Už mám v nebi dva andílky

miska.gra  Vydáno: 18.08.12

Chtěla bych se s vámi podělit o můj příběh a boj o miminko. Doufám, že si ho snad budu jednou moci zpětně přečíst s miminkem v náručí a jen si trochu postesknout. Zatím se mi koulejí slzy po tváři a bolí mě srdce. Mám pocit, že tahle bolest nejde vydržet. Vím, že nikdy nezapomenu, ale snad to někdy přestane tak bolet, andílkové moji.

Moji dva andílci..
1 komentář

18.6. 4+3

6+0

13.7.8+2 fazolka byla velka 18mm a srdíčko nám tlouklo o život..MILUJU JÍ..

háčkovaná žirafky pro mojí malou lásku..=(
2 komentáře

moje bříško v den kdy jsem přišla o to nejcennější..

testíky 11.6 a 12.6. krásně mi sílil

než se dočkám miminka tak uháčkuji celou zoologicko..=(
13 komentářů

Sedím u této otevřené stránky nad prázdným políčkem necelou hodinku a přemýšlím, čím mám vlastně začít a jak mam začít. Mám toho tak strašně moc na srdci, ale nějak mi chybí slova.

Začnu asi jedním z nejšťastnějších dní v mém životě: 4. 12. 2011. Booože, holky, našla jsem druhou čárečku na těhu testíku, ale je slaboulinká a objevila se do pěti minut, takže kdoví? No hnedka tam nebyla, a když jsem se k testu vrátila, nevěřila jsem vlastním očím. No, možná je to falešný těhu test. Ne není, ano, je, ne, není, nikdy se mi tohle nestalo. Zavzpomínám, kdy jsem měla dostat měsíčky, hm, před týdnem? Jo, před týdnem!

Ten den jsem už nemohla na nic jiného myslet, byla jsem jako tělo bez duše, muž se mě zeptal, co mi tak jiskří oči, ale nechala jsem si to sladké tajemství pro sebe, dokud to nebude potvrzené. Hned druhý den mi MUDr. ukázal tu malinkou tečičku, odebral mi pro jistotu krev a bylo jasno. Byla jsem těhotná a byla jsem si jistá, neměla jsem proč nevěřit, že se mi v srpnu narodí krásné, malinkaté srpnové miminko, které jsem si tak strašně přála (přáli). Jak může být člověk naivní. Zažila jsem ty nejkrásnější Vánoce v celém mém životě, dostala jsem nejvíce dárků a polovina z nich byla pro miminko, byla jsem tak šťastná, že to slovy neumím popsat.

11. 1. 2012 mě čekal UTZ a z internetu jsem věděla, že už uvidím krásnou malinkou fazolku s bijícím srdíčkem, strašně jsem se těšila, nesmírně moc a v práci jsem si na celý den vzala dovču, abychom si to mohli s mužíkem náležitě užít. Odvezl mě a jel si sám něco zařídit s tím, že se potkáme ve městě. Při odchodu řekl: „Kdyby něco, tak volej“. Já na to s úsměvem odvětila, kdyby nic, tak taky zavolám. Lezu na křeslo a vtipkuji s panem dr., že bych ráda fotečku, že minule mi ji neudělal a že jsem chtěla mít i tu tečku a on na to, že to dohledá archivně a že si ještě rozmyslí, jestli mi ji udělá. Začala prohlídka a málem mi vypadly oči z důlku, jak jsem jimi koulela, abych viděla na obrazovku.

Dr. hledal, dlouho, pak přepínal zvuk, obraz, zvuk, obraz, zvuk. Zatínala jsem ruce v pěst a málem jsem rozdrtila madýlko u židle, neměla jsem ani odvahu zeptat se, co se děje, ale tušila jsem, že asi ne nic moc dobrého. Odsunul se, podíval se mi smutně do očí a řekl: „Je mi to líto!“ Na tuto větu a ten výraz nikdy nezapomenu, nikdy v životě! Plod odpovídal velikosti 7+1 a neměl srdíčko. Pan dr. mě ještě poslal na genetiku, že prý tam mají lepší přístroje a že se podívají ještě tam. V autě jsem cestou plakala tak, jak jsem v životě ještě naplakala, věděla jsem, že já nejsem člověk, který by měl v životě štěstí, a proto jsem věděla, že to srdíčko tam vážně nebude.

Nemohla jsem tomu uvěřit, vždyť mi nic nebylo, bylo mi krásně, dobře, těhotně, těšila jsem se na miminko, plánovala jsem, jak přestěhujeme byt a ono najednou nic nebude? Vždyť jsem ani nekrvácela? Nemohla jsem tomu uvěřit a prosila jsem pana dr., aby mi dal ještě týden, že je moje malé miminko jen lenoušek a že se mu ještě srdíčko určitě rozťuká. Dal mi ten týden, přestože jsem musela podepsat papír, že na mé vlastní nebezpečí. Celý týden jsem probrečela a hladila bříško. Prosila, vyhrožovala, slibovala, modlila se, aby tam to srdíčko bylo.

18. 1. kontrolní UTZ, plod stále odpovídal velikosti 7+1, srdeční akce nikde, ještě ten samý den mě čekala REVIZE. Bohužel jsem byla psychicky a i fyzicky po neprospaných nocích úplně vyčerpaná a na sále jsem ztratila spoustu krve, protože se mi nechtěla stáhnout zpět děloha, a když jsem se z narkózy probudila, tak ze mě doslova tryskala krev a třikrát za půl hodiny jsem omdlela. Dali mě na kapačky a vzbudila jsem se asi za 3 hodiny. Tu noc mě domů za mužem nepustili, tak moc jsem se těšila na jeho náruč, navíc mu dr. řekla, že mě vytáhla hrobníkovi z lopaty, takže muž mi plakal, že mě nechce ztratit a já plakala, že chci umřít, když umřelo moje miminko.

Věci pro miminko, co jsem dostala na Vánoce jsem založila hluboko do skříně, a to i proto, že přestože mi muž slíbil, že se o miminko budeme hned zase snažit, tak po výroku paní dr., že mě vytáhla hrobníkovi z lopaty, o tom nechtěl ani slyšet. To mě o to víc dostávalo do smutnění a do depresí, protože nejen, že nebude tohle miminko, ale dlouho ani žádné jiné.

Jak šel čas, vše vypadalo stále růžovější a růžovější. Muž svolil, že se nebudeme chránit, ale nebudeme to ani lámat přes koleno, až na to bude tělo samo připravené, tak se to povede a my se dočkáme našeho (mého vytouženého) miminka. Začala jsem s měřením bazální teploty po doporučené 3měsíční pauze, první měsíc nic, ale další měsíc…

Ovu jsem měla 1. 6., někomu už se dušík ukáže 9 dpo, tak jsem hned testíkovala, samozřejmě tam bylo opět bílo. Byla jsem smutná, že se zase nezadařilo, hned den na to, tedy 11. 6. 2012, napsala moje, dá se říci nejlepší online kamarádka – snažilka, že je těhotná. Moc jsem jí to přála, dvakrát o miminko přišla, psaly jsem si dennodenně a byly jsme si obrovskou oporou. Ten den jsem byla 10 dní po ovulaci, řekla jsem si, že tedy testík taky zkusím, došla jsem si pro něj do lékárny, počurala ho a utíkala ještě rychle vyvenčit naší yorkšírku, protože jsem ten testík nechtěla zase hypnotizovat jako blázen, protože jsem kolikrát vykoukávala dušíky, kteří tam nebyly, tak moc jsem si je přála vidět. Vrátila jsem se z procházky a… Bože, bože, bože, já se asi zblááázním, on tam je dušík, jsem těhoná, jsem těhotná, nemůžu tomu uvěřit! A jestli jsem minulé těhu měla radost, tak tahle radost byla milionkrát větší, nemohla jsem skoro popadnout dech. Ježiš, já tu čárku tak šíleně moc miluji, mám zas v bříšku miminko… joooooooo =D

Mužíkovi jsem to ten den neřekla, zase jsem měla pocit že si tu šíleně ohromnou radost chci nechat pro sebe a trošičku si to jen sama pro sebe užít, navíc jsem chtěla, aby dušínek zesílil, abych měla jistotu. Testovala jsem zase druhý den ráno. Čárečka byla silnější, pak další den a další a najednou byly obě stejně silné. Začala se ze mě vytrácet ta ohromná radost a trošinku ji začal střídat strach z předchozího těhu. Přišla jsem si jako chodící knihovna, měla jsem všechno možné načtené, nechtěla jsem už o další miminko přijít.

18. 6. Proběhla první kontrola u dr. Pan dr., jen co jsem dosedla, mi povídá: aaa úsměv na tváři, tak tady asi někdo bude těhotný. Byla jsem teprve 4+3 a pan dr. se mi smál, jestli jsem nechtěla přijít raději po oplozovacím sexíku, že tam nejspíš ještě stejně nic neuvidí. Sedala jsem na křeslo a zahlédla zase tu tečku, tu nejkrásnější tečku na světě.

Byla jsem rozhodnutá, že za tuto tečku budu bojovat a nedám ji ani za nic. Dostala jsem obrázek a šla domů, další prohlídka byla za 10 dní. To jsem byla 6+0, tak jsem se bála a přála si, aby bylo malé srdínko v pořádku, aby tlouklo. Byly to pro mě strašná muka, nikdy jsem se ničeho tak nebála. Na této prohlídce mi dr. řekl, že jsme 4 mm velcí a srdíčko ještě nevidí, ale že je moc brzy, takže další kontrola až za 14 dní. Cooo? Taková doba? No to se do té doby zblázním.

Každé ráno, místo toho aby mi mužík popřál krásný den, tak to vystřídala otázka: „Jak je ti lásko?“ Já si, pomalu ještě ve spánku, sáhla na prsa, zabolela, tak mu říkám: „dobrý…“ a v klidu jsem spala dál, a on mazal do práce. Takto to bylo den co den. Bývalo mi strašně špatně, ale uklidňovalo mě to, že je miminko nejspíš v pořádku. Když mi chvilku bylo lépe, plašila jsem a naříkala, že chci, aby mi bylo zle. Mužík mi začal říkat: „Ty můj malý hormonku“.

14 dní nakonec uteklo jako voda a já jsem stála před ordinací u mého pana dr., ten den, bylo 13. 7., pátek, miminko odpovídalo 8+3, měla jsem takový strach, že muž musel jít se mnou. Pan dr. ještě trošku zavtipkoval, zda-li se bojím, já na to že ano, a kdyby náhodou, tak srdce mi buší za mě i za to malé. On se usmál a řekl, že mě nebude déle napínat, vylezla jsem na kozu. Stejně jako minule jsem myslela, že mi vypadnou oči z důlku, jak jsem je kulila na tu obrazovku. Věděla jsem, jak to má vypadat, když tam srdíčko je, z jiných videí. Hledal, hledal… a našel miminko a já to hned viděla: blikající srdíčko.

Z očí se mi spustila šílená lavina, byly to slzy štěstí. Moje miminko má srdíčko! Pan dr. se na mě podíval, jak pláču, jen se usmál a ještě mi ho dal poslechnout. Krásné, krásné, krásné. Zeptal se mě, jestli jsem spokojená a já na to, že jsem nikdy nebyla víc, dostala jsem těhu průkajdu a byla jsem nejšťastnější člověk na celém světě. Konečně ze mě opadl strach a já si řekla, že už si těhulkování budu užívat. Naučila jsem se už mezitím háčkovat čepičky, capáčky, dečky a taky zvířátka. Moje první zvířátko byla žirafka.

Následující týden mi měl mužík odjet na služební cestu. Jééé, já už věděla, že se mi bude tak stýskat –jsem trochu ufňukánek, tak jsem se domluvily s kamarádkou, že na pár dní budu u ní. Ona má 4měsíční holčičku, tak jsem byla ráda, že poňufkám mimí. Háčkovaly jsme spolu, přebalovaly, spaly ve třech v posteli.

Ve čtvrtek už jsem ale cítila, že bych ráda měla svůj klid a navíc jsem věděla, že mi měl přijít na poštu od známé ten Angelsounds, domácí poslech srdíčka a já jsem už byla v 10. tt, tak jsem tiše doufala, že už by mohlo být něco slyšet. Celý zbytek dne jsem si jezdila po bříšku a hledala srdíčko, po nějaké době jsem to odložila a řekla si, že dodělám rozháčkovanou žirafku, otevřela si čokoládku, psala si s holkama po internetu a háčkovala, přitom si představovala jak se mimiiii bude žirafka líbit, hračka, kterou mu maminka vyrobila. Ten den jsem si i všimla, že už mám celkem vyvalené bříško, věděla jsem, že ne od mimi, ale že jsem nafouklá, ale líbilo se mi pomyšlení, že mám „těhu bříško“, tak jsem si ho ještě ten den blejskla.

Najednou cítím, jak ze mě něco vytéká. Brala jsem ale na udržení Utrogestan a asi před hodinkou jsem si ho vzala, tak to je určitě ono, nějak jsem se tím ale nerozrušovala. Néé, vytéká to pořád, šla jsem na záchod, krev!!! Spousta krve na intimce. Muž pryč, kdo mě odveze do nemocnice? Sama tam v tomto stavu nemůžu. Brečela jsem, plašila jsem, obvolávala, kdo mě tam hodí… děda. Oblékla jsem se a utíkala čekat dolů, než přijede. Měla jsem tak ohromný strach, jak už jsem psala nahoře, nejsem člověk, který by měl v životě štěstí, a nějak podvědomě jsem věděla, že o miminko zase přicházím a že se mi zase celý svět sype jak domeček z karet, že zase najednou odchází to, pro co jsem poslední 2 měsíce žila a nemám u sebe ani mého muže.

Sestřička na pohotovosti mě vzala na příjem, sepsala se mnou vše a ptala se mě, zda krvácím pořád. Už jsem nekrvácela, proto mě utěšovala, že to bude dobré, že se to v těhotenství může stát. Trochu mě uklidnila. Přišel dr. a vzal si mě do ordinace, vyšetřoval mě zase dlouho a mlčel. Řekl, že ještě musíme na jiný UTZ do jiné místnosti. Podívala jsem se na něj a řekla mu: Prosím, hlavně mi neříkejte, že zase netluče srdíčko. Mlčel.

V té jiné místnosti na UTZ hledal opět dlouho, pak zvedl telefon a zavolal si ještě jinou dr. Mezitím, co jsme na ni čekali, zeptala jsem se: "Vy tam to srdíčko doopravdy nevidíte že, jo?“ Zakýval hlavou, že ne. Dokor-nedoktor, začala jsem tam hystericky plakat do dlaní, druhá dr. se taky podívala, já jsem pořád jen plakala, dr. vše jen potvrdila, a já jsem plakala dál a ještě víc. Druhý den proběhla revize.

Je mi z toho všeho na nic, jen když to píšu, koulejí se mi zase obrovské slzy po tváři. Myslím ale, že není třeba nic víc dodávat, zhrotil se mi znovu svět a já si často říkám, jestli má ještě smysl bojovat. Jsem unavená životem a zlomená. Krabici s mimi věcmi jsem tedy zase založila do skříně, včetně žirafky, kterou jsem cítila, že potřebují i po ztrátě miminka dodělat.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
memka
Závislačka 4662 příspěvků 18.08.12 10:10

Stejně jak Tobě, Miško, se střídaly chvíle štěstí a smutku v posledních několika měsících, tak i já se při čtení tvého deníčku pousmála i poplakala.. je mi moc líto, co prožíváš, ale věřím, že příroda to tak chtěla a toho krásného zdravého miminka se s manželem dříve nebo později dočkáte! :andel: :hug: :* :srdce: držíme palečky! M+K+N

 
Petiik
Ukecaná baba ;) 1848 příspěvků 18.08.12 10:15

Je mi moc líto, co teď prožíváš :hug: Držím palce, aby další miminko bylo silné a aby jste to ve zdraví dotáhli do zdárného konce :kytka:

 
Misigen24  18.08.12 10:21

Tohle mě moc mrzí, ale nevzdávej to. mamka takhle přišla o 3 andílky já byla 4.. nevzdávej to i když to bolí

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 18.08.12 10:24

Miško,
jsem na tom podobně…čekáme na výsledky genetiky a pak se uvidí co dál. Mám strach se těšit, radovat. Taky jsem v těhotenství říkávala, že já štěstí nemívám…a neměla jsem …ale ono nás to štěstí jednou potká. :srdce:

 
mijka
Zasloužilá kecalka 603 příspěvků 18.08.12 10:29

Hlavu vzhůru a neztrácej naději :srdce: však až to budeš nejmín čekat přijde to samo a budeš mít toho vysněného :andel: držím palce

 
cufka
Kecalka 204 příspěvků 18.08.12 10:33

Urcite se dockas ja mela 2 zamlkle tehotenstvi a ted mam 4 deti…Preji hodne sily…

 
cherubínek
Kelišová 7257 příspěvků 18.08.12 10:40

Ahoj misko, krásně napsaný deníček, přesto strašně smutný :hug: :hug: :hug: taky jsem o jednoho andílka přišla a myslela jsem že se z toho nedostanu, bylo mi střašně smutno. Mou jedninou utěchou byl můj dvouletý syn. Pevně věřím, že se vám to povede a ty budeš mít vytoužené miminko :srdce: :srdce:

 
dadulah
Nováček 1 příspěvek 18.08.12 10:41

Ahoj Miško, celý tvůj příběh jsem proplakala a věř, že vím, jak ti je. Není na to slov a ani čas to vše nevymaže, ale prosím nevzdávej to!!! Já jsem byla těhotná celkem 7×, z toho jsem měla 2× mimoděložní, 3× zamklé jako ty, ve 23tt mi doktor nechal rozběhnout porod dvojčátek, vůbec se nesnažil je zachránit, jen mi je potom položili na břicho, ať se s něma rozloučím. Myslela jsem spoustu měsíců, že to nepřežiju, ale stal se zázrak a já po dalším IVF otěhotněla a mám teď doma zase skoro roční dvojčátka. Bylo to DEJA VOUS a já všeho tak strašně bála, že to dopadne stejně, raděj nemyslet. Porodila jsem nakonec ve 26+1tt a všichni jsme se dostali domu, až po dlouhých 4,5 měs.
Teď v pondělí jsem zjistila, že jsem těhotná znovu, povedlo se nám to úplně samo, ale partner mimi nechce, tak já chodím jako bludná duše a čekám, co mi ve středu řekne doktorka. Dvojčátka mám po dlouhých 19 letech boje a teď najednou bych se měla vzdát té malé fazolky? Všechno se ve mně bouří a nevím, co mám dělat.
Věř, že to dobře dopadne. Nám moc pomohla dr. Učová - Gállová z FN Plzni, udělal nám imun. vyš. a zjistila, že jsem o mimi přicházela pro sice nenápadnou, ale je tam hematolog. poruchu, takže jsem si píchala celé těh. injekce.
Budu na tebe myslet. D. :andel:

 
Mahja
Závislačka 4736 příspěvků 18.08.12 10:42

Plně s tebou soucítím, a přeji Ti, aby jsi brzo měla velké těhu bříško a zanedlouho držela miminko v náručí! :hug:

 
Barditko  18.08.12 10:43

Mooooc držím všechny palce co mám!!! Uvidíš, že se to povede. To tě jen,,někdo´´ zkouší co vydržíš a odměnou ti bude KRÁSNÉ a ZDRAVÉ MIMINKO!!! A nezapoměň, podle toho co jsi psala, máš doma skvělého chlapa, který tě podrží a to je hodně důležité!!! Buď statečná a dej tomu čas..(vím, že se to mluví)

 
andrysecek
Ukecaná baba ;) 1437 příspěvků 18.08.12 10:48

Taky jsem si tim prosla a mela jsem take termin v srpnu na misto toho jsem byla 25.1.2011 v po­rodnici, ale na revizy :( vim jake to je, ikdyz me se to nastesti stalo jen jednou a paradoxne zase v lednu o rok pozdeji znova v porodnici, ale tentokrat se mi uz narodila krasna zdrava holcicka verim ze i tobe se to brzy povede musis verit, ale vim jake to je ten strach me doprovazel cele tehotenstvi dokud jsem nedrzela ten maly uzlicek v ruce potom teprve to ze me vsechno tak nejak spadlo, uz se tesim na tvuj denicek o porodu :palec:

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 18.08.12 11:11

Je mi to moc líto. I já to mám za sebou už dvakrát a momentální těhotenství je taky komplikované.­.Musíme věřit. Drž se.

 
Angua
Hvězda diskuse 50652 příspěvků 18.08.12 11:13

Je to moc smutné, ale věřím, že se dočkáte! Zvážila bych na tvém místě nějaká vyšetření, kolikrát může mít člověk nějakou „pitomost“, která se neprojevuje, ale dá se přeléčit (např. listerióza) nebo něco dodávat v těhotenství…

Mám za sebou jedno ZT (revize 13+1) a tehdy mi hodně pomohlo to nebrat tímhle způsobem - jako že jsem přišla o miminko, nějaké řeči o andílcích, zapalování svíček v den TP… To člověku akorát sype sůl do ran a ničemu to nepomáhá. Nechci, aby to vyznělo nějak cynicky, samozřejmě je to těžké období, taky jsem si to obrečela, v dalším těhotenství jsem se bála a všecko, ale pořád jsem si říkala, že pokud bylo něco špatně, bylo to lepší už takto na začátku. Radši ZT, než přijít o miminko někdy později, když už kope nebo nedejbože po porodu.

Drž se a přeju hodně štěstí :hug:

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 18.08.12 11:42

Ahoj Miško. Nevzdávej to, bojuj. Vyžádej si od gynekologa vyšetření, opravdu můžeš mít nějakou pitomou skrytou nemoc, která se ale dá zvládnout a miminko úspěšně donosit.

 
nikollita
Kecalka 146 příspěvků 18.08.12 11:46

Posílám aspoň takhle na dálku velké objetí, je to nesmírná bolest, vím. Mám za sebou taky dvě neúspěšná těhotenství, obě skončila spontánním potratem, teď jsem po třetí těhotná a snad už to dopadne dobře :-) Jsem ve 38. týdnu, takže důkaz toho, že jednou se to povede :-)
Držím palečky :-)

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 18.08.12 11:53

Také to znám. Je to strašné tim spíš když se to stane ještě když žádné dítě nemáš. Také sem myslela že se nikdy dítěte nedočkáme a dokonce sem zvažovala adopci. Dočkala a už mám děti dvě.
Držte se. Na potřetí se už určitě povede :srdce:

 
Anabellka
Závislačka 4764 příspěvků 18.08.12 12:00

Nevzdávej se! Já mám kamarádku, která 3× po sobě na začátku těhotenství přišla o miminko, už s manželem nedoufali. A dneska má krásného petiměsíčního chlapečka. Po třetím ZT změnila lékaře, udělali jí spoustu vyšetření. Celé těhotenství musela brát léky, ale vyšlo to. Tobě to taky určitě vyjde. Držím palce…

 
smon83
Ukecaná baba ;) 1244 příspěvků 18.08.12 12:16

Neboj, vždy má cenu bojovat… Já jsem taky přišla už o 2 andílky a teď mám doma nádhernou dceru a v lednu čekáme druhé mimi…Život je boj a ten se nevzdává… Budu ti držet palečky…Vím, jak se cítíš…

 
VeronikaNel
Kecalka 433 příspěvků 18.08.12 12:29

Souhlasím s holkama, nezvdávej se!!!Bojuj, tvoji andílci budou bojovat s tebou :srdce: Přeji ti hodně sil! I když to teď vypadá, že lépe nebude…BUDE!Věř mi, až bude ten správný čas, miminko se udrží :srdce:

 
Tália
Ukecaná baba ;) 1396 příspěvků 18.08.12 12:32

Ahoj, je mi to také moc líto. Prožila sis už tolik sklamání a smutnku. Vím, že to bude znít asi blbě, ale je lepší počkat si na zdravé, krásné miminko, než kdyby bylo miminko nějak nemocné a postižené. Alespon víš, že otěhotnět můžeš a příště to už určitě vyjde a budeš ta nejspokojenejší maminka na světě. Přeju hodně síly a štastný konec.

 
Petttulis
Ukecaná baba ;) 1551 příspěvků 18.08.12 13:03

@Izzz
Jak píše Izzz, to štěstí Vás potká! :srdce: :srdce: :srdce:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 18.08.12 13:27

:roll: celý deníček jsem probrečela. Ale určitě snažení o miminko nevzdávejte.. já přišla o jednoho andílka, pak syndrom mizejícícho dvojčete a teďka mám krásnou holčičku. Přeju ti strašně moooooc štěstí :hug:

 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 18.08.12 13:40

Je mi to moc líto, co tě potkalo :hug:. I já už přišla o dvě miminka, o jedno dokonce v 38tt. Vím, že to pro tebe nebude moc útěcha, ale pokud se něco mělo stát, je lepší, že se to stalo teď. Moc moc ti přeju, ať se vám co nejdříve zadaří.

 
Jankaxx
Závislačka 2868 příspěvků 23 inzerátů 18.08.12 14:01

Ahojky, věřím, že to bude dobré :hug: vím moc dobře co prožíváš - mě se ten domeček z karet zhroutil celkem 3× :,( dočkáš se o tom jsem přesvědčená.
Moc ti držím pěsti a přeji už brzy další // a ať už je to jen dobré a máš pořádný
bříško a užiješ si těhulkování s krásným koncem :hug:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 18.08.12 14:03

Miško, je mi to moc líto :,( Musíš věřit, že jednou se to podaří. Zeptej se doktora na vyšetření trombofilních mutací, i to krvácení při revizi by mohlo něco znamenat. Kdybys nějakou mutaci měla, dá se těhotenství udržet léky. Moc držím palečky!

 
Lynette
Echt Kelišová 7585 příspěvků 1 inzerát 18.08.12 14:16

Nechte se oba pořádně vyšetřit i po genetické stránce a nevzdávej to. Nechci si ani představovat, jaké to je. Přeju ti, abys byla do dvou let mámou a měla zdravé děťátko. Nikam nespěchej, truchli tak dlouho jak budeš potřebovat a teprve až s tím budeš nějak srovnaná se snažte o další. Už se těším až sem napíšeš deníček o tom, jak se ti narodilo zdravé miminko a nemusíš se bát, že by se to nestalo. :hug:

 
Miscah  18.08.12 15:54
Věř si

Ahoj, chtěla bych tě nějak uklidnit, i když to bude asi zbytečné. S přítelem jsem otěhotněla až po 5 letech po několika pokusech, každovečerních akrobacích a injekcích hormonů - takže vím, jaké to je těšít se na každý den, kdy čekáš… A k našemu udivení jsem otěhotněla až týden po smrtí tchána - takže jsme na nějaké oplonování vůbec nemysleli.(prý se říká život za život)
Malí prý bude asi holčička, zatím skoro 5 měsíců. Nemohu se dočkat pohybů a občas i panikařím, jestli nejsme opožděné nebo se něco neděje. Nikdy jsem neměla žádné strasti těhulek, takže si dovedeš představit tu radost, když mi až teď začíná růst bříško a mám první náznaky mlíka. Být tebou tak bych to vůbec nelámala přes koleno. Chci ti říct, že moje kamarádka potratila 9× a přesto se dočkala krásných trojčat. ;) Snaž se být šťastná a vyrovnaná, protože miminko všechno vycítí a věř, že ani ty bys nechtěla přijít k mamince, co tě zatěžuje stresem a strachem, když máš dost práce se svým vývojem. Držím palce a neztrácej naději. :D :hug:

 
matenka32
Echt Kelišová 9749 příspěvků 18.08.12 16:30

Je mi luto, ze mame rovnaku skusenost, ale hlavu hore, tiez mam troch anjelikov a k nim tri nadherne a zdrave deticky. pride tvoj cas a budes stastnou mamou :hug:

 
zulok
Echt Kelišová 9217 příspěvků 18.08.12 17:13

VErim, ze budete jedneho dna stastni…ale nenechajte to len na nahode a dajte si spravit testy, hlavne na trmbofilne mutiacie, tie vedia narobit paseku.. Drzte sa :,(

 
Marina8
Závislačka 3164 příspěvků 18.08.12 17:22

Slzy mi tečou takhle jako ted jsem si už dlouho nepoplakala :,( Přeji hodně sil a mnoho štěstí!!Věřím, že jednou budete mít krásné a zdravé mimčo :srdce:

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 18.08.12 18:26

Je mi to moc líto, vím přesně co prožíváš :hug: ale chci ti být trošku utěchou a nadějí..taky jsem přišla o 2 miminka ve 12tt a v 16tt, takže už poněkud větší a už jsem myslela že mít děti snad nikdy nebudu/vše popisuji v deníčkách o cestě k miminku, pak o porodech../
držím pěstičky, určitě se to už povede :hug:

 
Lucinatko
Závislačka 4731 příspěvků 18.08.12 18:28
:hug:
 
Libza
Kelišová 5277 příspěvků 18.08.12 19:41

Bulím tady u tvého deníčku jako malá holka :,( Je mi líto, co prožíváš… Budu ti držet palce, aby jsi se co nejdřív dočkala miminka :hug: :srdce:

 
heli_b
Kecalka 367 příspěvků 18.08.12 20:10

Posílám velikánské obejmutí :hug:, tohle jsou těžké životní zkoušky, vím to, sama mám v nebíčku tři andílky…byla to pro mne velká lekce, ale zpětně vím, že se všechno stalo tak, jak se to stát mělo, že ty moje…naše tři dušičky, naši andílkové věděli proč přišli, měli k tomu důvod proč si nás vybrali za rodiče, i když na tak krátkou dobu, chtěli nás něco naučit a posunout nás na naší cestě…za pár dní mám termín a pevně věřím, že náš čtvrtý andílek přijde na svět tak jak má…

popros svého lékaře ať pošle tebe i tvého muže na vyšetření, na genetiku…u nás se celkem nic nenašlo, vše bylo v pořádku, až na jeden malinkatý gen u mne - na gen, který má 40% populace a který se u 99% z ní vůbec neprojeví a přesto může způsobit potrat…dostala jsem léky na ředění krve a naše miminko v bříšku je krásné a zdravé, každý utz jsem se bála jestli tam miminko bude, jestli bude odpovídat velikost, jestli bude tlouct srdíčko…a zdá se, že obyčejné léky na ředění krve mi pomohly miminko donosit, tak třeba to i u tebe bude taková banální maličkost, která se snadno vyřeší a další andílek bude brzy ležet v postýlce ve vaší ložnici :hug:

 
Karinkaaa
Ukecaná baba ;) 1475 příspěvků 18.08.12 20:10

Život je nespravedlivý.. Ale nesmíš to vzdát..Neboj určitě příště jak budeš těhu to výjde. Moc ti to přeji :srdce:

 
Michaella27
Ukecaná baba ;) 1346 příspěvků 18.08.12 20:11

Moc pekne napsane :hug: Drzim Vam palce at vse jednou dopadne dobre a to vytouzene miminko mate co nejdriv v naruci :hug: :andel:

 
Ginuš
Hvězda diskuse 35577 příspěvků 18.08.12 20:31

Je mi to moc líto… Také mam za sebou 2 revize a teď čekam na vyšetření genetiky, imuno… a bojim se těhu, protože vim, že ten strach ve mě bude a bude větší než byl.. Poprvé jsem si nepřipouštěla, že by se něco takového mohlo stát, ale bohužel.. Podruhé jsem se bála a zas to dopadlo špatně..
Drž se, nejsi v tom sama a ono se nám to všem povede… Držim palce :hug:

 
Kikija
Echt Kelišová 8412 příspěvků 18.08.12 20:56

Jako bych to psala já sama:-( nedej se, ono i na tebe se štěstí usměje, neboj :hug:

 
evcav
Závislačka 4435 příspěvků 18.08.12 20:59

Držím pěstičky, aby to do třetice vyšlo :hug: :hug:  :hug:

Příspěvek upraven 18.08.12 v 20:59

 
Zandula
Echt Kelišová 9395 příspěvků 3 inzeráty 18.08.12 21:10

Na deníčky skro nikdy nereaguju, ale tentokrát mi to nedá, je to jak kdybych ten příběh skoro psala já…První těhu ani srdíčko nezačalo bít - revize v 9.tt a o pár měsíců později další těhotenství, srdíčko začalo bít, ale přestalo v 12.tt, kdy jsem taky začala krvácet :( A to u druhého těhotenství jsem si také říkala, že teď ho nedám, že poprvé to byla náhoda…
Takže moc dobře vím, jak ti je! Slova jsou většinou útěchou, ale ta bolest zůstává, u mě ji otupil čas, bolí to moc, ale musíme se s tím poprat a věřit, že jednou se dočkáme a budeme za ty mrňousky bojovat!!! :hug: :hug: :hug: Nevzdávej se! Moc ti držím palečky!!! :hug:

 
Jitulinek26
Ukecaná baba ;) 1140 příspěvků 18.08.12 21:16

Moc dobře znám ten pocit, když by se člověk rád těšil, ale bojí se…
Když jsem u druhé těhotenství krvácela (první skončilo revizí), viditelně se mi klepaly kolena, zatímco jsem čekala na utz na verdikt, jestli srdíčko bije, nebo ne.
Když jsem pak rodila, probíraly jsme tam s ostatníma maminkama u oběda kde co, a ejhle, kolik těch holek si tím prošlo - jedna dva potraty a dítě, znova dva potraty a druhé dítě, další to měla na přeskáčku, další potratila 3×, než se vůbec zadařilo… Snad každá druhá z nás si něčím takovým prošla.
Budiž ti tedy alespoň útěchou, že v tom nejsi sama. I když vím, že to bolí :hug:

Příspěvek upraven 18.08.12 v 21:17

 
Anonymní  18.08.12 21:22

Ahoj je mi to moc líto, co jsi zažila a trochu se stydím, mám doma 2,5 letou holčičku a 2 měsíční holčičku a ta druhá byla neplánovaná. Musím se přiznat, že jsem nebyla úplně nadšená, že jsem těhotná, ale teď jsem šťastná, že ji máme. I když je nespavec a máme problémy s kojením, to je nic proti tomu, co jsi zažila ty. Ale věř a musíš věřit, že se to povede, určitě, držím ti strašně palce a přeji hodně síly a určitě to zvládneš.

 
terykt
Závislačka 4999 příspěvků 18.08.12 21:25

Ahoj Miško, čtu si tvůj příběh valí se mě slzi po tváři, taky máme vysněné miminko dlooohou dobu nám to trvalo. druhý těhu jsem dělala jakože těhotná nejsem, abych se neradovala zbytečně,.Moc mě to mrzí, :hug: a Držím palečky, aby další miminko bylo v pořádku at ty to tvoje vysněné mimi měla už konečně u sebe. Nevzdávej to, určitě to štestíčko taky budeš mít :-) :srdce: :* :* Držíme palečky T+S

 
Tomikate
Echt Kelišová 9950 příspěvků 18.08.12 21:44

Krásně napsaný deníček. Ani nevíš jak jsem s tebou soucítila. Ale hlavu vzhůru, neboj se, miminko mít budeš. Otěhotnět můžeš bez problémů, tak to dopadne příště, uvidíš :hug: :hug: Já si tímto prošla už v životě 5× a přesto mám 4 krásné děti. Tak nesmutni :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 18.08.12 21:59

Jsem moc smutna z toho, co vas potkalo:-( Je mi to opravdu uprimne lito! Verim ale, ze stesticko v podobe miminka si vas najde, jen asi ted jeste neni ta spravna doba…jinak si to neumim vysvetlit. Nevzdavej to, uvidis, ze vsechno dobre dopadne a i vy se dockate!:-) Moc moc vam drzim palecky!:-)

 
DaniB
Kecalka 429 příspěvků 18.08.12 22:01

@dadulah Ahoj. Nevím proč tvůj partner nechce dalšího prcka, ale muži to mají vždy jinak. Nechci tě poučovat ani ti nějak radit, ale pokud bude prcek ok, nech si ho. Jednou by jsi si to moc vyčítala, že jsi ho dala pryč. A jak sama píšeš, bojovala jsi 19 let. Jsou z toho dvojčátka, které ti určitě dělají velkou radost. To další se u nich krásně sveze. Já mám děti 4 /mělo být 5, ZT/ a i kdyby se můj muž stavěl na hlavu, tak bych ani jednoho nedala. A že to zkoušel. Kvůli financím. Nedala jsem ho a dnes by za ně dal asi i život. Takže držím palce, ať je vše ok a ať se manža uklidní :hug:

 
mallenka
Kecalka 105 příspěvků 18.08.12 22:14

Miško drž se, já jsem celý deníček taky probrečela a vzpomněla jsem si na moje dvě ZT a je mi to moc líto, dnes to zase obrečím :,( :,( :,(

 
Vesmilka
Neúnavná pisatelka 17247 příspěvků 18.08.12 22:22

Miško, čtu to a brečím. Je to moc smutné a já doufám, že brzy najdeš znovu dvě čárky a tentokrát z nich bude po 9 měsících krásné miminečko. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
jayjay
Zasloužilá kecalka 937 příspěvků 18.08.12 22:31

Drzime palceky v sile, si statocna a urcite sa skoro dockas… :kytka: :srdce:

 
Mishka85
Ukecaná baba ;) 1436 příspěvků 18.08.12 22:47

V deníčku jsi dokázala tak dobře popsat svoje emoce, že mě úplně bolí na hrudi, jak je mi to líto. Ale to co tu někteří radí - vyšetření krve - si vyžádej, pokud už jsi to neudělala. Mě taky přišli na trombofilní mutaci - sice jsem nepotratila ani jednou, ale možná je to i tím, že o té poruše vím a beru v těhotenství anopyrin na ředění krve. To jsou takové maličkosti, ale dovedou doopravdy pomoct. Zkus to, za to nic nedáš, ale možná ti to pomůže k miminku :kytka: Přeji ti to z celého srdce

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele