Trochu jiná realita

Pettulle  Vydáno: 30.04.12

Můj největší sen byl mít holčičku, porodit alespoň jednou spontánně a bez nástřihu, a mimi aby vážilo okolo 3 kg. Realita byla ovšem úplně jiná!

V předchozím deníčku jsem popisovala své těhotenství zhruba do 25. tt. No, i nadále mi bylo sem tam docela špatně, břicho bylo velké už teď a utěšeně nabývalo větších a větších rozměrů a těžklo. Až se dostalo na nějakých cca 130 cm! Nohy mi začaly otékat a váhu těla už horkotěžko zvládaly a docela bolely, k tomu křížové bolesti, takže spaní bylo pro mě noční můrou, protože na břichu to nešlo tuplem, na zádech se mi hodně špatně dýchalo, jak mi mimčo tlačilo na plíce a převalování z boku na bok každou hodinu nebyl taky žádný med, hned mě začaly bolet kyčle a o bolestech stydké spony ani nemluvím.

Přišel den, kdy jsem šla ve 32. tt na UTZ. Mé přání nedozvědět se, co vlastně pod srdcem nosím, se nesplnilo, protože se pan doktor takovou rychlostí prořekl, že jsem nestihla ani zareagovat. No, docela mě vzalo, když řekl: „tady je pytlíček“. Odešla jsem z ordinace a v čekárně se rozbrečela. Můj největší sen praskl jako mýdlová bublina. Drželo mě to docela dlouho, než jsem to vstřebala a ještě k tomu byl váhový odhad: 1950 g! Verdikt na opětovnou sekci tentokrát stoupl o 5 %, tedy na 80 % pro sekci. První syn měl ve stejném týdnu váhový odhad 1800 g. Další kontroly probíhaly opět bez problémů a všechno bylo v pořádku.

Ve 37. tt jsem se zaregistrovala do porodnice na Mělníku a před každou kontrolou trnula hrůzou a nervy, aby byly monitory v pořádku. Díky nim mě totiž u prvního zavřeli do porodnice předčasně. Naštěstí měl ale malý tolik soucítění a spolupracoval na 1 s *, druhý monitor probíhal taky dobře a já jsem z porodnice odcházela s dobrou náladou. Třetí monitor už byl trochu problematičtější. Sestrám se nedařilo najít srdíčko, bodejť by ne, když hledaly na druhé straně, a pak se divily, navíc malý většinu času prospal a ony ho budily, jak jen mohly.

Čekal mě verdikt paní primářky, zda se rozhodne pro sekci, nebo to půjde normálně. V čekárně jsem seděla hodně dlouho, než jsem se k ní dostala. Prohlédla mě a já si připadala jako v Jiříkově vidění. Na poslední KO u mého dr. totiž malý naléhal hlavičkou, na druhé KO v porodnici už jen volně naléhal a u primářky byl prý docela vysoko, takže ortel zněl: sekce! Byla jsem tam ve čtvrtek a ona ji chtěla udělat už v pátek! Jenže mně se datum a navíc pátek 13. vůbec nelíbilo :D, a tak jsem ji ukecala až po víkendu, takže nástup v neděli 15. do 2 hodin.

Rozloučila jsem se a doma si užívala poslední chvilky a balila si věci do porodnice. Ač jsem si říkala, že bulet nebudu, hormony dělaly své. Příjem, ubytování a následné točení monitoru, no monitor katastrofální, a že prý půjdu na přetočení, no, ale kvůli tomu fofru na to nějak zapomněli, za což jsem byla vděčná. Tak nějak mi nikdo nevypsal žádanky na předoperační vyšetření! No, docela školácká chyba. Takže se točilo narychlo EKG, vyplňování dotazníku a odpovídání na ty samé otázky z dotazníku několikrát dokola. Díky interně hrozilo, že se datum sekce odsune na úterý. Naštěstí se ale internista uvolnil a vyšetření proběhlo. Naneštěstí se v mé těhu průkajdě dr. dočetla, že mi obvodní napsal doporučení na vyšetření internou ještě v těhu a natočení ECHA, takže po mě chtěla zprávy, ty jsem ale měla odevzdat obvodnímu dr., to jsem ovšem nestihla, takže chudák partner musel do porodnice ještě jednou zajet, to znamenalo najít zprávy, obléknout staršího a naskládat ho do auta. Moc nadšený nebyl, a stejně jim to bylo prd platný, protože zprávy byly ze začátku prosince, tudíž staršího data.

Ještě jsem musela na UTZ a tam byl váhový odhad: 3700 g! Bylo pondělí ráno a já jsem nevěděla, v kolik mám jít vůbec na sál. Při vizitě mi bylo sděleno, že anesteziolog bude moci až kolem 11. hodiny. Už jsem se těšila, až to budu mít za sebou a nevěděla jsem, co mě čeká za hrůzu, protože první porod, který skončil akutní sekcí, proběhl úplně v pohodě a téměř „bezbolestně“. Tentokrát to bylo mnohem horší! Jediné, co bylo úplně stejné, bylo zavedení cévky, nepříjemné jako tenkrát. 9. hodinou to vše začalo. Příprava, zavedení kanyly a jedna kapačka za druhou, já jsem přecházela do útlumu, chtělo se mi strašně spát, do toho ještě natáčení monitoru a kontrakce, které byly zhruba po 10 minutách a pak se prodlužovaly, až nakonec ustaly, takže aby toho nebylo málo, tak jsem si musela projít ještě posledními poslíčky. Co mě ale překvapilo, že se nekonalo holení ani klystýr.

Tak a konečně na sál, lehnout na stůl a na tom uzoučkém stolečku se otočit na bok kvůli opichu páteře a zavedení spinální analgezie. Celkové jsem se opět bála, chtěla jsem mimi hned vidět a taky přiložit, ale kdybych věděla, že to bude takové, jaké to bylo, tak se raději uspat nechám! Opichování bolelo jako čert – to jsem u prvního vůbec necítila! Spinal tlačil, to jsem u prvního také nepostřehla, i když mě na to upozorňovali. Možná to bylo tou rychlostí, kterou se to provádělo, a teď si dávali na čas a zřejmě i záležet. Otočit se zpět na záda a čekat, až nohy začnou necitlivět. Řez jako takový jsem necítila vůbec, ale vyndávání malého, to už bylo něco! Cloumali mi s břichem, skákali po něm a tlačili malého za zadeček, aby ho vůbec vytáhli ven. Skončila jsem tak s pohmožděnými že­bry.

Čištění a závěr sekce – šití, to proběhlo bezbolestně. Mezitím odnesli malého zvážit, změřit a umýt. Donesly se ke mně míry a můj údiv byl na hraně šoku! 4200 g a 56 cm! A to šel o 5 dní dřív, abych náhodou nezačala rodit normálně. Až v té chvíli mi dr. řekla, že bych ho ani normálně neporodila, byl totiž záhlavím v pánvi, a tak napasovaný, že má zdeformovanou hlavičku :( Když mi ho přinesli ukázat, tak jsem si řekla: ježiš, ten je ošklivý! Vypadal úplně jako E. T.! První syn měl 3,5 kg a 52 cm a krásně kulatou hlavičku a na moji výšku – necelých 160 cm se mi prostě do břicha takový obřík nevešel. Udiveni byli i všichni ostatní, že tak velké dítě na tak malou rodičku je celkem rarita. Co já bych v tu chvíli za malé dítě dala :)

Odvezli mě na porodní sál, a tam mi dali malého na přiložení a mohla jsem být chvilku s ním. Nechtěla jsem se nechat připravit o mléko jako u prvního. Malý se sice se nepřisál, ale snaha byla a na JIP mi ho nosili každou chvíli, takže jsem byla spokojená. Ještě jsem ani nezačala cítit nohy a už jsem žadonila o něco proti bolestem! Řeknu vám, pohmožděná žebra jsou pěkný prevít! Bolely a bolí stále, mnohem víc než jizva. Druhý den jsem se už snažila co nejdřív vstát, abych mohla na normální pokoj, nejprve mě tam chtěli nechat do dalšího rána, ale jako by se roztrhl v ten den pytel s císaři a já jsem musela uvolnit místo. Už ani nedodávám, že od první kapačky mi kapala jedna za druhou na střídačku s analgetiky. První vstání proběhlo celkem bez problémů. Snažila jsem se, ale bez léků tlumících bolest jsem existovat nemohla, i když jsem to párkrát vyzkoušela, nedalo se to. Tělo jsem při odchodu domů měla rozpíchané jako jehelníček a všude samou modřinu.

Jednou, když jsem si zahrála na „hrdinku“ a odmítla injekci proti bolesti, přišla večerní vizita a dr. po mně chtěla, abych si lehla, šla jsem do pololehu a už jsem nemohla popadnout dech. Přes ty žebra se nedalo dýchat, takže urychleně na RTG plic a žeber, tam se ovšem zjistilo jenom to, že jsem kdysi měla zlomené žebro na zádech, což pro mě byla absolutní novinka! Nebyla jsem si totiž vůůůbec ničeho vědoma. Malý se v nemocnici krásně přisával, ale já jsem měla bradavky rozkousané, až jsem brečela bolestí, technika prý ale byla správná, a to potvrdila i laktační poradkyně, a vysvobodila mě jedna sestra, která mi donesla klobouček! Bóže, jaká je to vynikající věc! Bradavky se mi zhojily a já se pokusila kojit bez kloboučku, ovšem bolelo to jako čert, takže u něj zřejmě zůstaneme, ale hlavně že kojíme!

4. den mi dětská vizita oznámila, že malý krásně přibírá, že by nás mohli ten 5. den pustit domů a že záleží na mé vizitě. 5. den mi má vizita řekla, že můžu jít domů, že je vše v pořádku a děloha se hezky zavinuje (mj. jsem poznala, jaká je to šílená bolest! No, vše je jednou poprvé). Ovšem dětská vizita malého pustit nechtěla, že opět zhubnul! No to jsem nechápala, protože zrovna tu noc baštil jako o závod! Dr. nám dal ale poslední šanci, že ho mám nakojit, uvidíme, kolik nakojím a podle toho nás pustí. Ovšem malý se zasekl a odmítal se přisát a s jídlem dělal ciráty, takže jsem se s odchodem domů loučila a šla na převážení. Milé překvapení bylo, že za tu malou chviličku do sebe přeci jen něco vpravil a oba jsme dostali propustku!

Volala jsem partnerovi a ten zrovna 2× nadšený nebyl. Oba jsme totiž počítali, že nás pustí až v pondělí, takže se mu tím narušily plány a já jsem ho vyrušila ze spánku, prý šel spát až ve 4 hodiny, protože rekonstruujeme domeček a během víkendu se měla stihnout připravit ložnice, abych tam mohla s malým pobývat. Bohužel to nešlo tak rychle, jak se předpokládalo, a tak ještě ani dnes není ložnice 100% připravená, ale už chybí jen maličko. Malého jsem si v porodnici naučila chrnět se mnou v posteli :D Vím, že je to blbost, ale zamilovala jsem si ho a nevyměnila bych ho ani za tu vytouženou holčičku, i když ji v hloubi duše kamarádkám závidím. Navíc přítel vybral jméno Honzík a mně nějak nejde přes pusu, představu o jméně jsem měla zcela jinou, ale přítel mě zkoušel mě uplatit svatbou, stejně mám pocit, že to byl jen výkřik do tmy a já si i nadále budu připadat jako cizí od rodiny.

Malý doma krásně baští, i když s tím někdy dělá drahoty, protože je líný tahat, ale to už je na něm. Za 3 dny, co jsme doma pobyli a dr. ho vážila, přibral hezkých 200 g a opět se přehoupl přes 4 kg (v porodnici zhubl o půl kila). Má se čile k světu a je chovací, takže já neudělám skoro vůbec nic. Výhoda v kojení je úspora peněz, nikoliv však úspora času, stal se z něho malý žroutík a já mam pocit, že mě za chvíli sežere! Bohužel mě nenechá ani najíst, takže se to zřejmě na mléku odráží, prsa mám stále nalitá k prasknutí, takže děkuji i za takovou věc jako je odsávačka, i když se ji snažím používat co nejméně, ale dnes jsem ji musela po delší době použít, protože mi mléko teklo proudem a malý ho nestačil vysávat tak, aby mi ulevil, takže i po kojení jsem z něho vytáhla 60 ml, které za 2 hodiny po dalším krmení ještě vyžahl! Naštěstí nejsme blinkací, ale naučil se mléko při pití plivat, takže já se můžu každou chvíli chodit převlékat a plínu, kterou má pod pusou, ždímat.

A co se týče hlavičky, tak některým doktorům se to vůbec nelíbí a někteří z toho nedělají vědu. Zatím jsme museli na nějaká vyšetření, která byla v pořádku, tak snad se mu to časem ještě krapet srovná a dál to pak zamaskují vlasy. A vzhledem k jeho výšce mu na ni skoro nikdo neuvidí :D Starší brácha se ho snaží opečovávat a nejradši by si s ním hrál jako s panenkou, ale stejně mám občas strach, aby mu něco neudělal, protože je hodně zbrklý. Jizvu už ani necítím, ale žebra bolí stále jako čert a prý i ještě hodně dlouho bolet budou :( Kdybyste tedy někdo věděl, jak je co nejdříve rozhýbat, tak budu ráda za rady!  Za celé těhotenství jsem přibrala 10 kg, které jsem také v porodnici nechala, takže jsem ráda, i když jsem doufala trošku v to, že těch kil půjde dolů o pár víc :)

A jestli někdy bude třetí dítko? No nevím, ale určitě mi už otrnulo :D , ale chtěla bych tentokrát pár let počkat, aby nebyli tak rychle po sobě a já si toho třetího mohla užít a už by mi snad bylo i jedno kdyby to byl třetí kluk – ta miminka jsou tak úžasná! A taky uvidíme, co na to taťka.

Chtěla bych poděkovat mělnické porodnici, za těch 2,5 roku se výrazně zlepšila a hlavní prioritou pro ně je, aby každá maminka kojila. Co bych ovšem vytkla, tak jídlo. 3× denně mi přišlo málo, takže bych zařadila ještě jednu svačinku a do ní nějaké ovoce či zeleninu. Večer jsem mívala už celkem hlad. Jinak sestřičky i doktoři jak z porodnického, tak dětského i JIP, byli strašně milí a příjemní (a také z ARA). Jinou porodnici bych už nevolila!

Děkuji za přečtení tak dlouhého deníčku a doufám, že jsem na nic nezapomněla!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
monuline
Kelišová 6044 příspěvků 30.04.12 09:34

Peťul jsi šikulka, zvládli jste to krásně.. :hug: :hug: :hug:
hodně zdravíčka oběma a doufám, že tě žebra brzy bolet přestanou :*, aby sis mohla v klidu užívat malého.. :srdce:
Přeji vám krásné společné dny.. :* :srdce:

 
wdisaster
Povídálka 33 příspěvků 30.04.12 13:07

Tak sme se dočkali deníčku! :)
Přeju aby už bylo jen líp a líp :hug: :hug: hodně zdraví vám oboum :)

 
lenin007
Ukecaná baba ;) 1059 příspěvků 30.04.12 13:17

Gratuluji moc:)) :kytka:

 
poki
Extra třída :D 13256 příspěvků 30.04.12 13:43

gratuluji :kytka: :kytka: a hodně zdravíčka ;)

Příspěvek upraven 30.04.12 v 13:43

 
poki
Extra třída :D 13256 příspěvků 30.04.12 13:44

jé, já Peti gratulovala tobě :lol: … se mi to nějak divně vložilo :lol: :hug:

 
Pettulle
Extra třída :D 11504 příspěvků 30.04.12 16:37

Děkuju :)

 
Stune
Ukecaná baba ;) 1941 příspěvků 01.05.12 14:48

Moc moc gratuluju :kytka: a hodně pohody přeju :hug:

 
julima
Kelišová 5126 příspěvků 03.05.12 14:51

Peťko teda koukám, jak tě u toho porodu mordovali. Ale píšeš, že už ti otrnulo a máš chutě na třetí, tak to je moc dobře. Snad i ty žebra už brzy přestanou bolet…
Přeji malému Honzíkovi do života hlavně zdraví a štěstí a co ty víš, třeba jednou ta holčička bude ;) :hug:

 
Pettulle
Extra třída :D 11504 příspěvků 03.05.12 17:26

Juli, díky, ale řeknu ti, že by mi nevadil ani ten třetí kluk :mrgreen:

 
viky23
Extra třída :D 13703 příspěvků 03.05.12 18:57

krásně jsi to napsala :palec: a na tu holčičku si počkám :palec:

Vložit nový komentář