Věřte si

 Vydáno: 16.10.05

Ahoj budoucí maminky.. není to tak dávno (v r.2003), co jsem zoufale četla příspěvky o trápení a marném snažení.. byla jsem pár dní propuštěna z nemocnice, kde mi byl laparoskopicky odstraněn vaječník, který byl celý „prožraný“ cystami a kde mi bylo oznámeno, že mám endometriozu II.stupně.. tedy hodně vážné onemocnění, na které zabírá „léčba“ otěhotnět a paradoxně otěhotnět je malým zázrakem s touto nemocí..

po půlroční léčbě ZOLADEXem a měsíční kůřě v lázních jsem to hodila za hlavu.. buď to půjde, nebo ne.. ale opravdu..i pod­vědomě.. což lze jen težko /zvlášť, když uplně všechny vaše kamarádky jsou těhotné, nebočerstvé maminky…/no a po roce jsem měla jít opět na laparoskopickou operaci, aby se dr. ujistil, resp. podíval, jak léčba zabrala..měla jsem jít po menstruaci k dr. upřesnit si termín operace.. a tak čekám a čekám měsíčky a ono nic !!! Otěhotněla jsem ani nevím jak..odnosila chlapečka a porodila císařským řezem v 43týdnu ..porod byl opravdu strašný a trval 24hodin.. po třech nezdařených indukcích - vyvolání- v pátek jsem šla na vyvolání a narodil se v úterý ráno … Niki měl 4650g a 53cm.. a je samozřejmě krásný.. byl raritkou.. opravdu macek ! 2.10. mu byly 3 měsíce.. už máme asi 7 kg a 62 cm… a jen kojíme.. vzledem k tomu, že jsem prodělala bolesti jak u porodu, mlíčko se naštěstí spustilo…

už musím končit, Nikolka se probouzí ajdeme koupat..

jen chci říct, že si nesmíte přestat věřit !!!
A ono to příjde a bude to nádherné…i když se nevyspíte…

ahoj, Peťka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Bubu
Ukecaná baba ;) 1005 příspěvků 16.10.05 22:16

Nezbývá , než blahopřát a gratulovat ke krásnému miminku :o))

…a přát si, aby bylo víc takových milých příspěvků…:o))

  • je to teda macíík

Dobrou noc,

Bubu a dvě strašidýlka

 
Iriss
Kecalka 300 příspěvků 17.10.05 08:28

Peťko,
napsala jsi to moc hezky a myslím, že tvůj příběh je obrovským povzbuzením pro všechny snažilky, které už si taky miminko moc přejí…
Přeji Nikimu hodně zdravíčka, lásky a štěstíčko ať ho provází životem…
Nemůžu to ale pochopit 43t (jak je to možné?) a ty míry, naprosto úžasnýýý!!!
Blahopřeji rodičům…
Iriss+2svišti

 
Missorka  17.10.05 16:43

RE: věřte si

Děkujeme za přání holky..

No a jak to, že v 43týdnu? no takhle:

Rodila jsem v nemocnici Milosrdných bratří v Brně, která je proslulá tím, že chce porod HLAVNĚ přirozenou cestou..no a jelikož jsem přenášela, tak došlo na vyvolání, jenže na indukční tablety můj čípek nějak nereagoval, což se prý stává..děloha ale měla stahy po 5min a nutila mě tlačit, což bylo nepřípustné, když jsem nebyla otevřená ani na cm! tak mi zavedli katetr pro epidural - naštěstí…obrovská úleva!!!
No pak po 12 hod. mi napíchli vodu a 2 hodiny se mi snažili zavést sondu pro kontrolu miminka…nejhorší 2 hodiny v živote..už jsem měla epidural moc dlouho,tak mi ho nechtěli dát…,to čekání a nervy, to se nedá ani popsat..střídali se na mě doktoři, každý měl jiný názor, všichni se však shodovali v tom, že se jim do císaře moc nechtělo, vzhledem k tomu, že byl víkend.. ale v úterý ráno nastoupil dr. Nagy - ke kterému jsem chtěla jít rodit - a ten pak už naznal, že by to bylo trápení a navíc voda byla už zkalená, tak to bylo vysvobození - nakonec to i na mé přání udělal pan dr. Nagy s panem dr. Novákem..jsou to po primáři nemocnice 2 nejvyšší.. ulevilo se mi…byla jsem umrtvená jen od pasu a tatínek Nikolky byl po celou dobu se mnou..statečně…bylo to pro něj hrozné, když mi nemohl pomoct, ale myslím, že by to měl absolvovat každý muž - bude si ženy více vážit..cítím to tak aspoň já…jiznu mám malinkou, ani nevím, jak ho odtam mohli dostat:-)..
péče sester byla vynikající..asi i kvůli mému stavu - tlak jsem měla tak nízký, že mě museli stále hlídat a nemohli mi ani napíchnout žíly, navíc mi asi na 4místech praskly..udělal se mi hematom pod jizvou - další bolest…chodily mi dávat pít, vývody čistit apod…
Ale slyšet malého okamžitě po vytažení plakat bylo nádhérné.. celou dobu mi tekly slzy…pak mi ho přítel ukázal a mě se změnil svět..prostě neuvěřitelné…:-))

Ráda bych poslala i fotečku, ale nevím jak a kam??

 
lucikry
Ukecaná baba ;) 1761 příspěvků 18.10.05 09:00

Ahojky Peťko,
napsala jsi moc krásný příspěvek. Moc ti za něj děkuji. Ja se snažím o mimčo 2,5 roku a dáva mi velkou naději, že se to povede, když čtu takové krásné články.
Hodně štěstí.
 Lucka

 
Smoulan
Kecalka 392 příspěvků 18.10.05 18:50

Ahoj Peťo,

díky za pozitivní motivaci! Je to super, že se vše nakonec podařilo, i když sis určitě „užla svoje“.
My se taky snažíme delší dobu - 1,5 roku - a byla bych ochotná překousnout i žížalu, kdyby nám to pomohlo k mimi, ale … S tím porodem jsi mě utvrdila v tom, že naše zdravotnictví teda určitě nemíní usnadnit a maximálně ulehčit maminkám přivedení zdravého děťátka na svět …
Moje sestra rodila minulý týden a po velkém boji se jí narodil zravý 4,6kg chlapeček … To bylo překvapení - myslím ta váha, to se ale přece dá zjistit předem, ne? Což mi připadá - v dnešní době - dost šokující. 4,6 je cca 3 měsíční mimi … Rodit větší miminka obvyklou cestou mi připadá veliké riziko pro mimi a „zbytečné“ trápení pro maminku … Zdá se mi, že naše porodnice mají zbytečný odpor k císařskému řezu … věřím, že pro to mají nějaký důvod … ale možná to jen vyžaduje „zdatnější“ lékaře, které nemají … nevím. Každá „hvězda - celebrita“ rodí císařem, takže mi to připadá v dnešní době „běžné“ … a nerozumím tomu …

No, konec mých teorií … opravdu obdivuji každou maminku, která porod zvládne (i když vím, že porod je bolestný, ale „přirozený“), o to víc u většího miminka, ale nemůžu se ubránit tomu, abych si nemyslela, že rodíme jako v době kamenné …

Hodně zdraví tobě i Nikimu!
L.

 
Petkaa
Nováček 3 příspěvky 19.10.05 08:38

Pravdou je, že porod moc přirozený být nemůže, když má mimi tolik kilo..Můj Nikolásek nesestoupil ani o centimetr! Bylo to fakt trápení..taky je pravdou, že se do toho doktorum nechce, zvláště o víkendu, tak to natahují, jak se dá..sekce nebo-li císařský řez je prostě zásah do těla, operace, která s sebou nese spoustu komplikací, ale to i porod..přiro­zený.. zvlášt u tak velkého plodu.Velikost se dá zjistit s odchylkou 300g ..mě například řekli, že bude mít ke 4 kilům..a ejhle..měl skoro 5 :-) je fakt, že mimi rozená řezem jsou opravdu krásná..nepomač­kané, nenateklé..- ale k zulíbání jsou všechny..
Přeji vám holky, ať se vám to povede.. myslím si, že SAMOVíRA uzdravuje..mě pomohla NE Otěhotnět ..ale věřit v to, že endometrioza ustoupila, neboť ty bolesti, co jsem měla…no fuj..a pak ty lázně.. super věc..určitě pomůžou..a pak si užívat a nemyslet na to.. vím,ale, že je to téměř nemožné!!!! ale pořiďtě si třeba zvířátko, kterému dáte svou lásku, začněte dělat něco, co vám zabere čas a hlavně mysl a ono to příjde !!! věřím tomu !!! hlavně nečtěte POŔÁD negativní články..to člověka ubíjí…
držte se !!!

posílám kusanec své víry a naděje vám holčiny !!!!!!!

 
leila
Neúnavná pisatelka 16742 příspěvků 19.10.05 09:57

Hm, tak tohle je hodně povzbudivej článek :Je to super, když vivíme, že to prostě i přes všechny nesnáze jde. Peťo chci ti za takovýhle článek moc poděkovat.
Máš úplnou pravdu s tím, ze když člověk čte negativní články tak ho to ubíjí a ubíjí to jeho víru. Já už jsem jednou byla těhotná a nepovedlo se nám to. A od té doby jsem na emiminu. Vždycky se už tak nějak dám do pohody a pak si tu zase přečtu nějaký smutný příběhy a jsem zase na začátku.Úplně se mi z hlavy vymaže to pozitivní myšlení který jsem si tam tak pracně natloukla a zase začnu pochybovat. Došlo to tak daleko, že mi manžel zakázal na emimino chodit a nebo chodit jo, ale číst špatný články ne.
V každym případě je ta víra strašně důležitá a tak holky musíme začít věřit, že se nám to opravdu všem jednou povede a budeme doma mít krásná zdravá miminka. Tobě Petro ještě jednou děkuju a přeju jen samé radosti s miminkem

 
Petkaa
Nováček 3 příspěvky 19.10.05 21:52

LEILO: NO ALE TO JE PŘECI SKVĚLÉ NE? KDYŽ UŽ TO JEDNOU ŠLO, TAK PROČ BY TO NEŠLO ZAS? TO JE ÚLNĚ SKVĚLÝ!!! VÁŽNĚ,.UŽ TO BY TĚ MĚLO POVZBUDIT..JÁ TRPĚLA NEPLODNOSTÍ..A VYŠ­LO TO !
CHÁPU, ŽE SE ČLOVĚK MUSÍ NĚKDE VYPOVÍDAT…A POTĚŠÍ HO, KDYŽ TO NĚKDO ČTE..ALE NE NĚKDO, KOHO TO UBÍJÍ..A VĚŘÍM TOMU, ŽE TO MOC DOBRÝ VLIV NEMÁ..JÁ SE V ZÁŘÍ 2003 VRÁTILA Z NEMOCNICE, KDE SE JEN DR. CHTĚL LAPAROSKOPICKY PODÍVAT, CO JE ZA DĚLOHOU - TRPĚLA JSEM ŠÍÍLENÝMI BOLESTMI A NIKDO NEVĚDĚL PROČ.. - A Z BĚŽNÉHO DVACETIMINUTOVÉHO ZÁKROKU SE Z TOHO STALA NÁROČNÁ OPERACE NA HODINU A PŮL… BYLA JSEM NA DNĚ, BREČELA KAŽDÝ DEN A CHODILA NA EMIMINO…VELKÁ CHYBA.. A TO JSEM NĚJAK PO MIMINKU NETOUŽILA - JEDNOU NĚKDY.. ALE TUŠILA JSEM, ŽE TO NEBUDE JEN TAK.. NO A PAK JSEM DŘEKLA DOST A ROK SE NA TY STRÁNKY NEPODÍVALA…A TED PO ROCE..UŽ MÁME KÁSNÉHO CHLAPEČKA.. SICE NÁM DÁVÁ ZABRAT A DOST NÁS TRÉNUJE..:-), ALE PAK ZAMRKÁ TĚMA SVÝMA VELKÝMA OČIMA, ORÁMOVANÝMA ZAKROUCENÝMA ŘASAMA A JE VŠE ODPUŠTĚNO .-))
TAKŽE ČTĚTE, ALE JEN TO POZITIVNÍ…
NEBO TŘEBA DETEKTIVKY! PAPA A DOBROU BUDOUCÍ MAMINKY

Vložit nový komentář