Už je to rok

Gloaming  Vydáno: 01.11.13

Deníček o našem největším štěstí, ale i velikém trápení.


1 komentář


2 komentáře


1 komentář

28.10. v 8:44 to bude přesně rok. Rok od chvíle, kdy jsem porodila naší dcerku Natálku. Byl to ten nejkrásnější den v mém životě. Dodnes na porod i na těhotenství vzpomínám se slzami v očích a blaženým pocitem v duši. A je mi hrozně líto, že to tak rychle uteklo a že už se mi pár detailů vytrácí z paměti.

V porodnici byla naše dcerka to nejzlatější miminko, který skoro neplakalo a krásně spinkalo. Ještě 2 dny doma byla zlatíčko. Papala co 2 hodinky a krásně spinkala v postýlce. Ale potom přišel zlom. Dodnes nevím, co se stalo, zda jsme něco udělali špatně a upřímně jsem ráda, že to peklo je za námi.

Jak jsem psala, 2 dny po příchodu z porodnice se našemu zlatíčku něco událo a od té chvíle plakala a plakala. Skoro nespala, kojila jsem kolikrát i po hodině. V noci jsme chodili spát velice často až po půlnoci, kdy se nám jí podařilo na 50 pokusů uhoupat v ruce a položit do postele. Spaní v postýlce nepřicházelo v úvahu, protože malá se budila po 1,5-2,5 hodinách. Kolikrát jsem se jí snažila dát spinkat do postýlky, ale nikdy mi to neprošlo. V noci jsme téměř s pravidelností měli 2-3 hodinovou pauzu, kdy malá opět plakala. Ráno jsme vstávali s pláčem a plakali jsme až do odpoledne, kdy malá konečně v kočárku usnula. Ano, v kočárku spinkala třeba i 3 hodinky, ale pouze za předpokladu, že maminka celou dobu jezdila. Vzhledem k zimnímu období asi nemusím ani popisovat, jak jsem byla zmrzlá, kolikrát promočená a hlavně vyčerpaná. Podotýkám, že tento spánek byl většinou jediný za celý den. Občas si ještě dala 30 minut doma u maminky v náručí. Celé dny se točili jen okolo uspávání a konejšení malé.

Asi vás napadne, jestli jí něco netrápilo. Nechci tu zdlouhavě popisovat, co všechno jsme absolvovali. Naše pediatrička, které bych chtěla moc a moc poděkovat, se nám snažila pomoc. Nikdy mě nevyhodila z ordinace s tím, že jsem hysterická prvorodička a že miminka prostě brečí. Kolikrát jsem si i říkala, že bych snad i byla ráda, kdyby malé něco našli, nějaký důvod jejího i 10 hodin vkuse trvajícího pláče. Ale na nic se nepřišlo.

Její brečící období trvalo až do půl roka. Ale od 2. měsíce se intenzita zmenšovala a čas pláče pomalu, ale jistě zkracoval. Dodnes je ale malá dost plačtivá a hlavně vzteklá.

Od 4. měsíce nám předvádí záchvaty vzteku. A to až takové, že přestane dýchat a omdlí. Poprvé jsem chtěla volat záchranku. Postupem času jsem si zvykla, ale pokaždé její omdlení obrečím a klepu se ještě hodinu po tom. Není nic horšího, než držet v náručí svoje dítě, který je totálně mimo a je jako hadrová panenka. I tento problém jsme řešili s doktorkou, ale jediný řešení je pozorování neurologem a nasazení léků na epilepsii. A to jsem zase odmítla, protože nechci malou traumatizovat doktorem. Pediatrička s tím také souhlasí. Hlavně proto, že frekvence těchto záchvatů se snižuje s věkem.

Ale dost bylo negativ.

