Všechno bylo jinak

Jíťa11  Vydáno: 16.07.07

Po přečtení několika příspěvků, jsem se také rozhodla podělit se o zážitky z mého porodu. Miminko jsme s manželem plánovali, takže těhotenství nebylo žádným překvapením. Vše probíhalo v pořádku, do nástupu na mateřskou jsem chodila do práce, řídila auto, prostě dělala vše jako dřív (jen mě trápili tkaničky u bot - díky bohu za pantofle :-).
Termín porodu jsem měla stanoven na 16.7.2007.

Pořád jsem si neuměla představit, jak budu doma trávit 6 týdnů a čekat na porod, vyprala jsem co se dalo, umyla všechny okna a chystla věci pro malou (nechala jsem si říct pohlaví miminka) a pro sebe do porodnice. Byla jsem manželovi vděčná, když řekl, že si uděláme malý výlet, jeli jsme na chatu, udělali jsme si pohodu na zahrádce a plánovali jaké to bude, až budeme mít za měsíc toho malého tvorečka konečně doma. Najednou jsem si uvědomila, že mám nějaké mokré kalhotky, ale bolesti žádné, krvavý hlen také ne, měsíc před termínem, tak jsem si řekla, že nebudu plašit, počkám a uvidím. Když jsem si šla během hodiny potřetí převléknout kalhotky, začala jsem být nervózní, ale do porodnice se mi zatím nechtělo, protože jsem si nebyla jistá co se děje, říkala jsem si že to třeba přejde (naivní myšlenka :-). Po dvou hodinách se mnou manžel přestal diskutovat a jeli jsme na Příbram do porodnice, byla jsem ráda, jelikož mi cestou začli kontrakce.

Do porodnice jsem dorazila totálně vyděšená s velkými bolestmi zad a břicha. Popsala jsem sestřičce na příjmu co se děje a pak během celého vyšetření neustále opakovala, že je to moc brzo, aby se malá narodila (byla jsem v 36tt). Sestřička měla hned pohotovou odpověď, že ona sama se narodila v 34tt, a že vidím, jak to vše dohnala (bylo mi úplně jedno, že si to asi vymyslela - v tu chvíli jsem byla vděčná, za každé povzbuzení). Myslela jsem si, že kontrakce jsou to nejhorší, co mě čeká, říkala jsem si vydrž, za pár hodin přijde odměna za tu bolest. OMYL - bylo ještě hůř. Přišel mě vyšetřit pan doktor, a konstatoval, že se malá pohnula a je otočena koncem pánevním. V tu chvíli mi začaly nekontrolovaně téct slzy a vůbec jsem nechápala, jak je to možné, když celé těhotenství nebyl žádný problém. Pan doktor mi vše ochotně (několikrát) vysvětlil a navrhl varianty řešení, doporučil mi zvolit císařský řez s epidurální anestezií, jelikož by při přirozeném porodu museli užít kleště a vzhledem, k tomu, že se jednalo o můj první porod mohly nastat další komplikace.

Dala jsem tedy na radu lékaře a zvolila císařský řez, podapsala desítky formulářů a souhlasů, a pak to začalo - monitor, odběr krve, kanyla, cévkování, infuze na tlumení kontrakcí........ Během tohoto kolotoče zvládla ještě sestřička „zkompletovat“ lékařský tým a už se šlo na sál. Doslata jsem epidurál, připojili na měření, tlaku, tepu, dostala jsem kyslík a mohlo se začít. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nebyla na žádné operaci, jsem byla vyděšená naprosto z jakéhokoli úkonu. Na tomto místě bych chtěla poděkovat celému personálu příbramské porodnice, jak na porodním sále, tak i na oddělení, všichni stoprocentně vykonali svou práci, a ještě zvládli být trpěliví, ochotní a hlavně lidští.

Asi za 20 minut byla naše malá Verunka na světě, sestřička mi ji hned ukázala a odnesla ji zkontrolovat (mezitím si ji mohl pochovat i tatínek), asi za 10 minut mi ji přinesli v zavinovačce a položili mi ji u hlavy, když sestřička řekla, že je vše v pořádku, veškeré napětí ze mne spadlo, jen mi pořád nekotrolovaně tekly slzy. Sestřička s anestezioložkou mne celou dobu čištění a šití (asi 40 minut) rozptylovaly historkami z porodnictví a také jsme stihly probrat těhotné celebrity :-) Pak ještě sestřička poznamenala, že jsem si vlastně užila od každého porodu kousek, 5 hodin kontrakcí a pak ještě císař. Verunka měla 2,48 kg a měřila 47 cm

Týden jsem strávila na oddělení a zvykala si na 3 hodinový rytmus dne (kojení). Sestřičky byly vždy po ruce, aby pomohly s prvním koupáním, přebalováním, atd.

Dnes je Verunce měsíc, váží přes 3 kila a má se čile k světu. Sice si přesně pamatuji každou minutu svého porodu (včetně bolestí), ale stálo to za to!!! :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Majčus
Kecalka 356 příspěvků 16.07.07 22:16

Moc gratuluju k Verunce, všechno dobře dopadlo a obě jste v pořádku, to se hezky čte. Mějte se i nadále tak hezky a až pojedete příště na chatu, budete už konečně tři:DD. Mějte se moc a moc hezky. A hlavně hodně štěstí a zdraví.

 
monicka-S
Ukecaná baba ;) 1406 příspěvků 16.07.07 22:52

Ahojky já jsem si prošla kompletně dvěma císaři jeden v celkové anestezii ( ani po hodině tlačení nic) a druhá v epidurálu a věř mi, že na to ráda vzpomínám ještě teď :-O) Hlavně, že jste zdravé a všechno dobře dopadlo. Přejeme moc a moc zdravíčka a dlouhý spokojený život vedle báječných rodičů.  

Monika a Barunka (26měsíců)

 
Victoria
Kecalka 139 příspěvků 17.07.07 10:33

Ahojky, gratuluji ke zdravému mimču! Mě čeká něco podobného cca za deset dní až na to, že mimi je KP už pěkně dlouho, takže jdu na plánovaného císaře. Zvládla jsi to krásně, doufám, že budu taky tak v pohodě!

 
KP
Kecalka 147 příspěvků 21.12.07 12:19

Blahopřeji ke zdravému miminku, ale dovolím si svou poznámku. Ten nadpis tak úplně nesedí. Všechno bylo tak jak sis představovala, sama to píšeš v prvních větách, neuměla sis představit, co budeš těch šest týdnů dělat… věci se většinou vyvinou tak jak očekáváme, jen to očekávání nemusí být zcela vědomé.
Přeji pohodové mimi.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček