Už nevím, jak dál

sova pálená  Vydáno: 06.03.14

V červnu to budou tři roky, co jsme se s manželem rozhodli, že máme věk, zázemí, nějaký ten rok odpracovaný, a tak je čas začít se pokoušet o dítě. V té době jsem zrovna nastupovala do nové práce, kam se mi moc nechtělo. Tehdy jsem si ještě říkala, že pár měsíců to tam přetrpím a pak půjdu na mateřskou. Jak hluboce jsem se tehdy mýlila…

Ačkoliv nejsem vyloženě mateřský typ a dítě jsem chtěla více rozumově než srdcem, od první chvíle jsem hodně prožívala naše neúspěšné snažení. Od začátku jsem si měřila bazální teplotu, praktikovali jsme sex v plodných dnech a řadu dalších „vychytávek“.

Asi po půl roce neúspěšných snah se můj endokrinolog rozhodnul nasadit mi lék na štítnou žlázu, abychom podpořili otěhotnění. Tehdy jsme si s kamarádkou říkaly, že vlastně možná od teď začínám od nuly.

Uplynulo několik dalších měsíců a já se rozhodla začít řešit náš problém s gynekoložkou. Ta po rutinním vyšetření řekla, že nevidí problém a že „někomu to holt trvá déle“. Přesto mi nasadila Utrogestan na podporu uhnízdění.

Následovaly 3 cykly s Clostylbegitem. Samozřejmě vše neúspěšné. Poté jsem si vyžádala žádanku do CAR. Zde nám byl udělán spermiogram, imunologie, hormonální profil, průchodnost vejcovodů, hysteroskopie. Vše v naprostém pořádku, až na drobný polypek, který mi odstranili.

Poté přišla vlna euforie, že právě ten mohl být příčinou, proč se nedařilo. S chutí jsme se vrhli do dalších snah. Ale opět několik neúspěšných cyklů, a tak jsme se rozhodli podstoupit inseminaci. Jelikož mám cyklus jak hodinky, ovulace naprosto pravidelná, chtěla jsem IUI podstoupit v přirozeném cyklu. Neúspěch. Další inseminace. Opět nic.

Na řadě IVF. Jelikož se bojím hormonální léčby jak čert kříže, chtěla jsem minimální stimulaci. Věděla jsem předem, že i na ni budu reagovat dobře, podobně jako na Clostyl. A taky jsem dopředu předpovídala průběh celého cyklu IVF. Vše se bude vyvíjet dobře a že do transferu embyí, které se však nechytnou. Nemýlila jsem se.

I přes minimální stimulaci jsem měla 12 folikulů. Získaly jsme 4 vajíčka. Bohužel ale došlo na mou noční můru a byla jsem hospitalizovaná kvůli hrozící hyperstimulaci. Proto mi bylo zavedeno jen jedno embryo, dvě jsme zamrazila. Výsledek? Samozřejmě nic. Přesně podle předpokladů. To mě dorazilo. Když už nám nepomůže ani IVF, tak co už???

Nad vodou mě nicméně drželo to, že máme zamražená dvě embrya. Ta si nechám zavést v létě, bude dovolená, pohoda. Určitě se to povede. S velkým optimismem jsem si jednoho krásného červencového dne jela pro embryo (To druhé nepřežilo rozmrazení). Jak zvláštní pocit. Avšak ani tentokrát nám štěstí nepřálo. Těhotenské testy, jako už mnohokrát před tím, zůstávaly vytrvale sněhobílé.

Psychicky mě to srazilo na dno. Od té doby uplynul další půl rok, další inseminace. Výsledek stále stejný.

Všechny snahy byly samozřejmě provázené konzumací kyseliny listové, pitím kontryhele, cvičením Mojžíšové, mobilizacemi kostrče a řadou dalších „zaručených metod“, jak otěhotnět. Nedávno jsem si vynutila i genetické vyšetření. „Nečekaně“ ani zde se nenašel problém.

Prostě jsme tragédi. Stále jsme na tom stejně jako na začátku, jsme oba naprosto zdraví, problém se nezjistil, i v CAR nám řekli, že by se to mělo povést přirozeně. MĚLO BY. Jenže to nejde. Další IVF podstupovat nehodlám. Výsledek mi je předem jasný. Problém je prostě v uhnízdění. Je jedno, jestli mi embryo vloží uměle nebo vznikne přirozeně. Stejně se nechytne.

Nemyslet na to mi jaksi nejde. Ale mám i řadu koníčků a můj život není JEN o tom jednom. I když je fakt, že za poslední 2 roky tím byl poznamenán víc než dost. Říkám si, že už takhle nemůžu žít dál. Ale úplně se na to vykašlat asi taky nedokážu. A nebo nám prostě není souzeno. Faktem je, že moc mateřský typ nejsem, psychicky jsem dost labilní, nervák, takže třeba příroda ví, co dělá.

Čím dál víc si myslím, že problém je v mé hlavě. Jenže překonat tento problém je na cestě v boji proti neplodnosti to nejtěžší…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
veria
Neúnavná pisatelka 19799 příspěvků 06.03.14 00:16

Myslím ze jsi zbytecne negativni. Kdyz předem vis, ze se to nepovede, tak se tak opravdu stane. Nejsi prvni ani poslední komu nevyšlo prvni IVF. Nekdy je treba bojovat mnohem mnohem vic. A ver ze vim o cem mluvím. ;)

 
pomenkova
Generální žvanilka 24074 příspěvků 06.03.14 00:24

Nechci te nejak desit, ale jak pises uz dopredu, ze se to nepovede, nepremyslela si nad tim, ze je to u tebe asi opravu psychikou.. ;) Kdyz si prectes po sobe denicek sama vidis, ze dopredu delas zavery negativni..
Ja si myslim, ze je to v hlave a ver ze vim co je to umele oplodneni zoufalstvi atd…ono se to vetsinou povede az kdyz na to clovek fakt zacne kaslat, nebo zmeni zpusob mysleni..Ja verim, ze se ti to povede :palec: :palec: :palec: :srdce: :srdce: :srdce: :hug:

 
Ginuš
Hvězda diskuse 35492 příspěvků 06.03.14 00:43

Nevzdávej to.. Chápu co prožíváš. My se snažíme přes 3 roky a mám za sebou 3 nezdary. Ono si nás nějaké miminko vybere. Držím strašně moc palce

Příspěvek upraven 06.03.14 v 00:44

 
kaja00
Extra třída :D 10238 příspěvků 06.03.14 00:52

Budu drzet palce at se brzy vydari :hug:
A @veria @pomenkova maji pravdu, je tam hodne negativity ;)

 
79Kate
Ukecaná baba ;) 1250 příspěvků 06.03.14 06:45

Moc dobre vim, jak se citis. A je to proste hrozne na houby, ale chce to neco, co b y ti vlilo trochu optimismu do zil. Ono pokud nic nenasli, tak bych se vrhla na uklid hlavy a trochu to porychtovala sama v sobe. U nas to neslo ovoce. Taky jsem sakra makla sama v sobe. Moooc preju, aby bylo lip a leto na krku, to jde vsechno lip. A pekne do roka nejakyho super urvanka. A to ze nevyslo ivf neznamena, ze nevyjde dalsi. Je to zkratka beh na dlouhou trat. :hug:

 
Jitmik
Kelišová 6909 příspěvků 06.03.14 06:52

Přijde mi, že myslíš moc negativně. Chápu, že ty nezdary člověku nepřidají, ale pokud se na to budeš upínat a pořád si říkat, že se to nepodaří, tak se to nepodaří. POkud i sama víš, že jsi nervák, tak se snaž dát do klidu především ve všem ostatním a pak se tělo srovná. :kytka: :kytka: :kytka:

 
tanik1912
Neúnavná pisatelka 16553 příspěvků 06.03.14 06:53

Moc me to mrzi :hug:. Take jsme na miminko cekali 3 roky, nakonec se nam to povedlo ani vlastne nevime jak. zrovna vcera jsme nad tim s manzelem premysleli. Mozna to bylo tim, ze jsme se uplne rozloucili s miminkem. rekli jsme si, ze proste nebude, mozna to bylo starostma se svatbou, mozna zabrala hopmeopaticka lecba, kterou jsem podstupovala, ale ktera nebyla NIKDY zamerena na otehotneni. MOzna pomohlo morce, co mi manzel koupil a ke keteremu jsem se chovala, jakoby to bylo dite… Kdo vi. Nebo proste nastal ten spravny cas…

Ale jak uz tady holky psaly, u tebe je psychika na uplnem bodu mrazu, takhle neotehotnis… :( Ja byt tebou, v prve rade vyhledam psychologa a zacnu prave upravou psychiky. zklidnenim, hledanim noveho smyslu zivota, se kterym ti jiste psycholog pomuze. Psycholog-homeopat by byl uplne idealni spojeni.
Vzdyt ty jsi od sameho zacatku uz merila teplotu, hlidala plodne dny… kde je ta radost z toho, ze si budete uzivat? ta se prece automaticky s temahle vecma musi vytracet… a pak uz to slo jen a jen k horsimu a prichazelo vic a vic nervu a zklamani… Uz od zacatku jste tomu nenechavali zcela volny prubeh, jakobys uz na zacatku vedela, ze to nepujde normalne, ze tomu musis pomahat…
Mozna je to tak proto, ze jsi vedela, ze dite chces vicemene rozumem a ne tolik srdcem. Mela jsem to podobne, taky se nepovazuju za matersky typ, takze v tom nehledej zadne odsuzovani, ale to mohlo taky tvoji psychiku zablokovat. ten mozek se na to od zacatku tak soustredi, ze srdce nikdy nedostalo sanci. Detatko si te najde, protoze ho budes chtit, ne proto, ze vis, ze je spravne ho chtit a mit… :hug: :hug: :hug: :hug:
Opravdu, zkuste uplne vysadit, rict si, tak jo, to bylo nase snazeni, a ted KONEC! budeme delat neco jineho, budeme se zase MILOVAT a NE SNAZIT POCIT… Drzim vsechno co mam, aby se to povedlo :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Vermion
Závislačka 3737 příspěvků 06.03.14 07:03

Souhlasím s ostatními…pokud už máš za sebou fakt všechna vyšetření - bude to tou hlavou. Některým párům pomůže zvíře, někteří se dokonce už jen podáním papírů na adopci natolik uklidnili, že prostě to dítě bude, že do pár měsíců následovalo těhotenství…
A některým pomohla adopce, pěstounská péče…po několika letech se nečekaně přirozenou cestou zadařilo i u těch, u kterých to nečekali ani lékaři. Psychika je mocná a jen říct to známé „nemysli na to tolik“ nestačí.
Takže klidně i ten psycholog, homeopat…
Držím palce :kytka:

 
Uživatel je onlinetetaagáta
Kecalka 298 příspěvků 06.03.14 07:12

Ahoj, zkoušela jsi se někdy obrátit na někoho, kdo praktikuje celostní medicínu? Promiň mé vulgární vyjadřování, ale CAR zásadně hledá problém „mezi nohama“. U Tebe určitě hodně půjde o psychiku, ale kontroloval Ti někdo záda? Žebra? Pánev? Stačí mít pánev lehce zrotovanou a už se v děloze cokoli těžko chytá. Pozná se to obyčejně podle sešlapaných bot - jedna noha kaplu kratší, pánev vyrovnává rozdíl a problém je na světě. Pokud bys chtěla vědět víc, písni SZ. A.

 
koldy26  06.03.14 07:36

Zdravím. Vím, co asi tak prožíváš. Taky jsme čekali 3dlouhý roky… ale u nás to byl zdravotní problém. Podstoupila jsem všechno možný (Clostylbegit - Pregnyl, CAR - IVF odběr 60vajíček, poté hospitalizace díky hyrestimilaci, kde jsem si měsíc poležela a výsledek? Žádný vajíčko nepřežilo rozmražení a to nás dostalo na kolena!!! Další šanci jsme hledali v čínský medicíně, léčitelé, homeopatika a cvičení Mojžíšové…). Na cvičení mi řekli, že první měsíce cvičení bych neměla otěhotnět - hrozí potrat do toho jsem brala i homeopatika, pak jsme vybírali - kupovali auto, v práci menší povýšení, ségra porodila (to jsem hooodně těžce nesla, i když jim to přála) a už jsme se nemilovali kvůli mimi, ale kdy se nám chtělo a s chutí. No a nakonec jsem zjistila že jsem těhu až v 9týdnu! I když je to omílaná fráze, opravdu to i v tý hlavě je. Možná mi pomohlo i cvičení, homeopatika. Ale víc dávám na tu větu rehabilitační sestry, když mi řekla, že bych první měsíc - nevím přesně ten čas, řekla, že bychom se neměli snažit. A bylo to tam. Držím palce, ať můžeš být více optimistická :)

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 06.03.14 07:37

Zkus si vice verit…Videt vice pozitiva nez pripadna negativa…
Verim, ze se Vam mimi povede. Hodne stesti :kytka: :hug:

 
Martrich
Extra třída :D 11909 příspěvků 06.03.14 08:43

Ahoj, přesně vím, jak se cítíš. TAké jsem nervák a dost nervově labilní a také mam dost negativní myšlení, všechno podvědomě vzdávám, ono se to radí, ale když má člověk takovou povahu, hodně těžko se s tím dá něco dělat. Já zkoušela i psycholožku, ale moc mi to nepomohlo. Měla jsem ale štěstí, protože 1 IVF bylo úspěšné, i když průběh dost dramatický, mam zdravého syna. Naopak jsem si myslela, že podruhé to bude brnkačka a jak rychle jsem spadla zpátky na zem. Ačkoliv jsem si myslela, že na druhém dítěti už nebudu tak lpět, stejně se tím opět trápím, jako by to bylo prvně. TAkže ti naprosto rozumím, ale zároveň neporadím. :hug: :hug: Držím palce, ono to štěstí dříve nebo později sedne na každou z nás, jen někdo má tu cestu trochu delší :mavam:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 06.03.14 08:49

Psychyka je mocná čarodějka! Vědět vždy předem, že je to na nic!!! :,( Bude to vždy na nic. Chce to optimismus, milovat se pro radost, nechat tomu volný průběh. Přijde to samo v ten pravý čas, tím spíš pokud jste oba zdrávy. :srdce:

 
alcar
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 06.03.14 08:54

Je mi te nesmirne lito, jde videt, ze denicek je psany ve velmi velke depresi. Ale verim, ze po 3 letech vytrvalych neuspechu je clovek proste na dne… :( Nikde nepises o imunologii, jen o genetice. Mate ji vysetrenou? Nejsi treba imunni vuci spermiim manzela? Vim, ze toto vysoce specializovane vys. se dela v Plzni. V pripade negativniho vysledku by se jeste daly nasadit nejaka imunosupresiva, aby se tve telo nebranilo…

Drzim moc pesticky a nehazela bych flintu do zita. Urcite se to povede!!! :hug:

 
dehors
Kecalka 250 příspěvků 06.03.14 09:04

Ahoj, spousta lidí tady píše, jak jsi negativní a že nemáš být. Ale moje zkušenost je, že je to prostě těžký pořád tomu věřit a doufat, když člověk X měsíců za sebou vyšiluje s každou MS. To je jako kdyby člověk chtěl upéct bábovku a po dvaceti neúspěšných patlancích, co nejdou jíst, se znovu a s radostným očekáváním pouštěl do další. Mě pomáhá hodně pracovat (ale jen manuálně, doma neustále něco kutím, vyrábím), ovládat se v chození na net a čtení diskusí (to mi moc nejde…) a někdy i vyhýbat se lidem, co jsou těhotní nebo mají malé děti. Ale stejně je to většinou moc těžký. Držím palce, ať to zvládneš, ať to dopadne jakkoli.

 
sarkakm
Povídálka 24 příspěvků 06.03.14 09:05

Nesmíš být tak negativní, je důležité v koutku stále věřit. My jsme se snažili 6 let a stále v koutku duše věděli, že miminko jednou přijde. Změnili jsme CAR a teď jsme podstoupili 5 IVF a ejhle zadařilo se a nyní jsem v 7tt. Důležité je právě neztrácet naději a myslet pozitivně. držím ti palečky ;)

 
Martrich
Extra třída :D 11909 příspěvků 06.03.14 09:06

@dehors souhlasím :pankac: :pankac:

 
Rozárka78
Závislačka 2869 příspěvků 06.03.14 09:26

Myslím, že jeden velký problém je v tvé hlavě a způsobu uvažování. Jsi strašně negativní…

 
lapi
Závislačka 3330 příspěvků 06.03.14 09:28

Souhlasím s Dehors. Ono se lehce řekne, že musíš myslet pozitivně, ale po letech neúspěchů se to těžko dělá. Možná že tvoje psychika může otěhotnění blokovat, ale taky můžete mít nějaký skrytý zdravotní problém, který současná medicína neumí odhalit. Hodně jsem o tomhle přemýšlela, když jsme se snažili my. Taky jsme oba naprosto zdraví a nic. Trvalo to víc než pět let a vyzkoušeli jsme snad úplně všechno včetně IVF, i z alternativní medicíny a i pracovat s psychikou. Moc nám pomohlo podání žádosti o adopci, když nás pak zařadili do registru, tak jsem se hodně uklidnila, protože už bylo jisté, že dítě jednou bude. Nicméně k přirozenému otěhotnění to nepomohlo. Ale abychom si ukrátili čekání na adopčátko, tak jsem začla chodit na nativní IVF a třetí pokus vyšel :) Zkus věřit tomu, že dítě mít jednou budete, i když je to tak těžké a člověk je mnohokrát na úplném dně. Držím palce, ať to zvládnete :hug:

 
Rozárka78
Závislačka 2869 příspěvků 06.03.14 09:29

@dehors Ale když už předem očekáváš neúspěch, tak musí zákonitě přijít. Naše myšlenky tvoří naše životy. Nevím, jak a proč to funguje, ale vím, že to funguje.

 
Martina1409
Závislačka 4668 příspěvků 06.03.14 09:31

Dle toho, jak to popisuješ, si myslím, že problém bude hlavně psychický a máš pravdu, že tenhle blok se odstraňuje nejhůř. My se snažíme už přes rok s partnerem po zamlklém těhotenství (takže už vím, že to jde) a úplně marně. Už mám taky za sebou 3 cykly s Clostilbegytem-neúspěšné. Je tedy pravda, že jsem dohodnutá s Dr., že mi budou po této kůře zkoušet průchodnost vejcovodů. Říkám si, že když to jednou šlo, proč to nejde podruhé??? Taky nejsem úplně mateřský typ a taky mě napadá, že mi asi není dáno, abych byla matkou. Nicméně Ti držím palce, ať jsi silná a vytrvej a zkus myslet pozitivně. Jednou určitě náš čas přijde:-)

 
lapi
Závislačka 3330 příspěvků 06.03.14 09:39

@Rozárka78 ale co když očekáváš úspěch a on nepřijde? A mnohokrát po sobě? To s psychikou hodně zamává, to mi věř.

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2317 příspěvků 06.03.14 09:43

To je opravdu hrozná doba, když vidím, jak se všude kolem nedaří. Momentálně teď to prožívám s kamarádkou. Já musím zaťukat..u nás vždy do měsíce pozitivní test-a to jsem měla být dle lékařů neplodná a už od mala navštěvovala lázně a gynekology(pro malou holku teda nic moc).Od mojí kamarádky maminka taky nemohla otěhotnět, až se nakonec rozhodli pro adopci, vše z nich opadlo, za pár měsíců si měli jet pro miminko a v tom zjistili, že čekají vlastní. Tak miminko ´´uvolnili´´ dalšímu páru. Kámoška pak tyto dokumenty asi v patnácti letech doma našla, nabyla přesvědčení, že je adoptovaná a natruc prchla z domu(vrátila se hned, jak dostala hlad :lol: ).Tak jí to mamka vše vysvětlila. Měla to fakt jen v hlavě, s tou adopcí na to přestala myslet a podařilo se :srdce:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19522 příspěvků 06.03.14 09:51

Hmm tak sem to nějak přečetla a musím souhlasit s @Rozárka78 ono je to opravdu v hlavě…a o tom, že se na to moc soustředíte, už jen to počítání plodných neplodných dnů atd…navíc mě docela zařáží že se lítá po doktorech už po půl roce neúspěchu 8o jako nezlobte se na mě, ale v dnešní době chce každej všechno hned, rychle a pokud možno bez námahy…prostě máte spolu spát proto, že chcete a milujete se děláte to prostě z lásky a né proto, šup ted´mám plodnej den pojd´brouku na to a jinak neotravuj :roll: :lol:..ted´se omlouvám autorce nemyslím, že je to zrovna její případ…píšu obecně

já sama mám dva kluky, první šel na první dorou jak se říká :) ale s druhym klukem už to tak jednoduchý nebylo, vpodstatě sem otěhotněla až po roce a půl a to po tom, co jsme se smířili s tim, že holt náš starší bude jedináček, odjeli na dovču do Itálie a když sme přijeli domů, zjistila jsem, že sme si přivezli suvenýr :D a co pozoruju ve svym okolí, tak u většiny párů je to podobný..klasika je tak nejdřív po roce, mám kamarádku co se povedlo až po 5 letech atd…

o tom, že negativismus z tohoto deníčku jen srší, ani nemluvim…

 
jajda32
Závislačka 3173 příspěvků 06.03.14 09:52

Skoro jako bys psala o mě, taky nám nezjistili žádný problém a ani IUI a IVF nepomohlo. Akorát u mě už to v létě bude 7 let…

 
Rozárka78
Závislačka 2869 příspěvků 06.03.14 09:55

@lapi A očekáváš ten úspěch beze strachu? Pokud ne, pak podvědomě čekáš neúspěch. A kruh se uzavírá… Neříkám, že změnit to je to snadné. Vlastně je to to nejtěžší… :kytka:

 
Rozárka78
Závislačka 2869 příspěvků 06.03.14 10:03

@lapi Přečetla jsem si ještě jednou tvůj příspěvěk. Vlastně jsi potvrdila to, co tady píšu. Nejdřív stres a psychickáý blok z neúspěchu. Pak vyrovnání se se situací a žádost o adopci. Srovnala sis to v hlavě, uklidnila se a věřila tomu, že to dítě přijde. Ať biologické nebo adoptované. Přišlo… A o tom to je :kytka:

 
Appasionata
Povídálka 25 příspěvků 06.03.14 10:14

Možná bude můj názor hodně kontroverzní, nic neporadím.. jen mě prostě mrzí, že se dneska používá termín „pořídit si miminko“. Tak jako pořídit si nábytek, nebo psa.. Dlouho se na něj většinou čeká, nebo lépe pořád se projekt dítě odkládá z důvodů kariérních, nebo stylem - ještě si užijem, pocestujem.. potom dítě.. ale když je dítě tak dlouho v podstatě odmítáno a najednou chtěno, nebylo by to takhle moc jednoduché? To je prostě příroda.. všechno si „pořídit“ nejde.. Možná už i ty vztahy jsou poznamenané, něčím zablokované. Ale slyšela jsem o případech, kdy dítě pár nakonec po letech neúspěchů adoptovalo, a pak přirozeně počalo vlastní.. psychika, no. To věčné snažení, točení se v kruhu.. na nic.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24074 příspěvků 06.03.14 10:17

Je to psychikou, nam to vyslo taky po letech, az kdyz Sem si zazadala o adopci.. Jen nez mi prisli papiry Sem zjistila, ze jsme tehotna, ale musi to byt fakt srovnanost- vyrovnanost, ze taky rodici uz byt nemusite..Nesmi tam byt takove to zoufalstvi a panika..Ono kdyz se clovcek srovnava s tim, ze vyzkousel vsechno, zacina byt vyrovnany, protoze proste vsechno udelal…Pokud ale predcasne panikaris a jeste nevis sama co tedy, tak to nejde..To prijde samo, ani nebudes vedet jak ;) ;) az na to budes co nejmene myslet…neprisla jsem do jineho stavu na prvni pokus tak mi ver, co pisu a tech diagnoz ruznych a kecy doktoru :roll: :roll:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19522 příspěvků 06.03.14 10:18

@Appasionata tak tohleto „pořídit si“ mě mrzí taky a irituje mě i „snažení“ přijde mi to jo tak ted´chci dítě, souložíme jen v plodných dnech a jinak nazdar :roll: jak už sem psala výše přijde mi, že v dnešní společnosti chce každej všechno hned, rychle a pokud možno bez námahy a uplně zadarmo…

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 06.03.14 10:22

@Appasionata haha… tak to tedy nevím… máme chlapečka vojtíka a chceme mu pořídit sourozence… a víš co ono to prostě nejde už 9 měsíců to nejde a Vojtíšek šel hned… ano i já to vidím jako problém doby, ale ne vše je stejné… ne každá situace je stejné… každopádně @sova pálená neztrácej naději… já vím my máme aspon jedno zlatíčko, ale i tak nic není nemožné…

 
Adona-i
Zasloužilá kecalka 881 příspěvků 06.03.14 10:27

Už se taky snažíme 3 roky s tím rozdílem, že otěhotním hned, ale záhy je konec. Taky se na nic nepřišlo. Ale chce to myslet pozitivně. Já to doho jdu zase a vždycky je naděje na to, že to vyjde. Prostě to neřešte, žijte, sexujte podle nálady a ne podle plodných dnů. A ono to klapne, jen holt možná o něco později

 
Appasionata
Povídálka 25 příspěvků 06.03.14 10:30

@pusinkaMartink Asi jsi mě moc nepochopila, mluvila jsem o prvním „vytouženém“ miminku po x letech. 9 měsíců? Mým známým se to s prvním povedlo až po osmi letech :-) takže opravdu, všechno je možné.. už čekají druhé :-)

 
Anonymní  06.03.14 10:41

Hlavne je treba se citit dobre psychicky.
Ja jsem otehotnela v dobe, kdy uz jsem si rikala, ze je to v pytli. Ze to nepujde. Ten mesic jsme nedelala zadne ovulacni testy, bylo leto, ja mela novou praci, byla sposuta svateb, rozlucek, s manzelem jsme furt nekde byli, slavili a prestali to resit - doopravdy. Ne jen, ze jsem si rekli, nebudeme to resit. Opravdu jsme neměli cas resit díte, protze furt bylo neco jineho. Jak me prekvapilo, ze jsme tehotna… :lol:
A druhy pribeh me kamaradky: Diagnoza: Vy nikdy deti mit nebudete. 5× IVF, vzdy potrat, neuspesne. Takze adopce. Ve chvili, kdy meli doma 2 mesicni holcicku, otehotnela a dite normalne donosila. To ze je to zazrak a ze vsichni koukali, jak suvy, vcetne doktoru, to nikdo necekal. Ja jsem presvedcena, ze psychika je proste hybatelem vseho :kytka:
Jedte na dovolenou nejak pryc, predelej si byt, proste najdi si aktivitu na kterou se zameris a nezameruj se na dite.

 
Lucuska01
Povídálka 15 příspěvků 06.03.14 10:49

Já osobně bych zkusila léčitele-léčitelku, příroda je mocná a má spoustu bylinek, né žádnou chemii, navíc se budeš cítit uvolněná a léčitel ti dodá energii kterou potřebuješ a zbaví tě negativní enrgie. Šla bych do toho, změnit způsob a věřit, že ted se to povede. Přeji moc štětí.

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19522 příspěvků 06.03.14 10:59

@PusinkaMartinka měli sme to stejně..už sem psala výše, první kluk šel hned druhý až po roce a půl, kdy sme se fakt smířili s tim, že budeme mít jen jedno dítě, uplně vypli, odjeli na dovču a přivezli si suvenýr v bříšku :) a když to vezmu zpětně tak se ani nedivim, že to nešlo…byla jsem pořád ve stresu a to hlavně v práci..no a nakonec jsem otěhotněla po nastoupení do novýho zaměstnání, který fakt bylo konečně to pravý v době, kdy to opravdu nikdo nečekal :lol:

Příspěvek upraven 06.03.14 v 11:01

 
Liz
Ukecaná baba ;) 1823 příspěvků 06.03.14 11:04

Moc držím palce, aby se mimi brzy povedlo. Myslím, že tu budu asi jediná, ale já si nemyslím, že je to v hlavě. Kdyby to bylo v hlavě, tak proč bys neotěhotněla první půl rok, kdy ještě psychika nebyla tak rozhozená? Věřím, že za každým nezdarem něco vězí. Mám kamarádku, která se pokouší 7 let, všichni jí říkaj, že to je v hlavě. Já si zrovna u ní myslím, že se embrio neuhnízdí, protože příroda ví, že by mimi nemělo dostatek živin. Kamarádka má 172 cm a 46 kilo. Jí málo, ale má to tak od malička, víc do sebe prostě nenacpe.

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19522 příspěvků 06.03.14 11:12

@Liz no tak samozřejmě těch faktorů je tam víc, ona příroda ví moc dobře co dělá, navíc já osobně jsem přesvědčená, že všechno je tak jak má být a má to svůj smysl, i když my ho kolikrát nevidíme nebo ho uvidíme až časem ;-)

 
Rozárka78
Závislačka 2869 příspěvků 06.03.14 11:28

@Liz Samozřejmě, že může existovat fyziologická příčinna. Ale u autorky deníčku se žádná zdravotní komplikace nenašla. A to, že neotěhtěla první půl rok? Mohla na to být upnutá hned od prvního měsíce, když po půl roce hned začala řešit příčinny neúspěchu. Za problém se považuje až neotěhotnění po roce „snažení“ (fuj, nesnáším to slovo :P ). U tvojí kamarádky opravdu může jít o fyziologický problém, 172 cm/ 46 kg je slušná podvýživa.

 
Itany
Zasloužilá kecalka 856 příspěvků 06.03.14 11:51

Myslet pozitivne…a vše se zadaří…odsuzuješ to těhotenství hned na začátku že se nepovede…tak se pozitivne nalad :kytka:

 
alcar
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 06.03.14 11:58

@brumdinka Neber to ve zlém ;), ale ono se lépe smiřuje s myšlenkou, že budete mít holt jedináčka, než žádné dítě. Fakt se nedivím, že je autorka prostě psychicky na dně a uvažuje negativně (i když všude kolem sebe slyší, ať myslí pozitivně). A rady typu, vykašli se na plodné dny… po třech letech to prostě nejde. Líbilo se mi, jak tu někdo nezdary s oplodněním přirovnal k nepovedené bábovce. Ano, to je přesně ten pocit zoufalství. :?

 
Liz
Ukecaná baba ;) 1823 příspěvků 06.03.14 11:58

@brumdinka nejsem zastáncem, že všechno je jak má být, je mi moc líto, mladého páru, když nemůže otěhotnět a myslím, že by to tak být nemělo. Věřím také na to, že ne všechny problémy dnešní medicína umí odhalit. Že kdy říkají doktoři jste zdraví, že to tak být nemusí. Měli by spíš říkat, nemáte problém v tom co umíme vyšetřit. Věřím také v to, že dlouhodobé užívání hormonální antikoncepce může způsobit neplodnost. Ne ale u každého. Já jsem třeba HA nikdy nebrala, během života jsem jí začala brát 3×, pokaždé jinou a měla jsem vždycky z toho tak hrozné zdravotní problémy, že jsem jí po dvou měsících brát musela přestat, tak věřím, že to je hrozná rána pro tělo i pro ty co to zdánlivě snáší dobře, ačkoliv to ještě nikdo nedokázal.

Příspěvek upraven 06.03.14 v 11:59

 
moky
Extra třída :D 10665 příspěvků 06.03.14 11:59

Věř, mysli pozitivně a bojuj!!! Miminko bude!!! :hug:

 
Liz
Ukecaná baba ;) 1823 příspěvků 06.03.14 12:02

@Rozárka78 Rozárko, to že se zdravotní příčina nenašla, nemusí znamenat, že tam není. Jen na ní může být dnešní medicína prostě krátká.

 
Rozárka78
Závislačka 2869 příspěvků 06.03.14 12:29

@Liz Možná máš pravdu, ale netuším, jaká by mohla být příčina kterou medicína nedokáže odhalit :nevim: Ovulace, výška sliznice, hormonální rovnováha, imunobiologické a genetické záležitosti, spermie, štítná žláza… to vše se dá vyšetřit :nevim:

 
rustypipe
Ukecaná baba ;) 1950 příspěvků 06.03.14 12:32

CHtěla bych tě povzbudit :hug: Já si na rozdíl od řady ostatních myslím, že nejsi pouze negativní. Popisuješ pocity co v sobě máš a které jsou logické a musejí v takové situaci přicházet. Na druhou stranu píšeš, že tvůj život není jen o jednom a že máš koníčky i jinou náplň života.
Podle mých zkušeností to prostě vždycky v hlavě na pozadí bude probíhat, je důležité o tom vědět a nedokážu si představit, jak se zcela těch mylšenek zbavit. Vždycky v člověku bude hryzat červík pochybností, že se to nepodaří, že to nevyjde, co bude..
Jde jen o to, aby i přes tyhle pochybnosti, jste dokázali, že neztratíte sílu do dalšího boje, že vám spolu bude pořád dobře a budete doufat, že jednou - dříve nebo později se to podaří.

Nemyslím si, že nejde otěhotnět, když člověk u uvnitř pochybuje. To by pak v CARech měli hodně nízkou úspěšnost. My měli to štěstí, že nám vyšlo 1 IVF - ale celou dobu jsem pochybovala, téměř nevěřila, oplodnily se jen 2 vajíčka, zahnízdilo se embryo nestandartně pozdě…no vlastně jsem to v průběhu xkrát vzdala…a přesto máme už téměř dvouletou dcerku. Protože pořád ještě někde hořel ten plamínek naděje.

A před rokem jsem začala stejně tak panikařit kvůli druhému - úplně stejně. Pořád jsem dokládala, kdy půjdem k doktorovi, doufala jsem že to vyjde doma. Můj doktor totiž po prohlídce po šestinedělí říkla, že až se příště uvidíme, tak s pozitivní těhotenským testem. A to mi pořád hlodalo v hlavě. Pak jsem ale dost přibrala a řekla si, že to odložíme a posunula si rodičák, domluvila vyšší úvazek v práci, nevěřila jsem, že bych otěhotnět doma mohla. A bum další měsíc pozitivní test. Minulý týden doktor potvrdil srdíčko a uvidíme nakontrole za měsíc…

Co tím chvi říct? Psychika a důvěra, že to dopadne je důležitá, ale není to všechno. A u nás kdyby nebylo díky IVF první miminko (vzniklé v období pochybností, a ne moc dobrého naladění), nebude ani to další. Věřím, že nám tak pan doktor pomohl vlastně k oběma.

 
rustypipe
Ukecaná baba ;) 1950 příspěvků 06.03.14 12:36

Rozárko - nám třeba doktor navrhoval, abychom při IVF zkusili půl vajíček oplodnit normálně a půl metodou ISCI, protož eby se mohlo na tom ukázat, že například mají moje vajíčka silnější obal a spermije se do něj sami nedostanou. Nebo, že to prostě manželovi spermie nedokážou s mým vajíčkem, i když příčina není zjevná. Takže i on říkal, že někdy nejsou „důkazy“, ale jde vidět, že si spermie neporadí.

 
alcar
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 06.03.14 12:37

@rustypipe :potlesk: Líp bych to nenapsala. Přeji mnoho štěstí! :hug:

 
Rozárka78
Závislačka 2869 příspěvků 06.03.14 12:43

@rustypipe Ano, ano, ale to se dá přeci vyšetřit… :kytka:

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 06.03.14 12:59

Ahoj Sovo,
ani po všem, co mám za sebou, nemám ambici radit, co dělat. Po těch letech je velmi těžké myslet pozitivně. Jediné, co Ti chci napsat, je, že kdo nebojuje, nevyhraje. A věřím, že každá to dítě jednou mít bude, jen musí počkat na ten správný čas (pokud to teda nevzdá dřív).

Přeju, ať Tvůj čas nastane co nejdřív.
Mě asi nejvíc pomohlo pořízení psiska, protože jsem měla na čem si vybít mateřské pudy:)
 E.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele