Trocha vánoční duchařiny

lemyk  Vydáno: 30.12.10

Vždy v tom vánočním čase přijde na člověka chvilka, kdy bilancuje a přemýšlí nad tím, jaký byl rok nynější a bude ten budoucí. Někteří věříme, že bude mnohem mnohem lepší - a já se sem řadím také.

Neboť snad jediným světlým bodem bylo v tomto, pro nás spíše vypjatém roce, narození našeho broučka. Ale starostmi je člověk provázen celý život a tom zde psát nechci. Chtěla bych věnovat touto cestou vzpomínku své babičce, která nás letos navždy opustila nebo ne? :)

Chystali jsme Vánoce, jako každým rokem, u mých rodičů. Sejde se kompletní rodina a já z toho mám nádherný hřejivý pocit. Tentokrát nás však bylo o jednoho méně, ale také o jednoho více - koho by to napadlo, že než se rok s rokem sejde.

Zasedli jsme k večeři. Máme zvyk, že nikdo nesmí vstávat od sváteční krmě dříve, než hlava rodiny prohlásí večeři za uzavřenou. Udělali jsme proto vše potřebné, aby nemusel nikdo vstávat, jít na WC, jít si pro pití apod. :) Připravila jsme našeho pomalu 5měsíčního rošťáka do lehátka a věřila, že bude hodńoučký jako andílek. Což byl tak prvních pět minut. :)

Můj tatínek zahájil slavnostní, krátký, leč výstižný proslov - u nějž se všichni tváříme vážně, protože je to přece vážná situace. Shrnul co se v naší rodině událo. Vzpomněli jsme na ostatní, co zde s námi nejsou a každý ve svých myšlenkách začal zásobit svůj talíř.

Malý samozřejmě moc v klidu nebyl, pokřikoval, pobrekoval - až jsme s manželem hnedka začali házet hlášky typu: „Nebojte, v džungli to vypadá podobně“ aj. Ale to trvalo až do té doby než… Zcela razantně a nepřeslechnutelně bouchly záchodové dveře, které však byly zavřené, protože do chodby jsem měla zrovna nejlepší výhled.

Lekli jsme se všichni, protože bylo jasné, že to není jen tak samo sebou. Podívali jsme se zkoprnělí s bratrem na sebe a oba najednou řekli - babička - babička je tu určitě s námi - přišla se na nás podívat. A uvěřil i můj muž, který nikdy ničemu takovému nevěří i taťka (který si první dělá legraci, když se přejde na toto téma - ale má zrovna pod postelí rozečtené Neuvěřitelné záhady od Victora Farkase) i mamka (a mamča je nejtvrdší oříšek, ta nevěří nikdy ničemu). Dále se už nedělo nic. Až na to, že malý najednou ztichl a spinkal jako andílek - a já jsem naprosto přesvědčená, že vím, kdo je jeho strážným andělem.

Babička totiž odešla chvilku po narození maličkého - ale ještě před tím ho viděla. Jistě se o něj postará a bude jej v dobrém provázet po celý jeho život. Až později jsem si uvědomila, že mamka nachystala o jeden talíř víc, hned vedle lehátka, kde malý při večeři ležel. Bylo tam zrovna prázdné místo, pro milého návštěvníka, který nám dal znamení, že s námi je a vždycky bude. A my budeme vzpomínat stále.

A proč to píšu - věřím, že se dějí věci mezi nebem a zemí - a věřím, že jsou okamžiky, kdy víme s jistotou, že nás naši drazí provázejí, i když se zdá, že s námi již nejsou. Kdo dokáže uvěřit, cítí,že je mu mnohem lépe - tak nějak lehčeji a k Vánocům přece trochu těch zázraků patří.

Přeji všem do nového roku, mnoho zdraví, úspěchu a lásky - a to, aby jste se přes veškeré starosti a strasti přenesli lehce, s vírou a nadějí, že brzy bude lépe.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Karinkaaa
Ukecaná baba ;) 1475 příspěvků 30.12.10 09:00

Taky na takové věci věřím :andel: :andel:

 
Honey 80
Zasloužilá kecalka 569 příspěvků 30.12.10 09:00

Ahoj Lemyk - teeeda při čtení tvého deníčku jsem měla husí kůži po celém těle! Věřím na takovéto zázraky, sama jsem něco podobného prožila!
Přeji také šťastný a pohodový rok 2011!!!!

 
Anonymnice  30.12.10 18:00

pěkný…a znám to! manželova babička zemřela letos 14. ledna a naše holky se narodily 14. října…přesně 9 měsíců poté - jedna s holek má babiččino jméno. a babička,…možná i s dědou - chodí holčičky strážit také. první úsměvy naše holky totiž věnovaly duchům…zní to divně, ale když se dítě dívá za vás do prázdné zdi, kde není ani obrázek ani flek ani nic…a usmívá se a pak hlavičkou otáčí dál a pořád se usmívá…tak je to rozhodně zajímavý :andel:

tak sláva andělům strážným!! :palec:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 31.12.10 16:16

Docela mě zamrazilo, ale věřim tomu. Zamrazí mě vždy, když se naše malinká dcera zahledí kakoli, kde nic není (strop, roh místnosti, dveře) a po chvíli se na to cosi začne děsně smát 8-o :mrgreen:

Zničeho nic padají věci z lednice, aniž by někdo lednici několik hodin otvíral se sama pootevře, tůhle jsem koutkem oka zahlídla padající houbu na nádobí-byla sice na kraji linky, ale ne tak aby se sama převážila, ležela tam celou plochou a najednou byla na zemi, dětská houpačka se občas sama lehce rozhoupe…atd atd. Už se neděsim. Malá se na to cosi směje, tak věřím, že je to hodné. Je to baráček z roku 1870, tak to by bylo divný, kdyby neměl svého ducha :-D Ale je fakt že mě vždycky úplně zatrne, když se něco takového stane 8-o Přecejen, je to divný :nevim:

Příspěvek upraven 31.12.10 v 16:17

 
jana_m
Závislačka 4956 příspěvků 01.01.11 11:58

Taky v takové věci věřím.. V mamčině domě se také dějí divné věci, ale v tomto případě spíš děsivé, tam se zjevně o strážného anděla jednat nebude.. :nevim:

Vždycky jsem se tam hrozně bála, když jsem byla sama doma, jednou vrzaly kroky na chodbě, když tam nikdo nebyl, podruhé se zničehonic rozsvítilo v obýváku.. Moje mamča zahlédla v zrcadle svou babičku, no je toho víc..

Jenže tenhle dům má za sebou temnou minulost - před více než sto lety tam bydlel švec a jedné noci mu hráblo a vyvraždil celou rodinu - ženu a 6 nebo 7 dětí (už nevím) :-?

Jinak naše malá se taky v našem bytě čas od času směje do prázdné zdi, ale už ne tak často, když byla maličká, dělala to mnohem častěji..

Příspěvek upraven 01.01.11 v 11:59

Vložit nový komentář