Vyvolávaný porod dvojčátek v Irsku

martext  Vydáno: 15.02.12

Když jsem otěhotněla a ve 13. týdnu se dozvěděla, že čekám dvojčata, začala jsem si hledat informace a narazila jsem na eMimino. Během těhotenství jsem tady našla spoustu zajímavých informací, a hlavně jsem si pročítala deníčky o porodech, pomohly mi udělat si alespoň představu, jak to probíhá. Od začátku jsem se strašně bála a doufala, že budu rodit sekcí. Bydlíme v Irsku a tady se bere všechno spíš tak naturálně, takže pokud tomu dovolí poloha děti a není žádný jiný vážný problém, rodí se i dvojčata přirozeně. Od 20. týdne byly obě děti hlavičkou dolů, takže jsem se na to psychicky snažila trošičku připravit. Celé těhotenství probíhalo v pořádku, jen na konci se mi objevila dosti silná svědící vyrážka, která mi znepříjemnila konec těhotenství.


4 komentářů

Bylo pondělí 21. 11. a já jsem se skončeným 38. týdnem v 16 hodin nastoupila do nemocnice na vyvolávaný porod. Partner byl se mnou. Zavedli mě na vyvolávací pokoj do suterénu, každá postel byla oddělena závěsy, takže soukromí. Začali jsme vypisovat spousty papírů a v 17 hodin mi přišli zavést první dávku gelu na čípek, abych se začala otvírat a prsty měřili, na kolik jsem otevřená. Bylo to šíleně bolestivé, křičela jsem: proč mě to tak bolí? Je to normální? Za celé těhotenství mě tu nikdo nekontroloval, no ještěže tak. No a zavřená na tisíc západů. Pak jsem zjistila, že nejsem sama, která tak křičí, křičela i paní vedle a o něco dále už hekaly holky s kontrakcemi. Řekli mi, že další gel budou zavádět ve 12 hodin a že si mužů jít na kafe, nebo se jen tak procházet. Partner se mnou mohl zůstat do 23 hodin. Nic se v té době nedělo, tak jsem ho poslala domů vyspat se, s tím, že přijde brzy ráno, kdy mi měli píchat plodovku.

Při druhém zavádění gelu jsem celá vystrašená řekla dr., že je to moc nepříjemné a ona mi ochotně nabídla gas (rajský plyn), tak jsem vdechovala takovou rourku a najednou jsem byla vzdálená někde daleko, v hlavě mi hučelo a nic mě nebolelo. Tak si říkám, snad mi to dají i při kontrakcích. Celou noc mě chodili monitorovat, kontrolovat tlak a pořád dokola. Pak jsem usnula. Ve 3 hodiny ráno jsem se náhle probudila a něco ve mně luplo. Ejhle plodovka. Supeeer! Nemusí mi ji propichovat. Postel celá mokrá, převlékli ji a já si šla znovu lehnout. Už jsem nespala, začala jsem cítit slabé kontrance, opravdu slabounké. Vedle už to jelo na plno, paní hekala každou chvíli. Já jsem jen chodila na záchod měnit vložky a čekala, co bude dál.

V 7 ráno dorazil manžel. Já jsem posnídala, i když jsem moc nechtěla, kvůli tomu, že tady nedělají klystýr! Přišla vizita a poslali mě na porodní pokoj. Kontrakce utichly. Pokoj je jen pro jednu rodičku, je tam i koupelna, tak super, říkám si. Posadili mě na křeslo, přišla midwife a začala monitorovat. Byla sympatická a hezky se mnou mluvila. Ptala se, co budu chtít proti bolestem? Já jsem řekla, že asi zkusím gas a ona na to, že po zavedení oxytocinu se spustí dosti silné kontrakce, a to mi moc nepomůže, tak jsem se ptala, co navrhuje? Epidural. Souhlasila jsem, informace jsme měla z předporodního kurzu. Pak začali chodit na pokoj lidi, jeden dr., druhý, zase někdo další a všichni se mě pořád na něco ptali. Přišla i studentka, a jestli se může dívat? Já jako, že jo. V 10 hodin mi zavedli kapačku s oxytocinem na minimální dávku. Tak jsme čekali a povídali si, po další hodině midwife dávku zvýšila a pak zase. Stále se nic nedělo. Začala mi natékat ruka, tak mi to píchli do druhé. Žádné kontrakce. Pořád
monitory.

Přišel se na mě podívat doktor, byl to černoch a začal mi popisovat, jak to bude probíhat. Měl strašný přízvuk a já mu špatně rozuměla, asi na mě dýchl nějakou špatnou energii, začaly se mi třást ruce i nohy a úplně jsem se rozplakala. Uklidňovali mě. Říkám, musím jít na wc! Nechtěli mě pustit, že musí monitorovat, pořád jsme totiž nebyli schopni natočit 20 souvislých minut. Špatně se mi sedělo, pořád na té koze, sjíždělo to z břicha, všechno mě tlačilo. Říkám, prostě musím! Na wc jsem se snažila vyprázdnit se, ale šlo to jen vrchem, seděla jsem tam a třásla jsem se. Manžel pořád klepal, jeslí jsem ok. Pak zase zvyšování dávky oxytocinu.

Ve 13 hodin jsem se konečně nějak jinak natočila a najednou přišla kontrakce, asi po 3 minutách další, tak jsem jich pár prodýchala a midwife zavelela, že zavoláme anesteziologa pro epidural. Já vykulila oči, že už? Tak dobře. Přišel velmi sympatický pán a všechno mi dopředu vysvětlil. Zavedli mi cévku na moč, jen jsem pořád opakovala manželovi, že musím ještě na záchod, nechci se pak po…t! Na to nebyl čas, už jsem ležela na boku, zase kolem mě běhalo asi 5 lidí. Píchnutí do zad vůbec nebolelo, jen takový chlad. Dostála jsem tlačítko, abych ho, když začnu cítit znovu bolest, zmáčkla. Spustí se další dávka. Najednou jsem nic necítila a ulevilo se mi. Klidně jsem ležela a začala mi být strašná zima, tak mě přikryli.

Museli mi zavést malou sondu a připevnit ji na hlavičku plodu A, aby si byli jisti, že monitorují obě děti, ukazovalo to stále stejně hodnoty jak pro A, tak pro B. V 16 hodin otevřená na 1 prst! Poslala jsem mého na občerstvení, že je stejně klid a na chvíli jsem usnula. V 18 hodin otevřená na 3 prsty! Říkám: teprve? Bože, jak dlouho to ještě potrvá? Pořád ještě od rána napojená na monitory. Byla jsem strašně ztvrdlá a nemohla jsem si škrábat tu moji vyrážku, strašně jsem si přála vstát a chodit. Byla jsem z toho na nervy, pořád mě to svědilo, nic jiného jsem nevnímala. Manžel mi držel ruce, abych se nedrbala.

Všichni se ptali, jak se cítím a já jim stále dokola vysvětlovala, že se nemůžu škrábat, ať mi na to něco dají. Mastičku jsem měla svou, ale nezabrala. Zoufalství vyvrcholilo a já chtěla, aby mi dali ten epidural pryč, nakonec mi to rozmluvili s tím, že podruhé už by mi to kvůli kontrakcím nenapíchli. Tak jsem si dávku přestala zvyšovat. Začala jsem cítit silné kontrakce, držela jsem manžela za ruku a prodýchávala, byly silné a asi po 1 až 2 minutách. Bez epiduralu se kontrakce začaly stávat nesnesitelnými a já jsem měla co dělat, abych neřvala na celý špitál. Přišla dr. a říká, že jestli se budu takhle trápit, tak nebudu mít dost síly na tlačení. Nechala jsem si tedy epidural dál plynout do těla.

Ve 20 hodin mi midwife říkala, že jí končí směna, že jí přijde někdo vystřídat a že mě ještě zkontroluje, na kolik jsem otevřená. Čekala jsem postup tak o 2 cm a ona říká: 10 cm! Koukám a říkám manželovi, proč si že mě dělá legraci? Někam zavolala a najednou se zase kolem mě točila spousta lidí, přišla mě zkontrolovat dr. a říkala, že ještě počkáme, děti jsou stále moc vysoko. Byla jsem v šoku, že už je to tady! Vzali mi knoflík s epiduralem a najednou jsem začala cítit šílený tlak na levou půlku, řvala jsem bolestí a kontrakce byly už jako jedna velká, dávali mi dýchat gas a já jsem dýchala jako o život. Na chvilku jsem byla někde úplně v dálce, pak slyším, jak na mě manžel něco mluví. Vrátila jsem se zpět.

Najednou šlo všechno strašně rychle. Z boku mě otočili na záda a dr. říká: počkáme na kontrakci a budeme dlouze tlačit. Najednou kontrakce žádné nebyly, kolem mě asi 10 lidí, a nic! Takže dr. kontrolovala monitor a říkala mi, kdy mám tlačit. Vůbec mi to nešlo, tlačila jsem a tlačila. Všichni mě povzbuzovali, byli trpěliví, a já jsem jen stále opakovala, že necítím kontrakce. Uběhla hodina a půl a já jsem už byla totálně vyčerpána tlačením, manžel tlačil se mnou, midwife mi podávala vodu, hladila mě a uklidňovala. Už mi bylo jedno, co se tam dole děje, jen jsem postřehla, jak vyměňují podložky. Chtěla jsem to už mít za sebou. Přišel ještě jiný doktor a zkoušel to taky, mě už bolelo úplně všechno.

Po další půlhodině marného tlačeni dr. rozhodnul, že budou muset přistoupit na kleště. Já jsem jen kývla. Manžel na něj vyhrkl, jestli je to bezpečně? Před porodem jsem totiž tvrdila, že na to nesmí dojít, že je to nebezpečné, jen jsem ho chytla za ruku a říkám, já je nevytlačím a pod nůž teď nepůjdu! Dr. nás ujistil, že pokud by to nebylo bezpečně, nedělal by to. Nástřih! Zasunuli kleště! Auuu! Musíte ještě tlačit… Najednou mi na břichu přistál nějaký plakající uzlíček! Strašně jsem plakala a tiskla ho zabaleného v dece k sobě. Po chvilce nejkrásnější emoce mi ho vzali.

Maminko, ještě musíme dostat ven toho druhého. Dr. ho nějak fixoval proti otočení, a zase 20 minut bezvýsledného tlačení. Jen jsem myslela na to, že alespoň toho druhého musím vytlačit. Už jsem nemohla, tlak a bolest v hlavě. Dr. vzal pumpičku a druhého prcka prostě nasál. Taky mi ho hned dali na bříško, zabalili, zvážili, trošku otřeli a už jsem v náručí držela obě svá krásná a zdravá miminka. Už neplakali, oba na mě koukali vykulenýma očkama a prohlíželi si mě. Bylo to nádherné. Já jsem byla totálně vyčerpaná, ale šťastná!

Adriánek ve 22: 17, váha 2640 g
Sebastiánek ve 22:36, váha 2640 g

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
ajva
Kecalka 325 příspěvků 15.02.12 07:09

Gratuluju k miminkům. Seš moc statečná, že jsi to zvládla! :kytka:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 15.02.12 07:37

Panejo, vyvolávaný porod je sám o sobě rizikový a ještě u dvojčátek, klobouk dolů, že jste to zvládli.

Gratuluju k chlapečkům, mají na dvojčátka pěknou váhu. :kytka:

 
beruska03
Kelišová 7479 příspěvků 15.02.12 08:56

téééda, klobouk dolů… moc gratuluji ! :)

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 15.02.12 09:03

úplně jsme při čtení pržívala s vámi,gratuluji,a hlavně že jste všichni v pořádku :kytka: :andel: :hug:

 
Dankár
Kecalka 252 příspěvků 15.02.12 10:46

Gratuluji k miminkům :potlesk: :potlesk: Si statečná

 
nela77
Závislačka 2505 příspěvků 15.02.12 11:14

Martext - gratuluju, úplně jsem si prožila ty emoce a pobrečela si :srdce: :srdce: hodně štěstí rodince :hug: Nela z prosinec 2011 :hug:

 
R82
Ukecaná baba ;) 2396 příspěvků 15.02.12 11:33

neskutečné, to bych nedala tolik hodin :think: :think: :think:

 
Uživatel je onlineatominnka
Generální žvanilka 20917 příspěvků 15.02.12 11:42

Gratuluju k dvojčátkům :potlesk: Krásně napsaný deníček, ráda čtu, jak se rodí v cizině:-) :kytka: :mavam:

 
Mrs.G
Ukecaná baba ;) 1042 příspěvků 15.02.12 12:28

Marti, jsem ráda, že jsi taky přispěla svou troškou do mlýna, byla jsem moc zvědavá, jak to u vás probíhalo. :) . Tak hlavně, že všechno dobře dopadlo, jsi strašně moc statečná a šikovná, že jsi to zvládla. Kluci jsou nádherní a mám radost, že stejně jako já máš příjemnou zkušenost z irské porodnice…tak přeji hlavně hodně zdravíčka a ať chlapečci dělají samou radost. :hug: :kytka:

 
michaela1808
Ukecaná baba ;) 1860 příspěvků 15.02.12 13:33

na to není než dodat „klobouk dolů!“, já bych bala posr.ná až za ušima…fakt máš můj obrovský obdiv!

 
ginac
Kelišová 6042 příspěvků 1 inzerát 15.02.12 13:54

Martext,krásný deníček :palec: :potlesk: :mavam: A krásná celá rodinka :hug:

 
vandamara
Ukecaná baba ;) 2158 příspěvků 15.02.12 14:57

Krása, krása, krása. Gratuluji a mooc Vám to sluší. Tak už jen zravíčko a štěstíčko. Jsi moc statečná a obdivuju tě :hug:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 15.02.12 15:34

Uf 8o. Moooc gratuluji, neuveritelne, jak jsi to zvladla! Ja jsem rodila v Anglii, muj porod byl krasny, ale dost odlisny od tveho, takze to clovek nemuze moc srovnavat. Ale taky jsem mela gas and air a hodne mi pomohl. Rodila jsem bez vyvolavani a dost rychle jsem se otevirala, takze epidural jsem nechtela a ani nepotrebovala. Ve tvem pripade bych si o nej ale asi taky rekla! Preji hodne zdravicka tobe i mrnouskum :hug: :hug:.

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 15.02.12 15:37

Velká gratulace k chlapečkům :kytka: :hug: . Jsou krásní a mají pěknou váhu při narození :palec: . Tak ať jsou jen zdraví a dělají samou radost :*

 
memka
Závislačka 4662 příspěvků 15.02.12 16:12

no pane jo :lol: sice jsi nám to ve stručnosti už napsala, ale teď jako bych to prožívala s tebou :hug: obdivuji tvoji statečnost a jste krásná rodinka :srdce:

 
lucie.t
Závislačka 4968 příspěvků 15.02.12 17:17

gratuluji :kytka:
ja rodila v Anglii
proc ti porod vyvolavali?

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 15.02.12 17:20

Super:) MOc gratuluju jak jsi to krasne zvladla a samozrejme k miminkum:) Pripady jako Ty aspon ukazou ze jde nekdy i prirozene:) Jeste jednou gratuluju

 
awalancha3
Kecalka 460 příspěvků 15.02.12 17:22

take dve krásne malé koťátka......... moc moc gratulujem

 
J-a-n-k-a
Zasloužilá kecalka 560 příspěvků 15.02.12 19:25

Martex tak to je síla. Máš krásnou rodinu :kytka: :kytka:

 
jaaaanina
Echt Kelišová 8612 příspěvků 15.02.12 19:31

Holčino to jsi si teda užila :hug: :hug: :hug: Velká gratulace k mimískum.

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 15.02.12 21:47

Dekuju moc, vsem :hug: :*

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 15.02.12 21:50

lucie.t porod mi vyvolavali, protoze se dvojcatka nenechavaji dyl nez do ukonceneho 38 tydne. Asi proto, ze placenta uz by nemusela fungovat uplne 100%. A je to vlastne uz donosene dite (deti), ale kluci jeste pripraveni nebyli, urcite by jim tam bylo jeste ty dva tydny dobre. :nevim:

 
Magda 75
Závislačka 3707 příspěvků 15.02.12 21:51

Martex, máš můj obdiv, jsi moc statečná, gratuluji, přeji hodně štěstí :hug:

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 15.02.12 22:41

krásný deníček :kytka: gratuluji

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 15.02.12 23:13

Krááása úplně jsme tlačila s tebou..Jsi mooc statečná :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: gratuluji k chlapečkům a at ti dělají jen samou radost :kytka: :kytka: :*

 
Betyna81
Ukecaná baba ;) 2403 příspěvků 16.02.12 16:48

Moc gratuluju. Neuvěřitelný! Jsi prostě šíleně statečná! :palec: :potlesk:

 
evousek
Ukecaná baba ;) 2312 příspěvků 23.02.12 09:17

ty brdo, konecne jsem se k tomuhle denicku dostala a normalne mam slzy v ocich… vzpominam na ten svuj porod.. ja ho mela skoro za odmenu, jsi fakt dobra, zes tohle zvladla.. ja jsem pri tlaceni holcicky (druha) mela v jedne vterine pocit, ze se „vzdaluju“.. ze normalne omdlim.. jenze to uz byla v rodidlech, tak jsem si rekla, ze tohle neee, tak jsem se nadechla, zatlacila a byla venku… ALe fakt klobouk dolu.. ja to mela ultrasuper rychle.. a place mi synator, toz musim zas letet, snad budu mit cas napsat svuj :))

 
evicka82
Kecalka 251 příspěvků 14.04.12 20:54

Tý jo obdivuju Tě, že jsi zvládla tak dlouhý porod a ještě s těma dvojkama je více rizik. A nádherná váha mimísek :) Já mám taky dvojčata a nástup na porodní sál byl v 8.30, porod byl vyvolávaný a v 10.52 se narodil Michálek 2,30kg a za čtyři minuty Martínek 2,20kg. A když si vzpomenu, jak jsem chtěla rodit císařem a nakonec jsem měla pohodový rychlý porod.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček