Už nevím kam...

 Vydáno: 23.01.05

Je to rok, co jsem poprvé psala na vaše stránky. Tenkrát jsem za sebou měla jedno zamlklé těhotenství, před sebou spoustu vyšetření, otázek , ale hlavně naději, že příště to už určitě vyjde.

Dnes, skoro rok poté, mám za sebou v srpnu druhý samovolný potrat a v pondělí přijetí do nemocnice , protože právě potrácím své třetí mimi. Veškerá má vyšetření , která jsme s manželem prošli, máme v pořádku, podle lékařů není tedy důvod k tomu, aby naše snažení byla marná. Bohužel, skutečnost je však jiná. Kromě toho, že se člověk cítí naprosto neschopný, neschopný toho jediného, co pro mne znamená nejvíc, a to být mámou, ale jsme naprosto bezradní. Nevíme co dál. V prvních okamžicích člověk ztuhne a řekne, že další tedy už ne. To, co cítím, nikdo z okolí nechápe. Manžel je velmi citlivý, i když to bylo v poslední době už špatné, pořád doufal a věřil. Bohužel, všechny naše naděje se rozplynuly a před náma je strašné prázdno.
Já teď jen sedím a přemýšlím, jak to mám zase všechno zvládnout. Jak zase bojovat s city, když už to bolelo tolikrát a stálo to tolik slz. Opravdu už nevím co dál.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Kokhina
Kecalka 483 příspěvků 23.01.05 10:10

Ahoj,
chci ti jen vyjádřit účast a říct,aby jsi se nevzdávala…Má spolužačka potratila během roku dvakrát,jednou ve 20tt a to byl už porod a jednou v 6tt..Nakonec jí jiná gynekoložka,když změnila starou řekla,že měla cysty apod.Teď si počkala a po roce se do toho pouští znovu…
Neboj,já pevně věřím,že se svého miminka dočkáš a na tyhle roky budeš jen vzpomínat jako na něco,co se snad ani nestalo…Držím palečky a přeji pevné nervíky na ten pro tebe nelehký běh…
Nevím,nemohu to posoudit,ale nedávno jsem tu četla,že se jedné paní narodila holčička bez mozku..čekají až umře…Myslím,že tohle je stokrát horší…asi by mimi nebylo v pořádku,tak se neboj,až si tělo dá říct,budeš mít kupu zdravých a krásných dětí…
s pozdravem přeje

Kokhina

 
zdenca1
Ukecaná baba ;) 1999 příspěvků 23.01.05 11:20

Chapem ze teraz ta nedokaze uplne upokojit nic.Skus sa z toho vyrozpravat vykricat zanadavat si ja neviem mozno aj rozbit par tanierov pomoze,hlavne si to nedavaj za vinu ani sebe ani manzelovi.Snad sa stala daka chyba a matka priroda to takto vyriesila sama.Ak to vsetko pominie a zacnete zas zo snahou o rodinku skus sa obratit na „normalneho“ lekara ktory ta skusi posledovat a skusite spolocnymi silami pomoct tomu aby ste o dietatko uz nemuseli prist.Pricina moze byt aj v „rozhadzanych hormonoch“ alebo „nepripravenej“ maternici alebo vselikde inde a na to by ste mohli prist s tym dr.drzim ti vsetky palce nech je dalsie vytuzene tehotenstvo uz to uspesne!

 
gazela2
Kecalka 315 příspěvků 23.01.05 11:54

Ahoj,
jemi moc líto co se Vám stalo, ale tak trochu to znám. O první mimčo jsem přišla v 17t, byla to tak vytoužená holčička, ale měla otevřené břicho a všechny orgány venku. Jinak měla všechno v pořádku a rostla, ale museli to porodem ukončit trvalo to 24hod. Teď se nám konečně po 4 a půl letech povedl kluk teď má 11týdnů.
Kamarádka také stále samovolně potrácela a šla k nějaké fyzioterapeut­ce,která jí pomocí konečníku rovnala pánevní dno, protože to je prý hlavní důvod proč se mimčo neuchytí v pořádku. A už čeká druhé dítě.
Věřím že se Vám to určitě povede, nejhorší je překonat tu chvíli kdy se to stane, tu dobu v nemocnici a po ní a pak už bude všechno lepší.
Držím Vám moc a moc palce a hodně štěstí u dalšího pokusu,který už určitě vyjde.
Pa Mon a Denis

 
Jindriska
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 23.01.05 12:10

Ahoj!
Já jsem zamlklé těhotenství prodělala třikrát. Po třetím zamlklém těhotenství jsme prošli spoustou různých testů včetně genetických. Všechno bylo v pořádku, ale stejně jsem začala chodit na infertility k Apolináři. Nakonec podle doby, kdy jsem potrácela (většinou se plod přestal vyvíjet mezi šestým a osmým týdnem) pan doktor usoudil na nefunkční žluté tělísko. Když jsem znovu otěhotněla, musela jsem okamžitě začít brát Utrogestan 3 - 4× denně. No a dneska mám dvě děti, tříletou holčičku a rok a půlletého chlapečka, obě těhotenství už byla úplně ez problémů, jen jsem do konce čtvrtého měsíce brala ten Utrogestan. Možná by stálo za to nějaké oddělení infertility navštívit a zjistit si víc i o téhle možnosti. Takže hlavu vzhůru, ono se řešení určitě najde. Měj se krásně,

Jindra

 
Anonymní  23.01.05 12:48

Ahoj,

i já se musím připojit a přát Ti, abys to nevzdávala. Hrozně moc důležitý je to, že schopnost otěhotnět máš. Někdo je bohužel úplně neplodný a nemůže s tim udělat vůbec nic. Takže to je alespoň ZATÍM jedna pozitivní věc v té veliké smůle co se Ti nalepila na paty. Taky vím, že Tě momentálně asi nic neutěší a taky radím to vybrečet a vykřičet. Ale jak už bylo mockrát řečeno (ale platí to), tak na každým konci je povzbudivý, že něco novýho začíná a já Ti přeju, abys to zvládla a s pomocí doktorů, manžela a všech blízkých si splnila ten sen o vlastním miminku :-))). No a bulim taky.....tak držim palce

malina

 
Issis
Povídálka 32 příspěvků 23.01.05 15:20

i já se přidávám k těm které radí nevzdávat to, uvidíš že sev všechno v dobré obrátí a i ty budeš držet v náruči své krásné štěstíčko. Poprvé když jsem otěhotněla jsem sice nějaké ty problémy měla ale narodil se mě syn, po nějakém čase jsme chtěli druhé dítě a ono to nešlo, pětkrát jsem potratila, než jsem se rozhodla že vyměním doktory za léčitele. Po třech návštevách u něho jsem byla opět těhotná, ale jezdit k němu jsem nepřestala. Každý měsíc zkontroloval mě i bříško a v loni v listopadu se nám narodila zdravá holčička. Když to sečtu tak to snažení o druhé děťátko u mě trvalo 10 let, ale celou tu dobu jsem věřila že se to někdy podaří. Takže neztrácej naději a držím ti všechny pěsičky
Issis + Liduška 9týdnů

 
Ajjaa
Závislačka 3492 příspěvků 23.01.05 17:15

Ahoj,
ráda bych ti vyjádřila lítost a zároveň pochopení nad věcmi, které se ti dějí. Slovy se nedá vyjádřit útěcha a vím, že se teď nedokážeš soustředit na další snažení a ani si nedokážeš říct, že bude lépe.
Znám to prázdno o kterém píšeš. Zažila jsem si ho i pocity, kdy je všechno zbytečné. Přišla jsem o milovanou holčičku ve 21tt. Je to přes rok a dodnes to bolí.

Chci Ti z celého srdce popřát ať v sobě najdeš sílu, která Ti to pomůže zvládnout. Také přeju ať je Ti manžel velkou oporou a v neposlední řadě samozřejmě spoustu zdraví. A já věřím i za tebe, že to příště vyjde. Nechci ať to vyzní jen jako slova. Opravdu Ti přeju jen to nejlepší. Drž se.
 Andrea

 
Anonymní  23.01.05 18:03

Chtela bych se pripojit a vyjadrit ti podporu. Take ti chci rict ze moje mama je fyzioterapeut a studovala metodu napraveni patere a kostrce pri nemoznosti otehotnet. Tvrdi, ze ve vetsine pripadu kdy zena nemuze otehotnet a pritom je „vse v poradku a neni pro to jediny duvod“ hraje roli sakralni vychyleni patere a tim padem panevni bloky. Tato metoda napraveni patere neni nijak invazivni a nenadela zadne skody. Jedinym neprijemnym faktem je ze se provadi via konecnik. Sama se necham od mamy napravit preventivne az budu chtit otehotnet. Kdybys do toho chtela jit nekdy v budoucnu, napis mi, poslu ti telefon na mamu(to same plati pro vsechny ostatni snazilky). Mama praktikuje v Praze 4. Muj email:MarianaS­V@quick.cz

 
Anonymní  23.01.05 21:05

Ahoj, netušim jaké to je, ale dokážu si to dost dobře představit. Kdybych te´D přišla o mrŇouska, tak by mi to asi utrhlo srdce!!! Proto Vám přeji hodně štěstí a zdaru!!! Také jsem četla o holčičce bez mozku. To pak je opravdu na Bohnice!!!! Nevzdávej to a dej na rady ostatních - zkušenějších. Papa Káťa2

 
Veronika6
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 23.01.05 21:25

Ahoj,
nevím, co by teď mohlo pomoct, jen přeji hodně moc sil, hlavně psychických, i manželovi. A pak taky hodně zdraví a štěstí.......­.............­...a pak už to určitě vyjde :-)

Veronika

 
Tuli
Kecalka 125 příspěvků 23.01.05 23:53

Ahoj,
chapu, ze je Ti ted hodne zle, ale pokud skutecne nemate objektivni zdravotni duvod k tomu, abyste nemohli mit mimi, tak si proste musis rict, ze jeste neprisel ten spravny cas. Vim, ze to zni asi ted hloupe, ale je to tak.
Mozna i proto, ze ted mimi tak strasne chces, tak se nedari. Mozna, ze mas nejaky nevyrseny problem a mimi ceka, az se s tim vyporadas, nebo mas ted v zivote proste delat neco jineho, treba karieru, cokoliv a mimi pak prijde samo.
Mam kolem sebe taky lidi, kteri meli stejny problem, znam dva pary, co cekali na mimi 10let. A dockali se a vubec nelituji, ze si „pockali“. S odstupem casu dokonce rikaji, ze to melo svuj smysl, ktery pochopili az ted.
Takze i kdyz to moc boli, obrn se trpelivosti a zamer se na neco jineho. Moc drzim palce, aby vas mimi mile prekvapilo co nejdrive.

 
Anonymní  24.01.05 13:02

Ahoj,
opravdu netuším,jak hrozně se cítíš,protože jsem tenhle problém neměla. Jestli je to ale podobné tomu pocitu, co jsem měla, když jsem myslela, že mí náš malý umírá v náručí, tak je to hrůza.
Chci ti jen říct, abys to nevzdávala. V rodině máme jednu, ta to zkoušela snad 4× než se jim to povedlo, pak zas párkrát potratila, ale dnes mají 3 naprosto zdravé děti-jen nevím kolik mezi nimi bylo potratů-tak 5-6. Prostě to nevzdej-jednou to vyjde.Určitě to hodně bolí,ale držím pěstičky a snad brzo napíšeš nový deníček a budete už zase dva.

L.

 
Anonymní  24.02.05 22:05

Ahoj holky,nedávno jsem našla tuto stránku a jsem moc ráda že je.CHci se také svěřit s mím trápením.Když jsem byla 17 letá otěhotnila jsem že jsem ani nevěděla jak,narodila se mi dcerka Renatka tet jí bude v květnu 18 let,mě 37. Vprvním manželství jsem s manželem plánovala druhé dítě po 4 letech dcerky, povedlo se ale orok víc takže po pěti letech ,čekala jsem od manžela reakci štěstí ale nesta lo se tak,nechtěl že je brzo že nemá pocit štěstí že mám jít na potrat ,odmítla sem ale nevěděla jsem co se po těch letech o manžlství dozvím,nakonec jsem potratila, zhroutila jsem se manžel mě nepodržel ajen řekl že to tak mělo být.Ještě tet mám v sobě uskost že jsem milovala člověka sobca. Chce už jen jezdit po světě a užívat života.Naše manželství před 2 roky skončilo, já sem před rokem potkala muže kterého mi poslal snad anděl .Vím je to brzo ale on nemá děti a múj sen je mít ještě druhé miminko,má dcera nám drží palce ale náš osud nám to nedovoluje.Byla jsem na dvou umělích oplodnění a nepovedlo se,múj přítel je starší o12 let a má pomalé spermie,já nemám prúchodné vaječníky, a ktomu se přidala porucha štitné žláz.Už opravdu nevím kam ,dávám si každý den otázku proč to nejde. Jinak Vám všem přeji at dostanete kuráž abojovnou moc se stím poprát ,tak snad příště,,4 trnsfér v květnu neb červnu ,jak dopadnou hormon štit žláz, .

 
Anonymní  18.03.05 11:16

Ahojky,
až moc dobře chápu tvoje trápeníčko. My zase měli takový problém, že jsme na mimi čekali dlouhých 6 let!!! a prošli velkým utrpením, přes vyšetření, umělá oplodnění a s tím souvisejícím obrovským zklamáním, když to nevyšlo…a tak jsme si pořídili hafáčka, kterému dali veškerou lásku jako by to bylo naše dítě, začali se soustředit na jiné věci a dali prostor jiným myšlenkám, i když je to MOC těžké. Nevěž hlavu, naděje umírá poslední. Nech si udělat laparoskopii! Je to dost důležité, tam ti můžou zjisti problém, třeba cysty, které ten malý život v tobě prostě nepustí dál…kdyby jsi je tam měla nebo jiný problém, odstraní to a bude po problému. Hlavně se nevzdávej, a věř, že to vyjde! Zkus si najít koníčky a pořád zaměstnávat hlavu! Já vím, o čem píšu, protože nám se to po 6 nekonečných letech povedlo, a teď máme 7-měsíčního líbezníčka, ze kterého jsem úplně hotová a zároveň nešťastná, že se to ostatním nedaří. Tak zatni zuby, nedej se a BOJUJ!!!
Ahojky
 Alča

 
Anonymní  15.06.05 14:49

Ahoj Petra…bude mi 30 a s přítelem se skoro 3/4 roku pokoušíme o mimčo..stále nic..beru kyselinu listovou, tak trochu cvičim mojžíšovu metodu..snažím se na to nemyslet, ale vymažte si to z hlavy..však to všechny znáte…v 18.jsem přišla o dítě a tenkrát mi doktorka řekla, že mám vybočenou páteř…Chtěla bych se zeptat..kdybych se objednala k tvé mamině…musím mít nějaké vyšetření od lékaře ohledně páteře nebo to všechno prohledne na místě až mamina.Díky a držím všem moc moc moc palečky a jak se říká..příroda si to už nějak zařídí..prostě musíme věřit že se nám to sakra jednou povede a my budem držet v náručí vlastní mimina…

 
Anonymní  20.06.05 21:03

Ahoj, dovoluji si tímto napsat Ti pár slov. Hned na začátku musím zdůraznit, že já osobně jsem se zatím toho krásného stavu těhotenství nedočkala, takže nevím, jaké je cítit, že ve mě roste človíček. Musí to být nádherné. Mrzí mě, že to zatím vždy dopadlo špatně. Co ale dobře znám, je ta beznaděj a zoufalství, které cítíš, že už nevíš kam … O děťátko se s manželem snažíme již přes pět let a stále nic. Podle slov lékařů jsme oba v pořádku a neexistuje žádný vážný důvod, proč bych nemohla přirozeně otěhotnět. Již pár let jsem také v rukou odborníků, mám za sebou jednu inseminaci a čtyři IVF, o vyšetřeních a operacích, kde zjišťovali důvod našich marných pokůsů, ani nemluvím. Mnoho příběhů na těchto stránkách končí šťastně, když ne přímo narozením miminka tak alespoň úspěšným otěhotněním. Ten můj příběh zatím takto nekončí. Vím, jaké to je, když je člověk tak nešťastný, že propláče celé noci a má pocit, že rány na srdíčku se už nikdy nezahojí, pocit, že nikdo nechápe náš žal a někdy jim je snad i na obtíž. Přesto ale píšu tato slova s pocitem, že již brzy budu šťastnou maminkou. Zažádali jsme si s manželem o adopci. Cesta to byla nelehká, ale již pár měsíců jsme čekatelé na miminko, naši vysněnou dcerušku, kterou už teď tak moc miluji, že ta láska zaplňuje mé srdce a zastiňuji smutek. A to ještě třeba ani není na světě. Je ale v mém srdci, v mých snech, v mých myšlenkách, když je mi nejhůř. Před dvěma měsíci jsem prodělala zatím poslední IVF pokus, který byl opět neúspěšný. Místo abych se podala svému zoufalství, šla jsem koupit naší maličké, které se snad dočkáme, krásné dupačky. A tak přeci jen nakonec můj příběh končí šťastně, tedy snad. Doufám, že se brzy dočkáme a konečně z nás budou šťastní rodiče, kteří dají svému děťátku všechnu lásku, jaké jsou schopni, a je myslím úplné jedno, jestli je to miminko vlastní nebo ne. Možná, že právě to je můj osud a můj úděl. Třeba právě tak to má být. Moc Ti přeji, aby i Tvůj životní příběh dopadl tak, aby skončilo Tvé trápení a aby ses dočkala toho, co pro Tebe znamená nejvíc. Budu Ti moc držet pěsti a přeji mnoho sil. Ahoj Zuzka

Vložit nový komentář