Vylodění našeho juniora

ajva  Vydáno: 17.01.12

Celé těhotenství jsem byla hrdinka, co si pročítala všechny možné články o porodu a hltala příběhy kamarádek, maminek a vůbec všech ostatních, kteří to měli už za sebou. Dokonce jsem jednou donutila mého manžela zkouknout video s porodem, chudák z toho byl daleko vyděšenější než já.

Když se mě někdo zeptal, zda se bojím, tak jsem se zvedlou hlavou odpovídala, že když se malej mohl dostat dovnitř – což nebyla rozhodně věc nepříjemná, tak se zákonitě musí dostat i ven… Navíc, všechny už rodičky odpovídaly jednohlasně – bolí to jako čert, ale vydržely jsme to všechny, tak to vydržíš i ty, a navíc ti pak dají miminko a ty na všechnu tu bolest zapomeneš - no na tom přeci něco je.

Dny plynuly a nám se zcela neodvratně začal blížit den D. Malej byl dopeklý a moje břicho praskalo ve švech. V tu dobu jsem začala být velmi a velmi, ale před ostatními
zcela nenápadně hysterická – najednou mi došlo, že to velké břicho musí mít zákonitě něco velkého uvnitř, a to velké uvnitř se už co nevidět pokusí prodrat ven tím velmi malým tam dole. Je tu den D a já si zcela bez jakéhokoliv tušení užívám krásný slunný den. Ráno s manželem žertujeme, že nám ten kluk tímhle tempem vyleze na svět už i s občankou a kolik asi dnes bude volat lidí s otázkou - kdy už? Odpoledne jdu na záchod a najednou mi odchází hlenová zátka, já poučena se všech chytrých článků vím, že je to předzvěst porodu a že se vše může rozběhnout hned anebo taky až příští den, proto nezmatkuji a manželovi raději nic neříkám, protože vím, že by byl schopný mě narvat násilím do auta a nechat mě vyšetřit celou porodnicí.

Je jedenáct večer, stále se nic neděje, ani náznak jakékoliv bolesti, a tak jdu ulehnout do postele. Spokojeně usínám, když v tom najednou mokro a tupá bolest v podbřišku. Běžím na záchod, ale plodová voda neteče, přesto zcela bezpečně vím, že je to tady – potvrzeno - bolest se znovu opakuje. Informuji svého milovaného, že už je to tu, což u něj samozřejmě vyvolalo naprostou paniku (nechápu, tváří se jako kdyby maličkej měl vylézt z něj) a když mu oznámím, že má jí spát, tak na mě kouká jak na totálně pominutou ženskou.

Je půlnoc, beru si balón, kroutím se jako břišní tanečnice a kontrakce přicházejí pravidelně po osmi minutách – jsou docela bolestivé, ale dají se prodýchat. S každou kontrakcí také začínám chytat zlost na veškeré mužské pokolení a bohužel nejsem schopná docenit nadstandardní pomoc mého manžela, který se mě za tu chvíli asi tisíckrát ptá, zda něco nepotřebuji a jak se cítím a kdy už pojedeme – je násilím odeslán spát a myslím, že nakonec se vzdává i dobrovolně. Kupodivu jsem ještě následně zvládla na dvě hodinky usnout, pak jsem si dala horkou hodinovou vanu, pak jsem pročítala internet a opět hodinová horká vana, jelikož jsem usoudila, že si musím umýt hlavu a namalovat se, abych byla v porodnici co nejkrásnější – fakt nápad století, když jsem později viděla svoje fotky následně po porodu, na kterých jsem vypadala, jako kdybych spala tři dny někde v zákopu.

V šest ráno kontrakce po šesti minutách, začínám se kroutit a hlasitě u nich nadávat. V sedm ráno kontrakce po pěti minutách, a to už se mi začíná lehce rosit čelo, jdu vzbudit manžela, který k mému údivu spí jako Šípková Růženka a posílám ho ještě se osprchovat. V osm ráno se chystáme vyjet, když v tom kontrakce po třech minutách, bolest o dost šílenější a hlavně tlak na konečník. Po cestě z parkoviště na příjem rodiček chytám několik dalších výživných kontrakcí, u kterých si klekám na zem a u kolemjdoucích tak budím značný zájem. V čekárně, kde jsou s námi ještě dva opuštění tatínci, kteří čekají, až budou vpuštěni za manželkami na porodní sál, se kroutím na židli, manželovi postupně drtím ruku a nadávám, proč si nás proboha nikdo nevšímá – oba čekající tatínci mezitím na manžela posílají nenápadné, ale velmi soucitné a chápající pohledy.

Bolest je strašná a mám pocit, že už musím porodit každou minutu – ještě že naivně nevím, co přijde za hodinu, dvě, tři… to bych si strčila mezi nohy špunt a utekla okamžitě domů. Nakonec si mě přeci jen všimli a přijali, manžela zatím poslali na hodinovou procházku. Sestřička se mnou sepsala příjem a hned na začátek mě pořádně sjela za mé gelové nehty, což byla pro psychická podpora prvorodičky jako hrom. Paní doktorka mrkla na ona má místa a s radostí prohlásila, že jsem otevřená na krásných 6 prstů, provedla ultrazvuk a zhodnotila váhu juniora na 3 kila. K ruce jsem dostala mladinkou zaučující se sestřičku, která mi měla být celou dobu oporou – v tu chvíli mi přišlo fakt vtipné, že mě má podporovat někdo, kdo dle mého názoru neměl za sebou ještě ani první rande, ale nakonec jsem jí byla vděčná za milé a vstřícné chování, bohužel jedno z mála na celém porodním sále.

Následoval klystýr a sprcha, kontrakce už pomalu nešly prodýchávat a tlak na konečník neustával. Po této proceduře zpět na porodní křeslo, kde paní doktorka zhodnotila, že jsem na sedm prstů a praskla plodovou vodu. Junior měl špatné ozvy srdíčka, a tak jsem se již nesměla do konce porodu z křesla hnout, aby malého mohli hlídat. Najednou, ani nevím jak, bylo jedenáct hodin a kontrakce začaly být po prasknutí plodové vody šílené, kousala jsem do prostěradla a začala jsem se dožadovat manžela, který okamžitě dorazil ve slušivém doktorském oblečku. Další hodinu jsem prokřičela, probrečela, pronadávala a přála si jen, ať už to skončí. Skončilo… kontrola paní doktorky potvrdila, že jsem otevřená na deset prstů, zavelela, ať si lehnu na bok, ustrašený manžel přidržuje nohu a já ať si přitlačím a pak? Prostě odkráčela. Což u mě vyvolalo hysterii – no začala jsem křičet na manžela, ať okamžitě pro někoho dojde a než odkráčel ke dveřím, tak se najednou dovnitř nahrnulo lidí, jako kdybych měla rozdávat něco zadarmo.

Sestra zavelela, ať si přidržuji nohy a tlačím, což se mi napoprvé ani napodruhé nepovedlo správně a pak najednou kontrakce zmizely a zůstal jen šílený tlak na spodek, takový pocit, že se člověk roztrhne. Pustili do mě oxytocin, ale už jsem nebyla žádné kontrakce schopná rozeznávat, zbytek mám už jen v mlze. Přivázat nohy, kyslík na pusu, pak sestra křičí, že jestli nebudu víc tlačit, tak si zabiju dítě (toto tvrzení několikrát opakuje), do toho tlačím, co můžu, a mezitím brečím a snažím se jí vysvětlit, že tlačím ze všech sil. Pak paní doktorka bere vex, první se roztrhl, mluví o kleštích, pak zkoušejí ještě jednou vex, dvě setry mi skáčou po břiše a pak konečně úleva. Klepou se mi nohy a jsem šťastná, že je to za mnou, vím, že mě zašívají, ale pořád se jen klepu.

Po nějaké době dorazí manžel s maličkým, chci ho přivítat, když tam zas vtrhne ta sestra, co na mě řvala, že si zabiju dítě a povídá směrem k manželovi: „doufám, že si tohle vaše paní bude náležitě pamatovat, než si pořídí další dítě, takový ženský by neměli mít děti, když je pak ohrožujou porodem“. Místo radování z malého jsem brečela a vyčítala si jeho příchod na svět, i když vím, že víc mi tlačit opravdu nešlo. Porod pro mě byl, co se bolesti týče, nejhorší zážitek mého života, ale nejvíc utrpěla psychika jednáním oné sestry. Dnes je malému osm měsíců a já jsem v 17. týdnu těhotenství a vím, že za tu bolest to stojí a taky se trochu těším, že až půjdu rodit, bude mít službu ona ježibaba a já už nebudu vystrašená prvorodička, co si nechá její chování líbit.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
barbara21
Echt Kelišová 7711 příspěvků 17.01.12 07:30

To snad není pravda že existuje někdo takhle hnusný na poro odd.. :cert: :cert: jen si jí tam potom podejte!! Jinak moc krásný deníček. A přeji mnoho zdravíčka Vám a Vaší rodince i drobečku ve vás :srdce:

 
giraffe11
Závislačka 4441 příspěvků 17.01.12 08:57

Krásně si to všechno popsala, i jsem se u toho zasmála. Ale až do té doby, než tě přijali v porodnici. :cert: To je fakt děs, taková sestra je fakt na ránu. To je podpora jako hrom. Ale je pravda, že já při prvním porodu taky jen čučela a vše odkývala. Ale tam byli fajn.
Přeji hodně zdravíčka (a lepší druhý porod). :kytka:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 17.01.12 08:59

milá ajvo - tys neudělala nic špatně, naopak - vydržet s monitorem ty největší kontrakce, ustát skoky na břicho, vex.. to musel být stres jak blázen…jsi hrdinka :*
personál by za tohle měl být potrestán, protože to hlavní, co je k porodu třeba, a to klid, podpora, ocenění snahy a toho, jak to zvládáš, u tvého porodu úplně chybělo a to se pak porod často v tlačící fázi zastaví, kontrakce nikde a umělý oxytocin tomu, zdá se, taky úplně nepomáhá. Paní holt už byla vyhořelá, možná sama nikdy nerodila nebo měla porod za hubičku a troufá si na tebe být takhle agresivní. Hned po porodu tohle říct (kdykoliv by to bylo na žalobu, ale tohle je fakt moc)..no je to šílené

Přeju příjemný druhý porod, a pokud je možnost, jeď do jiné více friendly porodnice

Příspěvek upraven 17.01.12 v 09:01

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 17.01.12 09:59

Saroya to napsala přesně, jsi hrdinka, to oni ti zbabrali porod. Při strachu se vylučuje adrenalin a ten ruší účinky oxytocinu - příroda nás tak vybavila, abychom neporodili, když nás něco ohrožuje. Mě při prvním porodu též skoro přestali kontrakce a rozhodně teda nikdo neřval, že si zabíjím dítě, za to by opravdu měl být vyhazov :cert:

A jinak obdivuju, jak dlouho jsi to doma zvládla, spousta holek jede s prvním píchnutím, ty jsi se zachovala naprosto rozumně a konstruktivně, poslala jsi muže spát, jako já bych toto jako prvorodička nezvládla ani omylem

 
Milu86
Kecalka 189 příspěvků 17.01.12 13:30

To snad není možný, co si někdy ty sestry dovolí!!! :cert: :cert: Na mě zase PA, když jsem se opřela o manžela hulákala co blbnu, že jsem teprve v první třetině, že si taťku odrovnám, že půjdu na trestnou lavici :cert: Ale proti tomu co si dovolila k Vám, to nic nebylo, takovou sestru by měly za tento přístup vyhodit, když neví jak hodně psychika ovlivňuje porod! Přeju Vám další porod už s jen příjemným personálem

 
Minki
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 17.01.12 15:00

Nechci ti brát iluze, ale tuhle babu si nepřej, protože pak přijde s povídačkou, že jsi přece druhorodička tak snad víš co máš dělat apod. nebo spoustou jinych řečí.
Hlavně, že jsi porodila zdravé miminko a jak to tak vidím neodradilo tě to a to je hlavní :lol: :lol: :lol:
Jedna věc je pravda na bolesti po dvou porodech jsem zapomněla, bohužel jsem pořad plná těch slov co uměl pronést personál. Držím ti pěsti ať máš někoho dobrého a druhý porod je jen o bolesti a ne psychice. Hodně štěstí :kytka: :kytka:

 
Flooa
Extra třída :D 10623 příspěvků 17.01.12 15:08

Proboha, jak s tebou mohla vůbec takhle jednat? Opravdu milá sestra, nejspíš nějaká zakomplexovaná čůza :cert: :cert: :cert: A to jsi rodila v HK?
Ale všechno jsi zvládla a přeju vám hodně štěstí a zdraví :hug: :kytka:

 
Flooa
Extra třída :D 10623 příspěvků 17.01.12 15:12

A samozřejmě přeju lepší personál při porodu druhého mimíska :hug: :hug: :hug:

 
Flooa
Extra třída :D 10623 příspěvků 17.01.12 15:15

Ještě dodám, že na jednu velice nesympatickou sestru jsem narazila v HK, nštěstí měla na starosti rodičku na vedlejším boxu. Jmenovala se Simona Jelínková :cert: :pocitac: :pocitac:

 
ajva
Kecalka 325 příspěvků 17.01.12 15:50

Floo rodila jsem v HK :lol: Její jméno bohužel nevím, ale jsem si jistá, že ji 100% poznám… Zase ale musím pět jen chválu na oddělení šestinedělí, kde byli všichni milí, vstřícní a se vším a hned pomohli.

Příspěvek upraven 17.01.12 v 15:57

 
prcek01
Kecalka 115 příspěvků 17.01.12 20:40

az do te doby nez te prijmuli do nemocnice sem se opravdu smala protoze v nekolika vecech to mame asi podobne hlavne s tema chlapama protoze vim ze tomu memu to taky nebudu moct rict az to prijde jinak by me hned narval do auta a odvezl :D ale pak uz sem se nestihala divit. Zajimalo by me jak si ta sestricka mohla dovolit neco takoveho vypustit z huby…no myslim ze rict tohle u me a byt u toho muj pritel tak jde okamzite za primarem. Kazdopadne jsi moc a moc statecna :potlesk: snad budes mit priste vic stesti na personal. Bohuzel ve spouste nemocnic to je tak ze na porodnim a na sestinedeli nepracuji sestricky co tam opravdu chcou delat ale sestry prez protekci kterejm se nechce starat o lidi na normalnich oddelenich.

 
Almatka
Kelišová 5893 příspěvků 17.01.12 20:49

Tak jak mě na začátku pobavilo zhodnocení nápadu namalovat se, tak mě na konci nas*alo chování sestry. Ježíš já bych takový, takový bábě…brrrr…nejhorší na tom je, že by měla být profesionál. Mně taky lékař, který mě vyšetřoval v noci na pohotovosti při krvácení řekl, že „zřejmě potratíte“…to pak má být člověk pozitivní.
Ajvi nepatřím k těm, co bezdůvodně nadávají, ale sestra byla prostě kráva :cert: :cert: :cert:

 
Flooa
Extra třída :D 10623 příspěvků 18.01.12 08:44

Ajva, já si teda krom tyhlety čůzy nemůžu na nic stěžovat a na šestinedělí se teda staraly sestry a všechny úžasně. Ta Jelínková už je od pohledu děsně nesympatická :cert: :cert: :cert:

 
kalinichta
Kecalka 411 příspěvků 19.01.12 22:32

čůza jedna! fuj, jsem si musela ulevit. Ale neboj, druhé bude 100%lepší. Já měla první kleštěma a druhátko jako po másle (a to byl větší). Ten druhý porod byl tak skvělý, že si tajně přeju i č.3. Jinak moc krásně napsaný deníček, jsem se i zasmála. Přeju hodně štěstí v druhém těhotenství a příště deníček o hezčím porodu :srdce: :srdce: :srdce:

 
Lynette
Echt Kelišová 7585 příspěvků 1 inzerát 25.01.12 21:08

Ježiši. Můj manžel by jí na místě fláknul takovou, že by sestra letěla vzduchem až na druhý konec místnosti. Teď se trochu bojím svého porodu. Né kvůli bolesti, ale jestli si tam personál dovolí něco takového říct tak jak znám svého muže, rázem bude mít rudo před očima a to je konečná - rázem bude po personálu. :think:

 
Nodynka
Stálice 84 příspěvků 27.01.12 14:39

Zdravím! Tak nejdřív Vám blahopřeju k novému těhotenství a držím palečky, ať je pohodové a zakončené příjemným, přirozeným způsobem. Váš deníček je napsaný tak skvěle, že jsem měla pocit, že jsem si to celé prožila s Vámi. Sestra se k Vám chovala vyloženě hnusně, bohužel je mnoho lidí, kteří si „do huby“ nevidí. A mohla to být právě její slova, která Vám porod zkomplikovala. Každopádně máte můj obrovský obdiv: za to, jak dlouho jste kontrakce snášela doma; zato, s jakou grácií jste se poprala s monitorem a v neposlední řadě i s nepříjemným personálem.
Jsem právě v 15tt a jsou to právě ženy jako Vy, které mají můj neskonalý obdiv! :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele