle toho se taky opatrně chová.

 
sweet78
Echt Kelišová 8297 příspěvků 25 inzerátů 23.10.12 10:03

Možná to @kaspluc jen hodně blbě zformulovala… aspoň doufám…
Ono to není o tom že by si toho DARU více vážila nebo ho milovala víc… jde spíš o to že pokud se nedaří a žena si projde i několika IVF tak si mnohem víc uvědomuje jak je to vše křehké…

@campionka Tobě moc gratuluji a přeji aby jste si své štěstí mohli užívat plnými doušky :hug: :hug: :hug:

 
bjetuschka
Závislačka 3881 příspěvků 2 inzeráty 23.10.12 10:37

Jsem ráda, že to dobře dopadlo :hug:

 
campionka
Stálice 59 příspěvků 24.10.12 08:23

Všem děkuji. :D

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček