V nouzi poznáš přítele

seafordka  Vydáno: 25.10.11

Nikdy dříve v mém životě se mě výše napsané přísloví neosvědčilo tak jako právě teď, když se marně snažím o dítě. V roce 2007 jsem měla skvělou práci, mnoho přátel a přítele, se kterým jsem si malovala krásnou budoucnost. Přála jsem si svatbu, na které se mnou budou moji přátelé a pak, že se nám do roka po svatbě narodí miminko a my budeme štastní až do smrti.

Byla to hezká pohádka, kterou jsem si malovala a které jsem opravdu věřila. Bylo mi 33 let a říkala jsem si, že to nejhorší mám už za sebou a čeká mě konečně klidný a spokojený život. Dnes po čtyřech letech nemám žádné přátele a s manželem jsme po neúspěšných pokusech o umělé oplodnění v takovém „zvláštním“ vztahu. Momentálně jsem i bez práce, protože mě honba po lékařích a neustálé pokusy IVF, dovedli k psychickému zhroucení a k neoblibě v pracovním kolektivu(kolegyně za mě museli pracovat, když jsem si válela doma šunky po transferu). Toto mi jedna z nich napsala formou sms a další dvě řekli i ústně.

Co se týče přítelkyň, tak v období mých IVF neúspěchů všechny úspěšně otěhotněly. Jedna porodila holčičku přesně v době, kdy jsem měla za sebou první neúspěšný pokus a vyslechla jsem si jen výčitky, že jsem nepřišla do porodnice. Další přišla do jiného stavu, když jsem zrovna po // na těhoteském testu zjistila, že z toho nic nebude, že jde o zamlklé těhotenství. Ta dotyčná mi neustále psala informace o tom, jak se dětátko v jejím bříšku vyvíjí a to jsem jaksi nemohla unést, protože mě to vždy připomnělo, že kdybych měla štěstí, tak by na tom moje dětátko bylo taky tak. Nakonec jsme se pohádaly, protože mě nařkla z obtěžování její osoby kvůli mým neuspěšným IVF a také, že jsem jen fňukna, co si za to může sama.

Co čert nechtěl, v této době otěhotněla jedna má příbuzná a to mi začlo největší peklo. Od manželových rodičů jsem jen poslouchala, že chtějí mít klid od mého "stěžování si, že to nejde, protože jiným to jde a já si jen vymýšlím a naoplátku mi líčili, jak má moje úžasná švagrová už ultrazvuk, jak dětátko kope… Můj vnitřní pocit, že jsem neschopná, se jen prohluboval a nezlepšilo se to ani po vyšetřeních, ze kterých se zjistilo, že vina není na mé straně, ale v manželovi. Manželství je na bodu mrazu, je nenaplněné a manžel mi ani nedokáže být oporou v těžkých chvílích. Vlastně není tu pro mě nikdo, jsem sama a ptám se, co jsem udělala špatně, že jsem si přitáhla do života takové peklo? Nikdo mě nechápe a pochopit ani nechce, jakmile začnu hovořit o mém trápení, tak na mě nikdo nemá čas.

Říkám si, jak by bylo fajn, kdybych kolem sebe měla citlivé a vnímavé lidi, se kterými by se to moje peklo snášlo lépe. Skutečnost je taková, že jsem najednou jsem sama, já, která měla vždycky tolik přátel kolem sebe. Nevím, zda je to kvůli tomu, že se mi nedaří otěhotnět anebo je pro mě spíš větší bolestí ta skutečnost, že jsem na to sama. Hodně přemýšlím o tom, kde jsem udělala chybu Když bývalé kámošky chtěly pohlídat děti, tak jsem jim vyhověla. Když manželovi rodiče potřebovali s něčím pomoci, tak jsem to udělala. Od té doby, co mají už vnouče od jiné, tak se u mne nestaví ani na kafe (a to to ke mně mají jen 10 schodů).

Na závěr musím s pláčem konstatovat, že z přátel mi nezbyl už nikdo, manželství krachuje, novou práci zatím hledám a dítě je v nedohlednu. A já si byla na začátku toho kolotoče tak jistá, že mám kolem sebe lidi, na které se můžu spolehnout a ono je vše úplně jinak a v háji kvůli nesplněné tužbě po dítěti. Navíc, dle soudů a názorů lidí kolem mě, si za to můžu sama. Protože obrečím všechna těhotenství v okolí. Oni by to zvládli líp než já. Toto mí říkají ti všichni, kteří si vyrobili potomka po pár štouchnutích doma a hned se jim zadařilo, když chtěli. Oni jsou ti, kteří jsou v pohodě a já ta, která jen dělá trable kolem tak jednoduché věci, která jde přece sama od sebe.

Takže jsem na vlastní kůži poznala, že v nouzi poznáš přítele, akorát si říkám, že ta nouze už trvá moc dlouho…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
maya35
Kecalka 137 příspěvků 25.10.11 07:39

ahoj, o miminko jsme se snažili s manželem skoro pět let, pět dlouhých let, nakonec se zadařilo, ale musím říct, že poslední dva roky jsem byla smířená s tím, že dítě mít nebudeme, že to prostě tak má být, koneckonců ne každý je na světě proto aby měl děti..uvažovali jsme o adopci a přijetím toho, že prostě děti zřejmě nebudou se nám ohromně ulevilo, mě zřejmě víc než manželovi, představa že si vezmeme dítě z dětského domova mu nevadila a nevadí mu ani teď když máme vlastní..prostě nepřemýšlela si o tom, že bys třeba tak neměla tlačit na pilu?? Dovedu si představit co udělá IVF s psychikou..já jsem ho nikdy nepodstoupila, protože co se má stát to se stane, to neznamená, že snad IVF odsuzuji vůbec ne, ale myslím si, že všechno v životě přijde ve správný čas, to že máme možnosti to uspíšit právě tehdy kdy se to hodí nám, není podle mě dobrý..taky mě minulo to co popisuješ..za všema kamarádkama jsem chodila do porodnice, řešila s nima těhotenství a prostě jim to přála, i když jsem to možná doma první den obrečela..ale nikdy jsem si nekladla otázky typu, proč ona jo a já ne..já bych si to zasloužila víc..to jsou kecy..a vlastně jsem to neřešila ani s rodinou, jsou soudní, takže vědí, že miminko jsme chtěli a že nám to zřejmě nejde a je to naše věc..takže žádné přihlouplé poznámky, prostě respektování naší situace..přijdeš mi tak nějak strašně zatrpklá, jako nikdo mě nemá rád, nikdo mi nerozumí už ani manžel…za mě neupínej se na dítě, protože dítě není spasitelné, až se ti narodí a já tomu věřím, neslepí tvůj vztah s manželem, s rodinou a nebudeš mít najednou spousty přátel..to je v tobě a já ti přeju nejen to vytoužené miminko, ale hodně síly na to přijmout štěstí druhých a také jejich chyby a možná i necitelnost, kterou ty cítíš v situaci v které jsi..hodně štěstí, hodně síly :hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 25.10.11 v 07:41

 
Chawa
Zasloužilá kecalka 527 příspěvků 25.10.11 08:25

Souhlasím naprosto ve všem s Mayou. Je mi líto, že se Vám zatím nedaří a určitě tě nechci přesvědčovat, abys na to přestala myslet. To, zvlášť v Tvé situaci, docela dobře nejde. Oprostím-li se od skutečnosti, že se Vám nedaří, pak ten zbytek, jako je ztráta přítel, práce a problémy v manželství, mi přijde jako tvoje vlastní „zásluha“. Jsi to především Ty, kdo by měl na sobě začít pracovat, myslím po psychické stránce, jinak to bude ještě horší. Jen se lituješ a vše svádíš na druhé. Pokud se všichni v Tvém okolí začali chovat podobně, pak chyba nebude na jejich straně. :hug:

Zkus se sebrat, třeba s pomocí psychologa, zkus si chvíli dát pauzu, někam s manželem odjet, prostě znovu nabij baterie a nastartuj, jinak bys za čas mohla přijít o mnohem víc.

Ať už se zařídíš jakkoli, přeji ti v životě více štěstí a do budoucna zdravé miminko! :hug:

 
ynax
Extra třída :D 12204 příspěvků 25.10.11 08:44

mrzí mě, že máš problémy, ale je možné, že si všechno jen mnohem víc připouštíš než bys to dělala normálně. Když je problém v manželovi, tak by to nemuselo být neřešitelné, ne? Přemýšleli jste o darovaných spermiích?

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 25.10.11 08:54

V dnešní době neni nic neobvyklého, že miminko ne a ne přijít. Navíc čím dál častěji bývá chyba u chlapa. Jak se tomu dneska může někdo divit nebo Tě odsuzovat, že děláš z komára velblouda? Jedna má přítelkyně čekala na dítě 7 let. Nic nepomohlo. Když už bylo všechno v kopru, ona se smířila s tím, že tenhle muž jí dítě nedá, (problém byl u něj) tak naprosto nečekaně otěhotněla. Je mi líto Tvého osudu, není to spravedlivé, že se ve Tvém okolí nenajsde jediná osoba, která by Tě pochopila nebo podpořila. Lidé jsou sobečtí a zlí a věřím tomu, že jim ani nedochází, jak Ti ubližují. Je mi z toho smutno, nepřeju nikomu nic zlého, ale Tvým „blízkým“ přeju, aby okusili svou vlastní medicínu. Ona psychika je u tohohle nejdůležitější, tím co dělají nebo dělali, tomu Tvému neštěstí jen pomohli. Přeju Ti hodně síly na Tvůj boj. ( věřím, že tady pochopení najdeš vždycky :hug: :hug: )

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 25.10.11 09:06

Holky, ja teda detatko mam, ale musim priznat, ze myslim do buducna i na adopci…poznala jsem, ze se mi narodil ‚cizi‘ clovicek, kteryho jsem zacala mit rada az kazdodennim staranim se o nej…prijde mi silene smutny, ze jsou jeste porad deti, ktery nemaji milujici maminku a domov.

Příspěvek upraven 25.10.11 v 09:07

 
ppaja
Závislačka 3235 příspěvků 25.10.11 09:07

Ahoj, my se snazime s manzou rok a pul. zpočátku jsem si myslela přesně to samé co ty, ale take nam pohadka stastneho zivota skoncila tim, ze nemuzeme zatim mít děti.ted jen obiháme doktory a samozrejme ze sme zrovna ten par, co sme zdraví, mladí, ale nejde to :cry: no a navic, co čert nechce, vsechny me kamaradky a pribuzne zrovna ted těhotní, nebo se jim už mimco narodilo :cry: takze to na psychice moc neprida. jinak moc se o svem problemu nikde nerozkrikuju, tak o tom skoro nikdo nevi a je mi tak lip. i kdyz s kazdym dalsim mesicem to zacina byt vic a vic lidem podivne, proc ve triceti s dobrou praci, zajisteným bydlenim a zazemim „nechceme“ deti. par lidi o tom vi, ale ti radi ty stejne blbosti typu nemysli na to, snaž se obden…atd. no takze sme si zbyly po tehle strance s manzelem take trochu sami. Sexualni stranka veci je jako u tebe silena. Už mě to ani nebaví a tak jsem ráda za ty doktory, že třeba něco už konečně na nás vymyslí :palec: Když tak mi pisni na můj profil a pokecáme :lol:

 
Sany80s
Závislačka 3396 příspěvků 25.10.11 09:10

Tvoje situace mě moc mrzí. Nedovedu si představit, jak moc to musí bolet, když IVF nevychází.
Ale bohužel ti musím říct toto. Můžeš mít kolem sebe pár blbců, ale pokud se ti jeví jako blbci a necitelní všichni, pak je chyba spíš v tvém vnímání jich a tvém chování k nim, než v jejich chování k tobě.
Vím, že je to těžké, ale měla bys pracovat na sobě a ne odsuzovat všechny okolo.

 
Papapája
Ukecaná baba ;) 1356 příspěvků 25.10.11 09:45

Ahoj uplně tě chápu, tady asi žádná rada není dost dobrá. Kdo nezažil nepochopí… Moc ti přeji hodně sil do dalšího boje, určitě to nevzdávej!
A kdyby jsi byla z Prahy písni zajdem na kafíčko :hug:

 
Peitra
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 25.10.11 09:50
Hlavu vzhůru

Ahoj Seafordko, je mi moc líto, co se ti děje. Vim, jak ti asi musí být po všech těch neúspěších. Ale zkusila ses na to podívat i z druhé strany? Přítelkyně, která tě třeba měla ráda, věděla, že vám to nejde, ale ona otěhotněla. A ty ses k ní začala otáčet zády. Copak ona nemá právo na štěstí, když se nedaří tobě? Ale co je uplně nejhorší, jak opomíjíš právě svého manžela. Mysliš, že pro něj nebylo těžké se vyrovnat s tim, že chyba je právě v něm? Chlap, se svojí ješitností :roll: Třeba potřeboval právě od tebe podržet, vaše manželství by se upevnilo. Jenže ty mezitím naříkáš… Jak mu asi je, když ví, že kvuli němu to nejde, to je pak jasné, že jde manželství do kopru. Přijdeš mi po tom všem hrozně zatrpklá. Promiň, že to píšu takhle na tvrdo, ale třeba by ti pomohla nějaká odborná pomoc. Každopádně ti přeju hodně štěstí a i to vytoužené miminko. I když si myslím, že to celý tvůj život nespasí.

 
Minki
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 25.10.11 10:11

Ahoj seafordko, myslím, že tady už ve spoustě komentářů vše zaznělo. Já nepatřím mezi ty, které podstoupily umělé a zažily neúspěchy, v tomto opravdu neumím pomoci. Jen jsem chtěla říci k těm kamarádům a práci, ono je to na světě i obráceně, já jsem otěhotněla a mám děti v práci se kdysi kamáradky, kterým jsem pomáhala taky otočily a už sedí na mém místě a těžko se budu mít kam vracet. To jen, aby jsi věděla, že je to o lidech a ne o tom, že jsi nějak neschopná. Hlavu nevěš naopak zvedni. A co se týká přátel myslím, že to pěkně napsala Peitra.....opravdu dobrý přítel se bude vždy snažit tobě předávat jak smutek tak i radost, proto v době kdy jste proživali stejně jsi měla pocit souznění a teď je jasné, že ti dávají najevo svoje štěstí a radost. Vždyť ty jim ho jednou taky ukážeš…uvidíš.
Vím, že je to těžké, ale není to tím, že se vám nedaří zatím mít miminko, tento pocit zažívají i holky, co mají rodinu třeba až po 30-ti a dívají se kolem na všechny, kteří jsou již manželé a rodiče.
Moc ti držím palce ať se tím prokoušeš.......a hlavně CHYBA NENI V TOBE!!!!!!!!!!­!!!!!!!!!! :palec:

 
Almatka
Kelišová 5893 příspěvků 25.10.11 10:58

Ahoj Seafordko,
je mi 30 a mám o 10let starší sestru, která se 5let pokouší o mimino…když začala s IVF, tak jsem se začala s přítelem taky snažit, říkala jsem si, že by bylo fajn, abychom měly prcky nastejno…jenže zatím co já víc než po roce otěhotněla a vše zatím probíhá v pořádku, u ní se zatím nezadařilo. Měla nebo mám výčitky svědomí, že se mi to povedlo a jí ne. Požádala jsem o radu psychologa. Ve zkratce mi řekl, abych nebrala ohledy a nešetřila jí, že jí tím pomůžu víc, než kdybych okolo ní chodila po špičkách. Sestra mi sama řekla, že jí mrzí, že i ona neměla to štěstí, ale sama je v mém těhotenství aktivní, když se dozví o něčem, co by mi mohlo prospět a nebo mě mohlo zajímat, ozve se a předá mi to.

Z toho, co píšeš, cítím šílený blok vůči lidem s dětmi a zdá se mi, jako bys vztahovačně brala cizí děti a těhotenství jako osobní útok. Radím Ti, najdi si člověka, který je profík a pomůže Ti z toho. Naučí Tě jak se mít rád.

Sama jsem měla podobný blok s lidmi, kteří nechápali jaké je to někoho ztratit…kterým nezemřeli rodiče a sourozenci a kterým nezemřelo v podstatě všechno příbuzenstvo. Díky zátěži, kterou jsem si sebou táhla, jsem promarnila 5let svého života, neschopná ničeho. Pomohli mi tady http://www.oshermes.cz a terapeutka mě naučila mít se ráda a přijímat věci, které nemůžu změnit.

Příspěvek upraven 25.10.11 v 10:59

 
zuzimimi  25.10.11 11:13

Ta psychika je vážně mrcha a je pravda,že každá z nás je na téma „děti“ jinak citlivá.Já nemohla otěhotnět přes rok a vím,jak mi dělalo potíže trávit volný čas s těhotnými kamarádkami.Vždycky jsem přijela domu a bylo mi do pláče a manžel mi radil,ať se začnu vídat s těma co děti taky nemají.Moc mi to pomohlo a vyrazily jsme s kamarádkama třeba na 3 dni se cvičením nebo jen tak zapařit…Začla jsem na sebe víc myslet,parádit se…Začla jsem se mít i bez dítěte daleko víc ráda.Dítě jsem pořád moc chtěla,ale snažila jsem si život víc vážit a užívat si ho.Předtím byl sex taky jak povinný,ale od té doby byl pouze,když na něj byla opravdu „chuť“.Za 3 měsíce jsem najednou zjistila,že jsem těhotná a musela jsem otěhotnět těsně před menstruací.A co je velmi zvláštní,že po roce na mateřské se mi tak strašně začlo stýskat po práci a já na pár hodin v měsíci opravdu šla.Teď si říkám jaká jsem byla macecha.Chci tímhle jen říct,že dětičky jsou úžasná stvoření,ale dají i někdy psychicky zabrat.Já netěhotná jsem si taky říkala a představovala si,že toho svýho drobečka nikdy nikomu nepůjčím,ale ta realita je pak taky jiná.Já klidně upřímně napíšu,že si ten čas strávený bez dítěte dokážu skvěle a bez výčitek užít..Takže hlavu vzhůru,najdi nové kamarádky,které děti nemají a nebo už je mají odrostlejší a ZAČNI SE MÍT RÁDA!!Určitě ti to pomůže i ve vztahu k manželovi.Držím pěstě :lol: :lol: :lol:

 
seafordka  25.10.11 11:42

Děkuji vám za vaše názory.

 
burdiška  25.10.11 12:03

Je mi líto,že si procházíš tímhle trápením.
Víš,nemyslím si,že bys obvinovala druhé.Jen ti je smutno z celé situace.Pokud žiješ v takovém okolí,kde nikdo nemá takový problém jako ty,tak těžko najdeš spřízněné duše.Také mi připadá,že se obvinuješ úplně ze všeho,co se kolem tebe děje.
Nechci příliš radit ale začni se věnovat sobě a tomu,co chceš ty a neřeš životy druhých a jestli ti někdo vyčte,že jsi se neculila někomu na miminko,tak ti nestojí za slzy.Zatrplké jsou většinou všechny,co si musí podstoupit umělá oplodnění a když se to stále nedaří,tak se to jen zhoršuje.Víš,mé známé se narodilo dítě,které má zdravotní problémy.Do doby,než se ji to mimi narodilo,tak mě moc radila,jak si to nemám brát moc vážně,že se nám nedaří a docela mě i odsuzovala.Ted,když má její dítě problémy,je úplně stejně vztahovačná,jako jsem byla já.Neunáší,že jiné mají děti zdravé a ona má nemocné.Nesmí se před ní nic říct,aby se jí to nedotklo.Takže si nevyčítej,že hold prostě občas propadneš zoufalství.
Hlavně neposlouchej řeči o tom,až zase tě budou s někým srovnávat a sama to nedělej a bran se.
Připadá mi,že jsi tenhle deníček psala v moc velké depce a mnoho věcí vyznívá a působí dost proti tobě.A abys chodila ode dveří ke dveřím všech maminek z okolí a culila se na prtata,to ti taky moc sil nepřidá.Začni se opravdu věnovat sobě a až budeš mít sama dítě,tak uvidíš,že se ti k těm maminám půjde lehčeji.

 
seafordka  25.10.11 12:17

Víte,vím,že jsem zatrpkla.Moc mě mrzelo,že jedna mamina,se kterou jsem se moc chtěla poznat řekla,že neví,o čem by si se mnou povídala,když nemám děti.Doneslo se mi to tři měsíce po tom,co jsem u ní byla na návštěvě.Marně jsem čekala,že mi návštěvu oplatí a místo toho taková zprával.Moc mě to mrzelo a tím jsem se uzavřela a zatrpkla.Vím,to a moc mě to mrzí.
No a manžel?Je to těžké,dokud se nevěděli výsledky,jak na tom jsme,tak mi jeho rodina dávala dost tvrdě najevo,že já za to můžu,že v jejich rodině nikdy takové problémy nikdo neměl.O výsledcích rodiče neví.Párkrát jsem za tchýní přišla s tím,že ji to povím ale sotva jsem začla,tak mi řekla,že takovým věcem nerozumí a že mám jít za doktory.No takže tam už taky nic neříkám.Víte,a abych se vnucovala někomu,kdo mě už jednou odmítne,to nedokážu.

 
seafordka  25.10.11 12:27

Z Prahy nejsem,bohužel.Jsem z malé vesnice,kde jsem hold bohužel opravdu jedinná,co si prochází umělkem.Takže možnost o tom s někým poklábosit není,jen se vypsat tady.
Má příbuzná je z Prahy a říkala,že tam je snažší se s někým o tom pobavit,není to tam takové tabu a každá druhá si prožívá IVF..Prý je pro mě nejhorší to,že jsem na malé vesnici a mnoho lidí se na umělé oplodnění dívá jako na něco zkaženého a dokonce i tu tradují názory,že děti z umělého jsou divné.Takže mám to tu opravdu super.Asi si pojedu léčit duši do Prahy,kde se na umělko nedívá jako na něco divného.

 
seafordka  25.10.11 12:29

Madlo 82=děkuju za odkaz na Hermes.

 
Anonymní  25.10.11 12:42

Taky se cítím jako ty. Přemýšlím co dál . Má vlastní touha po mimču je veliká . Vina je také na straně manžela. Ted jdu s ním už na 11 pokus a pak si říkám ,že pokud nevyjde asi se rozvedu a budu hledat někoho kdo mi dá děti .Manžel stále odmítá dárce a myslí sám na sebe. On ode mě dostal 11 šancí mít své vlastní dítě ,ale já jsem od něho za ty roky nedostala ani jednu šanci mít své vlastní dítě i když s dárcem . Mám posledních několi měsíců možná i rok na to ,abych mohla mít své vlastní dítě.

Pokud budeš chtít tak napiš odkud jsi a přijela bych na pokec.

 
Peitra
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 25.10.11 12:46
???

Tak v tom případě ber tu známou, jako že se jí „vrazilo mlíko do hlavy“ - to říká moje kamarádka o všech, kdo nemluví už o ničem jiném než o dětech :lol: . Pokud ona nemá taky jiná témata, o čem mluvit, než o dětech, tak je holt duševně chudá :nevim:
To že nemáš dítě přeci ještě neznamená, že jsi nějak méněcenná. Pokud můžu jednu radu, tak zkus zapracovat na svém manželství. Udělejte si hezký večer, nebo pokud je možnost, tak někam odjeťe. Přeci jste se nebrali a nemilovali jen kvuli tomu, že chcete mít děti. Pokud se ti podaří upevnit a zachránit vztah, tak věř tomu, že bude líp. Budeš mít oporu v manželovi a i on v tobě, na to nezapomeň, že i jemu nemusí být vždy do smíchu. Pak určitě zvládnete i to umělé oplodnění a miminko si k vám cestu najde. A jestli se zdaji někomu děti z umělka „divná“, tak tím už se vůbec nestresuj, jsou to vesnický pak. … a to jsem samaz vesnice. Drž se :palec: :hug:

Příspěvek upraven 25.10.11 v 12:51

 
Lotynka
Stálice 93 příspěvků 25.10.11 12:48

Seafordko, ja te chapu. Ja mam mozna podobnou povahu jako ty, jsem citliva az precitlivela,do lidi se dokazu dost vcitit, snazim se nikoho nedotknout atp. JENZE lide proste nejdou vsichni citlivi a vetsina z nas jsme proste strasne sebestredni. Mozna par kamaradek bylo ochotno te vyslechnout ze zacatku, ale ja sama ze zkusenosti vim, ze stokrat nic udolalo vola, zkratka kdyz se porad resi to same, i tu nejvetsi kamaradku to omrzi. Je to smutne, ale opravdu jsi v tom sama a musis se z toho i sama dostat, nikdo ti nepomuze. A co se tyce tchyne - ta asi bude posledni clovek na svete, ktery uzna, ze je chyba v jejim synovi, takze bych to nechala plavat. Pust se do nejakeho konicku, najdi lidi, co ho taky delaji, a na ostatni se vykasli. Jinou radu bohuzel nemam a musi to vse vzejit od tebe. :kytka:

 
Peitra
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 25.10.11 12:58

S Leotýnkou plně souhlasim. Pomocnou ruku najdeš vždycky jen na konci své paže. Bohužel, ale je to pravda :think:
i když je fakt, že by u tebe měli tvoji blízcí tvé zoufalství pochopit a je smutné, že nechápou :nevim:

 
seafordka  25.10.11 13:31

Leotynko a Pietro,kápli jste na to.Prostě tak nějak mě štve,že to pochopení se mi nedostává.Stačilo by objetí a podpora něco ve smyslu:„Neboj se,však vám to jednou taky dopadne.“Tuhle větu bych tak moc chtěla slyšet od rodiny i od mamin s dětma.Ne jen,že se s tím musím smířit a máme si adoptovat.S tím se smířit nejde,když vidíte,že stále ta možnost mít vlastní dítě je.A s tím omýláním problému dokola je to tak.Prostě to omrzí i tu nej nej kámošku.Jenže komu to má člověk pořád hustit,když sám je na to krátkej a neví,co s tím??????
Vím,že si musím pomoci sama a tak jsem ráda,za jakýkoliv příspěvek v téhle diskuzi a podporu.
Děkuju moc :huban:

 
Minki
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 25.10.11 13:46

Seafordko myslím, že holky mají pravdu. Na vysvětlování o umělém a co prožíváš přece můžeš najít spřízněnou duši tady, je to spousta holek co podobným procházejí. A kdo jiný ti porozumí lépe.
Ja jsem z vesnice a i kolem mne je spousta maminek co prošly umělým a neslyšela jsem, že by to někdo řešil. S tou kamarádkou ma Peitra pravdu má asi mlíko v hlavě. Proč se snažíš tchýni něco vysvětlovat, zvlášť když by to možná vyšlo na manželovu hlavu špatně - to nedělej. Opravdu se snaž být s přáteli a s mužem, protože pokud ti na něm záleží neztrať ho. Na vyplakání je místo opravdu tady :andel: Jen prostě opravdu zvedni hlavu a nehledej tu chybu v sobě jsi úžasná ženská co to zvládá a zvládne…uvidíš…

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 25.10.11 13:51

Ahojky.Bohužel taky musim souhlasit že jsou věci a situace kdy si musíš pomoci a podržet sama..
Někdo prostě neví co říci,jinej zas nechce vědět a nebo ho to vědění i obtěžuje. Člověk se nesmí litovat a musí bojovat.Za prvé lítostí nic nedokážeš ani nezměníš a za druhé ta sebelítost lidi prostě otravuje.
Rada asi neexistuje ale zkusila bych nejdříve zapracovat na sobě,na svém vztahu proto že věřím že nic se neděje jen tak a ´pokud vám to ted moc neklape tak bych se nejdříve pořádně zamyslela zda je to jen neuspěchem a nebo zda v tom není i něco více.

Moc ti držim palce at už vše vychází lépe a aby si našla alespon jednu osobu která tě polituje a pochopí a aby si byla celkově ve větší psychické pohodě :hug: .Drž se ono se opravdu jednou povede :hug:

 
Peitra
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 25.10.11 13:54

Tak Seafordko, neboj se, však ono vám to jednou taky dopadne. A na to vem jed. Objetí ti můžeme poslat leda to elektronické :-D :hug:
Jo a ještě jsem chtěla říct, že tohle chápou všechny „normální“ ženské. Ať už podstupují umělé, jsou to snažilky, nebo mámy, kterým to kdysi nešlo. I takové jsou pro tebe nadějí :-)

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 25.10.11 13:54

a myslím si že největší podporu najdeš v lidech co tě neznají a pro to je stvořené emimino.Kde jinde tě pochopí,pohladí a politujou a dodaj sílu než tady?

 
kašlunato  25.10.11 13:55

Tohle opravdu nikdo kdo nemá tyto problémy nemůže pochopit. Když člověk nemůže dosáhnout něčeho po čem opravdu touží tak ho to deptá a zničená psychika pak ničí nejen jeho ale i jeho okolí (i dobrý přítel je bohužel schopen vytrpět jen určité množství sebekritiky, navíc jen málokterá žena je ochotna rozchodit, že jí její dítě snad závidíš nebo dokonce nepřeješ - i když za to jak se cítíš vůbec nemůžeš). Podle toho co píšeš jsi na tom psychicky hodně špatně a určitě potřebuješ spřízněnou duši, která by tě chápala a popovídala si o tom s tebou. Možná by nebylo od věci zkusit vyhledat odbornou pomoc, která by tě psychicky dala trochu dopořádku.
Přeju, ať se tvá nouze brzy přežene a ať brzy znovu najdeš radost ze života.

 
Peitra
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 25.10.11 13:57

kamča.dalmatinka: tobě taky držíme palce, ať ti to dopadne :hug:

Příspěvek upraven 25.10.11 v 13:59

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 25.10.11 14:09

peitro díky :hug:

 
Peitra
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 25.10.11 14:28

Kamča.dalmati: za tohle se neděkuje :lol: Snad se pak dočkám dalšího deníčku, abych se dozvěděla, jak doufám, dobrý výsledek. Drž se :hug:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 25.10.11 14:31

dalšího určitě ale ten konec nezaručuju :lol: ale myslím že pokud se dostanu až k tomu že porodim zdravé dítě ak ten deníček bude super at je to kolem jakékoliv.

 
petull.a1
Zasloužilá kecalka 982 příspěvků 25.10.11 14:39

Seafordko, myslím, že tato diskuse by mohla být pro tebe ta pravá: http://www.emimino.cz/…h-zen-62261/

 
Térouš
Kelišová 7032 příspěvků 25.10.11 15:48

ahojky, pokud budes chtit, muzes se pridat k nam do psychiky, pisem si pod denickama psychika snazilky…

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 25.10.11 18:41

boj s neplodností je záhul na psychiku jak prase, vím o čem mluvím

přeju ti hodně sil a hlavně, ať se ti to podaří překlopit do pocitu, že se z toho můžeš něco naučit - o sobě, o partnerovi, atd.

a na konci bude ta odměna :wink:

 
Anonymní  25.10.11 18:43

Já otěhotněla až po 5 letech a díky um. oplodnění.A na zákrok jsem šla s tím ,že je to úplně jedno jak to dopadne a užívala jsem si to jako dovolenou s lenošením.A ono se to povedlo.Co se týká dětí : když jsme je neměli,tak jsme si je " půjčovali" od mých sester na víkendy.To mě drželo nad vodou abych se z toho nezbláznila.Zkuste to také.Nevzávejte to.Taky se dočkáte

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 25.10.11 19:12

Seafordko, připadá mě, jako bych to psala já. Také jsem poznala, že v nouzi nemám přátele, vlastně ani sestry a rodinu.

 
seafordka  25.10.11 20:23

Děti si pujčuji,je to super mno ale pak je tady takové prázdno,když odejdou.Celý dům je s dětmi veselejší ale jak říkám,po jejich odchodu je tu zase to stejné prázdno jako pře jejich pujčením.Hlídala jsem i dětičky v cizině jako au-pair,takže jsem si dětiček od druhých užila habaděj a o to víc,mě pak mrzí,že svoje nemáme i přes veškeré snažení.Pujčila jsem si i malou holčičku od švagrové těsně před posledním KETEM,byla jsem fakt suprově naladěná a v pohodě.Pak jsem v době čekání na výsledek tu měla neteřinku,takže jsem neměla čas na to myslet no ale ouha,zase se nezadařilo.Mys­lím,že mám imunologický problém,proto se to neuchytí.

 
bořková
Extra třída :D 10635 příspěvků 25.10.11 22:07

Ahoj, je mi moc líto, co si prožíváš a že kolem sebe máš takové lidi! :cert:

Já sice patřím k těm šťastnějším :oops: , ale tak nějak chápu, rozumím, jak se cítíš…

Chci ti jen ze srdce popřát, ať jsi šťastná, ať to všechno brzo vyjde :hug: Určitě to není tvoje vina :twisted: a zasloužíš si štěstí!

 
eliska2011
Kelišová 6107 příspěvků 1 inzerát 25.10.11 22:11

ahoj ja sem se snazila s pritel nastesti jen pul roku o miminko(tim te nechci nastvat), ale v mem okoli je jedna co jim to neslo 5let. sla na oplodneni a na podruhe se povedlo a ma dvojcatka uz maji rok a neco pak je jetse druha ze stejne vesnice je ji tak nejak jak tobe a taky se snazily dlouho byli trikrat na umelem a nic.vsem nam vycitala ze my mame a ona ne prestala se snama bavit a hazela na nas spinu pak si nasla konicek masirovani a jak na to uz tolik nemyslela tak do pul roku cekala prirozene miminko a to jeste podotykam ze byli na testech a zjistili ze jeji manzel ma jen 2%dobryhc spermii a u ni ze je na vsechny spermie alergicka ze je zabiji.a jak na to prestala myslet tak se stejne zadarilo a ted ma trimesicni holcicku.ja sem byla taky upnuta na to jak chci dite a pri kazdem naznaku sem si delala test.pak sem se na to vyprdla a snazila se neco delat jen nemyslet na mimi a taky se povedlo i kdyz je to tezky boj na to myslet kdyz to vazne chces.jen me mrzi ze tve radoby kamaradky jsou sprominutim svine.a manzel se k tobe taky nechova pekne kor kdyz je vina na jeho strane.ale urco byhc to jeste nevzdavala a smanzelem to zkusila nejak probrat.i kdyz je to tezky takze preju hodne sil jak fyzickych tak psychyckych:-)

 
eginka
Kecalka 455 příspěvků 25.10.11 22:43

Ahoj seafordko, mam v mojom okoli par, ktorym tiez neslo otehotnet. Problem nasli v chlapovi, ale k mojemu prekvapeniu oni sa rozchodli pre adopciu, a zacali chodit na specialne treningy atd. Vraj musia preist spustu psychickym testam. Ale hlavne na tom je, ze nezufali a isli dalej. Do konce s usmevom hovoria, ze hned po adopcii mozno otehotneju :-)

Vsetko ostatne uz tuna holky napisali. Na konci kazdej zivotnej prekazky clovek je vzdy silnejsi. Takze hlavu vzhuru :-)

 
Kamka33
Závislačka 2616 příspěvků 26.10.11 02:43

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem to mé nejlepší kamarádce neříkala, protože jsem věděla, že se snaží o dítě s partnerem už moc roků. Až pak ona sama se začala ptát na mé těhotenství, tak jsem s ní o tom mluvila. Příjde mi naprosto přirozené, netrápit ženu toužící tak moc po dítěti mým radováním se z dítěte. Takže Seadforku plně podporuju v tom, že nechce chodit do porodnice a vidět jiné miminka. Proč by měla? Když ji to trápí. Měla jsem období, kdy jsem moc toužila po dítěti a nemohla jsem se na děti vůbec dívat, zakázala jsem si to. Nemusela jsem prožívat chvíle zmařených pokusů o otěhotnění, teda pokud nepočítám pár menstruací, které už nebyly vítány. Ale i tak soucítím se Seadforkou a moc jí přeju, aby ten uzlíček jednou v náručí mohla držet. Pokud bys chtěla, ráda se stanu tvou kamarádkou, aby ses necítila tak sama :kytka:

 
seafordka  26.10.11 04:42

Holky moc vám díky,za povzbudivá slova.
S manželem je to takové na draka nejvíc od doby,co ví,že je neplodný.Stal se z něj necitelný člověk.Běda jak bych začla brečet,že mě bolí,že nemáme děti,to se sebere a jde pryč.Já mu nevyčítám,že je mít nemůže,jen mě jde o to,aby mě aspon objal,když se umělý nepodaří ale on táhne do hospody a já tady bulím.Ti,co to vědí,tak řeknou,jak já ho musím chápat,že je to pro něj těžké.Já ho chápu ale přece to nejde jen pořád,aby to chápání šlo jen z mý strany.A přeci po nevydařeným umělým nemusí letět hned do hospody.Čekala bych,že bude aspon v tuhle dobu se mnou,že si budeme navzájem oporou ale on prdlajz,táhne pryč a já jsem na tu bolest sama.Nedávno mi oznámil,že další z okolí jsou v očekávání,no samozřejmě jsem začla bulet a on mě řekl,že zase vyvádím,že to není normální at se jdu dát vyšetřit.Víte ale když tohle se vám opakuje pořád dokola už 4 roky,tak to opravdu už si říkám,jestli má cenu s takovým manželem zůstávávat.Jo a stejný názor má i jeho maminka,že jsem jen hysterka,co to přehání.

 
Peitra
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 26.10.11 07:53

Jeho maminka bude taky asi histerka, která nemá nic lepšího na práci, než se zastávat synáčka a plést se vám do života. A to že jde chlap do špatný zprávě do hospody je u nich celkem normální reakce, ten můj to dělal taky. Až jsem jednou špatnou zprávu jen zavolala a šla do hospody já. Pak seděl doma a netušil co to jako má znamenat :lol: A teď už v pohodě, asi mu to došlo

 
seafordka  26.10.11 09:05

PEITRO
ted jsi na to kápla.To mě nenapadlo,namastit mu to zpátky.
To já jsem si myslela,jak ostatní chlapi ty svý ženský podporujou a drží za ruku…no tak to jsem pěkně naivní. :-P :lol:

 
seafordka  26.10.11 09:19

KAMKO33
Každý člověk je jiný a ty jsi citlivá duše.To mě moje nejkámoška vypisovala dost do detailů všechna vyšetření.Třeba i v 11 večer mi psala,jak ji je.No pak už jsem to nevydržela a napsala ji,že mě to zranuje,že je super,že je v tom ale že mě to zranuje nejvíc proto,že jsme otěhotněli ve stejnou dobu.Hold já měla ZT.Pak jsem ji poprosila at mi píše i jiné věci a nebo,že si dáme pauzu až se seberu,tak se zas budeme setkávat častěji.No naštvala se a napsala mi,že jsem závistivá a nepřeju jí štěstí.Pak jsme se pohádali a pak mi za půl roku poslala na email fotky syna a dožadovala se mého tlf čísla.Probulela jsem to,mohla si ty fotky ušetřit a napsat mi i bez těch fotek,to bych ji i ráda kontaktovala.No myslím,že prostě jen mě musela dát najevo,jak ona je štastná a já ta závistivá potvora.

 
seafordka  26.10.11 09:48

Ještě k těm kamarádkám.
Do doby,než co měli prcky,tak jsme jezdili na výlety,šli na kávu ale sotva měli prcka už se nešlo nikam.Pokaždé mě řekli,že ted mají to malé a musím přijít k nim domů,kde jsem jen seděla a koukala.....Pokaždé jsem se musela přizpůsobit já jim a tomu,že je tam to dítě.Že by třeba vrzli malýho někam na hlídání a my šli spolu na večeři nebo si zatancovat,to ani náhodou.To jen jsem absoluovala krmení,přebalování a procházky po parku s kočárkem.Tak jsem se prostě zasekla a řekla si,že at se teda jednou některá přizpůsobí mě no a bylo zle a v nejhorším i po kamarádství.

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16883 příspěvků 26.10.11 14:01

Naprosto vím o čem píšeš,i když u mě to bylo kvůli jinému trápení,ale ono je to nakonec jedno. Měla jsem ale štěstí,někdo s vyšší mocí ke mě seslal dvě úžasný bytosti a tím mi dal druhou šanci. Moc ti přeji, aby se to stejné přihodilo i tobě. :hug:

 
BaraF
Závislačka 2738 příspěvků 26.10.11 14:58

Situaci nezávidím.
Ale nechápu nadpis tvého deníčku. Ty snad hledáš přátele? Z toho co píšeš mi plyne, že jsi udělala všechno pro to abys o ně přišla (stejně jako o práci, manžela a sebeúctu), že o ně nestojíš a že kromě tvé umanuté potřeby být matkou ti na ničem jiném momentálně nezáleží.
Pokud se potřebuješ vykecat, jsi tu správně. Pokud chceš lítost tak se ti jí tady taky od virtuálních „kámošek“ jistě také dostane, ale na tu ve tvé situaci „sere bílý tesák“.
Přítel je ale někdo úplně jiný, toho tady jen tak nepotkáš.
Seber se, začni třeba u psychologa, ten ti řekne, že problém je především v tobě a nikdo jiný ti z té bryndy nepomůže když sama nebudeš chtít.
A udělej to rychle než i manželovi dojde s tím tvým sebelítostným závistivým bulením definitivně trpělivost.

 
jaroleto
Povídálka 14 příspěvků 26.10.11 18:34

Toto není problém tvých přátel, ani rodiny, to ty se s tím musíš poprat takovým způsobem, abys mohla žít opět šťastný život. Já myslím, že lidi si vybírají za přátelé takové osoby, se kterými je jim dobře, se kterými se zasmějí, sdílejí radosti i strasti. Pokud vyzařuješ energii - já jsem chudinka jediná na světě a všichni mě litujte, nikdo mě nemá rád - tak to bohužel bude mít opačný účinek. Nám se s mužem nedaří otěhotnět taky několik let (6), před ním jsem ale brečela kvůli tomuto jen jednou a před ostatními mě to zatím tedy vůbec nenapadlo (první 2 roky jsem o tom neříkala nikomu kromě sester). Takže na rodinný život a přátelé to nemohlo mít dopad. Jasně že s tím taky bojuju, mateřské pudy jsou silné kafe, ale přece tim nebudu válcovat všechno ostatní :-D takže přeji nám oběma hodně úspěchů :hug:

 
burdiška  26.10.11 19:56

Nemyslím,že by z pisatelky této diskuze čišila sebelítost.Jen prostě ji mrzí momentální situace.To spíš tady z těch dvou z vás,co jste dnes psali čiší machrovina na entou.Taková,co srovnává sebe s ostatníma,stojí za velký kulový.Prostě vidíte to jen svým pohledem a neumíte se vcítit do druhého.Myslím,že pisatelka deníčku to zvládne :palec: No a popravdě řečeno,myslím,že není nic špatnýho na tom,když si člověk v rodině zaslzí,přece od toho je to rodina a u kamarádek taky.A pokud to nějaký vadí,tak to není kamarádka do deště ale jen slépka,co opravdu stojí za prd.Seafordko,pros­tě ti život přinesl něco,díky čemu otevřeš oči a ujasníš si,co chceš a pak věřím,že budeš štastná.
A k tomu fnukání…mám kámošku,co měla problémy s drogama a když se na to vykašlala,měla stavy šílený a bulela denně a nikdy mě nenapadlo se na ni vykašlat.Prostě jsi měla kolem sebe lidi,kterým jsi chtěla vyhovět a moc na sebe nemyslela,pak přišel ten problém s dítětem a začla jsi myslet víc na sebe a zjistila,že hold,že se musíš obklopit jinýma lidma a to hold bude chvílit trvat.Jo a nejsi závistivá,koukni se na diskuze tady na emiminu,kde je takových jako ty spousta a každá má s tím problém,že hold těžce nese mateřství jiných.Takže bud v pohodě,nejsi zlá.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »