Vánoční překvapení II.

eiteews  Vydáno: 22.07.16

Druhý deníček měl být o porodu našeho syna. Ale opět jsem se trochu rozepsala, takže zatím jen průběh mého těhotenství. :-)

Začátek nového roku byl hektický. Hlavně pracovně. Prvního dubna jsem měla nastoupit na vyšší pozici a převzít vedení menší kanceláře s pěti lidmi. Zaučovala jsem dva nováčky, předávala svou práci jedné kolegyni, učila se od druhé a zároveň normálně plnila své běžné povinnosti.

Soukromě jsem si užívala „volnosti“. První otěhotnění, pro mě zcela nečekaně, vyšlo hned první měsíc. Trochu mě to zaskočilo. Myslela jsem si, že to bude chvíli trvat. Teď mi zase bylo od žaludku dobře, mohla jsem si dát občas sklenku vína, nebyla jsem unavená. Hodně jsem si toto období užívala. Věděla jsem, že bude trvat jen pár měsíců. Brala jsem to jako rozlučku se životní etapou, kdy se starám jenom sama o sebe.

Zdravotně jsem byla po prvním zamlklém těhotenství v pořádku. Nežila jsem v panice, že by se mělo opakovat. Byla jsem si víceméně jistá, že jsem si to způsobila sama. Poprvé mi bylo poměrně nevolno od žaludku. Řešila jsem to pitím máty. I vícekrát denně. Nevěděla jsem, že je máta v těhotenství ve větším množství nevhodná. Tento fakt mě uklidňoval, protože jsem si říkala, že podruhé už ji pít nebudu a žádnou jinou příčinu potrat neměl.

Dnes si myslím, že problém byl hlavně v psychice. Nebyla jsem ještě na dítě připravená. Samozřejmě jsem ze dvou čárek na těhotenském testu měla radost, ale pořád tam vzadu v hlavě bylo nějaké ale. Dnes už s klidem můžu říct, že to bylo dobře. Mohla jsem si zkusit zajímavější práci, lépe placenou, srovnala jsem si myšlenky. Nikdy mě pak nenapadlo, že bych kvůli dítěti o něco přišla.

S manželem jsme se dohodli, že se o dítě opět pokusíme až po třech proběhnutých cyklech. Ty mé ovšem v té době trvaly i 45 dní a první menstruaci po revizi jsem dostala až za dva měsíce. Čekání se tedy protáhlo skoro na půl roku. Na gynekologii jsem chodila do reprodukčního centra. Měla jsem ale hodně rozumnou paní doktorku, která mě ani manžela na žádné vyšetření nehnala.

Šla jsem jen na genetiku. A to spíše abych věděla, na co si mám v budoucnu dávat pozor. Máme v rodině poměrně dost dědičných chorob. Zjistili mi pouze sklon k trombofilní mutaci nějakého nižšího stupně, která by ovšem na otěhotnění neměla mít větší vliv.

Zhruba čtyři měsíce po revizi jsem dostala velmi nepříjemný výtok. Pro jistotu jsem šla na gynekologii. Mou lékařku zastupoval primář onoho centra. Velmi se divil, že jsme nebyli na žádné konzultaci, ani žádném vyšetření. Řekla jsem mu, že jsme si to nepřáli a pokud do půl roku neotěhotníme spontánně, ukážu se. Bohužel nebyl jediný, kdo nás k vyšetření tlačil. Naše rozhodnutí velmi nelibě nesla i moje dlouholetá kamarádka.

Já si byla jistá, že nám opět vyjde první pokus. Už jsem tušila, kdy mám ovulaci. Taky jsem se srovnala s myšlenkou nevolností. Tyhle ženské věci mám přes kopírák stejné jako moje maminka. A ta celý život vzpomínala, jak se mnou prozvracela celé čtyři měsíce. Zařekla jsem se, že já budu výjimka a nebudu ani jednou. Myšlenka to asi byla opravdu silná a já za celou dobu těhotenství opravdu ani jednou nemusela.

První pokus nám opět vyšel. V době, kdy jsem již byla těhotná, jenom to ještě netušila, mi kolegyně dávala ovulační papírky, že je již nepotřebuje, že by se mi třeba mohly hodit. Se stejnými slovy jsem je o pár měsíců předávala já kamarádce, která je v té době také již nepotřebovala, i když o tom ještě nevěděla. Nedávno jsem se jí ptala, jestli je ještě má, kdybychom si všechny chtěly dát druhé kolo. :-)

Jak probíhalo těhotenství? Doteď mám tendenci říkat, že de facto normálně. I přes všechno, co se dělo před, během i potom, jsem si nepřišla nijak výjimečná. Je tolik žen, které na tom jsou mnohem hůř. Díky předchozímu nepovedenému těhotenství jsem dostala pro jistotu na měsíc Utrogestan a šla na jeden ultrazvuk navíc. Úplně jsem se uklidnila, až po rychlém ultrazvuku k určení stáří plodu kvůli NT testu. Kdo četl první deníček, ví proč.

Absenci nevolností v prvním trimestru nahradily silné svědivé výtoky. Občas už jsem nevěděla, jak si sednout, nemohla jsem spát, jednou i dojít z práce domů. Ale začala jsem chodit doma naostro, co nejvíce nosit sukně, vyhodila veškeré intimky a hlavně držela protiplísňovou dietu bez bílé mouky a zvláště cukru.

Vše zabralo během několika dní, a já tak nenásilně za první tři měsíce shodila dvě kila. V druhém trimestru mi trochu kolísal tlak a dvakrát jsem omdlela. Naštěstí jsem se nijak nebouchla, ani nebyla v bezvědomí. Začala jsem s sebou nosit vodu a kdykoliv jsem se cítila divně, ihned si sedla. Klidně i venku na zem.

Trochu nečekaným překvapením byla těhotenská cukrovka. Pití glukózy jsem se krapet bála. Kamarádka pořád vyprávěla, jak to bylo hrozné. Moje gynekoložka naštěstí posílá do velmi příjemného centra, kde je každé mamince k dispozici postel s polštářkem i dekou.

Myslím si, že je toto vyšetření nastávajícími maminkami zbytečně hororizováno. Drink i nalačno se dá v pohodě vypít. Čekání je možná trochu zdlouhavé, zvlášť na tvrdých židlích, ale v mém případě jsem si první půlku vleže četla a druhou prospala.

Týden po tomto vyšetření jsem byla objednaná do poradny. Předpokládala jsem, že kdyby výsledky nedopadly dobře, budou mi od lékaře hned volat, takže jsem tam šla v klidu. Jaké bylo mé překvapení, když mi paní doktorka sdělila, že třetí hodnota je nad normou, a že mě odesílá na diabetologii.

Popis mého několikaměsíčního života s cukrovkou by vydal na vlastní deníček. Možná jej časem napíšu. Jsem spíše optimista a hodně praktická. I tuto nepříjemnost jsem brzy zvládla. Alespoň jsem častěji chodila na kontroly a ultrazvuky, což mi plně vyhovovalo.

První měsíc těhotenské cukrovky jsem hubla. Další měsíce moje váha zůstávala stejná, ale miminko přibíralo. Pocit, že hubnu, ale dítě je v pořádku, byl příjemný. Od puberty jsem měla strach, že v těhotenství hodně přiberu a už to neshodím. Nikdy jsem nebyla tlustá, ale ani extrémně vyhublá. V rodině jsou všichni spíše baculatější. Takto jsem nakonec odcházela z porodnice a byla o pět kilo lehčí, než když jsem otěhotněla.

Jak už jsem jednou psala, tvrdím, že vše v životě má svůj důvod. Nadneseně si myslím, že jsem si cukrovku sama přivolala, abych moc nepřibrala. Nakonec dieta mě nijak neomezovala a teď se tak víceméně stravuji dobrovolně. Po prvních čtrnácti dnech, kdy jsem ji začala držet, jsem kromě toho najednou měla i více energie a byla méně unavená.

Celou dobu jsem chodila do práce a na mateřskou odcházela až šest týdnů před porodem. Hodně lidí z mého okolí včetně mé dlouholeté kamarádky již od prvního omdlení naznačovalo a později i tlačilo, ať zůstanu doma. Já si to ovšem nedovedla představit. Zbláznila bych se.

Nejsem žádný workoholik, ale v práci mi bylo fajn. V kanceláři byla vždy dobrá atmosféra. Kvůli prvnímu potratu jsem ovšem těhotenství tajila až do poloviny pátého měsíce. Poté jsem kvůli pár organizačním změnám šla s pravdou ven. Ale ještě na začátku šestého měsíce na mně nebylo nic poznat.

Klidu na mateřské před porodem jsem si nakonec užila jenom 11 dní. Ovšem o tom bude až další deníček. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.3 bodů
 Váš příspěvek
 
MiaRimonta
Ukecaná baba ;) 1174 příspěvků 22.07.16 00:45

Trošku chaoticky podle mně napsáno, ale zaraží mne 2 věci. Píšeš, že jsi na první mimčo připravená nebyla a o 6 měsícu později kdy jsi otěhotněla podruhé už ano? Cukrovku jsem si přivolala sama - tohle mně víc než pobavilo :lol:. Deník jen o těhotenské cukrovce prosím už né jinak já napíšu záživný deník o štítné žláze v těhotenství :D.

 
Judithkaj
Zasloužilá kecalka 643 příspěvků 22.07.16 06:16

To je materiál…kecy, smyšleniny a zase kecy. Za potrat může máta, maminka zvracela, ty budeš taky, o cukrovce fakt už raději nepiš. Chaos, zmatek a ta tvoje kamarádka Tě má myslím docela dost. A jestli ne, tak bude po tom, co jsi tu napsala.

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 22.07.16 07:58

Me to prijde naopak zajimavy, zvlast jestli pani kvuli gyn. problemum snizila konzumaci cukru a pak stejne cukrovku mela :nevim: A obdivuju, ze ten zivotni styl drzi. Za mne jedine takhle holky :palec:

 
Misel02
Závislačka 4248 příspěvků 22.07.16 08:36

Moc pěkně napsáno a snad porod bude rychlej už se moc těším na další deníček :-)

 
eiteews
Povídálka 33 příspěvků 10 inzerátů 22.07.16 11:08

Děkuji za všechny komentáře i kritiku.

@MiaRimonta Spojení „nebyla připravená“ asi nebylo nejlíp zvolené. Spíš mě první těhotenství zaskočilo. Nečekala jsem to tak brzy. Možná se lekla, jestli to zvládnu. Ale dítě jsem samozřejmě chtěla a potrat oplakala. Co se týče toho přivolání si cukrovky. Věřím, že většina nemocí má základ v psychice. Docela mě ovlivnila knížka „Zaříkávač nemocí“ od Jana Hnízdila. Ale asi je pravda, že ne všechno a ne všechny mé myšlenkové pochody by musely být prezentovány v deníčku.

 
Jitusee
Echt Kelišová 7855 příspěvků 22.07.16 11:27

Víc než optimisticky na mě pusobís nezodpovědně, píšeš že na druhé už si připravená byla, ale stejně ses rozhodovala hlavně sama za sebe.
Každopádně přeji hodně štestí :kytka:

 
Šmoulice
Závislačka 3703 příspěvků 22.07.16 11:30

Proč má někdo potřebu psát tyto nudné slátaniny? :roll: :roll:
A ještě na pokračování :roll:

 
svycarka
Kelišová 6331 příspěvků 22.07.16 12:07

Zas takopva hruza to nebyla.. normalni popis zivota jedne tehule ;)

 
Pov
Kecalka 177 příspěvků 22.07.16 13:30

Nechapu, proc oznaceni „nudna slatanina“ a ostatni kritiku? me se denicek hezky cetl, nevidim na nem nic spatnyho a na pokracovani se tesim :kytka:

 
misicka3
Stálice 59 příspěvků 22.07.16 13:31

Normální deníček. Za me pohodové čtení. Za své myšlenkové pochody se neomlouvej. Je to tvůj deníček a můžeš si do nej psát co chceš. :) Některe komentáře tady na emiminu nechápu. :zed:

 
xstrasilka
Zasloužilá kecalka 638 příspěvků 26 inzerátů 22.07.16 14:03

Minulý deníček mi přišel zajímavější, ale šlo to. Možná ne všechny myšlenkové pochody bych zde prezentovala, ale je to tvůj deníček, jsou tu mnohem horší slátaniny a když se to někomu nelíbí, nemusí to číst ani komentovat. Jsem docela zvědavá na závěr deníčku. :kytka:

Edit: Tím nechci tvůj deníček označit za slátaninu :)

Příspěvek upraven 22.07.16 v 14:03

 
eva mrazova
Kecalka 102 příspěvků 22.07.16 16:50

Ahoj, taky jsem omdlévala v těhotenství. Nikdo mi ani jednou neřekl, že si mám nechat napsat rizikové a nechodit do práce. Poprvé jsem omdlela na inventuře na začátku 4. měsíce těhotenství a hned to věděli všichni od šéfů až po opraváře. Taky jsem na začátku hubla a po porodu byla za chvíli jako lunt. Až moc podle manžela. ;)
Pracovala jsem v kanceláři a všichni na mě byli najednou milejší. Dokonce i šéfova žena hned po mně otěhotněla. A to se jí nedařilo moc roků. Bylo jí přes 40. V životě jsou věci provázané, i ty nemoci, i cukrovka, jak píšeš.

 
amka.82
Kecalka 207 příspěvků 22.07.16 18:33

Zadny zazrak, nektere radky jsrm i preskakovala, nenadchlo me to

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele