Vzpomínky na nejkrásnější období

niceta  Vydáno: 02.05.12

Jsem moc ráda, že jsem přežila všechny nevolnosti a jiné nástrahy v začátcích těhotenství. Konečně jsem si začala těhotenství užívat. Druhý trimestr byl to nejhezčí období, kdy jsem pozorovala, jak bříško roste, jak je mimísek na ultrazvuku každým týdnem lépe vidět, a díky rizikovému těhotenství jsem se nerozčilovala v práci.

Díky tomu, že mi začalo být lépe, jsem sháněla po internetu dětské potřeby. Většina nastávajících maminek začíná s nákupy oblečků. Větší kusy, jako je kočárek, si pořizují až s příchodem miminka na svět. Já ho měla už ve 14. týdnu, a když nám přišel, tak jsem s ním celý týden jezdila po našem bytě 2+1 a představovala si, jak v něm vozím svoji dcerušku. Vidět mě někdo trochu normální, jak jezdím a mluvím s kočárkem, tak na mě asi zavolá psychiatra :-D Měla jsem ze všeho radost a nikdo mi ji nezkazil. Abych se z toho vážně nakonec nezbláznila, tak jsme kočárek odvezli k budoucí babičce. To jsem ale netušila, že bude mít stejný nápad s jízdou i rozhovory. Vůbec jsem si nepřipouštěla to, že je ještě brzo na nakupování a že to podle pověr může ještě přinést problémy v podobě potratu. Nejhorší období jsme měli ale za sebou a vysadila jsem léky, které udržovaly miminko v bříšku.

Bříško už pomalu začalo růst. Po návštěvě každé poradny jsem milovala toho broučínka v bříšku víc a víc. Sice jsem se kvůli prckovi nevyspala, protože jsem začala cítit, jak ve mně něco škrundá, lechtá a buble. Byli to úplně první slabounké pohyby, které mě nijak neobtěžovaly, spíš šlo o nezvyk. Zajímavé je, že všude, kam jsem na internet zavítala, bylo napsáno, že první pohyby u prvorodiček jsou až ve 20. týdnu těhotenství. Ale vzhledem k tomu, že od doby co mi vyšel pozitivní těhotenský test, jsem pravidelně baštila vitamíny pro těhotné, se ani nedivím.

V rodině se už pomalu začali vsázet na to, jestli čekáme holčičku nebo kluka. Já jsem měla jasno. Začala jsem slýchávat babské rady, že holky ubírají na kráse a kluci přidávají. To u mě neplatilo vůbec. Většinu těhotenství jsem vypadala lépe, než normálně. Jen jednou za měsíc mi něco vyrostlo na obličeji, ale do dvou dní bylo všechno v pořádku. Další názor, že kila u kluků jdou do bříška a u holčiček všude jinam… zajímalo by mě, která chytrá duše tohle tvrzení vyplodila z hlavy, protože já měla postavu úplně super a jen bříško se nevlezlo do trička. Těchto tvrzení je hodně, ale ani jedno na mě nepasovalo a nikdo mě nepřesvědčil o tom, že čekáme kluka. Zvědavost a hlavně netrpělivost nakonec zvítězila nad mojí mateřskou intuicí a já si objednala testík na určení pohlaví miminka. Našla jsem ho náhodou na internetu a použití bylo téměř stejné jako při testování těhotenství. Sice to stálo šílené peníze, ale nakonec se mi potvrdilo, že budeme mít slečnu. A tak začal manžel chodit hladit bříško, mluvil na něj a zároveň jej oslovoval Elenko.

Další událostí, na kterou jsem se těšila, byl velký ultrazvuk. Nejradši bych tam chodila každý týden, abych mrňouska viděla. Dokonce i manžel koukal na obrazovku s otevřenou pusou a mně se chvilkami dostaly do očí slzy štěstí. Paní doktorka nám s pohlavím moc neporadila. Holčičku nám potvrdila jen na 60 %. Asi 15 minut se snažila vypozorovat víc, i já jsem malou v duchu přemlouvala, aby roztáhla nožky, ale čekali jsme holt malého stydlínka.

22. týden už na mě bylo vidět, že jsem pravá těhule. Bříško bylo každým dnem větší a větší a Elenka s ním. Přes noc si Elča často pletla můj močový měchýř s boxovacím pytlem, takže jsem se nemohla ani vyspat. Ale byla jsem ráda pokaždé, když kopla, protože jsem věděla, že je zdravá a spokojená. V tomhle týdnu jsem měla zase svoje období, kdy mi nebylo nejlíp. Strach z porodu, moje zdravotní potíže a to, že jsem celý týden sama doma, mi šlo na mozek. Občas jsem brečela hodinu v kuse a za chvilku jsem byla zase ok. Hormony byly jako splašené a způsobovaly hrozné stavy. V těch lepších chvilkách jsem pracovala na pokojíčku a jako pilná budoucí mamča jsem ho stihla kompletně nachystat už v 25. týdnu. Kosmetika, pokojíček, kočárek, postýlka a hlavně všechny oblečky. Připomínali mi spíš oblečky pro panenku a nějak jsem se nemohla srovnat s tím, jak do nich budu oblékat svoje vlastní miminko. Dokonce jsem si vyhrála s malováním na zeď.

Koncem 6. měsíce jsem cítila Elču, jak se tam pěkně tlačí. Někdy jsem měla pocit, jak kdyby se chtěla za každou cenu dostat ven. Ale hlavní pro mě stále bylo, že je v pořádku. O tom svědčilo i to, jak tam tancovala, když byla puštěná hlasitá hudba. A úplně nejradši jsem měla to velké banděrko. Sice jsem při jakémkoliv pohybu jen nadávala, protože mi vadilo při běžných činnostech, jako je oblékání ponožek, bot, nebo kalhot. Dostala jsem kvůli němu i novou přezdívku od manžela: Happy Hippo. Ale i tak na něj ráda vzpomínám a docela mi chybí, protože už mám Elenku na světě.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 02.05.12 08:01

:kytka: To je krásné, že sis to tak užívala. :kytka: Nádherné fotky

 
Jenika  02.05.12 10:22

Tak si pořiď další. Trošku ale nechápu, protože pro mě je nejkrásnější vždy to, které prožíváme. Mít doma miminko a tvrdit, že nej bylo chodit s pupkem, no každý jsme jiný. Je pravda, že člověk se staral jen o sebe, takže pohodlnější to bylo, rozhodně ne nejkrásnější.

 
Kapřík90
Závislačka 3081 příspěvků 02.05.12 12:13

:kytka: jů krásné pěkný deníček hlavně přeji zdravý :) :mavam:

 
niceta  02.05.12 13:33

Ano pohodlnější to bylo, teďka už mám prcka u sebe a ty první týdny byli spíš peklo, takže když bylo nejhůř, tak jsem si ráda zavzpomínala na bříško…

 
Jadla
Zasloužilá kecalka 523 příspěvků 02.05.12 17:10

Úplně sdílím pocity. Na břicho nadávám, když se snažám nasoukat do punčošek, obout, cokoli zvednout ze země, ale zároveň ho neskonale miluju! Těším se samozřejmě na miminko, až bude tady venku, ale se mnou je už teď, povídám si s ním přes břicho, hraju mu na klavír písničky, někdy si připadám praštěná. Ale strašně se mi teď, tohle období líbí. A dokonce se děsně moc těším, až budu zase těhotná. Navzdory soustavnému zvracení na začátku, navzdory několika hospitalizacím, navzdory oteklým nohám a puchýřům. A toho, až bude moje mimi na světě se chvílema trochu (hodně) bojím, že nebudu umět to či ono správně, že si nebudu vědět rady, že mu nebudu umět dát správně prso, že ho nebudu správně přebalovat a správně ukládat do postýlky, správně koupat, prostě z toho mám strach a zároveň jsem zvědavá a těším se!

 
Mišanila  02.05.12 17:37

Chápu a mám to stejné.
Pro mě byl obě těhotenství krásná období, hezčí asi to první, protože to bylo poprvé, měla jsem spoustu volného času si to užívat (nadlouho naposledy) a nemusela jsem honit a vláčet staršího bráchu. Neměla jsem žádné zdravotní potíže, nevolnosti jen minimální, těšila se na ultrazvuky, chodila posedět na zahrádku do cukrárny, nakupovala nezbytnosti, jó to bylo fajné.
A porodu jsem se navíc bála tak, že jsem doufala, že to potrvá co nejdýl :-), ale v rodině rodíme na termín, takže jsem si to moc neprodloužila.

A je fakt, že s prvním ubrečeným synkem jsem pak v tom stresu a honičce trvající první tři měsíce občas chtěla vrátit čas :D
Můžeš si ještě užít druhé těhotenství, tak doufej, že bude stejně pohodové jako to první !

Vložit nový komentář