Trochu štěstí

Luussyndaa  Vydáno: 09.01.15

Už je mi špatně ze všech šťastných filmů, které vidím v televizi. Je mi smutno z toho, jak je svět nespavedlivý, vím, že to tak má být. Ale proč někdo může celý život štasťně žít, všechno mu může procházet?

A na druhé straně jsou lidé, kteří nemají nic, a život jim stále hází klacky pod nohy. Proč, proč to tak je? A proč zrovna já jsem v té druhé kategorii? Co jsem udělala špatně? Nikdy jsem na nikoho nebyla zlá a stejně nemám štěstí.

Můj život se mi změnil ve vteřině v osmi letech. A od té doby jako bych byla zakletá. Moje dětství také nebylo nic moc, rodiče mě nechávali v noci samotnou doma, otec mlátil matku a jednou ji málem zabil. Ale pak… V jeden den jsem přišla o rodiče. Vychovávala mě babička, která byla dost přísná a ještě ze staré školy. Děti byly zlé, zažila jsem šikanu, chtěla jsem spáchat sebevraždu. Byla jsem malá holka a neměla jsem nikoho, všichni spolužáci měli maminku, jen já to slovo už nikdy nikomu neřeknu. Uzavřela jsem se do sebe a základní školu jsem doslova přetrpěla.

Na střední škole už to bylo lepší, snažila jsem se, aby se nikdo nedozvěděl, jaké jsem měla dětství. Našla jsem si kamarádky. Problém bych pak doma, kdy jsem v 18 chtěla poprvé na diskotéku. Má přísná babička s tím nesouhlasila, a tak jsem se sní pohádala a šla jsem. Ale pak čekalo mě doma peklo…

A zase ty myšlenky a nůž na zápěstí…

Vím, nikdy bych to neudělala, neměla jsem na to odvahu, takže jsem jenom každou noc probrečela a na diskotéku už jsem se nikdy nedostala. Vůbec jsem si nemohla užívat jako ostatní mladí mého věku. Musela jsem vařit, uklízet, žehlit. Babičku jsem často proklínala, i když vím, že to myslela dobře, ale psychicky jsem tím vším poznamenaná na celý život.

Po škole jsem si naštěstí hned našla práci. V práci bylo dobře, dělala jsem, co mě baví. Jenže byl ten život nudný - deset hodin v práci, potom doma s babičkou a tak pořád dokola. Připadala jsem si, jako by mi bylo padesát, jako bych měla život už za sebou. Začala jsem tedy víc chodit ven, jezdila jsem na kole, na bruslích, a podařilo se mi seznámit i s jedním fajn klukem. Ale žil úplně jinak než já, takže nám to dlouho nevydrželo.

Ale od té doby, jako bych najednou začala bych přitažlivá a muži se o mě začali zajímat. Ze začátku jsem je celkem střídala, každý vztah vydržel tak tři měsíce. No pak jsem s jedním byla i tři roky, ale on byl o 18 let starší, takže potom jsme se stejnak rozešli.

Jednoho dne mi odešla i babička do nebe. Bylo pro mě strašné, najednou nemám nikoho a na celý svět jsem tady sama. Ani by nikoho nezajímalo, kdybych tady nebyla, nikomu bych nechyběla. Ale místo sebelítosti jsem v létě jela na dovolenou a seznámila jsem se s jedním mužem. Už na první pohled to mezi námi jiskřilo. Byl také z České republiky, sice o několik kilometrů dál než já, ale neřešili jsme to.

Byl úžasný, prostě měla jsem pocit, že žiju, že on je ten pravý. Půl roku jsme k sobě dojížděli. A asi osud tomu chtěl, že jsem si jednou zapomněla vzít antikoncepci a za měsíc jsem zjistila, že jsem těhotná. Byli jsme oba překvapení, ale šťastní. Vůbec jsme nemysleli na to, že bych šla na potrat.

Jenže v těhotenství se změnilo všechno. Z pana božského se stalo prase. Ani bych nespočítala, kolikrát za celé těhotenství bych ožralý tak, že celou noc nepřišel domů. Vypnul si mobil a já brečela, měla jsem strach, nevěděla jsem, jestli je v pořádku. Jako těhotná jsem byla pořád vystresovaná.

Jednou jsem zkolabovala cestou do práce. Od šestého měsíce jsem byla doma a musela jsem jen ležet a nic nedělat. Ale protože přítel byl neschopný, musela jsem lézt po žebříku, umývat okna a tahat nákupy. Myslela jsem, že miminko ho změní, těšil se na něj. Ale další problém byl porod.

Ráno mě přivezli do porodnice, přítel byl zatím pracovně v Praze. Ale vymlouval se. Od jeho nadřízeného vím, že kdyby chtěl k porodu, mohl desetkrát přijet. Jenže byla jsem na to úplně sama. Žena vedle na sále ječela strašně a měla tam muže. Měla jsem hrůzu z toho, jaké to bude. Ale po prasknutí vody byl malý do deseti minut venku. Ani jsem nepozanala, že jsem porodila.

Pro mě nejhorší bylo šití, to jsem myslela, že nepřežiju. A první zvednutí pro mě znamenenalo zkolabování. Nemohla jsem ujít ani jeden krok. Motala se mi hlava. Na první noc mi malého vzali, moc mě to mrzelo, chtěla jsem být s ním.

Ale další dva dny se to nelepšilo, nemohla jsem vůbec chodit. Bylo mi zle, syna jsem nemohla pochovat. Přítel se zatím neukázal. Říkala jsem doktorům, že něco není v pořádku, ale měli mě za blázna, že mám poporodní blues a malého nechci. No nejradši bych celou nemocnici vyhodila do vzduchu. Takže s domněním, že jsem v pořádku, mě pustili domů, i když jsem se nemohla ani odkulhat ke dveřím nemocnice.

Doma nastaly bolesti. Příšerné. Soused mě toho večera vezl zpět do nemocnice. A hele, na ultrazvuku se zjistilo, že jsem špatně vyčištěná. Nechali ve mně bordel.

Zatím musím končit, ale brzy budu pokračovat. Je toho ještě tolik, co ze sebe chci dostat… :-/

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Jitka79
Závislačka 3204 příspěvků 09.01.15 07:21

Nemáš to a neměla jsi jednoduché… Ale hlavu vzhůru, není všem dnům konec! Doufám, že je synek zdravý, to v deníčku není, ale věřím, že ti ten malý vynahradí vše špatné. Víš, nic se asi neděje jen tak a podle mě nikdy život nebude jak v bláznivém, šťastném filmu. Každý z nás si nese část smůly, někdy víc, někdo míň. Každý z nás musí něco řešit - vztah, nemoci, práci. Můj životní příběh by vypadal velmi hezky, kdybych se netrápila tím, že se mladší dcerka narodila se srdeční vadou. Po druhém porodu jsem byla z části s ní na novorozenecké JIP a když už jsme se konečně dostaly domů, šla jsem do nemocnice po 10dnech se zánětem dělohy já, také jsem si zkusila, měla jsem v sobě stejně jako ty zbytky placenty a bylo to i s tím šokem, že je malá nemocná, strašná zkušenost.
Moc držím pěsti, ať si najdeš svůj díl životního štěstí.

 
dendule4
Závislačka 4586 příspěvků 09.01.15 07:35

Chápu, že to co jsi v životě zažila, bylo ošklivé…ale probůh ženská seber se!!! Nějaká sebelítost Ti nepomůže. Nevím co se dělo po porodu(moc nechápu, proč kvůli tomu psát další deník),ale zřejmě máš doma ted krásného zdravého syna a to je snad to největší štěstí ne? Alespon doufám, že to tak je :hug:

 
šílenámáma  09.01.15 07:59

Měla bys vyhledat odbornou pomoc :hug:

 
jita22
Zasloužilá kecalka 639 příspěvků 3 inzeráty 09.01.15 08:17

@dendule4 Prosim te, proboha seber se, jo? Chápu, ze sebelitost nepomůže, ale soucit!!Ja bych se z toho všeho zbláznila, resim vetsi prkotiny a občas toho ma clovek proste dost. Samozrejme, ze se vždycky vse nejak zvládne - musí - ale to, ze se z toho clovek vypovídá je taky dost dulezite. A kdyz někdo nema komu, tak to zkouší takhle a doufá v podporu ostatních, aby bylo vic sil na to to zvládnout. Takze preju hodne sil a optimismus, ze bude lip!

 
lubomíra
Kecalka 295 příspěvků 09.01.15 08:23

Dětství jsi měla zlé, nemysli, nejsi jediná!!! Je to zvěrstvo, když se toto děje dětem, ale pochop, děje se to a ani nevíš, jak časté to je. Člověk pak celý život nese následky a nevědomky jedná ovlivněn i tím.
ALE…teď jsi dospělá, za dětstvím můžeš udělat čáru, teď tě nikdo nijak nemá právo kam vláčet a svůj život si píšeš jen ty sama!! To, s kým se dáš a nedáš do vztahu je na tobě, jaké dětátku ukážeš hodnoty je zase jen na tobě, prostě se neplácej v minulosti a vzchop se. Neber to, že shazuju to, jaké události se ti staly, ale na tom nesmíš stavět, s takovým myšlením budeš pořád nešťastná a ublížená. Ať jsi s miminkem v pořádku a začne vám živoot růžovět :hug:

 
HeyJude
Ukecaná baba ;) 1470 příspěvků 09.01.15 08:38

Je to jak píšeš, někteří lide to maji v životě jednodušší nez jiní. Prožít takové hrůzy jako dite, to muselo byt opravdu těžké :hug:
Moc držím pěsti, abys životní smůlu mela vybranou a i kdyz život neni pericko, preji abys mela dost sily se se vším porvat :(
Jo a pokud jeste nemáš odborníka, ktery ti s tim pomůže, doporučuji nějakého vyhledat, to, co mas za sebou se opravdu samotnému cloveku těžko ‚háze za hlavu‘ :mavam:

 
mexxx
Ukecaná baba ;) 1336 příspěvků 09.01.15 08:56

Neměla si to v životě jednoduché.. držím palce ať už se daří :kytka:

 
LadyPet
Závislačka 3947 příspěvků 09.01.15 09:23

Své dětství jsi neměla jednoduché, ale teď tu máš syna - základ pro tvou novou rodinu ( může být i dvojčlenná ) a je jen na tobě, abys mu zařídila takové dětství, jaké jsi ty neměla!!! To je tvoje šance na šťastný život, to je to, co ti bylo sesláno.
V prvním případě kopni do zadku chlapa, jinak se v té tvojí smůle budeš plácat dál a odnese to i chlapeček..

 
Anonymní  09.01.15 09:53

Tak za prvé, toho chlapa pusť k vodě. Dál ho neřeš, nečekej, že z něj bude pan Božský, nečekej změnu, nechtěj s ním žít v jedné domácnosti. Jinak si naděláš pod sebe a lepší život než dosud mít nebudeš. Za druhé, chápu, jak těžký je nemít se o koho opřít, připadáš si, že na tobě nikomu nezáleží, nemáš se s kým poradit, nikdo se za tebe nepostaví… S tím se ale nedá bohužel nic dělat. Jenom: od teď už na tobě někomu bude záležet, jednou se za tebe i postaví, ale zatím budeš ty ta, která radí, brání, podporuje. I to je ale přeci posun k lepšímu, ne? Už nejsi na světě jediná. Co ti chci říct je, že pokud si to budeš pořád tak uvědomovat, že jsi sama a jediná, bude se to odrážet v tvém chování a budeš přitahovat nevhodný chlapi, takový co by je každá silná a sebevědomá ženská poslala někam, podvědomé chování, nikdo za něj nemůže. Zkus se mít tak ráda, jako za všechny kdo ti chybí, zkus sebe milovat o to víc, vážit si sebe, hýčkat se,…zkus to ;) Jsou věci, se kterýma nic neuděláš, trápení nezastavíš. Nemysli si ale, že za úsměvy a štěstím druhých je to co tam vidíš, ono to tak často není. Lidi mají problémy uvnitř, menší, větší, ale mají, to z obličeje nevyčteš, zda jsou zdraví, zda nemají neřešitelný problém, děti na drogách, dluhy, neopustil je někdo blízký…není to tak, že jsou okolo tebe jen š´tastlivci, co jim vše vychází. A i kdyby, je jich menšina, a je to jen dočasný stav, to štěstí co na něj poukazuješ.

 
mroe
Extra třída :D 12342 příspěvků 09.01.15 10:11

Jen te chci ujistit, ze život jako v romantickem filmu nezije nikdo. Kazdy ma nejaka sva trapeni, někdo vetsi, někdo mensi, někdo v detstvi, někdo později. To, ze to není zvenku videt, neznamena, ze to tak není. Taky je to otázka pristupu, kdo se k problemu postavi celem, obvykle vyhraje.
Uz nejsi sama, mas moznost zit lepe, tak toho vyuzij.

 
2468
Závislačka 4981 příspěvků 09.01.15 10:56

Život si neměla nejlehčí. Je mnoho lidí, kteří to taky tak mají. Jen o tom nemluví a vše vypadá, že jsou jak v ráji. Kolikrát by ses divila, kdo co zažil ač na to vůbec nevypadá.

Jedna věc je strašně důležitá a to se nelitovat, pokusit se vše hodit za hlavu a být pozitivní. Pokud na všem budeš hledat jen to negativum nikdy nebudeš moc být šťastná.

Mysli na to dobré. Víš já bych si třeba řekla, že jsem měla štěstí, že jsem měla babičku která si mě vzala a starala se o mě a nemusela jsem do DD. Že jsem měla tak super porod. Že mám zdravého syna což je to nejdůležitější atd.

Mysli pozitivně. Každý zažívá v životě i to hezké. Je potřeba to vidět a vážit si to, páč život je jak na houpačce. HOlt někdo má tu smůlu a ten život si s ním dost hraje. Jenže je to jen na nás, jak se s tím popereme. Každý je svého strůjce. Né ve všem samo sebou. Nemohla si ovlivnit to, že ti odešli rodiče atd., ale jiné věci můžeš..

Hlavu vzhůru. Držím palce :kytka:

 
Cuddy
Extra třída :D 11787 příspěvků 09.01.15 11:27

Vis, kazdy ma nejake problemy, nejakeho kostlivce ve skrini. Nepomuze ti narikat, jak je zivot nespravedlivy, jak ti jsou hazeny klacky pod nohy. A uz vubec ti nepomuze si nalhavat, jak ma nekdo jiny stesti a ze si ho nezaslouzi. Ptas se, cos udelala spatne. Nic, jen se spatne koukas na svuj zivot.

Kasli na pritele, zvedni hlavu a nauc se zit sama se synem. Potkalo te to nejkrasnejsi, co cloveka v zivote muze potkat. Mas novy smysl sveho zivota.

 
Marianna2
Kecalka 215 příspěvků 09.01.15 13:04

Rodina je zaklad a ta tvoje byla na… To, ze sis pak nasla neschopneho partnera, je jen dusledkem predchozich neresenych traumat. Vyhledej psychoterapeutickou pomoc, kde ti psycholog pomuze pochopit, proc je tvuj zivot takovy jaky je. Sama s ditetem to budes mit v zivote o to tezsi. Pokud bys chtela znat pravdu, podle karmickeho zakona je mozne, ze jsi v minulych zivotech ublizovala blizkym lidem podobne, jako oni dnes tobe.

 
svycarka
Kelišová 6340 příspěvků 09.01.15 14:30

Nebudu hodnotit Body uroven denicku, ale uroven tebe! Zaslouzis si minimalne 1000 bodu, ze to, ze jsi porodila dite. Nemela jsi to lehke, ale litovat te nebudu, vim co je mit tezky zivot za zady a i se spatnymy chlapy. Jednou mas dite, postav se a starej, babicka zu na tebe nemuze(byt si myslis, ze by mohla).Budiz ji zeme lehke, myslela vse v dobrem. Zijes ve 21.stoleti.Tady se zeny nezatracuji za neüpodareny vztah, za tupeho partnera, za malo sil ci sebevedomi :hug: Hlavni priorita je, ze se das do poradku(nehledej si k tomu zatim zadneho radoby „spasitele a otce“..postev se zivotu celem s odbornou pomoci, at zjistis, jakou mas cenu! A budes prekvapena jak je vysoka! Porodila jsi dite, takze se k tomu ted pekne cerecko postavime celem a srdcem, ano? ;) :hug:

 
Conulka
Ukecaná baba ;) 2308 příspěvků 09.01.15 18:38

Já teda nevím, ale musím souhlasit s holkama - nelituj se tolik, jo…

dětství nic moc, to je pravda, ale je plno dětí, kteří jsou na tom ještě hůř než ty (dětské domovy, domácí násilí, alkohol v rodině, zneužívání,…) a ty bulíš, žes nemohla na disco..?
máš dítě, to je úžasné - víš co je nešťastných bab co miminko nemají nebo mají ještě navíc nějaké zdravotní problémy…?
a že máš chlapa blba - to má každá druhá..

buď vděčná za to co máš, najdi si kamarádku, práci, event. odbornou pomoc (psychologa) a chlapa kopni do pr…e

hodně štěstí a zdraví

 
pomenkova
Generální žvanilka 24171 příspěvků 09.01.15 19:51

@Conulka Jak domaci nasili nebylo??Jasne pise, ze otec mlatil matku, pak o oba rodice prisla, jedna rana za druhou…Ja tedy nevim holky, ale neznam z mych znamych nikoho kdo takto zil :think: :think: Mam vesmes kamosky, co meli treba rozvedene rodice, obcasne hadky, ale tohle..Reaguji jen na to jak pisete, ze to ma kazdy druhy pomalu, to si ja nemyslim tedy :think:
Zakladatelko verim ti, ze zivot Ti neprichystal nic lehkeho a neumim si predstavit byt na tvem miste, ja vyrustala v uplne rodine, obcasne hadky byli take, ale jinak jsme mela stastne detstvi, takze ja te lituju.
Jen jedna rada je tady vyborna prosim te vyhledej nejakou pomoc a opravdu takoveho cloveka, na neho se nevaz..Chapu, ze nechces byt sama, ze samoty uz mas dost, ale neber kazdeho lempla, jen aby jsi nebyla sama, mas ted synka, zij pro neho a on se za cas nekdo lepsi ukaze..Miluj ted sama sebe a tveho syna, ja ti drzim moc palecky :palec: :palec: :palec: :hug: :srdce: :srdce: :srdce:

 
Conulka
Ukecaná baba ;) 2308 příspěvků 09.01.15 20:08

Poměnkova - domácím násilím jsem myslela týrané děti.

Věř, že vím, o čem mluvím. Otec byl nenapravitelný alkoholik a despota, moje mamka se s ním nedokázala rozvést, užila jsem si dost krušné léta, v roce 2009 mi zjistili nádorové onemocnění, snad jsem se vyléčila, od té doby jsem prošla 3potraty, které nebyly zrovna v 1.trimestru, víc rozebírat nechci, ale určitě mě nenapadlo si brát život..

NEŘÍKÁM, že to měla zakladatelka jednoduché, to bych si nikdy nedovolila, ale jen tady na emiminu je tolik lidí co si užilo mnohem víc a snaží se s tím bojovat. Proto vzkaz pro zakladatelku - zase bude líp, určitě si to zasloužíš a já ti držím palce

 
pomenkova
Generální žvanilka 24171 příspěvků 09.01.15 20:46

@Conulka Tak to je mi lito, snad vse bude zase dobre :hug: :hug: :hug: :hug:
No kazdy ma nejaky pribeh jasne, ne kazdy o tom napise, presto si mylsim, ze zazila si taky sve no ;) ;) ;)

 
januse1
Zasloužilá kecalka 527 příspěvků 09.01.15 21:58

Taky je ni líto, jaký jsi měla život. Jak tu ale píšou ostatní holky, každý má něco. A i když se ti může zdát, že jsi na tom nejhůř na světě, vždycky se najde někdo, kdo je na tom ještě hůř. Nejde mi do hlavy jedna věc, prosIS o trochu štěstí a. přitom mas doma zdravé dítě. Pro mě je můj syn to největší štěstí a z tvého deníčku to vůbec necítím. To mi je líto.

 
quinty
Zasloužilá kecalka 603 příspěvků 5 inzerátů 09.01.15 22:05

Myslím, že každý snáší život a jeho útrapy jinak. co jednoho položí na lopatky, to druhý hravě překoná. každa psychika je jiná, někdo ji má holt křehčí - o to víc člověk, který přišel v dětství o rodiče. Myslím, že na ztrátu rodiče není nikdo připraven, natož malé dítě. Totálně vytržené z domova. Pak už se to veze, babička co tomu nerozumí, děti co umí být sakra kruté - co si budeme povídat. Nikdo ji nenaučil, jak se s věcmi vyrovnávat, tak jak to po ní můžete chtít? Aby se vzchopila?? Ano, souhlasím, odborná pomoc by nebyla naškodu. Ale neméně by to chtělo hodně hodně lásky. :srdce: Nevím jak bude deníček pokračovat, snad je mimčo zdravé a to je - jak holky tady říkaj - přesně ten důvod, proč dál jít, snažit se a ŽÍT :hug:

 
Lenka 80
Kelišová 6014 příspěvků 10.01.15 00:29

Bojuj. bojuj kvuli synovi.to krasne te teprve ceka diky nemu.ver mi ze na svete je daleko vetsi bolest. kamaradce pred vanocemi umrel dvoulety syn na na nador na mozku.to je rana pod pas od zivota.ty jsi vlastne stastna.na chlapi se vykasli.zij pro syna.drz se. :hug:

 
Lenka 80
Kelišová 6014 příspěvků 10.01.15 00:31
:hug:

Příspěvek upraven 10.01.15 v 00:31

 
vendy259
Ukecaná baba ;) 1764 příspěvků 10.01.15 08:20

Drž se, holka, musíš být silná pro svého synka :hug: na toho hajzla se vyprdni, s ním tě nic dobrého nečeká :! máš úžasnýho syna, buď mu tou nejlepší mámou, ať má to nejkrásnější dětství…hlavu vzhůru, ať už je jen dobře :hug:

 
Sailah
Zasloužilá kecalka 611 příspěvků 10.01.15 14:26

Návštěva psychiatra by mohla trochu pomoci, aby jsi dostala nový náhled na situaci…neexistují beznadějné situace, ale jen lidí bez naděje…

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 11.01.15 02:10

Chceš se stále utápět v žalu a patřit do té kategorie nešťastných? Pokud ano jsi na správné cestě, pokud né, tak už začni žít, měj se ráda a neotáčej se dozadu. I lidi co mají v životě spoustu neštěstí umí být štastný a žít a užívat si usmívat se, ale ty se motáš v kruhu a lituješ se…

Tak depresivní deník už sem dlouho nečetla, uplně na mě vyskakuje z monitoru čiré zoufalství a lítost..
Už jen kvůli svému dítěti doufám postoupíš dál a vystoupíš s toho kruhu.Co by jinak on měl za dětství? Bud dobrou mámou a bud štastná a věř mi že to jde i když si na uplném dnu. Držím palce a další deníček mě opravdu zajímá

 
LLaylaa
Kecalka 175 příspěvků 11.01.15 10:50

Drž se, už kvůli malému! A toho svého kopni do zadku.Jak chlapa nezmění ani narození syna, tak pak už nic :nevim:

 
Kajule21
Ukecaná baba ;) 1184 příspěvků 2 inzeráty 11.01.15 16:31

Tvé dětství bylo smutné, ale jak už tady psaly holky, teď máš novou etapu života, tu nejkrásnější :) Jsi mámou krásného zdravého chlapečka, tak si to užívej a soustřeď se jen na sebe. A pokud je partner takový, seber sílu a odvahu a pošli jej k vodě. Určitě se najde někdo, kdo si tebe i malého zaslouží a vyhradí ti všechno špatné, co tě v životě potkalo!! Hodně sil a moc gratuluju k chlapečkovi!! :potlesk:

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 11.01.15 17:47

Život máš ve svých rukou. To, co se ti děje, za to můžeš jen ty sama a nikdo jiný. Nemá cenu se ohlížet do minulosti, tu stejně nezměníš, teď v tomhle okamžiku vytváříš svou vlastní budoucnost.

 
Nobod
Kecalka 259 příspěvků 11.01.15 18:58

Sypalo se toho na tebe fakt moc za ten život, ale není všem dnům konec :hug: :hug:. Máš syna, máš nový smysl života, tak si to synem vynahraď a přítele kopni do zadku, jestli se nehodlá chovat normálně :pocitac:

 
Romka723
Stálice 79 příspěvků 14.01.15 11:17

Ahoj, já bych šla k odborníkovi, odešla od Tvého partnera a radovala se z malého. Hodně sil. :hug:

 
Reninac
Stálice 60 příspěvků 16 inzerátů 16.01.15 11:32

Boze, nechapu, jak ji tady muzete jeste odsoudit. Myslim, ze takovy zivot ma malokdo - ja teda nikoho s podobnym pribehem neznam. Kazdopadne drzim pesti, at vse dobre dopadne a urcite jeste napiste!!!

 
vyrovnaná žena
Ukecaná baba ;) 1184 příspěvků 16.01.15 13:28

Zase bude dobře :srdce:

 
Mishuna
Povídálka 46 příspěvků 11.03.15 20:53

Sebelítost, sebelítost a jen to samé dokola.. Ženská, nemáte to jednoduchý, ale život je prostě někdy nespravedlivej.. Takhle depresivně už jsem si dlouho nepočetla… A doufám, že už nepočtu…

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele