Večerní smýšlení o mateřství

Rodičovství

To, co si teď budete číst, může vypadat zmateně nebo přesyceně. V jednu chvíli se pokouším být vtipná a hned nato zase obdivuji mateřskou lásku. Ale jak to přišlo, tak jsem to napsala. Je to můj styl vykecání se.

Pro ten usměv by člověk udělal cokoliv

Vynechávám deníček o mých komplikacích při porodu. Jednak nechci strašit těhulky a jednak nechci vypadat jak ukňápánek ☺ Každopádně mužu říct, že šestinedělí pro mě bylo opravdu rekonvalescentní a docela se divím, že jsem po něm už byla jakžtakž použitelná ☺

Člověk neocení takovou samozřejmost, jakou je, že může chodit, ležet na břiše, nebo na zádech, sedět a podobně, dokud se toho nemusí na delší dobu vzdát. Bože, jak já byla šťastná, když jsem si po pěti týdnech sedla. A to opravdu poprvé. Neseděla jsem do té doby ani na jedné půlce, ani na kruhu, jen ležela na bocích a zvedala se jako babička :/, což bylo nejlepší, když jsem v noci pracně vstala pro Danečka – vstávání bylo bolestivé, pomalé a já se bála, aby mi nepraskly stehy (opět), pak jsem si s Danečkem lehla do postele, vytáhla prso a spustil se alarm monitoru dechu :D

No každopádně jeden můj deníček se jmenoval “Těhotenská demence” a ve vzkazech pod ním stálo: “Však počkej na vykojený mozek, to je teprve něco” :D Od srdce jsem se zasmála a sama byla zvědavá, co přijde. Musím přiznat, že patřím mezi lidi, jejichž mozek rychle sesychá a když do sebe neliji vědomosti, snadno vyschne ☺

Takže jak se u mě projevuje vykojený mozek? Když na psa, který štěkne dělám – ššššš, šš, šš, šš, místo abych křikla povel ticho. A zárověn když syna nevědomky chválím – “hodný Daník”, nebo ho opouštím se slovy “zůstaň”. Když ve frontě v krámě v ruce natřásám vybrané prádlo, které se chystám zaplatit. Nebo když v obchodním centru jezdím s nákupním vozíkem sem a tam. Když mám tendence pochválit jiné lidi než je můj synek za prdík. Když se vtipu směji až za 10-15 vteřin, jestli vůbec. Desetkrát se vracím domů, abych zavřela okno, které je zavřené, nebo vypla sporák, který je vyplý. A i tím, že o něčem mluvím a myslím na něco jiného a v konečné fázi nikdo kolem mně nepochopí o čem vlastně mluvím, protože se mi z úst sypou slova, která jsem vyslovit nechtěla. A většina jídel skončí připálená, převařená nebo nedochucená, ale i tak je s chutí sním :D

A k této demenci neodmyslitelně patří i vyčerpání. Takže večer, když přijde manžel, se nesmyslně směji a on jen pokývá hlavou a říká: “běž si lehnout”. Ráno se probudím a zjistím, že mám vedle sebe naše miminko - kde se tam vzalo, nevím(ale to jistě zažila každá maminka :D)). A také bych nikdy neřekla, že mě ze spánku neprobudí pravidelné bušení malé pěstičky do mého nosu. No, ať si buší, hlavně, když nepláče :D

Zároveň jsem ale překvapená, jak mě z tvrdého spánku probudí sebemenší zakvíknutí nebo povzdech Daníčka. A jak zvládám i vyčerpaná fungovat znovu na sto procent ☺ A jsem zmatená ze všech nových citů – z lásky a dojetí, ze strachu o maličkého, z výčitek za každou pitomost. A za lví bojovnost, kterou si ohrazuji svá práva a prostor pro syna. Mateřství je prostě tak úžasná věc, nevyzpytatelná cesta a nikdy nevíme, co nás na ní potká. Ale tak nás to vytrénuje. A díky těmto novým poznatkům skládám hold všem maminkám a hlavně té mojí, protože teď teprve jsem pořádně pochopila, co všechno pro mě udělala a jak mě asi musí milovat… jako já svého syna a jsem tak dojatá, že taková láska vůbec existuje ☺

Hodnotilo 5 lidí. Score 5.0.
 Váš příspěvek
 
Janafugi
Ukecaná baba ;) 1781 příspěvků 05.09.11 09:01

ahoj Nai, moc krásně a pravdivě popsané. Je to mazec, ale i to nejkrásnější, co nás v životě potká. Nasávám každou minutku, protože už nepůjde vrátit. Když Tomášek jen povzdechne jsem hned vzhůru, takže si umíš představit, co se mnou udělá bouřka. Při poslední jsem vylítla z postele a myslela, že nám na zahradu spadlo letadlo. Vykojený mozek se u mě projevuje tím, že jsem řekla manželovi, " z tohohle upeču dva chleba" :mrgreen: .

 
Fima
Nadpozemská drbna 27938 příspěvků 11 inzerátů 05.09.11 11:44

Nai super deníček, taky se v tom vidím. :mrgreen: Jen nevím na co tu svou demenci mám svádět, já kojila jen měsíc a to pouze částečně, tak leda na demenci mateřskou. :-D Já se třeba přistihuju, že na naše dítko šišlám. Je to naprosto příšerné, ale jde to ze mě nějak samo. Ještě že neumí zatím mluvit, ale nechci vědět, co si v tu chvíli o mě myslí. :mrgreen: Monitor dechu nám houká věčně, protože seberu dítě z postýlky, odejdu s ním do obýváku a zapomenu na něj. A v noci mě vzbudí sebemenší zavrtění Matyho v postýlce. Nechápu jak je to možné, dřív bych spala jak špalek. Ale je to prostě krása a jak píšeš: večer se vyčerpané svalíme do postele, abysme ráno vstali odpočaté a plné elánu. Má to ta příroda dobře vymyšlené. :palec:

 
SandraS
Závislačka 3015 příspěvků 05.09.11 13:14

I kdyz zatim maminkou nejsem, napsalas krasny a dojemny denicek a odpovedelas mi neprimo na otazku, co me trapila uz dlouho - mam totiz opravdu tvrde spani a mam strach, ze jednou knourani mojeho miminka zaspim :oops: ale jak vidim, priroda se o vse postara ;-)

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 05.09.11 19:39

Tak tohle je naprsoto dokonalý deníček! :potlesk: :dance: Je napsaný tak jemně, krásně :srdce: Pod demenci se ve všech výše napsaných bodech podepisuji. :pankac: Zasmála jsem se :lol: :lol: :lol:

Jo a to kopání a bušení pěstiček do nosu…nevím jak maličkého máš Daníka, ale naše Veru byla vždy velká a silná a už jako malinká když dala dospělému pěstí, faaakt to bolelo. Teď se přidalo i škrábání, kousání, štípání a vůbec…s ní se odpoledne do jedné postele zalehnout nedá, protože to nezůstane bez mé či manželovy újmy na zdraví :lol:

Užívej prcka a piš dál! :dance: :dance: :dance: :hug:

 
Záhořanka
Stálice 51 příspěvků 05.09.11 21:28

Píšeš mi z duše. Slovo od slova jsem měla a mám stejné pocity. O to raději čtu, že jsme na tom my maminky stejně. Hodně zdraví a radosti a díky za super deníček :-)

 
atominnka
Generální žvanilka 21075 příspěvků 05.09.11 21:44

Hezky napsané. :kytka: Jo, vykojený mozek, to znáááám, kojím skoro 10měsíců a řekla bych, že den ze dne je to se mnou horší:-D. Taky jsem v obchoďáku vozila vozík, natřásala košík s nákupem a dceři říkám zůstaň celkem běžně, ač psa doma nemáme. Za to ho mají rodiče, jmenuje se Sára. A já mu říkám Šáry(Šáry je dcera) a dceři říkám Sáro, zůstaň:-D

 
brumdinka
Generální žvanilka 20042 příspěvků 05.09.11 22:41

Jé super deníček :potlesk: a fakt je to nádhera :hug:

jinak u mě se demence projevuje tim, že celkem běžně se mi pletou jména mých synů :mrgreen: …což sem teda dřívě nechápala u mojí mamky, že sme se jí pletli my dvě ze segrou ..promin mami už chápu :lol:

sandro - neboj, já měla a mám vždy spaní tak tvrdý, že kdyby jezdili tanky okolo, tak je mi to šumák a spim dál :lol: přesto jak malej zakníká zabrečí sem na nohou a u jeho postýlky, k ránu pak ho máme u sebe ve velký posteli :-)

miruš - jo to je náš malej to samý zrovna dneska sem dostala pěstí do oka :lol:

 
faldy
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 05.09.11 23:18

Krasne napsany denicek, hned me pripomel me a malou ve fazi, ve ktere se nachazite ted vy. A ta demence :mrgreen: :lol: , ja jsem delala taky sem tam s vozikem pri nakupovani a jeste v noci zblbla jsem sedela na posteli a hledala v ni malou :roll: . Nasla jsem tam vzdycky ale manzu, ktery s rukou na cele me pote ukazoval na postylku, no proste magor. Uzivej si tyto chvilky, prcci tak strasne rychle rostou :mavam:

Příspěvek upraven 05.09.11 v 23:23

 
jetam11
Povídálka 22 příspěvků 07.09.11 11:10

Super napsané! Málem sem se smíchy počůrala :lol:

Vložit nový komentář