Vojtovka aneb Za zrcadlem

Kytka32  Vydáno: 11.11.14

V černu se nám narodila druhá holčička. Porod trval jen 4 hodiny a malá se snad už narodila s úsměvem. Krásně spinkala, papala a smála se na svět. A na krátkou, kraťoulinkou chvilku bylo všechno fajn. Než přišla Vojtovka a pocit bezmocnosti.

Píšu tenhle deníček jen proto, že se mi toho honí spousta hlavou a potřebuju to ze sebe dostat. Tuším, že reakce budou se budou pohybovat od „děláš to pro ni“, „musíš zatnout zuby a vydržet to“ až po „jiní jsou na tom daleko hůř“ a „možná bys měla vyhledat odbornou pomoc“. Ať už to ale bude cokoliv, bude to vlastně jedno, protože mi každý dne dochází, že mi vůbec nikdo nemůže pomoct.

Ale popořadě.

Oproti maminkám, jejichž děti mají nějakou hroznou nemoc, nám vlastně skoro nic není. A je zajímavé, že mi to spousta lidí cítí potřebu připomínat. Jakmile srovnám naši Barunku se zdravý miminkem, dostane se mi odpovědi, že každé dítě je jiné a že nemám srovnávat.

Když si ale postěžuju, okamžitě se nabízí příběhy dětí, které jsou na tom podstatně hůř. Jako by jejich neštěstí můj osobní pocit smutku mělo nějak zmenšit nebo odstranit.

Barunka má na krku poraněný kývač, při porodu se zřejmě nedotočila a sval si poranila. Ukázalo se to v podstatě už v šestinedělí, když hlavičku vůbec neotočila doleva. Po šestinedělí následovala série vyšetření, kdy jednou nám říkali, že má koordinančí poruchu a musíme cvičit Vojtovku, pak zase, že cvičení není nutné a čas běžel.

Když jsme se konečně dostali k někomu, kdo nám poradil, měla Barunka už hlavičku z jedné strany úplně sleženou a celý byla asymetrická, takže bylo jasné, že začneme cvičit. A tady se konečně dostávám k tomu, proč celý tenhle deníček píšu.

Cvičení s Barunkou je jedním slovem noční můra. Usměvavé miminko každý den 4× nutím k pláči, až modrá a zalyká se. Vím, že cvičit musím, vím, že to jinak nejde, ale nejradši bych utekla někam do kouta a prostě nebyla. A celou tu dobu mám pocit, že jsem jako Alenka za zrcadlem.

Chodím s malou na rehabilitace, sedím v čekárně, kde se z každých dveří ozývají příšerné nářky dětí, se kterými tam cvičí. Připadá mi, že bych měla do každé té ordinace vběhnout a to děťátko zachránit - kdyby takový řev slyšeli sousedé někde v domě, určitě zavolají policajty… A tady, v tom domě hrůzy, se neděje nic. Já i ostatní rodiče sedíme se sklopenýma hlavama a čekáme, až na nás dojde řada a začne se čekárnou rozhléhat řev našeho miminka. A všem, kromě mě, to zdá se nevadí. Já bych nejradši vzala malou a utíkala pryč, co nejrychleji to jde. Jenže to nejde. A tak poslušně donesu malou dovnitř, vysvleču toho drobečka do naha, ignoruju její široký úsměv a… škoda slov. A pořád jsem zdá se jediná, koho ten řev drásá.

Malé nejde jeden cvik, tak přijde další doktorka a za srdcervoucího řevu Barunky si povídají a ukazují si, jak by to šlo nejlépe. Jako by ten křik vůbec neslyšely. A opět mám pocit, že jsem asi v říši za zrcadlem, že jsem jediná, kdo ten křik slyší. A chce se mi řvát a brečet a prosit je, aby už proboha přestali.

Jenže to nejde, nic jiného Barunce nepomůže, nic jiného není.

A tak si ji zcela vyčerpanou vezu domů, nechám ji pár hodin vydechnout a znova ji pokládám na stůl a znova ignoruju široký úsměv a znova jsem jediná, kdo slyší ten šílený řev a nejradši by nebyl.

Vím, že na světě jsou desítky tisíc matek, které Vojtovku cvičí a zvládají to, nedělají z toho vědu a tyátr jako já. A zase je tu ten pocit Za zrcadlem - jak to dělají, jak to, že zvládají řev svého miminka a nezcvoknou? Jak to, že vědomí, že to dělají pro toho drobečka u nich zabírá a zřejmě jim ten řev přehluší? Jsem sobec, když se trápím tím, jak se cítím já?

Utíká den za dnem a já se ráno nemůžu dostat z postele, protože vím, co nás zase čeká a že není cesty ven. Nejhorší jsou ty chvilky po probuzení, ten kratičký pocit po hezkém snu, kdy je život celkem fajn - než na člověka dopadne plnou silou realita.

Tak to je všechno. Shrnuto a podtrženo, jen cvičíme Vojtovku. Mohlo se nám toho stát daleko víc a horšího. Tak proč jen tyhle argumenty nezabírají?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
myskalucka
Echt Kelišová 7568 příspěvků 11.11.14 00:22

:hug: bude lip. Mala mela centrální koordinační poruchu 3 stupně. 7 měsíců jsme cvičili vojtovku. Brecela u toho tak, ze jsem cekala, kdy u nás zazvoní socialka, ze jim volali sousedí, ze tu určité trapime dítě. Vydrželi jsme a mám krásnou a zdravou holčičku. Když se nám narodilo druhé dítko, tak jsme každou dovednost obreceli a byli radi, ze ted se nám snad vojtovka vyhne.

 
quinny
Neúnavná pisatelka 16321 příspěvků 2 inzeráty 11.11.14 00:25

Malicko sebelitost ale na kazdeho z nas to nekdy dolehne a potrebujeme :hug: :hug:
Tak at je brzo lip a vidis pokroky, aby te to drzelo nad vodou a pomohlo vytrvat :hug:

 
Aalexa
Kecalka 135 příspěvků 11.11.14 00:52

Úplně tě chápu, měla jsem úplně stejné pocity. Musela jsem také s malou cvičit Vojtovku, řvala u toho až modrala. Z usměvavého miminka bylo po měsíci cvičení pěkně nervní miminko. Nakonec jsme musely přejít na Bobatha, který je sice šetrnější, ale náprava je o něco delší (musela jsem s malou cvičit sice měsíc déle, ale Bobatha zvládala mnohem lépe) a taky samozřejmě záleží, co se napravuje.
Přeji pevné nervi a ať je malá co nejdříve v pořádku.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24119 příspěvků 11.11.14 04:51

Musim te politovat, jedine co na svem diteti nedam, je hrozny rev ;) ;)
proste neumim si predstavit, ze by jsme jeste neco cvicila a doufam, ze ani nebudu..ja te nahodou chapu. :hug: :hug:.Nechtela by jsi radeji zajit s malou na osteopatii??
Byla jsme tam s malym kvuli jeho kolikam a docela musim rict, ze se celkove zklidnil.. :nevim:
Sice maly taky rval, ale po nejake chvili se zklidnil, osteopati jsou specializoany na to, aby diteti bylo dobre a naopak se usmivalo :think: :think: :nevim:

 
kve-tinka
Závislačka 3850 příspěvků 35 inzerátů 11.11.14 05:51

Já jsem cvičení přežila jen díky tomu, že jsem zdravotník, prostě jsem věděla, že musím a že syna nic nebolí, jenom je to jeho nevole spolupracovat.
Za to chlap si pokaždé nasazoval sluchátka s hlasitou hudbou a dělal že nejsme. :roll:
Drž se, Barunka ti to nemá za zlé, ba naopak. ;)

 
Baby86
Zasloužilá kecalka 938 příspěvků 11.11.14 06:06

Děláš pro ni do budoucna to nejlepší. Také jsem s prvním synem cvičila - 10 měsíců, 4 x denně několik cviků. Občas mi z toho také bylo mizerně :hug: :kytka:

 
12tuna
Závislačka 2648 příspěvků 11.11.14 06:23

Ahoj. Ja kazdy další cvik z 8 mesicu obrecela. Viděla jsem sice pokroky, ale bylo to pro me těžké. Chlap vzdy zvednut kotvy, ze u toho nebude. A ze jsem statecna a ze mi děkuje, ze jsem dobra mama… Ale moc to nepomáhalo.
Ted mame 2,5 mesicni holčičku a mam pocit ze se tomu opět nevyhneme. Na druhou stranu vim ze u teto je to opravdu kosmetická záležitost. U prvni bylo podezření na DMO. Sice stále doufám ze se něco samo zvrtne a cviceni nebude třeba, ale pokud to bude muset byt, pro své dite to udělám.

 
vantili
Kecalka 207 příspěvků 11.11.14 06:25

Každá máma (i ta zvířecí) půjde v plné bojové chránit svoje plačící mládě. O to horší je, když má být spouštěčem pláče ona sama. Věř mi, všechny nás to bolí, drásá a týrá. Ale na rozdíl od zvířat máme logický rozum a ten musí v tomto případě zapracovat. Věř že čím víc se dovedeš uvolnit Ty, tím víc se uvolní i Tvoje holčička. Nepřemýšlej nad tím proč se vám to děje, zkus se s tím vyrovnat jako s nezbytností. Ty svojí holčičce neubližuješ. Ty jí pomáháš k plnohodnotnému, zdravému životu. :hug:

 
vladka10
Zasloužilá kecalka 887 příspěvků 11.11.14 06:57

Mame za sebou to stejny, ale na odblokovani krcniho obratle jsem sla s malym na kraniosakralni masáž. v nemecku je to metoda kterou proplaci pojistovna u nas bohuzel ne, ale vysledek se dostavil po 2 masazich. prestal mit problemy s druhou stranou a i cviceni vojtovky bylo bez křiku. doporuruji na to jit nam to hrozne pomohlo i kdyz vojtovku cvicime pořád.

 
Chawa
Zasloužilá kecalka 527 příspěvků 11.11.14 07:44

Abych si vyvarovala vět, o nichž píšeš, řeknu jen, že doporučuji bobatha a remodelační ortézu - helmičku. Více informací už si jistě dokážeš dohledat. Hodně zdaru!

 
dyňa
Stálice 51 příspěvků 11.11.14 08:00

Zatni zuby a vydrž, bude dobře, za chvilku kolem Tebe bude lítat zdravá holčička a budeš jen vzpomínat na toto trápení. Sama jsem s prvorozenou (dnes 6letou zdravou slečnou), musela Vojtovku cvičit kvůli předčasnému narození ve 30.týdnu. Jen tak preventivně. Když jsem jí na rehabilitaci poprvé přivezla k padesátileté rehabilitační sestře, která se pořádně ani neusmála a byla nekompromisní, rozbulela jsem se jak děcko. Malá měla 2,5kila, na tom ohromném stole nebyla skoro ani vidět, maminy kolem mě se rozplývaly, jak je maličká a že to zvládne, od této sestry jsem čekala podobný přístup, ale byla studená jak psí čumák. Brečela jsem a brečela a štkala, sopel mi tekl až do pusy, měla jsem jen jeden papírový kapesník, připadala jsem si jak socka, nedokázala jsem ze sebe vypravit ani jedno pořádný slovo vcelku. Mačkala malou, malá řvala, měla velikánskou pupeční kýlu, která se jí mohla uskřinout. Když bylo po všem, sestra mi řekla, ať jedem na chvilku dom (13km) a za hodinu se vrátíme. Myslela jsem, že mě klepne, připadala jsem si bezmocná. Cvičily jsme celkem 8měsíců, přiznám se, že jsem to flákala, protože malá podle mě byla ok, takže jsem cvičila tak 1× až 2× denně. Pak se malá začala kole toho 9.měsíce šplhat po mých nohách a stoupat a tím bylo cvičení ukončeno. Druhá dcera se narodila ve 33.týdnu, ani v inkubátoru s ní necvičili, zdála se být úplně v pohodě, až mi dětská doktorka u nás řekla, jestli bych s ní nechtěla začít cvičit, že je malilinko pozadu. Řekla jsem jí, že ani omylem, že bude dobrá. Prospívala naprosto bez problémů, dnes je jí 2.5, chodí od roku, ve větách mluví od roku a půl.
Vydrž, bude dobře. :kytka:

 
Kytka32
Zasloužilá kecalka 815 příspěvků 11.11.14 08:07

Díky všem za reakce :kytka: Když jsem deníček odeslala ke schválení, došlo mi, že vlastně úplně nejvíc se bojím toho, že i přes všechen ten křik a pláč to nepomůže a malá bude chodit křivě. Že vlastně já a jenom já, jsem zodpovědná za to, jak bude dalších x let žít, jestli se jí děti nebudou smát…Chjo… Navíc mi cvičení (a chápu, že i částečně díky přístupu, kterého se zatím nedokážu zbavit) moc nejde a zlepšení se nedostavuje. Takže večer usínám s výčitkama, jestli jsem neměla cvičit líp a vydržet ten pláč víc… Prostě je to na nic. Snad bude líp, člověku nezbývá, než opravdu ty zuby zatnout a věřit. Pokud nevydržím, bude mi to Barunka vyčítat celý život…
A ještě k helmičce - na tu jsme objednaní, na konci listoapadu jedeme do Frýdku. Ale to je jen kosmetická záležitost, horší zatím je, že Baru tu hlavičku prostě do leva ne a ne otočit :zed:

Příspěvek upraven 11.11.14 v 08:08

 
maminazplzne
Zasloužilá kecalka 722 příspěvků 11.11.14 08:24

Je mi to strašně líto… opravdu brečím, když to čtu. Jsem drsňačka, ale brečím, protože jsem prožila taky období s Vojtovkou, je to strašný. Ne, nebudu porovnávat, toho jsme všechny už slyšely… nojo, tamti mají to a tamti tohle, jsou na tom jiní hůř… no, já měla navíc outlocitnou babičku - tchyni a své dvě sestry, a kdykoliv se některá vyskytla poblíž, a že tam byly pečený vařený, tak lomily rukama - jo, babička doslova, plakala, lomila rukama a rvala mi malýho násilím z ruky, prej néééé, už ho nemuč, už jsi ho trápila dneska dost… segra zase - No, dyť to je úplně normální dítě (DMO, stav po dlouhodobém kříšení, téměř se zadusil, hyalinní membrány, dýchal dva dny na 15% plicní kapacity… - normální dítě, nééé, dyť to přeci poznam, vidím…)

víš jak to dopadlo se mnou? uzavřela jsem se, zatla zuby a otupěla jsem, totálně, vůči všem a všemu, i vůči malýmu. Tak jsme to protloukli a pak asi v roce a půl řekli na neurologii, že ok, můžeme přestat s Vojtovkou… najednou jsem si pak nějak uvědomila, že nevím, jak si s malým hrát, jak se s ním mazlit, byl jakoby za plexisklem, bylo to těžký. Z jiných důvodů mám deprese, za to tohle nemohlo, ale po tomhle se to zhoršilo tak, že už to bez medikace nezvládám, s obměnama dávek a značek od té doby pořád… kluk je dneska chlap jako hora, na to, co se stalo, je zdravý a šikovný, jenom holomek a lempl jak to dneska ti dvacetiletí dost často mají,
Dneska ti, co mi tenkrát prosili, abych ho proboha už netýrala, říkají - nojo, ten to zvlád, ten se z toho dostal, to je tvoje zásluha, že jsi ho v tom nenechala, a já skřípu zubama a zatínám pěst, abych jim nevypálila… nepomáhali, škodili, dávali „zaručený dobrý“ rady, a kdybych je poslechla, dneska by můj syn seděl na vozíčku, no a oni mi dneska dávají POCHVALU :pocitac: :pocitac: :pocitac:

Ne, nic ti neporadím, nevím, co bych… na to rada není. Vydržet? Proboha, to víš sama, že ti nic jinýho nezbyde… ach jo, držím vám palce, moc moc a hodně štěstí tobě i maličké

 
Eteas
Echt Kelišová 8108 příspěvků 11.11.14 09:00

Každá maminka i lékař dítko slyší plakat, nejsi jediná a taky to jistě ventilují svým způsobem… plačící miminko nejde neslyšet… důležité je, že i přes toto náročné cvičení malá neztrácí úsměv… to je pro tebe motivace a ber z toho sílu do dalších cvičení, jednou se vám vaše úsilí vrátí :hug: :hug: :hug:

 
Lerista
Zasloužilá kecalka 704 příspěvků 11.11.14 09:06

Tyhle mimina se holt brání řevem, jinak to neumí. A což, když se cvičí se skoro tříletou… Tu jeden člověk neudrží. A to už je „mami, nech mě bejt, nemačkej mě, mně se to nelíbí, je to fůůůůj“ Nebolí je to, jen je jim ten pohyb nepřirozený a tak to dávají pěkně najevo. Takže uplácím: na cvičení může mít dudlík, sladkosti, nastavím jí tablet s pohádkou, cvičí s plyšáky, honím jí po celém bytě, když máme jít cvičit. Začali jsme až ve 2 letech a tak budeme cvičit minimálně rok, spíš mnohem déle… Dle pediatra byla v pořádku, tak proto jsme začali pozdě.

 
Kaac
Zasloužilá kecalka 735 příspěvků 11.11.14 09:21

Jsou sice tisíce matek, co to zvládají, ale také ty, co to nezvládnou. Třeba já. Když malé na jedné rehabilitaci praskla cévka v oku z toho, jak řvala, nezvládla jsem to. Konec se cvičením Vojtovky. A víš co? Sehnala jsem paní na cvičení Bobatha a bylo. Všechno v klidu, formou hry, klidně pár hodin denně..

 
elizabeta2
Povídálka 36 příspěvků 11.11.14 09:33

Ahojky taky cvičíme vojtu, takže vím o čem mluvíš. Syn ze začatku taky plakal ale pak jsem mu u toho začala zpívat a chválit jak je šikovny a pláč se zmírnil a nékdy neplače vůbec :palec: hodně štěstí :kytka:

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 11.11.14 09:42

Vydrž, vydrž, nejsi sama, kdo slyší ten zoufalý pláč. Moje sestřenice cvičila vojtovku se svou dcerkou, malá strašně plakala, její tchýně do ní šila, proč jí ubližuje, ona cvičila a cvičila a jednou jsem u ní byla, ona docvičila s maličkou a spustily se jí slzy, že malou ani nemohla obléknout. Dolehlo to na ní, bylo jí to líto, doma jí nepodporovali, ještě do ní rýpali, že je to na nic, zbytečné, že týrá své dítě… Občas je dobré to ze sebe vypusti, u někoho se vybrečet, vypsat se z toho tady. Já chodila taky na cvičení s dcerkou, naštěstí ne na vojtovku, ale i tak byly rehabilitace utrpení, malá plakala, až se z toho vždycky počůrala, já skoro taky plakala. Naštěstí jsme to obě zvládly a máme doma šikovnou treperendu :-) Drž se, vytrvej a když budeš potřebovat, vybreč se. Děláš pro svou malou to nejlepší, to si říkej.

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 11.11.14 10:47

:hug:
Vidíš u Barunky zlepšení? Sebemenší pokrok?

 
Heidi86
Ukecaná baba ;) 1770 příspěvků 4 inzeráty 11.11.14 10:52

A pomáhá Vojtovka? Pokud pomáhá tak bych i ten srdceryvný pláč zkousla, protože jednou ta malá Vám poděkuje - Děkuji mami, že jsi to nezvdala a nenechala mě tak kvůli pláči. V budoucnu by jste plakala nad tím, že jste nevydržela a necvičila. Fandím Vám a je to těžké…

 
Hřiběnka
Extra třída :D 13991 příspěvků 11.11.14 10:56

Nevím, jestli ti to nějak pomůže, ale já jsem si jistá, že bych brečela s ní. A po každém cvičí bych byla zralá na pořádýho frťana. Ale to už bys byla asi alkoholik, co :)

 
veberun
Ukecaná baba ;) 2159 příspěvků 11.11.14 11:02

Ahoj, u nas se prcek taky nedotocil. Dokonce moje první doktorka neresila takze jsem musela zmenit. Na brisku nebyl schopen dat hlavicku doleva. Nakonec tim, jak ho sestra a občas ja zacvičila… vse se zacalo rovnat. Tim chci rict nebyla jsem rozhodne dokonala cvicka, ale nakonec to vypada dobre a doufam, ze ted bude maly vyrazen z Vojtovky. Uplne Ti rozumim ten rev a pak třeba i nocni plac po cviceni… no, nebylo to na me. Cvicila jsem ruzne blbosti kolem a snad bude ok.
Jen jedna poznámka… mam ještě první holcicku ta se taky nevyvíjela ukazkove, ale prave nase puvodni doktorka neresila a ted ve trech letech s ni chodim na rehabilitace a muzu rict, ze to je na mnohem delší beh a vůbec nespolupracuje… tak si to zvaz, když necvicis. U mimina vidíš zmeny za par cviku, ale u triletaka to tak vůbec není a donutit ji je občas taky s revem. Moc drzim pesti, at vse zvladnete :kytka:

 
hatatýtla
Povídálka 22 příspěvků 11.11.14 11:23

Napadá mne jediná otázka. Vůbec na ní není v článku odpověď. A možná i tobě pomohlo si to zodpovědět. „Pomohlo jí to nějak? Jsou tam patrné změny?“ Nevím jak dlouho tedy cvičíte, ale 4× denně je dost, tak bych změny čekala rychle. Pokud bych je neviděla, asi bych začala pochybovat, proč to dělám. Pokud bych změny viděla, nakoplo by mne to. Ty sama, vidíš nějaké změny k lepšímu? Nic to s tebou nedělá?

 
andulik8
Kecalka 327 příspěvků 11.11.14 11:35

Chtela bych te podporit. Vlastni zkusenost nastesti nemam. Jen vim, ze kdyz se narodil muj manzel, mel podezreni na obrnu a zaruhlou krcni pater. Taky s nim maminka cvicila vojtovku a dnes je uplne v poradku. Je mu 34 a ma uplne normalni zivot. Vim, neni to to same, ale maminka to zvladla a to mela jeste dve starsi deti.
Pevne verim, ze to zvladnes take a prijde den, kdy vam doktori reknou, ze uz je v poradku a nemusite cvicit. Sama si to nedokazu predstavit, ale drzim palce at to zvladate. :hug:

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2133 příspěvků 37 inzerátů 11.11.14 11:40

Já Vás naprosto chápu. Modlím se, aby se nás to i druhého syna vyhlo. Vím, jak u toho děti řvou a je to šílené. Vím, že já bych se z toho určitě zbláznila. Vydržte, nic jiného nejde :,( :hug:

 
trpaslinka
Extra třída :D 11346 příspěvků 11.11.14 12:18

Mám zdravého syna, ale malého. Takže chodí na vyšetření a když mu berou krev. Nikdy to nejde snadno, jednou brali 1 ampulku přes 10 minut a u toho boj. Takže brečím s ním, zatímco ho musím násilně držet. Naštěstí je to jen jednou za pár měsíců, ale při představě, že by musel procházet častěji čímkoli, co mu přivádí bolest či nepříjemné pocity, se mi dělá úzko. Takže věřím, že trápit své dítě několikrát denně, byť pro jeho dobro, pro Tebe musí být peklo. Nebudu ti psát, že je to pro jeho dobro a už vůbec ne, že jsou na tom jiní hůř. To není útěcha na to vidět vlastní dítě se trápit. Ale ráda bych Ti poslala nějakou sílu pokračovat, protože tu určitě potřebuješ. :hug:

 
mater
Kelišová 7022 příspěvků 11.11.14 12:38

@dyňa tohle preventivní cvičení fakt neuznávám malá byla hypotrofní váha 2200g automaticky sme odcházeli s papírem na neurologii a vojtkovku..jenže mě se nechtelo vnitřne se mi to přícilo byla zdravá tak malinká a křehká :srdce: tak jsem našla jiného neurologa blíž..a ten se hned zhrozil že tohle neuznává že počkáme 6-8 týdnu až se malá zakulatí a dožene,,svuj''věk a svete div se vše dohnala sama bez cvičení otáčela se ve 4 mesících lezla a sedala od devíti a chodila od 11,5.Takže za mě cvičení preventivne u takhle malinkých detí je kravina a jen tahání peněz z pojistoven :cert:

 
mater
Kelišová 7022 příspěvků 11.11.14 12:39

Malinké držím palečky at je bez následku…tve pocity chápu

 
Liz
Ukecaná baba ;) 1827 příspěvků 11.11.14 12:59

Chápu Tě, cítila bych to uplně stejně. Vydrž, bude líp :srdce:

 
alenkav
Závislačka 3580 příspěvků 11.11.14 13:06

Taky jsme meli neco podobneho, davali jsme hlavicku jen na jednu stranu a par cviceni a bylo po problemu a dneska mam 4,5leteho chlapaka bez jakehokoliv problemu, takze spunty do usi a cvicit, brzo se to spravi a budete mit klid

 
zolycka
Kelišová 6695 příspěvků 11.11.14 13:10

Vojtovka není pro každého :hug: zkus vygooglit, kde se u vás cvičí Bobath, jsou země, kde je jen Bobath už pro miminečka a vojtovka se necvičí vůbec :hug: :hug: bude zas líp, řešení je :hug:

edit: možná pro začátek zkusit jinou rehabku?!… já jsem zažila rhb u starších dětí ve speciální škole a tam jediné co bylo slyšet, bylo zpívání rehabek, zvuk hraček nebo písniček z magnetáku, protože se snažily dětem to cvičení zpříjemnit. A pro tu chvíli se soustředily právě jen an to dítě a nenexistovalo, aby ho braly jako „další plačící uzlík“ a nezájem :?

Příspěvek upraven 11.11.14 v 13:12

 
zolycka
Kelišová 6695 příspěvků 11.11.14 13:17

Ony rádi odboníci tvrdí, že vojtovka nebolí, že jen děti nechtějí setrvávat v těch polohách…ale :think: kamarádka mi jednou na noze dělala reflexologii a některá místa bolela celkem dost a tak si říkám, že některá miminka to tlačení silou na body bolet může a ne že ne. I proto bych hledala jinou alternativu k cvičení než dávat „špunty do uší“ :hug: :hug: :srdce: :srdce:

 
pawo
Stálice 53 příspěvků 1 inzerát 11.11.14 13:29

Naprosto vám rozumím, taky vojtovku cvičíme a pořád se snažím to odkládat až třeba začne pofňukávat abych neměla takový výčitky svědomí když pak bude ten pláč. jen doufám že si to ty děti opravdu nepamatujou.

 
Lemuska
Kelišová 5342 příspěvků 11.11.14 13:54

Jak dlouho cvičíte? Já cvičila s oběma dětmi několik měsíců a u obou jsme se dopravovali ke stádiu, kdy mi s úsměvem během cvičení přestali klást odpor nebo jiným způsobem cvičení sabotovali…opravdu nekecám…s úsměvem. A já si pokaždé ty cvičící začátky obrečela. Je to těžké, nicméně osobně musím Vojtovku jen a jen chválit, oběma dětem moc pomohla. Což se s rehabilitační domluvit jestli je pro vás možná alternativa (Bobath)?

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 11.11.14 13:55

Chápu tě a rozumím, cvičila jsem se synem Vojtovku do 9ti měsíců, taky 4× denně. Měl hlavičku ukloněnou k jedné straně, z počátku ji na druhou stranu ani neotočil, sploštělou hlavičku měl taky. Cvičení jsem nesla taky špatně, reakce rodiny byla taky, že malého trápím a všichni odcházeli, dokonce i tchán. Ze začátku cvičení jsem pokroky viděla, začal pást koníčky, začal otáčet hlavičkou, ale ten úklon pořád přetrvával. Nakonec jsem se ale dostali do fáze, kdy už jsem ho nebyla schopná uzdržet, ani manžel, asi jsme už cvičili špatně, protože po cvičení byl ten úklon markantnější, nebo to bylo únavou. Rehabilitační sestra už na nás svolala poradu ostatních, kdy všichni kroutili hlavama, že je to divný, že se to nelepší a doporučila mi vzít malého na neurologii, já odjížděla s brekem, co to s malým je. Neurolog mi Vojtovku úplně zrušil, doporučil hlavičku jemně protahovat, cviky na míči, hlavně neurychlovat vývoj atd. A řekl mi, že v dospělosti ještě neviděl nikoho, komu by ten úklon zůstal, že důležité je, aby syn co nejdéle lezl, že se to srovná samo. Ze mě spadnul tenkrát balvan. Přestali jsme cvičit Vojtu, cvičili jsme formou hry a syn se zlepšil snad do 14ti dnů, dneska jsou mu čtyři a žádný úklon ani asymetrii nemá. Tím ti neradím, abys Vojtovku ukončila, spíš tě chci trošku uklidnit, že to bude dobré, hodně se spraví i vývojem, jak dítko poroste. A jestli nechodíš na neurologii, tak bych tam s dítkem zašla. Jestli chceš, napiš SZ.

 
Mykys
Povídálka 18 příspěvků 11.11.14 14:26

Milá autorko,
je mi opravdu moc líto že Tě tohle potkalo. Já si to absolutně nedovedu představit. Naprosto Tvé pocity chápu, nic, žádný argument ani rozum nepomůže utišit ten hrozný pocit když musíš způsobovat svému dítěti slzy… Přeju Ti moc a moc sil, ať Vám to pomůže a nebo najdete jinou možnost která pomůže, zkrátka cokoli aby bylo už po všem a dcerka zdravá.
Jinak mě totálně dostalo to preventivní cvičení jak jste tady některé uváděly, dcera se narodila s mírami 45 cm a 2,08 kg, kvůli mé preeklampsii.. Podle některých doktorů by měla cvičit preventivně nebo se to cvičí když je k tomu opravdu důvod? Jak už jsem psala nedovedu si vůbec představit…

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 11.11.14 14:26

No…asi jsem druha maminka jako ty…a ayi me nekdo nada, ale ja Vojtovku obesla. V cekarne jsem se byla podivat, jak se to cvici, pac tam mam znamou, slysela jsem ten rev, cekala jsem s malou hodinu…X deti a stejny rev, nakonec jsem becela i ja a??…odesla jsem.
Nez jsme se dostaly s malou na radu s pravidelnym cvicenim, diky poradne pro vyvoj jsem se doma naucila bobatha a dle netu cviky a mala se rozlezla sama a bez vojtovky. Na dalsi kontrole se nestacila ortopedka divit. Tam jsme chodily skrz kycle. Takze ja vojtovka??? Nikdy.

 
Nika079
Zasloužilá kecalka 526 příspěvků 8 inzerátů 11.11.14 14:29

Já Tě taky chápu! Cvičili jsme naštěstí asi půl roku. Ale i tak to byl boj, malý měl jiný režim, než je obvyklé - pil (byl kojený) až po probuzení, pak se cvičit nemohlo, protože byl dost zvracecí, takže jsem mohla cvičit až tak 2hod po jídle, kdy byl už unavený. Naštěstí se to rychle zlepšovalo (byla tam výrazná preference jedné strany, nic závažného a možná by se to samo spravilo, to už nezjistím…). Slyšela jsem, že je dobré po cvičení hned zavinout, nebo motivovat něčím na stole, na co vidí, co pak dostane. Zkus se zeptat na jiné možnosti, my pak cvičili s míčem a polštářkem, tak trochu jinak a víc hrou. Držím palce!

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 11.11.14 14:30

Smarja a Vojtovka preventivne??? Nesouhlasim. Pac mam doktorskou rodinu, vim, ze je to pouze tah na pojistovny a tezky byznys. A celkove Vojtovka je nyni asi velka moda nebo co. Existuje spousta mmnohem lepsich cviceni. A nechapu, proc by se mely deti natahovat a trapit kdyz to neni na 200 procent potreba.
Takto jsou jen rehab. centra zaplacana nesmyslnymi pripady a ti, co to opravdu potrebuji, napriklad po nehodach, obrny atd..ti cekaji a cekaji.

 
Iman
Stálice 80 příspěvků 11.11.14 14:51

Chápu…mámy slyší na dětský nářek, ale troufnu si říct, že poznám u svého dítka, kdy pláče bolesti a kdy jen vztekem…tak snad jen věřit, že děláš pro dítě to nejlepší a ono jen vzdoruje ;-) tak přeju, ať to jde dobře :-)

 
Nika079
Zasloužilá kecalka 526 příspěvků 8 inzerátů 11.11.14 14:54

@kaspluc to byla reakce na mě? preventivně to nebylo, pořád koukal a dával hlavu na jednu stranu. Jen říkám, že by se to třeba samo spravilo lezením a třeba opravdu pomohlo to cvičení. necvičili jsme 4× denně a naštěstí u toho tolik nebrečel, když se pak začal víc vztekat, tak jsme přešli na lehčí cvičení hrou. Jenže já mám celoživotní problémy se zády a opravdu bych si neodpustila, kdyby je měl kvůli mému zanedbání i můj syn.

 
čertík Bertík2013
Povídálka 18 příspěvků 11.11.14 14:58

Cvičení vojtovky pomáhá, díky ní můžu normálně žít, chodit, starat se o děti…
Ze cvičení si pamatuji jen útržky, byla jsem malá, měla jsem DMO a dnes by nikdo nic nepoznal.
Takže doporučuji zatnout zuby, určitě bude líp.

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 11.11.14 15:12

Chápu, mě uplně stačí očkování, odběry krve… Když malé dávali kapačku tak jsem jsem to málem obrečela. Drž se

 
Anys29
Ukecaná baba ;) 1388 příspěvků 11.11.14 15:25

Také jsem s malou cvičila, přesně chápu, jak se cítíš :hug: Ono je to těžké. Zpětně mi připadá, že to malé v motorice stejně nepomohlo, chodit začala v roce a půl a navíc na ty cviky vůbec nereagovala, prostě jen řvala jak tur a svaly stejně nezapojovala. Fyzioterapeutka říkala, že se s takovým případem setkává podruhé. Jestli to je ale pro tvé dítě jediná možnost, tak vytrvej, bude líp. Já si po cvičení pobrečela, hooooodně mazlila, pusinkovala a snažila se jí to utrpení kompenzovat láskou.

 
desire1
Zasloužilá kecalka 681 příspěvků 20 inzerátů 11.11.14 16:32

Zrovna dneska jsem tady zakládala diskuzi. Cvičím s malým 14 dní Vojtovku a plně tě chápu. Ten první týden absolutní katastrofa, v noci jsem špatně spala, zdály se mi noční můry. Někdy přemýšlím, jestli ten pláč 4 krát denně navíc nemůže malého nějak psychicky poznamenat. Malému je téměř 9 měsíců, sice je to horší s tím, že už se se mnou pořádně pere, ale on u toho poslední dobou ani tak nebrečí, jako se spíš vzteká a to je pro mě trochu úleva. Cvičit s malinkým miminkem bych asi psychicky nedala, máš můj obdiv a zkus to vydržet, já to zkusím taky. Děláme to pro ně :hug:

 
Minki
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 11.11.14 16:48

Syn mel stejny problem, cvicili jsme do 9 mesice. Musim priznat, ze jakmile jsem videla zlepseni tak jsem cvicila jen 3× denne a na konci jen 2× ( to by nemela cist zadna terapeutka ) :lol: chtela jsem den travit s miminem i jinak nez stale svlekat a honit se. Byla jsem spise vyrizena z toho jak to casove skloubit a honem domu a cvicit a to a to a tamto…to pro mne bylo tezke. Cviceni jsem delala tak, ze jsem zpivala…asi to prehlusilo syna a ja si tak zacpala usi :( tezke byly kontroly, ale protoze hned v aute usnul tak jsem vzdy rekla, ze jedeme na vylet a udelala jsem si vyhlidkovou jizdu. Ja ae uklidnila a prcek spal. Cas utekl a ja doufam, ze jsem udelala dobre.
Sklanim se pred sousedkou, ktera s dcerou cvicila do 4 let a na holce neni poznat, ze ma proble.
Hodne sil ti preji a urcite bych zkusila i jine metody co holky navrhuji

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8376 příspěvků 11.11.14 17:06

@Kytka32 No vidíš, tak díky deníčku jsi třeba našla pro dceru alternativu cvičení. Za mě já bych ten Bobath zkusila.
A jinak by mě taky zajímalo, jestli to malé pomáhá.
A co se týče zdravotníků, myslím si, že jim ten křik taky vadí, ale oni s dítětem i přesto cvičí, protože vědí, že kdyby to nedělali, následky by mohly být hrozné. A hlavně celoživotní.

 
Mengea
Zasloužilá kecalka 900 příspěvků 11.11.14 17:29

Ahojky, my máme od porodu natržený kývač s výronen do svalu. V šesti týdnech jsme začali cvičit Bobath koncepci, a sval jsme natahovala. Bylo to každé spaní miminka, schoulila jsem ho do klubíčka a hlavičku natahovala na druhou stranu. Ted už máme jen motivujici cviky na správné drženi těla. V pripade, ze úklon nezmizí, budeme MIT operaci kyvace na uvolneni. A to se prý stává jen málokdy.
Poptej se na Bobatha, sama RHB sestricka nám řekla, ze Vojta není uplně to nejlepší na zkráceny kývač. Miminko by mělo být uvolněné aby se zbytečně nedostával sval do křeče, ani plakat jsme ho nesměli nechávat.

 
juninek
Nováček 5 příspěvků 75 inzerátů 11.11.14 19:35

Já cvičila Vojtovku s dvojčaty narozenými v 31.týdnu s každým 4× denně-mazec. Řvali jak tuři, ale není to proto, že by je něco bolelo, ale proto, že musí být v poloze, ve které se jim to nelíbí…Každopádně to stálo za to-v 9 měsících už byli na úrovni donošených dětí :) Prostě se musíte obrnit…než prcek vyroste, řevu bude ještě víc než dost ;)

 
ii12
Kecalka 117 příspěvků 11.11.14 21:01

Držím palce, ať všechno dobře dopadne. Úplně Tě chápu, asi bych měla podobné pocity, naštěstí vojtovka nás minula, alespoň doufám.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »