Věci se mění

Týna K.  Vydáno: 13.02.14

O tom, jak každá z nás se jednou dočká.


2 komentáře


1 komentář

Kdo četl mé předchozí deníčky, tak ví, že první tři týdny svého života můj syn v podstatě jen projedl a prospal. Byla jsem nadšená, jaké to mám hodné dítě a pyšně se každému chlubila. Následně jsem dostala velmi studenou sprchu. Ze syna se stal tyran, který řval a řval a nepřestával, dokud jsem ho nevzala do náruče. Kočárek byl jeho úhlavním nepřítelem a já se s ním tedy tahala i venku - v nosítku. I tam bohužel po nějaké době začal řvát. Co vám budu povídat, bylo to opravdu strašné období. Ocitla jsem se pološílená a sama s uřvaným dítětem v domě, kde byl bordel jako v tanku a teplé jídlo v nedohlednu. Navíc jsem si připadala strašně ošklivá a tlustá, protože těch 5 kilo, co mi zbylo z těhotenství, ne a ne shodit.

Tehdy jsme měli s manželem docela krizi. Jako skoro každý chlap měl občas potřebu vypadnout, co nejdál z mého dosahu a řešit jiné věci než pleny a mléko - nejlépe s kámošema u piva. Pro mě to v tu chvíli bylo nepředstavitelné. Každý den jsem čekala jako na smilování, až přilítne z práce, abych mu mohla syna na chvilku předat a malinko si odfrknout. Když mi ale oznámil, že má v plánu letět zase jinam, stala se ze mě rozzuřená saň. Většinou jsme se zhádali, manžel odešel a mě čekaly alespoň dva dny poctivého trucování.

Moje máma mi neustále opakovala, jak to bude za měsíc lepší a pak zas za ten další měsíc a já se zapřísáhla, že už žádné dítě nikdy nechci, protože bych skončila jistojistě v Bohnicích. A když do toho manžel začal otravovat se štěnětem, šly na mě mdloby. Díky Bohu, můj přísný zákaz přinést domů cokoliv živého, respektoval.

Ale jak to tak u maminek bývá, i ta moje měla nakonec přeci jen pravdu. Konečně přišel ten měsíc, kdy se to zlepšilo. Konečně syna přestaly trápit ty šílené prdy a začal se sám přetáčet na břicho. Jeho nová dovednost ho zabavila natolik, že zapomněl řvát. Sice se zase pořád kutálel sem a tam, ale neřval. Hrál si s hračkama, s rukama, s nohama a já byla o něco spokojenější. Pořád jsem sice byla docela utahaná a protivná, ale aspoň se mi občas podařilo něco uvařit, někdy dokonce i upéct. Bordel byl pořád, ale změnil se z „toho na první pohled viditelného“ na ten „viditelný pouze při podrobnějším zkoumání“.

Během několika málo týdnů se syn natolik zdokonalil, že se naučil plazit, sedět a lézt a já zjistila, že už od něj vlastně nemůžu ani na chvilku odběhnout, protože tam, kde jsem ho nechala, ho rozhodně nenajdu. Nebylo mu ani 7 měsíců a začal se stavět u nábytku. Z počátku byl jeho postoj velmi vratký a já, ve snaze zabránit jakémukoliv pádu, jsem se od něj nehnula na krok. Frekvence teplých jídel se opět snížila, včetně zhoršení stavu úklidu.

Naštěstí netrvalo dlouho a já se v tom mateřství snad konečně naučila chodit. Syn je sice pořád velmi akční dítě a chvilku neposedí, ale já už vím, jak všechno skloubit tak, abych stíhala všechno podle svých představ. Pořídila jsem krásnou ohrádku, nakoupila spoustu těch barevných plastových kuliček a vytvořila synovi v kuchyni opravdu hezký hrací koutek s tím, že tam bude řádit, až já budu vařit. K mému údivu ale vaření většinou stíhám během jeho dopoledního spánku. Náš kluk si totiž konečně zamiloval kočár. Dopoledne si v něm chrupká dvě hodinky, odpoledne taky. Navíc i jeho noční spaní se výrazně zlepšilo, mléka se dožaduje pouze jednou a budíček nebývá dříve než v půl osmé.

I dům je jak klícka, konečně jsem se dostala na stav „uklizeno za jakýchkoliv podmínek“ :D Syn miluje, když luxuju a nadšeně za mnou rychlostí blesku leze ve snaze vysavač chytit.

Dnes je našemu Marečkovi 9 měsíců a za tu dobu se u nás všechno změnilo. Z uštvané a protivné ženské, se ze mě zase stala ta veselá, relativně odpočatá a milá. Věci, ze kterých jsem si dřív dělala hlavu, přecházím s úsměvem. Začala jsem každý den cvičit a úspěšně shazuji přebytečná kila. Koupili jsme si zakrslého králíčka a já se těším na každý středeční večer, kdy manžel odchází na pivo a na florbal. V tu chvíli, zatímco syn spokojeně oddychuje v postýlce, otevírám oblíbenou knihu a u sklenky bílého Lambrusca přemýšlím nad tím, jaké měla ta paní v obchodě krásné bříško. Už se na něj těším! :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Pizlam
Ukecaná baba ;) 1574 příspěvků 13.02.14 00:07

Moc hezke :kytka:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24091 příspěvků 13.02.14 00:09

Hezky napsane, ted zu bude jenom dobre ;) :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
bismarck
Kecalka 381 příspěvků 1 inzerát 13.02.14 02:38

Uplne, jak kdybych to psala ja. akorat manzel chodi ve strefy na barket:)

 
joaska  13.02.14 06:56

Každý den jsem čekala jako na smilování, až přilítne z práce, abych mu mohla syna na chvilku předat a malinko si odfrknout. Když mi ale oznámil, že má v plánu letět zase jinam, stala se ze mě rozzuřená saň. Většinou jsme se zhádali, manžel odešel a mě čekaly alespoň dva dny poctivého trucování.

Nerada to priznavam, ale je mi to nejake povedome  :think:

 
Lucciaaa
Kelišová 7191 příspěvků 13.02.14 08:00

Velice dobre sepsane, jsem rada, ze v tom nejsem sama, taky jsme meli krizi, ale uz je to v pohode, snad uz bude jen lip :-) :kytka:

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 13.02.14 08:06

No se ti nedivim zes byla protivna ono je to dost na palici, kdyz ti porad dite rve a rve. Diky bohu za meho manzela ktery me v tom nenechal plavat samotnou. Ja obdivuju vsechny zeny ktery toto zvladnou a pak chteji dalsi dite s tym samym chlapem.

 
CokeLady  13.02.14 08:07

Je to fakt jak prokletí, jak ty ženské hormony a biologické hodiny umí přebít ty vzpomínky - na porod, na uřvaný dítě, na tu neskutečnou únavu na umření. Já si to sna budu muset někam napsat :mrgreen: abych to nezapomněla. Malýmu budou 2 roky a já se pořád držím :potlesk:

 
Lenule15
Ukecaná baba ;) 1695 příspěvků 13.02.14 08:26

Pěkně napsané :)

 
Renull
Stálice 79 příspěvků 13.02.14 09:05

Nádhernej deníček a v čekání na tatínka, abych mu okamžitě švihla do udivené náruče dítě jsem se taky našla :-))))

 
Pincenza
Závislačka 3494 příspěvků 13.02.14 09:35
:mrgreen: :potlesk: :potlesk:
 
Safira77
Zasloužilá kecalka 930 příspěvků 13.02.14 09:43

Skvělé, gratuluji :pankac:

 
Týna K.
Závislačka 4295 příspěvků 13.02.14 09:44

@Viicky No to jsi to asi malinko špatně pochopila… on mi právě že pomáhal až až a dělá to tak až do teď, ale jednou za čas prostě potřeboval od těch miminovskejch věcí trošku stopku, což teď zpětně chápu… :) Jen v tu chvíli jsem si připadala ublížená :D

@joaska Myslím, že to tak měla většina :) :D

@Lucciaaa určitě bude :)

@CokeLady :mrgreen: :mrgreen: jojo, taky to nechápu… v milionu situací jsem se zapřísáhla že další dítě už fakt nikdy… a stejně pak na ty pupkatý maminy koukám a závidim jim :mrgreen:

Ostatním děkuju za reakce, jsem ráda, že se deníček líbí :)

 
moky
Extra třída :D 10666 příspěvků 13.02.14 12:04

Už bude jen lépe a lépe..mě se fakt dost ulevilo v době, kdy si naše holka začala ukazovat na místa, která jí bolí. Hned ubylo dalších starostí a dohadů, co by to mohlo být. Ale musím přiznat, že jsem uřvané dítě nezažila, takže si nedovedu vůbec představit, co se u toho prožívá - mě drtilo i to maličkaté zakňourání a nejvíc v autě(víc jak 5minut pláče nesnesu jsem zjistila) :zed: :zed:..a taky se každý den těším na chlapa, až převezme na chvilku roli :P :P

Příspěvek upraven 13.02.14 v 12:05

 
Janicka1111
Stálice 81 příspěvků 13.02.14 12:39

Pěkný deníček, tak nakonec se ze synáčka vyklubal hodný kluk :) Já měla taky docela uřvánka, taky bordel, manžel jako spása…to nás je urřitě hodně. Malý se taky zlepšil, akorát teda 2 + 2 hodiny spánku přes den a tak dlouho v noci, to si můžeš teda gratulovat! :) Můj spí 35 minut po obědě, toť vše :) Takže u nás „uklizeno za jakýchkoliv podmínek“ asi jen tak brzy nebude, nezbývá než se s tím smířit. Ale abych nekecala- tak 1× za týden malý vydrží spát hodinku tak to mám uklizeno, navařeno, někdy i napečeno a už chodím po domě a přemýšlím do čeho píchnout :) Nicméně aspoň jsem nemusela řešit shazování kil, s tím naším klukem jsem měla v jeho roce 50 kg :)

Příspěvek upraven 13.02.14 v 12:40

 
Kakika
Extra třída :D 13448 příspěvků 13.02.14 12:46

Nikdy v životě bych nechtěla znova zažít první rok života našeho syna. To byl opravdu řvací očistec. Čekání na tatínka znám víc než důvěrně. V přibližný čas, kdy se měl vracet domů, jsem stála přilepená na okně se synem v ruce :lol: Ten měl pro jistotu ještě dlouhou dobu separační úzkost, takže řval jak tur i u tatínka. V noci se budil nejdéle po hodině a půl…no, hrozné. Na roce se to začalo lepšit natolik, že jsem velmi rychle zapomněla a na roce a půl plánovaně otěhotněla :lol:
To, že by se mohl opakovat první rok, jsem si nepřipouštěla. Narodila se mi dcera. Spala, občas jedla, ale většinou spíš jen spala. První dva měsíce jsem věděla, že jí mám, jen proto, že v pokoji stála postýlka :lol: Když povyrostla, začala se plazit a sedět, tak jí solidně zabavil starší bráška. On dělal lumpárny, ona se smála, jeho to bavilo, protože měl diváka. Já najednou měla tolik volného času, že jsem nevěděla co s ním :mrgreen:

Takže nezoufejte, druhé nemusí nutně znamenat, že budete to peklo prožívat znova :hug:
(ale do třetího už nejdu, riskovat to nebudu :jazyk: )

 
nakukovatelka
Závislačka 4165 příspěvků 13.02.14 12:59

Moc hezký! :palec:

 
Fima
Nadpozemská drbna 27809 příspěvků 19 inzerátů 13.02.14 13:09

Já to mám podobné jako @Kakika. S prvním klukem to byl očistec, první tři měsíce prořval, já nevěděla kam dřív skočit, věčně unavená, utahaná a občas jsem toho měla až po krk. Naštěstí jak rostl, tak se z něj stávalo milionové dítě. V jeho roce jsem i začala studovat a po dvou měsících ve škole otěhotněla - já tedy neplánovaně. :mrgreen: Pořád jsem přemýšlela co bude a jak bude, čekala nějaký masakr, připravovala se na nejhorší - uřvané mimino, vzpurné dvouleté batole a školu k tomu. Světě div se, žádný masakr nepřišel, ba naopak. Druhé dítě jsem si dokázala užít už od miminka, mnohem víc a mnohem lépe, jak to první. Druhorozený první měsíc prospal, po měsíci se probudil k životu tak, že pro změnu nespal vůbec, ale byl tak hodný a zlatý, že mi to vůbec nevadilo, stejně jsem se podřizovala spíš staršímu a mimino se přizpůsobovalo. Měla jsem snad radost i z prořvaných večerů (trpěl na koliky až do 5 měsíců):mrgreen: Zkrátka jsem to brala tak, jak to leželo a běželo, stačilo si to jen všechno nějak zorganizovat a musím teda říct, že s druhým a dvěma dětma vůbec je to mnohem lepší, jak s tím jedním. Starší byl vyplesklý z mimina, mimino naopak nadšené ze staršího a vzájemně se zabaví. Druhorozenému je teď půl roku, leze, klečí u nábytku, je to už takové samostatné mimino, co se zabaví za pomoci bráchy a já mám spoustu času. :mrgreen: Říkám, že druhého máme za odměnu. :kytka:

Deníček moc pěkný. ;)

 
Raduli13
Stálice 95 příspěvků 13.02.14 13:35

Že my to něco připomíná :lol: Naše malá měla taky prdíky a v jedno období jsem byla už na pokraji sil a vynadala kvůli nějaké hovadině i manželovi. Musím říct, že manžel se snažil pomáhat jak jen to šlo. Prdíky nám odezněli na přelomu 3. a 4. měsíce, takže u nás to opravdu byla tří měsíční kolika :) Teď už na vše vzpomínám s poklidem a připouštím, žere bude i druhé dítko :lol:

 
AngelikaO
Závislačka 4430 příspěvků 13.02.14 13:44

Super deníček!! :palec: :* gratulu k malemu, je rozkošnej :hug:

 
Beti89
Kecalka 117 příspěvků 13.02.14 14:01

Pekne :palec:

 
Elis22
Zasloužilá kecalka 531 příspěvků 13.02.14 14:27

Moc krásné :palec: a hlavně mi to dává naději, že jednou bude zase lépe, dokonale jsem se v tom našla - krizí s manželem (je to poslední dobou jako na houpačce :( ) prošla jsem si s malou trápením s prdíky, neustálým řvaním a momentálně se nacházím v té fázi, kdy se moje malá dcerka (6,5měsíce) už přetáčí perfektně sama na bříško a sedá si i když ještě přepadává do stran, takže přesně jak jsi psala dokonce i někdy stihnu uvařit nebo upéct. Opravdu ani nevíš jak moc mě to potěšilo a uklidnilo :hug:

Příspěvek upraven 13.02.14 v 14:28

 
TerezkaaD
Kecalka 106 příspěvků 13.02.14 15:27

Hezký deníček, ale jako matka dvou malých agentu, kteří mně vydírají psychicky dodnes…jeden 2 a druhý 3,5 roku…ani na záchod nemohu sama. Teplý oběd byl u nás samozřejmosti od prvního dne mého návratu z porodnice…ani nakojit jsem nemohla aby ten starší na mně nevisel se musím pousmát. Asi Vám budu muset už konečně napsat deníček o,,Bohnicích" u nás. Přeji ať to je jen lepší a lepší… :mavam:

 
mikejla542005
Stálice 58 příspěvků 13.02.14 19:28

Krásný deníček :)

 
ALENA G
Kecalka 129 příspěvků 61 inzerátů 13.02.14 20:14

Krásné, ani se nedivím že jsme na té mateřské DOVOLENÉ tak zlikvidované :) teď už bude jen dobře.

 
Reinka
Generální žvanilka 24714 příspěvků 13.02.14 21:46

Krásný! :kytka: U prvního syna jsem taky začala cítit takovou tu pohodu v jeho 9m :mrgreen:

 
Ella007
Stálice 80 příspěvků 13.02.14 23:08

Článek je super - světlo na konci tunelu pro všechny, které jsou v období prvních měsíců :)

 
ii12
Kecalka 117 příspěvků 14.02.14 22:39

Super, to mám moc ráda když se to takhle v dobré obrátí! U nás naštěstí na řvaní dost dobře zabírá kojení a houpání v kočárku pro panenky.

 
svycarka
Kelišová 6325 příspěvků 15.02.14 12:57

:palec: Pekny, pozitivni denicek!

 
manderinka
Stálice 70 příspěvků 19.02.14 14:26

Ty prvni mesice jsou des ale proplula sem tim stejne jako ty a ted uz je lip a lip

 
Týna K.
Závislačka 4295 příspěvků 19.02.14 14:38

Díky všem, každá si tím asi projde, protože těch, co mají zlatá miminka je opravdu málo :lol: ale ten čas tak rychle letí, že se ani nenadějeme a z těch uřvaných miminek jsou vysmátí pohodáři :)

Vložit nový komentář