Už jsme čtyři

Fima  Vydáno: 13.08.13

A kompletní. Aneb kterak jsme ke druhátku přišli.


7 komentářů


1 komentář


1 komentář


2 komentáře

Na úvod bych asi měla napsat něco málo o tom, kterak jsme ke druhátku vůbec přišli. Dokud jsem byla těhotná s prvním synem, prohlašovala jsem, že mi bude bohatě stačit on a klidně se spokojím s jedináčkem. Postupem času, až byl synek na světě, jsem začala svoje názory měnit a věděla jsem, že bych Matymu toho sourozence časem ráda dopřála. Manžel nebyl proti, moje představy o jedináčkovi ho celkem štvaly a tak jen zbývalo vyřešit otázku Kdy? I tady se naše představy rozcházely. Manžel v tom měl opět jasno a byl by rád dvě děti hned po sobě, já už si tím tak jistá nebyla.

Celkem dlouho jsem koketovala s myšlenkou, že mezi dětmi půjdu do práce a sourozence si pořídíme až někdy, nejlépe až půjde Maty do školy. Pak jsem začala na podzim 2012 dálkově studovat (abych na tom rodičáku úplně nezakrněla a dělala taky něco pro sebe), a tak jsem se tedy rozhodla, že si druhé dítko naplánujeme tak, abych končila školu v době, kdy budu ještě s druhým dítětem doma, což znamenalo děti tři roky od sebe. Člověk míní a příroda mění: povedlo se přesně o rok dříve.

Za prvním synem Matyášem byla delší cesta v podobě téměř ročního bezvýsledného snažení, rozházeného cyklu, nedozrávajících vajíček, snížené funkce hypofýzy a PCO. Nakonec se nám synek povedl díky Clostilbegytu, a to hned po první stimulaci, po které se moje, doposavad líné vaječníky, probudily k životu a ukázkově zareagovaly. A protože po synově porodu se problémy akorát zhoršily, MS spíše nebyla, než byla, všechny cykly anovulační, na vaječnících se našla ložiska endometriózy, tak jsem čekala u dalšího dítěte zase běh na delší trať. Ostatně sama moje gynekoložka mě dopředu připravovala na to, že přirozeně otěhotnět asi nebude jen tak a lepší tomu pak bude rovnou zase pomoci a na nic nečekat.

Byl podzim 2012, ve škole před zkouškovým a učení bylo v plném proudu. Mezi učením a psaním seminárek jsem se samozřejmě starala o syna a věnovala se domácnosti a rodině vůbec. Na intimní záležitosti nějak z mé strany nezbýval čas ani chuť a byli jsme rádi, když jsme si na postelové radovánky našli čas alespoň jednou za 14 dní. A protože na plánovaní a snažení se o brášku nebo sestřičku zbýval ještě čas, používali jsme raději kondom. Stále rozházené cykly, skákající bazální teplota, kterou jsem měřila, mě dovedly k tomu, že jsem v říjnu začala popíjet kontryhel a třeba tak aspoň do půlroku srovnala cyklus, aby pak bylo těhotnění snažší. Nic víc, nic míň, ničím dalším jsem se nezaobírala.

Nastal 13.11.2012, byla jsem sice „už“ 32. den cyklu a teplota se držela nahoře, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, protože cykly si ze mě dělaly dobrý den a 32 dnů by bylo snad z říše snů. Poslední měsíce spíš přesahovaly číslo 50. Bazální teplotu jsem neměřila denně, a tak jsem ani neměla přehled o případném plodném dni. A už vůbec nevím, kdy jsme s manželem měli intimní chvilku. Ovšem toho 13.11.2012 večer mě najednou z ničeho nic zavalil divný pocit a jakýsi vnitřní hlas mi našeptával, že zítra musím jít rozhodně koupit těhotenský test a musím si ho udělat. Ani nevím, proč jsem ten svůj vnitřní hlas poslechla, protože za A - těhotně jsem se rozhodně necítila a za B – jak bychom mohli to případné dítě vůbec zplodit?

Ale druhý den, cestou do mateřského centra, jsem poslušně naklusala do lékárny a v poledne, po příchodu domů, naobědvání se a uložení syna do postýlky jsem položila proužek do skleničky s močí. Jak mi při testování se synkem vylítl tlak kamsi do výšin a srdce bušilo o sto šest, tak mě tentokrát tento slavnostní akt nechával úplně klidnou, protože já přece být těhotná nemůžu, vyloučeno. Aspoň se to potvrdí a moje druhé já mi dá konečně pokoj. Nepotvrdilo se nic. Ba právě naopak. Z testu na mě koukaly dvě zřetelné čárky. Otáčela jsem test ze všech stran, nemohla tomu věřit a tak jsem si pro jistotu udělala rovnou i ten druhý, co kdyby byl tento vadný, že? Druhý test ukázal naprosto stejný výsledek. A tak jsem otáčela v rukách testy rovnou dva a nevěděla, co si o tom myslet. Ano, byla jsem v šoku.

A hned v šoku, pěkně zatepla, jsem šla napsat manželovi na Skype do práce, že jsem asi těhotná, co budeme dělat a poslala jsem mu rovnou i fotku testu. Manžel se jen divil, jak jsem k testu přišla, já mu vylíčila anabázi s divným pocitem a ukončil to slovy, že co by, tak budeme mít to druhé dřív, než bylo v plánu. Přiznám se, že manžel to nesl mnohem lépe jak já. Pro něj to bylo, snad, příjemné překvapení (později se mi svěřil, že si myslel, že druhého se snad ani nedočkáme a né, že to půjde tak rychle), pro mě to byl šok. Přišlo to pro mě v naprosto nevhodnou dobu, protože jestli jsem právě něco nechtěla, tak končit poslední rok školy s dvěma dětmi ve školce a zaměstnáním do toho. Následující dva dny jsem obešla všechny lékárny v našem městě, nakoupila různé testy, testovala jako zběsilá (na všech stejný výsledek alias dvě čárky) a taky jsem neustále bulela. Musím říct, že manžel byl pro mě obrovská opora, podporoval, ještě, že ho mám. Hormony to však asi u mě dobře řídí, protože po dvou dnech najednou slzavé údolí odešlo stejně rychle, jako přišlo a světe div se, na druhé miminko jsem se začala těšit! A naopak jsem si už neuměla představit, kdyby něco nebylo v pořádku a kdybychom o druhého sviště přišli.

Těhotenství
Druhé těhotenství bylo naprosto pohodové a v podstatě úplně jiné než u Matyho. Společná snad byla akorát jen ta šílená únava v prvním trimestru a stejný počet nabraných kil. Ovšem zatímco u prvního těhotenství jsem byla pánem svého času a mohla kdykoliv zalézt do postele, teď to nešlo. Doma mi řádilo rok a půl staré batole a ve škole vrcholilo zkouškové. Dodneška nevím, jak jsem to přežila. Ale zvládla jsem to, za velké pomoci manžela, kterému jsem po večerech předávala dítě ve dveřích a šla se zavřít do ložnice a oddávat se sladkému snění. První trimestr však utekl jako nic, únava zmizela a ze mě zase čišel elán.

Prvotrimestriální NT screening dopadl na výbornou a termín porodu nám stanovili na 20.7.2013. Miminko utěšeně rostlo, bříško naopak stále nerostlo, váha taky stála, a tak jsem si opravdu připadala značně netěhotně. Což však mělo zase jedno pozitivum – mohla jsem se věnovat synovi, domácnosti i škole bez jakýchkoli obtíží. Bříško začalo pomalu vykukovat až po polovině těhotenství, tedy ve 20.tt, kdy jsme prošli bezproblémově i velkým UTZ, nenechali si říct pohlaví a miminko se ohlásilo i prvními pohyby. V 25. tt jsem vyměnila svoje kalhoty za ty těhotenské a už i okolí poznalo, že v bříšku se někdo skrývá. Do konce těhotenství se v podstatě nic nedělo, moje paní doktorka prohlásila, že jsem těhotná jak podle učebnice a já se cítila skvěle. Měsíc před porodem jsem úspěšně ukončila ročník ve škole a konečně jsem mohla vypnout a začít se připravovat na příchod dalšího člena do rodiny.

Termín se blíží
S blížícím se termínem jsem se rozloučila se svou skvělou paní doktorkou a objednala jsem se na první monitor a kontrolu do porodnice. Opět to vyhráli Milosrdní, před dvěma lety jsem tam byla velmi spokojená, tak jsem neměla důvod to měnit. První kontrola připadla na 18.7., tedy dva dny před termínem porodu. Monitor byl ukázkový, miminko se krásně hýbalo, kontrakce naopak žádné. Podle UTZ. Bylo všechno v nejlepším pořádku, odhad porodní hmotnosti na 3900-4000g. Porodní nález nic moc, spíš nic než moc. Už měsíc byl naprosto stejný – hrdlo maximálně na prst, čípek celý a drží jako přibitý, na porod to zatím není, ale jak pan doktor poznamenal, může se to změnit ze dne na den. Říkala jsem si „ha, ha“, u staršího syna se taky už nic nehnulo a nakonec šel vyvolávaně. Ač mám u něj úžasné vzpomínky na porod, chtěla jsem tentokrát rodit přirozeně, už jenom proto, abych měla srovnání. Další kontrola byla naplánována na úterý 23.7. a s panem doktorem jsme se rozloučili slovy, že se mám pokusit do úterka porodit. V tu chvíli jsem se jen pousmála podruhé a běžela.

Porod
Nebudu to prodlužovat, na kontrolu už nedošlo. Minul pátek, minula sobota s termínem a já večer v posteli usínala s mísou meruněk a přemýšlením, kdy že se to mládě hodlá ukázat a upínala jsem se právě na tu úterní kontrolu. V tu chvíli jsem opravdu netušila, že to bude už za pár hodin. Tu noc jsem skvěle spala, jako ostatně už tu noc předtím, což mi bylo trošku divné, protože poslední měsíc jsem nespala v noci vůbec a moje odchody do postele ukazovaly většinou druhou hodinu ranní.

V neděli, 21.7.2013, jeden den po termínu, jsem se probudila do krásného letního rána kolem půl osmé a se synem jsme si v posteli, vedle spícího manžela, prohlíželi knížky. Zhruba kolem osmé hodiny ráno jsem byla donucena utéct na velkou, což jsem připisovala oněm meruňkám ten večer předtím. Ovšem tato lítačka na toaletu se opakovala ještě asi čtyřikrát a mně začal také trošku pobolívat podbřišek. Opravdu jen trošku, nevěnovala jsem tomu větší pozornost, poslední měsíc mě pobolívalo pořád něco. Kolem deváté hodiny jsem už ale zbystřila, protože mi připadlo, že ta bolest se opakuje a je poněkud stejná, a tak jsem začala měřit. Nic moc se nedělo, bolesti hodně nepravidelné, od 2 do nějakých 12 minut, takže jsem si pomyslela něco o poslíčcích a chystala se pustit do vaření oběda.

Mezi 10 a 11 hodinou dopolední jsem si dala dvakrát sprchu a čekala, co to udělá. Neudělalo to nic, pořád stále stejné a nepravidelné. Až do těch 11 hodin, kdy se najednou kontrakce prudce zpravidelnily na čtyři minuty a byly přesné jako hodinky. To jsem už přemýšlela, jestli to nebude skutečně porod, ale pořád jsem, na optání manžela, nehodlala nikam odjet, protože jsem prohlašovala, že určitě nerodím. A že jestli rodím, tak to bude ještě dlouho trvat a jako druhorodička nepojedu do porodnice jako hysterka, protože mám bolesti teprve od devíti a ty pravidelné jen pár minut. Ne, budeme doma a budeme čekat. A tak jsem mezi kontrakcemi normálně fungovala, každé čtyři minuty se postavila, opřela o cosi do předklonu, prodýchala, trochu si zanadávala a zase pokračovala dál v činnosti. Ano, manžel měl ze mě hroznou srandu, u prvního synka byl o všechno ochuzen, nýbrž u vyvolávaného porodu to byla všechno jedna velká kontrakce a on navíc přijel k porodu za 5 minut 12. Ale já tu srandu měla taky, připadalo mi to všechno hrozně k smíchu. Před polednem jsem se, už poněkolikáté, docourala zase na toaletu a zjistila, že začínám trošku špinit. To jsem už manželovi řekla, že tedy pojedeme, že z obědu stejně nic nebude (zakázal mi ho uvařit) a že nás maximálně vrátí domů. Dobalila jsem poslední věci, oblékla syna, rozloučila se se sousedy a manžel odešel do garáže pro auto.

Do porodnice jsme na příjem dorazili ve 12:15, s kontrakcemi po 3 minutách, kluky jsem zanechala i s taškou na chodbě a zazvonila na porodní sál. PA jsem oznámila, že mám asi pravidelné kontrakce a že netuším, jestli rodím. :-D PA mě vyšetřila, vytřeštila na mě oči, prohlásila něco o 8 cm a že toto je porod u konce a bude to hned. Svlíkat, oddací list, občanku atd. A prý co s tím naším chlapečkem za dveřmi. Říkala jsem něco o tom, že rodiče mají hlídat, ale že jsou 100 km daleko. PA prohlásila, že to v žádném případě nestihnou, že TOTO bude opravdu hned. Tak jsem pro změnu vytřeštila oči zase já, pořád mi to nějak nedocházelo. Tak jsem oznámila, že v záloze máme i sousedy. Otázka zněla, jak jsou daleko a po mém oznámení, že 20km, tudíž půl hodinky tam a půl hodinky zpět pro manžela, byla celkem uspokojená a se slovy, že se to pokusí pozdržet, ale že nic nezaručuje, jsme se rozloučili.

Během vyplňování a čtení nezbytných lejster natočili miminku monitor. Byl v pořádku, kontrakce stále po třech minutách. Já si seděla na monitoru, koukala na křivku, přicházející kontrakci se snažila rozdýchávat a taky čekala na volný sál, protože porodnice zažívá babyboom a po úplňku se nás rozhodlo rozrodit rovnou deset. Zhruba ve 12:45 přišla kontrakce najednou hodně intenzivní, která mi už hodně tlačila do konečníku a na spodek vůbec. PA mě po takové druhé kontrakci odvedla na sál, vyšetřila, prohlásila, že je jí to líto, ale tohle už nepozdrží vůbec nikdo a že miminko půjde ven. Ve 12:50 mi píchli vodu (byla již zakalená), protože ta sama neodtekla a miminko se celé hrnulo ven v obalech a ve 12:56 se nám narodil náš druhý syn – Filip, s váhou 4130g a 51cm. Jeho apgar bylo 10-10-10. Filípek dal svoje narození hlasitě oznámit a já si užívala ty první chvilky s teplým slizkým uzlíčkem na břiše. Manžel to nestihnul, přijel a miminko už bylo vyšetřené a v plence, nicméně sestřička i doktorka z novorozeneckého sami manželovi nabídly, že nám miminko vysvlečou a dají znovu na břicho, abychom měli aspoň fotku na památku.

Po znovu zabalení dostal miminko manžel a mě úžasná paní doktorka zašila nastřižení, které čítalo tentokrát pouze tři maličké, prý kosmetické stehy. Ve srovnání s prvním synkem, u kterého mě šili hodinu, bylo z toho poranění třetího stupně a ruptura ke konečníku, se tohle poslouchalo moc dobře. Po porodu jsem se odebrala do sprchy, poté na oddělení a k večeru, po odjezdu manžela, už jsem měla syna u sebe. Cítila jsem se naprosto skvěle.

Jsem strašně moc ráda, že jsem měla možnost poznat dva různé porody – vyvolávaný i naprosto přirozený. A i když byl ten můj první vyvolávaný taktéž úžasný, extrémně rychlý a bez komplikací, s tímto druhým se to nedá srovnat. Tento byl zkrátka parádní a zanechal ve mně úžasné vzpomínky. Bolesti byly pořád prodýchatelné a snesitelné, normálně jsem mezi nimi fungovala, tělo evidentně samo vědělo, co dělá a krásně si celý porod regulovalo samo, po porodu se nám podařilo syna krásně přisát (což se u prvního nepodařilo vůbec). Ve srovnání s prvním, který byl dráždivější a hodně uplakaný, je druhorozený hotový andílek - spáč, pohodář a pláče, jen když má hlad. Já se ihned po porodu cítila naprosto skvěle a fit, podařilo se mi naprosto bez problémů rozkojit, což u prvního taktéž nevyšlo.

Dneska jsou Filípkovi akorát dva týdny a Matyáškovi téměř 26 měsíců. Ač se nám Filípek narodil o rok dříve, než jsme plánovali a byla jsem z toho překvapení na testu tenkrát pěkně perplex, dneska bych neměnila a jsem šťastná, že ty svoje kluky mám. Asi to tak mělo být.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
jezek1
Zasloužilá kecalka 627 příspěvků 13.08.13 01:25

Jsme na tom s dětma i těhotněním pomalu stejně :D - já poprvé otěhotněla po druhé stimulaci clostilbegytem, po 5 letech čekání…Podruhé jsem otěhotněla v 7 měsících staršího z jediného sexu v tom měsíci, navíc v té době po prvním porodu stále bez menzes. Doktoři nechápali, když jsem jim jako datum poslední MS říkala MS před narozením staršího - jinak jsem jim říkala den, kdy jsem otěhotněla :jazyk:
Starší se vyklubal cca po 10 hodinách vyvolávaného porodu s váhou 3800g a já byla šitá až u zadele a druhý, sice taky vyvolávaný(velké mládě), ale už bez epi po 45 minutách od zavedení tablety s váhou 4150g a 2 kosmetickými stehy.
První byl dráždivec, nespavec, nežravec, trpěl bolebřichem a byl hooodně uplakanej, prořval dokonce i pomalu celou cestu z porodnice(Brno - Vyškov). Doma jsem s ním chodila v náručí a brečela jak želva, nějak se mi domů nehodil :oops: :mrgreen:
Druhej po narození pomalu ani nezabrečel, sice měl malé řvací chvilky, ale rychle pochopil, že na něj už není tolik času a byl ukázkové mimčo. Najedl se a chrněl. Kolikrát jsem kolem něj chodila, jestli dýchá, když dlouho chrněl - od 3 měsíců spal i v noci a budil se na mlíko až kolem 5 ráno :andel:
Ovšem můžu tě uklidnit, že ti to oba klucí vynahradí ve starším věku - jsou jako dvojčata, starší navádí mladšího k lumpárnám, mladší už má svou hlavu a už to není to kouzelné miminko pro začátečnice, ale pěknej :cert:
Halt, nemam si na co stěžovat, chtěla jsem děti blízko u sebe, tak je mám, teď už je jen hlídám, aby se při svých hrách dožili aspoň 18 ;)
Přeju ti pro vás všechny hlavně zdraví a užívej si tu spokojenost s klukama co nejdéle :kytka:

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46463 příspěvků 13.08.13 06:53

Moc gratuluju k Filípkovi, ať je zdravý!

Občas tě vídám v diskusích, na metřík kouknu semtam, deníček o porodu mě doslova zaskočil :D
Ať se daří!! :mavam:

 
luci.hor
Kecalka 471 příspěvků 13.08.13 07:23

Hodně zdraví celé rodince :hug: :kytka: :potlesk:

 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 13.08.13 08:09

Moc moc vám všem gratuluju!! :hug: :hug: Taky Tě znám z metříků a moc jsem držela palce při Matyáškovi…když jsem pak uviděla to překvápko, měla jsem obrovskou radost!!
Deníček je krásnej a popis porodu uklidňující :)

 
Elísek22
Kecalka 366 příspěvků 13.08.13 08:10

Krasne napsany denicek :kytka: Filipek at se ma cile k svetu a vasi rodince preju hodne stesti, zdravi a spokojenosti :kytka:
Koukam na to v mobilu a teprve ted jsem si vsimla fotek-kluci jsou kouzelni :palec:

Příspěvek upraven 13.08.13 v 08:12

 
alechaa
Stálice 95 příspěvků 13.08.13 10:02

Moc krásný deníček :) Mně čeká druhý porod v říjnu, tak snad bude taky takový??? :D

 
lucka83
Hvězda diskuse 45851 příspěvků 112 inzerátů 13.08.13 10:10

Moc krasny denicek :kytka:,gratuluji k Filipkovi :kytka:

 
ivetka13
Kecalka 439 příspěvků 4 inzeráty 13.08.13 10:15

Gabi, taky Tě znám z diskuzí a navíc u prvního jsem Tě taky po očku sledovala, ptž kluci jsou stejně staří.
Hlavně ať jste jedna krásná, spokojená a šťastná rodinka!!! :kytka:

 
Reinka
Generální žvanilka 24714 příspěvků 13.08.13 10:54

Krásný porod, gratuluju! :kytka: A doufám, že se mi tentokrát taky poštěstí bez vyvolání…

 
finduska
Extra třída :D 13661 příspěvků 13.08.13 11:42

Gratuluji :mrgreen: Ja si te pamatuju matne z nejakych diskuzi, pamatuji si tě právě díky tomu, že synové jsou podobně staří a Matyaskove..A taky díky tomu, že už MAtyaska si mela kolem 4kil:-) moc gratuluji

 
adeeelia
Kelišová 7076 příspěvků 13.08.13 12:42

Chvílema mi připadalo, jako kdybych četla o sobě :lol:

taky jsme si nenechali říct pohlaví, první porod vyvolávaný, druhý přirozený, s kojením stejně tak, tp jsme měli 19.7 :pankac:

s tím rozdílem, že my máme nakonec dvě holčičky.. :srdce:

moc hezky napsané, ať vám kluci dělají jen radost  :kytka:

 
mahdalka
Neúnavná pisatelka 16489 příspěvků 5 inzerátů 13.08.13 13:24

:mavam: Moc gratuluju k Filípkovi :kytka: a ke krásnému rychlému porodu. Mám pár týdnů do termínu, tak se mi takový deníček krásně čte :P

 
Anik6
Závislačka 3332 příspěvků 13.08.13 15:01

Gratuluji k Filipkovi a super porodu!! :kytka:

 
Misula.vdf
Kelišová 5394 příspěvků 13.08.13 18:26

Gabi krásný deníček, přeju vám jen samou radost nejen s Filípkem, ale i s Matym ;). Terka spí ve velké posteli a dětská postýlka je zatím v ložnici a jak tak na ni koukám, občas mě popadne chuť na další miminko, ale většinou mě to rychle přejde, když slyším hádky v pokojíčku :mrgreen:. Kluci budou určitě super parťáci ;)

 
Zuziky
Neúnavná pisatelka 16188 příspěvků 13.08.13 18:38

Jeee, ja si rikala, ze uz jsem te tady nejakou chvilku nikde „nezahlidla“ :) a ty si to prihasis s porodnim denickem!
at vam Filipek dela jen samou radost!!! (a jsi asi ctvrta, kterou „znam“, co ma u deti kombinaci jmen Mates- Filip :mrgreen: ja taky, jen naopak :mrgreen: )

 
Moni123
Závislačka 3615 příspěvků 13.08.13 20:14

To je nádhera!!
Moc blahopřeji!!
Svůj druhý porod si takhle nějak představuju, kéž by to vyšlo. Ať se ti dobře daří!

 
handulinda
Echt Kelišová 9378 příspěvků 13.08.13 21:33

Skveli :potlesk: rodila jsem 18.7. druheho syna..prvni porod byl taky vyvolavany a druhy prirozeny a mam z nej naprosto stejne pocity jako ty.. :potlesk:

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 13.08.13 21:41

Teda, já bych nikdy nenechala dvouleté dítě na chodbě a i do porodnice bych jej nerada tahala. Sama mám nyní 15ti měsíční, o kterou jsme se snažili přes rok a teď bez snažení čekám za 2 měsíce druhé a řeším, kam s malou. Také jsem rodila první vyvolávaně a nyní se dost bojím, že budu s malou doma sama až to přijde a že právě u druhorodiček, které rodí blízko po sobě, je ten porod rychlý a co s malou. Mám v záloze tchýni a sousedy. Určo ne ji nechat kdesi čekat…

 
eetel
Ukecaná baba ;) 2049 příspěvků 13.08.13 22:23

Připadá mi, jako bych zážitky z vyvolávanýho porodu psala já…A nejen z porodu, i ty začátky s mimčem úplně stený. Tak mě jen napadlo, zda ty vyvolávaný porody pak nepřispějí k těm uplakaným, dráždivým mimčům :roll:
Jo, a já měla taky jednu velkou kontrakci. Neměla jsem čas bez bolesti…Že bych mohla normálně fungovat :think:
Chtěla bych taky porovnat, ale zatím mi jeden věčně uplakanej prcek stačí :jazyk:

 
Fima
Nadpozemská drbna 27824 příspěvků 11 inzerátů 13.08.13 22:43

Holky, děkuji za krásné komentáře a gratulace, moc hezky se to čte. :kytka: A těm, co porod teprve čeká, ho přeji krásný, rychlý, pohodový a bez komplikací, aspoň zčásti takový, jako jsem ho měla já. :D :hug:

@Zuziky Já se pro Filipa rozhodla vlastně na poslední chvíli a celkem dost zvláštně. Celou dobu jsme měli pro kluka vybraného Šimona, nicméně pár dní před porodem jsem se ráno probudila a zničehonic jsem měla myšlenku, že se narodí kluk a že to bude Filip. :mrgreen: Dodneška to nechápu, ty svoje myšlenky a pocity, Filípek mě vůbec nenapadl, nicméně jsem o něm opravdu začala uvažovat a v podstatě se rozhodla až v porodnici. Manžel do posledního okamžiku nevěděl, jaké to jméno pro kluka bude. A když se teď na malého podívám, tak si říkám, že je to přeci jasný Filip. Si to jméno asi vybral. Naopak si na něm toho Šimona najednou nedokážu představit.

@balestra Malej čekal v manželem v čekárně před sálem asi tak dvě minuty, byl to opravdu okamžik. Pak ho vezl normálně na hlídání. Já se přiznám, že mě nenapadlo ho u těch sousedů nechat hned, když jsme odjížděli, protože já byla opravdu přesvědčená, že jestli rodím, tak to rozhodně nebude tak rychle a manžel se s malým vrátí domů a počká na moje nebo svoje rodiče, kteří by dojeli kluka pohlídat a sousedi (už 75-letí senioři) byla v podstatě ta nouzová varianta.

@eetel Minimálně to stojí za zamyšlení, protože co mám v okolí známé a měli vyvolávaný porod, tak u většiny, na tom děti byli opravdu „hůř“ - dráždivější, nespali, uplakaní… je možné, že na tom opravdu něco je, přeci jen jsou ty mimča z toho břicha „vyhnáni násilím“. :nevim:

 
JellyBean  13.08.13 23:52

Krasny denicek gabi a jeste jednou velika gratulace :kytka: Filipek je krasny!

Příspěvek upraven 13.08.13 v 23:54

 
kaštánek
Závislačka 3469 příspěvků 14.08.13 11:19

Skvělý deníček. Moc gratuluji ke zdravému a nádhernému miminku :) Ať krásně roste a dělá rodičům jen samou radost. A ještě jednou chválím za krásná slova ve tvém deníčku, četlo se to samo :)

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 14.08.13 19:42

Juuuu :hug:

 
Starrky
Kelišová 6207 příspěvků 15.08.13 08:01

Gabi - taky se ještě jednou připojuju ke gratulantům. Jinak se přidávám k podporovatelům myšlenky, že děti, které se narodí vyvolávaně jsou pak uřvanější - náš v podstatě prvního půl roku prořval v kuse - ale zase teď je to celkem pohodář - tak už si to asi vybral :mrgreen:

 
Fima
Nadpozemská drbna 27824 příspěvků 11 inzerátů 16.08.13 20:30

@Ms.Blueberry @kaštánek @jediný andílek @Starrky Díky za krásná slova! :kytka:

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 11.10.13 08:16

Gratuluji ti a závidím zároven… snažíme se taky o druhý už 4 měsíce a zatím nic… a to náš první se podařil hned na poprvní :-D

 
Fima
Nadpozemská drbna 27824 příspěvků 11 inzerátů 15.10.13 12:29

@PusinkaMartinka Marti, neházej flintu do žita, čtyři měsíce jsou krátká doba. Já vím, že to člověku nedá, kór pokud to poprvé prakticky bylo hned, ale všechno má svůj čas. Po tom těhotenství s Fildou opravdu zastávám názor, že všechno se děje tak, jak má a až je ten správný čas, jen my lidé bychom chtěli všechno jinak… ;)

 
Neloušek
Závislačka 4765 příspěvků 08.11.13 08:10
:-)
Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele