Už jsme konečně rodina

lucka2092  Vydáno: 02.09.13

Devět měsíců jsme čekali a konečně se dočkali. Je to to nejkrásnější, co může v životě být.

Natálka v porodnici

cesta domů :)

s tatínkem
1 komentář

s maminkou
1 komentář

5 měsíců
2 komentáře

Těhotenství probíhalo celkem bez problémů, jen jsem měla vysoký tlak a ze začátku časté zvracení, ale to každá budoucí maminka. Všechny kontroly byly v pořádku, jen přítel se nechoval tak, že bychom měli mít miminko. Když jsem něco chtěla koupit nebo mluvila o miminku, tak se choval, jak kdyby s tím neměl nic společného. Až když šel se mnou na UTZ a viděl naši holčičku, tak se celý změnil. Začal řešit, co se koupí a že nesmím nic nosit, hlídal mě na každém kroku, chtěl být i u porodu.

Termín jsem měla na 6.3.2013. Prvního března jsem byla na kontrole, doktor říkal, že to vypadá, že ještě dlouho neporodím. Byla jsem s toho neštastná, už jsem chtěla mít svoje miminko v náručí a všechno za sebou, i když jsem nevěděla, co mě čeká. :D V noci jsem šla spát a vůbec si nepřipadala jak těhotná, vůbec mi to nedocházelo.

Vzbudilo mě mokro v posteli, bylo něco kolem 2. hodiny. Vzbudila jsem přítele, dochystala věci a jeli jsme do nemocnice. Přijali mě ve 3:45, PA byla strašně protivná - to, co jsem zrovna potřebovala. Já měla nepravidelné kontrakce, poslali přítele domů, že to vypadá na dlouho. Ležela jsem tam a nikdo za mnou nepřišel hodně dlouho, až pak přítel kolem 8. hodiny. Asistentka, už jiná, přišla chvíli po příteli i s doktorem a řekli mi, že to vypadá na dlouho a že to vůbec nepostoupilo.

Po 12 hodinách mi dali antibiotika. Už se to nedalo fakt vydržet, ani sedět jsem nemohla, ani ležet. A doktor mi řekl, že po dalších 12 hodinách, když to nebude, tak mi dají vyvolávačku. Dali mi ji v 9 ráno. Začalo to šíleně rychle postupovat. Ve 12 hodin jsem chtěla epidurál, ale při mé smůle zrovna doktor nemohl, protože byl u nějaké operace. Až když mohl, už jsem byla moc otevřená a nepomohlo by to. Tak jsem to musela zvládnou bez epidurálu.

Byla jsem tak vyčerpaná a nevyspaná. Přítel byl pořád u mě, bez něj bych to nezvládla. Ve 14:10 jsem měla už fakt šílené bolesti, nedalo se to vydržet, brečela jsem bolestí, ale neměla jsem sílu ani mluvit. Ve 14:20 mě vzali na sál a začala jsem tlačit. Museli mě nastřihnout. Slyšela jsem, jak asistentka říká „Kdo sem dal ty tupý nůžky!“ a musela mě nastřihnout ještě jednou. Potom jsem už jen dvakrát zatlačila a naše zlatíčko bylo venku. Ve 14:30 s váhou 2580 g a 48 cm.

Měla omotanou pupeční šňůru, ale všechno bylo v pořádku. Na to, jak jsem ji poprvé uviděla, nikdy v životě nezapomenu. Byl to ten nejkrásnější pocit, jaký může být. I když jsem byla unavená, nevyspaná, bledá a škaredá, byla jsem štastná. :)

A přítel? Ten je nejepší tatínek, jakého Natálka může mít. Jsme moc štastní a jsme moc rádi, že si nás Natálka vybrala za své rodiče. Je pro nás vším. Snad ji nezklameme. <3

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
phoma
Echt Kelišová 7711 příspěvků 02.09.13 06:52

Hezky denicek přeji hodné štěstí do zivota :kytka:

 
Lemuska
Kelišová 5342 příspěvků 02.09.13 08:27

Teda to sis dala. Hlavne, ze uz to mas za sebou, preju hodne stesti :kytka:

 
tessa2323
Kecalka 215 příspěvků 02.09.13 09:04

Hezký deníček a malá je moc krásná :-)

 
Šary.Šary
Stálice 61 příspěvků 3 inzeráty 02.09.13 10:25

Krásný deníček, hlavně ať je malá zdravá!!

 
MaličkáD
Zasloužilá kecalka 833 příspěvků 02.09.13 12:08

Brrr. Tak strašně dlouhé bolesti, snad mne nečekají také. Gratuluji ke krásné holčičce. Přeji hodně štěstí! :kytka:

 
lucka2092
Zasloužilá kecalka 777 příspěvků 03.09.13 19:04

Všem moc děkuji :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček