Věčný optimista aneb Optimista obecný

pegisek  Vydáno: 18.09.11

Rozhodla jsem se napsat také svůj deníček, jelikož musím přiznat, že mi to přináší úlevu… většinou to je jen takové čárání na papír a nakonec ta kupka papírů skončí ve skartovačce, ale teď jsem si řekla, proč něco nezveřejnit.

Budu se snažit popsat své období snažení (i když po těch týdnech tento termín upřímně řečeno nemám ráda, ale pro objasnění situace je výstižný…), některé věci budou nejspíš vytrženy z kontextu, proto moje výlevy berte z rezervou, přeci jen je to dost subjektivní.

Dnes je 16. 9. 2011 a je to tedy 835 dní, co neberu HA a snažíme se počít nějaké to štěstí. Bohužel v tomto období jsem si dělala nespočet těhotenských testů, některé z nich byly negativní, ovšem větší obavy a bolest mi způsobily ty testy pozitivní. Samozřejmě že za 835 dní jsem pociťovala a na 100 % rozpoznala jasné těhotenské příznaky, hlavně v dobách, kdy jsem těhotná rozhodně nebyla. JJ. Psychika je mocná čarodějka.

Už od toho června 2009 jsem věděla, že otěhotnění není v podstatě žádná věda a že se to samozřejmě nemusí podařit hned napoprvé, ale věděla jsem také, že to jednou musí přijít. A v podstatě je to můj názor doteď, dřív či později to vyjde (tedy teď je to spíš později), v podstatě jsem dost velký optimista, spíš hledím do budoucnosti, kde to bude jen a jen lepší a snažím se nehledět zpět. I když jsem ale optimista, tak některé věci bolí a to moc a přiznávám se bez mučení, když to na mne přijde, zalezu do peřin a nesnažím se to přemoci, ale naopak se vybrečet. Povětšinou to přebolí a jede se dál. Hurá do další bojů za lepší zítřky…

Za těch 835 dní jsem si vyslechla spoustu otázek a připomínek. Ze začátku jsem si říkala, jak jsem na ně alergická a teď se tomu jen musím smát, ale ty věty určitě znáte: „tak co kdy bude rodinka? Co miminko, nechcete? Pak přišli další rady jako: no jo, moc se na to upínáš, nesmíš na to tak myslet, …musíš tomu nechat volný průběh…, a dál: musíte jet na dovolenou nebo si udělat výlet. Bohužel jsem člověk, co rád hledá informace, takže jsem se po čase začala vzdělávat… ovulace, měření bazální teploty, ovulační testy jak z moči tak ze slin, jen jsem chtěla vědět vše o nepříteli pro lepší bojovou situaci, ale musím přiznat, že jsem to tehdy dost řešila a přišly i adekvátní odezvy. Že to řeším jsem slyšela snad na každém kroku.

Pak přišlo velké překvapení v podobě pozitivního testu, zachvátil mě pocit štěstí a radosti. Hned jsem to oznámila manželovi. Ovšem říkala jsem si, je to divné, byla jsem 16DC a mám pozitivní test? Nebyl to duch, čárky byly stejně silné… nakonec jsem mávla rukou, šla na KO a čekala mě první podpásovka, podezření na mimoděložní těhotenství, ani nevím, jak jsem se dostala domů, probrečela jsem celou cestu (a to normálně na veřejnosti nebrečím – i brečení před manželem jsem se musela naučit). Mimoděložní těhotenství se potvrdilo, bylo to po 8 měsících snažení. Chvilku jsem si pobrečela, pak se otřepala a řekla si, otěhotněli jsme jednou, povede se to podruhé. Měli jsme naordinovanou 3měsíční pauzu a já si to hezky malovala, jak tedy na konci června 2010 na to hupsnem a povede se to tak do tří měsíců.

Dny, týdny i měsíce ubíhaly v celku rychle a u nás nebyla žádná změna, blížil se termín mého předpokládaného porodu, navíc podpořen mými kamarádkami, které zjistily těhotenství ve stejnou chvíli jako já. Upřímně řečeno, bylo to těžké období vidět rostoucí bříška, zjištění pohlaví, pohyby… kamarádky úspěšně porodily a u nás nic, co by stálo za zmínku. Přišel tedy na řadu CAR, v listopadu jsem volala, objednali nás na 10. prosince 2010.

8. prosince se měla dostavit MS a já si řekla, že by to byla sranda, kdyby třeba nepřišla, tak jsem si řekla, že si 10. 12 udělám test, ovšem ráno jsem si změřila teplotu a ta klesla, takže test jsem ani nedělala (dnes si možná říkám, že to byla chyba). MS přišla 10. 12. a byla první konzultace, ze které jsem byla nadšená… následoval HP, spermiogram, sledování ovulace. HP v pořádku, SPG na hranici, ale žádná katastrofa, ovulace probíhá. 21. 12. dle všeho proběhla, jelikož 23. byl ještě UTZ a folík tam už nebyl. Vánoce proběhly skvěle až na menší bolesti v podbříšku, nedalo mi to a 27. 12. jsem si udělala test a byl pozitivní, zmocnila se mě panika a bezmoc. Druhý den KO u MUDRy, kdy se to neskutečně vleklo. V mém úžasu se těhotenství potvrdilo, objeven gestační váček v děloze o velikosti 4 mm, paní doktorka řekla 4. tt a já vnesla pochybnosti, že to není možné (dle mého jsem musela být už po 6. tt), opět jsem nad tím mávla rukou a zas měla pocit štěstí, radosti… bohužel tato radost trvala 8 dní, začala jsem krvácet, kontrola proběhla na jednu stranu dobře, gestační váček v děloze není, test z krve negativní, není nutná revize.

V ten moment jsem byla naštvaná ne celý svět. Napadal mě nespočet otázek. Nejhorší byli komentáře ostatních typu: příště vám to vyjde, tu smůlu už jste si přeci vybrali …nakonec jsem se přes to přenesla a my si řekli, že půjdeme do inseminací. Prošla jsem si vyšetřením průchodnosti. Čekala jsem na MS a ta nepřicházela, byl pátek a já si udělala test a našla na něm ducha, byl to první duch a já si říkala, bezva, budu dělat testy ob den a budu mít sbírku. Sbírka se nekonala, ještě ten den jsem začala krvácet. Jen pro jistotu jsem test zopakovala za 3 dny byl negativní. Ani jsem nebrečela, vidina IUI mi asi dávala sílu a říkala jsem si, že to vyjde.

První IUI byla v březnu, po 12 dnech test negativní, čekala jsem tedy na MS a ta nikde, bolela mě hlava, tak jsem test jen pro jistotu zopakovala 15. den, chtěla jsem si vzít prášek, test byl pozitivní. Radost jsem měla a bolest hlavy zaspala. 17. den jsem test zopakovala a čárka slábla, počkala jsem tedy na 21. den od IUI na oficiální test, který byl už negativní, objednala se do CARu, na další IUI jsem měla dostat utrogestan. V dubnu 11. proběhla druhá IUI, zaváděla jsem utrougestan, vydržela jsem s testem až do 15. dne, test byl pozitivní, sice žádný duch, ale čárka se mi zdála slabá a ani jsem se nechtěla radovat. 17. den jsem test zopakovala a test byl silnější… oznámila jsem to manželovi. Test jsem si udělala 21. den, jak jsem měla a byl pozitivní, ovšem ta čárka byla pořád slabá a já jsem tedy šla jako samoplátce na krev. Hcg pozitivní, hodnota nízká… konsultace v CARu, biochemické těhotenství, to se prostě stává. Dohodli jsem se, že si před třetí IUI zažádáme o IVF, jelikož mám zvýšenou srážlivost krve (Leidenská mutace + mutace genu MTHFR), tak jsme řešili s trombocetrem hormonální léčbu. Nakonec jsme se domluvili, že i při poslední IUI si budu píchat Clexan. 19. den po IUI test negativní.

IVF jsme měli schválený a já čekala na 21 DC, měla jsem na programu dlouhý protokol, dny vůbec neubíhaly, strašně se to vleklo, i když jsem pak zjistila, že dny se vlečou ještě více po transferu. 11. července to vypuklo, dostala jsem injekci a čekala na MS, ta byla tedy dost silná, říkala jsem si, že je poslední na dlouhou dobu, tak si to musím ještě užít. 25. 7. KO na UTZ, objevena cysta a stimulace odložena o týden. 1. 8. KO, cysta se zmenšila, můžeme začít, píchala jsem si tedy Gonal a Clexan. Cysta se nakonec vstřebala, ovšem úroda folíků nic moc, dostala jsem Menopur a připadala si jak malý chemik. Na KO jsem chodila každé tři dny a stimulaci mi prodloužili o 6 dní oproti plánu. Pak konečně přišel na řadu Ovetril a den punkce. Nemohli mě napíchnout, kam píchli, tak to prasklo… špatně se mi odhadoval čas, ale trvalo to dlouho. Nakonec se jim to povedlo a já si říkala, ha, problémy, dobře to dopadne. Nakonec jsem měla 6 krásných modřin.

Probudila jsem se na lůžku sice bolestí, ale hlavně že se povedlo. Pohovor s embryoložkou byl dost hrozný, i když byla velmi sympatická, oznámila nám, že nám odsáli 11 folikulů, ovšem jen 3 oocyty, najednou černo před očima a mne napadla jediná otázka, zdali je možnost zavedení těch tří? Pak jsem se zarazila a řekla si, co jsem to vypustila z pusy. Byl pátek, měli jsme si volat v pondělí, kdy bude ET. Poprvé přes ten víkend jsem ztratila optimismus a říkala si, nejspíš ani na ET nedojde Víkend byl dlouhý, v pondělí jsem se dozvěděla, že ET proběhne ten den, sice jsem nevěděla, kolik embryii, ale říkala jsem si, super zpráva a do žil mi zas proudil optimismus. Pohovor s embryoložkou už byl příjemnější, z těch 3 oocytů byly tedy zralé jen dvě, ale obě se oplodnily a krásně vyvíjely. Takže obě do bříška a pak jen ležet a ležet. První dny jsem jen ležela, občasné píchnutí v podbříšku jsem považovala za dobré znamení. Po týdnu jsem se cítila skvěle, tak jsem šla do práce. 12 den po ET jsem se rozhodla testovat.

Test byl pozitivní a čárka slabá, dle předchozích zkušeností jsem s ničím nepočítala. Snažila jsem se vše vypustit a test zopakovala za dva dny a čárka sílila. Říkala jsem si, hlavně nic neuspěchej a test za další dva dny zopakovala. Testovací čárka byla silná jako kontrolní, moc mě to uklidnilo, objednala jsem se tedy do CARu a do Trombocentra. Hladila si bříšana a těšila se na první UTZ. V pondělí, kdy měla proběhnout kontrola, jsem si udělala ještě ten poslední test a zjistila, že test sice pozitivní je, ALE… čárka slábne. Závěr: biochemické těhotenství.

Dnes je tedy pátek 16. 9. 2011 a před 7 dny jsem byla velmi přešťastná, před 5 dny jsem myslela, že je konec světa a probrečela skoro celý den a noc. A dnes spíš myslím na další dny s nadějí, že jednou to vyjít musí. V tuto chvíli jsem smířená s tím, že těch 835 dní se o dost navýší. Chci nejdřív podstoupit imunologii, genetiku a tajně doufám, že problém je tam. Pokud nebude, tak až pak se mi asi zhroutí celý svět, ale na špatné zprávy je přeci času dost.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  18.09.11 13:28

vím,jak se cítíš!!prožívám skoro to samé a ještě delší dobu :cry:
bohužel nám nezbývá nic jiného,než být trpělivé a určitě se dočkáme!!! :-D
ale je to na palici :cert: :mrgreen:

přeju hodně štěstí a síli na další boj!!určitě se už brzy dočkáš!

 
martas22
Extra třída :D 10028 příspěvků 18.09.11 13:53

jejda ty máš trpělivost :potlesk: :potlesk: :potlesk: taky jsme čekali dva ročky a nakonec se povedlo až jsem přestala doufat..tobě držím palečky :hug:

 
Fialik
Kelišová 5312 příspěvků 18.09.11 16:33

Jste neskutečně silní. Držim vám palce ať je líp :kytka:

 
kaculkadraculka
Ukecaná baba ;) 2388 příspěvků 18.09.11 18:05

Týjovka, kloubouk dolů a moc držím palce!!! :kytka:

 
smiley1
Závislačka 3106 příspěvků 18.09.11 18:07

Moc ti fandím. My se snažili přes rok, za tu dobu ani jeden pozitivni test. Až teď v červenci. Byla jsem šťastná ale jen chvíli. Verdikt: zamlklé těhotenství a revize.Jsem 20. den po a stále se s tím nemůžu vyrovnat. Trochu jsi mě nabyla optimismem. Snad se toho malého rvouciho štěstícka také někdo dočkáme.

 
smiley1
Závislačka 3106 příspěvků 18.09.11 18:08

Moc ti fandím. My se snažili přes rok, za tu dobu ani jeden pozitivni test. Až teď v červenci. Byla jsem šťastná ale jen chvíli. Verdikt: zamlklé těhotenství a revize.Jsem 20. den po a stále se s tím nemůžu vyrovnat. Trochu jsi mě nabyla optimismem. Snad se toho malého rvouciho štěstícka také někdo dočkáme.

 
dana59
Zasloužilá kecalka 648 příspěvků 18.09.11 19:50

Držím palečky a doufám, že se dočkáte. :-P

 
Pidi  18.09.11 20:22

Držím moc palečky a ať to brzy vyjde :-)

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 18.09.11 20:34

hodně zdraví tobě i partnerovi a taky toho štěstí fůru, aby na vás už konečně sedlo :hug:

 
31Léňa
Kelišová 5924 příspěvků 18.09.11 21:09

Přesně vím o čem mluvíš , držím palce ať to výjde  :-)

 
31Léňa
Kelišová 5924 příspěvků 18.09.11 21:10

Přesně vím o čem mluvíš , držím palce ať to výjde  :-)

 
Jiti88
Kelišová 5944 příspěvků 19.09.11 08:37

přidávám podporu další dlouhodobé snažilky. :hug: :hug: My už v tom lítáme přes dva roky a zatím ani jeden pozitivní test. Dost rozumím tomu, o čem tady píšeš. Jsou dny, kdy je člověk v pohodě a snaží se na to nemyslet. Ale je taky dost dní, které nám přináší neskonalou bolest v srdci. Přeji ti, ať se brzy zadaří a ten špatných dnů, ať je úplně jen malinkato.. :palec:

 
Kači01
Kelišová 6707 příspěvků 19.09.11 10:15

Taky Ti moc držím palce a věřím, že jednou to vyjde :hug: Jsem na tom podobně, řešíme to od začátku roku 2008. Někdy je hůř, jindy zas líp, ale víra ve šťastný konec a naděje člověka drží nad vodou :srdce:

 
Lucik219  19.09.11 13:41

Je mi smutno z toho, co tu čtu a držím všechny palce, aby se Vám to nakonec povedlo a probíhalo vše tak, jak má…
Být Tebou, zkusila bych mmj. i následující (pokud si to ještě nezkoušela): 1)nechat si udělat i testy na toxoplazmózu, chlamydie a funkčnost štítné žlázy, … 2)zvážit svojí váhu na svojí výšku a taky svoje množství podkožního tuku 3)konzumovat potraviny s kyselinou listovou + pít ibiškový nápoj karkade, který údajně upravuje hladinu estrogenů v těle 4)cvičit břišní tance nebo jiné cvičení na podporu plodnosti 5)přečíst si nějakou další knížku o plodnosti a otěhotnění 6)v době plodnosti při plození dodržovat intervaly pro zrání spermií 7)snažit se nemyslet na to, že se to nepovedlo, nevzdávat se a každý večer před spaním si v klidu svoje těhotenství v bříšku vizualizovat

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 19.09.11 15:11

Pegisku, obdivuji tvoji statečnost, optimismus a sílu. My se snažíme od 2/2010 a po mimoděložním těhotenství a zamlklém těhotenství se pomalu hroutím. Ale jsou i lepší dny, kdy opět doufám.
Tobě přeji za tu tvoji trpělivost odměnu v podobě krásného zdravého miminka.

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 19.09.11 16:54

Pegisku, neboj, vyjde to. Jen to občas někteří mají komplikovanější… Moc se mi líbilo, co jsem tady jednou vyčetla na emiminu: Pokud to trvá dlouho, tak jen proto, že se nám nahoře vybírají ty nejhodnější dětičky. Přeju spoustu sil do dalšího boje, E.

 
Mafalda05  19.09.11 17:09
Jina moznost

Mam dotaz… nechci to sem psat, aby se na me vsechny snazilky sesypaly s kritikou, zajima me to ciste z pohledu nezucastneneho cloveka a predem se omlouvam, pokud se nekoho muj dotaz dotkne.
Proc to porad podstupujete? Nebylo by lepsi adoptovat a splnit si tak sve prani byt rodicem?

 
vverru
Ukecaná baba ;) 1033 příspěvků 19.09.11 18:16

Mafalda - kdo nezažil, nemůže pochopit. Myslím, že Pegisek má šance pořád velké! Navíc proces adopce není nic jednoduchého a rozhodně to není za rok vyřízené…

Pegisku, podle mě je důležité, aby si podstoupila imunu a šž. Nechápu, že tě tam ještě nikdo neposlal!!! Držím palce do dalších pokusů. S otěhotněním evidentně problém nemáš, takže „jen“ to doladit :hug:

Příspěvek upraven 19.09.11 v 18:18

 
Mrs.G
Ukecaná baba ;) 1042 příspěvků 19.09.11 19:03

Pane jo, to pro me bylo jako cist neco v japonstine. Tolik zkratek a vyrazu, kterym vubec nerozumim. Obdivuju vas vsechny snazilky, kterym se nedari pocit prirozenou cestou za to, ze mate tu viru a odvahu a nikdy nekoncici optimismus, ale na druhou stranu je mi tak lito, cim musite prochazet a strasne hrozne moc vam vsem preji z celeho srdce at uz ta strastiplna cesta pro vas vsechny brzy skonci a vy budete drzet ty sve male uzlicky stesti v naruci… :hug: :hug: :huban: :huban:

 
pegisek
Kecalka 335 příspěvků 19.09.11 19:50

Děkuji všem za podporu…

Tady ještě pár údajů.. které zmiňujete..
základní Hormonální profil mám v pořádku kde je prý i štítná žláza, základní imunologie…
toxoplazmózu si asi vyšetřit nechám
Kyselina listová je složitější jelikož jsem mutant MTHFR a špatně jí zpracovávám cpu do sebe Femibion 800 kde je již naštěpen
zvážit svojí váhu na svojí výšku a taky svoje množství podkožního tuku - no to je složitější jelikož nyní jsem dost přibrala a ted vím, že žádná změna do konce roku nenastane chci s tím něco udělat…
ibiškový nápoj karkade slyším poprvé, ale zkusím si najít info Díky za rady

dneska na KO jsme si řekli o Imunologii a Genetiku možná se k tomu přidá i hysteroskopie…

Mafalda05 - upřímně řečeno na adopci si ještě netroufám je to bohužel dost složitý proces ( a já o něm už vím dost…)a i když jsem člověk s velkým optimismem v tuto chvíli bych to určitě neustála a navíc si myslím, že jsem ten boj mít dítě zatím snad neprohrála… možná až přijdou výsledky z imunologie tak se mi třeba zhroutí svět a i na to dojde…
a v neposlední řadě nechci až jednou budu hodnotit ten svůj život si říct, že jsem měla ještě udělat to či ono chci vyzkoušet prostě všechno…

Všem ostatním co prožívají to samé přeji hodně sil a ještě víc do dalších bojů … nemyslím, že ten boj je marný a ať jsou to injekce, hormony ono to za ten uřvaný uzlíček štěstíčka prostě stojí.....

Příspěvek upraven 19.09.11 v 19:51

 
Mafalda05  20.09.11 13:45

Drzim ti palce a preji ti z celeho srdce, aby vam to brzo vyslo, tak jako jinym snazilkam.
Asi to mame kazdy jinak, ja te nesmirne obdivuju za odvahu, s jakou zvladas vsechny ty procedury, nevim, jak probiha presne adopce, ale nedovedu si predstavit neco jeste narocnejsiho, nez cim si prochazis.
Kdyz jsme se s manzelem rozhodli pro miminko, mela jsem velky respekt, pocitala jsem spis s tim, ze se nam to nebude darit a predem jsem manzelovi rekla, ze pokud nam to nepujde, nechci to resit zdlouhave pres doktory a rovnou bych pristoupila k adopci a manzel souhlasil.

 
maacek
Extra třída :D 12246 příspěvků 20.09.11 13:51

Pegi, jsem v tom s Tebou - vždyt víš holka :hug: já jdu v pátek na první konzulatci Mojžíšky :andel:

 
ladun
Kelišová 6540 příspěvků 26.09.11 21:29

Pegi, nedá mi to neragovat…
Je vidět, že otěhotnět u Vás není problém, ale udržet to už ano. To může být způsobeno buď imunologickou poruchou, nebo genetickou. Myslím si, že štítka to nebude, protože to bys ani neotěhotněla. Tak být Tebou jdu na testy ohledně imunologie a genetiky. Pokud se něco v imunu najde, následuje léčba asi 3 měsíce (ale není to pravidlem, někdy méně), po které se mnoha holkám podařilo otěhotnět a donosit. Pokud by se něco našlo v genetice, může to být problém srážlivosti, ale na to se dají nasadit léky, což by nemusel být problém. Ovšem pokud by se našlo něco závažnějšího tak byste nejspíš museli podstoupit IVF s PGD - preimplantační diagnostikou. To je vyšetření, zda jsou embryjka geneticky zdravá. Moc moc držím pěsti, aby Vám vyšetření dopadla v pořádku a těhu se konečně dotáhlo do zdárného konce :hug: :hug: :hug:

 
veve.m
Neúnavná pisatelka 19491 příspěvků 02.10.11 17:31

Tak to já jsem bohužel pesimista obecný :roll:
Už nevěřím, že se mi někdy podaří otěhotnět. Tento cíl je pro mě nedosažitelný- asi něco jako zdolat Mount Everest a snad bych i věřila, že na ten vylezu, ale otěhotnět??? Nechápu, jak se to někomu může zdát lehký…
Máme za sebou laparku, čtyři inseminace a nic. HP v pořádku, ale nejde to. Teď nás čeká konzultace k prvnímu ivf. Snad se to už povede, ale jak říkám, neočekávám najednou zázrak, ale někde hluboko uvnitř stejně věřím, že to prostě jednou musí vyjít …

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček