Úlevníček 3 - kilíčkový

stefinka  Vydáno: 19.10.04

Tak se asi totálně znemožním, rozhodně se odhalím :-). Třeba vás tohle téma také zaujme.
Jídlo a váha, dvě slučitelné i neslučitelné věci. Záleží na mnohém, od genetiky po stravovací zvyklosti. A tak se řada z nás potýká celoživotně s faldíky. Neznám nikoho, kdo by měl s váhou problémy a zároveň si trvale udržel ideální váhu. Těhotenství a kojení je asi nejkritičtější doba pro naši váhu.

Jako dítě a puberťák jsem s tím neměla žádné problémy. Nijak mě to netrápilo a podle fotek myslím, že jsem byla tak akorát. Před pubertou jsem začala závodně plavat a dokud jsem bydlela na malém městě, spokojeně jsem dosyta jedla a zvládala veškerá úskalí tréninku.

Zlom nastal v mých 15ti, kdy jsme se přestěhovali do hlavního města a nastoupila jsem k menšímu oddílu s ambiciózním trenérem. Už po měsíci mi sdělil přes dorostovou lékařku, že jsem moc tlustá a měla bych 5 kg shodit, aby mi to líp plavalo. Totální blbost, když jsem měřila 171 cm a měla 62 kg (21,2 BMI). Zároveň se moje platonická láska o mojí spíš chlapecké postavě vyjádřila, že má rád hubenější. Tak jsem jim splnila přání. Do té doby jsem jedla málo, nebyl čas. Teď jsem jedla minimálně a začala schovávat jídlo, abych do něj nemusela kousnout. Přes týden jsem měla dvoufázový trénink, neměla jsem na oběd vůbec čas, svačinu většinou zapomněla, odpolední nešla udržet v žaludku a večer jsem byla k smrti utahaná. Jedině sobota večer a neděle byl čas na jídlo. A to jsem sežrala všechno co mi přišlo pod ruku. Jedla dokud mi nebylo špatně. Vydržela jsem to 4 měsíce. Škola šla stranou, trenér mě připravoval na velké závody. Otčím ale zasáhl tvrdě a musela jsem toho okamžitě nechat po pololetním vysvědčení. Plaváním se neuživíš, pravil a nepřipustil námitku.

Rok to šlo. První láska a žádné problémy s váhou. Jedla jsem s velkou chutí, hýbala se podle chuti. Žádný div, že jsem sice rychle přibrala 15 kg (73 - 25 BMI), které však byly stabilní, ale mě se to nelíbilo. No a pak nastal můj kolotoč. Jídlo a cvičení nebo hladovka nebo přežrání a zvracení. Podle momentálního psychického stavu. Váha se mi pohybovala v rozmezí 65 - 75 kg dokud jsem neotěhotněla na váze 65 kg. Pak nastala celkem kasická situace - jez, jíž za dva - a dojídání po dětech.

Při prvním těhotenství jsem šla rodit s 85 kg, při druhém s 96 kg, při třetím se 118 kg, při čtvrtém se 125 kg, popáté ??? Po porodu jsem vždycky měla 10 kg dolů, ale během kojení jsem nabrala víc a pak to pracně sundávala dolů. Mezi prvním a třetím dítětem jsem měla velký problém jídlo. Myslela jsem na něj, zdálo se mi o něm, věčně jsem držela diety, hladovky, nárazově nebo i měsíce cvičila, občas jsem to nevydržela a spořádala neuvěřitelné množství jídla které jsem šla vyzvracet. To bylo těžké, protože jsem u toho cítila hnus a nenávist k sobě. Pocit hladu byl pro mě něco jak tichá bolest, kterou jsem měla od probuzení do usnutí a spolu s myšlenkami na jídlo zabíraly většinu mých volných myšlenek. Hladovka naopak byla spojená s příjemným pocitem že to mám pod kontrolou, že jsem úžasná, ale pak přišlo to že nestíhám, nemám sílu, náladu, zima, únava. Asi je to nemoc. Stala jsem se na několik let vegetariánem, což moji váhu taky nevyřešilo, ale výkyvy byly menší. Pracně jsem držela svou váhu pod 100 kg. Teprve před třetím dítětem jsem si řekla dost a rok jsem nedržela žádnou dietu či hladovku. Přibrala jsem 15 kg. Ale těhotenství mi pomohlo vrátit se do normálních kolejí, tělo začalo šlapat zase na vyšších dávkách jídla a ztratila se tichá bolest z hladu. Znechutil se mi pohyb, necítím při něm euforii jako kdysi. Musím se nutit, leckdy neúspěšně, hlavně se nedokážu přinutit cvičit déle jak půl roku, potom mě prvotní odhodlání opouští. Nemám v okolí kámošku, se kterou bychom se vzájemně tahaly z nechuti.

Ty myšlenky na diety, hladovky a zvracení mě neopustily, realizaci už nedopouštím. Mám někdy problém se zarazit, když začnu jíst, ale dovolím si to maximálně 3× za rok do bezvědomí (nikdy ne doma, tady není nic co je chutné a okamžitě k sežrání, všechno musím vařit a připravovat) a letos se mi to stalo jen jednou. Změnila jsem jídelníček. Jím sice pořád hodně, ale co nejvíce zeleniny. Žádné rychlé občerstvení, uzeniny a chleba, sladké, těstoviny skoro nejím. Váhu mám hodně vysokou, ale drží se dva roky, což považuji za úspěch.

Návštěva obezitologie byl pro mě zážiteček. Strašně mě to zklamalo. Zvážili mě, změřili, nic dalšího neprověřili, nechtěli slyšet jaký vedu život, co jím, jak jím, jak se cítím a na:,–(ili dietu proticholeste­rolovou s vyloučením potravin, které nejím od 86 roku … ať přijdu za měsíc na testy a za tři na kontrolu. Pořebovala bych spíš nějakou psychoterapii nebo něco co by mi pomáhalo zvládat nutkavé jezení. Potřebuji zmenšit porce jídla aniž bych příliš pociťovala hlad, což je pro mě jako fyzická bolest a nejčastěji to končí přežráním. Pocit nasycení se mi bohužel dostavuje později. Snažím se sama, ale je to běh na příliš dlouhou trať s nejistým koncem.

Zatím nemám zdravotní problémy jako vysoký cholesterol, cukrovku, vysoký krevní tlak, potíže s pohybovým aparátem, žlučníkem, považuji se za zdravého člověka. Se žilami už ano. Před měsícem jsem si vymkla kotník, teprve jsem si uvědomila, že moje váha je proti mně, i když nemám nemoc. Předevčírem sestřička co ošetřuje moji kamarádku na aru musela manipulovat s tělnatou pacientkou a asi přijde o mimíska … Jsem těhotná, ale pak budu potřebovat někoho, kdo mi pomůže opustit bludný kruh.

No to je dobrý. Myslela jsem, že napíšu něco lehkého a ono je to spíš moje volání o pomoc. Hm, kdybych žila v jiné době, moje kila a moje plodnost by byly vyvažovány zlatem. Byla bych viditelnou reklamou svého muže, který je tak šikovný, bohatý a schopný, že si může dovolit svou ženu dobře živit a je schopen splodit hodně dětí.

Holky, jestli jste ještě žádnou dietu nedržely nebo jste na začátku, NEBLBNĚTE s ostrými dietami, nikam to nevede.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
elda
Ukecaná baba ;) 1651 příspěvků 19.10.04 07:55

stefinko,jako bych to psala já…jen ty kila nemám.při těhotenství jsem do 6 měsíce nabrala 10 kilo,pak ani ň,rodila jsem s +9kg.Ty jsem po porodu shodila samovolně,ke konci kojení jsem měla zpátky 57kilo (167 cm)..Jen ty bulimické záchvaty jsou mi povědomé - totiž-znám je důvěrně.naštěstí jsem zabrzdila podstatně dřív než ty,akutní bulimické záchvaty se vší parádou a zvracením 15*denně u mě trvaly asi půl roku.měla jsem 50 kilo a byla jsem na dně.normální troska.vlasy,neh­ty,elán…FUČ.Pak jsem si řekla DOST a KONEC.No,zvládla jsem to tak ze tří čtvrtin.Takže se mi dnes zvracení hnusí,mám poměrně stabilní váhu,přejídám se občas-jako každý normální člověk(vánoce atd).Přesto se občas dostavuje recidiva,okolnosti každá bulimička zná,příčiny v podstatě taky-problémy s partnerem,v prá­ci,dobře míněná poznámka tchýně,že jsem konečně trochu nabrala,výčitky typu:jsem špatná máma…nejdelší období bez záchvatu bylo asi půl roku.
Bulimie je běh na dlouhou trať.Asi jsem měla vyhledat odborníka,ale i tak myslím,že to zvládám dobře. Hlavní je komunikace s partnerem-nepřipustit hloupá nedorozumění,nep­řemýšlet nad každou poznámkou,bez­významnou hádkou,atd.Můj partner ví,že jsem poněkud labilní povahy(navenek mě ale nerozhodí nic-drsňák),ale o mé bulimické kariéře neví,možná tuší.

Bíky Bohu se s tím peru celkem úspěšně a porodila jsem zdravé dítě. To za to stojí…

eliška

 
Anonymní  19.10.04 08:53

Ahoj,
což takhle zkusit hubnout s Klubem Diana?http://ww­w.dianaklub.cz/
Kolegyňka v práci (a stejně i její maminka) také měla problém s váhou - ukázkové „jo-jo“ :) Slyšely o hubnutí s Dianou někde v televizi, navzájem se vyhecovaly, přihlásily a povedlo se jim úspěšně zhubnout a hlavně být duševně v pohodě.
Přeji pevnou vůli a úspěšný boj s váhou!
Majda nakukovatelka :)

 
Anonymní  19.10.04 09:53

Milá Steffinko,
ta naše prokletá doba.Všude na nás útočí ,kam jen člověk dohlédne kvanta super dokonalých těl,zubící se krásky s váhou 50kg a výškou 180cm na nás koukají z bilbordu,te­levize,novin,ča­sopisů atd.Nic nepomáhají námitky lékařů,a ostatních odborníků,které se tímto problémem zabývají u stovek stejně postižených žen.A přitom ty slavné krásky mají mnohdy ladné křivky vyhladověné,či chirurgicky odsáté v horším případě za pomocí drog.Je to velká oběť dnešního světového trendu.Ale která žena jakéhokoli věku by nechtěla být více či méňe štíhlá?Žádnou takovou neznám.
Mám s tím taky problém ,při výšce 164cm vážím 68kg a nic moc se necítím.Mě by se líbilo mít 54kg,při kterých jsem měla pocit,že jsem to já.Teď se s tím snažím bojovat jak se dá.Je to ale těžké.Mě už se jednou podařilo schodit 15 kg,ale pak jsem porodila dva krásné kluky a 15 kg je zpátky.Mladšímu je rok a půl a po celou dobu na to myslím,jaký by to bylo,kdyby…
a pořád se mi to nedaří.Taky mám pocit,že na nic jiného nemyslím.
Schodila jsem to tak,že jsem se jednou večer chytla za špeky a řekla si,"přece chceme děti a při představě,že přiberu v těhot. dalších 20kg bych neprošla dveřmi.To byla moje hlavní a prvotní motivace.Změnila jsem jídelníček,totálně odbourala smažené věci,sladkosti,u­zeniny kromě šunky a sýry.Jedla jsem kuřecí a drůbeží,celozrnné pečivo,ovoce a zeleninu nízkotučné jogurty a kefíry,luštěniny méně atd.Zkrátka teoretik jsem dokonalý.Hlavně jsem chodila 3krát týdně běhat asi 5km a za tři a půl měsíce byly kila dole.Ještě doma jsem po běhu dělala sedy lehy a nějaký cviky na zadek.Možná se vám to zdá jako rychlé zhubnutí,ale vydrželo mi to rok,než jsem otěhotněla bez problémů,že bych hladověla.Musela jsem mít ale v lednici pořád něco pro sebe na zub.Alespo ň očištěnou mrkev,protože když přijde vlčí hlad,šmátla bych po čemkoli.

Doufám,že se mi to opět povede,ale není to tak jednoduché.Děti zaberou téměř všechen čas,zbytek jsem v práci(na tři směny),manžel v týdnu v Praze,takže běhání nepřipadá v úvahu.Není kdy.Takže zbývá cvičení doma což mě tolik nebaví,ale je to jediná možnost.Bydlíme v HK,a bohužel žádný klub Diana tu není.

Steffinko,kvůli tomu jsem se vlastně pustila do komentáře.Když jsme bydleli v Praze tak jsem tam chodila(tenkrát spíš ze zvědavosti )a chci ti ho vřele doporučit!Vede ho Dr. Zdenka Sládečková,byla už mnohokrát i v televizi.Je to psycholog,který radí jak hubnout i po psychické stránce a oravdu má obrovské úspěchy.Vždy jsme myslím hod. a půl cvičily s cvičitelkou a pak hodku seděli s psychologem,který radil,motivoval a navnadil k dalšímu hubnutí včetně probírání jídelníčku atd.Já být z Prahy,už tam jsem!Zkus to jestli chceš,hlavně asi najít trochu času.Držím ti pěsti a jestli chceš,můžeme se vzájemně podporovat alespoň přes internet.Ať se vše podaří NIKA od Sulánka a Verči

 
Anonymní  19.10.04 09:53

Ahojte kocky.
Aj ja mam celozivotny problem s nadvahou. v podstate neviem co je to byt stihla. mam 175cm a vahu 77kg. Som 13 mesiacov po porode mam presne tolko s akou vahou som otehotnela. podotykam ze som rodila ako 98-99kilova.(myslim ze tak nejako to bolo, lebo ku koncu som sa aj bala postavit na vahu. Po porode som schudla rychlo na 85kg a potom som sa nemohla pohnut. od zaciatku roka som schudla tych poslednych 7 kilo a teraz chcem velmi schudnut ten zbytok. Chodim na www.ikar.sk/sipeky. pozrite si tu stranku. je tam aj chat. Edita sipeky napisala knihu vysoka skola chudnutia. sama schudla pred 5 rokmi 38kilo a dodnes sa drzi. Chudnu s nou ako slovenky tak ja ceske dievcata. Ked to tak po sebe citam priopada mi to ako nejake balamutenie. ale skuste tam mrknut a dozviete sa viacej. je tam fotogaleria, kde ked kliknetena foto ukazu sa vam baby pred a po schudnuti a vsetky si udrziavaju vahu bez jojo efektu. v principe tam ide o to, ze papate vsetko, aj cokoladu, aj mastny chleba …aj… proste vsetko ale musite do toho zapojit pozitivne myslenie a chut byt stihla. Edita vlastne uci ako sa naucit spravne jest, schudnut a ostat stihla. V septembri zacal na tv joj, ktoru asi nechytate serial o chudnuti s nou. drzim vam palce, aby sa vam podarilo vsetkym dosiahnut to co chcete.
Ahojte. miriam

 
Anonymní  19.10.04 10:50

Můj názor je,že by jsi měla navštívit psychologa.Nejdříve musíte odbourat bloky v hlavě a pak to půjde-uvidíš!

 
Goody
Kecalka 212 příspěvků 19.10.04 11:35

Ahoj holky, já zas nemám závislost na jídle, ale léta jsem se potýkala se závislostí na nakupování nepotřebných blbin a výběr těch blbin mi zabral veškerý volný čas. To byla hrůza! Hned po nákupu se mi každá ta věc znelíbila a šla jsem pro další „lepší“ a tak pořád dokola. Něco jsem vždycky vzteky zničila, něco vyhodila, hodně rozdala nebo levně rozprodávala. Šlo to do peněz, to asi ani memusím říkat, a před manželem jsem to pokud to šlo tajila. Ale pak jsem se rozhodla bojovat, už jsem nechtěla žít v tomhle neštěstí a tajit svou chorobnou část sebe před manželem. Začala jsem tomu před ním otevřeně říkat choroba a úpěnlivě toužit, abych se toho zbavila. On vše respektoval a nevyčítal. A najednou to přišlo, cítím, že je mi o moc líp. Zatoužila jsem totiž po šicím stroji. Manžel mi věřil, a stroj jsme koupili. Holky normálně, mě to tak baví něco vymejšlet a tvořit na tom stroji, to je tak pěkný a ta radost, když se něco povede! Na nějaké blbé nákupy debilit už si nevzpomenu a endorfinů mám haldu z toho svého tvoření, už si pro ně nemusím chodit do obchodu, ale už si je vyrábím doma :-). Objevila jsem v sobě šikovnost a vynalézavost a hrozně jsem šťastná, když manžel řekne „tý jo, ty jsi šikovná!“. Já nevím, dřív jsem se neuměla takto seberealizovat , chyběl mi pocit, že jsem užitečná. Na stroj jsme neměli, a tak jsem si to nahrazovala úchylně těmi malými nákupy. Takže jsem postupně proutrácela x šicích strojů :-). No takže všem závislým držím pěsti, aby se jim také brzo ulevilo, přeju hodně sil na překonávání bludných kruhů.

 
elda
Ukecaná baba ;) 1651 příspěvků 19.10.04 12:22

Goody,ani netušíš jak jsme na tom podobně :-)já se taky seberealizovala blbě-blitím do záchodu.Ted vyšívám a uspokojuje mě to neskonale víc. V podstatě jsem jednu závislost nahradila jinou(a emiminem),ale tahle je X krát krásnější :-)

eliška

 
Daria
Kecalka 324 příspěvků 19.10.04 15:43

Ahoj Stefinko a holky,
nevím a asi neporadím žádné extra tipy na hubnutí, já mám jiný problém se svojí váhou. Mám 170 cm a váha 55 kg, jsem velmi spokojená se svojí postavou. Proč tedy píšu? Protože mám po vysazení HA nepravidelnou mentruaci, vlastně téměř bez injekcí Agolutinu žádnou. Doktor tvrdí, že váha není můj problém, že ty problémy s menstruací s tím nesouvisí, že menstruaci ztrácení anorektičky, co váží méně než 45 kg - to je prý nějaká kritická hranice. Do svých 20 let jsem nebrala žádnou HA a měla při stejné váze úplně pohodovou menstruaci, pravidelnou, nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla mít problém s otěhotněním.
Kamarádky i vlastně doktoři mě ujišťují, že moje váha je v pořádku, já bych strašně moc chtěla už miminko, ale stále se nedaří. Kdybych věděla, že nějaké to kilo navíc pomůže, já totiž jím hodně, a úplně všechno, ale jak mám přibrat tuk? Navíc moje práce (jsem profi-cvičitelka) mi to ani neumožní, vím, že mám jen 15% tuku v těle což je málo, mám hodně svalů a taky přebytek mužských hormonů..
K hubnutí doporučuji najít si něco, co vás bude bavit, mě třeba baví aerobik, super se při něm odreaguji, v létě plavu a mám ráda procházky, nejradši s kočárkem od mojí kamarádky co má 2 miminka a spolu vozíme a ujdeme přitom aspoň 5 km..někoho baví třeba kolo (mě ne), jiného kolečkové brusle..
Hlavně to chce být v pohodě a pokud nejsou zdravotní potíže, tak nějaká ta menší nadváha nemůže vadit!! Stejně to je vzorené..
 Daria

 
Anonymní  19.10.04 21:32

Ahoj Stefinko,
netuším jestli jsis vše zavinila dietami - asi ano. Ale jsem přesvědčená, že by Ti určitě prospělo vše probrat s psychoterapeutem. Jestli čekáš páté dítě a máš k tomu tyto starosti, tak toho máš víc než dost a potřebuješ spoustu síly to všechno zvládnout! A jestli budeš v pohodě a při tom oplácaná (nepíšeš jestli to vadí tvému manželovi - co když je spokojený s tím, co „doma má“?), tak je to určitě lepší než být hysterická a věčně hladová a unavená…
Držím palce
 Lucie

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 19.10.04 23:35

Ahoj holky,
na Editu Šipeky mě upozornila kamarádka v létě a musím říct, něco na tom bude. Učím se jíst už třetí měsíc, objevit kdy je to hlad a kdy psychohlad.
Dokud jsem bydlela v Praze a poblíž Prahy, bylo to všechno snadnější. Teď jsem na vesnici daleko od civilizace a je problém ukecat se k nějakému podstatnějšímu pohybu.
Koukla jsem na Diana klub a nejdříve se objednám k psychoterapeutce nejspíš tam, i když to mám z ruky. Najít dobrého psychoterapeuta je kumšt a před nima se nebudu stydět. Oni těch příběhů slyšeli tisíce.
Těhotenství je taky dobrý čas k tomu něco dělat se sebou. U Adélky jsem nabrala pouze 7 kg, hlídám se zase, takže víc už by to nemělo být.
Manžel je super. první chlap v mým životě, kterému moje postavička nevadí. Moc mi pomáhá psychicky. Hodně jsem taky vyřešila Bachovkami, hlavně náhlé nálady. tak to dopadá tak, že když si uvědomím, že něco žvejkám a vlastně nemám proč, dám si depresovku. Občas to nezvládnu a najím se víc, ale ťuk ťuk ťuk, tenhle rok jsem ještě nebyla zvracet, tenhle rok jsem ještě nedržela hladovku, tenhle rok jsem si ještě nekoupila žádný úžasný prášky na hubnutí, prostě něco se ve mně pohnulo hodně podstatně. Taky je to tím, že od loňského podzimu nepřemýšlím nad svýma problémama, ale řešili jsme problémy kolem kluka autisty, dostala jsem se do společenství lidí co něco pro to dělají. Courám po internetu, hledám zajímavé informace, snažím se je dávat dál a ty dva roky mi taky vydatně pomáhá emimino. Větší kontakt s lidmi, které že je to bez obrázků zajímám já a když se pak vidíme, ten obal není tak podstatný. Dá se říct, že nevím kam dřív skočit. Pořád něco vymýšlím. Taky jsem párkrát zašla za známou co sice nedělá psychoterapii, ale určitý druh meditačního léčení, nedá se to popsat. Procházíme tím co mě ranilo a snažím se s tím vyrovnat.
Před 12 lety mi jeden moc chytrý pán řekl, že nejdříve musím svoje tělo přesvědčit, že není válka a až se uklidní, nebudu mít problémy s váhou. Ještě pár let jsem ho neposlouchala.
Na dnešek jsem měla krásný sen. Moje bříško bylo poznat, že je těhotenské. Při Adélce si totiž všichni mysleli, že jsem jenom zase přibrala a to pak bylo překvapení, když jsem se ukázala s kočárkem.
Třeba to že o tom píšu je první krůček k těm dalším. Mě je jedno o kolik to bude dolů, hlavně že to ťuky ťuk neleze nahoru.

Tak opatrujte se a jdu si brouzdat po emiminu. Stefinka

 
Anonymní  21.10.04 20:28

Ahoj,
Stefinko, myslím, že držíš velmi rozumnou dietu, kéž bych to taky tak dokázala, ani ne kvůli váze, ale kvůli zdraví. Myslím, že nějaká porada s odborníkem je dobrý nápad.
Jinak moje metody: 1) hodně pít, když před jídlem vypiju přes půl litru vody, tak toho pak tolik nesním. 2) mám-li na něco chuť, vlastně nemám hlad, ale pořád chodím a koukám, co bych kde sezobla, tak dám česnekový bombón, tj. prostě cucám a pomaličku žvýkám stroužek česneku. Dřív než za několik hodin ho nesním.
Nečekám, že to někomu pomůže dolů s váhou, jsou to jen takové nápady.
 Eva

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 21.10.04 22:39

Ahoj Evi, česnekový bonbon to je bomba :-). To tě ale vyřadí ze společnosti? No, hodně řeším odpoledne a večer polívkama už léééééééta bez zápražek a vložek. Ten pohyb je u mě kámen úrazu. Kdybych nebyla lenoch, můžu mít bez problémů 80-90 kg a to by mi stačilo. Zrovna se zase odhodlávám naskočit na rotoped. Když vydržím týden mám napůl vyhráno.
Zkoušela jsem chroupat syrovou zeleninu nebo ovoce nebo žvýkačku, ale mám po nich hlad. Nejvíc mě zasytí vločky, ale nejdou jíst pořád. Chleba nemůžu, odvykla jsem si pšenici (kluk je alergický na lepek) a žitný mi nejede. Zase pře těhotenství plánuju přibrat co nejméně, je prý možné i nepřibrat - držet váhu. Uvidím co bude. Posledně jenom 7 kg a vlastně jsem při dalším těhotenství na tom stejně jako při předchozím. Tak jsem optimista. Snažím se jíst pořád stejně. Je toho dost i pro 4 mimíse tak není obava na místě.
Měla jsem jakési pastilky cukrblok, nebudu je nyní používat. Sladké nechutná a nehoní mlsná na sladké. Konečně něco co mi fungovalo. Já jsem ale ujetá na maso. Polož přede mne flákotu a uvidíš divy. Salámy ne, možná sem tam anglická. Ale poctivý kus středně propečené šílené krávy a sposta zeleninového salátu… To jsem se zasnila. Jdu si uvařit čaj.
Hezký večer a noc přeje Stefinka

 
gothic
Ukecaná baba ;) 1436 příspěvků 25.10.04 22:03

Stefinka, velmi si vazim, ze si sa odhodlala napisat o tejto tabuizovanej teme, myslim si ze si zasluzis obdiv. Ja nemam nejake problemy s vahou pred otehotnenim som mala 62kg/164cm, co je dost na dnesne normy, ale mojmu muzovi sa chude baby nepacia, teraz som pred porodom a mam 78kg, ale verim, ze pri babetku schudnem. Tiez sa neviem donutit cvicit, ale zatial nepovazujem svoju vahu za problem. Chcem ti len dodat pozitivnu energiu a optimizmus a skus pracovat na svojom sebavedomi, najst si nejaku aktivitu, ktora by ta bavila mimo dom (viem, ze pri tolkych detoch to musi byt tazke), proste zamestnat svoju mysel niecim inym. Myslim si, ze si na dobrej ceste a je super, ze ta muz podporuje. Drzim palce.
Daria, nemyslim si ze tvoj problem suvisi s vahou, ja som po vy:,–(eni HA, mala podobny problem, MS, kazde 3 mesiace aj to po Agolutine. Endokrinologicka mi povedala, ze HA je dobre svinstvo a gynekologovia na nej dobre zarabaju, rozhadze cely hormonalny system, Ja tomu verim pred tym som mala 28 dnovy cyklus a po vy:,–(eni mi trvalo 2 roky, kym sa to dalo ako tak do poriadku, O otehotnenie som sa tie 2 roky nesnazila, tak neviem, ci som mala aj ovulaciu, ale teraz 4 roky na to som otehotnela hned na 3 cyklus, takze urcite sa to da dokopy aj u teba, len to bude chciet nejaky cas, drzim palce.

 
Anonymní  14.02.05 20:36

Milá Niko,

moc a moc Vám děkuji za Vaše slova. Jsem ráda, že moje práce má smysl a že o ní tak pěkně mluvíte, i když nemusíte. Přeji vše dobré. PhDr. Zdeňka Sládečková, www.dianaklub.cz

Vložit nový komentář