Moje vzpomínání

verusnerus  Vydáno: 19.03.12

Nerada mluvím o svém dětství, přesto jsem se dnes rozhodla napsat deníček jako vzpomínku na svoji maminku. Dneska by totiž měla 48. narozeniny, jenže je to už bohužel přesně 13 let, kdy nás opustila. Od malička jsem s bratrem bydlela u babičky a bydlela tam s námi i mamka. Bratr má jiného otce než já, otce, který i přesto, že není můj, si mě nechal zapsat jako svoji vlastní dceru, ale to je asi tak vše, co pro mě kdy udělal. Nikdy o nás nejevil zájem, bydlel v Praze.

Když jsme byli malí, jezdili jsme k němu občas na prázdniny, ale nebylo to moc často. Naposledy jsem ho viděla v 10 letech, rok potom, co nám zemřela maminka. Vlastního otce bohužel vůbec neznám a asi ani nikdy nepoznám, jelikož mi mamka neřekla ani jeho jméno. On sice ví, že existuji, ale zájem bohužel taky nejevil. Nevím, proč jsme měli takovou smůlu, ale nejspíš proto, že mamka měla smůlu na chlapy. Vybírala si samé problémové partnery, ačkoliv byla hodná a nadevšechno nás milovala. Udělala v životě hodně velkých chyb, na které jsme všichni včetně jí samé doplatili.

Když mi bylo 6 let, přišla k nám jednoho sociální pracovnice s tím, že se o nás mamka dostatečně nestará. Je pravda, že mamka často nebyla doma a babička na nás byla sama. A tak jsme nakonec skončili na rok v dětském domově, ačkoliv nám nic nechybělo a doma jsme měli všechno. Babička se o nás rok soudila, jezdila za námi pravidelně každý týden s taškami plnými sladkostí, a nakonec jednou přijela a odvezla si nás s sebou zase zpátky domů. Ten den si pamatuji jako dnes, když jsem se ptala, jestli už je to opravdu napořád a jestli už se nebudeme muset vracet zpátky. Naštěstí to napořád bylo.

Mamka se od nás mezitím musela odstěhovat, ale mohla se s námi dál normálně vídat. Další dva roky jsme žili tak nějak v poklidu, do té doby než přišel den, kdy měla mamka právě narozeniny a chtěla je jít slavit. Její tehdejší další problémový partner ji nechtěl pustit samotnou, a tak se u nás na předsíni v bytě odehrála jen před mýma očima hádka, která skončila velkou a asi i nejspíše osudnou pěstí do mamčiny hlavy. Mamka i přesto nakonec odešla slavit, přítel odjel domů a já s bratrem a babičkou zůstala samozřejmě doma.

Pár vteřin předtím, než se za mamkou zavřely dveře od výtahu a viděla jsem ji naposledy ve svém životě zdravou, jsem ji prosila, ať nikam nejezdí a zůstane s námi doma. Ona mi na to jen odpověděla, že se nemám bát a že nám brzy ráno přijde připravit svačinu do školy, jako to dělala každý den. Jenže už nepřišla… místo mamky přišel dopis s tím, že mamka leží na ARU, že prý v restauraci upadla na schodu, na jediném malém schodu, který tam byl, a že si velmi vážně poranila hlavu. Další den jsme proto všichni jeli za mamkou do nemocnice, pamatuju si, že měla strašně oteklé oko a půlku tváře měla úplně modrou. Doktoři později říkali, že by na to oko nejspíše oslepla.

Stále jsme věřili, že se mamka uzdraví, i když na návštěvě na nás vůbec nereagovala, měla na sobě plenky a byl to opravdu hrozný pohled, bylo mi sice teprve 9 le , ale dodnes si to živě vybavuji. Mamka v nemocnici ležela 3 dny, a když jsme za ní měli opět jít na návštěvu, běžela jsem ze školy a těšila se na ni. Jenže když jsem otevřela dveře od bytu a zeptala se babičky, jestli tedy jdeme za mamkou, její odpověď mi v tu chvíli úplně změnila život. Jen mi řekla: „maminka umřela“ a začala brečet zároveň se mnou. Můj bratr to nesl asi ještě hůř než já, když mu tu samou větu babička řekla, začal mít hysterický záchvat, nedokázal přestat brečet a v pokojíčku kopal do skříní atd.

V dopise z nemocnice stálo, že mamka dostala krvácení do mozku a že i přes elektrošoky, které jí dávali, to nepřežila, a kdyby to přežila, už by nadosmrti nejspíš byla postižená. Já si samozřejmě nemyslím, že ten pád na schod by jí tohle způsobil, protože jsem viděla tu ránu, kterou mamka dostala od toho hnusného chlapa. Jenže policie případ uzavřela, sice mě vyslýchali a já jsem řekla všechno, co jsem viděla, ale můj věk byl asi pro důkazy nedostatečný. O pár let později se ten chlap prý oběsil, alespoň tak jsem to slyšela.

Moji babičku to samozřejmě zasáhlo asi nejvíce, bylo to její milované dítě, i přesto, že jí mamka nadrobila spoustu problémů. Od mamčiny smrti nechodila babi vůbec ven, byla stále jen doma. Ve 13 letech mi potom babička zemřela na rakovinu a šli jsme do pěstounské péče k mamčině sestře, se kterou jsem dodnes v kontaktu, a dělá mojí malé dceři Viktorce náhradní babičku. O babičce napíši třeba v dalším deníčku, protože ve skutečnosti vím, že jsem ji měla radši než mamku za to všechno, co pro nás dělala a za to, jak byla úžasná.

Každopádně i svoji mamku jsem milovala, moc mi tu teď chybí a každý den si říkám, jaká by to asi byla babička a jestli by byla pyšná na to, že jsem porodila dceru a starám se o ni snad opravdu vzorně, i přesto, že si příbuzní nejdřív mysleli, že budu stejně jako ona utíkat. Ale to bych v životě nemohla udělat, asi i díky těmhle zkušenostem, které mě v dětství potkaly. A hlavně si myslím, že mě babička vychovala, jak nejlépe mohla a snad je to dnes i poznat.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Ditta77
Závislačka 4156 příspěvků 19.03.12 10:55

Další deníček, u kterého se nedá neplakat…život někdy píše moc smutné a kruté příběhy…

 
MeloryNox
Kelišová 5257 příspěvků 14 inzerátů 19.03.12 10:55

:hug: Určitě by mamka byla pyšná babička :hug:

 
Rascal
Kecalka 226 příspěvků 19.03.12 11:37

Obě jak na tebe shůry koukají, jsou na tebe moc pyšné :-) :kytka: :hug:

 
Anonymní  19.03.12 12:15
Terka

No teda,to je hruza co jsi zazila :,( ale urcite by na tebe maminka byla pysna,byla by urcite tou nejlepsi babickou).To co si prozila Ti dalo urcite silu starat se tak hezky o tvoji dcerku,nechces zrejme zazit to co Tva maminka.Babicka i maminka Te pororujou z nebicka a jsou urcite na Tebe moc hrdy a take pysny.Jsi silna osobnost :kytka: :kytka: :kytka: :srdce: :srdce: :srdce:
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 19.03.12 12:21

Moc me mrzi ze jsi mela tak tezky zivot…ja si ten svuj nedokazu predstavit bez maminky…Ja jen doufam ze se ti ted uz konecne bude darit jen dobre a budes stastna a usmeje se na tebe moooc a mooc stesticka :kytka:

 
Nelluška
Ukecaná baba ;) 2041 příspěvků 19.03.12 12:57

Musela sis užít opravdu své a zřejmě i bratr. Přijde mi, že musíš být i strašně hodná, podle toho, jak to píšeš. Jsi určitě vzorná maminka a držím palce, aby tě v životě už nic tak strašného nepotkalo.

 
katula9
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 19.03.12 17:29

ahojky moc mě mrzí co se ti dtalo a čím sis musela projít ale mám takový nápad doufám že se neurazíš když ti ho sem napíši pokud opravdu stojíš o to poznat svého biologického otce co zkusit poštu pro tebe dokážou i ze strašně mála informací daného člověka najít třeba o tebe tvůj táta zájem měl ale něco (nevím co) mu v tom bránilo třeba by byl rád kdybysis ho našla a byl by třeba i rád že má vnučku doufám že sem tě neurazila jenom mě to tak napadlo

 
evcav
Závislačka 4435 příspěvků 19.03.12 18:35

Smutný deníček, zažila jsi toho opravdu hodně, přeji ať je už jen a jen líp :hug: :hug: :hug:

 
verusnerus
Povídálka 40 příspěvků 19.03.12 21:38

Moc Vám všem děkuji :hug: Vím ale,že spousta dětí si prošla i horším dětstvím než já.Díky tomu co jsem si prožila mám v povaze asi to,že ráda pomáhám ostatním a snažím se být ke každému vstřícná,studovala jsem školu se zaměřením na soc.péči,byla jsem na praxi v dětském domově i v domově důchodců a příběhy některých dětí i lidí v domově důchodců byly o dost krutější než ten můj.:(
Jinak Katula9-moc děkuji za nápad..:) já už jsem do pošty pro tebe napsala,ale zatím nic asi nezjsitili,vím,že jednou našli člověka i bez toho aniž by věděli jeho jméno,proto jsem to taky zkusila.Ráda bych toho člověka alespoň viděla jak vypadá,ale nevím jestli by měl zájem mě poznat.Viděl mě jen jednou,když mi byly asi dva měsíce a to mi přinesl nějakou panenku a pak už se neukázal..Nevím zda vůbec ještě žije,každopádně do pošty jsem napsala a to je asi maximum,co jsem mohla udělat.Museli by dát asi jedině výzvu napsat tam třeba jméno mojí matky a on by si to musel přečíst.Možná to jednou vyjde.Ale moc děkuji za radu..:)

 
Veru88
Kecalka 170 příspěvků 19.03.12 21:55

Měla jsem podobný problém s mamkou, dala mě ve třech letech do dětského domova, naštěstí si mě táta vzal a vychoval. Akorát že bydlela dvacet metrů ode mě, celý život chodila kolem mě a dělala, že mě nezná.
Dnes mám synka 15měs, a také pro mě byla moje mamka(kterou i přes všechno :srdce: )
odstrašující příklad. Snažím se co můžu být dobrá a láskyplná máma. A obduvuju Tě, za to, že to všechno zvládáš, protože vím, že to není samozřejmost a kor když člověk má do života špatný příklad. Držím Ti palce a přeji mnoho Božího požehnání!

 
katula9
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 19.03.12 22:17

tak mě ještě napadlo co zkusit slovenskou poštu?já psala tam ale nevím taky se mi neozvaly chtěla jsem poděkovat jedné doktorce ta mi zachránila život nedostat se do její péče tak tady dnes nejsem a vám nepíšu

 
Romario  19.03.12 22:29

Příběh, u kterého brečím jako želva, protože mi mnohé připomněl :( :( :hug: :hug: … Život je opravdu všelijaký, ale děti by měly mít vždy oba svoje milující rodiče, bohužel to tak nebývá :nevim: :,(

Příspěvek upraven 19.03.12 v 22:30

 
verusnerus
Povídálka 40 příspěvků 19.03.12 22:57

Mě samotnou dojíma,když mi sem píšete,že u mého příběhu brečíte.Je smutné,že se děti dnes rodí i do rodin,které jsou pro ně těžkou životní zkouškou.Já jsem už ale tu svojí překonala,mám krásnou a zdravou dceru za nic bych jí nevyměnila a jsem teď konečně štastná.Všem lidem,kteří si prošli něčím podobným,ale i těm,které mají zkrátka „jen“dobré srdce bych přála v životě jen samou lásku a štěstí. :srdce:

 
Pajisekjupisek
Stálice 82 příspěvků 20.03.12 01:11

Tvuj deníček mě hodně dojal.Prošla jsem si podobným dětstvím.Rodiče se rozvedli když mi bylo 5 let.Zůstala jsem u mámy,která bohužel moc zájmu nejevila a tak jsem trávila hodně času s babičkou.Taky jsem jí měla radši.Byla hrozně hodná a dávala mi tolik lásky,která mi u mamky chyběla.Bohužel taky umřela na rakovinu :-( Byla to pro mě největší bolest v životě.Nikdy na ní nezapomenu.Mám teď vedle sebe tří měsíčního broučka,který mi společně s přítelem dělá opravdu šťastnou.Bohužel mamka se k tomu jako babička moc nestaví.Na štěstí jsme po 18 letech s taťkou k sobě našly cestu.Snažíme si vynahradit léta který jsme spolu ztratili.Je bezvadný dědeček a má o svého vnoučka zájem.To je jen troška z mého dětství,aby jsi věděla že sis tím zlým neprošla sama.Cítím stebou.Přeji Ti do života už jen to nejkrásnější.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček