Vada jménem dospělost.

Marrca  Vydáno: 04.01.07

Jelikož největší zábavou mé šestiměsíční dcerky je koukání z okna, trávím teď u něj docela dost času. A právě včera při postávání u okna s Nelinkou v náručí jsem zpozorovala maličkou holčičku běžící k dětskému hřišti. Z hrůzou jsem sledovala, to zhruba dvouleté dítko, řítící se k silnici, která je dělila od hřiště.

Během chvilinky jsem si s úlevou oddechla. U holčičky se objevil človík, který její pohyb plně kontroloval. Před silnicí ji přidržel za kapucku, a když se oba rozhlédli, přešli na druhou stranu k hřišti. Píšu záměrně človík, protože jsem si marně lámala hlavu, zda je to dospělý, čili případný tatínek té holčičky, nebo dítě, snad bratr? Z pátého patra to totiž nebylo zcela zřetelné. Došli k dětskému hřišti a já zpozorovala, jak človík vytáhl z kapsy leták a začetl se v něm. Hm, tak to bude spíš tatínek, uzavřela jsem své mudrování, položila Nelinku a pustila se do vaření.

Po chvilce mě od škrábání brambor vyrušil jekot. Mrkla jsem z okna a viděla onu holčičku ležící na zemi v písku a mávající rukama, nohama a šťastně křičící. Na tom samotném by nebylo nic zvláštního, ale velice mě překvapilo, že človík, který před chvilkou studoval reklamní letáky, se válel vedle ní v písku, ležel chvíli na břiše, chvíli na zádech a dělal přesně to co ona holčička, pak si oba sypali písek na hlavu, za chvilinku byl človík na čtyřech a holčička na něm jezdila. Pak oba chvilku odpočívali vleže na kolotoči. A při odchodu si oba probrouzdali louži. Takže tatínek to určitě nebyl, vypadalo to spíš na brášku.

Hřiště osamělo, ale jako by vzduch kolem byl nabyt štěstím té holčičky. A já si v tu chvíli přála jedno jediné. Dokázat si jednou takto hrát se svojí dcerou. Jako matka. A zároveň jsem skoro s jistotou věděla, že to nikdy nedokážu. Že nedokážu přijít na hřiště a bez ohledu na sousedy nakukující z oken paneláků, sebou praštit vedle své dcery do bláta, nebrat ohled na to, že budeme špinavé, nedělat si starosti s tím, jestli nastydneme, nekoukat na etiku a nebát se, zda se zrovna někdo nedívá. A že i kdybych to dokázala, tak si to vlastně dnes v naší společnosti nemohu dovolit. V té společnosti, která hlásá, jak důležité je, aby byly děti šťastné a zásobuje je hračkami, které jsou výkřikem poslední módy. Opravdu by mě zajímalo, jak by se asi tvářila ta společnost, která považuje za nejdůležitější si s dětmi hodně hrát, hodně se jim věnovat, kdybych sebou uprostřed jednoho uplakaného lednového dne praštila do bláta, sypala si písek na hlavu, honila se s dcerkou po čtyřech a válela sudy v loužích. Asi by mě tvrdě odsoudila. I já rozumem chápu, že tohle dělat nemůžu, i když bych srdcem strašně moc chtěla, protože vím, že moje dítě by bylo v tu chvíli nejšťastnější na světě. Bohužel, i když by stačilo k jeho štěstí tak málo, má smůlu, protože já mám jednu velikou vadu, jsem prostě DOSPĚLÁ!

Tak snad jednou až mi moje holčička přijde domu špinavá, mokrá a třeba i s roztrhaným oblečením, ale se zářícíma očima, snad jednou nezhasnu plamínky v jejích očích tím, že ji vynadám vlastně za to, že si hrála. Doufám, že si navždy uložím do paměti obrázek, jedné malé holčičky, která včera odcházela z hřiště určitě strašně špinavá , ale hodně moc šťastná. Když tak mi ji Nelinko jednou připomeň.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Marki
Zasloužilá kecalka 695 příspěvků 04.01.07 23:48

Jó Marrco, popsala jsi přesně to, co v poslední době cítím čím dál víc. Dneska jsem seřvala syna za to, že rozsypal cukřenku. Štve mě, že každá procházka je vidět na synových kalhotech i bundě. Ale zároveň sama sebe uklidňuju, že je to úplně fuk, když máme pračku a sama sebe nemám ráda, když si uvědomím že si se svým synem nedokážu hrát tak jak to dítě potřebuje. Prostě to už neumím, ale snažím se myslet na to, jak svět vidí dítě. Jenže to stejně nestačí.
Ahoj Markéta a Mareček (1.5 roku)

 
straka
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 04.01.07 23:58

Moc pěkně jsi vylíčila svoje pocity i tu příhodu. Úplně Ti rozumím, jenže mám stejnou vadu jako Ty… Chci pro svoji holčičku jen šťastné dny, ale taky bych se s ní v lednu neválela v blátě. I když sama sebe štvu, pořád malou kontroluju, otírám, meju ruce, čistím kalhoty, peru… A je mi jasný, že ti prckové tohle neřeší a je pro ně důležitý ten moment, kdy jsou šťastní, i když třeba špinaví. Neumím si poručit, jsem zkrátka taková.
Radka a Eminka

 
petrch
Stálice 73 příspěvků 05.01.07 08:36

Ahoj,

ještě že jsem tatínek a ne maminka, takže nejsem 100% vadnej, ale nějaká procentíčka nevadnosti mi zbyla. :o)
Každopádně doporučuji k sypání písku na hlavu použít pískoviště, které je dál od místa bydliště. Ideální je desítky až stovky kilometrů. Tam odpadá frustrace z toho, že se denně budete setkávat s lidmi, „kteří to viděli“.
Druhá možnost je řádit doma, i když tam doporučuji namísto písku používat jiné metody. Co třeba polštářová bitka? Prostě není to snadné, ale dospělost je tu od toho, aby se překonávala :)

Petr

 
Ivik4
Závislačka 3152 příspěvků 05.01.07 09:18

K tomu mohu napsat jen jedno: místo manžela mám doma asi třetí dítě :), takže v tomhle naše děti opravdu nestrádají. Mám pocit, že kdyby to děti chěly, tak tatínek ani na minutu nezaváhá a do toho písku sebou práskne. Loni v zimě chodili se synem domů v takovém stavu, že si tu svoji chvilku štěstí určitě užili dosytosti.I u mě občas přijde ten pocit,že „zase budu prát“, ale někdy - a jsem za to ráda - převáží vzpomínka na mé dětství a mávnu rukou nad jedněmi špinavými tepláky a botami a jsem ráda, že moje děti snad jednou také budou mít na co vzpomínat! :)  

Ivča a kluci

 
Jituska
Zasloužilá kecalka 896 příspěvků 05.01.07 09:57

Marcco,tys to tak hezky napsala!já jsem o tom taky hodněkrát přemýšlela,žeje škoda,že už jsem vyrostla,ale stejně si myslím,že když jsou děti,tak se leckterej rodič s nima zase na chvilku do dětsví vrátí.Vždyť co jinýho jsou společný převlíkání panenek,čtení pohádek,stavění s kostkami,v zimě sáňkování(jak jsem se těšila,až se budu moct maskovat dítětem a zase si zařádit),sněhu­lák,návštěva divadla nebo cirkusu-prostě není potřeba se zebe dělat třeštiprdlo,aby nás dítě občas bralo,že jsme naladěný na stejnou vlnu.A mezi náma,na zahradě u babičky nebo na prochajdě,kde nikdo není nebo i doma se s děckama válíme,lechtá­me,kutálíme a vyvádíme psí kusy.Bohužel to není tak často,s tatínkem je to jiná,ten má hlavně úžasnou fantazii a nemá tak silnej ochranářskej pud jako máma,takže když občas vidím,co manžel s dětma vyvádí,tak radši odcházím z pokoje:)
A neboj,dítko si na tyhle chvilky řádění a štěstíčka najde i kamarády a ty jseš pak ta,co naoko kárá(já si na to dávám bacha a nikdy kvůli tomu scény nedělám-teda,snažím se,já za to byla jako malá bitá),ale mělo by vědět,že si má dávat pozor,že se to samo nevypere.Dokaluží dovoluju chodit,ale jen v holínách a vybavím se na to venkovním oblečením,který mi nevadí,když se zničí.Ale mělo by zase chápat hodnotu věci a práce.
A máma je přece ta veliká otevřená náruč,co pofouká každý bebínko,co tady je vždycky a i když je naštvaná nebo kárá nebo nemá dobrou náladu,tak je to taky jen člověk a nemusí se pořád snažit fungovat na 100%,ty děti to tak nějak chápou.A máma je taky od toho,aby dala hranice a mantinely,ono je to pro  budoucnost dítka moc dobrý,aby vědělo,co se může a co ne.
Jitka,Barunka a Vojta z Růzňat

 
eviska22
Ukecaná baba ;) 2008 příspěvků 05.01.07 11:42

Marcco,moc hezky jsi vystihla dnešní situaci,respektive společnost.I já se musím přiznat,že občas šílím nad špinavýma věcma svojí holčičky.Je sice ještě malinká,(15měs)Ale s chutí na sebe vyleje kakao a je děsně šťastná z toho,jak je bílé tričko najednou hnědé…atd..mrkev,pí­sek,to všechno slouží k obveselování těch pidi človíčků.Dřív by pro mě bylo nepředstavitel­né,lehnout si do písku,nebo jen tak blbnout venku.Doma,to ano,nikdo mě při tom nevidí a směšná můžu přijít maximálně tak manžovi…Ale před lidma…ne,to ne.Ale teď si uvědomuju,jak jsem vlastně hloupá a zaujatá.Každý byl dítětem,tak proč si nezachovat to nejhezčí,co jsme měli?Tím myslím,tu dětskou bezprostřednost. Budu se snažit nekoukat na to,co si myslí okolí,ale moje dítě.A když mi někdy řekne:,,mamin­ko,pojď,půjdem dělat andělíčky do sněhu''Obleču si teplejší svetr a hurá na to.A budu ta nejšťastnější máma pod sluncem,protože dokážu rozsvítit jiskřičky v očích svého dítěte.Držím nám všem palce,aby jsme se alespoň na nějakou chvilku dokázaly vrátit do dětství 

 
Marrca
Zasloužilá kecalka 996 příspěvků 05.01.07 20:00

Jo jo holky, chápeme to všechny stejně, asi také budu jednou chodit na procházky do lesa, kde nikdo není a alespoň na chvilku se budu snažit proměnit se v rovnocenného partnera své holčičky, čili v dítě. Je zvláštní, jak se ty malé dětičky celé dětství touží stát dospělými, aby se pak celou dospělost závistivě ohlížely za dětstvím. Mějte se všichni bezprostředně krásně.
Markéta a Nelinka (skoro 7 měsíců)

 
babule  05.01.07 20:16

Tak já jsem asi vadná dospělá, protože se v písku klidně vyválím. Vzhledem k tomu, že už jsem starší maminka - je mi 41 a mám tříletého syna, dávno neřeším názory mého okolí. A neřešila jsem ho ani když mi bylo 20 a měla jsem své 2 starší děti. Nikdy nezapomenu na výraz mé kamarádky, kterou jsme s pistolkama „přepadli“ u stánku ( plného lidí), kde prodávala.  Děti si zaslouží bát šťastné a nějaké umazané gatě, písek ve vlasech… prostě paráda.

 
Marrca
Zasloužilá kecalka 996 příspěvků 05.01.07 21:11

Babule SUPER, jen víc takových matek. Máš můj obdiv.

 
laura
Zasloužilá kecalka 902 příspěvků 07.01.07 18:26

tak my jsme asi také trošku divnější-už před malého narozením jsme si s manžou řekli,že nebudeme řešit rozlité pití, umazané oblečení, nadrobené jídlo a máme tak i uzpůsobený byt-žádné koberce krom kousku v pokojíčku na hraní,ale tam se stejně nebaští.  Pravdou ale je,že když jsem v létě nechala malého cachtat se v louži, tak kolemprocházející maminka s dítětem nechápajíc koukala a komentovala slovy, že to by si její dcera mohla teda zkusit jen jednou být takhle nevychovaná. Malému jsou 2,5roku a v pískovišti se rochníme všichni-táta i já-jsme ještě s jedním tatínkem a jednou maminkou jediní ze všech,kteří tam chodí, co si s dětmi vlezou dovnitř pískoviště, ostatní rodiče čtou noviny a dítka instruují z lavičky. Ovšem když manža s malým blbne doma, také raději odchází, neb na ty krkolamy,co dělají, já nemám žaludek ani nervy :-)
 laura

 
petrch
Stálice 73 příspěvků 27.01.07 22:20

Ahoj,

dneska jsem si vzpomněl na tenhle deníček a musím přípsat komentář.
Byli jsme dneska s Barčou sáňkovat a sáňkovali jen tatínkové. Jeden si dokonce střídal s různejma klukama různý modely bobů. Ale ani jedna přítomná maminka. No, vaše chyba, byla to legrace :o).

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele