Velikonoční svátky

Šárka  Vydáno: 06.04.07

Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve, je spojený s památkou umučení a vzkříšení Krista.
Velikonoce nemají v kalendáři pevné datum. Vychází ze zá:,–(y slavit velikonoce po jarní rovnodennosti - 21.3. v neděli po prvním jarním úplňku. Takto stanovená neděle může být v rozmezí od 22.3. do 25.4. pro určování data jsou různé tabulky.

Na začátku našeho letopočtu ukřižován Ježíš Kristus a v noci ze soboty na neděli se odehrál zázrak zmrtvýchvstání. Proto se ta noc nazývá Velkou nocí. A od ní je odvozen i náš název velikonoce.
Vlastní velikonoční svátky začínají na Zelený čtvrtek. Po ranní mši se až do Vzkříšení na Bílou sobotu symbolicky zamykaly zvony. Zvony umlkaly a místo nich se používaly různé hrkače, klepače a řehtačky, se kterými obcházeli chlapci vesnici. S hrkáním se začínalo v poledne a končilo v poledne na Bílou sobotu, kdy se po Vzkříšení opět rozezněly zvony. Na Velký pátek ráno se chodívalo omýt studenou vodou k potoku. Věřilo se, že omytím proudící vodou se načerpá nová síla a nový život z probouzející se přírody.

Sazometná středa

Středa před Božím hodem velikonočním. Říkalo se jí škaredá, černá nebo sazometná, protože se vymetaly komíny.

Pověsti a zvyky: **** se nesmíte škaredit a mračit, jinak se budete mračit po všechny středy v roce.

Zelený čtvrtek

Název podle toho, že se v dřívějších dobách v tento den měla jíst jen zelená strava (zelenina).
Ranní mše se koná pouze v biskupských chrámech. Při této mši se světí svaté oleje (olej křtěnců, svaté křižmo a olej pro nemocné). Při večerní mši naposledy zvoní zvony a pak „odlétají do Říma" až do bílé soboty - po tuto dobu jsou nahrazovány řehtačkami a klapačkami. V tento den se také koná obřad mytí nohou.

Pověsti a zvyky: ** **Lidé v tento den vstávali velice časně, rodina se pomodlila, omyli se rosou, protože bránila onemocnění šíje a dalším nemocem.
Na Zelený čtvrtek vstávaly hospodyně časně, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se odneslo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy.

Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos.

V Orlických horách házeli lidé do studny chleba namazaný medem, aby se v ní držela po celý rok voda. Odpoledne se nepracovalo.

Pekly se jidáše, zvláštně tvarované obřadní pečivo z kynutého těsta. Pokud se jedly potřené medem, opět měly být pro zdraví.
Když zazní zvony naposledy, máte si zacinkat penězi, aby se vás držely celý rok.
Někde se zvoní paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši.
Je dobré v tento den sít len a hrách , protože vše dobře prospívá.
Nemá se o Zeleném čtvrtku nic půjčovat a s nikým se nehádat, aby se Vám všechny hádky vyhýbly a naopak peníze si k Vám cestu našly.

Velký pátek

Tento den je připomínkou dne smrti Ježíše Krista, kdy se konal proces odsouzení, jeho poprava i pohřeb. V Bibli se události popisují ve všech čtyřech evangeliích. Podle evangelií odpoledne ve tři hodiny zemřel Ježíš na kříži. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí k zvláštní bohoslužbě

Velký pátek je vzpomínkou na ukřižování, a proto je prožíván jako den postu ve znamení smutku, ticha a rozjímání.

Na Velký pátek je výzdoba kostela chudá, žádné květiny, žádné svíce na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí.

V mnohých kostelech se koná tento den ještě pobožnost křížové cesty.

Pověsti a zvyky:

Na Velký pátek se děly zázraky a země měl magickou sílu. Otevírala se, aby ukázala své poklady. Poklad označovalo světýlko nebo kvetoucí nebo zářící kapradí, otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Na souš vycházeli vodníci a proháněli se na koních. Podle pověsti se i na chvíli otevřela hora Blaník, kde spí Blaničtí rytíři, kteří se vzbudí, bude-li národ potřebovat jejich pomoc.
Vstávalo se před východem slunce, lidé se chodili mýt do potoka, aby se chránili před nemocemi a přitom říkali: „Má nejmilejší velikonoci, nedopouštěj na nás zlých nemocí, hladu, moru, války, ohně strastí, i všech jinakých neštěstí, pro utrpení a smrt Krista Pána, našeho, amen."

Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, to je mělo ochránit před bolením zubů.

V krajích s plátenickou výrobou se předly pašijové nitě, pak se udělalo na šatech několik stehů, to mělo ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem.

V tento den se nesmělo nic půjčovat, protože půjčená věc by se mohla očarovat. Věřilo se hodně na čarodějnice a uhranutí.
Nepracovalo se na poli ani v :,-(u, aby se nehýbalo zemí.

Nepralo se prádlo, protože by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve.

Také se chodilo dům od domu, za zvuku řehtaček a různých říkaček se oznamovalo poledne a ranní i večerní klekání. Hospodyně připravovala obdarování v podobě sušeného ovoce, pečiva, vajec a někdy také drobných peněz.

Bílá sobota

Jmenuje se podle rouch, které si oblékají novokřenci. Mše začíná až večer po západu slunce s světí se při ní oheň, velikonoční svíce (paškál) a křestní voda.

Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se dnes zá:,–(ně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření.

Pověsti a zvyky:

Oheň se světil před kostelem a v mnoha vsích se doma muselo uhasit ohniště. Potom hospodyně položila polínko před kostelem na hraničku, když kněz oheň posvětil, každá si vzala žhavé polínko a znova jím zažehla ve stavení oheň.
Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, by bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky.

Někde se uhlíky dávaly za trám do domu, aby ho chránily před požárem.

Na Bílou sobotu se také uklízelo, bílilo Připravovalo se a chystalo. Na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční, obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletli se pomlázky z vrbového proutí a nebo vázali březové metličky a zdobila se vajíčka.

Bílá sobota je posledním dnem čtyřicetidenního půstu.

Boží hod velikonoční

Novokřtěnci nosili toho dne naposledy bíle křestní roucho. Dnes je často dnem slavnostního prvního sv. přijímání.
Při mši o velikonoční neděli světí kněz pokrmy, které sebou do kostela hospodyně přinášely v bílém ubruse, šátku či košíčku a pokládaly k oltáři. Tyto posvěcené pokrmy si hospodyně odnesly zpět domů a rodina je snědla při slavnostním obědě.

Pověsti a zvyky:

Věřilo se, že když pocestný zabloudí a vzpomene si, s kým jedl velikonočního beránka, najde cestu domů.
Vaječné skořápky se nezahazovaly, ale sypaly se do zahrádky na zem nebo k ovocným stromům.

V neděli velikonoční se chodily řezat vrbové proutky na pomlázku. Podle zručnosti pletaře se volily počty prutů. Pletly se ze tří, čtyř, pěti, šesti až osmi prutů.

Velikonoční pondělí

Je dnem uvolnění a veselí, dnem vzývajícím nový život a zajišťujícím zdraví. Tento den je pomlázka, velikonoční hodování, mrskut. Pošlehávání čerstvými pruty, většinou umně spletenými do pomlázky (označení „pomlázka“ je od slova pomladit), má zajistit předání posilující životadárné mízy stromů, z kterých byly vzaty.

Chlapci chodí dům od domu za děvčaty se spletenými pomlázkami většinou z vrbového proutí zdobené stuhami. Šlehají dívky a vinšují, za to dostanou malovaná vajíčka. Někde je zvykem, že v úterý chodí s pomlázkou děvčata, jinde polévají chlapce vodou. V mnoha vsích bylo zvykem číhat na děvčata ráno, když šla do kostela.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

 Váš příspěvek