Tuňáčkův porod v Ostravě Vítkovicích

nat02  Vydáno: 29.05.05

Tak nakonec jsem se i já rozhodla popsat svůj porod, ačkoliv jsem to docela dlouho zvažovala. Ale pamatuju si jak jsem ještě nedávno hltala každé slovo o porodech ,abych se čistě teoreticky přpravila na ten svůj.

Takže :
Termín jsem měla 18.5.2005, žádný jiný mi nedali a nikdy mi ho ani neměnili. Prostě podle PM 18.5. a tečka. OK. Já si s manželem vysnila 13.5.2005 neboť to byl pátek a u nás to hraje celkem velkou roli-tyhle pátky třináctého.

Přišel ten slavný pátek a u nás nic nového. Ještě jsme si s manželem a známýma poseděli u grilu, odpoledne jsem stihla ještě vidět kamarádku a nic nenasvědčovalo tomu že by se něco mělo dít. Poslíčky jsem měla za celé těhotenství asi třikrát. Jednou to bylo po břišních těhu tanečkách,kde jsme s kamarádkou vytřásaly = vytřásají vždycky maminky od 38 tt aby dě´tátku usnadnily trochu cestu;podruhé to bylo po dlouhém špacíru v Intersparu a potřetí po celodenním chození;byla to ta klasická předmenstruační bolest,nijak zvlášť intenzivní.

A tak jsem si říkala že ty pravé porodní bolesti budou stejné jen intenzivnější.

V sobotu 14.5.2005 v 5 ráno jsem se probudila a bolelo mě břicho. Žádné menstruační bolesti,ale jako kdyby mě chytly střevní potíže. Takže šup na záchod, no celkem jsem tam byla třikrát po sobě. Až jsem si lehla a zjistila že se mi nijak vyprázdněním neulevilo,tak jsem si začala pohrávat s myšlenkou ,že by to eventuálně mohlo být ono. To už bylo 7 ráno. Najednou se bolest trochu změnila a začala být tak jako nějak pravidelná. Tupá bolest v břichu, ale v žádném případě se netvářila jako menstruační. Vzbudila jsem manžela, řekla co se dějě.Ten mi nevěřil,že si dělám srandu a jestli fakt nemám třebas jenom průjem. Tak jsme asi půl hodiny vtipkovali,jak jedem do porodnice s průjmíčkem a ne rodit atd. Prostě pohodička. No, raděj jsem vlezla do vany, jako že to rozhodne. Vylezla jsem a bolesti furt stejné, nijak urputné. Začali jsme počítat intervaly..od asi 8.30 začaly být bolesti hodně intenzivní,jenže intervaly asi takové;co 11 minut,pak co 20 minut,pak co 5 minut,pak tři posobě jdoucí po 7 minutách,pak zas co, nic pravidelného. Tak jsem si hopsala na míči a pokoušela se vrtěti zadkem a tak..a najednou to nastoupilo,sice dost nepravidelně ale velmi velmi silně. Manžel zašel za našima, že jako asi pojedem dneska rodit ( bydlíme s našima na baráku )Přiběhla moje matka, která mě vystresovala že jako rodím ,tak že jedem;a já že ne, že musím mít kontrakce po 5 minutách alespoň hodinu a že pojedem nejdříve tak ve 12;pak jsem si zašla opět na záchod a tam mě znenadání chytlo nějaké jiné tlačení :-0 Panika největší,bála jsem se že fakt už jako rodím.  hehehe

Tak jsme teda dojeli v 12.30 do porodnice. V autě jsem hekala otci za krk,tak se málem chudák vyboural. Nicméně jsme vypadali jako kdybychom si vyjeli na výlet. Otec,manžel,matka a já  Dojeli jsem tam,šla jsem na příjem ,vyšetřili mě, a JUPÍ otevřena na 4 cm…divili se že jsem prvorodička,kon­trakce vlastně od 9 a já už jsem na 4 cm. No taky jsem se divila…papíry jsem vyplňovala na čtyřech v kleče a bylo mi to jedno. Když jsem vyšla na chodbu, další potenciální matka čekající na příjem,byla známá z břišních tanečků. Tak jsme si popřály hodně štestí 

Vyjeli jsme nahoru. Já,můj manžel a moje máma. Nakonec jsem je měla u porodu oba a můžu je jenom vynachválit. Manžel byl skvělý, celou dobu se mnou dýchal,nechal si od PA poradit jak mě masírovat atd…máma byla taky úžasná…holt už věděla co a jak, kdy mi má dát napít,co mi dělá dobře a tak---prostě skvělý tým.

Dojeli jsme na porodní, vypisovali opět papíry. Já v příšerných kontrakcích. Nešlo mi najít žádnou úlevovou polohu. Ve stoje to šlo nejlépe,opřená o stůl nebo někoho. Ve dřepu ani omylem a pokud jsem snížila těžiště,tak jsem měla pocit ,že mě to rozerve.

V 13.00 mě šoupli do sprchy na balon. Máma mi sprchovala břicho, manžel masíroval záda. I když jsem si myslela jak mám perfektně nacvičeno dýchání, opak byl pravdou. Vůbec se mě to nedařilo,protože ta intenzita toho porodu byla taková, že jsem nebyla schopná si něco vědomě říkat. Tak mi poradili ať si prostě hekám,že mě to donutí dýchat. A tak jsem hekala :-0 jak ve špatném erotickém filmu, ale kupodivu to pomáhalo..ne moc,ale aspoň něco.

V13.30 mě vytáhli a napojili na monitor. Bylo to hrozné, ležet na boku s nohou ve vzduchu a prodýchávat kontrakce. To už přišly první tlaky na konečník. Jenže nepraskla plodovka. Tkaže co teď. Já chtěla přirozený porod,tak jsem to odmítla. Jenže když už jsem dalšípůlhodiny prodýchávala tlaky na konečník a nesměla tlačit,tak jsem si ji prasknou nechala. Kontrakce ještě zesílily,tlaky taky…a já furt na zádech a přitom jsem chtěla rodit na vaku nebo ve dřepu. Vak nebyl,rodila na něm ta má známá :_) a pak když už byl,tak já nebyla schopná slézt z toho lůžka. Dělalo mi problém se jen otočit z boku na záda ať mě můžou vůbec vyšetřit. Takže mě tak polohovali zleva doprava a zpátky, pořád natáčeli monitor …PA říkala že to jde krásně, že bych už i mohla tlačit, jenže bych se moc natrhla tak že ještě počkáme..tak jsme čekali. A já myslela že umřu. Pamatuju si jak mi řekli,prodýcháme ještě tři kontrakce a půjdem na to. A já si říkala, že už nezvládnu ani jedinou. Furt jsem říkala proboha ať už to skončí,ať už to je za mnou..prostě klasika 

A pak jsem už prostě jenom tlačila a tlačila a tlačila…třikrát na jednu kontrakci. Vůbec jsem si neoddychla,šly strašně rychle za sebou. Přišel doktor,trochu mi potlačil na břicho a maly byl venku. Myslím že to tlačení trvalo tak 20-30 minut,říkal teda manžel. Vůbec jsem necítila že ze mě něco klouže až najednou že mám totálně volné bříško a že někde někdo pláče 

PA mi řekla že musela udělat malý nástřih, že to bude tak na 2 stehy. Vůbec si žádný nepamatuju, jen že mě něco štíplo. Máma šla s malým vedle fotit ho,jak ho myjou a měří a tak a manžel zůstal se mnou na šití. Dostala jsem strašný třes, třepala jsem s celou postelí, bylo to docela nepříjemné. šití trvalo asi 10 minut, bylo to nepříjemné ale nijak hrozně bolestivé..teda až na poslední steh.:-(

A pak mi dali malého a já začala brečet štěstím,protože ta euforie byla tak obrovská že se to nedá ani popsat. Brečela i máma…i manžel…i ma­lý  ale jen chvíli 

RIO se narodil v 15.03 ( to znamená za 6,5 hodiny od prvních silných kontrakcí) měl 51 cm a 3,5 kg

Jak pak probíhalo šestinedělí atd…to už je o něčem jiném 
Ale co se týče PA v Ostravě Vítkovicích, mohu jen doporučit!!! Byla skvělá!!!

Snad jsem nikoho svým popisem nevystrašila nebo tak. Pravda je ,že jsem se snsžila být realistická. Pamatuju si jak jsem si říkala hned po porodu, že už rodit nikdy nepůjdu…ale myslím že mě to časem přejde .
Tak tohle byl můj porod.
Nat+Rio ( dnes 14 dnů)

p.s. Ta známá z příjmu porodila o 3 minuty dřív holčičku 

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 29.05.05 10:46

Ahoj Nat a Rio a tatínku a vůbec celá rodinko. To bylo rychlé :-). Kéž by to u mě bylo také tak. No co, každá to nemáme rychle za sebou. Mooooc ti to přeju. A do života maličkému hodně zdraví, štěstí a lásky.
Stefinka

 
zurecek
Ukecaná baba ;) 1290 příspěvků 29.05.05 12:45

ahoj novopečení rodiče, gratuluju k Riovi!!!
Přeji mnoho pohody, štěstí, zdraví a lásky..
Ještě nedávno jsem viděla tvé „vytřásací“fotky v gelérce a teď jste již rozdvojení…

Mám kamarádku co chce rodit taky ve Vítkovicích, tak jí přepošlu Tvůj románek o porodu..
Mějte se hezky zdraví ostravačka Zuzka+Emily
P.S. mám pocit, že jsem četla tvé příspěvky v diskuzi ohledně neobvyklých jmen..je fajn, že jste dali chlapečkovi Rio

 
bobis
Zasloužilá kecalka 603 příspěvků 29.05.05 14:24

Ahoj,

my máme taky za sebou porod ve Vítkovicích. V úterý to bude 7 týdnů co se nám narodil Filípek (3,650g a 52 cm). Já jsem měla bolesti od 22 do půlnoci po 10 minutách a od 1 po 5 min. O půl 2 jsme volali sanitku a fičeli. Na příjmu nám řekli že je to na dlouho tak jsme se přemístili na nadstandartní por. pokojík. Přítel byl úžasný chodil se mnou ale u mě vyhrála sprcha tak jsme tam strávili celou noc kdyby nebyl volný nadstandar tak by přítel musel jet domů. V 7 přišel primář na kontrolu a já byla otevřena na 8 cm, o půl 9 jsem chtěla začít tlačit tak jsme to zkoušeli. Doktor se snažil malého otočit pak mi lehl na břicho, ale malému přestávalo tepat srdíčko tak to nabralo spád. Přítel musel pryč já nesměla tlačit přiletěla doktorka vzala kleště a malý byl za 15 minut na světě. Pyšný taťka šel fotit, malého mi na minutku ukázali a nesli ho do inkubátoru a na pořádnou prohlídku měl moc pohmožděnou hlavičku od kleští. Vůbec jsme si nastihli uvědomit co se děje bylo to strašně rychlé. Ještě hodinku jsem travila šitím nikomu to nepřeju měla jsem stehy i na zádech. Radost a pláč přišel později na pokoji až jsme si začli uvědomovat jaké jsme měli štěstí.

Lucka a Filip skoro 7 týdnů

 
Anonymní  30.05.05 22:33

Ahoj, moc gratuluji k miminku. Taky jsem rodila ve Vítkovicích, dokonce dvakráta pokaždé jsem tam byla maximálně spokojená. Personál byl opravdu úžasný a ať jsem se zeptala na sebehloupější otázku, vždy mi ochotně poradili, vysvětlili, ukázali apod. Tuto porodnici všem opravdu doporučuji.
nepřihlášená Masi

 
melsi
Ukecaná baba ;) 1257 příspěvků 29.06.05 10:25

Ahojky Nat,především gratuluji k miminiku a tvé statečnosti,kéž bych měla také kolem sebe ty pravé lidi,s nimi je to opravdu o něčem jiném,já takové štěstí neměla,ale popravdě to bylo před téměř 16 ti lety - 3.8.1989 adlouho jsem nemohla zapomenout a právě ve Vítkovicích,proto mě tvůj článek potěšil,na druhou stranu,pokud jedeš rodit sama,tak s tebou nikdo trpělivost nemá a hlavně pokud to trvá příliš dlouho (20 hodin - miminko 4,150 a 50 cm a zadečkem napřed),zmítala jsem se celou dobu přivázaná a následky jsem v sobě nosila opravdu celou věčnost,hlavně nadávky sestříček,jako např. panebože neumíte rodit? anebo naučte se příště tlačit a nakonec opravdu kouzelná věta : to snad není pravda,ona se ještě ani neotevírá a chce rodit zadkem! Tak vážně tyhlety nadávky ze mě udělaly málem šílence,nakonec císař........­..protože jsem se neotevírlla,MUDr. Měch byl úžasný a jediný se choval slušně a konejšil mě málem pološílenou bolestí.
Nakonec nyní jsem v 5 měsíci a opět prožívám hrůzu,kam vlastně rodit,aby mě nikdo neurážel,nepo­nižoval v době,kdy se nemohu bránit a kdy to matku spíše ubíjí psychicky,což má následky i na dítě (syn - lehká mozková dysfunkce),takže vlastně v dobrém zjišťuju,že nejlépe mít sebou půl rodiny,všichni to se mnou budou prožívat,nebudu sama a hlavně chování bude úplně jiné!!! A snad prožiju právě to dojetí,které jaksi tenkrát nepřišlo(proto jsem děti už nechtěla).
Doufám,že jsem nikoho nevystrašila,o­pravdu to nechci,spíše jsem vážně ráda,že Vítkovice se změnily a tenhle článek od Nat k tomu přispěl…takže díky

Jo ještě Nat,chlapeček se jmenuje přímo Rio nebo je to zkrácené,v každém případě hezké jméno…papa Melsi

 
Budulinek
Zasloužilá kecalka 850 příspěvků 29.06.05 10:36

Ahoj Melsi, mrzí mě, že máš takovou špatnou vzpomínku na porod.

Můžu tě ubezpečit, že Vítkovice se opravdu hodně změnily. Co se týká přístupu k maminkám určitě.

Já jsem tam rodila loni v září a porod vě mě zanechal nezapomenutelný, krásný zážitek. PA byla fantastická, nezasahopvala do porodu, bez klystýru, bez holení, snažila jsem se bez nástřihu (nešlo to, Kubík měl ručičku v pěst u ouška)…Celou dobu ve sprše na balónu nebo na vaku, ani jeden monitor v leže. Vždy jenom přiložila sondu na bříško v 10s podlechla ozvy a hotovo. Měla jsem porodní plán a byl plně respektován.
Po porodu nechali dotepat pupčeník, manžel nestříhal, bál se, že to bude bolet:-)).
Mimi přiloženo asi 20m po porodu, 3hodiny jsme byli celá rodinka na poporodním pokoji a užívali si. Fotili se, telefonovali a ňufali.

Opravdu mám na porod snad tu nejkrásnější vzpomínku.

Radka a Kubík (9,5m)

Vložit nový komentář