Váš příběh - příběh s otevřeným koncem

emimino  Vydáno: 01.09.01

Denisa a její manžel se pokoušejí o miminko - držíme jim palce a přejeme hodně štěstí !!! Příběh má zatím tři části - ta poslední nás opravdu moc potěšila - Milá Deniso, blahopřejeme k těhotenství !!!

Takže je 26.5.2001 a já si zrovna přečetla všechny příběhy z této úžasné stránky.Moc mně potěšilo, že něco takového je. Vždycky jsem si říkala, že o tom nebudu s nikým mluvit,ale zjistila jsem, že mluvit opravdu pomáhá. teď chci pomoci psaným slovem .Můj příběh není sice u konce, ale možná pomůže někomu kdo je v začátcích. hrozně dobře se mi to četlo když to bylo časově rozděleno takže zkusím to také tak. Jinak je asi podstatné to, že se jmenuji Denisa a léčím se - samozřejmě diagnóza neplodnost.

1. část

Říjen 1997
Na toto období krásný slunečný den a pohádková svatba, spousta gratulací a přání. V hlavě se mi honí spousta myšlenek, ale trochu strachu tam přeci jen je.

Leden 1998
Procházka zamračeným zimním obdobím a velké rozhodnutí chceme miminko. Následují krásné večery........

Listopad 1998
Ptala jsem se své gynekoložky na to co se děje, odpověď zněla vše je v pořádku chce to čas.Ale ve mně to jenom vře na co čekat chci hned teď mít miminko.

Následují dny čekání, oplakávání každé menstruace a vše co k tomu asi už patří.

Listopad 1999
Překrásná svatba mých známých a na svatbě přichází velký slib od jedné zdravotní sestřičky, že se s tím něco udělá.

Prosinec 1999
Udělalo… Kamarádka mně doprovází k nové sestřičce a samozřejmě i novému gynekologovi . Po vyšetření mně pan doktor po:,–(il a vše mi vysvětlil. Následovala změna k lepšímu a v srdíčku snad i naděje jenže…

Leden 2000 - září 2000
Každý den jsem si měřila bazální teplotu brala pravidelně léky chodila na vyšetření, zkoušeli jsme s manželem co se dalo, ale nevyšlo to. Pan doktor byl z toho také dost zoufalý a po domluvě jsem se začala léčit v gyncentru Ostrava. Nový doktoři změna prostředí, nový pacienti kolem mně. Nejhorší pro mně byli asi ti pacienti v očích vidíte tu touhu, strach,naději tak samo to asi vypadá i v mých očích… Ale člověk to musí brát tak jak to je přestala jsem se litovat a pustila jsem se do toho s novým elánem.

Prosinec 2000
První IVF. Velká naděje, vše jsem podstupovala se skvělou náladou nevzala jsem si ani nemocenskou nechtěla jsem si vůbec připustit, že by to nevyšlo. S manželem jsme nakupovali vánoční dárky a jeden jsme koupili ani nevím proč i pro své tolik očekávané miminko. Na štědrý den jsem dostala menstruaci, bylo to hrozné. Rozhodla jsem se, ale i přesto že to nevzdám.....

Květen 2001
V pondělí 28.5 mám kontrolu v gyncentru. Rozhodli jsme se pro další pokus, který spojíme s asistovaným hatchingem. Pokud vše vyjde odehraje se to vše asi v polovině června. Toto je prozatím vše, nevím co bude dál jestli se to povede , nebo v co mám vlastně věřit, ale vím , že proto udělám maximum . Držte mi prosím pěstičky…

Pokud se mně na něco budete chtít zeptat klidně pište pomůžu jak to bude v mých silách.

Denka

2. část

Červen 2001
Takže je tu červen a já mám před sebou den s velkým D. Zítra je 11.6. a já podstoupím odběr vajíček.
Pocity? Myslím, že ani ne moc strach, vím co mě čeká, takže spíš jen takové to malé srdíčko. Ve čtvrtek 14.6. pak podstoupím embryotransfér a pak je to už na mém tělu jak to přijme…

Pokud někomu pomůže postup léčby ráda ho dávám k dispozici, ale pro všechny co můj příběh čtou , každý jsme jiný takže jisté léky nebo postupy se můžou lišit.
Takže v první den měsíčků jsem začala brát Cilest1-0-0 a Prendison 1/2-0-1 to vše jsem brala 21dní. Pak následovala prohlídka u lékaře, tam jsem obdržela Stimulační protokol, na kterém je rozepsána léčba a její postup. Po vysazení Cilestu jsem dostala asi za dva dny měsíčky, Cilest už jsem dále neužívala dostala jsem injekce Metrodin a nosní sprej Synarel a dále jsem užívala Prendison, to vše po dobu pěti dní. Šestý den jsem byla na ultrazvuku, kde pan doktor kontroloval folikuly a sliznici. Sedmý den jsem dostala injekci Pregnyl na uvolnění vajíček a v pondělí, což je den devátý, jdu na odběr.
Nepotřebujeme dárcovství spermií, takže ve stejný den jako je odběr, jde se mnou i manžel, který odevzdá sperma získané masturbací.
Pokud jde o mně vzhledem k tomu, že jsou to hormonální léky, které nenesu moc dobře, jsem za tento měsíc přibrala na váze 6kg i když jsem omezila jídlo a vy:,–(ila veškeré sladkosti. Ty injekce se píchají do"zadečku" a jsou, když se uvolníte, nebolestivé. Co se týká tabletek, byla jsem sice slabší, ale normálně jsem zvládala zaměstnání i domácnost, jezdila jsem i na kole a chodila běhat, nemocenskou jsem si nevzala a nelituji toho. Hezky mi to uteklo a aspoň jsem myslela na něco jiného.

Takže až bude zase určitý kousek za mnou určitě zase napíšu. Zatím všem držím palečky a přeji silné nervičky a hodně odvahy

Ahojky Denka

3. část

11.červen 2001
Je tu den D jdu na odběr vajíček. Ráno jsme přijeli do gyncentra, kde jsem se převlékla do delšího trika a sestřička mně přivedla na sál. ( jestli vás někdo straší s klystýrem a podobnýma věcmi, nebojte se, nic z toho se nedělá ). Byla jsem od půlnoci bez pití a jídla, to bylo vše.
Po zákroku jsem se bez potíží probudila, nebylo mi zle a dokonce se mi po celou dobu narkózy zdály hezké sny. Pak mi pan doktor oznámil počet odebraných vajíček, jejich kvalitu a asi po půlhodině si mně manžel odvezl domů.
Po zbytek dne jsem měla trochu problémy s bolestí v podbříšku, ale dá se to vydržet. Zbylé dva dny jsem odpočívala.

14.červen 2001
Takže jdu na transfér vajíček. Objednaná jsem byla na druhou hodinu odpolední a do gyncentra mně tentokrát doprovází můj tatínek. Takže opět do trika a opět na sál, kde na mně čekal už pan doktor. Celý zákrok byl bezbolestný , spočíval v tom, že mi byl očištěn děložní čípek a úzkou jehličkou vstříknuty do dělohy čtyři vajíčka, které byli po asistovaném hatchingu. To znamená, že jejich obaly byli narušeny dá se říct mikrojehlou asi na třech místech.
Po zavedení jsem si hodinku poležela a pak mně pustili domů. Sestřičky my vysvětlily braní léků a dostala jsem i obrázek vajíček, které my byli zavedeny.
S tátou jsem odjela domů k mojí mamince, kde jsme si povídaly, smály se, bylo to prostě fajn.

15.červen 2001 - 26.červen 2001
Celý tento čas jsem strávila pouze spaním, koukáním na televizi, věčným sebekontrolováním abych něco nezvedla a tím pádem i nezkazila .Chodili za mnou kamarádky a já ke konci asi po 22.6. jsem šla i na vycházku za holkama do práce.
Asi si dáváte otázku jestli jsem nebyla zvědavá jak to dopadlo ? Byla a dost hodně, doma jsem mněla pár těhotenských testů a moje pocity mně dohnaly k tomu si je udělat. Jak tak na to vzpomínám byla to dost sranda, čekala jsem až odejde manžel do práce a už jsem byla v koupelně a testovala. Sledovala jsem kdy se objeví konečně vytoužená druhá čárka, samozřejmě uběhlo pět minut a na mně koukala stále jen jedna. Takže v srdíčku zabolelo a já si sama sobě nadávala, že jsem to vůbec dělala. Nevím už přesně co jsem šla dělat, ale asi po hodině jsem potřebovala něco v koupelně. Vzpomněla jsem si že jsem neuklidila ten test a tak jsem ho šla uklidit rozsvítím podívám se a uviděla jsem dvě čárky!!! Bylo to jako ve snu zkoumala jsem je zprava zleva, zdály se mi těmi nejkrásnějšími věcmi, co jsem kdy viděla. Pak následovaly další dva dny, s nima další dva testy a s těma další dvě čárky. Rozhodla jsem se udělat velký krok a říct to manželovi, byl perfektní smál se, objímal mně mám to ještě živě v paměti a nikdy to snad nezapomenu.
Těch testů se mi doma nasbíralo celkem 7, je to asi úchylné, ale mám je všechny schované. Ale ještě jsme neměli vyhráno, neměli jsme výsledky krevních testů, které jsou 100%.
A tak se tu přiblížil den testů.

27.června 2001
Ráno jsme jeli do gyncentra, kde mi vzali krev a měla jsem zavolat ve dvě odpoledne. Na krev jsem byla v sedm ráno, takže přede mnou bylo pár dlouhých hodin. Můžu potvrdit, že se táhly, bylo to hrozné. Ve dvanáct jsem si šla jako obvykle zavést utrogestan, objevil se mi takový slabší nahnědlý výtok. Rozplakala jsem se, říkala jsem si je po všem tak to minule vše začalo a tím i skončilo.
Nedoufala jsem byla jsem zklamaná a bylo mi fakt dost zle. Ve dvě jsem se vydala k telefonu vytočila sem číslo a požádala o své výsledky. Ozvalo se jste POZITIVNÍ !!!! Zeptala jsem se pro jistotu znova a ozvalo se to samé.
Ve čtvrtek 19.července jdu znova na krevní testy, ale i na první ultrazvuk, kde uvidím svého malého broučka, moc se těším.
Vím, že mohou nastat problémy, ale nepřipouštím si je, žiju tím co je teď a já Jsem teď těhotná, to je důležité.

Přeji vám všem zažít to, co zažívám já, protože ten pocit je nenahraditelný. Musím říct, že to byla dlouhá cesta a kus je ještě přede mnou, ale i když ta cestička byla nebezpečná a trnitá, stála za to.
Mějte se hezky děkuji všem co jste mi držely palečky
a přeji vám ze srdce je to nej
 Denka

A protože tím můj příběh nekončí, ale začíná, můžete si přečíst další pokračování - Děťátko ze zkumavky.

*Na závěr bych chtěla přiložit pár odpovědí na nečastější otázky co mi posíláte. Jinak moc děkuji za všechna přání a slova podpory - moc mi pomáhají a jsem Vám všem moc vděčná.
Ale teď už k těm otázkám a odpovědím.

1. Kolik je tobě a tvému manželovi let?
Tak mě bylo 3.září 23 let a můj manžel má 25let.

2.Kde jste se léčili a u koho?
Léčila jsem se v Gyncentru Ostrava u pana doktora Čermáka. Přikládám i adresu.
Je to :
Nestátní zdravotnické zařízení
Gyncentrum Ostrava s.r.o.
Dr.Šmerala 27
Ostrava - Moravská Ostrava 702 00

3.Jak je to s použitím zmražených embryí ?
Tuto otázku mi pokládáte dost často a já na ni bohužel neznám odpověď. Já jsem oba zákroky podstupovala celé, jak odebrání vajíček tak i transfér. Ani při jednom jsem si zbylá embrya zmražovat nenechali.

4. Jak si to mohla tak lehce zvládnout? Narušilo to nějak tvé manželství ?
Tyto otázky mi připadají skoro stejné a tak mám na ně společnou odpověď. Já jsem nikdy neřekla, že to bylo lehké prožít, je to zážitek na celý život. Vliv na manželství to má, ale pokud má to manželství vůbec ňákou cenu, tak má i váhu a na naše manželství toho bylo naleženo kapku víc, ale oba jsme to trpělivostí a ústupky zvládli. Nebudu zapírat, že sem tam to i zaskřípalo, ale mám rodiče a ty jsou pro mně takový maják. Ať se ztrácím v jakékoliv bouřce vždycky tam vidím to světýlko a vím kterým směrem jít.

5.Nebojíš se jak to vše dopadne?
Bojím, ale jak jsem psala ve svém příběhu, za to co teď prožívám mi to stojí . Já vím, ještě nemám vyhráno, ale už jen ten pocit že to vše co prožívám, je opravdu nádherný pocit.*

Předešlé komentáře ve staré verzi

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

 Váš příspěvek