Vrabčákovy čertoviny - březen

Jirina  Vydáno: 28.03.04

Tak nám zase utekl měsíc a udělalo se krásně ? škoda, že to nevydrželo. Bylo to moc prima, protože když je hezky, můžu venku víc chodit sám a provádět spoustu čertovin :o)

Tak třeba běhám zá:,–(ně jiným směrem, než jdou ostatní, což znamená neustále mě honit, hihi. Já strašně moc miluju auta a každé které potkáme musím oplácat (zatím mě mamka pouští jen k těm stojícím a ani to ne dobrovolně). Úplně nejsenzačnější je když jdeme okolo střediska kde je paní doktorka, protože tam je parkoviště a než mě odtáhnou pryč, aspoň polovinu aut musím ošmatat. Mamka mě od nich žene pryč a já se řehtám a utíkám a šmatám na ně stejně a mám ručičky jak kominík. Jednou se mi dokonce podařilo auto bleskově chytit za espézetku až mi zůstala v ruce, hihi :o)

No a protože je jaro, tak jsme odložili zimní botičky (stejně už mi jsou malé) a jeli jsme na Zbraslav koupit nové. Moc príííma zážitek. Tatínek nesl v klokance Haničku, mamka mě vedla za ruku podle zaparkovaných aut, já je oplácával, mamka mě táhla dál, já se vztekal … V krámě než se vůbec nadechli jsem strhal z regálů polovinu bot, naštěstí je to ale prodejna botiček jenom pro děti a moc hodná paní prodavačka tam měla hračky, takže jsem si to krásně užil. Pak mi mamka zula boty a zkoušela mi ty nové a pak je sundala a chtěla mi zkusit jiné a já jí utekl a běhal tam jen v ponožkách, chichi. Nakonec mi mamka ze všech těch botiček koupila ty co mi zkoušela hned jako první a k tomu ještě nové bačkůrky. Cestou zpátky k autu mě máma radši nesla na koni, protože jsem se vrhal do vozovky a chtěl vyzkoušet oplácání jedoucího auta a to mi nechtěla povolit, prý by mě zajelo nebo nějaký takový nesmysl říkala.

Se stejnou radostí pobíhám u babičky po zahradě, mamka říká, že jsem jak utržený ze řetězu. Nejradši ze všeho se chodím dívat na slepičky, kterým říkám ?dák? (protože kokoko dák), dokonce při každé cestě z procházky se musíme na dák podívat - jak se blížíme k domovu, začnu křičet dák a pokud se mnou rodiče míří jinam než ke slepičkám, začnu se šíleně vztekat a to jim prý za to nestojí, chichi. No prostě u babičky na zahradě jsem ve svém živlu! Tedy já jsem moc spokojený i u nás na zahradě a prý mi tam k svátku přibyde ještě překvapení, tak jsem zvědavý. Jinak venku trénuju chůzi po schodech a když chci, docela mi to jde (tedy za ruku s někým). Jen schody u nás doma musím pořád zdolávat stylem hafík, protože jsou moc vysoké. Jednou jsem jich dokonce pár sjel po bradě, to když jsem sestupoval s hračkama v ruce a trošku mi to podjelo, ale jinak je zvládám celkem bezpečně.

Pak k nám zase jednou v sobotu přišli babička s dědou a teta vzala kytaru a táta foukací harmoniku a hráli jsme no a já jsem taky vzal harmoničku co mi tatínek dal a sedl jsem si mu na klín a celou písničku jsem statečně odfoukal s ním. Měl jsem trošku prodlouženou večerku a ráno jsme s taťkou spinkali do půl desáté, což měl táta radost, protože většinou spím déle jen když jsme ráno s mamkou sami a o víkendu se budím pěkně v 7 a dřív, chichi.

Teď bych chtěl zase jednou napsat víc o tom, jak papám.
Ze lžičky a vidličky mi to samotnému ještě moc nejde, protože mi to pořád padá (spíš mamka na to nemá nervy), ale ručičkama se láduju nádherně. Akorát mi vadí, když mám tlapky moc opatlané, takže pak je strčím mamce na utření (už mi je odmítá olizovat), abych je vzápětí opět ponořil do jídla :o) A piju jen z lahve a to mi ji ještě musí někdo držet. Ne že bych to sám neuměl, ale nechci. Hrneček s hubičkou bojkotuju a ze skleničky si umím cucnout, ale prý piju jak slepička. Pamatujete, jak mi mamka někdy před rokem pořád nemohla láhev vnutit? Tak když už jsem ji nakonec přijal, tak si ji zase hned tak vzít nenechám.

A k mému jídelníčku: ráno (mezi 8 a 9 hod.) jídám obvykle jogurt nebo pribináček a piškotky. Dřív jsem si je máčel do kakaa (pozor, kakao je pro mě zakázané slovo, protože mi něco podobného připomíná a tak řeknu e-e a mamka mě strčí na nočník), ale poslední dobou mi přestalo chutnat, takže si je většinou sám naházím do jogurtu a mamka mě pak krmí. To mě takhle jednou po:,–(ila do židličky a dala mi piškoty, že si je zatím namočím do kakaa a ještě něco dělala, jenže já je do kakaa vyklepl všechny najednou a pak slyší takové plesk, plesk, plesk ? hehe, pěkně nacucané jsem je naházel na koberec :o) A ještě ke snídani musím ochutnat, co jí mamka (většinou rohlík s něčím ? zajímavé, když totéž naservíruje i mně, tak to nechci).
Pak máme okolo 12 oběd a máme s mamkou jen polívku s rohlíkovýma křupinkama. Mamka vaří normální polívky jako hráškovou, bramborovou, brokolicovou, nudličkovou … a sobě je dokoření až na talíři. Já si opět musím sám naházet křupinky a pak je lovím ručičkou, případně i něco dalšího, co v polívce plave (miluju hrášek) a mamka mě krmí lžičkou. Po obědě jdu spinkat a vylohním láhev čaje.
Po spinkání je svačinka ? většinou ovoce (banán, kiwi, pomeranč s piškotkama, jablíčko atd. a různé kombinace). Jelikož mám zatím jen 8 předních zubů a první dvě stoličky a to ještě ne úplně vyklubané (celkem 10 zubů, tj. jsem v polovině :o) , tak nemám jak kousat, tudíž pořádně nekoušu. Takže když dostanu papání do ruky, to co je měkké (banán) rozpatlám a to co je tvrdé (jablíčko) nakoušu a polykám celé a pak to i celé kakám. Tudíž mi to mamka nejradši nastrouhá a krmí mě lžičkou. Na procházce ještě třeba zdlábnu sušenky nebo rohlík nebo tak.
Večeři papáme všichni společně u stolu a pokud to jde, mám totéž co naši (nebo mi mamka udělá něco náhradního). Dřív jsem jídával kaši, ale to už dlouho neplatí, protože sladké prostě večer nechci. Papám ze svého talířku ručičkama a mamka mě krmí lžičkou nebo vidličkou. Nejradši mám zeleninku a to hlavně tu zelenou ? okurky (po těch bych se utloukl), kterým říkám ku-ch-chr, a hrášek (go-ch-chr), ale rád mám třeba i brokolici a zelené fazolky a koneckonců snesu i rajčátko nebo v polívce mrkev. Takže nejdřív sním zeleninu, v případě okurky sním dále máminy a tátovy okurky a když už žádná není v dohledu, papám masíčko. To mi taky moc chutná a říkám u toho mňam, mňam. Na závěr spapám třeba i bramboru nebo rýži nebo co zrovna máme, jen mi moc nejedou knedlíky. Ale hrášek fakt miluju a tak mi ho mamka poslední dobou dává do všeho. Tak možná bych i tu kaši snědl, kdyby v ní byl hrášek :o) Když hezky papám, tak mi dá mamka cucnout piva a to dělám hm-ááá jak mi to chutná, až se všichni válí smíchy.
Za den vypiju jednu až tři láhve čaje nebo ředěnýho Kubíka, jak kdy.
No a před spaním mám v postýlce láhev sunaru a to je všechno.

Jinak mamka říká, že ji pěkně sekýruju ? třeba když dopiju láhev, tak řeknu: brmbrm něni, máma ťap ťap a ukážu prázdnou láhví do kuchyně, takže i hlupák by se dovtípil, že mi má máma dojít lahvičku naplnit :o) A taky na papání musím mít bryndáček a hned jak sedím v židličce, tak křičím ?bibi, bibi? a bez něj jíst nechci (nebo obráceně, když už jíst nechci, tak si bibi nemilosrdně servu).

Teď mám zamilovanou malou plyšovou kočičku, bez který nedám ani ránu. Někdy si ji k papání vezmu s sebou a taky ji krmím a dělám za ni ňam, ňam. Chodí se mnou i na nočník a dnes jsem ji vymáchal v záchodě, hehe.

Jo a přátelé, naučil jsem se rozlišovat obsah nočníku! Jednou jsem vyrobil obrovskou hromadu a čmuchal u toho jak to smrdí a mamka říkala, že to je teda bomba, takže od té doby říkám e-e boba! Znamená to tedy něco mezi bomba a bobek a když byl v televizi Bob a Bobek, tak jsem slyšel bobek a hned jsem ho šel udělat! Během kakání neustále vstávám, abych mohl své dílo kontrolovat a náležitě komentovat, hehe.
Mamka mi teď začala na doma dávat hadrovou plínku, že jako když se počůrám a budu mokrý, tak si budu snáze říkat na nočník. Ale mně je to úplně jedno, takže je to stále stejné ? někdy si řeknu včas a někdy ne. Nejradši jsem, když na to za mě myslí máma a po:,–(í mě včas, pak se ochotně vyčůrám a stejně za to dostanu kokínko.

Babička mě naučila dělat prosím, prosím a mamce jsem to předvedl v plné parádě. Měla ve vlasech gumičku co vypadá trochu jak housenka a nechtěla mi ji půjčit, tak jsem udělal prosím prosím, no kdo by odolal, že? Tak jsem si s gumičkou chvíli hrál a pak jsem ji hodil do nočníku a vyčůral se na ni, chichi. Takhle jsem si ji půjčil několikrát a pak jsem mámě oznámil, že něni a od té doby ji nemůže najít. Tak si vzala jinou a ať prosím jak prosím, už mi ji nechce dát, ach jo.

Mamka dostala od nějaké tety pro Haničku růžové šatičky. Je na nich psáno věk 2-3 roky a tak se rozhodla, že mi je vyzkouší, aby věděla kdy jí budou! Navlíkla mě do nich (jsou mi skoro akorát) a já jsem utekl za skříň a táta místo aby mě bránil, tak mamce poradil, ať mě vyfotí. Fotku mám v albíčku, ale doufám, že už něco takového mamka nikdy neudělá.

Tak pa, čertík Jíra, 1 rok a 7 měsíců (skoro)

P.S: víte, jak se pozná ženská na mateřský? Když jí něco upadne, tak řekne BÁC!
P.S2: Haniččino povídání je v Brusinčatech 16.díl.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
David1
Kecalka 287 příspěvků 02.04.04 22:20

Ahoj Jíro

Přišel jsem tě pozdravit a říct, že jsi teda šikula když už umíš takhle hezky mluvit. To mně když dojde pití, tak řeknu akorát brmbrm a ukážu prázdné ruce jako že není a zbytek už musí ostatní pochopit:o)) Jinak já za den vydundám tak 2 lahve a mám je teda raději než hrneček.

Na rozdíl od tebe já docela poslušně ťapkám vedle mamky (ťuk ťuk - pozn. mamky). Auta mě teda taky moc zajímají, nejvíc obdivuji značky. Nejvíc se mi líbí ty na starých škodovkách. Ale ošahávat auta mi moje máma bohužel nedovolí, to ti Jíro závidím.

Já trénuju chůzi po schodek ve školce, když jdeme pro brášku. Musíme vyťapkat do prvního patra. To když příjdeme a máma si zouvá boty, tak já sám stihnu vylézt tak pět šest schodů. Nahoru mi to jde ale dolů vůbec ne.

Když jsem byl na očkování proti obrně, tak jsme se rovnou cestou zastavili u kadeřnice. Měl jsem ty vlásky moc dlouhé. Máma měla strach, že tam nebudu chtít sedět a nechat se ostříhat. Předtím když jsem viděl nůžky, tak jsem utíkal:) Ale tam to bylo něco jiného. Seděl jsem mamce na klíně, dostal takový plášť se zvířátky a důležitě se díval do zrcadla a mooc hezky jsem držel. Paní mě teda v klidu ostříhala a dostal jsem tam taky obrázek. Doma jsem se šel ještě podíval do zrcadla jak mi to sluší:)

Mě mamka pořád krmí, jinak by jsme měli víc jídla kolem sebe než v bříšku. S vidličkou si to vůbec moje máma neumí představit, to se asi bojí že bych si vypíchl oko:o)) Něco teda jím sám, třeba ovoce.

Máma už půjde brzo na kutě, tak budu muset končit se svým vyprávěním. Já ráno obvykle vstávám mezi 7 - 8 hodinou, když mám lepší den tak až po 8 hod.

Tak pa Davídek (16 m) s mamkou Evou

P.S. Hanička je ti na fotkách opravdu dost podobná. Jako sourozenci se rozhodně nezapřete:)

 
Aja99
Kecalka 208 příspěvků 03.04.04 22:23

Ahój Jíro, Davídku a ostatní čertíci!

Musím říct, že jaro je docela prima! Býváme venku celé dopoledne a někdy i po obědě (většinou řádím na zahradě..). Jíro, slepice a kohouti jsou moje oblíbená zvířátka (pro mě jsou to stále „aji!“, občas ale řeknu „koko“-slepice a „kyky“-kohout a mamka je z toho naměkko..), když vyjdeme ven, musím zkontrolovat naše slepice, králíky, pohladit kočičky a pejska a obejít celou zahradu..(než se dostaneme k brance, jsme oba jako čuňata..pozn.mam­ky), pak ťapkám kolem zahrádek a pokřikuju na všechny slepice, ošahám ploty, auta, vyzkouším všechny kliky u vrátek(jestli náhodou nejdou otevřít..), prozkoumám kanály (hážu tam kamínky a mamka říká „žbluňk“..) a kaluže..no a pokud najdu nějakou flašku(pet-láhev),klacík anebo kamínek, hážu je našemu pejskovi…občas mě mamka kousek popoveze v golfáčích (samozřejmě děsně ječím, když mě do nich chce mamka po:,–(it..pak už spokojeně sedím a koukám kolem a tvářím se strašně důležitě..), chodíme kolem potůčku-já do něj hážu kamínky a mamka hafíkovi aportek a hafík se koupe…no a pak do obchůdku a zpátky domů…obvykle dojdeme tak akorát na oběd :o)

Doma je to taky fajn..už se zabavím docela dlouho (nejlepší je to, když mamča vaří nebo něco dělá..to mě moc nehlídá ..), nejprve „uklidím“ skříně a zásuvky, mrknu do ledničky, co je tam dobrého-pokud najdu jogurt, prokousnu víčko a papám..taky jsem zjistil, že v kazetách jsou pásky a jdou vytáhnout..bez problému ovládám věž(vkládám a vytahuji kazetu, zapínám rádio, CD..), ale to můžu jen s našima-věž je moc vysoko, takže na ni nedosáhnu..taky k televizi už se nedostanu, takže pokud chci zapnout televizi nebo rádio, donesu mamce ovládač a otravuju tak dlouho, dokud je nezapne..zjistil jsem, že pokud něco chci a řeknu „mama“, mamča většinou neodolá a vyhoví mi…(Jíro, až se naučím to tvé „prosím“, budu mít vyhráno..)

Jinak už docela slušně zvládám terény (kopce, hrboly, obrubníky apod.), po rovince chodím i pozpátku a běhám (slušně běhám i z kopce) a umím chodit po schodech nahoru i dolů (musím se ale přidržovat zábradlí..).

Tož to je od nás prozatím vše..Ahoooj a užívejte si sluníčko!!!

Ondra (20 měs. a něco)

 
Anonymní  08.04.04 11:20

Ahoj Jíro, Ondro, Davídku!!

Moc Vás zdravím a hlasím se po návratu od babičky a dědy z Moravy. Byli jsme sami, táta pracoval a mamce jsem udělal moc velkou radost, protože jsem byl celou cestu hodný, takže jsme během té dloooouhatánské cesty nemuseli vůbec zastavovat.

Jíro, úplně mi mluvíš z duše. Mým největším hobby je také obcházení aut a sahání na kliky, mamka už to vzdala a nechává mě. Když v autě někdo sedí, tak si spolu pokecáme, většinou mě všichni zvou dovnitř a já bych šel, ale to už mamka nedovolí. Dokonce jsem si jednou mohl zabouchnout i dveře. Mamka jen běduje, že když už chodím a otírám ta auta, že bych mohl raději kolem toho našeho, ale to už znám a proto chci poznávat i další. Davídku, máš pravdu, mně se taky líbí staré škodovky.

… a že nechci chodit tím směrem, co bych měl, tak o tom by mohla mamka také dlouhosáhle povídat. Nejraději překračuji obrubníky a různé jiné nerovnosti a jít po chodníku mě teda vůbec nebaví, raději to poznávám všude kolem.

Já ještě moc slov nemluvím, spíš jen tak žvatlám (zato pořád pozn. mamka), ale největší úspěchy zaznamenávám v jídle (těch 15kg nemám jen tak z ničeho nic!!) Papám sám lžičkou (pokud ho nechám pozn. mamka), i když mi to trvá dvakrát tak dlouho, i vidličkou, jen ten nůž stále nevím, na co se používá. A když už mě jídlo přestane bavit, začnu si ho přendávat z talířku na jiný a pokud není jiný k dispozici, tak přímo na stůl.

Vaření je moje nejoblíbenější činnost. Nejenže jsem si domů přivezl maminčiny dětské kastroly s pokličkama, ale od babičky a dědy jsem dostal nádobí nové - je tam papiňák, pánvičky s poklicemi, pepřenky, solničky, příbor a různá míchátka a také vařič co hraje a svítí. Takže jsem ve svém živlu.

Bumbám stále mámino mlíčko a vodu z nekapacího hrnečku. A když něco chci, stoupnu si k tomu a ukážu, slovo ze mě nikdo nevytluče, přece se nebudu namáhat.

Nočníková mánie u nás zatím nepropukla, stále svůj kakáč používám jen jako stoličku k televizi, ale jelikož na něm vydržím sedět dlouho, tak se někdy zadaří do něj udělat „lulu“.

Taky mám ode dneška nový stoleček a židličky dvě. Jednu nižší, na tu se akorát tak po:,–(ím (i když mi to trvalo dost dlouho naučit se, že se na tak nízkou židli neleze předem) a umělohmotné křesílko, to je o něco vyšší, ale taky si na něj dokážu sednout sám a je tak akorát k tomu stolečku. Ještě uvidím, zda začnu stolovat individuálně nebo zůstanu na velké židli u stolu s našima.

Příprava na jarní svátky u nás zatím nepropukla, jen se tu objevily z komůrky nějaké krabičky, ve kterých jsou kuřátka, zajíčci, vajíčka a dva pletené pruty z loňska, jeden dlouhý, jeden malý, no letos bych možná mohl mít i já větší, nejsem už žádné mimino. Mamka jen neví, kam se letos ta výzdoba dá, protože jestli na něco z toho dosáhnu, tak si s tím pěkně pohraju.

Tak kluci, bohatou pomlázku, ať vymrskáte hodně holek a holčičkám zástupy šmigrustníků? Ať si všichni užijete velikonočních svátků v klidu a pohodě.

Zdraví Vás Adámek a mamka Milada.

Vložit nový komentář