Všechno je v pořádku, miminku se daří dobře...

fenny  Vydáno: 25.11.13

…akorát tam má málo plodové vody. Hm, vlastně tam není skoro žádná." Tak přesně takhle zněl závěr z poslední kontroly v porodnici ve 40+4tt. Ale teď pěkně od začátku. Vlastně spíš od prostředka, protože úplný začátek popisuje můj první deníček.

Očekávání


Moje těhotenství probíhalo naprosto ukázkově, největší „problém“ byl pozitivní stěr na streptokoka. Netuším, co jsou těhotenské nevolnosti, chutě nebo nálady, neznám poslíčky, obří břicho, přes které není vidět na nohy, ani nemožnost najít v třicetistuňových vedrech vlastní kotníky. Jenom žáha mě posledních pár týdnů trošku pozlobila, ale trocha mlíka to vždycky spravila. Pořád jsem vyhlížela pořádné těhotenské břicho a začínala jsem mít podezření, že dřív porodím, než na mě začne být něco vidět.

Asi měsíc před očekávaným termínem jsme se s manželem vypravili na víkend na Sázavu. Spali jsme ve stanu, koupali se v řece, udělali jsme výšlap na hrad, ochutnala jsem i tatarák a zapila ho pivem. Nutno dodat, že v plavkách už nějaký ten pupek vykukoval. Jedna paní z chatové osady: „Jé, vy budete mít termín jako naše Janina, někdy v listopadu, že?“ „5. srpna,“ odpovídám. Až během 9. měsíce bylo poznat, že jsem skutečně těhotná a ne jenom po dobrém obědě.

Jediné, co mi během tohoto požehnaného období chybělo, bylo pivo. Respektive jeho dostatek, protože úplně odepřít jsem si ho nedokázala… tedy spíš nechtěla. Letní návštěvy zahrádek oblíbených hospůdek vypadaly asi takto. Obsluha: „Ještě jeden džus?“ Já (hladíc si bříško): „Nene, prcek už měl, teď je na řadě maminka - malou jedenáctku!“

Porod


Nejsem zrovna plánovací typ, ale jestli jsem měla nějaká přání ohledně porodu, tak aby to bylo pokud možno bez chemie a abych věděla, co se právě děje. A aby se to rozjelo samo, jak mi doktorka při kontrole v 39+0 předpo­vídala. Vzhledem k bezproblémovému průběhu těhotenství jsem ale tušila nějakou čertovinu - třeba třídenní porod nebo nějakou podobnou lahůdku. No, nakonec nebylo tak zle.
Přesně ve 40.tt jsem si na kontrole vyslechla obvyklou větu: „Monitor, tlak i moč v pořádku, nález ale pěkně postupuje. Uvidíme se příště, pokud do té doby neporodíte.“ Sedám do auta a jedu pozdravit miciny do práce. „V kolikátým že to seš?“ „Dneska mám termín.“ „Nekecej, fakt, jo?“

Příjem


Ve 40+4 se vydávám na další kontrolu. Čerstvě oholená a radši vlakem… že bych něco tušila? Cítím se ale pořád skvěle, letní bouřky (a že jich bylo) vůbec nefungují! Nic jiného jsem nezkoušela - maliník, sex, ani horkou vanu… věřím, že si miminko samo určí, kdy chce jít na svět. Upřímně řečeno, vlastně bych se vůbec nedivila, kdyby do tohohle světa nechtělo vůbec. Jenže to máš, prcku, smůličku - tvoji rodiče jsou sobci a prostě si tě pořídili, ať chceš, nebo ne. A něco mi říká, že jim to za pár měsíců dáš pěkně „sežrat“. :-)

Po kontrolním ultrazvuku zazněla zvláštní věta: „Neodtekla vám plodová voda?“ „Ne,“ odpovídám, „Nebo si toho aspoň nejsem vědoma.“
„Všechno je v pořádku, miminku se daří dobře… akorát tam má málo plodové vody… vlastně tam spíš není skoro žádná.“

Doporučení: zůstat ve špitále a nechat vyvolat porod. Co by ne, po termínu už stejně jsem a domů bych se jít bála, abych nenadělala víc škody než užitku. A to jsem se chtěla vyvolávanému porodu vyhnout. „Je to sice dál, ale zato horší cestou,“ proběhla mi hlavou hláška ze Sněženek a machrů. Píšu manželovi: „Bude to dýl trvat a víc bolet.“

Předporodní oddělení


Vyfasuju fešnou košilku (břicho, poslední měsíc hrdě vystavované v těhotenských tunikách, někam zmizelo) a za chvíli si mě přichází zčíhnout doktor. „Já už tomu trošku pomůžu,“ hlásí a vehementně mě šťourá do útrob. Že by to bylo zrovna příjemné, to se říct nedá. Doktor jako by mi četl myšlenky: „Počkejte, až tam budete mít hlavičku…“ Začínám mít vážné podezření, jestli není sadista.

Je pátek, 9.8., asi 10 hodin dopoledne. Šoupnou mě na pokoj k nějaké paní. Za chvíli přijde jiný doktor, zavede mi tabletu. Paní je na tom dost podobně - první tabletu dostala asi před hodinou. Neustálé monitory, měření teploty a tlaku a debilní seriály v telce… nuuudaaaa. Okolo jedné se sestřička ptá, jestli něco nepotřebujem. „No,“ ozývám se, „máme docela hlad.“ Sestra jde zjistit, jak je to s obědem. Za chvíli je zpátky - paní nárok má, já ne. To je vtipný, rodit budu čert ví kdy a najíst mi nedají. No nic, píšu chlapovi, ať to v té práci nepřehání a rychle kouká naklusat se sváčou. Celé těhotenství se o mě starat nemusel, tak si to na poslední chvíli hodlám užít a poručím si chleba s máslem a se šunkou (podotýkám, že všechny tyto suroviny jsme měli doma, čili ani na nákup nemusel). A vodu. Hodně vody. Venku je strašný vedro a v nemocničním pokoji není o nic líp a půllitrovku pití z kabelky jsem vypila fakt už dost dávno.

Muž dorazí (na tomto pokoji nejsou povolené návštěvy, ale na chvíli ho za mnou pustí), vítězoslavně předává pytlík se svačinou. Kontroluju obsah: krajíce chleba, šunka v papíru a rozkrojená paprika. Když se ptám po másle, dostane se mi odpovědi: „Stejně by sis ho tu neměla čím namazat.“ Asi ho miluju. :-)

Odpoledne začínají první kontrakce a k večeru už mají docela grády. Nejspíš to podobně probíhá i na druhém lůžku, protože co chvíli slyším: „Já vám tak závidím, že vás to nebolí.“ a „Vy se tak máte, že nemáte ty kontrakce.“ Hm, mám, jenom to tolik nekomentuju. Po večerní kontrole přijde verdikt: paní jde volat manžela a na klystýr (to se mi vážně ulevilo) a mě prý nechají vyspat. Cha! Při kontrakcích po třech minutách, haha. Dostanu prášek. Jen tak cvičně z legrace zpucuju doktora: Tak nejdřív mi dáte prášek, jakože porod jó, teď zas jiný, jakože porod né… to nevim teda, to se mi moc nezdá. Jinak si ale doktor pochvaloval, jak to pěkně zraje. No, jen aby. Vždycky, když už jsem na chvíli usnula, přišla setřička natočit monitor. Aspoň byla hezká a milá, takový anděl… škoda, že měla jenom noční. Ráno kontrola doktůrkem a druhá tableta. Opět se mu nález líbil, prý to pěkně postupuje. Proboha, kolik dní mi tohle bude říkat?

Nová směna


Během dopoledne se intervaly mezi kontrakcema sice prodloužily, zato samotné bolesti pekelně nabraly na síle a mezitím se mi podařilo taky vyprázdnit. Bylo mi doporučeno vyzkoušet míč ve sprše. No, za pokus nic nedám. Ale neprošlo to! Při hopkání na míči přišla jedna obří kontrakce a ne a ne zmizet. Lezla jsem po zdi, okusovala dlaždičky a funěla jako lokomotiva. V tom se rozrazily dveře od koupelny a dovnitř vplula nová sestřička (kde je můj anděl z noční směny?), řka místo pozdravu: „Dejchejte normálně!“ Přísahám, že kdybych neměla zrovna co dělat s kachličkama, snad bych ji byla zakousla!

Prý: „Jenom když máte kontrakci, tak ji prodýchávejte.“ „Ale - když - já ji - mám - pořád!“ „Tak vydržte, dojdu pro doktora.“ Než jsem stačila něco říct, byla pryč. Za chvíli slyším za dveřma: „Tady je ta paní, co chce ten epidurál.“ Coo? Já přece nic takovýho neřekla. No ale jestli to pomůže… navíc teď budu za blbku, když přivolaného doktora zase odvolám… „Vy prý chcete epidurální analgezii.“ „Jo, taky jsem to slyšela,“ odpovídám a moje představa o přirozeném porodu bez chemie se rozplynula definitivně.

Na sále

Šoupli mě teda na sál s tím, že anesteziolog je u nějaké operace a někdy přijde. V jedné kapačce antibiotika na streptokoka, ve druhé oxytocin. Na lehátku jsem předváděla solidní kreace a nic bych za to nedala, že jsem u sestřičky na tváři zahlédla škodolibý úšklebek. Můra jedna. Přišel anesteziolog, fešný chlapík, ale chtěl po mně, ať dám kolena k bradě… že by si toho pupku nevšiml? Jak to mám asi udělat? „Hned, hned, jen co přejde ta kontrakcéééé,“ hlásím.

Do čtvrt hodiny začne ta srágora účinkovat a mně je taaak dobře. Anesteziolog mě pohladí po stehně a povídá: Tak co, už mě máte ráda?" Připadám si tak trochu jako upsaná ďáblu, nicméně s blaženým úsměvem chlapíka propouštím a spokojeně usínám. Ne na dlouho. Přijde sestra, ta protivná: „Vy tady spíte!?“ Bez mučení přiznávám a doporučení, že bych měla jít radši do sprchy, s chutí ignoruji. Po chvíli přichází nucení na tlačení. Doktor na obědě, sestřička se za chvíli objeví a kontroluje: „Hm.“ No, to jsem se toho zase dověděla. Aspoň se zeptám, jestli si už můžu zavolat manžela. Prý už tu klidně dávno mohl být. Tak fajn, píšu, ať pomalu vyrazí.

Po chvíli jsou ty darebné konrakce zase zpátky. Ošklivoušcí poslíšci! Sestřička dopíchla zbytek epidurálu, jsou skoro dvě hodiny odpoledne. Pocity na tlačení už jsou skoro k nevydržení a navíc se mi chce děsně čůrat. Ptám se, jestli ještě můžu na záchod. S kapačkou v ruce mě sestřička vyprovodí a nechá na záchodě. Mezitím slyším zvonek, to bude manžel. Ze záchodu se plížím zpátky k sálu, něco mi říká, že už se to fakt blíží.

A teď už budeme rodit


Dovleču se zpátky ke „svému“ lehátku. Najednou se (po třech hodinách) objeví doktor, za patama sestřičku, já se opět svíjím v agónii a do toho přichází manžel… no, tak to bylo docela na poslední chvíli. „Tak a při další kontrakci můžete tlačit.“ Co? Už? Tak jo. Blbě. I tak zjišťuju, že úplně dokonale jsem se vyprázdnit nedokázala… proč mi nedali klystýr? Znovu. Jo, jo, takhle už je to správně. Podruhé, potřetí, počtvrté… doktor stále chválí, sestřička přikyvuje, manžel, chudák, netuší, co má dělat. A pak z doktorových úst zazní ta věta: „Tak a teď už budeme rodit!“ Nedá mi to a mezi kontrakcema se opravdu se zájmem ptám, co že jsme teda dělali doteď? Nicméně na pár dalších zatlačení (o nástřihu jsem věděla, ale nebolel) něco opravdu vyklouzlo. Bylo ticho. Dítě nekřičelo a všichni mlčeli. Doktor i PA byli v klidu, tak jsem se nebála, že je něco v nepořádku, ale co to teda je? Pohlaví jsme neznali a já už měla nervy vážně napnuté jak špagáty… přáli jsme si kluka. :-)

Konečně doktor hlásí: „Je to chlapeček.“ Bingo! Pokládá mi to malé (moment, zase tak malé není…) teplé tělíčko na břicho se slovy: „TO je vaše.“ Romantika jak stehno, fakt. :-) PA s manželem a naším novorozeným synkem jdou obstarat vážení a měření, my s doktorem máme co dělat s placentou. Jsem tak zabraná do jeho výkladu (mě vážně moc zajímalo, jak ta „jatýrka“ vypadají a jak to funguje), že nevnímám hlášené míry miminka. Přijde manžel: „Slyšelas to? 4,23kg a 54cm… kdes to dítě měla??“ Tak to je mi dodnes záhadou.

Během šití mi přinesli zabalené miminko na přisátí, bohužel to moc neklaplo. Po povinných dvou hodinkách na sále jsme se odebírali na oddělení šestinedělí a já jsem zjistila, že ve vedlejším boxe zrovna rodí paní, co se mnou byla minulý den na pokoji - na sál šla včera večer a nakonec rodila dvě hodiny po mně.

Rekapitulace


Dle mých skromných zkušeností si dovoluji soudit (netvrdím, že to musí platit vždycky), že vyvolávaný porod je opravdu poměrně dlouhý a dost bolí. Samozřejmě těžko říct, jakou roli hrálo to, že to byl porod první. Na epidurál nedám dopustit (ačkoliv určitě musí být jeho podání správně načasováno, což mně se poštěstilo dokonale) - nejhorší z celého porodu pro mě byly kontrakce ve sprše, před podáním toho zázraku… kdy jsem zároveň absolutně netušila, jak dlouho to peklíčko ještě bude trvat. Samotné tlačení bylo vlastně docela fajn a ráda si ho příště zopakuju.

Docela mi trvalo, než se mi udělalo mlezivo. Jsem přesvědčená, že je to také částečně vyvolávaným porodem, částečně tím, že jsem prvorodička, ale hlavně tím, že jsem porodila ve 14:19 a dítě mi na pokoj přinesli až po večeři… To bylo zároveň asi to jediné, co bych porodnici vytkla, jinak jsem byla s personálem kolínské nemocnice nadmíru spokojená (ano, i s tou sestřičkou) a tímto jim moc děkuji za příjemné prožití nezapomenutelného zážitku. :-)

P. S.: Klučíkovi jsme nakonec opravdu dali jméno Vavřinec, přestože se narodil na svůj vlastní svátek.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
myšák1187  25.11.13 00:34

Velice vtipný deníček a hláška tvého manžela že by sis to máslo stejně neměla čím namazat mě dostala :mrgreen: no chlapi jsou snad všichni stejní
Já mám termín do týdne a když jsem tomu svému říkala co kde má připravené až pro nás pojede do porodky tak se divil že má vzít i vajíčko :lol: no asi mu vše připravím než odjedu doprostřed pokoje, to snad nepřehlídne.
Jinak pěkný cvalík, přeji abyste byly zdraví a dařilo se vám

 
marg
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 25.11.13 00:50

Skvělý deníček, i ten předchozí, jedním dechem přečteno :palec: Máme to podobně - biologické hodiny moc netikaly, otěhotnění na první pokus, začátky trochu krkolomné (prcek se dlouho nechtěl ukázat, pak trochu delší čekání na srdíčko..), ale pak už pohodové těhotenství, tataráček, pivča (samo v omezenější míře), koupání v řece (vlastně všude kde se dalo..) no a vyvolávaný porod. Také první a také si myslím, že bolí víc (a já ještě bez epidurálu).
Přeji Vávrovi a tobě hodně zdraví :mavam:

Příspěvek upraven 25.11.13 v 00:51

 
Dagmik
Extra třída :D 13521 příspěvků 25.11.13 07:41

Tak ted nevim, jestli se mam bat nebo tesit. Pevne zdravi prejeme :mavam:

 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 25.11.13 08:25

Parádní deníček nasmála jsem se :palec: :potlesk:

 
Katerina38  25.11.13 10:01

Ahoj, já teda zažila dva vyvolávané porody a stím prostředním přirozeným, se to nedá srovnat ani u jednoho vyvolávaného neklaplo kojení, kojila jsem jen prostředního a to rok a ten porod bych zvládla doma sama :srdce:

 
baily
Kecalka 233 příspěvků 25.11.13 10:10

Skvělý deníček, pobavil mě a jsem zvědavá jaký porod čeká mě v dubnu:-)

 
bbetty
Kecalka 131 příspěvků 25.11.13 10:29

Krásný deníček plný štěsí i bolesti, která k tomu patří. Já jsem letos v květnu porodila chlapce také 4,3 kg a 52 cm a porod ač nevyvolávaný byl taky mazec, navíc bez nástřihu (který prý už nedělají), takže jsem se rozjela kde se dalo. Ale stálo to za to! Takže přeju hodně radosti a štěstíčka z velkého zlatička!(my už v půl roce vážíme přes 9 kilo, tyhle velké děti mají zkrátka váhový náskok :lol: )

 
bbetty
Kecalka 131 příspěvků 25.11.13 10:34
Skvělý deníček

Krásný deníček plný štěsí i bolesti, která k tomu patří. Já jsem letos v květnu porodila chlapce také 4,3 kg a 52 cm a porod ač nevyvolávaný byl taky mazec, navíc bez nástřihu (který prý už nedělají), takže jsem se rozjela kde se dalo. Ale stálo to za to! Takže přeju hodně radosti a štěstíčka z velkého zlatička!(my už v půl roce vážíme přes 9 kilo, tyhle velké děti mají zkrátka váhový náskok :lol: )

 
Randgrid
Závislačka 2869 příspěvků 25.11.13 10:37

:) Vyvolávaný porod asi bude trošku horší. Ale prckovi se evidentně ven nechtělo. :D Já doufám, že ten nás vyleze sám a rád. :D

 
ALENA G
Kecalka 129 příspěvků 61 inzerátů 25.11.13 10:49

Super napsané, nemám vlastní zkušenost s vyvolávaným porodem i když mi jím bylo vyhrožováno, malý asi když to slyšel tak se raději ve 40+5 začal drápat ven. Přeji pevné zdraví.

 
KlarkaK
Závislačka 2696 příspěvků 25.11.13 12:27

No nevim jestli se da rict, ze vyvolavany porod je horsi…protoze proste porod je takove trochu vesteni z karet jakybude…ale porod takovyho macika…tak to verim ze asi moc velka sranda nebude :mrgreen: hlavne ze jste oba v poradku :lol: a zasmala jsem se :palec:

 
sabcacech
Ukecaná baba ;) 2191 příspěvků 25.11.13 12:36

:kytka: Gratuluji k synkovy :kytka: a krásně napsaný deníček jako od tebe jsem dlouho nečetla. :potlesk: Nasmála jsem se, politovala tě nad bolestí, ale četla jsem jedním dechem.

 
Marita  25.11.13 12:58
gratulace

Gratulace ke krásnému jménu, také máme doma jednoho :D Vávrové jsou božani ;)

 
Iliseek
Kecalka 420 příspěvků 25.11.13 12:58

Gratuluji k synkovi a moc hezky napsaný deníček :palec: A také pohlaví nechceme vědět až do porodu :P Přeji hodně zdravíčka :mavam:

 
babulka01
Generální žvanilka 22339 příspěvků 25.11.13 15:33

Deníček paráda, nasmála jsem se, suprovně napsaný. :mrgreen: :mrgreen: Doufám, ž e takovou „fajn“ sestřičku mít u porodu nebudu, ale jinak podle popisu byl personál dobrý, což dělá taky hodně. :mrgreen: :mrgreen: Malému přeji hodně zdravíčka. :* :* :*

 
Mili777
Nováček 10 příspěvků 25.11.13 17:06

Bbetty, náš Honzík měl porodní váhu 2440g a je mu necelých 6 měsíců a také se blíží k 9kg :-) je to velký jedlik. vše dohnal. narodil se 35+4 císařem a byl 14 dní v nemocnici, jelikož byl po operaci srdíčka, přiložili mi ho po týdnu, dříve to nebylo možné. o mléko jsem po měsíci přišla, je na umělém, proto asi tak rychle přibral.

Jinak denicek je moc vtipně napsaný a gratuluji k Vavrineckovi :-)

 
Denča.n
Povídálka 15 příspěvků 26.11.13 00:08

Tak to byl úžasnej deníček moc jsem se zasmála a zavzpomínala teď po roce od druhýho porodu. Jinak vyvolávanej porod je jak u koho delší můj skončil po 4,5hod křížových bolestí akutním císařem v celkové narkoze a to měla být do hodky venku byly jsme už na 8cm ale přetočila se obličejíčkem a já byla moc oteklá takže by to byl risk se životy nás obou. U malýho porod dlouhej ale pohodovej bez vyvolávačky a jen s nástřihem. U prvního porodu jsem epidurál chtěla po téch 4,5hodinách a už mi byl odmítnut že je pozdě a zpomalovalo by to porod a u malýho tj. druhej porod jsem ho ani nepotřebovala stačil mi ten balon ve sprše a chůze a fest dýchání co mi radila PA. Takže upřímně každej porod je jinej a u každýho je ten průběh a reakce na vyvolání jinej. Mě se porod rozběhl do půl hodiny po prvním prášku. Ale nutno dodat že jsme byly 12dní po termínu. U druhýho porodu byl malej rozumnější a šel 7dní po termínu :).Přeji vám hodně štěstí a dalších radostných chvílí a už se těším zase jednou na nějaký další deníček byl super ;)))

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 26.11.13 09:37

„TO je vaše“

Tak to mě fakt nahlas rozesmálo :lol: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Fima
Nadpozemská drbna 27814 příspěvků 19 inzerátů 26.11.13 12:28

Deníček super, místy jsem se docela nasmála. :kytka:

Jinak já rodila prvního kluka vyvolávaně(4490 g). Byl tak rychlý, že se nestačil dát ani klystýr a na epidurál jsem si ani nevzpomněla. Každopádně kontrakce šílené, v podstatě to byla celá jedna velká kontrakce, žádná pauza. Odrozeno bylo do tří hodin od zavedení první a jediní tablety, z toho asi 20 minut tlačení. Přosátí se taktéž nepodařilo, pořádně jsem se ani nerozkojila, od dvou měsíců byl synátor na UM plně.

Druhého jsem rodila letos v červenci přirozeně (4130 g) a byl to sakra rozdíl. A jsem strašně ráda, že vyvolávaně šel právě ten první, protože kdyby ne, tak po prvním přirozeném by mě to vážně nemile zaskočilo. Kontrakce pravidelné po 4, posléze po 3 minutách až do konce, normálně jsem fungovala, nějak extra to ani nebolelo, nebo spíš se se to dalo zvládat s dloubáním v nose. Tím pádem jsme i do porodnice přijeli na poslední chvíli a s porodem u konce. Od první pravidelné kontrakce byl do dvou hodin syn venku, když budu počítat i takové nepravidelné pobolování, tak za čtyři hodiny byl konec, tlačila jsem šest minut. Neměla jsem jediný zásah do porodu, všechno šlo naprosto přirozeně a tělo si všechno řídilo samo. Druhý syn se přisál hned na sále a ani s rozkojením pak nebyly v podstatě problémy.

Tož tak u nás. ;)

 
rerere
Zasloužilá kecalka 547 příspěvků 26.11.13 13:08

Krásně napsaný :potlesk: To, že ti ho přinesly večer po porodu ve 14.19, to je krásný, já porodila v 8.51 a když nepočítám přisávání na sále, dali mi ho poprvé až v 8 večer!!! A ptali se mě, jestli chci, aby mi ho v noci nosili po těch 3 hodinách :cert:, že jestli prý chci, donesou mi ho zase až ráno :cert: Vykuleně jsem říkala, že ho samozřejmě chci nosit :roll: Já nevím, všude všichni vykřikujou, jak mají ženksý kojit, ale pak k tomu někdo takhle přistupuje :cert: Dávali mu nějaký jejich příkrmy :roll: a když ho ve 2 v noci přinesly spícího a nechtěl se vůbec probudit, řekla mi sestra-už ho necháme, on by pak nechtěl to naše :cert: Naštěstí to tvorbu mlíka moc neovlivnilo. A to jsem rodila v HK-baby friendly :roll:

 
04021987
Kecalka 417 příspěvků 27.11.13 20:27

Notak jsem se trocha nasmála a trocha cítila s tebou… nicméně se závěrem tvého děníčku nemůžu souhlasit… já měla porod vyvolávaný, tableta zavedena v 8.00 a malej se narodil ve 13:00… epidural mi byl doporučen, skrz vyvolávaný porod… a naprostý luxus, i když to bylo asi to nejvíc co si z celého porodu pamatuji… mlíko jsem měla hned… jo a největší gól… pocházím z Vavřince:o))))
přejeme malému ať dobře roste:o))))

 
Ariadne
Echt Kelišová 8368 příspěvků 27.11.13 20:29

Vtipně napsáno :lol: pobavil mě ten chleba s máslem :jazyk:

Jinak taky jsem rodila vyvolávaně v 41+4. 4 dny jsem byla v nemocnici a rozjížděli to pomalu, ale jistě. Od odtoku vodu to bylo 18h a zdi jsem taky okusovala a :zed: nepomáhalo nic než chodit, takže jsem chodila s napíchnutýma žílama - atb a nalbufinem. Odmítla jsem natáčet monitor vleže, tak jsem byla ve stoje a chodila i s těmi pásy alespoň trochu :-D

Co mě mrzelo byl nedokonalý bonding a že mi jí odnesli. Mohla se zkusit přisát hned, pak už to nebylo ono - moc to nešlo a 2 dny jsem měla nervy, jestli budu kojit - přikládala jsem každou hodinu, ale vyplatilo se a kojím teď jako blázen :roll: :srdce:

Ať se prckovi daří, když má jméno po patronovi pivařů :palec:

 
Sfaticata
Ukecaná baba ;) 1248 příspěvků 29.11.13 19:38

Já si taky občas dávala k obědu malé pivo. :-) Bříško mi též chybělo. Ke konci těhotenství jsem ho měla, jako běžné maminky v 5.měsíci. Pobavila jsi mě s tím vyspáním. Dostala jsem tabletku se slovy, aspon se prospíte. To fakt nešlo, vzhledem k opravdu častým bolestivým kontrakcím. Moc hezký deníček. Hodně mi to připomíná můj porod. Jo a taky jsem měla epidural a velice ráda na něj vzpomínám. :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele