Vždy to za to stojí

gladiolka  Vydáno: 22.03.12

Život je pes, ale stojí za to se s ním poprat! Po nekonečně mnoha přečtených deníčcích, se i já pokusím jeden sepsat a snad vás u toho nebudu nudit. Tak jak to vlastně všechno začalo? No, poté, co jsme se poznali, teď již s mým mužem, jsem poprvé otěhotněla. Ano byl to pro opravdu dost velký šok, ale tak mohli jsme si za to sami, a nezbývalo než se s tím poprat, což se nám povedlo a začali jsme se těšit na naše miminko.

Štěstí ale netrvalo dlouho a já jsem ve 12. týdnu potratila :( Tak to jsem nezačala zrovna zvesela… no ale život šel dál a my se rozhodli, že se vezmeme a začali jsme chystat svatbu. No samozřejmě, že jsme další početí plánovali až někdy na neurčito, nicméně život to chtěl trochu jinak a já krátce po veselce zjistila, že jsem těhotná :) Bylo to krásné dívat se na test se dvěma čárkami a zároveň mít strach, jak to na podruhé dopadne. No do konce prvního trimestru to byla celkem hrůza, ale potom, když se riziko zmenšilo, jsme si moje těhu začali užívat. Tedy jestli se tomu tak dá říct, protože moje těhu bylo jak na horské dráze – hormony semnou mávaly jak se jim zachtělo a řeknu vám, někdy to se mnou bylo dost náročné :D

Devět měsíců uteklo jako voda a přiblížil se první termín porodu. Bylo 15. 2. 2012 a mě v 5 hodin ráno vzbudily silné bolesti břicha, které se opakovaly cca po 20–30 minutách. Tak co, řekla jsem si, vždyť jdu na kontrolu, tak mi doktoři řeknou, jestli rodím nebo nerodím. Teda řeknu vám, že v ten den jsem byla naprosto vyrovnaná a nebyla jsem vůbec vyděšená z porodu. Na kontrole mi pan doktor sdělil, že to na porod nevypadá, ale ať počítám s tím, že do pátku to určitě bude. Ale abych to opravdu do pátku stihla, jinak že mě už nebudou moct přijmout z důvodu malování porodního sálu, což mě tedy moc nepotěšilo. Tak jsme jeli domů.

Po příjezdu jsem šla udělat oběd, což bylo opravdu fajn, když se mi kontrakce zkrátily a vracely se po 15 minutách. To jsem se ještě stihla pohádat s manželem, protože smažení palačinek v bolestech moc fajn nebylo. Najednou bylo odpoledne fuč a blížil se večer, no a moje kontrakce byly silnější a intervaly byly kratší (už po 10 minutách a zkracovaly se). Když už to byla síla, tak jsem řekla, že teda jedeme do porodnice, to už byl večer a přijímali mě myslím mezi 21–22 hodinou. Pan doktor mi po vyšetření sdělil, že to na porod nevypadá a že je nález stejný jako ráno. Tak jsem mu řekla, že když tedy nerodím, můžu jet klidně zase domů – na to pan doktor: „ Já Vám, ale neřekl, že nerodíte, ale že to zatím na porod nevypadá!“ :) Tak si mě tam nechali a ještěže jsem o tom nepolemizovala a poslechla :D

Šla jsem se ubytovat na pokojík, kde proběhlo takové to klasické ošetření vyčištění střev (klystýr). Krátce po půlnoci mi začalo to pravé peklo, kontrakce byly po pěti minutách a bolelo to jak čert. No to jsem ale nevěděla, že to bude ještě daleko horší… během chvilky se mi kontrakce zkrátily na dvě minuty, a to bylo naprosto šílené, to už mi nepomáhal ani míč ani sprcha, prostě nic. Vyšetření taky nebylo zrovna pozitivní, jelikož jsem se neotvírala a bolesti horší a horší. Sestři, já chci epidural! Ale to jsem musela počkat, až budu otevřená alespoň na 4 cm, což trvalo myslím až do 5 do rána, kdy mě vzali na sál. Po epiduralu nastala neskutečná úleva. Manžel byl chudák celou dobu se mnou a místy ani nevěděl, co se vlastně děje :)

Chvíli jsem si odpočinula, a pak mi dali kapačku na obnovení kontrakcí, to abych mohla malého vytlačit. To už se dalo vydržet, a ty bolesti už nebyly tak strašné. Chtělo se mi tlačit, ale ještě jsem nemohla, museli jsme počkat, až budu co nejvíc otevřená. Najednou byl sál plný doktorů a sestřiček. A já mohla konečně začít tlačit. Bylo to neskutečně náročné, už jsem neměla sílu, ale doktoři a veškerý personál, který byl se mnou na sále, mi pomáhal. Ještě zatlačte, maminko, už to bude naposledy… mimochodem to mi řekli asi třikrát. Tak jsem sebrala poslední síly nadechla jsem se a s pomocí doktorů, kteří mi zatlačili na břicho, se narodil náš uzlíček štěstí :D

Ano bylo neskutečně náročných 28,5 hodin, ale klidně bych si to zopákla, protože se to dalo přežít a hlavně za to štěstí to opravdu stojí! :), Teď už máme doma téměř 6 týdnů starého synka, který nám dělá jenom radost. Maminky, opravdu se není čeho bát, zvládly jsme to všechny!

Moc děkuji těm, kteří to dočetli až do konce a snad jste se u toho moc nenudili :D Vaše prvorodička :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
MacinkaCZ
Závislačka 2900 příspěvků 22.03.12 08:49

Uff těším se bojím se jako každá prvorodička, nevím zda jsou deníčky uklidňující nebo zneklidňující ale jak říkáš zvládnou to všechny :) a výsledek stojí za to :) gratulace k miminku :hug:

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 22.03.12 10:28

Moc hezky napsaný :potlesk: . Dodatečně gratuluju k chlapečkovi :kytka: :hug: a přeji v životě jen štěstí a zdraví :kytka: :kytka: :kytka:

 
dašule8
Zasloužilá kecalka 991 příspěvků 22.03.12 11:12

je pravda že jsme teprve na začátku těhu, ale porodu se bojím (prvorodička) ale všechny deníčky mi dodávají neuvěřitelnou sílu to zvládnout. děkuji :-)

 
chcememimi
Echt Kelišová 7764 příspěvků 22.03.12 14:36

…KRÁSNÝ DENÍČEK, TAKY MĚ TO ČEKÁ POPRVÉ A TO 31.8. ;)

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 22.03.12 17:46

moc gratuluji k miminku :) a přeju vám hodně štěstí a hlavně zdraví

 
kissi
Ukecaná baba ;) 2322 příspěvků 22.03.12 21:10

Gratulujeme:)

 
wildcherry
Neúnavná pisatelka 17208 příspěvků 22.03.12 21:53

Zvládla jsi to skvěle,uuuuužasná :potlesk: !!!!Jako všechny rodící maminky!!!!
A sjem na vás všechny nesmirne pysna!Muj prvni porod byl taky prirozeny,muj nejnadhernejsi den v zivote :srdce: i kdyz jsem si sahla na prah bolesti a nestihli a asi ani nechteli stihnout mi dat cokoli od bolesti,epidural se nepichal z principu prirozeneho porodu a dekuji jim za to :),ale je to uz 5 let:-)…a udruhe mimušky mi to nebylo doprano a musela jsem na CS,trpim tim do dnes,protoze jsem si strasne prala rodit.Psychika je svine a ja 3 mesice probrecela,že jsem nebyla schopna ani vlastni dite porodit :,( …ted uz vim,že ji nesmirne miluji císař necísař a zacinam na to zapominat,ale jde to pomalu.Vcestný nožicky v hrdle je neporoditelna a velmi riziková poloha…uz ted vim,ze chci treti miminko,aby muj muz zazil ten nadherný zazitek,jako já u prvni dcerky kdy on byl pracovne tak daleko,že nemohl byt u toho :roll: …ale zvladla jsem to s maminkou :mrgreen.....holky všechny jste skvělý!!!! :kytka:

 
stanicka1979
Zasloužilá kecalka 513 příspěvků 23.03.12 09:38

Blahopřeji k chlapečkovi :) nás to čeká 12.4., hodně rychle to uteklo. Vím do čeho jdu a zároveň to vidím jako velkou neznámou. Smíšené pocity. Moc se těšíme na mimíse. Pročítám deníčky, zvládly to všechny, určitě to taky dáme :)

 
matynka
Extra třída :D 10685 příspěvků 23.03.12 13:50

Moc gratuluju, krásně jsi to zvládla :palec:

 
suchoš
Stálice 87 příspěvků 23.03.12 22:08

Gratuluji k synáčkovi a taky jak jsi to pěkně zvládla :potlesk: !Já když čtu jak rodí maminy dlouho,tak mi běhá mráz po zádech a můžu děkovat Bohu,že jsem měla oba dva porody opravdu rychlé :) .

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 25.03.12 13:31

tak nevím, jestli jsi prvorodičky uklidnila těmi 28,5hodinami :lol:

gratuluju!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele