Už máme chlapečka

Brettynka  Vydáno: 07.10.12

Věřte, že mě vaše negativní reakce vůbec nezajímají. Píši pro předání zkušeností, protože jsem před porodem také ráda vaše deníčky četla a dozvídala se co nejvíc.

Chtěla bych se s Vámi podělit o svůj nejsilnější zážitek v životě, a tím je porod. Těhotenství jsem už popsala v předešlém deníčku, pár dnů před porodem. Měli jsme ještě 3 týdny do termínu, když mi doktorka oznámila, že máme málo plodové vody a předává mě do péče porodnice ve Šternberku, ale že musíme jet hned, že se jí to nelíbí. Pobrečela jsem si už po cestě u výtahu, že nechci do nemocnice a ležet tam do porodu tak dlouho, že mám strach o malého, no pláč a zoufalství. Můj manžel mě uklidňoval, jak to jen šlo a já se u něj, jedině u něj, cítila v bezpečí.

Musím předem říci, že můj muž je nejlepší chlap na světe. Ať bylo pro mě těhotenství sebevíc zatěžující a fyzicky náročné, tak se můj Ondra o mě staral nejvíc vzorově, jak jen chlap může. Od samého začátku dával pozor, abych netahala nic těžkého, abych měla všeho dostatek, trpěl nákupy podprsenek s úsměvem, absolvoval se mnou každou návštěvu na gyndě, aby všechno věděl. Bohužel trpím silnou latentní tetanií (neukládání se hořčíku v těle) a už od 2. měsíce jsem měla problém s řízením auta. Motala se mi hlava, bývalo mi až do 4. Měsíce špatně. 4.–7. měsíc tak nějak rychle proletěl, protože jsem pořádala u nás na farmě tábory pro děti a vlastně celé léto k nám pořád jezdily nějaké děti, takže jsme byli málokdy sami. Nehledě na to, že jsme řešili problémy s bývalým, kterým mě nehorázně otravuje a až týden před porodem jsem podala trestní oznámení pro stalking, který trval už rok, ale já to pořád nechtěla udělat. Také maminka manžela podepsala špatnou smlouvu s realitkou, kde ji měli obrat o hodně peněz, takže nejvíc rozčilování asi s lidmi s realitky. Když jsem to nepodepsali jednomu, poslali na nás druhého, když ani tomu, tak výhružky do telefonu, atd.

Vrátím se k tomu dni, 24. 9. 2012, kdy jsme po cestě k autu koupili alespoň pití (mně cosi ovocného pro děti, manželovi energetický nápoj, oba samozřejmě bez českého popisu, prodejna asi Ťamanců s českými prodavačkami, raději jsem to nepila). Pobrekávala jsem před obchodem, v obchodě, při usednutí do auta. Kolik toho ženská v těhotenství nabrečí, nikdo neví, dokud s ní není 24 hodin denně a nevidí to. Jeli jsme rovnou do porodnice. Věci sbalené už od 32. týdne a doufala jsem, že si mě tam nenechají, že to nemůže být pravda, že to přece musí být dobré. Doma rozkopaný barák, pár dní před výměnou oken, všechno rozestavěné. Chtěla jsem to stihnout do porodu.

V porodnici ve Šternberku se vesměs všichni usmívají, jsou vstřícní. Sedli jsme si a chvíli jsme spolu s další maminkou čekali, bylo něco kolem třetí hodiny, a nic si nepamatuji, měli jsme přece zazvonit, když přijdeme, tak manžel zazvonil, aby o nás věděli. Nechtěla jsem vyzvánět hned, určitě jsou tam maminky před porodem a sestřičky mají hodně práce. No měli jsme. Sestřička si přečetla zprávu, předala jí panu doktorovi a ten mě hned vzal na vyšetření. Začali mi měřit ozvy a po chvilce sestřička stále běhala za doktorem, že jsou špatně měřitelné. Doktorovi se to nelíbilo hned od začátku. Ještě mě vyšetřili ultrazvukem, zavolali dalšího doktora a oznámili mi, že to je na okamžitý příjem, že tam musím zůstat. Začala jsem zoufale brečet a manžel mě stále držel za ruku, hladil, uklidňoval, že bude se mnou a bude to dobré. Mezitím mi musela volat ženská z realitky, típla jsem jí to a napsala sms, že jsem v nemocnici a tento týden to nevyřešíme, že to musí počkat do dalšího týdne, že se ozveme. Samozřejmě na to hned hnusná sms, že jí to mám zvednout a že to musíme podepsat a kdesi cosi, už jsem na to neměla sil. Doteď cítím ten pocit, že až jí uvidím, tak jí jednu vrazím!

Sestřička mi oznámila, že se musím převléci do košile a zůstanu u nich na pozorování. Ptala jsem se, jestli je to opravdu tak vážné, a oni, že ano, že i primář viděl ozvy a je to hned na přijetí. Manžel donesl věci a já s třesoucím se tělem, nejen rukama, jsem se převlékla, s pomocí manžela, do jejich košilky. Pobral nachystané věci a už nás šli ubytovat na pokoj, bylo něco kolem šesté, tak dlouho mě měřili a vyšetřovali, zapisovali. V osm na další měření ozev. Naštěstí byl volný nadstandard, takže jsme se mohli v klidu vybalit a mohl zůstat se mnou. Lehla jsem si na postel, uklidnila jsem se a začala jsem pozorovat hodiny. Manžel se rozhodl, že zajede poklidit zvířata, obstará vše potřebné, přiveze věci a do osmi je zpět. Ležela jsem, čekala jsem, mezitím jsem napsala rodičům, maminka mě uklidňovala, že se nemám ničemu bránit, ptát se a nechat si poradit.

Několikrát jsem měla pocit, že od toho všeho chci utéci, že uteču a bude to dobré, ale věděla jsem, že by to ničemu nepomohlo, že bych ublížila hlavně malému. Možná má víc z vás ženských pocit, že to není pravda, že se během těhotenství párkrát probudíte a necítíte to velké bříško, jako byste ani nebyly těhotné, pak se zvednete a je tam. Smíchané pocity štěstí a děsu z neznámého zná určitě každá prvorodička. Prostě jsem nemohla uvěřit tomu, že by to mohlo být tak špatné a že se to muselo stát zrovna mně. Všechno bylo v pořádku, bříško rostlo, sice mě malý tlačil hlavičkou strašně na spodek, ale to mi nevadilo. Když jsem se cítila dobře, milování s manželem bylo krásné, bezproblémové. Nevím, čím jsem to těhotenství mohla zkazit, co jsem udělala špatně, doktorka mě přesvědčovala, že za to nemůžu, že to je prostě výživou placenty a že nikdo není schopen určitě přesně říci čím to je, že se v těhotenství takové věci stávají. Měla jsem kvalitní domácí stravu, od chleba, sýrů, až po maso, zeleninu, ale možná ten stres, který jsem si až tak nepřipouštěla, mi mohl ublížit.

Vyrazila jsem k výtahu a moc mi to nemyslelo, byla jsem dost zmatená, hlavou se mi honily myšlenky, chyběl mi manžel. Někde jsme se ztratila a nevěděla jsem, kde jsem, byla jsem někde u půdy, nevím, dostala jsem se do čekárny a jedna maminka tam už čekala. Doktor nás skoro hned vzal a začalo se zase měřit, doktorovi se to pořád nějak nelíbilo, konzultoval i s druhým lékařem. Psala jsem manželovi, že je to špatné, kde je. V tom se objevil ve dveřích a už se ptal doktora, co se děje. Ten mu vysvětloval, že si mě musejí nechat na pozorování dole na porodním sále. Takže jsme šli na pokoj pobrat to nejdůležitější, manžel se převlékl do čistého bílého, doteď si pamatuji, jak vypadal krásně a navzdory všemu sexy. Došli jsme zpět na porodní, kde nás ubytovali přímo v porodním boxu a začali zase měřit. Manžel u mě posedával, zapnul i počítač, abychom koukali na film. Snažil se schovávat, když si bral jídlo z tašky, aby mi nedělal chutě. Mně totiž zakázali jíst, kdyby museli rychle ukončit těhotenství císařem :-( Takže od oběda jsem byla hladová jak vlk. Pití jsem měla taky zákazané. Několikrát jsem mu říkala, že se musí najíst, ať jí, že to vydržím. Byl strašně ohleduplný a pořád že ne, že to vydrží.

Na první měření se doktor moc netvářil a upozorňoval na možnost císaře, sestřička mi mezi řečí řekla, že se asi ve středu rozhodne pan primář a vyvolat půjdeme nejpozději ve čtvrtek nebo pátek, a určitě tam nebudu ležet 14 dní, pobrekávala jsem jí totiž, že tak dlouho v nemocnici zůstat nechci. Řekla jsem doktorovi, jestli by nebylo lepší porod vyvolat, že se chci císaři vyhnout. On že tedy asi ano.

Na porodním sále jsem si lehla na to děsně tvrdé lůžko a doktor začal zavádět tyčinky na vyvolání do čípku. Moc příjemné to tedy nebylo, ale dalo se to ještě vydržet. Drtila jsem manželovi ruku, ten mě uklidňoval, byl u mě, měl oči v slzách, když mě viděl brečet. Pak že ucítím malé stahy v podbřišku a něco se možná během noci bude dít a možná přijde i porod. Stahy byly malinké, velmi nepravidelné a do toho každou hodinu měření ozev. Je strašně nepříjemné, když vás bolí kyčle, záda, a k tomu musíte jednou rukou držet sondu, aby vůbec měřila. Manžel přidržoval a snažil se pomáhat, jak jen mohl. Přestěhovali mě na postel, kterou mi dovezli z pokoje, a manžel zapnul počítač. Internet pořád padal a ani film jsme nedokoukali. Leželi jsme spolu na jedné posteli a nakonec jsme usnuli. Sestřička kolikrát přišla a měřila ozvy, manžel se ani neprobudil, snažila jsem se, aby se co nejvíc vyspal. Přes bolest v kyčlích a zádech jsme se snažila se nehnout, abychom ho nevzbudili.

Po dalším měření, někdy po 4. hodině ranní, jsem nemohla spát, zapnula jsem si počítač a oblíbenou hru Warcraft III. Dala jsem tomu 20 minut, než mě to unavilo a konečně jsem zase na chvíli mezi stahy a měřením usnula. Někdy před šestou přišel doktor, že zavede tabletku na vyvolání. Tak zaváděl. Trochu víc nepříjemné, protože už jsem byla citlivější. Když tabletka nerozběhne porod, dostanu kapačky. Pak sestřička, že se připravíme na porod a já na to, co to znamená, ona, že uděláme nálev a oholíme. Nálev jsem odmítla, protože jsem byla poctivě na záchodě, a navíc jsem byla už 18 hodin hlady, a ono to půjde samo. V šest mi začaly stahy, ale takové, že i když jsem se snažila chodit, vždy mě dostaly na kolena a musela jsem rozdýchávat. Balón vůbec, to byly bolesti ještě horší, sprcha byla fajn, ale furt mě chodili měřit. Stahy jsem měla každou minutu až do devíti! Celé tři hodiny přicházely stahy po minutě, a když to šlo, byly tak po dvou sekundách, sotva jsem se jednou nadechla, začaly další. Někdy na začátku jsem se zvládla sama vyprázdnit, oholit, samozřejmě i podbřišek, kdyby náhodou ten císař. Přišel i doktor, a že mě vyšetří. No a začalo to nejhorší. Když do mě strčil prsty, myslela jsem, že vylítnu z kůže, že se mi tělo rozskočí, tak šíleně mě bolela záda, stahy, do toho mě on vyšetřoval. Podle mě nějak nechápal, že mám stahy tak často, dokonce to i jednou řekl, že stah přece nemám, ale vysvětlujte mu to, když nemůžete ani mluvit. Porodní asistentka, starší paní, byla asi to druhé nejlepší po mém manželovi na sále. Vždycky mě uklidnila, řekla všem, ať počkají, až jsme se uklidnila, snažil se vyšetřovat zase. Ale bolelo to tak šíleně moc, že jsem se vzpínala bolestí a couvala před ním, kam mě jen lůžko pustilo. Doktor řekl, že hlavička naléhá, ale že musí prasknout plodovou vodu.

Pokoušela se o to nějaká mladší doktorka nějakým nástrojem s háčkem, to jsem v těch bolestech jen zachytila pohledem. Nikdo mi nic neřekl, když jsem se nezeptala, takže jsem se jen snažila očima zjišťovat, co se kolem mě děje. Doktorce se to nedařilo a já řvala dál jako tur, řvala jsem bolestí, brečela jsem, bolelo to, vážně to bolelo. Nejvíc to vystřelovalo do zad, do kříže, který mě naprosto znehybňoval a do toho to vyšetřování. To bylo asi to naprosto nejhorší, co mohlo být. Doktor mě nakonec začal přemlouvat na epidural, že bych na to byla vhodná kandidátka, že si to mám rozmyslet. Nechtěla jsem, chtěla jsem rodit za každou cenu normálně. Před dalším vyšetřováním jsem se zeptali na mírnější variantu, a to plyn, ale ten že prý pomáhá jen na kontrakce, tak přišel doktor a zase do mě strčil dva prsty, no bolest neskutečná, on, že takhle, jak reaguju, si mám rozmyslet ten epidural hned, že už pak nebude možnost, tak jsem se slzami v očích kývla a on odešel. V devět se dostavila doktorka z anesteziologie, že to bude do páteře bolet, ale že se mi pak uleví. Nějaká jehla v páteři mě vůbec nezajímala, mě bolelo to vyšetřování!

Doktorka si počkala, nechala mě vydýchat, všimla si, jak mám často stahy a když odezněly zrovna dva po sobě, vysvětlila, co bude a jak dělat a já jsem jí řekla, že klidně může nohu rozřezat, ale ruku do mě už nepřežiju. Tak mi mezi stahy píchla malou jehličkou na umrtvení, a mezi dalšími stahy zavedla jehlu do páteře a dala půlku dávky epiduralu. To bylo to nejmenší. Po hodinovém pozorování se po 10 minutách dostavil účinek a já jsem přestávala brečet a svíjet se v bolestech. Otočila jsme se i na bok, manžel si dal hlavu k mé hlavě, mezitím pořád to blbé měření, a začala jsem usínat. Chvílemi jsem spala a někdy mezitím přišel na kontrolu doktor, jak že to vypadá, a porodní asistentka, že už jsme se hodně uklidnila a že je to lepší, tak mi jen nakoukl mezi nohy, že jsme otevřená na 1,5 cm a nechali mě, naštěstí. Před desátou to začalo vyprchávat a dostala jsem druhou půlku dávky, a to už jsem se ptala sestřičky, jak dlouho to ještě bude trvat, a ona, že to nikdo neví, ale už to určitě bude.

V 11 hodin jsem se probudila s tím, že ze mě teče voda, zvonili jsme na sestřičku, ale zrovna se nám rozrodily další rodičky a sály byly nacvakané. Asistentka přišla až po chvilce a že už jsem nachystaná a budeme rodit. Konečně! Sundala peřinu, oblékla plášť, začala chystat nástroje, věci pode mnou, no a už to šlo. Už jsem byla otevřená na deset a začala mi vysvětlovat, jak mám tlačit. Dostala jsem madla na držení se, nohy mi zvedly na koze nahoru. Nějaký výběr polohy vůbec nepřicházel v úvahu, prostě jak mi to řekli, tak jsem dělala.

Tak že prý abych začala tlačit, manžel přidržoval hlavu, asistentka mě mázla zřejmě nějakým gelem, aby to šlo lépe. Po prvním stahu a zatlačení mi PA řekla, že tlačím do hlavy a vidím určitě hvězdičky, že musím tlačit do konečníku jako na záchodě. Takže jsme začínali druhý stah, přiletěla mladá doktorka s telefonem na uchu, něco řešila a začala mi tlačit na břicho, asistentka jí řekla, že ještě nemám stah, a když mi začal, tlačila jsem správně a malý se posunul tam, kam měl. Manžela asistentka ještě vyzvala, aby se podíval, jestli chce vidět hlavičku a on že tedy ano. Později mi řekl, že se bál, aby se tam neskácel, ale byl asi v relativně v pohodě. Usmíval se. Začal třetí stah a já si vzpomněla na svou kobylku Brettynku, když zvládla ona tak zatlačit, tak to zvládnu i já! Zabrala jsem, a že prý další stah už porodíme. Vzala do ruky kleště-nůžky a to jsem neměla ani sílu protestovat, asi to muselo být, nevím. Začal stah, střihla a malej vyklouzl ven. Jen jsme se nahnula a viděla, jak je nádherný. Celý pomačkaný, fialový, vlasatý, ale prostě nádherný. Jeho slaboulinký pláč byl to nejkrásnější, co jsem doposud slyšela. Dívala jsem se na manžela, rozdýchávala, brečeli jsme spolu štěstím.

Tomáška mi vzali, umývali a něco, nevím, pak ho dali do rukou manželovi už v zavinovačce. Ani neplakal, jen byl u táty a bylo mu dobře. Mě začala zašívat mladá doktorka a pořád mi říkala, že se mám uvolnit, ať nezůstanou svaly stažené. Trvalo to asi 20 minut. Pořád jsme se třepala a nešlo mi uvolnit se. Jak mě došila, všichni odešli a já si vzala malého k sobě, aby se přisál. Hned natáhl pusinku a začal sát. Zlatíčko moje nejšikovnější. Po necelých dvou hodinách přišla sestřička a: „jé, vy už jste přisátí“, a že se můžu jít osprchovat, a pak rovnou na svou postel. Malého že přivezou, pak za námi na pokoj. Tak jsem se horko těžko dostala za pomoci manžela do sprchy, osprchovala se, dala si čistou košilku a velmi pomalu jsem se vyškrábala na postel. Odvezli mě s pomocí manžela na pokoj, kde přivezli malého a už si ani nepamatuji, co bylo. Vím jen, že první den jsem si ho snažila přikládat co nejvíc k prsům, mít ho co nejvíc u sebe, vždyť měl být ještě 3 týdny v bříšku! Usínala jsem s ním na bříšku, vedle sebe. V postýlce vedle byl málo.

Čurání jedině do sprchy, velká za pomoci glycerinového čípku a pokaždé se pořádně umýt a namazat dubovou kůrou s alantoinem a zadek Preparation H, který pomáhá od bolesti. Samozřejmě mezi nohy mrazivý gel přímo na stehy. Druhý den už se mi začalo spouštět mlezivo a malý si řekl, když měl hlad každou hodinu, hodinu a půl, a když chtěl přebalit. Sezení ani na posteli prostě nešlo, takže všechno vleže i jídlo. Manžel naštěstí vše nosil, se vším pomáhal. Jednou nebyl na oběd se mnou, když odjel na chvíli domů a já se šla podívat na obědy sama, že musím chodit. Sestřička, že si mám sednout v jídelně, na to já že to asi těžko a že sedět nemůžu, a ona, jakože u toho budu stát? A já že ne, že jím vleže v posteli a že jestli je to problém si to odnést na pokoj, tak že vydržím do večeře. Takže mi tedy jídlo donese na pokoj. Vesměs jídlo jedl manžel a mně vozil z domu domácí věci, protože to čemu říkají nemocniční strava, je opravdu katastrofa. Jakási omáčka nasazená moukou, paštiky, šunkové pěny, prostě humusy a chemikálie rvát do kojících maminek je katastrofa. Za 60 Kč na den, do čehož se mají vejít, jde přeci udělat i lepší strava než tohle. Jenže to by se tomu musel někdo věnovat. Ale myslím, že je to tak otázka týdne dvou, kdyby se takový jídelníček spočítal a dal dohromady, i pro diabetiky. No, nemyslím, vím, že to jde.

V pátek, že nás propustí, když bude vše o. k. Tomášek byl v pořádku, ale mně se špatně zavinovala děloha a špatně odcházely očistky, takže jsem dostala injekci a druhý den ráno už bylo vše v pořádku. Takže pobalit, počkat na propouštěcí zprávy a rychle domů. Cestu domů Tomášek prospal a byl nejvíc hodný, já ji probrečela bolestí a doma rychle do sprchy, vše nachystat a ležet. Plně kojíme každou hodinu až tři, hlavně v noci. Zatím zkouším sedět jen lehce na boku a doufám, že se to zlepší. Je to teď asi to nejvíc omezující.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 07.10.12 22:29

Ufff. Úplně živě jsi mi připoměla můj porod před rokem a díky tobě už zase vím, že další mimi neéé :D Jinak moc gratuluji, že to dobře dopadlo a protože mám za sebou už dva stejně těžké porody, tak stebou opravdu soucítím.
No ale pokud si ten deníček přečte nějaká těhulka, tak :nevim: asi bude mět noční můry až do porodu :pankac:

 
hanak  07.10.12 22:42

Nevím, proč by měly být negativní reakce ;) Že jsi trpěla, že tě porod bolel? Mnohá z nás si u toho patřičně zařvala a sahla na samé dno vlastních sil. To je prostě porod, daň za to, že dáváme život novému človíčku.

Mně jen překvapuje, že tě v nemocnici chtěli nechat na pozorování, když jsi byla už 37tt. To je miminko už zralé a porod klidně může začít. Na co chtěli čekat.. až porostou listy, až se ozvy zcela ztratí či až situace bude náhle kritická a bude nutný císař, aby maličkej vůbec přežil? 8o Tohle mi fakt rozum nebere :nevim:

Jinak k Tomáškovi gratuluji a ať ti dělá jen radost :kytka: :hug:

Příspěvek upraven 07.10.12 v 22:46

 
Marina8
Závislačka 3164 příspěvků 07.10.12 22:50

Gratuluji k Tomáškovi :kytka: :kytka: :hug:

 
kristy84
Závislačka 3118 příspěvků 07.10.12 22:51

Vyvolávaný porod je fakt masakr, měla jsem ho taky a už NIKDY víc :zed:

 
atominnka
Generální žvanilka 20912 příspěvků 07.10.12 23:52

Uuuuuufffff, to bylo napínavé.. 8o Taky jsem měla vyvolávaný porod, 25hodin bolestí, byl to masakr… I když jak to tak čtu, nebylo to u mě zdaleka takové jako u tebe, spíš o dost mírnější řekla bych, hlavně ty „následky“, já si sedla už 3.den po porodu a celkem v pohodě. Klobouk dolů, jsi statečná. Gratuluji k Tomáškovi :kytka: :kytka:, ať vám dělá jen a jen radost, oběma vám přeji hodně zdraví ;) :kytka:

 
Zdeňka K.  08.10.12 01:25

Taky se mi oživily nějaké vzpomínky, které už byly docela zasuté :) Ale děkuji za ně. Napsala si to moc hezky, občas to bylo vážně jako o mém porodu.

Nejhorší je za Vámi. Určitě. Užívej si miminko co nejvíc to jde. Jak si sama psala, měl být ještě v bříšku a u Tebe mu je nejlíp. Gratuluju vám oběma.

 
Sofinečka
Kecalka 117 příspěvků 08.10.12 08:23

Teda, úplně jsi mi připomněla mé zážitky z porodu, až na to, že já dostala epidurál těsně před tím vyšetřováním od doktora, takže mě to nebolelo, ale i tak mi šel mráz po zádech z toho, jak se tam hrabal. :cert: Já měla taky vyvolávaný porod a byl to na chlup stejný masakr. Měla jsem štěstí, že si ve finále tělo tlačilo samo, protože já bych tu moji holku vlastní silou nevytlačila. :) Po porodu mě na šití uspali, protože jsem už byla bolestí na dně a kopla jsem omylem doktora do hlavy. :mrgreen: A potom jsem ležela na pokoji a myslela si, že jsem po těžké autonehodě. :lol: No s očistkama to bylo taky blbý, ale injekce naštěstí zabraly. Je to už 13 měsíců od porodu a už je vše zahojené a bolest zapomenuta. Přeji vše nejlepší do dalších dnů a snad tě takový porod neodradí od dalších dětí. :hug: Já už čekám další. :)

 
Minniee
Zasloužilá kecalka 501 příspěvků 08.10.12 08:29

Teda to byl horor…já měla porod krásný, ale ty jsi hrdinka :potlesk: jen nechápu, proč tolik rodiček odmítá epidurál…mě ani nenapadlo ho nedostat, ty bolesti byly a budou, každopádně gratuluji k Tomáškovi :hug:

 
italia
Kecalka 372 příspěvků 48 inzerátů 08.10.12 08:34
:potlesk:
 
monifix
Závislačka 2638 příspěvků 08.10.12 08:40

No tak jako prvorodicka, kterou to za chvili ceka (dnes 36+5) holky faaakt diky:-) strach mam uz tak! Ale neeee, denicek byl hezky napsany a dulezity je, ze to dopadlo dobre a oba jsou v poradku. Nekdo to ma horsi nekdo lepsi… Ja se porad snazim myslet pozitivne :-)

 
Haku
Generální žvanilka 21885 příspěvků 08.10.12 09:06

Tak ja mela druhy porod taky vyvolavany, ale nastesti neprobehl tak dramaticky a bolestive jako ten tvuj. Epidural jsem odmitla, dostala jsem infuzi proti bolesti a to bylo moc prijemne ;) Mala mela docela velkou hlavicku takze uz jsem nemela moc silu tlacit tak mi strikla PA oxicontin do nosu a pak jeste jednou a pak to slo. Porod je opravdu vycerpavajici zalezitost :mrgreen: ;) Manzel mi byl taky velkou oporou, pridrzoval mi zada, abych byla v polosede pro tlaceni a tak to slo lepe.Ja jsem mohla sedet hned po porodu, nemela jsem nastrih, jen jsem se malinko natrhla a mam jen asi dva stehy.Byla jsem hned fit prakticky jako bych nerodila, mela jsem to tak i poprve.Je mi lito, ze to hojeni je u tebe horsi a ze jeste nejsi uplne fit, ale to prijde a pak uz si na to " ani nevzpomenes" ;)
Vsem trem vam preji to nejlepsi, hlavne zdravicko pro maleho a uz jen same krasne chvilky :hug:
A na tu babu z realitky bych podala trestni oznameni za obtezovani :cert:

 
VeTi
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 08.10.12 09:44

Konečně nic přikrášleného, jak to známe z knížek. Prostě normální pravdivý porod se vším všudy. Já si toho taky užili, křížové bolesti, že jsem málem lezla po zdi - já ale rodila v 33+1TT a hned dvojčata, z toho malý šel koncem pánevním. Byli sice droboučcí, ale zato všechno dvakrát. Naštěstí byl porod tak rychlý, že jsem se moc dlouho netrápila - pouze 2 hodiny i s jízdou po dálnici 50 km do porodnice.
Příroda je ale milostivá, brzy jsem na to vše zapoměla a dnes bychom si přáli ještě jednoho raráška

 
obrazek
Echt Kelišová 9866 příspěvků 08.10.12 10:03

Gratuluji k Tomáškovi :kytka:
já pořád čekala, za to čekáš negativní reakce :?: ;)
je vidět, že byl pro tebe porod opravdu hlubokým zážitkem, jak ho popisuješ do detailu se svými pocity. přesně tak jsem popisovala i já svůj první porod 8)
pořád jsem se bála, že se vám tam něco potento a naštěstí vše dopadlo dobře, ale napnula jsi mě jako kšandy :mrgreen:

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 08.10.12 10:19

Hezky napsané ;) Gratuluji! No, jsem zvědavá na sebe :lol:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 08.10.12 10:22
:palec:
 
Stani1701
Kecalka 379 příspěvků 08.10.12 10:31

Milá zakladatelko, blahopřeju k chlapečkovi. U mého prvního porodu mě vyšetřování taky nehorázně bolelo. Nevím u těch dalších 2 už pak vůbec :nevim:.Porodiní asistentka se tomu divila, když jsem ji prosila, ať už to nedělá - nesahá do mě a dostalo se mi odpovědi: teď tam mám 2 prsty co budete dělat až tudy poleze hlavička :|. O popordoním hojení bych taky mohla vyprávět, seděla jsem 6 neděl jen na nafukovacím kruhu.
Přeju hodně zdraví a štěstí Stani

 
jeudi
Stálice 90 příspěvků 08.10.12 11:24

Gratuluji k malemu jen mi v denicku trosku chybi miry :-)

 
beruska03
Kelišová 7470 příspěvků 08.10.12 11:45

Jsi moc moc statečná, já taky rodila o 3 týdny dříve (letos v září), jenže u mě se špatně malá narotovala hlavičkou, tak to skončilo akutním císařem, ale musím přiznat, že jsem za něj už pak byla ráda, od rána jsem taky měla bolesti, že jsem málem lezla po zdi a porodila jsem až odpoledne :roll: ale moc moc gratuluji a přeji brzké uzdravení! :kytka:

 
terka-kulicka
Ukecaná baba ;) 1409 příspěvků 08.10.12 11:48

Super deníček takových více. Proč zaobalovat, mírnit a zjednodušovat. Pokud není ženská super vyjímka tak je porod prostě hnus. Mám za sebou císař a normoš vyvolávaný, mám to tedy z obou stran a už nikdy více. Ano je to daň a stojí toi za to. Ale dělat děti jedno za druhým bych nemohla. A prvorodičkám by se fakt mělo pomoci. Já když šla rodit tak čekala porod jako v nemocnici chicago hope a ups překvapivě to bylo o asi 10000000000000000% horší :-) Ale hlavu vzhůru, je to bolest, kterou pozná žena až jde na věc, ale přejde a i stehy, jizvy, všechno přejde a zůstane už „jen“ dítě. Hodně síly páá

 
lucka83
Hvězda diskuse 45850 příspěvků 112 inzerátů 08.10.12 13:11

Gratuluji k malemu :hug:,ja taky nemohla sedet, kojila v leze a jedla na pokoji prvni dva dny, pak uz sem si sedla ale opatrne a to na nohu :mrgreen:,ja byla hlady celej den od rana az do vecera kdyby byl nutnejncisar, to zrovna byla nedele a byl jen rohlik a salam na veceri :pocitac:

 
Jancaqa
Ukecaná baba ;) 1846 příspěvků 08.10.12 13:49

Moc krasny denicek, porod velice tezky, ale hezky a pravdive napsany. Ja jsem dnes 39+2 a uz se tesim az to na mne prijde…jen tedy dufam ze to nebude takovy horror, ale za toho raraska co mas pak v naruci, to stoji. Gratuluji ti a preji vam trem hodne stesti a zdravi :kytka:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 08.10.12 13:53

Týý jo, úplně mi ožily vzpomínky na vlastní porod. Máš to popsané opravdu do detailu! Rodila jsem taky o 3týdny dřív, ale sama od sebe.
Krásně napsáno, moc gratuluji k malému Tomíkovi :kytka: Ať se mu na tom světě líbí a je zdravoučké a šťastné dítko :srdce:

 
tevevka  08.10.12 14:17

Ahoj, jsi moc statečná, měla jsem něco podobného, úplně si mě připomněla to couvání na lehátku před vyšetřováním :D, byla jsem z toho úplně odřená a přecitlivělá a to jak jsem chtěla zdrhnout z nemocnice :D nebo vykopnout doktorovi zuby aby se už ke mně nepřibližoval

 
HankaB
Ukecaná baba ;) 1009 příspěvků 08.10.12 14:30

Uf, úplně se vidím. Měla jsem dva porody vyvolávané, na doktory si stěžovat nemohu, ale byl to záhul. Hezky jsi to popsala. Moc gratuluji k miminku a užívej si ho :-) Já doufám, že můj další porod už nebude vyvolávaný :-O

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 08.10.12 18:13

Zakladatelka podle mě myslela negativní kometáře, protože za ten první deníček jí ženský pomalu sežraly :D tak proto lidi hnedka upozorňuje, že jí to je jedno :)

 
martas22
Extra třída :D 10028 příspěvků 08.10.12 18:35

Super deníček něco jako muj první porod, druhý už je lepší a ten třetí holky paradička takže žadne takové, že další miminka neee :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:, ale věřte že to pak je jen lepší a taky jsem měla všecky tři vyvolané a pokaždé jiné nu musíte se prorodit k 3 miminku at jsou zažitky meně bolestivé :pankac: :mrgreen: Tomáškovi přeji hodně sil a tobě taky ta bolest za to stojííííííííííí :hug: :hug:

 
Brettynka
Kecalka 107 příspěvků 09.10.12 09:31
Deníček

Chtěla jsem napsat něco pravdivě, nezaobaleně, prostě jak to cítím…stejně jako s deníčkem o těhotensví, kde jsou opravdu až na jeden samé negativní komentáře jak od slepic co kdákaj do čeho nemaj…
Po pravdě si myslím že tyhle deníčky by něměly číst maminky před porodem na druhou stranu já takový před porodem furt hledala…
Teď si říkám že druhé dítě za hodně dlouho, ale to zlatíčko co mi teď leží po kojení na prsách a je tak nádherný buu chtrčit znovu…
Aza jakého mám doma manžela - kdyby on chtěl, dám mu druhé hned…myslm tím že ho tak moc miluju…naštěstí má rozum a domluvíme se…navíc teď je to laý, horš budou ty probděné noci. Dneska jsme plakali jak o žvt, protože jsme přijeli domů od rodičů, kde jsme byli bez jednoho dnu od porodnice.

 
Brettynka
Kecalka 107 příspěvků 09.10.12 09:32

Přesně tak…

 
Brettynka
Kecalka 107 příspěvků 09.10.12 09:37

Proto jsme taky doktora poprosila o vyvolání…Císaři jsme se chtěla vyhnout. Chtěla jsme si ten porod prostě prožít, proto jsme taky epidurál nechtěla, nakonec jsem za něj vděčná a u druhého si o něj asi rovnou řeknu…
Taky nechápu poznámky typu: mám tm dva prsty, co budete dělat až poleze ven hlavička? :-// Zabít! A hlavně když to vypadne z chlapa!

Myslím si že každá z nás co porodila, má v sobě jinou míru skromnosti, hrdosti a nové životní síly.

A díky za pěkné reakce, nechtěla jsme si to dlouho číct po těch prních reakcích na těhotenství, protože mi pěkně vlezly ty kačeny na nervy, ale tohle od Vás potěšilo, takže Díky všem…

 
anomis05
Povídálka 40 příspěvků 16.12.12 22:20

Moc gratuluji k chlapečkovi..Já měla sice taky dost bolestivej a zdlouhavej porod, ale uff, až tak, jak popisuješ to asi ne, takže klobouk dolů. :potlesk:.Však kdyby sis o tom chtěla popvídat, klidně napíšu do zpráv..Úplně se mi spustila slzička, když jsem četla jak, sis vzpoměla na Brettynku…Držte se..a Brettynku za mě pohlaď..S.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele