Umělé přerušení těhotenství

celestad  Vydáno: 06.02.12

Aneb Indukce abortu ve II. trimestru. Tato událost se mi stala před třemi lety. Dnes máme zdravého, šťastného syna. Až nyní mohu říci, že jsem zpracovala onen zážitek na vědomé úrovni. Kolik z toho zůstalo v mém podvědomí, bohužel nevím. Nechť můj příběh pomůže, komu má pomoci.

Byla jsem ve 4. měsíci těhotenství. Na děťátko jsme čekali asi tři čtvrtě roku. Duše přišla ihned, ale tělesná forma si dala nějaký čas. Po zjištění, že se tak stalo, jsme měli velikou radost. Snažila jsem se jíst zdravé jídlo, být v přírodě, hrát na tibetskou mísu a relaxovat, aby se dušička měla v mém těle dobře. Na ultrazvuku ve 13. týdnu se lékaři nelíbilo šíjové projasnění (embryo mělo za krčkem více tekutiny než by mělo), a tak nás poslali na genetiku.

Odběr choriových klků byl pro mne velmi bolestivý (prosila jsem anděly o pomoc, tekly mi slzy z fyzické bolesti) a čekání čtyři dny na výsledek velmi náročné na psychiku. V den, kdy jsem si volala pro výsledek, jsem si vytáhla tarotovou kartu Smrt. Je na ní taková kostra a já měla pocit, že má naděje uhasla. Další význam karty byl boření starých dogmat a myšlenkových struktur. To jsem ještě nevěděla, že ten druhý význam pochopím později.

Diagnostikovali nám na 90 % Downův syndrom na 90. Lékaři vám nikdy neřeknou 100 %, nechávají si zadní vrátka. Myslela jsem, že má bolest mi způsobí odchod z této fyzické dimenze. Dostala jsem jakýsi emoční záchvat, který trval asi hodinu. Vzpomněla jsem si, že když mi bylo asi 12, prohlížela jsem si knížku, kde byly obrázky dětí s Downovým syndromem. Viděla jsem ty obrázky před sebou. Plakala jsem: „Já nechci mentálně postižené dítě“. Rozhodnutí bylo jasné. Partner měl stejný názor. Pro ženu je v této chvíli nejtěžší ten ambivalentní pocit, kdy má vztah k miminku v bříšku a zároveň ho musí zabít, protože se tak rozhodla.

V nemocnici jsem prošla mnoha vyšetřeními, podepsala mnoho papírů a čekala na zákrok. Jsem takový typ člověka, který se velmi vyhýbá lékům. V minulosti jsem léčila své neduhy homeopatiky a bylinkami. V nemocnici do mě ale museli dát mnoho chemických látek, aby byl plod vypuzen. Na konci 14. týdne nešla již interrupce v narkóze. Protrpěla jsem 28 hodin v ohromných bolestech. Bohužel pomoc seshora nepřišla. Prosila jsem své průvodce, archanděly, Boha (Vesmír), nic se neměnilo. Můj dogmatický názor, že andělé nám vždy pomohou, se zbortil, mé kritické názory na lékaře se hroutily. Byla jsem vděčná za každé dobré slovo lékaře, za pohlazení starého gynekologa a jeho slova: Že vše bude dobré.

Přehodnocovala jsem dosavadní náhledy na určité věci. V noci se mi udělalo velmi špatně a šla jsem na záchod. Probudila jsem se ležící na studených dlaždičkách na WC a myslela jsem, že jsem zemřela. Mysl pátravě zkoumala onu realitu, než mi došlo, že je to naše klasické hmotné prostředí. Slabým hláskem jsem volala: „Pomoc“. Sestry s rozšířenými srdečními čakrami přispěchaly na pomoc. Uvědomila jsem si, že v nemocnici pracuje mnoho dobrotivých lidí. I když jsou součástí zdravotního systému a farmaceutických praktik, svítí a pomáhají na této planetě. Viděla jsem onu tarotovou kartu. Boření starých struktur.

Po návratu z nemocnice se mé tělo chvělo a psychika byla na dně. Snažila jsem se nevzdat, nepodlehnout utrpení. Pracuji jako terapeut a věděla jsem, že vytěsnění zážitku, potlačení emocí, není dobrá cesta. Informací ohledně potratu je na internetu hodně, ale nenašla jsem, co dělat po potratu. Proto jsem sepsala tuto svou zkušenost a následné rady:

Tyto řádky jsou věnované ženám, které hledají pomoc při procházením těžkého období či jejich blízkým. Ženám, které se rozhodly ukončit své těhotenství, ať už měly jakýkoliv důvod. Každý člověk je jedinečný. Přesto jsou chvíle, kdy zkušenost toho druhého může pomoci.

  1. Co dělat, když se rozhodnete jít na potrat:

Ověřte si, zda-li je to opravdu vaše rozhodnutí, je-li tomu tak, stůjte si za ním, jde přeci o vás.

Přijdou-li pocity viny, pozorujte své myšlenky, napište si na papírek, co se vám honí hlavou.

Jděte se projít, vykreslete své pocity, udělejte cokoliv, co vám pomůže dostat emoce ven.

Vezměte si do nemocnice předměty, které vás nabíjí (u mě to byly minerály).

  1. Co dělat, až přijdete z nemocnice:

Doporučuji všechny emoce vypouštět, nejvíce se spouští slzy, ale mohou přijít i pocity vzteku, beznaděje, marnosti apod. Hormony budou ještě nějakou dobu pracovat, takže můžete zjistit, že jste velmi labilní, přecitlivělá, neschopná nic zařídit apod.

Zkuste svůj stav takto přijmout, nehodnotit se. Mluvit o svých pocitech, o tom, čím jste prošla, jaké to bylo, s lidmi, kteří to unesou a chtějí slyšet. Může se vám stát, že někteří lidé takové věci nezvládnou, budou se vyhýbat komunikaci. V práci se mohou někteří lidé stranit. Já osobně jsem cítila nutnou očistu psychiky i fyzického těla, takže jsem meditovala každý den, začala brát byliny na detoxikaci organismu, pila hodně tekutin, zajistila si dostatek spánku a navštívila kamarády terapeuty.

  1. Co dále?

Domnívám se, že je lepší snížit riziko dalších obtíží, a tak bych se přiklonila k lékařům, kteří tvrdí, že minimálně 6 měsíců je dobré počkat. V literatuře se uvádí 3-6, ale našla jsem i informace, že do 3 měsíců je dosti velké riziko spontánního potratu. Neztrácet naději, věřit v dobré věci, nezůstat v tázání se: Proč zrovna já? Přijmout svůj osud a jít dál.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.8 bodů
Stránka:  1 2 3 4 Další »
 Váš příspěvek
 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 06.02.12 09:42

Celestad, tvůj deníček mě oslovil. Já jsem po dvou těhu neúspěších, strašně cítím potřebu to ze sebe dostat, vypovídat se, ale nemám komu. Mám to v sobě zavřené a nezpracované.

Příspěvek upraven 16.07.16 v 21:43

 
PetkaSv  06.02.12 10:43

Cel vůbec nemám sílu se vyjádřit, si silná žena a to myslím vážně :hug:

 
Marie B.
Kecalka 188 příspěvků 06.02.12 11:26

To je smutné čtení …
Nám u druhého těhu lékaři také diagnostikovali D.S. - a narodila se zcela zdravá holčička, u prvního těhu těžkou vrozenou vadu dolních končetin (na ultrazvuku jsme to viděli i my)- opět narození zcela zdravého dítěte. Paradoxně, třetí dítě bylo podle všech vyšetření zdravé a narodilo se s lehkým postižením D.K. Věřím, že takových případů je nepočítaně … Lékaři nejsou neomylní. A pokud by se měl člověk postarat o postižené dítě - dokáže to, vždyť je jeho!

 
celestad
Zasloužilá kecalka 806 příspěvků 06.02.12 11:31

Záleží, jestli i geneticky to bylo prokázáno. Z UZ se toho zas tak moc nepozná. Jsou ženy, které zvládají starání se o takového človíčka celý život, já vím, že já bych to nezvládla.

 
Brokianaa
Závislačka 4442 příspěvků 06.02.12 11:33

Cel-jakto,že jsi ve 14tt musela jít mimčo porodit? Já se při příštím těhu chci vyhnout tomu abych se třeba dozvěděla ,že má miminko postižení až po amniu a chci jít právě na odběr choriových klků z toho důvodu aby bylo možné provést „normální“ potrat… I když doufám,že už nám bude naděleno normální zdravé dítě:-) Nechci si to ani připouštět,že by to mohlo být jinak… Ale to jsem si při prvním těhu taky nepřipouštěla. A máš pravdu-člověk se musí hlavně s tím srovnat v sobě! I když je to dlouhá cesta. Já mám občas pocit,že srovnaná jsem,ale pak zas něco příjde …Ale je to už jen lepší a lepší!!!

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21255 příspěvků 2 inzeráty 06.02.12 12:15

Upřímně(a klidně se na mě sesypte) mi z deníčku není lehko, ale ne proto, že by mi bylo líto zakladatelky. Hlavně, že bubnuje na bubínky a svolává všechny svatý na pomoc, ale který náboženský má proboha v popisu práce jít na potrat, protože dítě je postižené? To snad bylo ve starověký spartě ne? Ano každá žena má na tohle nárok, mám i pro ty ženy který se tak rozhodnou pochopení, ale ať se tady neohání nějakýma náboženskýma nesmyslama, minerálama, kartama. Omlouvám se, ale celý mi to přijde na hlavu postavený.
Pisatelko je mi samozřejmě moc líto, že sis tímhle musela projít, ale možná kdybys to napsala bez těch svým andělů, tak bych to přijala líp.

 
celestad
Zasloužilá kecalka 806 příspěvků 06.02.12 12:23

není smyslem, abys to přijala…já psala tak , jak cítím. V každém to vyvolá něco jiného, viz příspěvky. Andělé jsou nádherné bytosti světla a chápu, že jsou lidé, kteří je nevnímají a neodsuzuji je za to. Ten můj příběh je primárně určen pro ty, které osloví, zejména pro ty, které zažily něco podobného.

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21255 příspěvků 2 inzeráty 06.02.12 12:28

Celestad a zkoušela sis třeba něco najít o dětech s DS? Třeba příběhy rodičů, který tyhle děti vychovávají? Nebo si jednala jen na příkaz andělů, karet a vzpomínky z 12. let?

 
celestad
Zasloužilá kecalka 806 příspěvků 06.02.12 12:31

Já jsem se rozhodla a zatím jsem toho nelitovala. Vím, kdo jsem a co dokáži zvládnout. Ano, četla jsem příběhy, některé rodiny to zvládají dobře, některé ne a dají dítě do ústavu, některým zemře v brzkém věku, některým nezemře a mají ho na starost do svých stařeckých let (např. naše sousedka 80 a její syn 50). Každý se prostě rozhoduje dle sebe a nese za to odpovědnost.

 
Klárka82
Kecalka 134 příspěvků 06.02.12 12:35

„Kosmos, vesmír či bůh , to je jedno není trestající, nesoudí, to jen člověk.“

To si přesně taky myslím. Pisatelka si zažila svoje, sama nevím jestli bych v sobě našla sílu nechat si postižené děťátko :(

 
fusa
Ukecaná baba ;) 1126 příspěvků 06.02.12 12:38

Me sice nesedi „vira“ pisatelky, ale at uz to vysvetluje jak chce, rozhodla se ze si postizene dite nenecha, urcite to nebylo jednuduche, takze mi prijde hloupe se do ni navazet.

 
Karku
Zasloužilá kecalka 697 příspěvků 06.02.12 12:41

musím říct, že souhlasím s lleennttiillkka­o..na anděly věřím, ale tenhle deníček mi přijde naprosto mimo..já pisatelku neodsuzuju, ale jednou se rozhodla, že nepřijme své vlastní dítě a k tomu andělé, karty a zjištění, že doktoři nejsou tak špatní :roll: přeju ti, aby ses s tím vyrovnala, protože si myslím, že odpustit sama sobě je neskutečně těžký..

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21255 příspěvků 2 inzeráty 06.02.12 12:44

Pisatelčina víra mi přijde jako pouhý alibismus.
Opravdu jí neodsuzuju a nenavážím se do ní kvůli potratu, ale kvůli tomu, že se u toho ohání nějakou vírou.

 
Lotynka
Stálice 93 příspěvků 06.02.12 12:45

Duše přišla ihned, ale tělesná forma si dala nějaký čas. - tehle vete bohuzel nerozumim… A musim priznat, ze me take toto rozhodnuti prekvapuje u cloveka, ktery dava tak velky duraz na duchovni stranku zivota. O to vic me prekvapuji rady zenam, ktere na potrat sly - od terapeutky bych cekala nejake hlubsi moudro nez vybrecte se, vypovidejte se ze svych emoci, to mi radi i muj selsky rozum. Tim se nechci autorky dotknout, ale bohuzel pokud v clanku zminuje i svoji zivotni filosofii a povolani, musi pocitat s tim, ze to bude mit nejaky ohlas.
Jinak jsem nazoru, ze toto rozhodnuti je vec kazde zeny a nikdo nema pravo soudit!

 
celestad
Zasloužilá kecalka 806 příspěvků 06.02.12 13:12

karku: ano, odpustit sama sobě je opravdu jedno z nejtěžších témat, to vidím v práci s klienty a samozřejmě jsem si to hezky zažila i já:)). Vlivem výchovy, školy, médií jsme opravdu přeborníci ve vinění sama sebe, v nenávisti vůči sobě apod.
Lleeenti..: odusuzuješ mne kvůli víře? je hezké, že si to dokážeš přiznat..já například odsuzuji lidi, co pálí plasty, je pro mne těžké např. v tomto konkrétním případě je nesoudit…:(
Lotynka: myslela jsem to tak, že duše přišla dříve, cítila jsem ji, ale otěhotnění bylo později (je diskutabilní, kdy duše přichází do hmoty, otěhotněním? někdo tvrdí, že ve 3. měsíci, někdo, že při porodu, nevím, kde je Pravda)
Jinak ad má práce, nějak nerozumím, co tím myslíš. Psychoterapii nelze dle mého dělat touto formou.

 
Klárka82
Kecalka 134 příspěvků 06.02.12 13:15

Taky život vidím trochu z jiného úhlu než celestad, ale nenapsala přece že šla na přerušení těhotenství kvůli svojí víře, ale proto že měla pocit že by péči o postižené miminko nezvládla.

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 06.02.12 13:37

Celestad, plně chápu tvoje rozhodnutí, já ač jsem přímo nezažila možnost volby, také bych volila přerušení, já osobně bych také neunesla náročnou péči o dítě s vážným postižením. Moje tělo si však 2X zvolilo samo bez ohledu na moji vůli. Hrozně mě to bolí, vím, jaké to je přijít o dítě, ale i přes tuto prožitou
bolest bych se rozhodla stejně jako ty. Kdo nezažil, nepochopí.

 
celestad
Zasloužilá kecalka 806 příspěvků 06.02.12 13:39

emina: už jsem ti psala SZ, díky za tvé pocity..

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1749 příspěvků 06.02.12 13:51

Zvládla jsi to a to je hlavní. Abych řekla pravdu, tvá víra mi nesedí, s mnoha věcmi, které praktikuješ/prak­tikovala jsi nesouhlasím, ale to není předmětem tvého deníčku. Navíc to nikomu necpeš, takže razím heslo „žij a nech žít“. Místní kritičky mají sice velkou pusu, ale dokud člověk není v tvé situaci, ví velké ho*no a může maximálně sedět a šoupat nohama. Je každého volba, jestli chce na svět přivést postižené dítě a jestli má dost síly na to,a by se o něj až do smrti staral. A nikdo jiný nemá právo tě za tvé rozhodnutí soudit, ať už je jakékoli.
No a teď z trochu jiného soudku:
Já byla na itp začátkem 5. měsíce těhotenství (plod odpovídal zhruba 16 týdnům, byl menší, nebyla srdeční akce) a nikomu bych tu bezmoc nepřála zažít. Takže ti držím pěsti, ať už je jenom dobře

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 06.02.12 15:02

Celestad moc mě mrzí co si si prožila rozhodla bych se stejně.Nejenom kvuli sobě ale i partner by to nbezvládl a také proto že už jedno dítě mám a vim že péče o takto postižené dítě by mu vzala kus dětství i víc naší pozornosti.
Je to na každém nikdo nemá právo soudit a každý má právo se rozhodnout jak chce.

Jen se divim že po tomhle všem co se ti stalo teda ještě věříš..6e věříš na anděli a kde teda byli když si potřebovala pomoc?
Moje víra se ztratila když zemřel někdo kdo neměl a i když sem se moc snažila najít berličku což pro mě víra je zjistila sem že nic není..

 
ivuska.h
Echt Kelišová 8651 příspěvků 06.02.12 15:46

Mám z toho rozpačitý pocit… V něčem je mi tvé uvažování blízké a něco absolutně nechápu (andělé, karty…). Především teda nechápu to, že jsi šla na potrat, nějak mi to nesedí k tom, jak píšeš, že jsi cítila duši atd. Co se s ní v tu chvíli stalo? Když pár měsíců dle tebe čekala, až se jí „vyrobí“ tělo a ty ses jí zas rozhodla to tělo vzít? Nevím, já na tohle nevěřím, tak se mi to těžko chápe. Taky mi, jak už tu někdo psal, přijde divné prosit Boha a anděly o pomoc v situaci, která je svobodným rozhodnutím dotyčné a navíc stojí život někoho dalšího, který se bránit nemůže. A jistě, že Bůh dle mnoha náboženství lidi soudí. Kdyby nesoudil, nebylo by potřeba prosit o odpuštění nebo litovat svých činů…

Jinak mě překvapuje, kolik žen má jistotu, že by péči o postižené dítě nezvládly, že by to nezvládl partner atd. Co když se z našich zdravých dětí stanou postižené? Vždyť je to leckdy otázka zlomků vteřiny, stačí se špatně rozhlídnout na přechodu… Takové dítě už „zabít“ nejde je potřeba se o něj postarat. A jsem si jistá, že drtivá většina rodičů by péči o takové dítě zvládla, nic moc jiného by jim totiž nezbylo. Nemluvě o tom, že mentální postižení ve většině případů stejně nelze prenatálně zjistit a už vůbec tu teď neřeším otázku, zda máme vůbec právo nenarozené dítě zabít.

Příspěvek upraven 06.02.12 v 15:48

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 06.02.12 16:17

ivuško to myslíš jako vážně?
Proč proto že je tu spoustu maminek které své dítě pohřbili který viděli své děti umírat a už to nechtěj znovu zažít…
I kdyby odpověd proč zněla jen nechci tak nechápu jak máš ty právo soudit zda dítě má žít nebo né.To je snad právo každé matky :nevim:

 
ivuska.h
Echt Kelišová 8651 příspěvků 06.02.12 16:21

Kamčo, vůbec nechápu tvůj příspěvek :nevim:

 
Magnificata
Ukecaná baba ;) 1443 příspěvků 06.02.12 16:23

Také se nedivím, že Ti svatí nepomohli, stačí si přečíst pár životopisů svatých a zjistíš, že pro každého z nich byl lidský život nedotknutelný a svatý, spoustu z nich pracovalo či vychovávalo postižené děti. Andělé Ti nepomohly proto, že andělé chrání lidský život, zvláště dětí a zvláště těch, kteří se neumí bránit. A Bůh Ti nepomohl proto, že on to dětátko stvořil.
Na to cos udělala, sis vybrala špatnou víru…

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 06.02.12 16:40

Zajímavý deníček … autorka žije na trochu jiné vlně než já, ale dokážu se vcítit a chápu. Myslim, že málokdo by se přiznal v deníčku, že šel na potrat … a když by dítě mělo mít vrozenou vadu, já bych to taky podstoupila. S těžkým srdcem, ale přeci! Když ti doktoři řeknou, že bude mít nějako vrozenou vadu a potvrdí ti to všemi gen. testy, ukazují ti pak obrázky dětí s tímto postižením, řeknou ti kolika se max. dožijí, jaké budou mít problémy, že např. budou mít celý život mozek ročního dítěte!!!! Já taky byla na genetice-naštěstí vše dopadlo dobře a máme zdravou holčičku, ale toto vše ti tam v případě špatných výsledků ukazují :pocitac: :poblion:
PS: Já myslím, že Kamči poslední příspěvek chápu a možná by bylo fajn se v tom nerýpat!!!!

 
ivuska.h
Echt Kelišová 8651 příspěvků 06.02.12 16:47

Tak já doufám, že to Kamča ještě vysvětlí, protože fakt nevím, na co naráží, spíš se mi zdá, jestli nereaguje na někoho jiného :nevim: Já jsem žádný soud v příspěvku nevynesla, vůbec jsem se nevyjadřovala k tomu, jestli potrat ano nebo ne (i když můj názor na věc je asi znám). A ta věta „Proč proto že je tu spoustu maminek které své dítě pohřbili který viděli své děti umírat a už to nechtěj znovu zažít…“ vůbec nevím, k čemu se vztahuje.

 
Vltava  06.02.12 16:52
Moc smutné... nikomu bych to nepřála

Milá Celestad,
děkuji za tento text.
Chci se zeptat, jak ses odprostila od tvé zkušenosti při čekání druhého dítěte, kdy těhotenství dopadlo dobře? Myslela jsi při 2. těhotenství pozitivně? Co ti přesně pomohlo nemyslet na špatnou zkušenost a nebát se, že se ta tragedie bude opakovat? (když už se dále nešlo vypovídávat a brečet) Je známo, že psychická stránka mimi v břiše hodně škodí…
Díky za reakci

 
Anonymní  06.02.12 16:56

nechci deníček shazovat, jen mi je cizí tvé vyjadřování o tarotu, archandělých atd… jen mi to prostě nesedí, ale jinak je to pěkný a smutný děníček

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21255 příspěvků 2 inzeráty 06.02.12 17:25

celestad ne neodsuzuju tě kvůlu víře. Vadí mi spojení POTRAT a VÍRA. Hned v prvním příspěvku jsem se ptala co je to za víru, která souhlasí s potratem.
Já sama nevím jak bych se rozhodla. Nejspíš bych si dítě s DS nechala, rozhodně bych svoje rozhodovaní nesvěřila andělům a kartám. Každá žena potažmo rodiče maj při špatných zprávách během těhotenství možnost volby a je to asi dobře. Nikoho za to neodsuzuju. Nicméně mě prostě vadí kombinace víry a potratu. Nikde jsem nenapsala, že šla na potrat kvůli svojí víře.
Jak už jsem psala, přijde mi to trochu jako alibismus.

Příspěvek upraven 06.02.12 v 17:29

 
Lenczii
Kelišová 5965 příspěvků 06.02.12 17:49

Původně jsem nechtěla přispívat, protože k Celestad mám „kladný vztah“ díky látkovým plenám, kdy jsme si hodněkrát psaly.
Ale musím souhlasit s Ivuškou a jakožto věřící (jinak, než celestad) také souhlasím s příspěvkem Magnificaty.

 
Boomer
Ukecaná baba ;) 2036 příspěvků 06.02.12 18:15

Kde se bere tolik kritiky? Kde zustalo pochopeni, schopnost se vcitit do pocitu druheho, respekt k rozhodnuti nazoru, ktery se muze lisit od toho vaseho? Neni snad jedno, jak vnimate ‚viru‘ pisatelky? Nemyslite si, ze to pro zakladatelku musela byt velmi tezka situace? :think:

Celestad: Je mi lito, cim jsi si musela projit, zivot je plny zkousek. Pokud ma byt vsechno predem domluvene, zrejme mela i tahle situace skoncit takovym smutnym koncem. At uz je vam obema jenom dobre na dusi. :srdce: :hug:

 
Lilushka
Stálice 53 příspěvků 06.02.12 18:20
:,(

Příspěvek upraven 07.02.12 v 20:38

 
Mia82
Neúnavná pisatelka 17269 příspěvků 06.02.12 18:26

Je mi líto čím jsi musela projít, nechápu že tě zde odsuzují :nevim:

Jen té víře nerozumím a ani nechci 8)

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 06.02.12 18:55

Smutná zkušenost, je mi to moc líto…

Nikdy bych si nedovolila Tě soudit - i když Ti nerozumím a Tvé teorie mi doslova ježí chlupy na zádech. Ale Ty sama máš jasno, což je hlavní, protože je to Tvůj život.

Doslova a do písmene souhlasím s příspěvkem Ivušky - a ani já nechápu příspěvek Kamči, Ivuška přece nenapsala jediné odsuzující slovíčko… 8o :nevim:

 
timmka
Povídálka 18 příspěvků 06.02.12 19:25

Také napíšu co si myslím, neboť sama jsem zažila..bohužel­..i když diagnóza byla jiná.Člověk na sebe veme břemeno a riziko, že celý život prožije v mukách (psychických)ale přijímá to, comu bylo naděleno i s tíhou svobodného rozhodování.Tyto životní situace mají v sobě tolik rozměrů, že jejich popsání by zabralo několik stran.Neberme nikomu jeho bolest a formu jakou ji prožívá či prožil.Věřte, že všechny které jste toto nezažily musíte každý den děkovat za zázrak, který se Vám stal a nesnažte se pochopit pohnutky a víru celestad.Udělala to co bylo správné - pro ni správné , cítila, že by nemohla být tak sobecká, aby dítě porodila a pak to nechala „na osudu“jak se to vyvrbí.Opravdu nesuďme někoho v jehož botech jsme neušli ani krok

 
Anonymní  06.02.12 19:27

Jak muzete soudit nekoho kdo si prosel takovym peklem,kde na to berete pravo.Hlasate tady jak by jste se postaraly,jak to vite,ze by jste to zvladly.I taci co tady postizeni deti maji obcas reknou,ze to nemely delat,nebo ze uz nemuzou.Kazda mame pravo rozhodnout se jak chceme.Ani matka postizenych deti by ji neodsoudila,protoze ona vi,co je to za drinu a vi sama co to s ni udelalo.Ano mozna kazde dite ma pravo zit podle vas co to pisete,ale zadna z vas postizene dite krome jedne tady nema.I ta to pochopila.Ja si myslim,ze kdo vi,ze by to neunesl,ma to udelat,jinak to detatko pak skonci nekde v ustavu.
Spis co mi nahani hruzu je fakt,ze se kolikrat stalo,ze rekli,dite je postizene a pak bylo zdrave-to je jedina starost,nebo pochyby,ktere by jsem pak mela.
kazdopadne ja Ti drzim palecky,aby se vam brzy narodilo zdrave miminko a je jedno jakou formou viry se s tim rves,hlavni je ,ze jsi dal statecna sama pro sebe. :palec: :palec: :palec:

 
macinka85
Extra třída :D 13375 příspěvků 06.02.12 19:38

To je tak emocionální deníček…nemám slov..
Jen se opravdu divím některým komentářům..je mi z toho smutno…

Někdo řeší problémy kartama, svojí vírou a ta víra nemusí být ani pojmenovaná…
někdo řeší problémy alkoholem, uzavřením se sama v sebe, někdo to nezvládne a odejde ze Země…
Každý jsme jiný.....
Celestad..prošla sis jednou z nejhorších věcí,kterou může ženu potkat.
Sama nevím,jak bych se zachovala..zřejmě jako ty…

Je to hrozně problematické téma …

 
Janinac
Echt Kelišová 8222 příspěvků 06.02.12 19:38

Mě zaráží, že tě nechali ve 14tt nechat přirozeně 8o
Byla jsem 3× na odběru choriových klků, takže ti rozumím jak píšeš o té bolesti :-( na revizi jsem musela 2× - jednou před pomalu třemi lety a teď před třičtvrtě rokem, to jsem čekala dvojčátka :-( ale měli bohužel genetickou vadu :-( všechny těhotenství byli ukončený v 15tt a udělali mi normálně revizi, dokonce i s dvojčátky, který už byli větší.
Nechápu proč tě nechali takhle trpět :-(

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 06.02.12 19:52

Já nenapíšu že tohle rozhodnutí neodsuzuju jen proto, aby se tu na mě saně nesesypaly. Já tě odsuzuju, vadí mi to jak ses k problému postavila a ještě se odvoláváš na anděly? 8o Lentilka to řekla pěkně a pár dalších tady. Sorry ale věřit a ohánět se Bohem a anděly a pak zavraždit své dítě, kterému v době, kdy do tebe prali oxytocin aby ses otevřela ještě bilo srdce… :poblion: :poblion: :poblion: Tohle mi z toho deníčku je. A že se snažím vždy být chápavá a tolerantní, v tomhle případě toho schopná nejsem.

A že tu nejsme od toho abychom soudili? Já vlastně soudit nechci, ale komentáře pod deníčky od toho jsou abychom si řekli svůj názor.

Přeji ti mnoho sil, aby sis konečně připustila co jsi provedla a vzápětí si byla schopná odpustit. A jestli je to tak, že Ty, člověk, který tvrdí, že je věřící, nelituje svého v Božích očích trestuhodného činu, pak je asi vše v pořádku-ve tvé hlavě. :roll:

 
Lizbeth
Extra třída :D 12981 příspěvků 06.02.12 20:09

Z některých komentářů je mi „DIVNO“. 8o

 
Brokianaa
Závislačka 4442 příspěvků 06.02.12 20:12

Musím reagovat na Klářino popsání dítěte s DS. Nemyslím to zle,ale nelíbí se mi když se o těchto lidech mluví ve fámách… Mnoho z nich se dožívají úplně normálního věku,ne jak se kdysi psalo,už i proto jaká je péče. Mozek ročního dítěte celýživot - promiň,ale můj malý má „už teď“ v roce a třičtvrtě mentalitu zhruba na 14měsíců a předpokládám,že se u toho nezastaví. A ani neznám v okolí žádného downíka s mentalitou ročního dítěte. V dnešní době už to nejsou lidé na obtíž. Ano,kdybych se dozvěděla v těhotenství,že čekám dítě s DS,tak bych asi šla na potrat. Teď už bych se ho nevzdala - klidně se o něj budu starat co mi budou síly stačit.
Co se víry týče-každého věc. Já nejsem úplně ateista. Tak nějak v Boha věřím. I to že mi seslal Edíka považuju prostě za svůj osud. Nejsem nějaká ortodoxní věřící,ale myslím,že víra v cokoli člověku pomáhá. Trošku mě mate to,že Cel jako věřící šla na potrat,to ano…ale na druhou stranu nevím čemu věří…
Nechci soudit. Vím,že bych šla na potrat pravděpodobně,ale na druhou stranu i vím,že postarat se o dítě s DS zas není až tak velká tragédie jak to vypadá ze začátku,zvenčí nebo od lidí,kteří se „toho“ jen bojí a nezažili… Downíci jsou emotivní lidé,strašně veselí… Třeba autismus je podle mě na psychiku rodičů mnohem mnohem horší a ten nelze prenatálně zjistit vůbec…

 
Anonymní  06.02.12 20:17

Teda holky, já vím, že každý, kdo sem napíše, musí počítat s následnými reakcemi. Ale hodně často je to o tom, že se potřebuje „jen“ vykecat a dostat to ze sebe, nebo něco sdělit a hlavně očekává spíše podporu, možná radu, než kritiku či případné odsuzování. Každý jsme jiný a nelze vycházet z „podle sebe soudím tebe“, k čemuž zde bohužel často dochází.

 
Anonymní  06.02.12 20:18

Proc by ona zabijela sve dite,necetla jsi denicek??.Tak sorry jako,ale ted mi tady odprisahni miruse,ze ty si postizene dite nechas a ja to pak pochopim. :roll: :roll: :roll: :roll: :roll: :roll:
na to kolik deti umre utyranim ani nemluvim :roll: :roll: :roll:

 
Davdan
Kelišová 6926 příspěvků 06.02.12 20:24

:think: Soudy nechám na Bohu.
Souhlasím s Ivuškou a ostatními.
Možná jsi celkově nevyrovaný člověk. :nevim:
Každopádně z deníčku mám strašně smutný pocit. :(

 
Davdan
Kelišová 6926 příspěvků 06.02.12 20:27

Brokiana souhlasím na 100%!! Autizmus je větší zápřah než DS. :(
S DS jsem pracovala a byli to mazlivé, spontánní a šikovné dětičky. :) Do té doby jsem teda měla úplně jiné představy - docela jsem čučela, jak jsem se sekla. :oops:

 
kozimura
Ukecaná baba ;) 1964 příspěvků 06.02.12 20:47

Smazáno

Příspěvek upraven 06.02.12 v 21:26

 
Haninac
Kelišová 5049 příspěvků 06.02.12 21:16

Celestad :hug: byla to tvrda zkusenost, ale verim ze ti neco prinesla. Podle me jsi tim mela projit. Podle nekterych ta duse uz vedela, kdyz k tobe prisla, ze je to jen na chvilicku…

Tem co neveri (co a jaka je ta spravna vira?),nezazili, neni radno soudit.

Příspěvek upraven 06.02.12 v 21:18

 
Anonymní  06.02.12 21:26

Nečetla jsem nakonec všechny reakce, jen přidám tu svou. Mi nesedí žádná víra, věřím jen v samu sebe, v to, co si sama vytvořím, to mám.
Co se týče podstaty tohoto deníčku, je mi to líto. Vždy je mi líto andílků tady.
CO se týče postižení, jsem stejného názoru. Nejde mi o to, jestli bych zvládla nebo nezvládla své postižené dítě, jde o to, že nemám to svědomí přivést na svět človíčka, který tento svět třeba nebude vnímat - což možná beru ještě lepší verzi než tu, že bude vnímat to, co nemůže mít. Například celoživotní ležák, který ví, že nebude nikdy moci běhat venku s dětmi, nepozná na bosých nohách trávu, nepozná vítr ve vlasech, svatbu, děti, svou vlastní rodinu, bude jen ležet a koukat kolem sebe…
Nevím, tohle mi přijde krutější než potrat…

Co se týče víry všeobecně. Podle toho, co jsem kolem sebe poznala mi mnohdy přijdou lepší lidé bez víry, protože spousta lidí se za svou víru jen schovává.

Co se týče názoru, proč radí vyplakat se, což radí i selský rozum - znáte snad něco lepšího?
Můj manžel zažil šílenou věc - oběsila se mu maminka a on ji našel, v té době jsme už spolu byli, bylo to měsíc poté, co jsme oznámili svou svatbu, bylo to šílené. Nikomu nepřeji zažít to zoufalství. Snažila jsem se mu pomoct, držela jsem se, ať před ním nepláču, nakonec jsem zjistila, že není nic lepšího, než sednout a vyplakat se společně, než poradit právě toto - nedělej ze sebe zbytečného machra, mluv o tom, plač, když se ti chce plakat. Jeho rodina dokázala jediné - objednat ho u psychiatra. Tenkrát jsem mu řekla ať tam nejde a proč? Protože vám řekne to, co přátelé a ti nejbližší, kteří vás mají opravdu rádi - plakej, když to tak cítíš, nech si v sobě ty krásné vzpomínky, mluv o tom a snaž se žít pro budoucnost. Když tohle u lékaře nezabere, dá vám léky - oblbováky - v tom nejlepším případě se z toho dostanete bez újmy, v tom lepším se zbavíte léků a občas propadnete depresím, v tom horším budete závislí na lécích a bez nich ztratíte vše… Manžel dal na mě, začal žít pro to, že založíme rodinu, dnes je na tom skvěle. Na maminku si vzpomene, zajdeme na hřbitov, s holčičkama si povídáme o babičce, zapálíme svíčky, dáme kytičku a rozdělíme cesty mrtvých a živých, abychom tady byli pro ty živé… Ale žije pro každý den našich dětí, pro mě, pro nás… Ví o to víc, jak je život krátký a jak moc je ho potřeba si užít…

Je zbytečné tady rozpoutávat spory. Příběh končí šťastně. Pisatelka si sama jasně vybrala vše a smířila se se vším, dnes má zdravé děťátko a určitě je šťastná - mooooc ti to přeji!!!! :hug:

 
mmonica  06.02.12 21:34

Denicek se mi nelibi,prijde mi strasne chladny a jedine co na me z nej pusobi je- Ja,Ja, Ja
Vubec nevim co si o tom myslet,
Jinak rozhodnuti Celestad nehodnotim,nemam na to pravo,kazdy jsme sam zodpovedny za svuj zivot

 
Davdan
Kelišová 6926 příspěvků 06.02.12 21:36

mmonico díky, konečně jsi napsala, nad čím jsem pořád dumala a nemohla na to přijít - to já já já.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele