Váš příběh - také mám svou zkušenost

emimino  Vydáno: 01.09.01

Reny a její manžel jsou další mladý pár, který bojuje s nepřízní osudu - neplodností. Držíme palce a přejeme hodně štěstí!

Jsem nadšená, jak skvělé jsou tyto stránky a moc děkuji všem ženám co jsou ochotny se podělit o své zkušenosti a zážitky.
Je to potřebné, vzhledem k tomu, že o neplodnosti málokdo otevřeně mluví a páry tuto skutečnost často tají i před nejbližší rodinou. (Tajíme to také, nepotřebujeme lítostné pohledy) Řekla jsem si, že o tom nebudu s nikým mluvit, ale možná moje zkušenost někoho popožene dál a …

I mě se týká tento problém. Je mi 24 let a již dva a půl roku se bohužel s manželem nemůžeme dočkat vytouženého miminka a chci se s Vámi podělit o své zkušenosti.

Vždycky jsem byla zdravá a měla celkem pravidelnou a bezproblémovou menstruaci a nikdy jsem neprodělala žádnou břišní operaci ani zánět ženských orgánů.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že budeme s manželem diagnostikováni jako „neplodný pár“.

V květnu 1999 jsme s mým partnerem začali strašně toužit po miminku.

V srpnu 1999 jsem vy:,–(ila antikoncepční tabletky CILEST, které jsem brala celých 6 let a na doporučení gynekologa jsem nechala odeběhnou „3 měsíce na vyrovnání hormonální hladiny“. Ještě mi odebral krev, aby zjistil protilátky na spermie, hormonální hladinu atd. Vše bylo údajně o.k.

V listopadu 1999 jsem to začali zkoušet naostro. Rok uběhl neuvěřitelně rychle a začalo se schylovat ke svatbě.

V červnu 2000 se konala nádherná svatba a já už začala být malinko nervózní, proč nám to nevychází… Ke klidu mi vůbec nepřidalo mé okolí. Na otázku, kdy bude mimčo jsem odpovídala snad stokrát. Odletěli jsme na 14 denní svatební cestu na Rhodos a asi 2 týdny po návratu jsem si to namířila ke gynekologovi s jasným cílem: čekala jsem pomoc a radu co s tím.
Když se lékaři se téměř se slzami v očích svěřila se svým problémem, málem se mi vysmál. „Tak vy to zkoušíte teprve rok a půl, to je v pohodě. Děláte zbytečnou paniku. Vy na to určitě moc myslíte, změňte zaměstnání, to by bylo nejlepší, jeďte na dovolenou, udělejte si pěkné víkendy, milujte se jen když máte chuť atd“. Začal mi klidně organizovat život, avšak pomoci jsem se nedočkala. Na závěr mi sdělil, že pokud do půl roku neotěhotním, pošle mě rovnou na laparoskopii. Nelíbilo se mi jeho chování, nechtělo se mi čekat dalšího 1/2 roku a připadala jsem si bezmocně.
Následovalo obrečení každé menstruace a strach co bude dál.

Leden 2001
Po 4 denní pohlavní abstinenci manžel absolvoval v jedné okresní nemocnici 1. spermiogram. Celá akce byla velmi ponižující a nedůstojná.
Na chodbě ordinace čekalo ve frontě 8 dalších mužů přímo přede dveřmi malé, odporné a nevětrané místnosti se stolkem, židlí a umyvadlem. Stáli tam pokorně a poníženě. Drželi v rukou miniaturní štamprličky a čekali až předchůdce v „odběrové místnosti“ dokončí dílo a vyjde se zkumavkou naplněnou spermatem. Sestra mu přede všemi podala zkumavku se slovy „až budete hotovej, tak mi to dejte támhle na stůl“. Bylo mi manžela hrozně líto a těšila se až to bude za námi.
Myslím si, že v této situaci by se měla dodržovat jakási diskrétnost a právo na důstojnost každého člověka.

Únor 2001 - celá nepříjemná story se opakovala ještě jednou. Za 14 dní nám přišly oba výsledky. Manžel má prý výrazně sníženou plodnost.
Můj gynekolog na to reagoval slovy „no jo smiřte se pane inženýre s tím, že nejste žádný velký samec, není to žádná sláva“
Dohodli jsme se, že ještě počkáme do dubna a pošle mě na laparoskopii s tím, že zcela jistě neovuluji.
Zdálo se mi to předčasné. Věděla jsem, že existuje přece ještě spousta dalších snazších a méně invazivních vyšetření.
Lékař mě ale vyvedl z omylu. Řekl, že jiná možnost než laparoskopie už bohužel není. Až z ní budu mít výsledky, mám přijít a „něco s tím teda uděláme.“ Hlavně na to, že nemůžu otěhotnět nesmím vůbec myslet.
(Každá žena, která nemůže otěhotnět jistě ví, jak bolí pohled na nastávající maminku s bříškem a nebo na kočárek s miminkem - na jaře je potkáváte na každém kroku, tak to jde asi dost těžko na to vůbec nemyslet).
Dnes už vím, že mě odbyl a taky mi lhal.

Duben 2001
Načerpala jsem spoustu informací z odborných lékařských serverů, přečetla kopu článků a knih o neplodnosti a zjistila, že mě můj gynekolog pořádně odbyl.
Rozhodla jsem se, že už z principu na laparoskopii nepůjdu ani náhodou.
Obrátila jsem se sama na ISCARE v Praze.
Paní na telefonu byla velmi chladná a nevstřícná a nehodlala se mnou příliš diskutovat.
Sdělila mi, že ke vstupnímu pohovoru musím mít dalších 8 vyšetření (vychrlila to na mě takovým tempem, že jsem si to nestihla ani pořádně poznamenat) od mého gynekologa, divila se, že to nevím a aniž by se mě zeptala, kdy se mi to hodí, ihned mi určila termín.

Měla jsem z toho rozhovoru špatný pocit a zkusila ještě zavolat do Gestu (tel. 02/57212516-17).
Telefon mi zvedla velmi milá a vstřícná sestřička, ujistila mě, že nic k 1. pohovoru nepotřebuji, všechna vyšetření si údajně dělají sami a poprosila mě ať přijedu i s partnerem. Dohodli jsme se na 23. květen 2001.

23. květen 2001
Ujal se nás pan primář Černý . Vylíčili jsme mu náš problém a také mi sdělil mi, že moje menstruace není zrovna pravidelná, jak mi tvrdil můj ženský lékař a ujistil nás, že manželův spermiogram je více než dobrý a s tímto výsledkem by neměl být problém počít miminko. Byl skvělý a my jsme z této návštěvy odcházeli spokojeni a plni naděje. Jelikož jsem byla zrovna na začátku menstr.cyklu, ještě týž den mi odebrali krev ke zjištění mé hormonální hladiny.

30. květen 2001
Byla mi zjištěna vysoká hladina prolaktinu a ihned nasazen lék Mysalfon.
Kultivace + vyšetření ultrazvukem (folikulometrie). Folikul byl velký teprve 14,2 mm. (to je málo, praská až ve 20 mm).

2.červen 2001
Manžel spermiogram - výsledky dopadly výborně.
Folikulometrie - folikul byl již těsně před prasknutím, bylo nutno ho změřit ještě v pondělí 4.6.2001.

4. červen 2001
Pan doktor Čekal mi sdělil, že ovulace proběhla v sobotu a že jsem v po této stránce vše v pořádku.

11. červen 2001
Odběr krve (na konci cyklu) a ještě týž den odlet na 14 denní dovolenou.
Tím jsem bohužel propásla termín ke zjištění průchodnosti vejcovodů ultrazvukem, který se provádí 8. - 10. den cyklu, takže jsem to musela odložit o měsíc.

Dnes je 20. července 2001 a já jsem objednaná na pondělí 23. července na průchodnost. Mám trochu strach, ale také jasný cíl, takže není co řešit.

Ještě bych chtěla dodat, že všichni v Gestu jsou velmi ochotní, vždy se nám snaží maximálně vyjít vstříc hlavně co se termínů návštěv týče a pokaždé se nás snaží někam „narvat“. Je tu velmi diskrétní prostředí a vždycky vím podrobně, co mě čeká a vysvětlí nám proč a jak. I když se lékaři střídají, nikdy nemusím své problémy líčit nikomu dvakrát.
Dodnes mě mrzí, že jsem promarnila rok života nesmyslným čekáním díky neschopnosti mého gynekologa a také je mi to líto kvůli manželovi, který má na odběr spermatu zážitek do dalších let.
Bohužel mi chyběli informace, které mi nebyl ochoten poskytnout ani odborný ženský lékař. Nedal mi právo volby.

*Všem ženám se stejným problémem bych chtěla trochu poradit:

  • Pokud se Vám rok nepodaří otěhotnět, neztrácejte další čas u svého gynekologa, byť je sebelepší. Obraťte se sama ihned na specializované pracoviště, (jejich adresy zjistíte také na stránkách e-mimina) kde okamžitě, bez průtahů a co nejméně nepříjemnými vyšetřeními začnou zjišťovat příčinu neplodnosti.
  • Málokterý obvodní gynekolog Vám dokáže pomoci a většinou ani nemá takové možnosti a přístrojové vybavení a Vy budete akorát lítat od čerta k ďáblu. Nejhorší na tom je, že Vás to hrozně ubíjí psychicky, což se také odrazí může odrazit ve vztahu s partnerem.
  • Docílíte pouze toho, že se nebudete moci podívat na těhotenské bříško ani na kočárek.
  • Pamatujte si, že při neplodnosti je čas Vaším nepřítelem.
  • Lidé nepřipouští neplodnost páru, ale pouze jednotlivce a neplodnost neberou jako nemoc.

*

Jsem ráda, že snad v nejbližší době dozvím, proč nemůžu otěhotnět a to mě naplňuje nadějí, že se dozvím, co se děje. Zároveň mám ale velký strach. Co když nám to s manželem přece jenom nevyjde?!!!

Moc doufáme, že i nám se poštěstí a uvidíme tu svoji tepající tečku(y) na ultrazvuku. A věřte, že se asi se zblázníme štěstím.

Mějte se všechny moc krásně a doufejte, že všechno dobře dopadne i když je to těžká doba. A až budu mít zase další kroky za sebou, určitě Vám napíšu.

Ahojky
Reny

II. část

Září 2001
Takže mám za sebou červencové ultrazvukovém vyšetření průchodnosti vejcovodů.
Byl to asi 15 minutový zákrok, ne zrovna moc příjemný, ale popravdě jsem čekala, že to bude horší. Lékař naplní děložní dutinu a vejcovody fyziologickým roztokem - kontrastní látkou.
Je to úplně stejná bolest, jako při silnější menstruaci. Večer jsem malinko krvácela a druhý den mě trochu bolelo v podbřišku.

Průchodnost a všechna vyšetření (krev, cytologie, kultivace, folikulometrie atd.) dopadla dobře, teoreticky jsme tedy s manželem normálně plodní. Stále ještě beru Mysalfon (na snížení hladiny prolaktinu), ale už jsem po něm přibrala 3 kila. Ze začátku mi po něm bylo hodně zle, ale už to přešlo a teď ho beru jenom na noc.

Na základě výsledků ze všech vyšetření nám tedy byla doporučena inseminace. Takže čekáme až se nám sejde příhodný termín a můžeme začít. Tak nám prosím držte palečky. Zase dám vědět!

Kdybyste se lidičky někdo potřeboval na něco zeptat nebo mi sdělit svoje zkušenosti jsem všem ráda k dispozici.

Všem přeju nádherný podzim a babí léto! (i když u nás to zatím tak nevypadá)

Ahojky
Renata

3. část

30.10.2001

Je předposlední říjnový den a já jsem v uplynulých měsících stihla absolvovat dvě IUI ? nitroděložní inseminace.
I když byly oba pokusy byly podle lékařů správně načasované a folikuly správně velké, prostě to nám to nevyšlo - takže nevíme, kde je chyba.

A protože ani jedna z inseminací nebyla úspěšná, čeká nás tedy s největší pravděpodobností buďto ještě jeden pokus s hormonální stimulací nebo rovnou IVF.
Je potřeba se ještě dohodnout s lékařem, jaké se nabízejí možnosti a musíme s manželem zvážit další postup. Bojujeme tedy, jak se dá a nevzdáváme se.

Zatím se tedy loučím, mějte se všichni moc dobře a až budu vědět něco nového, zase se ozvu.
A všem párům, co jsou na tom stejně jako my, přejeme hodně štěstí a trpělivosti!
 R.

4. část

Únor 2002

Jsem po 4. nitroděložních inseminacích, z kterých jsem si odnesla bohužel jenom psychickou masáž.
Uteklo 5 měsíců, je to za mnou a zbývá tedy IVF. Dohodli jsme se, že hned 1. cyklus spojíme s asistovaným hatchingem a prodlouženou kultivací embryí.

Byla mi nabídnuta možnost darování mých vajíček jiné ženě, která vlastní neprodukuje, a jelikož jsem souhlasila, musím ještě absolvovat mimo jiných také vyšetření genetické, což asi o měsíc zdrží zahájení hormonální stimulace.

Inseminační cykly byly stimulované injekcemi Fostimonu, které se píchají do hýžďového svalu a hrozně bolí, mám jich v sobě celkem 13 - škoda, že bez kýženého výsledku. Naštěstí budu mít ke stimulaci na IVF jiné léky ? hormonální injekce Puregon, které se píchají do břicha těsně pod kůži a tolik nebolí. Pokud vše dobře dopadne, měla bych mít asi v polovině dubna 1. embryotransfér za sebou. Musím přiznat, že jsem z toho všeho už malinko unavená, ale stále pevně věřím, že se všechno v dobré obrátí.
Chci poděkovat za všechna milá slůvka podpory, a je mi moc líto, že někteří jsou na tom ještě hůř než my, je to nespravedlivé.

Zatím se loučím - Reny

Předešlé komentáře ve staré verzi

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Radka
Povídálka 25 příspěvků 10.10.01 13:34

Ahoj Reny. Je mi 27 let a nikdy jsem žádnou antikoncepci nebrala. S přítelem (teď již rok s manželem) jsem osm let. Teprve asi před rokem (svatba, koupě bytu ..) jsme se rozhodli pořídit si mimčo. Když se to půl roku intenzivního snažení nedařilo, poslala lékařka mého manžela na spermiogram. Mám také, bohužel, ne zrovna příjemnou zkušenost z našeho zdravotnictví. Představovala jsem si nějakou místnůstku, kde budou alespoň nějaké časopisy. Jaké to překvapení, když sestra oznámila manželovi „že může jít akorát na toaletu, nebo je jí jedno kde“ hrůza, dovedeš si představit toalety v nemocnici. Naštěstí to úspěšně zvládnul. Nádobku sestra položila do stojanu, ani se neobtěžovala ji označit štítkem (asi měla přehled). Výsledky dopadly skvěle (doufám, že byly naše). Další krok, byla jsem poslána na laparoskopii. Co čert nechtěl než jsem se objednala, zjistila jsem, že jsem těhotná, bohužel se jednalo o mimoděložní těhotenství, k laparoskopii přece jen došlo, přišla jsem o jeden vejcovod.
Bylo mi lékařem doporučeno minimálně dva měsíce se o těhotenství nepokoušet. Změnila jsem gynekologa, který mi doporučil HSG (rentgenové vyšetření průchodnosti vejcovodů), které mám absolvovat zítra. Mám trochu strach (v nemocnici jsem si užila své). Jsem zvědavá na výsledek, pokud bude špatný, ihned navštívím nějaké centrum IVF.
Jak jsem dopadla určitě napíšu.
Ahoj Radka

 
Veronika02
Nováček 7 příspěvků 18.10.01 09:05

Ahoj Reny,
je mi 24 let a mám stejný problém, jako ty a asi i spousta jiných žen. S manželem bychom chtěli dítě, ale prostě se to nedaří. Začali jsme to zkoušet v únoru letošního roku. Po půl roce jsem zašla za lékařem na poradu. A musím říci, že mám na doktora asi štěstí. Hned začal jednat. Mě prohlédl, udělal krevní testy, manžel šel na spermiogram (který zjisitil, že má sníženou pohyblivost spermií), já jsem absolvovala HSG (ultrazvukové vyšetření průchodnosti vejcovodů). Musím říci, že to moc příjemné nebylo, nakonec se zjistilo, že jsem měla ve vejcovodech mikrosrůsty. Zítra jdu na druhý ultrazvuk ke zjištění růstu folikulu. První ultrazvuk, před 3 dny nic neukázal. Teď mi nezbývá než doufat, že zítra to bude jiné. Beru prášky na úpravu menstruace (po vysazení antikoncepce jsem jí měla dost neuspořádanou) a na podporu činnosti vaječníků. Vše by se prý mělo poznat i podle bazální teploty. Ale i ta teplota si dělá co chce. Takže teď nezbývá nic jiného, než čekat na zítřek.
Tvůj článek mě velmi zaujal a hodně povzbudil. I přes tvé negativní zkušenosti v začátku léčby, z tvého povídání čiší odhodlanost a velká síla. Moc vám držím palce, aby všechno dobře dopadlo. Zároveň bych byla velmi ráda, kdybychom spolu byly v kontaktu. Nemám totiž v okolí žádnou ženu, která by na tom byla stejně a tudíž si nemám s kým popovídat. Doufám, že to ode mě není velká troufalost. Předem děkuji a ještě jednou: Držím palce!
Veronika

 
Anonymní  23.10.01 17:34

Ahoj Veroniko,
děkuju za zprávičku ale bohužel neznám Tvou emailovou adresu na kterou bych Ti mohla psát.
Napíšu Ti tedy svou: Renataic@seznam.cz
Jestli budeš mít chuť budu moc ráda, když se ozveš.
Zatím se měj moc krásně a hrozně moc Ti držím palce!
 Renata

 
Anonymní  23.10.01 17:44

Radko
touto dobou už jsi určitě po vyšetření
určitě mi napiš, jak jsi dopadla, já Ti ze srdce moc přeju, aby bylo všechno v pořádku a Tvoje strastiplná cesta k vytouženému miminku byla co nejkratší!

Drž se a měj se moc hezky.

Pa Reny

 
Anonymní  26.10.01 17:31

Ahoj Reny,

držím Ti moc palce, aby Vám miminko konečně vyšlo. Neboj se, určitě se taky dočkáte. Já také chodím do Gestu, začala jsem tam chodit před necelými 3 roky, když jsem měnila gynekologa a chtěla jsem otěhotnět.
Po roce snažení mimi stále nepřicházelo, takže přišla na řadu všechna ta vyšetření, o kterých jsi psala. Výsledkem bylo - vše OK, jenom vysoká hladina prolaktinu. Dostala jsem Mysalfon s tím, že 1. a 2. měsíc se to bude srovnávat, a když se to pak 3. nebo 4. měsíc nepovede, zkusíme inseminace. 3. měsíc se to povedlo, ale bohužel jsme o mimi v 10. týdnu přišli (patřili jsme mezi těch 30 % těhotenství, které skončí do 12. týdne). Všichni v Gestu byli hrozně milí, snažili se nám to maximálně objasnit a uklidnit nás.
No a na závěr samozřejmě happy end. Za 4 měsíce jsem opět otěhotněla a teď jsem v 21. týdnu! Prcek je hodně aktivní a dělá nám všem radost.
Takže se určitě nevzdávej, věř tomu, že Vás to štěstíčko taky potká. V Gestu jsi v dobrých rukou. Pokud bych chtěla vědět něco dalšího nebo se jen tak ozvat, tak můžeš na mail zvedavka@post.cz.

 
Oli2
Nováček 1 příspěvek 06.11.01 10:17

Reno moc bych Vam to prala, mam stejne prani, a asi i muj gynekolog me zanedbal, v unoru 01 jsem vy:,–(ila antikoncepci asi od června 01 se s velkým nasazením snažíme s přítelem o miminko, ale nevede se nám, mezi tím jsem v srpnu až září 01 měla zánět dělohy. Při návštěve svého lékaře jsem mu to řekla, také jsem si měřila bazální teploty a zřejmě nemám ovulaci. Ukázala jsem svůj menstruační kalendář s teplotami svému lékaři a on mi řekl že jde zřejmě o onuovulaci (také mám nepravidelnou menstruaci)a že mám přijít za rok pokud neotěhotním. Nevím co dělat nechce se mi tak dlouho čekat. Na radu své kamarádky, která má dnes měsíční holčičku´jsem začala chodit k léčiteli - prý jí také pomohl. Nikdy jsem na léčitele nevěřila, ale dnes věřím všemu.
Asi je u mě zatím brzy někam jít a tak musím akorát čekat.

 
Anonymní  07.11.01 13:03

Hm, hlavu vzhuru… ;-)
Od roku 1998 vim, ze jsem stridave neplodny (spermiogram kolisa od normalu az po tezkou neplodnost). Od roku 1999 se s manzelkou pokousime o miminko; zbyla nam pouze moznost metodou IVF (mimotelni oplozeni). Prvni pokus probehl u Apolinare v CARu (Centrum Asistovane Reprodukce). Ackoliv manzelka ‚dostala‘ celkem 5× zdrava oplodnena embrya, nevyslo nic. Muj SUBJEKTIVNI dojem: zastarale pracoviste s neuveritelne lajdackym socialistickym pristupem k pacientovi.
Letos na jare jsme presli do centra Pronatal. Podarilo se nakultivovat ‚pouha‘ dve embrya. Transfer probehl v cervenci.
V dubnu cekame miminko.

Hodne stesti i Vam

jiSto

jisto.rm@yahoo.com

 
Katka4
Nováček 2 příspěvky 07.01.02 22:13

Ahoj Reny,
je mi 26 let a je to rok, co si s manželem přeje mimčo. Bohužel zatím nám to nevyšlo. V listopadu loňského roku jsem se rozhodla, že už nebudu čekat, ale že budu jednat. Šla jsem na vyšetřeni do Podolské porodnice. Pan doktor nám řekl, že budeme muset podstoupit různá vyšetření. Začal manželem. Výsledky dopadly dobře a na další vyšetření jsem šla já. Čekám, jak mi dopadne hormonální profil. Výsledky budu mít asi příští týden. Pak mě má čekat kontrastní rentgen. Toho se moc bojím a popravdě řečeno se mi do toho moc nechce. Ne že bych se bála bolesti, ale vím, že každý zásah nese i jisté riziko. Ve svém zaměstnání přicházím do styku s lékaři (pracuji na pojišťovně) a tak jsem se několika gynekologů zeptala na jejich názor na toto vyšetření. Jednohlasně mi řekli, že na tento zákrok je dost času a že jsou jiná méně zatěžující vyšetření, která by se měla udělat dříve. Tak nevím. Nejsem lékař… Ze všech stran poslouchám dotazy typu, tak co, kdy bude mimčo a rady ve stylu, nesmíš na to myslet… Není to pro nikoho lehké. Manžel je skvělý a hlavně je príma opora, když mám splíny. Nicméně rozhodla jsem se věřit, že dobré věci dopadnou dobře. Reny, držím vám palečky a těším se na další zprávu o tom, jak pokračujete.
Ahoj Katka

 
Anonymní  10.01.02 11:49

Chci Vám všem dobrým dušičkám moc poděkovat za milé dopisky, a všem kdo máte stejné trápení jako my přeju brzké splnění vytouženého přání!
Jsem před dva dny před čtvrtou - poslední inseminací se stimulací a pokud to nevyjde, vrhneme se na IVF.

Mějte se všichni moc fajn.

Zdraví

Renda

 
Anonymní  10.01.02 11:57

Káťo - chci moc poděkovat za milou zprávu, ani nevíš, jak moc Ti rozumím…

Zanevřela jsem na praktické gynekology a jestli můžeš a dojíždíš už do Prahy do Podolí, navštiv raději některé ze soukromých center asistované reprodukce - na výběr máš alespoň ze 3 co já vím- je to úplně o něčem jiném:)… určitě Ti mohou někde průchodnost vejcovodů udělat ultrazvukem

Držím Vám všechny palečky a přeju hodně síly a trpělivosti

Renda

 
Anonymní  17.01.02 14:11

Ahoj Renco,

tvuj pribeh je skoro jako detektivka. Doufam, ze bude mit dobry konec. Moc ti to preju. Taky jsem zvedava, jak se vas pribeh bude vyvijet dal.
Ja jsem zacala „panikarit“ uz po 6 mesicich zkouseni. Muj gynekolog reagoval hodne podobne - v podstate se tvaril, jako jestli jsem se nezblaznila, obtezovat ho s obavami z neplodnosti. Tak jsem ho jednoduse vymenila. Dnes, dva roky pote mam za sebou spontanni potrat a konecne uspesne tehotenstvi. Ted jsem v 28. tydnu. Chtela jsem vsem rict, ze to cekani mi dost zahybalo s poradim hodnot, sblizilo me s mymi rodici i s partnerem. Takze zpetne jsem moc rada za vsechno, co me potkalo.

Je to hodne tezky, nevidet vsude kolem sebe maminy s kocarkama. Taky si presne pamatuju, jak jsem se jednou koukla na svyho manzela a videla jenom stroj na vyrobu spermii. Nebo jak snadno se z milovani stane presne nacasovany telocvik s jedinym cilem - vyrobou miminka.
Zni to hrozne, ale v podstate je to tak. Jakmile se zacnete obvinovat, je to zacatek bludneho kruhu.

Drzim vsem palce, aby nespadli do takovych pochybnosti, jako se to podarilo me.
 Jitka

 
Anonymní  02.02.02 19:46

Ahoj Reny,jmenuju se Edita.Před 3 lety jsem měla spontánní potrat,půl roku na to znova,vždy ve 12 týdnu.Prošli jsme s manželem veškerá vyšetření ,oba jsme v pořádku.Teď už 2 roky nemohu ani otěhotnět.Dvakrát jsme byli na inseminaci,21­.1. i na ivf,a nic.Už začínám být na nervy.Hodně jsem tomu věřila.Tak v dubnu znova.Taky Ti držím palce.

 
Anonymní  11.02.02 09:20

Čao Renčo,
HSG dopadlo dobře, vejcovod je průchodný, nebylo to nic příjemného, ještě tři dny jsem krvácela, ale mám to za sebou. Vyšetření na hladinu hormonů bylo také v normě, takže již druhý cyklus beru clostylbegyt a utrogestan. Poprvné narostl folikul na straně, kde byl odstraněn vejcovod, takže šance na otěhotnění minimální. Dneska jdu na ultrazvuk, doufám že tentokrát narostl folikul na straně druhé a třeba se to tentokrát povede… zatím to zkoušíme bez inseminace. Když to do konce léta nevyjde, jsem odhodlaná ihned požádat o IVF. Takže určitě piš své další zkušenosti, držím všechny palečky.
Pa Radka

 
Anonymní  11.02.02 21:57

ahoj, je mi tak líto, když čtu Vaše příběhy. Chce se mi plakat a nějak pomoci.
S manželem jsme se pokoušeli o miminko, po půl roce to vyšlo. Byla jsem štestím bez sebe. Myslela jsem že to na mě musí každý vidět. Nádhera.
V sedmém týdnu se miminko přestalo vyvýjet a já podstoupila kyretáž. Nejhorší den mého života. Bylo mi hrozně. Příšlo mi že je to konec.
Dušička se po čase zahojila a já jsem se snažila zapomenout. Za tři měsíce jsem byla opět těhotná.
Eliška se narodila 10.11.2001 a já jsem tak moc štastná. Všem bych Vám tak přála prožít takové štěstí.

Držím palečky. Ahoj Romana

 
Anonymní  19.02.02 12:09

Ahoj Reny,
taky jsem prošla stimulací Fostimonem, ale sestricka v CAR mi doporucila vodu z injekci vyhodit (protože právě to rozpouštědlo způsobuje bolest) a napsala mi běžný fyziologický roztoky, který jsem koupila v lékárně. Injekce mě vůbec nebolely!!! Takže pokud bys v budoucnu měla podstoupit znovu stimulaci Fostimonem, zkus podobný pokus. Přeju Ti, aby ti v březnu a dubnu vše dobře dopadlo a aby ses už miminka dočkala.
Daniela

 
Anonymní  21.02.02 15:05

Precetla jsem si vsechny vase pribehy a moc vam vsem drzim palce aby jste se svych deti dockali.Ja sama jsem s otehotnenim nemela problemy mam dve deti a smanzelem planujeme treti.Preji vam vsem hodne deti.Jitka.

 
Anonymní  18.03.02 20:55

Ahoj Rendo,
ráda bych věděla, co je s tebou nového. Dlouho jsem na těchto stránkách nebyla a tak jsem trošku vypadla… Doufám, že se vše vyvíjí dobrým směrem. Já jsem si našla jiného gynekologa (po dlouhé době někomu věřím). Na:,–(il mi Proveru a vitamínky pro mě i manžela a teď čekáme co to udělá. Mimojiné mi objevil zánět, který jsme zaléčili antibiotiky (nechápu, že si toho předchozí lékaři nevšimli). Tak snad budu v pořádku. Cyklus mám tak srovnaný, že šlapu jako hodinky (předpisově 28 dní), ale podle teplot to nevypadá, že by ovulace probíhala normálně. Koupila jsem si LH testy (takové ty proužky, které podle obsahu LH hormonů v moči ukáží jestli probíhá ovulace či nikoli), ale byly negativní. Tak nevím. Nemáš s těmito testy zkušenost? Termín laparoskopie na určení průchodnosti mám na 23.5. Doufám, ale, že jí třeba nebudu potřebovat. Mám do té doby ještě dva pokusy. :-) Tedy tři, s napětím očekávám tuto středu. Ale zase se snažím na to moc nemyslet. Asi sama víš, že to dost dobře nejde. No nic. Už jsem asi blázen, ale byla jsem s mámou u kartářky a ta mi předpověděla, že na začátku roku 2003 se mi narodí syn. No, asi si myslíš, že to jde se mnou z kopce, ale já potřebuju věřit tomu, že se to podaří a tohle mi pomáhá. Rendo, na centra IVF se chci obrátit, ale chci dát matce přírodě šanci - půlroku maximálně rok a pak bych se na ně obrátila. Děkuji ti za radu a zprávičku. Držím ti palce, ať ti to dobře dopadne. Moc na tebe myslím a doufám, že budeš mít pro nás, kdo čteme tyto stránky dobrou zprávičku.
 Katka

 
Anonymní  13.05.02 17:30

Reaguji na zminku o leciteli, jsem v podobne situaci, jako vetsina z nas tady. Chodim do centra asistovane reprodukce u Apolinare, mam pred sebou prvni inseminaci, ale uvazuji take o leciteli, protoze je u me asi hlavnim problemem psychika (vsechna vysetreni moje i manzelova) vysla dobre. Muzete mi poslat kontakt na lecitele? Budu Vam velmi vdecna. Vsem preji hodne stesti a drzim palce. Moje adresa:vladimi­ra.ruzickova@wor­ldonline.cz

 
Minea01
Nováček 1 příspěvek 22.05.02 22:11

Ahoj Reny,
je mi líto, že máš takovéto zkušenosti, ale věř, že na tom nejsem o nic lépe. Nechci teď zdržovat podrobnostma, chci ti jenom říct, že ti strašne moc držím palce a protože se dlouho neozýváš a vypadá to, že mě čeká stejný postup, napiš prosím tě jak ti to dopadlo. Od února je dlouhý čas - že by už konečně něco pozitivního? Zatím pa a měj se hezky.

 
Anonymní  28.08.02 23:06

lkjoůkjúo

 
Anonymní  29.08.02 16:36

Zdravím všechny dobré duše,

jsem po 1. pokusu IVF, který bohužel nevyšel.
Bylo odsáto rekordních 42 folikulů, ale přirozeně v kultivačním roztoku se neoplodnilo ani jedno vajíčko. Kryokonzervace se tedy nekonala, tudíž mě celý proces včetně hormonální stimulace a punkce čeká kompletně znova.
Za měsíc mě čeká pokus číslo 2 a bylo nám doporučeno ICSI - inj. vpravení spermie do vajíčka.
Neztrácím naději a dobrou náladu a řekla jsem si, že 1. pokus budu brát jako zahřívací kolo.

Všem snažícím se přeji hodně štěstí a všem těhulkám zdravá miminka!!

Hezký zbytek léta přeje Renda

 
Šárka
Kecalka 418 příspěvků 29.08.02 20:08

Ahoj Rendo,
celá rodina Ti držíme palečky šárka

Vložit nový komentář