Výprava za vyřizováním

kate02  Vydáno: 02.12.11

Menší zamyšlení nad cestováním se vzdorovitým batoletem a „malým“ kojencem. Protože už jsem si zvykla, že v naší rodině nemůže být nic „v pohodě“ a vždycky se najde něco, co naruší její poklidný chod, stalo se, že jsem se musela vydat na „výpravu za vyřizováním“ s oběma dětmi sama. Chápu, že pro většinu mamin je to normální, ale u nás většinu věcí vyřizuje manžel, případně je řešíme společně, abych MUSELA jet někam s oběma dětmi MHD sama se stává málo, naposledy snad někdy na konci srpna, takže praxi nemám veškerou žádnou. Jako „bonus“ jsem poslední tři týdny nevytáhla paty z domu, kromě cest na převazy. Možná i proto jsem z dnešního „výletu“ tolik vyřízená.

Protože nerada otravuju cizí lidi s kočárem, rozhodla jsem, že mladší synátor je už dost velký na to, aby se nesl v nosítku. Jako další krok k úspěchu jsem měla na mysli manželovo neustálé připomínání, že základem je si všechno připravit předem, abych pak nelítala po bytě sem tam a nehledala kousky oblečení mrňat. V této fázi jsem byla ještě přesvědčená, že všechno bude v pohodě, v klídku se oblečeme, dojdeme na úřad, vyřídíme, zařídíme, vrátíme se domů… (hahaha)

První problémy začaly hned při oblékání staršího prcka, který považoval za náramnou legraci schovat se pod sušák s prádlem a nechtít vylézt, oblékat se prostě nebude a nebude. Za neustálého „vyhrožování“, že pokud bude zlobit nikam nepůjde, se mi nakonec povedlo ho obléknout do venkovních věcí. Mimino ještě nevzdoruje, tam proběhlo obléknutí bez problémů, takže za půl hodiny příprav a oblékání jsme byli všichni konečně před domem a šli na tramvaj. Ta kupodivu během chvilky přijela, dokonce bylo i místo k sednutí.

Sedat jsem si s prckem v nosítku nechtěla, tak jsem vzala staršího a posadila ho… Problém číslo dvě byl, že on se nutně potřeboval chytnout „držátka“ na sedadle před ním, kam pochopitelně nedosáhl, takže nezbylo nic jiného, než rezignovat, sednout si a vzít ho na klín. Problém číslo tři… Po třech zastávkách musíme přestoupit na autobus, což znamená vystupování z tramvaje, na které má batole svůj vlastní názor (pochopitelně opačný než já). Daří se mi vysvětlit, že pojedeme trolejbusem, takže se výstup nakonec obejde bez řevu. Ufff.

Nástup i výstup do trolejbusu proběhl bez problémů a já se radovala, že batolátko konečně dostalo rozum. CHYBA. Cestou na úřad musíme projít kolem jedné nejmenované drogerie. Batole vidí pidivozíčky a balónky a je vymalováno. Nutně a právě TEĎ musí jít do drogerie a jít jezdit s vozíčkem a pro balónek. Já si stojím za svým a ukecávám, že jezdit s vozíčkem a kouknout se na balónky půjdeme cestou zpátky (do zavíračky úřadu zbývá už je třičtvrtě hodiny). Nemít na břiše osmikilové mimino, problém by byl vyřešený jedna dvě. Ale vztekající se, řvoucí batole se mi prostě chytnout a odnést nepodařilo, takže jsme asi 5 minut bavili kolemjdoucí hysterickou scénou. Nakonec se daří batolátko ukecat, že půjdeme dát paní papíry a cestou zpátky se OPRAVDU vrátíme za vozíčkem a balónky.

Na úřadě se kupodivu obě děti chovaly slušně, ani jedno neřvalo, nevztekalo se. Dalo by se říct ticho před bouří…

Jako maminka plnící sliby jsem samozřejmě cestou zpátky šla do oné drogerie. Batolátko spokojeně jezdilo s vozíčkem, něco málo jsme koupili. Koukli jsme se na balónky… A samozřejmě nastalo to, co jsem měla čekat. Balónky jsou super, balónků doma není nikdy dost, balónek MUSÍME vzít nutně domů. Já jsem, při představě mimina na sobě, batolete kolem sebe a balónku létajícího na jedné z nejfrekvento­vanějších ulic v Brně, tento návrh zavrhla = další hysterický záchvat. Řve batole, řve mimino a postupně se rozeřvávají všechny děti v drogerii. Nakonec měním balónek za sušenky a odcházíme bez řevu.

Dát prtěti celý (otevřený) pytlík sušenek byla další (a naštěstí už poslední :-D ) chyba. Pytlíku se nechce vzdát, při pokusu o sebrání řve, nestačí do každé ruky jedna sušenka, pytlík prostě nedá. Při nastupování do autobusu se povedlo pytlík roztrhnout tak, že už je nutností ho batoleti sebrat, aby sušenky neskončily všude. A v tu chvíli mě napadlo, že batolátko ukecám tím, že pytlík se sušenkami dostane do kapsy. Konečně sedáme do zpáteční tramvaje. Mimino se budí a začíná řvát, protože má hlad. (To aby toho nebylo málo :-D ) To, že po návratu domů, mezitím než jsem vyslékla sebe a mimino, dokázalo batolátko vytáhnout pytlík se sušenkami ze svojí kapsy tak šikovně, že sušenky byly po celém obýváku, mě už opravdu z míry nevyvedlo :-)

Všem, co tenhle deníček dočetli až sem (a hlavně sobě :-D ), slibuji, že budu cestování s oběma dětma trénovat co nejčastěji, aby už nic z toho, co bylo napsáno, napsáno být nemuselo :-D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.0 bodů
 Váš příspěvek
 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 02.12.11 09:46

ach bože, co mě to čeká :pankac:
jsi holka statečná, přežili jste všichni tři a to je nejdůležitější :hug:

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 02.12.11 10:54

Páni… tak ted se vážně směju i když pro tebe to asi moc směšné nebylo :mrgreen: :mrgreen: Při té představě co mě ještě všechno čeká se mi klepou kolena :lol: :lol: Krásně napsané :palec: :potlesk: :kytka:

 
wildcat8
Kecalka 261 příspěvků 02.12.11 15:46

jak ja obdivuju mamy od dvou a vice deti :potlesk: asi to je o zvyku a apatii… :mrgreen: ja zatim nejsem skoro schopna normalne se oblict a ucesat a sporadane vyrazit se rvoucim miminem at uz je to kamkoliv…jaaa, ktera driv chodila vzdycky vzorne upravena a nalicena :lol:

 
nakukovatelka
Závislačka 4165 příspěvků 02.12.11 16:58

Moc hezky napsany. Ja mam tedy „batole“ jen jedno (2,5lete), ale to, co popisujes, dobre znam. Ani bych nerekla, ze tam hraje nejakou zasadni roli to, ze se musi nekam jit neco vyridit - ta cesta, jako to vecny odmlouvani, vztekani, vzdor atd. Nez my se kolikrat vypravime ven, tak mi uplne tecou nervy. Balonky, sypajici se susenky atd jsou naprostym standartem :lol: rict mu, ze nepoveze v DM vozicek se vubec neodvazuju :roll: :mrgreen:
Popisujes asi to, co zna vetsina z nas, ale napsala jsi to moc pekne :palec:

 
Clementine
Nadpozemská drbna 27267 příspěvků 02.12.11 17:15

Kate - :palec: :palec: :lol: směju se, ale zároveň s tebou hrozně soucítím :hug:

 
tripetri
Echt Kelišová 9615 příspěvků 02.12.11 17:50

Kate, směju se…ale ten úsměv mi trošku hořkne :lol:

 
neumisa
Neúnavná pisatelka 17988 příspěvků 02.12.11 18:41

si zvykneš … a časem otupíš :mrgreen: :mrgreen: :potlesk:

 
VrtulkaG
Povídálka 13 příspěvků 02.12.11 20:39

Utěším tě,zažívám něco podobného :lol:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 02.12.11 20:58

Hele, mě to zas nepřijde jako taková trága, řval kvůli vozíčkům, řval kvůli balonku a řval kvůli sušenkám, příště mu ten pytlík zkrátka nedáš, a dva hysteráky na takovou výpravu jsou lepší průměr :mrgreen:
Si pamatuju, jak jsem šla s dvoule%tákem a dvouměsíčním miminem do nejmenované drogerie, jablkem sváru se též stali ty zpropadené sušenky, chtěl je otvírat už před kasou, pak nechtěl vézt ten pitomý vozíček, do toho se vzbudilo mimino v nosítku a ječelo jak na lesy, já se teda lehce styděla.
Ale co mě šokovalo byl starší pán, který staršímu začal vyhrožovat holí! A když jsem se na něj obořila, tak jsem se dozvěděla něco o nevychovaných spratcích, které nezvládám, pořídím si dalšího a pak to tak dopadá :cert: :cert: :cert:
Cestu mhd jsme už též zvládli, i odtáhnout ječící dítě o kus dál s miminem na břiše se dá, ale mimino poputuje na záda a pak to bude mnohem jednodušší 8)

 
kate02
Nadpozemská drbna 26078 příspěvků 04.12.11 07:17

Díky všem za podporu :mrgreen: Když se na to podívám zpětně, tak vím, že to zas taková katastrofa nebyla a mohlo by být hůř :mrgreen: Jen v tu chvíli, jak jsem přišla domů totálně KO, to ze mě tak nějak spadlo :-D A ten deníček mi docela pomohl si pročistit hlavu :mrgreen:

Gladys - to mě spíš překvapila ta reakce „no tak mu ten balonek dejte“… Ustupovat se mi v tu chvíli nechtělo, takže ty sušenky byly vytloukání klínu klínem :mrgreen: Příště mu nacpu jen jednu nebo dvě…
No a pána bych přetáhla holí já, kdyby se mi do toho montoval tímhle způsobem… :pocitac: Ale jinak jo, když se na to kouknu zpětně, tak to fakt nebylo tak hrozný :-D Jen po těch třech týdnech, kdy jsem s nima v podstatě nikde nebyla a většinu toho musel řešit manžel, to byl tvrdej náraz na realitu :mrgreen: :mrgreen:

Vložit nový komentář