Vyvolávaný porod, který skončil císařem

PavluškaH  Vydáno: 17.12.11

V prvním deníčku jsem psala o těhotenství a teď přišel čas napsat taky něco o porodu. Už je to přes 4 měsíce, tak musím trošku zapátrat v paměti, abych si vybavila, jak to vše probíhalo. První deníček http://www.emimino.cz/…-zivot-8183/

první fotka s maminkou
2 komentáře

s tatínkem
1 komentář

jedeme z porodnice
1 komentář


1 komentář


1 komentář

a takhle už jsem velikej teď
5 komentářů


1 komentář

Když jsem šla 5 .8. 2011 na kontrolu a monitor, tak doktor rozhodl, že druhý den přijdu na příjem a pomalu mě budou chystat na vyvolání porodu a to proto ,že měli podezření na preeklampsii. Na jednu stranu jsem byla ráda, že už budu mít miminko u sebe ,ale jinak jsem měla z vyvolávaného porodu velký strach, navíc moje porodní cesty nebyly vůbec přichystané.

V sobotu hned druhý den jsem tedy "naběhla“ na příjem. Můj manžel Michal jel samozřejmě se mnou jako podpora. Hned po příchodu jsem vyfasovala sexy bílou nemocniční košili a následoval monitor a dlouhý příjem. Když si sestřička začala připravovat zkumavky na odběr krve, můj manžel vyskočil ze židle a pádil na chodbu, haha a to chce být hrdina u porodu :-D

Pak jsem šla na pokoj, aby mi udělali zátěžový oxytocinový test a když jsem si lehala na postel, tak jsme se na sebe s Michalem podívali a v jeho očích jsem viděla, že má velký strach o mě i o miminko, ale přišel čas se rozloučit a já zůstala v nemocnici sama. Je to zvláštní pocit vidět vše z druhé strany, já sama jsem totiž zdravotní sestra a teď jsem byla pacient. Porodů jsem na praxi viděla nespočet, navíc jsem rok studovala na porodní asistentku (žel nedostudovala), takže jsem měla o to větší strach, protože jsem věděla, co všechno se může stát.

Při oxytocinovém testu jsem měla slabé kontrakce, ale opravdu slabé, po dokapání infuze bolesti zmizely. Pak mě přestěhovali na pokoj šestinedělí, byl jednolůžkový, takže jsem měla svůj klid, i když jsem z vedlejšího pokoje slyšela občas pláč miminka. Vedle mě už byla nachystaná modrá postýlka a já si představovala, že už možná zítra v ní bude ležet můj chlapeček, neuvěřitelné… Večer mi sestřička přišla zavést Prostin na dozrání porodních cest a dala mi injekci proti rozjetí kontrakcí. Celou noc jsem krásně spala, i když jsem musela asi 5× na záchod, jako vždy :-)

Ráno o půl osmé mi samovolně začaly kontrakce a hned po pěti minutách, ale slaboučké, tak jsem to u vizity řekla primáři a ten si mě pak zavolal, aby mě prohlédl. "Tak čípek je pro prst, takže půjdete na přípravu a pak se uvidí co dál. “Při prohmatání trochu kroutil hlavou, že neví, jestli to půjde přirozeně, že mám možná úzkou pánev. Zavolala jsem Míšovi, aby přijel a do dvaceti minut byl u mě. Odvedli mě na porodní box a že mi primář zavede Prostin na posílení kontrakcí. Mladá porodní asistentka donesla něco jiného a primář ji přede mnou pěkně setřel, chuděru. No trvalo mu to pěknou chvíli než tabletku dostal tam, kam chtěl, já se u toho pěkně kroutila, nic příjemného, fuj.

Pak jsem půl hodiny musela ležet a potom přišel na řadu klystýr. Já samozřejmě poučena z práce, že se to musí vydržet aspoň 10 minut, aby to mělo nějaký účinek, no a já při první kontrakci letěla na záchod :-D Strávila jsem tam asi půl hodiny a to už teda byly kontrakce docela mazec, myslela jsem, že z toho záchodu ani nevstanu a první, co malý uvidí, bude záchodová mísa :-D Naštěstí jsem se ze záchodu dostala a šla rovnou do sprchy, ta byla fajn, i když kontrakce už jsem musela dost prodýchávat. Po další půlhodině jsem se vrátila na postel, aby mi mohli natočit monitor a doktor mi chtěl píchnout vodu, ale nešlo to, prý jsem se mu moc bránila, ale v těch bolestech a ještě když mi tam vrtal rukou, tak jsem se prostě uvolnit nemohla :-(

Potom jsem dostala kapačku oxytocinu, a to začalo to pravé peklo. Kroutila jsem se na posteli a nevěděla, co dělat, dýchala jsem jak pejsek a začala jsem pěkně řvát, prostě to jinak nešlo, strašně mě to tlačilo na konečník. Když jsem to řekla PA, tak řekla, že mě zkusí prohlídnout. Když do mě strčila ruku, tak se zhrozila, že jsem otevřená jen na dva centimetry a malý už se hodně tlačí ven, tak proto to tolik bolelo, že je to tak na epidural a já jsem souhlasila. Přišlo mi, že to strašně dlouho trvalo, než přišel anesteziolog. Ale když jsem ten epidural dostala, tak se mi neskutečně ulevilo. Ale bohužel jen na třičtvrtě hodiny, pak jsem dostala znovu oxytocin s otázkou: "fakt ho musim dostat? Já už nechci.“ "Jo,musíme, aby se nám porod nezastavil.“

Takže to začalo nanovo,kontrakce co minutu a nestíhala jsem si mezi nimi vůbec odpočinout. Michal chudáček nevěděl, jak mi pomoci, ale mě stačilo, že tam prostě je. Každopádně epidural mi pomohl se neuvěřitelně rychle otevřít, z 2 cm už pak zbýval jen lem. A to už jsem si mohla začít přitlačovat, párkrát jsem to zkusila na posteli a pak se s velkou námahou chvilku přesunula na porodní stoličku, při každé kontrakci jsem třikrát pořádně zatlačila. Bolesti to byly neskutečné. Pak jsem se vrátila zpátky na postel a zkoušela znovu tlačit, takto to šlo asi hodinu a půl a pořád nic. Už jsem z toho byla nešťastná. A tak kolem 19 hodiny primář rozhodl, že to ukončí císařem.

Dali mi něco na zastavení kontrakcí, zavedli katetr, připravili na sál a jelo se(musím říct, že takto jsem to znala opravdu jen z té druhé strany, pracovala jsem na chirurgii a já vozila pacienty na sál a teď jsem tam sama ležela…) Michal byl strachy bez sebe, držel mě za ruku a říkal, že má o nás strach. Byla jsem moc ráda, že tam mohl jít se mnou a díky tomu, že jsem měla epidural ,tak jsem nemusela být uspaná, za což jsem opravdu vděčná. Zkoušeli studeným pytlíkem citlivost a od pasu dolů mě to nestudilo, ale cítila jsem dotyky. Přestaly mi kontrakce a byla jsem úplně vysmátá.

Když začali první řez, cítila jsem ho, ale nebolelo to, prostě takové tupé dotyky. Cítila jsem úplně všechno, ale bezbolestně. Navíc, jak mají to operační světlo, tak na něm byly takové mřížky, které fungovaly jako zrcadlo, takže, přestože jsem měla před hlavou roušku, viděla jsem docela dost! Ještěže jsem na toto silná povaha :-D Pak jsem cítila, jak se mnou lomcují a trvalo to asi půl minuty a malý byl venku. Hned nás přivítal tím nejkrásnějším pláčem, který jsem kdy slyšela. Opravdu to byl on, to miminko, které jsem cítila v bříšku ,neuvěřitelnééé! Nádherné! Kouzelné!Prostě neskutečný zážitek. Michal byl tak ohromený, že mu sestřička musela připomenout aby fotil :-D Byl dojatý stejně jako já. Matyášek (ano nešálí vás zrak, opět další Matyáš) se narodil 7. 8. 2011 v 19:50h s mírami 3130 g a 49 cm, uzlíček malinký :-)

Sice mě dost mrzí, že jsem ho nedokázala porodit přirozeně, ale hlavně, že je v pořádku. Pro mě byl císař vlastně vysvobozením. Bylo sice náročnější se z toho dostat, ale příště ho budu brát všemi deseti. Teď je otázkou, zda jsem opravdu úzká, nebo jestli to bylo tím vyvoláním, nebo epiduralem, kdo ví. Všem těhulkám přeji, aby měly porod hladký a bez komplikací, ale když to přeci jen nepůjde tak hladce, tak přeji hodně sil, však vám to ti mrňouskové tisíckrát vynahradí!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Lenka-K-85
Závislačka 3458 příspěvků 17.12.11 10:15

Ahoj ,jako bys popisovala můj porod..až na ten epidurál ten jsem bohužel nedostala a tak když mě vezli na rychlo na císaře dostala jsem celkouvou narkózu a malého tak neviděla :( Taky jsem byla dlouho smutná ,že jsem to nedokázala přirozeně. Teď čekáme druhé a než si zase užít bolesti s obou porodů docela bych brala rovnou plánovaného císaře s epidurálem :oops:

 
Anabellka
Závislačka 4764 příspěvků 17.12.11 12:49

Moc pěkný deníček, máte krásného chlapečka, který má ještě k tomu narozeniny ve stejný den jako já. Tak ať vám to malé lvíče krásně roste..... :lol:

 
PavluškaH
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 17.12.11 15:55

Ještě jsem zapomněla dodat,že jsem měla pozitivního streptokoka a musela jsem dostat dvě dávky penicilinu,no a druhý den jsem se celá osypala,takže jsem se škrábala a léčila to celé šestinedělí,nikomu to nepřeju,to bylo fakt děsný! :?

Příspěvek upraven 17.12.11 v 15:56

 
Menzy
Kelišová 5806 příspěvků 17.12.11 20:51

Pajuš, krásný deníček… docela mě pobavil úvod, jak jsi psala o manželovi :-) Jste krásná rodinka! Posílám Matymu :hug:

 
slonikova
Ukecaná baba ;) 1816 příspěvků 17.12.11 21:49

krásný deníček,hodně zdraví oběma :-) i já měla vyvolávaný porod,první tabletku mi zavedli v sobotu v 8 ráno,druhou večer a nic,až mi píchli v neděli plodovku a dali oxytocin,malá se narodila 30 hodin po příjmu,bez epiduralu,při­rozeně,měla 4180g a v pondělí bude mít půl roku :lol: a jsem ráda,že jsem vydržela,přirozenej porod je silnej zážitek,ale měla jsem chvilky,že chci epidural,ale nebyl po ruce anestezilolog-naštěstí.U mě byl manžel taky a hledal si dobrou pozici,odkud by to měl blízko ke dveřím :mrgreen:

 
tutinka
Neúnavná pisatelka 18733 příspěvků 18.12.11 18:41

Taky jsem si prožila při druhém porodu obě varianty. Damiánek se narodil přirozeně, i když to taky stálo za to, ale oproti císaři to bylo nádherné, protože jsem byla šťastná a pyšná, že jsem ho zvládla porodit sama. U druhého porodu taktéž vyvolávaného, jako byl první, už po dni snahy z mé strany proběhl císař. Bohužel jsem zastánce přirozeného porodu a nechtěla jsem ani jedno ze svých miminek nechat oblbovat epidurálem, takže nakonec mě čekala celková narkóza, Berinka měla uzel na pupečníku a stále se vracela, takže šup na sál. Dodneška mě mrzí, že jsem musela císaře podstoupit, ale vím, že to bylo nejlepší řešení, maličké klesaly ozvy a měla i po porodu problémy s dýcháním. Díky své paní PA, jsem hned po probuzení z narkózy (po půlnoci) viděla maličkou i přítele. Berunka se i přisála, fotky z narkózy, kdy jsem měla maličkou u sebe, mě úplně dostaly. Napříště souhlasím, raději plánovaného císaře než tohle „peklo“. Přítel dva dny po tom zážitku skoro nemluvil, hrozně se o nás bál. Přeju taktéž všem maminkám bezproblémový porod a pokud možno přirozený, protože porovnám-li rekonvalescenci po obou porodech, tak vítězí porod přirozený na plné čáře :mrgreen:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele