vicejazycne deti

 Vydáno: 18.07.05

Ahoj holky
ziju uz 12 let v Maroku, deti zatim nemam (patrim mezi snazilky, ale moc to nejde). Chtela jsem vam hlavne popsat moje zkusenosti s detmi se smisenych manzelstvi.

Myslim , ze je velice dulezite aby kazdy z rodicu mluvil na dite svym rodnym jazykem. Jako priklad vam uvedu pripad me kolegyne, ktera je rakusanka a jeji manzel je ital, spolu se vzdycky bavili jenom anglicky a na maleho mluvili kazdy svym jazykem. Vzhledem k pracovnimu vytizeni obou, meli pani na hlidani, ktera sice mluvila francouzsky, ale na maleho mluvila pouze arabsky (maroko!). Kdyz mu byly tri, zacal chodit do skolky, kde se mluvilo francousky (v podstate druhy oficialni jazyk maroka) A ted pozor, kdyz byly malemu ctyri, zustala jsem na „pohlidani“ na jedno odpoledne. A muzu vam rict, ze jsme si zacali prohlizet knizku a maly to na me zkousel postupne ve vsech jazycich ve kterych byl schopny komunikovat (italsky, nemecky, anglicky, arabsky a francouzsky), az sam zjistil na ktery reaguju nejlip (tehdy anglicky) a v tom jazyku jsme se bavili cele odpoledne. Kdyz vecer prisel muj muz, probehlo to same akorat, ze vyvoleny jazyk byla francoustina, a maly preskakoval volne mezi anglictinou a francoustinou a do toho jeste odpovidal uklizecce arabsky.
Tim vam jenom chci rict, ze deti maji velkou dorozumivaci kapacitu a ze se neni ceho bat, ony si uz svuj jazyk najdou.
 Alia

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
gasper
Zasloužilá kecalka 535 příspěvků 18.07.05 18:28

Ahoj Alia,

potesil ma Tvoj clanocek, pretoze maximalne s tebou suhlasim. Dieta sa rozvija od malicka, je prirodzene zvedave a ani si neuvedomuje, co vsetko dokaze. A to sa tyka hlavne jazykov. Cim je clovek mladsi, tym lepsie mu to mysli, pali v hlavicke. Ja to vidim aj na sebe a to nemusim byt dieta. Sama sa ucim spanielcinu, hovorim plynulo anglicky. Ked sa bavime s spanielcine, tak odpovedam spanielsky, ked skocime do anglictiny, automaticky sa presmerujem na spanielcinu. Je uzasne ucit dieta odmalicka cudzie reci, ale hlavne rodic na neho musi hovorit jazykom, ktoremu naozaj dokonale rozumie. Ja budem dieta urcite ucit slovencinu, to v kazdom pripade a budem raz hrda, ak slovencinou bude hovorit. Manzel bude urcite hovorit spanielcinou. Bola by som rada, ak bu ovladalo aspon 5 jazykov, od nas sa nauci slovensky, spanielsky, anglicky, v skolke moze zacat s nemcinou a francuzstinou. Mozno dovtedy aj ja budem ovladat dalsi jazyk, nakolko ma to vzdy bavilo. Musim si nechat poslat knihu portugalciny zo SR :)

Ak budes mat cas napis nam viac o zivote v Maroku. Mna by to velmi zaujimalo. My zijeme v Mexiku. A vela stastia pri snazeni :)

Silvia

 
Malta
Závislačka 4097 příspěvků 18.07.05 19:39

Ja si take myslim, ze dite zvladne tolik jazyku, kolika se na nej mluvi. Nas potomek tedy bude umet minimalne 3 jazyky, spis ale vice, protoze krome cestiny, maltstiny a anglictiny od rodicu pochyti i italstinu, ktera je tu na Malte hodne rozsirena.

Taky by me zajimalo, jak se zije v Maroku. Napis nam vice. A hodne stesti pri snazeni.

Bara

 
Anonymní  18.07.05 20:36

Ahoj Silvia
Verim tomu opravdu, ze se deti muzou nacit vic jazyku mnohem lepe nez my dospeli. Ja pracuju v prostredi,kde se setkavaji lidi mnoha kultur a jazyku, mam kolegy anglicany, spanele, francouze, marocany, polaky, jugoslavce, rusy a jsem tu bohuzel jedina ceska. Vsichni mluvime krome svych rodnych jazyku taky francouszky a anglicky, takze je to nekdy velka sranda, protoze dokazeme v jedne vete preskocit z anglictiny do francoustiny, protoze je to treba jednodusi dorict tu vetu v jinem jazyku. Ja taky mluvim polsky a rusky, takze kdyz si treba chceme rict s kolegama neco „tajneho“, tak si to rekneme rusky a jsme si jiste,ze nam nikdo nerozumi.
Jinak doma s manzelem se bavime francousky a ja do toho prohodim neco arabsky. Tchyne do me porad huci, ze bych uz mela mluvit arabsky plynule, ale jsem vetsinu dne v praci a manzel taky a tak tech par hodin co se denne vidime se mi moc nechce travit ucenim. Taky si rikam, ze jestli se nam podari to miminko, ze se naucim arabsky zaroven s nim.
Jake je Mexiko, znam jenom par lidi, kteri jsou z Mexika (ted si koupili dum tady u nas). Mam taky kolegyni z Paraguai, je ted doma na dovolene a psala, ze ted je u nich zima (myslim tim jako rocni obdobi)
U vas je to taky tak obracene?
 Alia

 
Janul
Povídálka 14 příspěvků 18.07.05 21:14

Ahoj Alia, moc zajimave. Taky jsem milovnik ruznych kultur a jazyku. Vzdycky, kdyz slysim cizi jazyk, mam touhu jim rozumet.
Mohu se zeptat, ve kterem meste v Maroku bydlis? Ja docela znam Marakes a okoli a pohori atlas. Maroko na mne udelalo ohromny dojem. Je to uplne jiny svet. Rada bych se tam znova podivala. A ty pracujes v cestovnim ruchu? Nebo co to mas za praci, ze mas kolegy z ruznych zemi?
 jana

 
Sisa1
Zasloužilá kecalka 505 příspěvků 19.07.05 04:53

Ja jen nakoukla..uplne souhlasim s clankem....­......! Ja taky chci dite ucit cesky,teda mluvit vyhradne cesky na nej, manza bude klabosit anglicky,..je to i kvuli mym rodicum a rodine,at se muzou s vnouckem pobavit a dorozumet taky. Alio…nechces se pridat k nam do denicku?

 
Niamh
Nováček 3 příspěvky 20.07.05 21:17

Ahoj, ja muzu na tohle tema pridat vlastni vicejazycnou zkusenost, bohuzel ne vzdy tak optimistickou jako ostatni tady. Asi proto, ze uz nejsem dite…:-) Vyrostla jsem v Cechach ale mama na mne mluvila nemecky, tata cesky, anglicky jsem se ucila spolu s bratrem sama z knizek, ve skole jsem mela rustinu jako vsichni, diky mame rozumim spanelstine a italstine, domluvim se jiddis… Dnes pracuju jako prekladatelka a tlumocnice a vetsinou je mi i v normalnim zivote srdecne jedno, jakym jazykem mluvim. Bohuzel to neni tak docela jedno okoli. Ve skole jsem mela problemy s cestinou - na rozdil od napr. nemciny a anglictiny je hodne nelogicka, z kazdeho pravidla je spousta vyjimek…a to nemluvim o vyslovnosti. Dnes jsem vdecna za kontrolu pravopisu v textovych editorech, jinak bych si asi zoufala - nova pravidla pravopisu fakt stoji za to. Ono to z pohledu zvenku vypada skvele, ze mrne umi nekolik jazyku, ale kdyz dojde na gramatiku a pravopis ve skole, byva to casto horsi, ta detska intuice na to pak uz opravdu nestaci. Ve skole a pak v zamestnani nestaci se dorozumet, chteji po vas, abyste i psali bez chyb - pokud nejste zrovna zamecnik, ze. A kdyz umite vic jazyku a okoli to zjisti, je na vas jeste prisnejsi. A ne vzdy je dost tolerantni na to, aby dokazalo prijmout, ze se obcas nedokazete rychle „vymacknout“ v jazyce, kterym jste treba delsi dobu nemluvili nebo ktery vam z tech nekolika je nejmene blizky. Muj byvaly manzel mel ve zvyku me neustale opravovat, kdyz se mu moje cestina nezdala, totez obcas delali moji sefove a predtim nekteri profesori na VS - hlavne ti ze vseobecnych predmetu… Ale pokud nahodou nevedeli, jak to se mnou je, nikdo si niceho nevsiml a nikdo me neopravoval!!! Taky obvykla pubertalni krize identity probiha u vicejazycnych deti trochu bourliveji, kdyz jsou v prostredi, kde je jeden jazyk preferovan - tedy vzdy ve skole v prislusne zemi, kde je jazykem urednim. Zvlast pokud matka mluvi jinym jazykem nez je ten preferovany, byva to dost vesele. To neni jen moje zkusenost, v okoli mam takovych pripadu vic. Ta schopnost se dorozumet s kymkoli jakymkoli jazykem bez predsudku je bohuzel omezena na obdobi, dokud je dite male, pak nastoupi do skoly a je razem po toleranci - i mezi detmi, a to plati bez ohledu na narodnost a stat - je to skolnim prostredim a jeho pravidly. Nechci tim nikoho zrazovat od vychovy bi- a multilingvnich deti, to ani nahodou, jenom mam potrebu pridat i upozorneni na prekazky, ktere to s sebou nutne nese. A zvlastni je, ze vetsina z nas vicejazycnych, co jsme se tak za ty roky potkali, pracuje jako prekladatele na volne noze nebo vubec jako externiste i v jinych oborech, casto kolem pocitacu, protoze tam je nejbeznejsi nechodit denne na osm hodin do kancelare a vetsinou je komunikacni jazyk anglictina.. teda krome prekladatelu, samozrejme… Mozna to neco vypovida o nasi (ne)schopnosti vyjit s mene tolerantnim okolim a sefama, asi by to stalo za psychologickou studii…:-). Bohuzel je to tak, ze se vsude najde blbec ve vyssi funkci, ktery vetsinou vic nez svuj matersky jazyk neumi (vyskytuji se napric Evropou i svetem a mezi sefy a uciteli je jich zatim vetsina), a tak si vlastni mindrak kompenzuje na nekom, kdo sice dokaze bez problemu komunikovat s pulkou sveta o problemech s nahradnimi dily pro povolovak na utahovak, ale pak - o hruzo - napise v polooficialnim mailu ceskemu dodavateli v prisudku misto tvrdeho y mekke nebo tak neco - doplnte si dle prislusneho jazyka. Uz samozrejme nevidi, ze ostatni kolem tech chyb udelaji dvakrat tolik a horsich… Pani, to jsem se rozkecala… Doufam, ze jsem vas neotravila. V podstate si nestezuju - naucila jsem se s tim zit, ale trvalo to… Moje pubertalni dcera se s tim ale uz zit nenaucila, prestala nemcinu pouzivat, protoze tu vyjimecnost nedokazala mezi ostatnimi unest. Jeste i ted ma ve skole s vyukou jazyku problemy… Ucitele totiz maji jazyk vetsinou jen nauceny ze skol, neznaji ho dobre a casto povazuji za chybu veci, ktere jsou naopak spravne, ale v ucebnicich nejsou, to by se jeden vzteknul… Jestli se nam ted povede jeste jedno mrne, stejne do toho pujdu znova. Muj soucasny partner je vsemi deseti pro, i kdyz moc dobre vi, jak to chodi… Ale stejne jako ja doufa, ze se to jednou musi zlomit a bude normalni mit vic materskych jazyku. Niamh

 
Jindriska
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 20.07.05 21:24

Ahoj Alio! Moc hezký článek a myslím naprosto pravdivý. Já mám dvě děti, holčičku skoro 3,5 a chlapečka skoro dvouletého. Já na ně mluvím pouze česky, manžel striktně jenom španělsky a malá v dubnu začala chodit do anglicko-české školky a bez problémů začala přidávat angličtinu. Malý mluví česky i španělsky, i když ¨zatím to samozřejmě není plynulé ani jedno, ale to se urovná stejně jako u dcery, hlavní je, že jak já, tak manžel vidíme, že nám bez problémů každému rozumí. Jinak si myslím, že je skutečně důležité vydržet a „nemíchat“ jazyky.
Měj se hezky a přeji brzo krásné "několikajazyčné! miminko.

Jindra

 
Anonymní  22.07.05 08:37

Ahoj Niamh
v podstate s tvou reakci musim souhlasit, vim ze zavistivich a neschopnych lidi je vsude spousta. Co se tyce tech sefu, tak je fakt, ze mnozi z nich (vek by tomu odpovidal), moc jazyku nezna, takze ta zavist je vic nec mozna, ale zas na druhe stane, pokud pracuji jako prekladatelka, tak se o ode me ocekava jista profesionalnost a chyb bych se dopoustet v psanem projevu asi nemela.
Opravdu si myslim, ze v pripade vicejazycnosti deti a jejich „problemu“ hraje mnohem vetsi roli „zavist“ ( podivej: ona se narodila tam a tam a ja v „horni dolni“), nez nekolik chyb v psanem projevu. Je fakt, ze syn matky cesky, ktery cely svuj dosavadni zivot stravil mimo ceske republiky a jedinym clovekem, ktery na nej mluvil cesky byla jeho matka, nemuze mluvit bez prizvuku. Pri psanem projevu naopak, kdyz cte hodne v cestine, pak i bez podrobnych znalosti pravidel pravopisu nedela chyby. Z vlastni zkusenosti vim , ze i ten prizvuk se za par mesicu zrovna.
A jeste neco, nemam rada ten pristup k zivotu jako v materske skolce ( jo, ja jsem udela chybu, ale podivejte se na kolegyni, ona taky), nejsme uz male deti a vsichni nekdy delaji chyby, jsme dopspeli, to neznamena neomylni.
Je jasne, ze deti ze smisenych manzelstvi, at uz mluvi jednim, dvema, nebo vice jazyky, budou mit tu zakladni „bagaz“, kterou si nesou do zivota trochu jinou nez deti ostatni.
Ale o tom prece je zivot, budou znat svet z vice pohledu, at uz kulturnich nebo jazykovych a to je na tom to nejkrasnejsi.
 Alia

 
Anonymní  23.07.05 09:08

Ahoj, Alio, tesi me, ze to vidis docela realisticky. Jsem rada, ze jsem te neotravila, to nebyl ucel. Taky jsem si nechtela stezovat, spis upozornit na to, co te muze cekat s vicejazycnym deckem. Mrzi me, ze jsem nektere veci trochu smichala, kvuli zkratce, takze to nebylo uplne k pochopeni. Samozrejme jsem si nikdy nemyslela, ze si prekladatel muze dovolit chyby, zkusenost s mailem nebyla ma vlastni. Nikdy jsem taky neupozornovala na chyby okoli abych odvedla pozornost od svych. Ale mam prave za sebou straslivy preklad z cestiny do nemciny, text psal rodily Cech, a uz kdyz mi ho v agenture zadavali, rekli, ze je to hruza… Byla. Hodne dulezity odborny text, plny spatnych formulaci, pravopisnych chyb, chybnych tvaru slov a sotva srozumitelny nejen mne ale i devcatum na agenture, ktere jsou vetsinou Cesky. Bylo na to malo casu, a kdybych to nevzala ja, museli by to rozdelit mezi vic dalsich. A vsechny nas strasne stvalo, ze tohle si nekdo dovoli odevzdat - melo to jit dvojjazycne uradum- a kdyby nektera z nas vicejazycnych zamenila to y za i, bude to prusvih jako hrom… nebyla to bohuzel prvni zkusenost tohoto druhu. (Ale prave kvuli vyse uvedenym situacim se agenturam vetsinou vyplati po nas vicejazycnych cesky text jeste jednou procist, nez pak tyhle prusvihy rozdelovat mezi vic Cechu, kteri se jazyk jenom naucili, takze jsou pri prekladu vetsinou pomalejsi a maji vetsi pravdepodobnost vecne chyby - pozn. prekl.:-))). Tolik k materske skole.
S tim ctenim mas urcite pravdu, ale nejen knizky, ale i noviny a casopisy - kvuli soucasnemu jazyku, ktery se porad vyviji. dobre jsou taky filmy nebo namluvene texty na cedeckach a detske pisnicky, televize a radio. Tim se udrzi i prizvuk a navic se v televizi casto mluvi i ne uplne spisovne, takze si pak clovek nepripada v hospode jako univerzitni profesor v nevestinci..:-). Preju ti, abys tech negativnich zkusenosti mela se svymi potomky co nejmene. Jednou uz to sakra musi skoncit, aspon doufam… Mej se prima a nedej se otravit takovymi jako ja…:-)

 
alia
Kecalka 193 příspěvků 27.07.05 09:20

Ahoj
nechtela jsem byt neprijemna, ale nekdy me to stve. musime si holt uvedomit, ze i kdyz Cesi jsme aspon podle pasu, preci jenom jsme Cesi jenom napul. My jsme dospeli a ja osobne 100% Ceska a prece mi ta cestina nekdy dela problemy ( a to jsem vyhravala olympiady v cestine) Mozna jsem byla tak agresivni (MOC SE OMLOUVAM) i proto, ze se bojim, jak to moje dite zvladne se mnou jako jedinou cesky mluvici osobou…
Mam uz doma nasbiranych spousty knizek etc., ale to co je na satelitnim ceskem vysilani radsi svym detem poustet nebudu. To uz radeji at maji spatnou vyslovnost.
Byt misencem (pul na pul) neni nikdy lehka vec, a nase deti musi byt silnejsi nez jine, aby to zvladly.
Ja nevim jak Ty, ale ja osobne i kdyz jsem vyrustala jen s jednim jazykem mam ted problem najit to spravne slovo v odpovidajici konverzaci (musim pouzivat anglictinu, francouzstinu a arabstinu); nebo mozna je to i vekem.
Moc a moc Te zdravim
Alia
PS Rada bych od Tebe slysela vic.

 
Zajda_GB
Nováček 1 příspěvek 27.07.05 14:03

Ahoj Alia,

Zajimavy clanecek - moc me potesilo ze deti si to takhle umi roztridit - muj manzel je Dan a zijeme v Londyne, takze spolu mluvime anglicky, ja na nasi dcerku (3 mesice) cesky a on dansky - doufam ze z toho mala nebude mit moc velky gulas :)

 
Malta
Závislačka 4097 příspěvků 27.07.05 15:19

Zajdo,
gulas z toho urcite mit nebude, vsechno se ji to v hlave pekne porovna. Mam kamaradku, ktera je Holandanka, jeji manzel je Maltan, zijou na Malte. Jejich dceri jsou 3 roky, rozumi holandsky, anglicky a ted jeste pridali maltstinu. I kdyz si myslim, ze by byla schopna pochytit vsechny tri reci uz od zacatku. Deti jsou jako nepopsany list papiru a nepozastavuji se nad tim, kolika jazyky se na ne mluvi, proste to berou tak, jak to je a dokazou se prizpusobit. Ja to beru jako obrovskou vyhodu, protoze ucit se jazyk v pozdejsim veku je prece jen daleko slozitejsi.

Bara

 
Anonymní  29.07.05 20:59

Ahoj holky,
neda mi to, abych nereagovala.Hlavne Alia a Niamh, moc pekne jste to obe napsaly.
Nejhorsi ze vseho je skutecne lidska tupost a strasne je, ze je s ni clovek konfrontovan uplne vsude. Muj syn mluvi cesky, turecky a nemecky, ale ve skolce ho nechteli vzit, protoze „Maji plno pristi i prespristi rok..“ Coz neni v Rakousku az tak netypicke. S xenofobii se tu setkavam temer kazdy den, hlavne s tou proti memu manzelovi.Ja, coby Ceska, jsem sice druha trida, ale presto jsem zena a mam svetlou plet. Turci a Kurdove jsou brani jako naprosty odpad, zrovna vcera manzelovi napsali odmitavy dopis z pracovniho mista se zduvodnenim, ze pochazi z Turecka. Pritom se tady narodil.Hodne to boli a uplne ho chapu, ze odtud chce vypadnout. Ale kam? On je cizinec uplne vsude.. Jen doufam, ze az moje deti vyrostou, spolecnost trochu vyzraje.Jana

 
Anonymní  07.09.05 13:09

Ahoj Alia;
PRidavam se v diskusi sice o nekolik mesicu pozdeji, ale snad jeste zareagujes.
Chtela bych se zeptat, kde v Maroku zijes. Ja Ti popisu svoji situaci, taky je trochu zamotaná. Devet let ziju ve Spanelsku, v Barcelone, a z toho sedm let ziju spolecne s mym pritelem, ktery je puvodem Marokanec. Spolu mluvime spanelsky, ja trochu fusuju do arabstiny, ale nic moc a on zase to zkousi cesky, ale ani jeden se neucime, takze spis co pochytime. Jezdime jak do Cech, tak do Maroka, coz nam vlastne sezere vetsinu dovolene. Za necele tri tydny se budeme v Praze brat a na svatebni cestu pojedeme na chalupu - oba to tam milujeme. Pred dvema tydny jsme se vratili z Maroka, z Tetuanu, kde jsme meli marockou svatbu. Pro me to byl obrovsky zazitek, prijeli i moji rodice.
A uz brzo budu snazilka, uz mam obrovskou chut.
Preju Ti hodne stesti ve snazeni.

 
ehlen
Nováček 2 příspěvky 29.11.09 09:31
dotaz

Zdravím Silviu,jsem z Čech,mám ženu z Maroka a chceme se přestěhovat do Maroka a sháním kontakt na Aliu.Děkuji za odpověď.Pavel

 
ehlen
Nováček 2 příspěvky 29.11.09 10:08
ehlen

Zdravím tě jmenuji se Pavel a moje žena je z Kenitry,pracoval jsem v Tetuanu a chceme se pristěhovat do Maroka,jezdíme tam každý rok,jestli máte zájem ,můžeš mě napsat,můj e-mail pamema@sezna.cz

Vložit nový komentář