Od 4. měsíce se malá taky začala krásně vyvíjet. A to krásným tempem. Každou novou dovednost jsem obrečela a dodnes nechápu, jak takhle malej človíček dokáže tolika věcí. Od 10 měsíců malá krásně běhá a dělá mi jen a jen radost.
A dokonce jsme jí naučili spinkat v postýlce a i ve vlastním pokojíčku. Ale byl to boj a na mě to bylo až moc drastický. Ale jinak fakt nešlo. Pomohli mi s tím naši kamarádi, se kterými jsme byli na táboře - jezdíme parta už 8 let a pořádáme dětský tábor. Malý bylo 8,5 měsíce. Spinkat chodila kolem 8 večer, ale s maminkou v posteli a maminka nemohla ani odejít. Tatínek spinkal celou dobu v obýváku a taky už ho to nebavilo. Takže jsme se rozhodli, že na tom táboře to prostě musíme nějak zlomit.

Takže jsme jednoho večera dali malou do cestovní postýlky a nechali jí. Plakala ona, plakala jsem já. Ještě teď mám slzy v očích, když si na to vzpomenu. Plakala 30 minut a potom odpadla - a to do slova a do písmene. Spinkala v polosedě. Vydržela spinkat do půlnoci, kdy jsem šla spát já. Takže jsem si jí musela vzít do postele a nakojit jí. Druhý den plakala jen 15 minut a já jsem pro jistotu spala ve vedlejším pokoji. No a světe div se, ona spinkala až do rána. Ten den měla tak skvělou náladu, že jsem si řekla, že to takhle dál nejde. V noci rušíme jedna druhou, malá navíc vyžaduje neustále co 2 hodiny nakojit a potom jsem přes den obě podrážděný. Takže po návratu z tábora jsme přestěhovali postýlku do jejího pokojíčku. Po uložení do postýlky si malá občas 2-5 minutek pobrečí, ale potom spinká až do rána. Samozřejmě, že občas se vzbudí, že nemá dudu nebo když jí rostou zoubky, tak je i 3× za noc vzhůru. Ale stačí jen pohladit, dát dudu a spinká dál.

Sice jsme nejspíš kvůli tomuhle přesunu přestali kojit, ale v 9,5 měsících to není zas taková tragedie. I když jsem to obrečela, protože kojení bylo nádherný. Vždycky jsem si při kojení malou užívala, protože to byla jediná chvíle, kdy neplakala. :D

Tímto deníčkem bych chtěla dodat sílu všem maminkám, které mají uplakané miminko. Během prvního půl roku života naší dcerky jsem si nejednou sáhla na dno. Ale člověk musí věřit, že jednou bude líp a že nám to ti naši drobečci jednou vynahradí.

Naší dceru miluji nejvíc na celém světě.
Omlouvám se za román a děkuji za přečtení.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Elessar  01.11.13 06:28

Tak to máme hodně podobně…řev, pláč, vztek, hysterický záchvaty až přestává dýchat, modrá…ale naštěstí neomdlívá, to už by mě kleplo :zed: plus je strašně hyperaktivní, přes den nespí (jen v kočárku za jízdy), v noci ano ale budí se co 2-3 hod na jídlo.
Po vyšetřeních s nim nelítám, vím že tu hysterii, záchvaty a vztekání má po mně, jako malá jsem omdlívala pořád, několikrát mě mamka musela rozdýchavat - ještě jako miminko…vydrželo mi to asi do 7 let, pak najednou klid.
Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo si tím prochází, díky za deníček :) malýmu jsou 4 měsíce, tak snad bude brzo líp :)

Příspěvek upraven 01.11.13 v 06:29

 
Gloaming
Závislačka 3268 příspěvků 01.11.13 07:04

@Acinore určitě bude. Malá dokud jsem kojila, taky vstávala co 2 max 3 hodinky. Spánek přes den je dodnes skoro nijaký. Ale teď už je to o dost lepší.
Zas je oproti jiným miminkům dost šikovná. Koníky pásla už ve 3 týdnech, chodit začala v 10 a v roce si už krásně vyleze na klouzačku a kluže se bez mé asistence. Sice trnu vždycky hrůzou, ale když jí chci pomoct, tak se vzteká. :mrgreen:

 
Elessar  01.11.13 07:17

@Gloaming přesně, malej je taky strašně šikovnej :D od 7 týdnů pase, před 4.měsícem se začal otáčet ze zad na bříško, krásně povídá, řehtá se nahlas… :palec:
A my jsme právě na UM, skoro od narození, a i tak odmítá spát celou noc :cert: tak snad se jednou dočkám :D

 
kve-tinka
Závislačka 3848 příspěvků 35 inzerátů 01.11.13 08:15

Klobouk dolů, my jsme proplakali 6ti nedělí a možná kousek, teď pláče jenom hlady, únavou, nebo kvůli bolavému bříšku…a děkuji pěkně, plakat takhle jak Tobě, hážu si mašli. :zed:
:kytka: :mavam:

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 01.11.13 08:36

Hlásím se do klubu. Bára byla to samé. Akorát uměla jančit už v porodnici, počkala, až se vybrečí kolegové, když brečeli kluci, co s námi byli na pokoji, Bára spala a jak přestali, kolem půlnoci až jedné, tak spusitla ona, takže jsme nespaly celou noc, až kolem čtvrté jsme usnuly. A doma to samé, ječela, nespala, později se vztekala a brečela, ječela, nespala…JAk se začala hýbat, bylo to lepší, unavila se, dopravila se, kam potřebovala, aby mohla dělat lumpárny a hlavně mohla pronáýsledovat bráchu:) Ještě teď je to naše vzteklinka - i když už nemá záchvaty vzteku denně, ale vydržíi dva, tři dny bez nich a pak se vzteky počůrá…CO nadělám, je po mamince ;) Tak neboj, bude líp. Jste šikovní, že jste zvládli spinkání ve svém, je to náročné, my takhle u synka odbourávali noční pití. Naštěstí se zlobil jen dva dny a jen trochu. Proti ségře je to kliďas:)

 
Baby86
Zasloužilá kecalka 938 příspěvků 01.11.13 09:16

Přeji vám již jen dny plné radosti, bez pláče :hug: :kytka: :mavam:

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 01.11.13 10:00

Děkuji za deníček a přeji jen to nej :kytka:

 
Tapeta
Echt Kelišová 8068 příspěvků 01.11.13 11:44

Koukám i podle komentářů, že tento druh dětí má i další společné - jsou hyperaktivní, motorické pokroky jsou rychlé. Našemu je 7 měsíců, v necelém půlroce bez problému lezl, seděl a postavil se, vše v jednom. Ale po návratu z porodnice neměl vůbec žádný režim, spinkal málo, v noci pořád plakal a já si nevěděla rady ani s ním ani se sebou. Jelikož mi přes den doma nespal a bulel, tak jsem první 4 měsíce projezdila s kočárem celé dny. Doma jsem skoro nic neudělala, ale byl spokojený jen v tom kočáru. A spal v něm. Dokud se nezačal snažit z něj odejít. Postupně jsem se ho snažila naučit spát doma, daří se nám to až polsední měsíc. A zhruba od 5. měsíce jsem kojila v noci snad co 20 minut. Po měsíci a půl už jsem nemohla a prostě mu dřív jak v pul 3 nedala (kromě dovolené, kdy jsme byli všichni v 1 pokoji) a jdu si lehnout vždy velde, jelikož mě cítí. Chodím vracet dudlíky a pohladit. Na kojení až později si postupně zvykl, i když taky bylo pláče.

@Gloaming Jinak se mi moc líbí, jak preventivně několikrát píšeš, jak jsi s malou plakala a trpěla, aby tě nenapadly matky „mouchy“ radilky, chytré horákyně, co by ti kvůli tomu vyřvání daly určitě co proto :mrgreen:

 
IvčaL
Extra třída :D 11213 příspěvků 01.11.13 12:42

Také se přidávám k maminkám hyperaktivních a plačtivých dětí :lol:.Malej dokud se nezačal plazit a objevovat svět, což bylo docela brzy (v 5 měsících), tak jen břečel a brečel. Začal hned v porodnici, nevěděla jsem co s ním a byla jsem zoufalá. Doktorka mi neustále říkala, že má určitě koliku, pak že má hlad a já si myslím, že se asi jen nudil ;).Nesnášel hlavně jakékoli akce typu svlékání, oblékání, koupání… a uspávání vždy trvalo několik hodin. Vstávali jsme skoro každý den ve 3 ráno a přes den spal také jen v jedoucím kočárku.
Od 10 měsíců běhá. V roce jsem přestala kojit a přesunuli jsme ho do pokojíčku, takže taky za chvíli začal spát celou noc. Teď mu jsou skoro dva roky a je to stále rarášek, kterému, když se něco nelíbí, tak to dá patřičně najevo, ale spí celkem v pohodě a s těmi začátky se to nedá srovnat.
V květnu čekáme sourozence, tak jsem moc zvědavá, jestli to bude stejné. Pevně doufám v šípkovou Růženku ;)

 
Opocno
Kecalka 211 příspěvků 01.11.13 15:44

Ahoj, jako bych cetla denicek o nasem malem kubikovi…my prisli z porodnice a kubik jen a jen plakal…Ptesne jak pises, byly dny, kdy brecel treba i 15 hodin denne, z toho treba 5 v kuse! Asi nemusim rikat, ze sem byla vyrizena- fyzicky i psychicky! A spani? jak by smet- ne a ne spat, v noci usinal kolem pulnoci, v naruci, jak se polozil, hned se probudil, pres den v kocarku…zlepsilo se to kolem pul roku, ale dodnes je vztekly a ukriceny! Na druhou stranu je o dost napred oproti jinym detem- je hrozne zvidavy, vse musi videt a hlavne- vsechno musi udelat sam!! Jsou nam dva roky! Preji hodne sil!

 
veverušák  01.11.13 21:50

Milá maminko, mé druhé dceři budou tento měsíc tři. první 3 měsíce nám doslova řvala 4 hodiny v kuse, hlavně večer. Je to i nyní malej vzteklounek a řve i nyní. Naštěstí v noci spí dobře. První dcerka mi také omdlévala, ta druhá také. Jestli Vás můžu uklidnit tak nám neuroložka řekla, že to dělají většinou inteligentní děti. Ale to poznáme za pár let. Dcera začala navštěvovat první třídu, tak uvidíme, jak jí to v budoucnu půjde. Držím moc palce at je už lépe. Kolikrát si říkám, jen at řvou, hlavně, když jim nic není.

 
ilyz
Zasloužilá kecalka 585 příspěvků 02.11.13 08:51

:-) Můj syn je taky 28.10 (ale 2011), taky v porodnici říkali jak máme nejhodnější miminko, doma se to změnilo, a taky spal jen když jsem ho vozila :D nesměla jsem zastavit :).. A taky v 9 měsících šel k sobě do pokojíčku, ale spal teda vždy jen v postýlce. :-) :-) :-) tak ať vám dělá Natálka jen radost :kytka:

 
maltik2008
Kecalka 371 příspěvků 29.11.13 21:14

Prvni moje myslenka, jak jsem videla ty fotky byla: jezis ta je nadherna fakt se ty trable vyplatily!!! :)

 
R.O.D.
Povídálka 34 příspěvků 12.12.13 01:35

Krásná holčička, mám doma něco podobného v klučičím vydání - „andílek s ďáblem v těle“ slovy pediatričky :D. naštěstí je mu už rok a docela se srovnal, a taky nikdy neomdlel, i když křičel až do zmodrání, a to mě děsilo až až. První půlrok jsem se jenom snažila přežít a nezbláznit se…

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele