Urvat trochu štěstí? Urvu sebe

elenkazed  Vydáno: 27.11.12

Svým „vyprávěním“ si nechci pobrekávat, jen se potřebuji vypsat a podělit se. Vše začalo, když jsem potkala toho nejlepšího chlapa. Když nepočítám nějaké kratší flirtíky, které končily pouhým oťukáváním, tak můj partner byl a je mou jedinou první láskou. Nikdy by mě nenapadlo, že nás potkají takové překážky.

S partnerem spolu bydlíme v nádherném podkrovním bytě, který se snažím neustále zvelebovat. Máme spolu harmonický vztah, vždy jsme se na všem domluvili, nikdy se nehádali. Prošli jsme si sice jedním těžším obdobím, a to přítelovými depresemi. Bylo to vysilující pro mě, každé ráno jsem ho tahala z postele a on nedokázal vstát, komunikovat, vyhýbal se okolí, bál se mezi lidi. Myslela jsem, že nic horšího nás nemůže už potkat. Bohužel potkalo.

Z depresí jsme se dostali, stálo to hodně sil, ale zvládli jsme to. Našli jsme společně smysl budoucnosti, a to miminko. Od ledna 2012 jsme se začali snažit. Myslela jsem, že to nebude problém, antikoncepci jsme nebrala. Uběhl jeden měsíc, druhý, třetí až jsme na 11 :-( Během té doby jsem vyzkoušela vše. Od kyseliny listové, bazální teploty, ovulačních testů až snad po stojku, kdybych ji uměla.

V červenci jsem navštívila MuDr. a ta mi řekla, že je to znepokojující, ale řešit to budeme až v lednu, kdy to bude rok. Doporučila mi kyselinu listovou a Babyplan – bez výsledku. Došla jsem i do fáze, kdy jsem na to přestala myslet. A v té se nacházím doteď. Sice chci podvědomě miminko jako nic na světě, ale není čas přemýšlet, zda to vyjde nebo ne. V srpnu jsme se totiž s přítelem dostali do té nejhorší situace v našem životě.

Vše se zdálo být krásné, snažíme se o rodinu, máme se dobře, leccos si můžeme dovolit. Jenže… přítel začal být divný. Vůbec nespal, pořád hýřil neskutečnou energií, začal blábolit kraviny, nevěděl pomalu, co říká – začal mi vyprávět o tom, jak má spoustu peněz, vše umí a vše zařídí. Něco bylo špatně. Vygradovalo to halucinacemi, bludy a to démonickými. Došlo to tak, že přítel musel být hospitalizován na psychiatrii. Diagnóza: Bipolární afektivní porucha –maniodeprese s manickou atakou. Takže prášky, prášky, prášky, psychoterapie. V psychiatrické léčebně si pobyl dva měsíce, a mohl jezdit na dovolenky domů. Jezdila jsem za ním, pomáhala jsem mu, snášela změny nálad – reakce na léky, stres, starosti.

Po dvou měsících byl propuštěn domů, je plně stabilizován a nemusí už se u něj objevit žádná ataka. Riziko pro naše dítě, že to zdědí, je 5–10 %. Oddechla jsem si, že teď budu mít už jen klid a budu se soustředit se na miminko. Jenže najednou mi začalo být špatně. Dostala sem křeče do žaludku, omdlévala jsem bolestí, zvracela jsem, lezla po čtyřech a skončila na chirurgii. Všechny výsledky v normě. Takže to vypadalo na žlučníkový záchvat, potom, že to byla ledvinová kolika. Jenže tyto záchvaty mě postihly během několika pár týdnů ještě několikrát. Závěr? Zaděláno na vředy – mám žaludeční neurózu. Naštěstí mám teď už několik dní pokoj.

Ale podle všeho mám ještě zvýšený cukr. A vše jen od nervů a psychiky. Je toho moc. Nezvládám to. Beru si přesčasy, abychom se měli dobře. Jenže přítel se změnil. Miluje mě, já jeho. Ale! S ničím mi nepomůže, neskutečně zlenivěl, jenom leží a leží. Neposlouchá, co říkám, co potřebuji. Zpohodlněl a nic nepovažuje za důležité. Doufám, že se to stabilizuje. Vím, že ho nikdy neopustím, ani on mě, ale stane se ze mě uzlíček nervů. Nechci, aby mělo moje vysněné miminko jednou vynervovanou maminku.

Doufám, že se mi alespoň to miminko podaří. Nemám moc teď štěstí a nevím, co udělat. Vím, že je asi chyba ve mně. Zklamávám tím sama sebe. Na 24 let slušné konto „neštěstí“…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Gabrielle9
Stálice 93 příspěvků 26.11.12 20:16

Myslim, ze by jsi nela pritele urcite popohnat aby neco delal-mam neco podobneho doma a k tomu male dite a je to neco sileneho…jenom kmitam a jsem neskutecne vycerpana a to se pak ta laska rychle vytrati..drzim palce s miminkem!

 
Alenaxxxx
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 26.11.12 20:36

Dobře si rozmysli, jestli s ním dítě chceš. Dovedeš si představit, že teď bys už mohla mít miminko, doma přítele válejícího se v posteli a rodinu by živil kdo?

 
alda
Kecalka 285 příspěvků 27.11.12 06:01

Bipolární porucha není vůbec žádná sranda. Hodně dobře si rozmysli jestli budeš s přítelem chtít dál zakládat rodinu. Možná to, že miminko nejde, je vlastně tvoje podvědomá ochrana. Má dobrá kamarádka má tuhle nemoc a lehký život skutečně nemá. Bohužel jí ani nevydrželo manželství, je to prostě hodně náročné. Přítele milovat můžeš, ale tady nejde o to jakou procentuální šanci má tvé dítě na podědění téhle choroby. Tady jde spíš o to jak to bude snášet přítel a jak moc s ním bude možný další život. A zatím to nevypadá moc pozitivně. Nechci malovat čerta na zeď a znít nějak přehnaně negativně, přála bych ti jen to nejlepší, ale vzhledem k tomu, že mám trochu představu o co jde, bych bez přítele zašla za ošetřujícím psychiatrem a zjistila něco víc.

 
FloraBolger  27.11.12 08:15
lk,k

Omlouvám se…dcerka mi asi neprozřetelně vlezla na profil :oops: :lol:

Příspěvek upraven 27.11.12 v 17:46

 
Anonymní  27.11.12 08:33

Nejsem psychiatr, ale máme podobnou nemoc v rodině. Nemyslím si, že je přítel líný. Ono je těžké se s tím vyrovnat. Nemůžeš čekat, že bude stejný jako zdravý člověk… Časem by se to mělo ale srovnat.

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8252 příspěvků 27.11.12 08:34

Jen jednu věc. Nečetla jsem diskusi, ale hned mě napadlo: jsi si jistá, že přítel ZPOHODLNĚL? Není to spíš tak, že ho tlumí léky? A pokud jo, tak buď ráda - lepší než bludy a halucinace…

 
Šalvějka
Závislačka 3272 příspěvků 1 inzerát 27.11.12 08:36

Jinak k tématu, nemáš to určitě jednoduché a bojím se že to ještě dlouho jednoduché nebude, bopolární porucha je hrozně nevyzpytatelná věc, jde to od extrému k extrému, euforickou mánii, kdy je člověk šíleně happy střídá deprese, kdy je člověk schopný se zabít…uvidíš sama, jak dalece to dokážeš snášet a chápat. přeju hodně štěstí ;)

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 27.11.12 08:49

Jak už tu píší ostatní, hodně bych se rozmýšlela jestli s takoým člověkem chci rodinu. Ano maniodeprese je hrozná nemoc, se kterou lidi bojují už celý život. Budeš jen nešťastná a i nadále tě bude trápit tvoje vlastní zdraví. Doufám že si zvážila všechny pro a proti, ostatně my ti do toho můžeme sotva kecat, závěry si s toho musíš vzít sama. Držím ti palce at si ten kus štěstí urveš a máš se už jen dobře :hug:

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 27.11.12 08:56

Ahoj, me to prijde jako dost velky hazard, chtit miminko v dane situaci. Miminko neni zadny lek, je to novy samostatny jedinec, ktery si zaslouzi vyrovnane a harmonicke prostredi. Je ti teprve 24 let, mas jeste vsechno pred sebou, na miminko more casu. Ja bych s tim tak nespechala. Myslis, ze tvuj pritel bude ve svem stavu plnohodnotnym otcem? Co kdyz bude mit pred miminkem pak svoje zkraty, zachvaty, spatne reakce… vis, jak te to bude bolet, ze tvoje dcerka/syn musi neco takoveho sledovat? Mit pred sebou takovy „vzor“? A na miminko by meli ti dva byt opravdu dva, kdyz uz spolu zijou. Nemam nic proti svobodnym matkam ci otcum, ale kdyz uz je par, tak plnohodnotny. Ty mas ted vlastne doma jedno velke dite, tveho pritele, a chces do toho miminko. Jses si jista, ze budes vsechno zvladat? Treba ti jednou ta muzska opora muze chybet a unavi te tahnout porad vsechno ty sama.
Musis tveho pritele hodne milovat, to je obdivuhodne a v tom vam fandim, ale miminko si zaslouzi vlastni lasku, nicim nepodminenou, ne ze si ho poridis jako dar na oltar te vasi lasky.

 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 27.11.12 09:31

Ahoj zakladatelko,

já ti moc fandím, ale ve vaší situaci bych volila to s miminkem počkat. Přítel je evidentně jen chvíli po léčbě, i jak píšeš že je zpomalený atd…připisovala bych to i lékům…Chce to trochu času, ustálit se, mluvit s ním a hlavně aby ses i ty dala do pořádku a pak časem až to bude nějak zaběhnutý bych uvažovala i o miminku. :hug:

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8252 příspěvků 27.11.12 09:35

Jinak musím říct, že mě docela dostává, jak tu holky píšou „zvaž, jestli s ním chceš dítě“ - podle mě je to implicitní návod k tomu, aby se s ním rozešla a našla si pro mimi jinýho tatínka.

Ano, má to logiku, jen mě mrzí jedna věc.

Co by říkaly tyhle radilky, kdyby se maniodeprese objevila u autorky, a její přítel se s ní rozhodl rozejít? (Taky by si určitě pro svoje děti uměl představit lepší maminku.) Počítám, že by to byl hajzl nespolehlivej…

Čili já chápu tyhle rady, na druhou stranu bych si spíš myslela, že pokud se mají rádi, měli by popracovat na svém vztahu - ono trvá, než se psychofarmaka usadí, a za pár měsíců třeba může být přítel v lepší kondici. A pak znovu zvážit, jestli se pokoušet o dítě… Každopádně držím palec, ať to zvládnete.

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 27.11.12 11:25

Držím ti pěsti, je to velmi těžká situace. Jde jen o to, aby ses nezhroutila ty, protože přebíráš všechny povinosti i za něj. A jinak to asi nebude.

 
Aylink
Povídálka 21 příspěvků 27.11.12 11:40

Nevím, jestli je to nejlepší doba mít miminko. Opustit přítele nechceš - chápu, ale pokud teď není schopný zvládnout svou nemoc, co bude dělat až bude doma plakat mimčo? Všechno bude na tobě, budeš muset zvládnout jeho nálady a starost o dítě. Co když onemocníš, nebude ti dobře po porodu? Jak já jsem ráda, když můžu syna na chvilku předat tátovi a aspoň ještě hodinku dospat probdělou noc. Je ti teprve 24, odlož to na rok dva, uvidíš jak to bude dál a třeba se dočkáš překvapení. Přeju hodně štěstí.

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 27.11.12 11:46

Tak kyselina listová ti k otěhotnění nepomůže. Nebudu tu řešit vaše vztahy a problémy, protože píšeš, že se milujete, tak je jasný, že ho neopustíš, i když je takový jaký je. Spíš bych chlapa poslala na spermio a dál sledovala ovulaci. Pokud chceš nějaký podpůrný,,pre­paráty", tak ti doporučuju vitamin E a pití kontryhelu do ovulace. Hodně štěstí. :kytka:

 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 27.11.12 11:48

@karolina_a_be­tuska
Uplně souhlasím, ono je hrozně jednoduchý někoho opustit a jít si klidně dál :poblion: :zed:
Oni se mají rádi, plánují spolu budoucnost, ale vstoupila jim do toho nemoc a vy radíte ať ho opustí. :zed:
Já mylsím že to zvládnou, je to krátká doba na to dělat závěry, teprve začal s léčbou.

 
korzet
Kecalka 107 příspěvků 27.11.12 11:59
Chápu

:hug: Moc dobře vím co prožíváš a chápu tě, tohle znám s vlastní zkušenosti. Já teda mám generalizovanou úzkostnou poruchu řízlou depresivními stavy. Hodně se mi to rozjelo po smrti dítěte, potom péče o těžce nemocného tatínka, který bohužel také zemřel. Beru hromadu léků a dny jsou některé lepší jiné horší mám dvě děti, sedmiletou Žofinku a sedmiměsíčního Kvída :hug: jsou to zlatíčka, bohužel mají oba astma což mě na klidu zrovna nepřidá, zvláště v tomto počasí, teď se zrovna manžel vrátil s malým od paní doktorky opět kašle a do toho mám já spálovou angínu. Život se mnou a s mojí chorobou není jednoduchý, ale mám skvělého chlapa, který to se mnou vše prožil a prožívá a je mi velkou oporou. Pro druhé dítě jsme se díky mé nemoci rozhodli až po sedmi letech od narození dcerky. Nebudu popisovat stavy v těhotenství, ale byly děsné :pocitac: a to jsem brala antidepresiva. Nesmím kojit. Přesto všechno jsme věděli, že nechceme jedináčka a šli do toho a nelitujeme děti jsou naše všechno. Tak přeji hodně sil pro tebe a tvého mužského a držím Vám palce :palec: PS prášky všechno nevyřeší ty jsou jen berlička hlavně je to o pochopení, podpoře a potom i partner bude mít větší motivaci s tím bojovat a pro co žít :hug:

 
marketa612
Zasloužilá kecalka 878 příspěvků 27.11.12 12:11

@karolina_a_be­tuska souhlasím. jsem v takovém šoku, že nic lepšího bych nenapsala.

 
Anonymní  27.11.12 12:33

Mám zkušenosti s něčím obdobným (PP), v 5m těhotenství jsem zůstala sama s malým mimčem, přítel se odstěhoval k rodičům, jedna ataka stíhala druhou. Pouze antidepresiva a včasný zásah psychiatrů ho dokázaly dostat z toho nejhoršího. Nyní jsme spolu, přítel užívá dlouhodobě prášky a chodí na pravidelné návštěvy k psychologovi a vše je na dobré cestě. Tvůj přítel by se měl držet léčby a docházet pravidelně k psychologovi, mohu jedině doporučit chodit tam s ním a poradit se přímo s doktorem jak příteli pomoci a jak dál postupovat. Držím moc palce a pevné nervy!

 
vlastovka385
Zasloužilá kecalka 694 příspěvků 27.11.12 12:36

Tak já jsem teda nikde nečetla, že by jí někdo radil, ať ho opustí. Ale deníček na mě působí tak, že autorka si plně neuvědomuje, že její přítel trpí nevyléčitelnou chorobou, která jemu i celé rodině výrazně změní kvalitu života. Při plánování rodiny je zodpovědné vzít v úvahu všechny okolnosti. Její přítel má tu diagnózu stanovenou poměrně krátce, a i když jí nikdo přesně neřekne, jak se ta choroba bude vyvíjet, tak bych jí opravdu poradila, aby s miminkem počkala. Na mě to dělá dojem, že autorka chce dítě jako záchranu pro sebe, něco, co jí změní tento nepříliš radostný život, ale neuvědomuje si plně, že dítě je přes všechnu lásku a pozitivum, které do života přináší, obrovský stresový faktor. A že většina péče bude na ní, a to péče nejen o dítě, ale i o přítele. Takže bych se nepohoršovala nad tím, že ho chce opustit, to nikdo neřekl, ale než se rozhodne pro dítě, ať počká, jak bude přítel reagovat na léčbu, ať spolu hodně mluví o tom, jak si to představují, jaké má od rodičovství každý z nich očekávání, jak budou zvládat situace, kdy třeba se může stát, že přítel opět dostane ataku a bude muset být hospitalizován, jak to vysvětlí dítěti, kdo jí s ním pomůže atd. Pokud toto má autorka vyřešené, tak se omlouvám, ale z deníčku to nevyplývá. Protože její přítel je nemocný a od nemocného člověka nemůže očekávat, že bude plnit všechny své životní role jako zdravý člověk.

 
Anonymní  27.11.12 12:59

Ahoj,

radši vkládám svůj názor anonymně, abyste mě tady nezlynčovali!

rozhodně souhlasím s holkama, že v současné situaci bych asi řešila nejdříve svoje zdraví - abys neměla záchvaty od kamenů, pak zdraví přítele a pak až miminko!

a k názoru dalšímu - já bych nezvládla takto nemocného přítele, chápu, že ho miluješ, ale ej ti 24! zvaž, jeslti za 10 let opravdu chceš být ve stejné kůži a řešit to třeba i s miminkem nebo řešit nemoc u přítele i mimča! já bych to nedala, prostě ne!

chápu že můj názor je sobecký, pohodlný, nefér a hnusný, ale jsem ochotna si přiznat, že tohle bych nezvládla a nedala!

každopádně držím aplce a pbdivuji tě, máš velkou vnitřní sílu!

 
elenkazed  27.11.12 14:25

Holky, nejde o to že tohle je přítelovo reakce na léčbu, v PL byl pln elánu i na dovolenkách mi pomáhal- ted zjistil že já okolo nej ítám, vařim, chodim na 12h do práce a ono mu to prochází. Včera dokázal celej den jen se válet v posteli. NA psychiatrickou ambilanci, na sezení pravidelně dochází. Léčba na něj působí dobře, psychiatrička říká že má štěstí že je mladý a hned se to u něj podchytilo- nemusí se u něj už ataka projevit. Prognózu má dobrou. Teď jde o to, že nechce nic dělat, s ničim pomáhat a podobně. Přítel se hned v PL ptal co se týká rodiny- řekli mu že v tom problém nevidí, procentuelní šanci onemocnění a hlavně že v léčbě by mu i pomohla vize do budoucnosti.
@vlastovka385 Nemám dítě jako záchranu pro sebe! Dítě sem chtěla/chtěli už od ledna před tím..takže dítě pro mě neznamená žádnou záchranu ani pojistku. Docela mě tohle zamrzelo. A navíc moc dobře vím, že partner má takovou nemoc jakou má. Plně si to uvědomuji, myslím že o tom vím hodně, jsem informovaná a hlavně dělám pro něj maximum.

 
Alenaxxxx
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 27.11.12 14:26

@karolina_a_be­tuska Kdyby se maniodeprese vyskytla u zakladatelky a byla v takovém stavu jako její přítel je teď, tak bych ji určitě napsala, ať zváží, jestli je těhotenství pro ni momentálně vhodné, protože těhotenství i porod jsou obrovský nápor na nervi… takže asi tak.

 
Alenaxxxx
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 27.11.12 14:28

@elenkazed Tak to je docela dobré. Ono hodně chlapů zpohodlní, když vidí, že ženská zvládá a vše táhne sama. Najdeš tu spoustu diskuzí, kdy si ženy stěžují, že chlap nepomáhá… Uber a požádej ho o pomoc.

 
vlastovka385
Zasloužilá kecalka 694 příspěvků 27.11.12 14:36

@elenkazed Já se teda omlouvám, že jsem to tak napsala, neznám Tě, jenom mi to z deníčku tak vyznělo. Máš to těžké a budeš to mít ještě těžší, jestli se vám mimčo podaří. Znám člověka s takovou diagnózou, děti už má sice dospělý, podle vyprávění blízkých to není žádná sranda, jak ho děcka nacházely pod stolem po,,, kdy se předávkoval, atd.
Jinak s tím, že se válel celej den v posteli, nevím, ale může to být příznak depresivní fáze, ale nejsem odborník. Moc držím pěsti, ať to ustojíte, ale rovnou ti říkám, vybrala sis moc těžkou cestu.

 
elenkazed  27.11.12 14:45

@vlastovka385 Depresí momentálně netrpí, ta vypadala uplně jinak. Tohle je prostě lenivost. Když se zeptám proč nic nedělá tak odpoví tak proč by to dělal když to udělám já? Uvařim oběd na dva dny a večer mi řekne že by chtěl jiný teplý jídlo a podobně. Ale zároveň když jdeme večer spát tak se „rozmluví“ a plánuje a mluví o miminku. Slibuje jak se zlepší a tak…

 
Ivuš23  27.11.12 15:32

Taky si myslím, že to není o tom, že by zpohodlněl, je tlumený léky…moje babička se zhroutila a taky do sebe cpe nějaké tlumivky, aby nemyslela na blbosti, prospí klidně celý den…držím moc pěsti, aby se slečna měla konečně dobře…

 
brisco
Ukecaná baba ;) 2461 příspěvků 2 inzeráty 27.11.12 15:33

Prolítla jsem i diskuzi a hooooodně bych si rozmyslela, jestli mít teď a s tímto partnerem dítě. Je Ti 24, máš spoustu času.
Z čeho budete žít, až budeš na mateřské?

 
Hospinka
Povídálka 12 příspěvků 27.11.12 15:51

Já bych také jak už tu někdo psal s miminkem počkala. A k tomu, že už to bude rok co se snažíte… Já jsem čekala na miminko přes rok, ale doktorka do mě žádné prášky ani vitamíny necpala, prostě jsem se musela cítit v pohodě a pak to vyšlo. V tvojí situaci bych teď chvilku počkala, než se se všemi zdravotními problémy vyrovnáte a naučíte se s nimi žít a pak to zkusila znovu. Držím palečky ať je vám lépe.

 
Luminex
Závislačka 3276 příspěvků 27.11.12 20:48

Já tu souhlasím s názory, aby jsi si to dobře rozmyslela mít rodinu s ním. Nešla bych do toho ani za mák. A ne proto, že je nemocný, podle mě jsou psychické nemoci na celej život, to mi nikdo nevymluví…ale proto jakej je a jak se změnil. Není to opora pro tebe teď a v čem se to změní až bude dítě? Ráda bych ti napsala nedělej to…ale musím se zamyslet nad tím, když my jsme měli s manželem taky krizi po dlouhé době nesnažení a už jsem si taky říkala, že to není náš osud, jenže pak se to zlomilo, krize se začala řešit a my jsme to vyřešili, svítalo na krásné časy i když bez dítěte. Nesnažili jsme se už o něj a ono pak přišlo samo, asi jako odměna za to všechno po skoro dvou letech. Takže těžko říct, jestli je vám souzeno, aby jste spolu byli zase šťastní a miminko přišlo a nebo ne. To ukáže ještě čas a proto jediná rada je, aby jsi to nehrotila, kašli teď na dítě a vyřešte si to co máte teď doma, věř mi. Něco je špatně a ten nahoře to ví a miminko ti nepošle do takové situace :andel:

Příspěvek upraven 27.11.12 v 21:13

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 27.11.12 23:17

Když vypustim tu nemoc, to riziko a to vše kolem a vemu tedy jen tu lenost, tak bych s tim být tebou rychle zatočila :cert: .jak neporadim, na každého funguje něco jiného, ale hlavně proč píši.

Mám kamarádku co má stejnou nemoc jako tvuj muž. Přesto se snaží o dítě. jejich přesnou diagnozu a postup co už podstoupila a co né neznám, ale snaží se o dítě už 12 let! umělé nepomohlo, takže bych ten problém v početí viděla i u vás u toho nemocného, tvého chlapa.

Nevim jak bych se v tvé situaci zachovala když miluješ, ale držim ti moc palce.

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 27.11.12 23:20

A jako matka ti poradim vyber si otce svého dítěte velmi svědomitě proto že nejednáš za sebe a je to moc duležité.
pro mě chlap musí splnovat pár základních věcí -milovat svou rodinu, vydělat na život a nebejt jen povaleč.

 
anonymanonym  27.11.12 23:40
NA ROVINU

Najděte si jiného muže. Je to tvrdé, ale vím o čem mluvím. Já mám něco podobného (žena) a můj exmanžel také. Já našla sílu to řešit, ex ne. Z vlastní zkušenosti Vám radím najděte si jiného muže, jinak Váš život bude stát za starou belu. On vlivem léků se nikdy nezmění, protože ty léky nemůže přestat brát. Tyto léky velmi ovlivňují vůli člověka. Nikdy se z toho nedostane. Musím svádět každý den obrovský boj sama se sebou vstát z postele, a vůbec něco dělat. Mám dítě, kterému mám být vzorem. Je to velmi těžký život jím vůbec být.

 
Lucia81
Závislačka 4592 příspěvků 28.11.12 10:36

Ahoj,
já zažila něco podobného, i ten podkrovní byt (asi shoda náhod), ale bývalý přítel měl/má podobnou nemoc…zkončilo to po půl roce rozchodem po kterém se pokusil o sebevraždu…byla jsem také ulíček nervů, ale jsem nesmírně vděčná, že jsem to takto vyřešila a poté se mi moc ulevilo…signály, že něco není OK, byly už z počátku hlavně v jeho mamince, která byla také psychicky labilní, jen mi to docvaklo až později…já ze své zkušennosti bych radila odejít dřív, než bude pozdě (než bude to dítě nebo se sama zhroutíš)…jen vím, že to není lehký a jak jsem říkala, ještě několik měsíců po rozchodu jsem se potýkala se stalkingem a vše to zkončilo neúspěšným pokusem o sebevraždu…držím palce a doporučuji s děťátkem počkat…

 
Koblizka
Stálice 63 příspěvků 02.01.13 14:04

Ahojky, fandim ti a preji stesti.Ale jen doufam, ze miminko moc neuspechas. Vydrz, az zjistis, jak se vyvine dale situace s pritelem. Kdovi, jestli je to docasne nebo na dlouhou dobu ne-li natrvalo.Mi dva pratele tuto nemoc meli/maji. Je to opravdu priserny kolotoc.Ten jeden se v jedne ze svych depresivnich etap skutecne zabil (po nekolika pokusech) a ten dalsi je jak casovana bomba.. charismaticky, vtipny, moc chytry muz a dalsi den uz nevyleze z domu, utapi se v depresich, jak nesnasi zivot, vsechny a vsechno. Nerikam, ze si tento clovek nezaslouzi lasku, prave naopak, potrebuje ji az moc, ale ta bohuzel pri teto nemoci neni samospasna a kdyz navic berou leky, meni to charakter jeste vice, bohuzel se neni lehke rict, zda je to horsi s nimi ci bez nich. Nicmene pokud to pritel neprekona, je mi predem lito toho miminka.Ten maly bezbranny tvorecek se o sebe nedokaze postarat a bude potrebovat tve 100% nasazeni a lasku, neprala bych ti, abys pak jeste musela resit depresi sveho pritele, ktery bude muset byt prave ON TOBE oporou, az bude male na svete.Neni cas ani energie resit tak zavaznou nemoc s malym miminkem, nedej jeste k tomu vsemu, aby se ve svych hrouticich naladach vybil nejak na miminku. Maniodeprese neni proste prehanka, je to snad celozivotni boj, a to nejen toho, kdo ji ma. A pokud uz ty sama sis ted zadelala na takove zdravotni potize, jak budes zvladat situaci potom (opravdu stoji za to jen prezivat a klepat se? a to nejen ty? trpet pak tatinkovy vylevy a nekolikadenni nekomunikaci ci stekavost, protoze proste „nema naladu“ nebo je zrovna utlumeny).. Bojuj klidne dal a dodavej priteli energii a chut zit, ale nezapomen, ze tohoto se clovek jednou nasyti a bude po takovem vydeji potrebovat zpetnou vazbu, jen prosim do toho netahej miminko jako naplast na rany.Az bude hodinu v kuse plakat kvuli bolesti briska, i zdravy clovek zacne propadat zoufalstvi, ale jestli do toho bude muset resit vylevy cloveka nemocneho ci tezce nesouciho pozornost soustredenou na nekoho jineho… preji ti, abys byla stastna ty i pritel, zamyslete se vsak i nad stestim toho nenarozeneho, ktere na nej ma take pravo a pomoci samo si nemuze. Vyckej, jak se veci vyvinou a podle tvych pocitu se potom rozhodni. Hodne sil a stesti!

 
Koblizka
Stálice 63 příspěvků 02.01.13 14:25

Cetla jsem ted v rychlosti par dalsich prispevku od tebe, je to dobre, ze se stav vskutku zlepsil, mi pratele bohuzel takove stesti nemeli a to navstevuji psychology/iatry od 19-24.. Porad se to vraci.
Pokud ted vidis problem v lenosti, tak uber, jsi evidentne dost inteligentni, tak tak jednej a nenech sebou zametat. Pokud dela jeste takove moresy s jidlem, tak holt jednou varis ty, jednou on, kdyz ne, bude to na delsi povidani.. ale nenech si pouze mazat med kolem pusy, coz on evidentne umi (snad tomu i veri),kdyz ti basni o miminku, o kterem vi, jak moc si ho prejes. Necekej zmeny, ty neprijdou potom samy od sebe, pokud uz to nezacne fungovat ted. Pohni s nim!;-)

Vložit nový komentář