Věk na miminko

 Vydáno: 26.09.05

Ahoj holky, na tuto stránku jsem se dostala spíš náhodou, nejsem totiž ani těhulka ani snažilka, ale protože o mimču přemýšlím už tak 2 roky, tak jsem se tady úplně začetla, fakt super stránka. A teď k tomu, co jsem vlastně chtěla napsat, nemám dotaz, spíš by mě zajímal Váš názor.

Mě je 25, manželovi 29 roků. Na mimčo se oba těšíme (ne že by manžel byl touhou po mimi posedlý, ale přece jen už má roky). Podmínky pro mimi máme částečně ideální, postavili jsme si domek, máme trvalý krásný vztah, který trvá už 9 let, díky stavbě jsme se poznali i v dost kritických situacích. Ale hlavní problém jsou bohužel peníze, protože samozřejmě splácíme a ještě 4 roky si prostě mimčo dovolit nemůžeme, i teď dost šetříme. Já si chci potom miminka užít a ne muset spěchat hned do práce a dítě strčit ve 2 letech do školky. Chtěla bych slyšet názor maminky, která měla první dítě až kolem 30 roku, jak to snášela, jestli si nepřišla „stará", zbytečně moc úzkostlivá… Moc díky. Romana

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Irias
Extra třída :D 14631 příspěvků 26.09.05 17:23

ahoj Romano,

jen krátce,nebot mé 7m zvíře vyžaduje dnes stálou pozornost :-)).

První ( a zatím jediné ) dítě jsem měla v 35 letech. Rozhodně jsem si stará nepřipadala a ani mi to nikdo nedal najevo, myslím lékaři apod. Touha po dítěti skutečně u mě přišla až tak „pozdě“ a tedy nelituji,že jsem si nic neužila apod. Jen mám trochu problém s adaptací na mateřské dovolené, ta sociální samota mě fakt deptá. Odůvodnuji si to tím, že jsem 15 pracovala a ted si musím delší dobu zvykat být doma :-)

S úzkostí to má asi každá mamina jinak, myslím,že to moc nesouvisí s věkem. Preferuji zdravý životní styl a ten přenáším i do stravy syna, jinak STRACH o mimi má opravdu každá a nedá se s tím opravdu NIC dělat :-))

Ale ty jseš tak mladá a klidně si počkej na ten tvůj „pravý“ čas a pak si mimčo opravdu vychutnej.

Irias + Štěpán 7m

 
Marka
Ukecaná baba ;) 1817 příspěvků 26.09.05 17:31

Ahoj,

urcite je to u kazdeho jine. Ja jsem taky puvodne planovala sve prvni dite az po tricitce. Bohuzel, kdyz mi bylo 25 let, diagnostikovali mi selhani vajecniku (do te doby jsem nikdy nemela problem a brala jsem HA). Od te doby jsem prekopala dost sve nazory co se tyka deti a tri roky jsem se intenzivne snazila se „lecit“ a nakonec jsem podstoupila KET s darovanymi oocyty. Stal se zazrak a vyslo to napoprve. Nyni je mi 28 let. Takze trvalo 3 roky, nez se zadarilo…

Pokud se rozhodnes mit deti pozdeji a jsi uplne zdrava a nemas zadne problemy, melo by to byt ok. Nikam rozhodne nespechej, pokud vis, ze by to mela byt stresujici zalezitost.Vzdy ale prihlizej k aktualnimu stavu sveho tela, aby jsi pak az budes opravdu chtit, mohla otehotnet.

Hodne stesti.

Marka + koblizek 15+3 tt

 
janat
Extra třída :D 10688 příspěvků 26.09.05 18:18

Ahoj Romano, ja mela syna ve triceti a prislo mne to tak akorat, predtim jsem se proste na dite „necitila“. A ted si vubec nepripadam jako „stara“ matka, naopak si pripadam hooodne mlada :), a hlavne mne prijde, ze jsem stale dost aktivni, ale uz preci jen trosku „rozumejsi“ a klidnejsi, nez treba v tech zminovanych 25.
Na druhou stranu si uvedomuji jake jsem mela stesti, ze jsem otehotnela hned…i kdyz nikdo nevi jestli kdyz nemuze otehotnet ve triceti by nemel stejny problem i v tech 25.
Chtela jsem jenom rict, ze jestli si nejsi jista, ze chces mit dite, tak klidne jeste muzes pockat :)
 Jana

 
luka
Ukecaná baba ;) 1272 příspěvků 26.09.05 18:29

ahoj,
mě se moje holčička narodila těsně před 30.narozeninami a vůbec si stará nepřipadám,to spíš rodičům…a mateřskou si doslova užívám,kdyby peníze dovolily,byla bych doma hooodně dlouho.v něčem možná úzkostlivější jsem,ale na druhou stranu zas nemám pocit,že nemůžu nikam jít,prostě jsem si užila než se kačenka narodila.ono je to u každého stejně jiné.já pracuju od svých 17 let,jakžtakž jsme si zařídili byt,kino,víken­dy…prostě teď je to super pro mě i kačenky tátu.podle mě jestli jsi zdravá tak v 25 letech nemáš kam spěchat a ani tvůj manžel ještě není starý!tak to je moje zkušennost.
luka a kačenka 15 m

 
Bohun
Zasloužilá kecalka 522 příspěvků 27.09.05 09:30

Ahojky,
ja jsem plne zastancem nazoru, ze clovek je tak stary jak se citi. Me se napriklad zda, ze nestarnu, porad mam plno energie a nabity program, i kdyz doufam, ze od puberty jsem zmoudrela a jiste preusporadala svoje zivotni hodnoty.
My jsme se pro mimi rozhodli ve 28 a zadarilo se az po 4 letech, takze prvni dite ocekavam tesne po 33 narozeninach a stara si vubec nepripadam. A nikdo ti nerekne, zda bych stejne problemy s otehotnenim nemela i ve 20. Zase si myslim, ze je clovek vyrovnanejsi, takze nejake hloupe poznamky okoli lip zvlada a nestresuje se, ze nezapadl do „hlavniho“ proudu. Jestli budu uzkostliva jeste netusim, ted mozna trochu jsem, ale to asi neni vekem, ale spis tou dobou, co trvalo otehotneni.
Bohunka 21tt

 
Rasika
Kecalka 243 příspěvků 01.10.05 00:38

Když vám to půjde tak nějak snadno, tak třicítka určitě není na první mimčo pozdě - i když si myslím, že je to hranice, za kterou by se jít moc nemělo. Přeci jen, příroda nás má naštelované trochu jinak… :-)) Ale podle všeho je to pohoda. Ostatně, sama to stihnu do té třicítky hodně s chlupem :-D

Jenže ona je tu ještě věc dalších dětí (mít jedno? Kdo nechce další, bude asi odporovat, ale jedináček je vždycky svým jedináčkovstvím poznamenaný, ať se rodiče snaží sebevíc… a navíc je to prostě škoda ;-)) Kamarádka povila třetí a je jí 35. Chtěné, na děti je skvělá, má je vychované… jenže už je unavenější a říká, že ty probdělý noci jsou o hodně něčem jiným, než když jí bylo těch 28 - a co teprve když by bylo mimčo problematičtější. Prostě fyzička jde hodně dolů. Ano, je to hodně o tom, jak o sebe člověk pečuje… ale 20 a 35 je prostě rozdíl i když se ženská na hlavu staví.
Takže pozdě to není, má to své výhody v rozumu, ale vstávat ve tři s miminem a ve čtyřicíti lízt po stromech se školáčkem nebude žádná sranda :-))

 
Liset
Stálice 92 příspěvků 06.10.05 15:27

Ahoj,
jen krátce.
Já jsem měla první dítě ve tvém věku, ale popravdě-i když nelituju-kdybych bývala věděla, co mě čeká, klidně bych ještě 2 roky počkala. Měla jsem dobrou práci a peníze a mohli jsme ten náš domeček více dát dohromady. Ale strašně jsem mimi chtěla a nelituju.
Moje kamarádka měla první dítě ve 30. Ona by ještě i počkala, ale manžel ji už pár let uháněl a tak vyměkla. Nevím, zdá se mi, že je pohodová, žádná úzkostlivá máma. Prostě normální.
Moje sestra si taky nemůžou dovolit mít mimi dřív,než jí bude 30-spíš pozděj. Jsou zadlužení až po uši, nemají vlastní bydlení a její muž je bez práce-dlouhodobě. TAkže by to bylo od nich krajně nezodpovědné. Je mi jí líto, protože by ho strašně chtěla-je jí 26. Zatím se teda rozplývá nad naším druhým, ted 5-měsíčním synem. Snesla by mu modré z nebe, ale má ode mě zakázáno něco kupovat, když nemají pomalu ani na jídlo.Popravdě řečeno-vybrala si špatného chlapa-nechce se mu dělat a ještě dělá průšvihy a dluhy.

Takže-važ si toho co s manželem máte (krásný vztah, bydlení) a dítě ve 30 není dnes už žádný problém. Vždyt budeš mladá holka-já mám ted 28 a pořád si připadám jak ve 20-to jen ty děti jaksi rostou.
Užívej si dnů svobody a klidu-taky to má něco do sebe, to už pak mít nebudeš.Když mi tady oba ječí, tak na ty klidné dny někdy teskně vzpomínám. Ale pak mi starši dá pusu, prcek se kouzelně usměje a zatřepe ručičkama a nevyměnila bych to ani za nic.

Tak se měj hezky, užívej dne a těš se na ten krásný šrumec co tě za 5 let čeká. To bude teprve tóčo.

Pa

Liset

 
zanet
Kelišová 6847 příspěvků 09.10.05 21:45

Ahoj vsechny. Teprve ted (je mi 32) se pomalu dostavam do te snazilkovske nalady, zatim to zkousime 1 mesic. Jsem uz tri roky vdana a doted mi ani nenapadlo na baby myslet. Ale mamka me mela ve 34, tak si rikam, ze mam porad jeste cas. Myslim, ze zalezi na tom, jak se clovek citi, jestli uz ma pocit, ze je na dite pripraveny a ze proste prisel ten jeji cas.
Romano, ty pises, ze manzel uz ma roky… 29, to se ti zda moc? Je fakt, ze i chlapi maji svuj vrchol plodnosti, ale 29? Nevim, co si pomyslis, kdyz reknu, ze memu muzi je 53. Mela jsem trochu obavy z toho vekoveho rozdilu nez jsme se brali, ale ted vim, ze cislo opravdu nerozhoduje. Manzel vypada na 40, je zdravy (ma z predchoziho manzelstvi 2 deti) a co me nejvic povzbudilo bylo seznameni s jeho otcem. V 75 vypada neuveritelne, je aktivni, jeste porad pracuje…
Urcite je tu zvysene riziko, ale protoze o nem vime, tak neni problem to sledovat, chodit na testy a tak. Nebojim se toho.
Byla jsem do meho budouciho muze strasne zamilovana (a porad jeste jsem), jsem presvedcena o tom, ze je pro me TEN PRAVY a kdyz jsem si tehdy pred svatbou nebyla jista, jestli delam dobre (on je totiz navic American…), tak mi kamaradka rekla: jdi do toho, ja vim, ze to moc chces. I kdyby to melo trvat jen 15 nebo 20 let, tak to budou ty nejkrasnejsi roky tveho zivota.
A mela pravdu!

 
Kulisek4
Nováček 2 příspěvky 10.10.05 13:11

Mila Romano, v podstate souhlasim s nekterymi komentari, take se nam narodil chlapecek, kdyz mi do tricatych narozenin chyblely dva mesice, manzelovi bylo tehdy osmatricet pryc a vsechno bylo v pohode. Po dvou a pul letech jsem vsak necekane, i pres antikoncepci, otehotnela. Ja byla v podstate rada, stejne jsem zacala pomyslet na druhe, ale manzelovi se to moc nezdalo. Presto jsme se po nejake dobe oba zacali tesit a moc. Osud ale rozhodl jinak a na pocatku tretiho mesice jsme o nej prisli. Ted mi bude traitricet a taky nevim, jak dal. Nejaky cas musime jiste pockat ze zdravotnich duvodu, ale jak se budeme stavet k miminku pozdeji? Ja urcite kladne, ale co manzel? Argumentuje svym vekem. Takze si rikam, ze … Sama vis, na co se citis a co uprednostnis. Mej se hezky. Kulisek

 
IvaV
Echt Kelišová 8875 příspěvků 10.10.05 13:41

Ahoj Romano,

věk na miminko neexistuje musíš ho chtít a taky být alespoň trochu v pohodě finančně. Ale věř že se dá zvládnout i krizová situace s pěnězmi. Jenže proč si přidělávat starosti když nemusíš? Pokud se natrápíš a dokážeš se z rozumným argumentem (penězi a splátkami) vyrovnat tak počkej. Jestli ale smutníš u každého kočárku v obchodě a závidíš bříško každé těhuli. Tak bych možná trošku zapřemýšlela. Vím o čem mluvím, máme taky dluhy a ještě tři roky minimálně budeme mít. Jenže my asi budeme něco splácet celý život. Teď byt a jeho rekonstrukci. Pak chceme zase auto. A tak dále. Prostě jsem nakonec přes všechny argumenty zjistila že jsem neštastná a trápím se tím že moc chci mimi a nemůžu si ho teď pořídit a taky že dostávám panický strach z toho co když to nepůjde. A po debatě s manželem jsme si mimi pořídili. Vyšlo to hned druhý měsíc a mě teď zbývá do termínu pět dní. Nikdo ti nezaručí že by to šlo i za rok. A svatosvatě přísahám, že jsem ani jednou nelitovala, svého rozhodnutí. A i když trochu strach jak to bude na Rodičovské mám nějak to prostě zvládneme. Budem si muset dost odepřít. Ale věř mi že se těším.
Mimochodem je mi 23, takže argument věku u mě moc nefungoval. Starý je člověk když tak uvažuje ne když má na to roky. A uzkostlivý je u prvního dítěte asi každý. Podle toho jakou má povahu. Znám maminku které je 28 a své dítě vlastně ani nevnímá a nevěnuje se mu. A oproti tomu maminku 20, která je báječná máma a její chlapeček má báječné dětství. Plné her smíchu a zájmu. To si nevybereš.

Tak Ahojky a ať se už rozhodneš jakkoliv, tak se měj fajn. IVA

Vložit nový komentář