Už asi končím

Otylka  Vydáno: 24.08.11

Život je krásný, ale hodně bolí a někdy se člověku ani nechce žít. Podobných deníčků bylo asi napsáno už spousta, ale mně to alespoň trochu pomůže. Rozhodla jsem se ho napsat, abych se trochu vypovídala a ulevila tak své nemocné duši.

Nedávno mi bylo 39 a již něco přes 5 let se s přítelem snažíme o miminko. Někdo si možná řeknete, že jsme začali dost pozdě, ale člověk si v životě NIC nevybírá.

Před 14 lety jsem plánovala svatbu a těšili jsme se na nový přírůstek do rodiny. Asi týden před svatbou jsem o mimi přišla a nastávající (teď už dávno bývalý) mi do toho tenkrát oznámil, že potkal hodně zajímavou ženu v práci, se kterou se mu moc hezky povídá, ale že se rozhodl pro mě a s ní údajně nic neměl. Tenkrát to pro mě byla rána za ránou… asi už to bylo znamení nebrat si ho, ale byla jsem mladá, naivní a hloupá. Zůstali jsme spolu, ale když se ohlédnu za naším vztahem, tak to dobré nebylo - jakoby ve mně něco umřelo. Byli jsme spolu, ale láska za hrob to nebyla. Říkali jsme si, že s miminkem ještě počkáme. Já jsem se hodně bála, aby se neopakoval samovolný potrat. Nakonec jsme to začali zkoušet, ale já jsem se dozvěděla jinou novinu.

Na své 30. narozeniny jsem se dozvěděla, že mám rakovinu (Hodgkinův lymfom) a zdárně jsem z toho s pomocí lékařů dostala… Na mimi jsem bohužel musela minimálně dva nebo spíše více let zapomenout. Můj ex ale vše vyřešil po svém - během mé rekonvalescence z nemoci, kdy jsem byla v lázních, si našel mladší a v té době i 100% přitažlivější milenku. Chemoterapie a léky nikomu krásy nepřidají - byla jsem oteklá v obličeji, plešatá a bez energie. Po 10 letech známosti jsme se rozvedli. Já jsem ve 33 zůstala sama a začínala jsem nový život.

Byla jsem na dně, ale začínala jsem… seznámila jsem se s chlapem, se kterým jsme si měli hodně co povídat. Problém byl ten, že byl ženatý.. ale údajně mu to neklapalo. Já blbka jsem se zamilovala a myslela jsem, že se asi stane zázrak. Dostalo mě to ještě více na dno a pomalu jsem začala propadat i alkoholu. Večer jsem přišla z práce, otevřela víno a nepřestala pít, dokud jsem neusnula. Ráno jsem kolikrát nebyla ani schopná jít do práce. Naštěstí můj pud sebezáchovy tenkrát zafungoval a já se z toho s pomocí psychologa a psychofarmak dostala. Bylo mi zase lépe a začala jsem žít pro sebe.

V té době jsem poznala svého současného přítele a byla jsem nejšťastnější na světě. Je hodný, má mě rád, já jeho… po roce jsme se rozhodli pro miminko. Bylo mi 35 a mimi stále nikde. Rozhodli jsme se tedy jít do CARu a jaká byla radost, když menzes, kterou jsem očekávala se žádankou na vstupní testy v ruce do Caru, nepřišla a dělali mi rovnou test na HCG. Test byl pozitivní… vše bylo krásné a my se těšili. Radost však byla hodně krátká a po 12 týdnech byla ukončena revizí. V 11. tt už mimi nemělo srdeční akci :( Od té chvíle je to s miminky špatné. Povedlo se nám již jen jedno chemické těhu, následovaly IVF.

Pravděpodobně vzhledem k věku a prodělané rakovině mám jen velmi slabou odezvu vaječníků a po nejvyšších dávkách injekcí pouze maximálně 5 folíků a 2 vajíčka. Nyní zkoušíme už jen nativní IVF, kde je pravděpodobnost početí hodně nízká, ale nedá se nic dělat.

Největším problémem posledních dvou let, ale je i to, že můj přítel nepotřebuje sex :( Pokud jej nepřepadnu a skoro nedonutím k sexu, tak vydrží klidně i měsíce bez. Jsem zoufalá, protože i když každý měsíc ovuluji, tak není možné otěhotnět, když nedojde k sexu… nechtěla jsem si to vůbec připustit, ale je to tak. Nevím, jestli je to normální nebo zda se na příteli projevila frustrace z IVF a neustálého honu za otěhotněním, ale pro nás oba to není dobré.

Poslední dobou nevím jak dál, jsem unavená, psychicky vyčerpaná, narvaná prášky a hormony, v depresi… stále častěji mě napadá, že rakovina měla před 10 lety již vše ukončit. Rady typu: nemysli na to, ono se to povede - nepomáhají. Vlastní utěšování už vůbec ne - a každý měsíc je to horší a horší.

Je to smutné, ale já nevím jak dál. Stále více mám strach, že ve stáří budu sama, bez dětí a kamarádů (už teď se vyhýbám kamarádkám s dětmi). Budu umírat v bolesti, jak duševní tak nakonec i fyzické, z nemoci.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
irinek  24.08.11 07:03

Je mi moc líto, čím sis prošla a čím si procházíš.

Věřím, že ten „hon“ jak si ho sama nazvala už je vyčerpávající jak pro tebe tak pro přítele. Já vím je ti 39 let a čas jde dál, ale možná bych i na chvíli hon ukončila abyste si oba trošku odpočinuli. Zkuste si začít aspoň na chvíli užívat jako dřív, jak se říká za mlada. Jeďte na výlety, dovčy, jděte na večeři, mějte společného koníčka, co vás opět zblíží, cho´dte do přírody na procházky, povídejte si, přesvěč toho svého, že je o co stát, že vedle sebe nemůžete jen tak žít, sex je potřeba.

 
Martina34
Echt Kelišová 8401 příspěvků 24.08.11 07:49
Martina

Ahoj Otylko tvůj deníček mi vehnal slzy do očí a chtěla bych ti napsa,t že mě skutečně moc mrzí čím sis prošla a stále procházíš,jakoby toho nebylo málo..Někdo má tu cestičku za štěstím krásně vyšlapanou a ani si to neuvědomuje,co víc,neváží si toho.Nemá vůbec cenu abych ti dávala rady,sama nevím co dál a kladu si několik otázek pořád dokola asi jako ty..Jen ti chci popřát hodně síly a zdraví a to štěstí prostě jednou přijít musí..držím pěsti a jak jsem ti psala o Jonášovi,snažím se zjistit co se dá abychom měly zase nějakou naději.. :hug:

 
cher  24.08.11 07:56

Chtěla bych ti popřát mnoho sil,ale nevím, jestli to k něčemu bude:(. Neměla jsi to jednoduché. S přítelem bych se domluvila na nějaké poradně, protože by byla škoda,aby vás tohle období špatně poznamenalo a nechala bych věcem volný průběh a možná bych zvážila adopci nebo pěstounství. Ve 39 život nekončí a když jsi přežila takovou hnusnou nemoc, je to znamení, že určitě tě mnoho tady ještě čeká :srdce: :srdce: :srdce:

 
Iwi
Závislačka 3379 příspěvků 24.08.11 09:08

ahoj, chtela bych ti take poprat hodne sil a to vytouzene mimimnko aby konecne prislo. Moje byvala vedouci oethotnela poprve ve 40 letech a á zdrave miminko. snad se to podari i tobe, oc bych ti to prala.

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8526 příspěvků 24.08.11 09:36

Na tohle se nedá napsat nic takového, aby to pomohlo, my všechny tady( a to se mnou holky budou souhlasit) se shodneme na tom, že jsi silná a statečná. Co když se Ti život snaží ukázat, že tohle není Tvá cesta? Že to jde i jiným směrem. Možná by ses i bez patrtnera, trápení a touze po miminku, které nepřichází, cítila méně osamělá, kdybys dala životu smysl něčím co Ti jde a je to přínosné nejen pro Tebe ale i lidi kolem Tebe (koníček, pomoc lidem - dětem v ústavech, charita, útulek a pod.) Určitě by ti pomohl psycholog. Když to příjmeš jak to je, minimálně se Ti udělá lépe na duši a možná jako návdavek příjde i to, po čem toužíš - sexuální zájem partnera i mimísek..Irinek ma taky ve svem nazoru pravdu. Možná se teď do mě pustíte, ať nedělám chytrou, je to jen můj názor… Hodně síly :hug:

Příspěvek upraven 24.08.11 v 09:39

 
Peczka
Extra třída :D 12007 příspěvků 24.08.11 09:45

Jsi hodně statečná a obdivuju tě po co jsi prožila :hug: Nevím jestli ti toto pomuže, ale jednim známých taky pořád ńešlo otěhotnět. Rozhodli se teda pro adopci. Adoptovali si dceru a pak zjistili, že je těhotná. Sice se dočkala až v nějakých 46-47 letech, ale dočkala se vlastního a vše proběhlo bez komplikací. Tak ted mají dvě dcery :palec: Tak nevěš hlavu ono to vše dobře dopadne uvidíš :hug:

 
katyca
Závislačka 3352 příspěvků 24.08.11 09:55

Je mi moc líto čím vším jsi prošla a procházích, ale nesmís zoufat neboj určitě se to obrátí a ty budeš chovat v náručí svého malého drobečka :-) . Upřímě ti ho přeji a do života vše jen nej. :-)

 
elija
Kecalka 308 příspěvků 24.08.11 10:24

Je to strašné, co osud dokáže na jednoho člověka naložit… :-( Jsi silná ženská, máš můj obdiv, jak to všechno zvládáš. A souhlasím s Kallou - asi by nebylo od věci najít si i jiný smysl života a svou lásku třeba dát dětem, které neměly v životě štěstí. Určitě by se ti ulevilo a tvému partnerovi nejspíš taky. Asi vztahu nepřidá, když se jeho funkce omezí pouze na oplodňovatele a ještě k tomu neúspěšného… Ale já vím, těžko radit, když si tím člověk neprošel… :hug: Přeju hodně štěstí, pevné nervy a spoustu sil do dalšího boje :kytka:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 24.08.11 10:43

Zlatko a co kdyby ses zasla podivat do kojeneckeho ustavu? Mam pocit, ze tam berou i zeny na vypomoc (opustena miminka lasku potrebuji). Treba by ti to mohlo pomoct…i kdyz by to bolelo. Uz by ses nemela trapit prazdnou naruci, ale uvazovat o vsech moznostech…adop­tovat byste nechteli?
Drzim pesti, at vam to dobre dopadne a jste stastnou rodinou! :srdce:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 24.08.11 11:33

Nebudu nic radit, jen ti chci napsat, že mě to taky hodně zasáhlo a že ti posílám energii to zvládnout :hug:

 
kakacko
Povídálka 45 příspěvků 24.08.11 11:39

Tak tohle je opravdu neskutečné, co nám život nachystá! :-? Jste moc silná, jak jste se s tím vším poprala :palec: V této situaci se nedá radit, jenom budu držet pěsti, ať jste nadále tak silná. Zasloužíte si, aby se Vám život konečně odměnil, za předchozí příkoří. Já bych možna taky začala uvažovat o adopci nebo pěstounství (jak již tady bylo napsáno), jenom přijít na jiné myšlenky a na chvíli si odpočinout od hormonů a toho všeho kolem co to obnáší. A co víte, je fakt hodně případů, co pak normálně otěhotní :wink:
Jste opravdu statečná a přeji ať jste konečně šťastná :kytka:

Příspěvek upraven 24.08.11 v 11:41

 
Térouš
Kelišová 7032 příspěvků 24.08.11 11:43

Otylko :hug:

 
Lotynka
Stálice 93 příspěvků 24.08.11 11:45

Je mi moc lito, co ctu - prosla sis mnohym, ale nevzdavej to. 39 let v dnesni dobe nic neni, otehotnet klidne jeste muzes. Souhlasim s elijou, ze mozna nechut na sex je dana tim, ze se partnerova funkce zuzila na oplodnovatele a tvoje touha po miminku je pravdepodobne nespocetnekrat vetsi (ve smyslu, ze na to punas veskere sve myslenky a sily) nez jeho. Taky radim alepon na par mesicu ubrat, venovat se necemu jinemu, i kdyz se ti ve 39 letech zda, ze odbiji kazda hodina, neni to tak. Mit prvni dite po ctyrictce dnes uz neni vubec vyjimka. Drzim palce!!!

 
Gjoa
Kecalka 232 příspěvků 24.08.11 12:02

napadá mě vše ohledně partnerovi sex. „náruživosti“ upřímně a bez ostychu vysvětlit svému lékaři v CAR a řešit to pouze jednou návštěvou partnera v CAR, zamražením spermatu a následovně můžeš ty sama chodit na inseminace… je opravdu škoda pokud ovuluješ promarnit měsíc sex. abstinencí… partnera chápu, ale tebe taky, toto by mohl být kompromis napůl cesty… jde ale samozřejmě o peníze, návštěvy CAR apod…

  • a jak se stavíš/stavíte k darovanému embryu (=darované vajíčko+darované sperma) nebo jen darovaným vajíčkám??? je to (podle mě) přeci jenom rychlejší, relativně pravděpodobná a zážitkově „plnohodnotnější“ cesta k miminku než adopce… držím palce…
 
jesterka001
Zasloužilá kecalka 601 příspěvků 24.08.11 12:33

Chápu, jak ti je, alespoň co se týká vaší snahy o miminko. Mě je přesně o rok více, taky snaha pět let a mimo jednoho SP taky nic :cry: Ani tři IVF nepomohla… Moc ti držím palečky ať to vyjde!! :wink:

 
Anonymní  24.08.11 13:08

Ahoj, život si s námi opravdu někdy krutě zahraje. Já jsem měla jiné problémy, které tady nebudu popisovat, nicméně jsem v podobné situaci jako ty, jen o dva roky mladší. Šance na dítě už začíná být malá.

Nechci psát pod svým nickem. Naše snažení o dítě nám sex velmi brzy zabilo, takže už tak dva roky je spíše výjimkou. Protože dítě chceme a mít sex zrovna když je ovulace je prostě na nic a nedaří se, tak jsme „najeli“ na to co dělávají lesbičky, prostě sperma do stříkačky, tímto způsobem neztratíme ani jeden měsic. Držím moc palce ať se to ještě povede, dítě mají i ženy po 40cítce, je zde i soukromá diskuze, kde se schází starší ženy, které chtějí mít otěhotnět, kdybys měla zájem. Když to nevyjde, tak rozšíříme řady bezdětných.

 
Sardinka03
Ukecaná baba ;) 2454 příspěvků 24.08.11 13:16

Mila Otylko,

kloubouk dolu pred tebou co si v zivote uz vsechno zvladla a vyhrala!!! Jsi velka bojovnice a statecna zenska. Zvitezila jsi nad rakovinou, sklony k zavislosti, nasla hodneho partnera, dokazala se rozejit s tim nepravym. Vzdyt nektera zena nedokaze ani to posledni zminene.

Pokud jde o mimi, chapu tve pocity. Je dobre, ze zkousis umele oplodneni, medicina je dnes mocna a lekari jsou sikovni, ale ja bych na tvem miste zkusila taky alternativni zpusob jak otehotnet. Treba bych uzivala kapicky Gynex, pila kontryhelovy caj cvicila cviky od Ludmily Mojzisove. Jedna z uzivatelek na tomto webu jednou napsala cely seznam alternativnich zpusobu jak otehotnet.http://www­.emimino.cz/dis­kuse/po-zamlklem-potratu-priprava-na-snazeni-64233/

Byt tebou, tak bych mozna neco z toho zkusila. Drzim palce!!!

 
IvanaOl
Ukecaná baba ;) 1371 příspěvků 24.08.11 13:25

Tvůj příběh mě neskutečně dostal, měla jsi to opradu těžké. Moc na tebe myslím, aby už jsi v životě našla více spokojenosti :hug: .
Chtěla bych tě nějak potěšit, tak snad tě potěší zpráva, že jedné mé známě se před pár dny narodila zdravá dvojčátka - známé je 46let a taky se snažila neskutečně dlouho - takže naděje umírá poslední.
A pak bych ti ještě chtěla napsat, že jsem pracovala v Dětském domově. Vždycky jsem si říkala, že kdyby se mi nedařilo otěhotnět, určitě bych věnovala svou energii těmto dětem, kterým zase život nedopřál mít milující rodiče. Možná bych na tvém místě zkusila zvážit alespoň návštěvu a seznámení se s tímto prostředím. Třeba už jen to samo o sobě ti pomůže zaměřit pozornost trošku jinam a jinak. Uvidíš. Každopádně na tebe moc myslím :hug: :hug:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 24.08.11 14:11

už to tu psaly holky přede mnou…je neskutečný, že někdo si může životem jen tak lehce proplouvat a vše se mu daří a někdo musí snést v životě tolik bolesti!! každopádně z toho čtu…rozhodně zajdi k psychologovi…vyh­ledej někoho dobrýho a ověřenýho…tohle fakt není sranda!!!! věř, že dobrej psycholog Ti dá sílu jít dál za svým snem a moc přeju, aby se splnil!!! :hug:

Příspěvek upraven 24.08.11 v 14:12

 
NiKina
Závislačka 3931 příspěvků 24.08.11 14:14

zaujal mě příspěvek Kally… stálo by za to nad ním pouvažovat.
V každém případě držím palce Otylko…moc!
Už by se ta karta mohla obrátit…
 NiKi

 
emma12
Kelišová 5932 příspěvků 24.08.11 14:49

Otylko :hug:

 
nakukovatelka
Závislačka 4165 příspěvků 24.08.11 15:28

Otylko, zvaž darované vajíčko, to by byla pro Tebe cesta, pravděpodobnost úspěchu by podle mě byla vysoká.
:hug:

 
skritek Petra
Kelišová 5504 příspěvků 24.08.11 15:48

Otylko, domluv se na darovanem embryjku a mezitim rozjedte zadost o adopci, ono to trva rok, nez si clovek projde tema papirama a darovane embryjko taky nebude hned … tak si date takto s milackem oraz .. proste se budete mit radi jako pred „ditetem“ … a mezitim dve sance budou bezet samy soubezne … urcite budete brzy krasna rodinka, jednou to vyjde, uvidis. Posilam objimaka :hug:

 
Calea
Ukecaná baba ;) 1596 příspěvků 24.08.11 17:10

Musim reagovat na Tvuj deniček. Opravdu jsi to nemela v minulosti jednoduche a klobouk dolu pred tebou, protoze nemoc jsi zvladla na jednicku a ja verim, ze prijde i ta druha radost.
Ted napisu co by jsem asi udelala ja. Vzala bych si s pritelem dovolenou a zaplatila nejaky relax, nejakou peknou dovolenou u more i s polopenzi, aby jsem nemusela varit a hodila si poradnej odpocinek.Treba i na 14 dni, at to stoji za to.
Take bych si setrne promluvila s partnerem o tom z jakeho duvodu se nechce milovat. Treba ma nejaky problem a nechce ho rict. Chlapy tohle jen tak nereknou a snazi se to zamaskovat i kdyz vetsinou neprehlednutelne.
Snazila by jsem se upnout treba na pravidelny sport, praci, nejaky konicek, treba bych i koupila psa, neco co by me motivovalo.
Mezi tim by jsem samozrejmne pokracovala v pokusech o otehotneni, to by jsem nevzdavala ani za nic.Dnes zeny chodi na umele i ve vyssim veku, nez je tobe. Takze neboj jeste mas cas a to je dulezite si uvedomit. Nejsi nejstari na poceti ditete, jsou starsi zeny a vyslo jim to.V to věř.
Ja Ti preji, aby se zadarilo a aby jsi po tom vsem co jsi prozila byla uz v zivote jen moc stastna. :pankac:

 
meduzza
Echt Kelišová 8466 příspěvků 24.08.11 18:41

Otylko :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
lemaz0  24.08.11 20:52

ahoj Otylko,

ani nevíš, jak ti rozumím. Nemám toho za sebou tolik, co ty (mě se nikdy nepodařilo otěhotnět, rakovinu děložního čípku jsme zdárně zvládli několika konizacemi, IVF pouze jedno a neúspěšné), ale psychicky jsem na tom byla nedávno úplně stejně. přítel na sex také nebyl. Mám za sebou pokus o sebevraždu (spíše asi demonstrativní), několik návštěv psychologa. A ten mi poradil, abych radikálně změnila svůj život. Náhoda tomu chtěla, že jsem se sešla s dlouholetým kamarádek, kterého opustila žena a mají děti ve střídavé péči. A víč co? Za 14 dní se k němu stěhuji, děti miluju jako vlastní a ony mne berou. A jsem šťastná. Na svoje vlastní dítě nemyslím. Do dalšího IVF jít už nechci, maximálně zkusíme několik inseminací, ale žádný nátlak. Máme jeho děti a spoustu zvířat. Byla jsem na dně a teď opět žiju. Najdi si jiné cíle, odstěhuj se, změň práci. Udělej něco, co bys nikdy neudělala, NEBO SE ZBLÁZNÍŠ!!!!! Vím, o čem mluvím. Holka, drž se, a klidně napiš SZ. Držím palečky.

 
adajar
Zasloužilá kecalka 909 příspěvků 24.08.11 23:02

Ahojky. Je to smutné a každá z nás má svůj smutný příběh. Jen se chci zeptat neuvažovali jste o adopci?? Je to další varianta. Jen zkouším návrh. Kdyby jsi chtěla napiš mi soukromou zprávu.

 
mayacz
Kelišová 5585 příspěvků 25.08.11 01:04

Já ti jen napíšu. Nic nevzdávej tak lehce jako umřít. To že jsi překonala takové strasti, co se ti staly,tak to svědčí o tom, že si se chtěla ze všeho dostat a tak to uděláš i dál :) nebát se toho, jen tě povzbudit a nakopnout dopředu:) uvidíš jak se všechno změní.. v prvé řadě bych si asi promluvila s přítelem trochu :) aby si věděla vše jak se patří a měla alespon čisto v hlavě a on taky:) :hug:

 
Rascal
Kecalka 226 příspěvků 26.08.11 09:15

Asi jako každá tady ti tvou situaci vůbec nezávidím a vesměs si to nedokážou ani představit. Moje psychotický pocity jsou malicherný oproti těm tvým. Každopádně když tvou drahou polovičku sex nebere, tak alespoň co funguje zaručeně na mě, tak je ležet s drahým v posteli hezky spolu, nic na sobě a koukat na telku (pustit si film bez reklam) a vono to nějak příjde samo. Důležitý je, nikam nespěchat, nemít starosti s nesmyslama kolem. Prostě vypnout a čumět na filmík. Já taky nejsem sexuální maniak a můj drahý je z toho poměrně flustrovaný, ale jen tak se válet a na nic nemyslet, tak to je pak zaručený a pak ne jen jednou, to bych pak klidně celej den. prostě dokud mi nenaskočí v hlavě že někde něco musím… :o) Každopádně vaše nelehká situace, kdy člověk ať chce nebo nechce myslí na mimi, to asi není jen tak. Ale zkuste si udělat nějaký malý líbánky. Třeba fakt někam odjeďte, třeba na měsíc ideálně, a vše hoďte za hlavu. Hodit se offline, on to ten svět tady bez vás ustojí. Myslím si, že to je efektivnější, než nějaká hormonální léčba a podobně. Co jsem dycky četla ty příběhy, tak to je fakt psycho…

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 26.08.11 13:23

NEVZDÁVEJTE SE !!!!! je spoustu jiných možností… darované a vajíčko( miminko by ste si donosila) nebo v poslední řadě adopce !!!!Vím ,nebylo by vaše pokrevně… ale věřte ,že tu lásku k němu nebo k ní by ste hledat nemusela !!!!Popřemýšlejte o tom !Mám známého ,nešlo jim otěhotnět byla to hrůza už byli tím vším unaveni a chtěli to vzdát … adoptovali Aničku ,děvčátko z kojeneského ústavu po 2 letech ,žena přišla do jiného stavu… Andulce je dnes 19 let a jde na vysokou…!Rodičům dělá jen radost a Fanda ?Tvrdí ,že je jeho SLUNÍČKO!
Nebrečte a pokud to nejde přirozenou cestou a je víc trápení než radosti ..pokuste se najít to vaše SLUNÍČKO touhle cestou ,určitě někde svétí a čeká!Hodně sil Majda :srdce:

 
Lejla77
Ukecaná baba ;) 1915 příspěvků 26.08.11 15:08

ahoj, je to moc smutný deníček

nečetla jsem komentáře, takže nevím jestli se nebudu opakovat,

nepřemýšleli jste s přítelem nad adopcí? Je spousta miminek, která potřebují mámu a tátu, a jestli tak moc toužíš po miminku, co kdybyste s partnerem zvážili tuto možnost?

přeju štěstí

 
lol
Ukecaná baba ;) 2242 příspěvků 26.08.11 23:17

otylko je mi moc lito cim prochazis. chci ti jen rict, ze ja byla v situaci, ze jsme se dlouho snazili o mimi, i kdyz ne tak dlouho jako ty a uplne nam to zabilo sex.
Po IVF se nam narodil nadherny chlapecek a ted po par mesicich je sex jako ze zacatku! Snazeni bohuzel muze i par rozdelit, je to opravdu psychicky velmi narocny proces a v tvem pripade bych zkusila popremyslet nad darovanymi vajicky nebo adopci, ver, ze tohle vas opravdu muze znicit a muzes tomu zabranit jen kdyz budes chtit. Preju ti do zivota jen to nej :srdce:

 
Illyriah
Závislačka 2871 příspěvků 28.08.11 10:54

otylko- a co zkusit změnit úplně život? Někam odjet nebo začít pracovat v nějaké charitativní organizaci, nebo začít pracovat např. v Klokánku..prostě dát tu lásku co v sobě máš dětem který ji potřebujou…nebo začít podnikat a upnout se na jiný cíl v životě- znám lékařku co adoptovala holčičku v africe- přivezla si ji domů, zařídila si soukromou ordinaci a najednou po všech neúspěšných IVF zjistila, že je ve více než 40 letech těhotná… :dance: :dance: :dance:
já dřív taky pracovala v podobné instituci jako je Klokánek a bylo tam hodně mých kolegyň bezdětných a opravdu jim ta práce a dětské osudy naplňovali život..zkus se prostě zaměřit na něco co by tě bavilo, bylo prospěšné, abys z toho měla dobrý pocit a uvidíš…třeba si to nakonec dá říct :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
hojta-míma
Stálice 87 příspěvků 30.08.11 19:01

Otylko,co dodat,život není jednoduchý,pořád nějaké nástrahy,a klobouk dolů…já se kolikrát zamyslím nad svým životem a nevěřím co vše člověk vydrží,překoná a ustojí..a jedna super zpráva,mé známé je 47.let a má mimi,takže naděje pořád je :wink: :wink: Držím palečky,kočko :hug: :hug:

 
Sofin
Povídálka 13 příspěvků 31.08.11 15:01

Ahojky, velmi smutný příběh, jak tu zde holky píšou, je hodně takových případů a jen Ti mohu poslat spousta energie a sluníčka :hug:

A ta adopce je dobrý nápad, vyřeší to mimíí a třeba i ten sex. Přemýšleli jste o tom??

 
Katka101
Extra třída :D 13565 příspěvků 08.09.11 09:52

Otylko :hug: . A drzim ted na dalsi minimalku moc palce…

 
kači31
Ukecaná baba ;) 2039 příspěvků 15.09.11 13:48
Ahojky,

nemáš to holka lehký, já vím, ale nevzdávej se! Jak už se tu psalo, já bych taky zauvažovala především o adopci nebo pěstounství, minimálně psychicky by tě to hodně zvedlo.
A trošku z mého příběhu… Měla jsem muže, do svatby sex žádný zázrak, po svatbě vůbec.. a nic jsem s tím neudělala, ač jsem se snažila jak chtěla. Pokud druhá polovička NECHCE, pinďu nepřemluvíš :mrgreen: Ale taky pravda je, že bez sexu FAKT neotěhotníš. Nevím, jak je to s tvými zdravotními problémy, zda lze otěhotnět přirozeně - ale pokud je šance i jen malá, pořád je, bez sexu ne.. Když jsem se své polovičky ptala, jak si to představuje s dětma, řekl mi, že přece existuje umělé oplodnění.. to ale přece neléčí nechuť k sexu!! dopadlo to jak to dopadlo, ve 26 letech jsem si řekla, že navždy bez sexu a bez dětí nebudu a rozvedli jsme se.
Našla jsem si přítele, báječný chlap, sex v pohodě, vysadili antikoncepci, rok snažení a nic. Každý měsíc těhu test už před MS, co kdyby - a prt. KO ovulace - v pořádku, spermiogram - OUHA 8-o Zdravý chlap, nekuřák, sportovní typ, alkohol minimálně - a on má blbý spermiogram.. Větu přirozenou cestou mít dítě nikdy nebudete, mi bude znít v uších navždy. 1.IVF bylo u nás naštěstí úspěšné, teď se mi válí v postýlce téměř třítýdenní beruška. Já vím, můj příběh má šťastný konec, cesta ale taky nebyla jednoduchá, IVF, kterým mi můj bývalý vyhrožoval, mě paradoxně neminulo..
Ale i já, pokud by to nešlo ani s pomocí lékařů, bych šla do adopce nebo pěstounství. Myslím, že tím přijde člověk na jiné myšlenky, sklidní se, a pokud už sex nebude jen o tom dělat dítě, třeba přijde sám i mimo ovulaci a pak už je ta malá cestička, která třeba k úspěchu povede…
Držím mooocinky palečky!!

 
Kamka33
Závislačka 2616 příspěvků 16.09.11 00:47

Ahojky, já bych zkusila úplně vypnout myšlenku na dítě a věnovat se sama sobě, najít si nové koníčky, pořád si čas nějak vyplňovat a nemyslet na to, co mě tíží. A přítele, který nestojí o sex, bych postupně rozebírala, proč se takto chová, co ho k tomu vede apod. Snažila bych se být více atraktivní, vymyslet nějaký program, který ho navnadí na sex. Nevím, jestli by u Vás třeba zabralo koukání na hambatější scénku apod :-) Tak přeji moc štěstíčka a ať jste brzy v očekávání :srdce:

 
Otylka
Zasloužilá kecalka 947 příspěvků 03.03.14 15:30

Holky, chtěla bych vám všem moc poděkovat za vaší podporu. Já jsem upřímně zapomněla, že jsem vůbec nějaký ten deníček napsala a tak jsem ani nereagovala. Všem ještě jednou DÍKY.

A novinky u mě? Bohužel zatím žádné. První pokus s DV se nepovedl, tak čekáme na další… :|

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček