Věkově nesourodé přátelství

Nikocka  Vydáno: 30.05.15

Je možné přátelství s člověkem o 20 let mladším/starším? Podle mě ANO!

Tento příběh začal na střední škole. Moji rodiče se rozváděli, otec odešel za jinou paní a má matka? Té bylo jedno, co dělám, kde jsem… Nakonec mě vyhazovala, že za rozvod mohu já, protože jsem v osmnácti odstěhovala s kamarádkou. Chtěla se osamostatnit, a tak jsem rozbila naší „dokonalou“ rodinu. Sice za půl roku jsem byla zpátky, naši mě přivítali, ale poté se vše doma rozsypalo. Kdy má máma nejevila ani nejmenší zájem o svou dospívající dceru.

Na střední škole jsme měli třídní učitelku. Podle ostatních studentů a drbů to byla ta největší „semetrika“. Chování jako aprílové počasí, dokázala seřvat i za tón hlasu při pozdravu a u tabule dokázala rozbrečet i kluka. Tak jí každý viděl a opravdu se ze začátku tak i předvedla. Každý student měl strach z jejích hodin.

Jednou ve třeťáku jsem šla ubrečená po školní chodbě z důvodu toho, co se dělo s mojí mámou. Potkala jsem jí s dobrou náladou a hned se ptala, co se mi stalo. Něco málo jsem zmínila, slovo dalo slovo a řekla mi Pojď zítra na kafe. V tu chvíli jsem souhlasila, protože ta paní mě vyslechla a chtěla mi nejspíš pomoct, i když cestou domů jsem o tom přemýšlela, a říkala si, že je to blbost a že na to určitě zapomněla.

No ještě ten den odpoledne mi zavolala a ptala se, jestli mám další den po škole čas. Šokovaně jsem souhlasila, i když jsem z toho byla dost nervózní. Přeci jen z třídní učitelkou jít ve volném čase na kafe…

Nastala ta chvíle, kdy jsem na ní čekala před školou, sedli jsme do restaurace, objednali si kafe. A ona spustila, ať jí řeknu, co mě trápí, že mě už tak měsíc sleduje, že nejsem v pohodě. Tak klidný hlas, chápavý… nevěřila jsem svým očím, kde se to v ní bere, když jí 3 roky znáte jako někoho, kdo jen ječí na studenty.

Po dvouhodinovém kafi mi řekla, že mě hodí domů a že číslo mám a až něco budu potřebovat, ať se ozvu. Poděkovala jsem a poté, co mě odvezla domů, jsme se rozloučily.

Týden se nic nedělo. A najednou mi v neděli zazvonil telefon s jejím číslem. Překvapivě jsem to zvedla a ozvalo se: „Jedu se mrknout do Prahy, co děláš, máš čas?“ Sama jsem se divila, ale řekla jsem „Ano, mám!“

Strávila se mnou prakticky celé odpoledne až do večera. Má dva syny přibližně v mém věku, jednoho jsme v Praze potkali, protože tam studoval. Okamžitě mě s ním seznámila a budete se divit, on už o mě věděl.

Cestou domů mě vzala ještě k sobě domů, že si tam něco potřebuje vzít. Jelikož s klukama nežila, žila jen s manželem, tak po příjezdu k nim domů mi řekla: „No a od teď až něco budeš potřebovat, jsou ti tyhle dveře kdykoliv otevřené. Jak sama vidíš, jsem tu sama nebo s manželem, barák je veliký, kluci se mnou nebydlí a já se vlastně nemám o koho starat. Jsi moc milá holčina a občas tě tu ráda uvítám a pomůžu.“

Zírala jsem. Zírala jsem, že ta paní, co na nás den co den křičela, má v sobě tohle.

Po pár dalších odpolednech, kdy jsme si měly co říct, mohly se zasmát, mohla jsem ji říct cokoliv, to pro mě začal být nejbližší člověk na světě. Překvapivé bylo, že i já pro ní byla důležitá. Starala se o mě jako o svou vlastní dceru. Její děti mě překvapivě také vzaly, byly rády, že máma neřeší tolik je a má se o koho starat.

Když měla narozeniny nebo svátek, kluci mi několikrát volali, že mě vyzvednou a přivezou jako dárek. Bylo to hrozně pro mě krásný, cítila jsem se jako člen rodiny a oni mě tak opravdu brali.

Takhle to trvalo rok a něco. Skončil čtvrťák a ona mi nabídla tykání, že už nejsme učitelka a student.

Čekala jsem, že až skončí škola, skončí i tohle všechno. Jenže zmýlila jsem se, stal se pravý opak. Celé léto jsem strávila u ní doma a můžu říct, že to bylo to nejlepší léto. Pomohla mi, opravdu moc. Byl krásný pocit, že se o vás někdo stará, zajímá, a to to byl úplně cizí člověk.

Problém však nastal, když na mě začal žárlit její manžel. Nebyl to otec jejích dětí, žili spíš vedle sebe než spolu. Nakonec začal být zlý na mě, což by člověk vzal, ale i na svoji manželku. I když neměla odvahu, ale chtěla odejít, tak další dva měsíce tohle snášela. Já jsem občas přijela, když to šlo, byla ráda, ale když jsem jí slyšela brečet, tak jsme vzaly krabice a sbalily věci.

Po měsíci si našla byt, žila sama. Strávili jsme spolu i Štědrý den. Pro nás dvě nejdůležitější den v roce, kdy má být rodina spolu. A my ho strávily samy dvě.

Byly to tři roky skvělého, ač „divného“ přátelství. Dva lidé, věkově od sebe cca 20 let, co si měli denně co říct, denně se čemu zasmát. Když jela do zahraničí si udělat certifikát, nejen že jsme byly denně v kontaktu, ale dokonce jsem za ní jela si zdokonalit jazyk.

Ve škole na plesech se mě prváci ptaly, jestli jsem její dcera. Jen jsem se vždy usmála a ptala se, proč se ptají. Jednou se mi dostalo odpovědi: „No tak, nejen že vás potkáváme ve městě, ve škole k nám chodíš do hodin a hlavně o tobě moc hezky vypráví.“ Hrozně mě to zahřálo u srdce, avšak jsem odpověděla, že dcera nejsem a usmála jsem se.

Další rok jsem si našla přítele. Přítele, kterého jsem jí samozřejmě musela ukázat. Po půl roce jsme se s přítelem odstěhovali za prací a školou do Prahy. Nicméně jsme si slíbily, že to není problém, že se ona taky hodlá přestěhovat do Prahy, že jí to ve škole nebaví. Takže se budeme vídat stále.

Byla jsem zvyklá být s ní na telefonu, ať bylo 5 večer nebo 5 ráno. Jednou mi volala ve 3 ráno, jak se dává do počítače flashka. Myslela jsem, že jí zabiju.

Ale taková byla, hodně se mnou omládla a vím, že jsem u ní v životě jistou hodnotu měla, jako měla ona v mém životě.

Jenže poté, co jsem se odstěhovala, jsme si zavolal párkrát, párkrát jsme se viděly v rychlosti a to bylo celé.

V současnosti, kdy mi je nyní 22 let, jsem jí naposledy viděla v listopadu na kafi. Kdy už to nebylo ani tak soukromé, jako jsem ráda, že vypadáš a máš se dobře, já taky, tak fajn. A od té doby? Nic.

Dozvěděla jsem se, že odešla ze školy, má novou práci. Plno lidí, s kým vím, že se stýkala, odstřihla. Udělala tlustou čáru za svým starým životem a za mnou nejspíš také udělala tlustou čáru.

Hodně mě to mrzelo, byla pro mě jako druhá máma a nejlepší kamarádka. Stále jsem si říkala, že jsme se musely obě pohnout dál z místa a že zase vše bude ok. Obě jsme si pomohly v těžkých časech a na to se nezapomíná.

Jenže když ani na přání k svátku nepřišla odpověď, opravdu mě to zasáhlo. Nevím, jak zpátky navázat kontakt. Když zavolám, občas to zvedne, řekne, že zavolá. Ale asi zapomene, nebo nechce.

Každopádně jsem se tímto deníčkem chtěla vypovídat. Opravdu mě to zasáhlo a věřím, že se to spraví, i když nevím jak. Stále přemýšlím, jaké gesto udělat, aby věděla, že do nového života také můžu patřit.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
mattez
Ukecaná baba ;) 1126 příspěvků 30.05.15 07:35

Krasny denicek. Opravdu trochu zvlastni zacatek pratelstvi, ale proc ne :-) nevim, jak byxh reagovala pozvat me ucitelka na kafe..mozna ted ma pocit krivdy, ze jsi se odstehovala od ni pryc, kdyz ti pomohla a byly jste si tak blizke.jsi pro ni asi dalsi ‚dite‘, ktere ji opustilo..je tezke vest vztah na dalku, kdyz je predtim hodne intenzivni. preju hodne stesti :-) ulzkus si s ni o tom promluvit, treba se ledy prolomi.

 
vertunka
Ukecaná baba ;) 1822 příspěvků 30.05.15 08:11

Je možný, že už jsem to někde četla???

 
kintly
Závislačka 3333 příspěvků 30.05.15 08:25

@vertunka taky mám pocit ze už tady stejný denicek nebo podobně byl. Není to tak dlouhi

 
jita22
Zasloužilá kecalka 634 příspěvků 3 inzeráty 30.05.15 08:37

A co ji napsat mail?
Jinak me nevím proč napadlo, jestli pani nezjistila, ze ji přitahují zeny. Jestli to z její strany nebyla platonicka láska a to ze sis našla přítele, jestli ji nezranilo.Asi to tak neni, ale proste me to při čtení napadlo.

 
Duckula
Generální žvanilka 21158 příspěvků 30.05.15 09:07

Rozjela bych se za ní, dlouhodobé přátelství, to se nezapomíná. Možná si paní myslí, že je čas aby si TY měla vlastní život a nerada by ti do něj zasahovala :think:

 
Anonymousss
Kecalka 308 příspěvků 30.05.15 09:07

@jita22 Napadlo mne přesně to samé. Viděla jsem ve svém okolí něco hodně podobného. Jedna známá se skamarádila cca ve 12 letech s holkou o asi 8 let starší. Chodily spolu všude, dokonce například ta starší na tu mladší denně čekala před školou. Vydrželo jim to kamarádství do doby, než si ta mladší asi ve dvaceti letech našla přítele, kterého si po čase vzala. Ta starší zůstala a doteď je sama. S tou vdanou kamarádkou se stýká dost minimálně. Obě jsou silně věřící, takže pokud je to tak, jak jsem měla pocit, že je, tak pro tu starší nezáviděníhodná a bezvýchodná situace - platonická láska, které obětovala víc než deset let života a která neměla naději se změnit v cokoli pevnějšího, protože pokud vím, tak tohle je v naprostém rozporu s bigotní křesťanskou morálkou.

Zkus jí každopádně napsat, tím nic nezkazíš.

Příspěvek upraven 30.05.15 v 09:09

 
JaneDoe
Ukecaná baba ;) 1223 příspěvků 30.05.15 09:25

První musím říct, že to je opravdu super napsané, čtivé, poutavé, máš talent!

K obsahu, no, nejsem moc pro taková přátelství, skoro vždycky to dopadne takhle. Asi si našla novou „holčičku“, kterou si může nějak svým způsobem vychovávat, asi si tak kompenzuje to, že nemá dceru, až ji omrzí nebo vyroste tak si zase najde jinou.
Nemá tě to proč trápit, zažila jsi s ní hezké věci a život jde dál.

Už bych se jí dál nevnucovala a nechala jí tak, buď se ozve nebo ne. Kdyby to bylo opravdové přátelství a né jen z její strany hra na kamarádskou maminku s dcerou, tak by se ozývala.¨

Budu se těšit na další tvůj deníček :kytka:

 
Cuddy
Extra třída :D 11765 příspěvků 30.05.15 10:11

@jita22 take me to hned napadlo, ten vztah byl ale celkove divny.

 
90-60-90
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 30.05.15 11:03

Vše se vyvíjí, lidé, doba. Třeba už nechce nikoho potkávat, chce mít klid.
Odešla ze školy, změnila život. Nechtěla s sebou brát minulost. Začíná znovu.
Pokud cítíš potřebu kontaktu, napiš jí, zavolej, když to bude bez odezvy, ber to jako uzavřenou část svého života.

Restart je někdy dost důležitý.

 
Cee
Kecalka 113 příspěvků 30.05.15 11:13

:mavam:
já myslím, že ta paní chce pomáhat. Je to její náplň. Baví ji to. Pomáhat lidem, dětem, kteří to potřebují.
Zjistila, že ty již její pomoc nepotřebuješ, jdeš si svým životem, zcela určitě je na tebe pyšná, ale kolem tebe již není její práce.
nemyslím, že by na tebe zapomněla nebo tě neměla ráda, prostě jsi dospěla, péči již nepotřebuješ. Vzpomínej na ni jako na vzácného člověka a měj ji ráda.
:hug:

 
lajovka
Zasloužilá kecalka 955 příspěvků 30.05.15 14:00

@vertunka myslim,ze nedavno tady slecna zalozila diskuzi neco jak obnovit pratelstvi, nevim uz presne, ale dost se tam rozepsala o pratelstvi s pani ucitelkou, tak to ti asi pripomnelo, zes to nekde cetla…

 
Nikocka
Kecalka 112 příspěvků 30.05.15 14:38

Děkuji Vám za komentáře.
Ano, zakládala jsem diskuzi, ale přemýšlela jsem, že by možná deníček byl lepší. :)
Tím pádem se omlouvám, zda jste to četli dvakrát. V diskuzi se mi rozepisovat do detailu nechtělo, kdežto v deníčku jsem v klidu mohla, a měla jsem tu potřebu se vypsat.

Co se týče toho, jestli paní má nebo nemá ráda mě až „moc“, tak to určitě nebude. Spíš to vidím, tak, že udělala tlustou čáru za minulostí a začala znova. Sama to neměla lehké, takže to i chápu, ale ráda bych ji nějakým stylem naznačila, že bych do toho „nového“ života mohla patřit znovu..
Uvidíme..

Každopádně nikomu jsem to nikdy pořádně neřekla, a je to dost úleva se svěřit takhle! ;)

 
JaneDoe
Ukecaná baba ;) 1223 příspěvků 30.05.15 17:15

@Nikocka :hug:

 
kacz
Závislačka 4613 příspěvků 30.05.15 19:54

Tvoje máma si nejspíš bude jednou rvát vlasy, že přišla o tak skvělou dceru. Moc to nepochopím, vztah máma - dcera je strašně důležitý i v dospělosti a ty ji potřebuješ a budeš potřebovat ještě dlouho. Dá se žít i bez ní, jistě. Ale je to smutné, je mi to líto.

 
hanyny
Ukecaná baba ;) 1187 příspěvků 30.05.15 19:58

Je to velmi zvláštní přátelství. A můžu se zeptat, co ti její synové? Oni už mají rodiny? Proč s ní netrávili Vánoce oni, nebo proč ji nepozvali k sobě domů, když věděli, že je sama?
Trochu mi tam chybí intenzivnější kontakt paní učitelky se svými syny, popř. jejich manželkami, partnerkami, dětmi (resp. svými vnoučaty), nebo se svojí rodinou - rodiče, sourozenci apod. Je zvláštní takto se upnout na studentku a trávit s ní většinu volného času, který člověk normálně většinou tráví s rodinou…

 
Nikocka
Kecalka 112 příspěvků 30.05.15 20:06

Její děti byly v mém věku, takže v té době cca +-20let. A bydlely s otcem, a tam trávili Štědrý den. S klukama měla štědrý den o den dřív, nebo o den déle prakticky každoročně.
S druhým manželem se v té době rozváděla, a rodiče měly vlastní Vánoce.. Takže zůstala sama, a já taky.
Musím říct, že nyní se můj vztah s mámou pozměnil, na mnohem lepší vztah, ale zároveň bych se dál chtěla alespoň občas vídat, a nějak figurovat v životě osoby, o který je tento deníček. Pomohla mi, a nebyla to záležitost měsíce, nýbrž pár roků, a můžu i sama pyšně říct, že jsem jí také pomohla.
Kluci mě braly překvapivě úplně v pohodě, byli rádi, že mamka není sama, protože neměli tolik času. A sami mě zapojovali, nebo mi zavolali jestli nechci jet k mamce s nimi.

 
Ya-ya  30.05.15 20:18

@Nikocka a proč ji proste nereknes, že ti chybí? :nevim: Pokud to tak cítíš, tak bych jí to normálně řekla a pokud se ani potom nic nepohne, nechala bych ji být :nevim: Zřejmě nemáš už co ztratit :hug:

 
D. C.
Zasloužilá kecalka 744 příspěvků 30.05.15 21:19

Takový u srdce hřejivý, zároveň ale smutně laděný příběh. A vskutku krásně napsané, škoda, že se s něčím takovým v dnešní době setkáváme tak málo…
Bohužel si také myslím, že za dané situace je už konec. Možná bývalá paní učitelka chce, aby ses na ní už více nevázala, jsi dospělá a máš už svůj vlastní život. Možná je tam jiný důvod. Ale pokud opravdu toužíš se s ní opět vídat, možná stojí za to zkusit jí sdělit na rovinu, že ti chybí. Hodně štěstí. :hug:

 
pavla_adam
Stálice 75 příspěvků 30.05.15 23:20

@Nikocka Ty ses v životě posunula, ona taky. Jestli je to skutečné přátelství, tak ten kontakt třeba na čas utichne, ale zase se na něj časem naváže. Životem Ti ještě projde celá řada lidí a některé budeš muset s těžkým srdcem opustit, tak to bohužel je.

 
ivča6
Povídálka 26 příspěvků 16.06.15 09:10

Taky mě to napadlo :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele