Verunčin běžný den

Miruše  Vydáno: 01.02.11

Ahoj, jsem Verunka, už jsou mi tři měsíce a vracím se k vám s popsáním jednoho mého běžného dne.

Takhle papám

Občas se doma s mamkou fotíme
1 komentář

takhle už jsem veliká

Je 7 ráno a já se po třetí tuto noc budím na papání. Máma briskně vyskočí z postele a uhání mi udělat mlíčko. Ne že by byla poránu takhle svěží a iniciativní, ale vím, že se cestou do kuchyně a za dělání mlíčka modlí, aby to stihla, než se zcela probudím a mohla si ještě dvě hodinky zchrupnout.

Přikvačí si to k posýlce, vypustí ze savičky vzduch, omotá mi podbradí plenkou a pečlivě instaluje flaštičku do mojí pusinky, abych se jen přisála (a nemusela ten konec hledat).

Sakra tohle se jí nepovedlo! Moje překrásná růžová barvička se v mžiku mění na nevábně vypadající rudou a já se začínám dusit. Vzduch nevypustila pořádně a mě mlíčko vystříklo pod tlakem do krku. Zvedá mě kuckající a překvapenou do polosedu, klepe mi na zádíčka… uf, už je to dobrý. Hm, ale už jsem vzhůru… smůla mami :-D

Bere mě ven z postýlky a krmí jako vždy přes den. Skenuju ji očíčkama, jestli je pořád tak hezká a jestli ten beďar, co jí včera vyrašil na bradě, mění svoji velikost. Změnil. Je větší :-D Nechávám v lahvičce slzu mlíčka, to aby si snad nemyslela, že jsem nenažraná, zvedá mě na Bárnyho krkanec, ale to už se rozhlížím žhavě po pokojíčku, jestli se přes noc náhodou něco nezměnilo. Ne. Jen mámina postel vypadá jak když tam spali tři hroši :-D

Dostávám pusinku za exkluzivní říhnutí a jde se přebalovat. Tady maminka zjišťuje, že i kdyby mě přemlouvala sebevíc, rozhodně bych už dál nespala, protože moje plenka byla asi dvě vteřiny před výbuchem. :-D Naditou plenu s náloží pečlivě zabaluje a hází do „fujkoše“ za hlasitého přemýšlení, že by to chtělo spíš zavřít do krytu s radioaktivním odpadem. No, nevonim :-D

Přebalená a přioblečená do chlupatého čehosi se nesu do kuchyně. Cestou horlivě pozoruju předsíň, druhou předsíň a kuchyň, jestli je vše při starém. Neni. Tátova bunda chybí. To už je v práci jo? Ten je ale čipernej!

Pokládá mě do „malého houpatele“ (jak příhodně táta nazval mé růžové samohoupátko), zašklebí se na mě, usměje a zase zašklebí. Rozesmála mě :-D a chystá se zatopit. Hlasitě povzbuzuju pitomce, co se kynklaj na hrazdičce nad mojí hlavou, aby nepřestávali a mrcasili se dál :-D

Máma kydá kamna. Snaží se neprášit, ale to prej prakticky nejde. No nevim jestli to fakt nejde, ale každý ráno mi to opakuje, tak asi ne :-D Kamna vyčišťěný, nese popel do popelnice ven, oblíká se a obouvá, nechápu proč tolik věcí kvůli čtyřem metrům :-) Vrací se, svlíká se, a zouvá, šklebí se na mě a směje, zase jsem dostala záchvat smíchu.

V tom zjišťuje, že nemá čím topit. Táta zapoměl večer přinést z auta brikety. Máma jen vyhodí oči v sloup a za odfrknutí se opět mohutně oblíká a obuvá. No, tentokrát se jí ani nedivim. Přes tu celou zasněženou zahradu k autu je to fakt dálka. Hm, tak tady budu minutu sama.

A nebudu! Vrací se náš pudlopes Pepa! Snahou rozškrábat vchodové dveře dává mamce znát, že už venku vše vyřídil, všechny psí milenky ponavštěvoval, a že by rád z toho mrazu do teplíčka. Máma otvírá dveře a dovnitř se vřítí malá sněhová koule. Máma „no to snad nemyslíš vážně!“ Kulička si to přikvačí ke mě, to asi aby zjistil, jestli jsem pořád to samý miminko, co ho zařadilo v této domácnosti na druhou kolej, a než máma stačí cokoli říct, oklepe se a skoro všechen sníh se rozstříkne do okolí jednoho metru. :-D Čekám mámin výbuch.

Netrvalo dlouho. Za řevu o idotech a nemožnejch chlupatejch zmetcích vyhání Pepíka z kuchyně. Mě naštěstí neohodil, protože kdyby mě máma musela převlíkat, věřím že by z něj udělala čtyři malý do školky :-D

Podlaha je mokrá z roztátého sněhu. Máma neochotně odchází pro hadr, kterým po cestě ještě majzne Pepu (ale neprefila se, Pepík je mistr na uhýbání :-D ), Pudlopes zdrhá do obýváku, kam nesmí, aby si o koberec vysušil zbytek sněhu ze srsti a máma už jen odevzdaně přiklekne k podlaze a za zvolání „achjo tohleto je život“, podlahu do sucha vytírá. Zašklebí se, usměje se, směju se, vyplazuje na mě jazyk, já na ní a zase se smějem, a konečně odchází pro brikety do auta.

Hurá zatopeno. Za půl hodiny už mě může svlíct z chlupatého čehosi, protože už je tu teploučko. Pepík zpoza rohu nakoukne, jestli je tu ještě dusno a když zjišťuje, že se ho máma nevšimla, proklouzne ke kamnům, aby konečně rozmrz a definitivně uschnul.

Mě už to v malém houpateli značně nebaví protože melodie, co mi tu z něj hrajou, běží už potřetí dokola. Začínám být protivná a chci vzít. Kdybych se jen tvářila blbě, rozhodně by mě nevzala do náručí a dál by myla nádobí od večera. Vyndala ruce ze dřezu a mě křičíc bere do náručí. Jéééé! :-) Chce se mi spinkat. S dudanem u ní usínám, zatímco si brouzdá po netu a doufá že usnu tvrdě, aby mohla to nádobí domejt a pověsit prádlo (nutno podotknout, že to už je v pračce taky od večera :-D )

Dává mě do kočárku, chvilku houpe a já usínám. Budím se za dvě hodiny s hladovým škrouháním žaludku. Ječim, protože potřebuju papat. Hneeed! Až se napapám, přebalí mě, položí na postel, dá nade mě hrazdičku s úplně jinejma pitomcema a točí s nimi a chrastí s nimi, jsou hodně barevní, ale mě stejně zajímá především modrá barva.

Když mi trochu slehne tak jdeme cvičit. Pasení koníčků, převracení na zádíčka, cvičíme s nožičkama a děláme blbiny, smějeme se, máma je fajn! Jen by mě nikdy nenapadlo, že jeden standartní obličej se umí změnit v ix různých dalších, různě zkrabacených a pokřivených…to na ní vždycky čumim jak tele, protože tohle mi nějak nejde pochopit. :-D Maj to s tátou podobný, jen táta umí lepší modely :-D

Začíná se mi chtít zase spinkat a tak mě máma nasáčkuje do šátku, aby si mohla bez koncertu připravit vše na večeři a já u ní v teploučku usínám. Přenos do kočárku vždycky obrečim, protože je mi u maminky tak dobře, ale jakmile si kočárek pečlivě vyhřeju, tak už je mi dobře. Drandí se mnou přes práh kuchyně/předsíň. Pro tyto účely nedávno nadobro vyndali dveře z futer, pač tam protě překážely.

Je 6 hodin a já se probouzím. Venku! 8-O …sakra to je tma a ta zima…kdy mě vyvezla? Kočárek se ani nehne, protože jsem tu prostě zaparkovaná a máma si samozřejmě hoví uvnitř v teplíčku. No to teda nééé. Obsah (já) se začne ševelit a ječet, přibíhá mamina a bere mě do teplíčka. Tyjo nechat mě tam ještě hodinu, tak je ze mě kus ledu a z nosu mi visí rampouchy. Prej jsem tam byla ale jen hoďku. No tak to jooo. Ale roztávám v teplíčku pěkně. Prý mám zdravou barvičku tvářiček, povídala. :-)

Papááát. Smůla… nejdřív vykoupat. Škrundy škrund, no nějak to přežiju. Ach jo zase koupání. Vsadim že jiné děti se koupat každý den nemusí. Já chudák!

Umytá, navoněná a v čistým dostávám konečně hamí. Chvíli ještě koukáme na počítači na Toma a Jerryho a já zase usínám. Donese mě do pokojíčku, pečlivě zabalí do velké pleny, to abych se ručičkama v noci nefackovala, a usedá se mnou v náručí do „velkého houpatele“ (opět tátův výraz, tentokrát pro houpací křeslo). Příšerně vrže, zřejmě je z roku raz dva, ale funguje, houpe skvěle, a mě to skřípání vlastně vůbec nevadí. Už jsem si od narození zvykla. Poví mi pohádku, jednou o zlobabě z perníkové chaloupky, jindy o smolíčkovi pacholíčkovi a jelenovi, který vždy jezinkám nakope zadnice, nebo o červené karkulce, a já nejpozději vprostřed pohádky usnu klidným spánkem. O 5 hodin později se probouzím na hamání a tak je to pořád dokola.

Tedy ne vždy. Někdy třeba dopoledne vyrazíme na poštu. Autem se mamka v mraze bojí a tak nezbývá než se mnou v kočárku. Z našeho baráčku jsou jen tři možnosti úniku ven do světa. Horem po schodech a následně přes zasněženou zahradu, spodem přes sousedovic štěkanátky, ovšem to není cesta, ale zledovatělý sráz, posázený výrobky pejsků, a poslední, podotýkám v mých očích nejbezpečnější, slanit se z druhého patra oknem. Jen nevim jak by to dělala s kočárkem.

Vybírá skoro vždy možnost číslo dvě, protože první možnost by znamenala vydrncat kočárek po schodech a probrodit se přes dlouhou zasněženou zahradu a možnost číslo tři prý realizovat nelze, protože jí prý při stěhování jaksi nenapadlo, že zde v zimě bude potřebovat horolezecký kurz.

Tedy vyrážíme. U horních vrat vytřeští očí, s kočárkem v rukách si zhluboka povzdechne a prosí všechny svatý, aby neuklouzla, nepustila kočárek, který by, ujíždějíc nezvratně s předpokladem zaražení se o dolní vrata, následovala po prdeli přes exkrementy sousedovic psů. Co se stát nesmí, víme. Teď to ještě ve zdraví přežít.

Otvírá horní vrata, za kterými následuje zmiňovaný namrzlý sráz, očima najde všechny hnědé hromádky a naplánuje slalom hodný profesionála. Opatrně našlápne, brzdí kočárek s křičícím obsahem (mnou :-D ), občas jí to uklouzne, ale statečně se drží na nohách. Jsme dole. A živé. Otvírá spodní vrátka, s oddychem mě vyveze za ně, a počítá proceto úspěšnosti. 87%. Levou botu má obalenou jedním z hoven. Zbělá, zrudne, zfialoví, pustí kočárek z ruky a botu si pečlivě otírá sněhem. A tradá na poštu. Cestu nahoru popisovat asi nemusím. Ta je totiž mnohem horší než dolů. :-D

Jindy zas není taťka v práci a je doma s námi. To je veselo větší protože ti dva jsou fakt nemožní. :-D Pořád vymýšlejí nějaké opičárny a smějí se tu na celé kolo. Taky mě nosí a přebalí, nakrmí i večer uspí. Střídají se a maminka je spokojená, že mám tak šikovného taťku :-)

Každý den je jiný. A já rostu a rostu, učím se nové a nové věci a jsem ráda, že mám tak hodné rodiče, kteří mi věnují tolik času, kolik potřebuju.

Verunka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 01.02.11 07:46

Jseš naprosto úžasná!!Nádherný deníček!!! :dance: :kytka:

 
Violet83
Kelišová 6869 příspěvků 01.02.11 08:37

Ty jo, přečetla jsem jedním dechem. Nádhera!!! Verunka je šikulka a má bezvadnou mámu i tátu :kytka:

 
cher  01.02.11 08:53

Je tam kus zleva uříznuto nebo mi blbne net? :think: Už se mi to spravilo- veselý deníček :lol:

Příspěvek upraven 01.02.11 v 09:00

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 01.02.11 09:00
Sieta

blbne net, mě se to zobrazuje normoš :-D

 
pavur
Ukecaná baba ;) 1075 příspěvků 01.02.11 09:12

Super deníček :palec: :kytka:

 
lidunkaS
Ukecaná baba ;) 2344 příspěvků 01.02.11 09:44

Miru, nádhera!!! :-D
Jenže když budeš pořád takhle nádherně psát, tak budu přilepená na monitoru pořád a doma nic neudělám :-D :-D :-D

 
BohunkaP
Extra třída :D 14178 příspěvků 01.02.11 10:13

Božííí!!! Už jsem se těšila, každý den vyhlížím, jestli se něco neobjeví. :lol: :dance: :dance:

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 01.02.11 10:21

Mirčo, paráda, krásně jsi to napsala. Jste šikovné holčiny, jdu za tím naším uplakánkem, už se ozývá.

 
nnikous
Povídálka 43 příspěvků 01.02.11 10:32
super

to nemá chybu, četlo se to krásně, jste šikulky :-) :palec:

 
Pasithea
Kecalka 151 příspěvků 01.02.11 11:45

Perfektní :potlesk: , až jsem musela zavolat mámě a přečíst jí ho, aby se taky zasmála. Moc děkuji

 
resli
Zasloužilá kecalka 746 příspěvků 01.02.11 12:19

moc hezký,jste šikulky :palec: :lol:

 
martina75
Zasloužilá kecalka 648 příspěvků 01.02.11 13:02

Verunko ty máš tak šikovnou maminku :palec: ,píše moc krásné deníčky,čtou se mi jedním dechem,až budeš mít chvilku prosím vyřid jí že se už těším na další tak at se moc neflák :lol: a píše :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 01.02.11 14:13

Verunčin deníček ráda čtu.Jsou to deníčky které se nebojim otevřít a vim že se opravdu pobavim :potlesk:

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 1 inzerát 01.02.11 15:30

Ahojky, tvé deníčky čtu velmi ráda a se zaujetím, vždy se dívám zda přibyl nějaký nový. Po přečtení se mi den vždy tak nádherně prosluní i když je zataženo. Dík

 
veri29
Kecalka 108 příspěvků 01.02.11 16:08

Moc hezky napsane :hug: :dance: :kytka:

 
Mondík1984  01.02.11 18:36

Dost jsem se pobavila a zasmala a myslim si, ze Verunka to vystihla presne tak, jak to je :-D.

 
Nainuva
Neúnavná pisatelka 18447 příspěvků 01.02.11 21:29

Tvoje deníčky se čtou samy a já u nich vždycky ráda strávím pár chvilek :dance: Těším se na další :andel:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 01.02.11 21:45

Holky dochází mi inspirace. Malá teď toho moc nového neumí, takže Verunčin deníček 5.díl bude fakt až za dlouho. Nemáte nějaký nápad o čem psát? :think: Víc hlav víc vymyslí. :hug:

Jinak za sprostý slova se omlouvám, ale ono se to tam tak hodilo :oops: :mrgreen:

Děkuji za vaše příspěvky a pochvaly, píšu to hlavně kvůli vám tady, jako takové odlehčení dne. :-D No a taky mě to dost baví. Jen mi už jaksi došly nápady o čem ještě napsat. Tohle byla vlastně záplata dalšího pokračování Verunčina deníčku :think:

 
laducha
Neúnavná pisatelka 18381 příspěvků 02.02.11 00:02

Hele, vydej to jako knížku a já si to určitě koupím :palec: :mrgreen:
Jak vidím Tvoje „jméno“ u Deníčku, jdu na to :wink:
Inspirace určitě přijde, až se malá začne víc hýbat :wink:

Příspěvek upraven 02.02.11 v 00:03

 
MarkyM
Závislačka 4487 příspěvků 02.02.11 08:09

Miruš opět nezklamala :-D Zrovna nedavno jsem si říkala, kdy asi napíšeš další deníček.Opravdu krásně napdsaný jako vždy :kytka: :hug:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 02.02.11 21:35

Já také hlasuji pro knihu. :palec: :palec: :palec:
Jinak myslím že i kdyby si psala o čemkoliv ,klidně i o ho… tak to bude super čtení :palec: :lol:

 
consi
Kelišová 6882 příspěvků 03.02.11 13:57

:mrgreen: Verunčin deníček opět nezklamal :palec:

 
miriskaw
Kelišová 6345 příspěvků 03.02.11 14:33

:potlesk: tak to nemá chybu :lol: .Honem honem další zajímavý den.

Vložit nový komentář