Vzpomínky z dětství III.

Wink  Vydáno: 25.06.13

Když se na období svého dětství podívám dnes, vystihlo by ho jedno jediné slovo - ALKOHOL. Byl všude kolem mě a ovlivňoval všechno. Po menší odmlce přidávám několik dalších vzpomínek z dětství. Jen chci ještě říct, že vím, že tenhle můj deníček na pokračování je možná trochu zvláštního a třeba někdy ne až tak záživného charakteru. Ale já nikdy nebyla schopná se takhle otevřít někomu, koho znám, a moc mi pomáhá to ventilovat alespoň tímhle způsobem, skoro anonymně. Takže děkuji za tuhle možnost. :)

Od nepaměti jsem chodila s tátou po hospodách, které mě jako malou někdy bavily a někdy nebavily. Bavilo mně pouštět si písničky na jukeboxu, bavilo mě běhat s jinýma dětma po hospodských zahrádkách, zvláště pak, když měly dětské hřiště. V jedné hospodě mívali taky tombolu a mě strašně bavilo vybírat čísla a následně přebírat ceny. Super bylo taky to, že když měl v sobě táta pár piv, lehce jsem ho uprosila, aby mi dal na tatranku nebo bonbóny.

Byly ale dny, kdy mě takové vysedávání nebavilo. Třeba tenkrát, když jsem dokonce usnula na stole a probudila mě až kolem procházející servírka, když si mě všimla a říkala tátovi, ať se mnou jde už domů, že už je pozdě. „Ale ona přece nespí. Že nespíš Marťo?!“ Unaveně jsem zakroutila hlavou a snažila se posadit vzpřímeně, aby mi servírka uvěřila.

Nebo tehdy, když jsme šli na den dětí na jednu hospodskou zahrádku s grilováním a programem pro děti. Šli jsme tam i s tátovým kamarádem a jeho dětma. Naneštěstí jsme tam přišli o dost dřív, než soutěže pro děti začaly a tak jsem musela jít později soutěžit místo se svým tátou, s jeho kamarádem. Táta už v té době totiž spal na stole a na můj pláč a buzení nereagoval. Přece mi slíbil, že budeme soutěžit spolu.

Když jsme nechodili po hospodách, dost často jsme trávili čas u klepáče dole pod naším panelákem. Já běhala po dvoře s dětma a táta popíjel na stojáka. Díky tomu se běžně stávalo, že jsem mohla být venku nejdýl ze všech dětí. Když pak všechny musely domů, šla jsem si sednout na klepáč za tátou a jeho kamarády. Posílal mě domů, ale mně se nikdy nechtělo. Radši jsem byla s nimi a hrála si dlouho do tmy se psy těch jeho společníků.

Občas jsme taky chodívali na návštěvy k jeho kamarádovi Radkovi. Tyhle návštěvy byly mé nejméně oblíbené. My děti zavřené v dětském pokoji a v zakouřené kuchyni hned vedle naši rodiče u flašky. Večer vždy probíhal stejně. Opili se, Radek a jeho žena se začali hádat, později i bít, táta je uklidnil a pilo se dál. Ale mnohokrát se stávalo, že nás svýma hádkama přišli probudit až do dětského pokoje, protože jeho žena doufala, že když se schová za jedno z dětí, nic jí neudělá. Někdy tenhle „trik“ zafungoval, někdy ne.

Táta byl opilý prostě skoro vždy a všude. Pokud nebyl zrovna v práci. Vystřídal jich opravdu hodně. V žádné nebyly ideální podmínky, v žádné se k němu nechovali fér, v každé propouštěli. Chudák tatínek, říkala jsem si. Teď už vím, že nejmíň polovinu prací ztratil svou vinou, že si za to mohl sám…

Na mých tréninzích házené, do které mě přihlásil, na mě neustále pokřikoval z tribuny, ať si tam na hřišti „nehraju na primadonu a začnu se pořádně hýbat“. Opilý mě vyzvedával se svými kamarády na vlakáči po soustředění.

Opilý sebou jednou seknul v hospodě a asi dvakrát ho srazilo auto. Byl takový ten typ, co „má přece na zebře vždycky jako chodec přednost“. Při jedné té srážce jsem byla s ním a pamatuju si, že jsem ho na blížící se auto upozorňovala a sama jsem odmítala přejít. Bohudík.

Když nebyly peníze na hospodu, byly peníze aspoň na lahváče. Věčně jsem chodila do večerky s lístečky typu: „Prodejte prosím mé dceři…“. Mé svačiny ve škole byly kolikrát typu chleba s máslem nebo sádlem, na oběd topinky, ale na pivo se našla nějaká ta koruna vždycky.

Alkohol z něj táhnul, taky když mi tenkrát jako 8-9leté svým způsobem říkal, že nás oba zabije. Už nevím, jak mi to přesně říkal, ale myslím, že to bylo něco jako že se může jednoho dne stát, že mi něco hodí do pití, sobě taky, pak že otevře okna dokořán a půjdeme si oba zdřímnout. Tenkrát jsem samozřejmě nechápala, co tím myslí.

Často u nás taky přespávali tátovi kamarádi. To, když jsem šla někdy domů sama, ať nečekám, než táta to „jedno“ dopije. V noci jsem se pak probudila a kromě táty u nás v obýváku spal ještě nějaký ten kamarád. Mnohdy ani ne na zemi, ale rovnou s náma na rozkládacím gauči, jelikož víc postelí jsme doma neměli. Na jednoho takového kamaráda si pamatuju až moc dobře. Zkoušel se mnou něco podobného, jako „strejda“ z prvního dílu deníčku. Akorát byl o něco úspěšnější a já ať přemýšlím jak přemýšlím, nevím, jak to napsat tak, aby se vám z toho při čtení neudělalo špatně. Proto tuhle vzpomínku radši vynechám.

V opilosti mi táta vyprávěl i jeden sen, který se mi zdál a který nazval nejděsivějším snem svého života. Zdálo se mu, že stál u okna v domě babičky a koukal do zahrady, když se před ním najednou zjevil její obličej. Chvíli se na něj dívala a pak mu sdělila, že si pro mě brzy přijde. Po téhle větě zmizela. Tenhle sen byl pro něj děsivý hlavně proto, že se mu zdál hned druhou noc po babiččině smrti a taky proto, že s ní před tím než zemřela neměl moc dobrý vztah. Prý mu to připadalo, jakoby mu něco před smrtí zapomněla říct, a tak se na chvíli prostřednictvím snu „vrátila“, aby řekla, co má na srdci. Tohle mi vyprávěl, když mi bylo asi 9, takže mě to samozřejmě hodně vyděsilo. Pamatovala jsem si, jak se babička s tátou hádala pokaždé, když přišel opilý. Hodně často mu říkala, že si mě nezaslouží. Taky proto jsem se bála, že si pro mě babička opravdu přijde a bude se o mě starat ona v nebíčku. Vím, že to asi zní divně, ale takhle uvažovala moje dětská hlava. Noc co noc jsem pak prosila babičku před spaním, že do nebíčka ještě nechci. Od té doby se mě samotné tím strachem, který to ve mně vyvolalo, začala zdát jedna noční můra za druhou. Na sny typu, že mě babička vyhazuje z okna paneláku, nebo že se můj nejoblíbenější plyšový medvídek proměňuje v jejího ducha, vzpomínám jako na nejhorší sny v mém životě, protože jsem je jako malá prožívala opravdu intenzivně.

Jednoho večera, to jsme zase seděli s tátou v hospodě, se mělo všechno změnit. Táta mě a mou kamarádku Janu poslal domů, že přijde i s její mamkou, až dopijí pivo. S Janou jsme se probudily ve dvě ráno, ale byly jsme pořád samy. Takže jsme se rozhodly vydat do oné hospody a rodiče si vyzvednout. Přišlo nám to strašně srandovní a jako jedno velké dobrodružství jít tak pozdě ven. Přišly jsme k hospodě a sledovaly jsme je oknem. Ťukaly jsme na ně a pak se rychle schovávaly. Úžasná legrace. Než přišel táta a seřval nás, co tam děláme, ať okamžitě jdeme domů. Smích nás přešel a moje připomínky, že přece slíbil, že až dopije, půjde domů, mu byly jedno. Smutné jsme se vracely domů. Za týden na to u nás klepala sociální pracovnice. Táta zrovna nebyl doma, tak na sebe nechala jen kontakt, ať se jí ozve. O pár týdnů později jsem se stěhovala bohužel/bohudík ke své matce, která se o mě do té doby skoro nezajímala. Mé pocity? Byla jsem z toho strašně nadšená. Moc jsem to ještě ve svých 11 letech nechápala. Myslela jsem si, že je to jen dočasně. Jako na prázdniny.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Havvah_71
Povídálka 24 příspěvků 25.06.13 08:01

Wink abych byla upřímná, včera jsem Ti chtěla psát, kdy bude další deníček, občas na tebe myslívám! :-) Na ten krásný ušlechtilý styl, jakým líčíš své vzpomínky…:-) Přeju ti, aby ti tahle deníčková terapie pomohla a držím ti moc palce ve všem, co děláš! :-) :hug:

 
wildcherry
Neúnavná pisatelka 17208 příspěvků 25.06.13 09:06
:hug: :hug: :hug:
 
madeto
Závislačka 2529 příspěvků 25.06.13 09:13

Málokdy dočtu deníčky až do konce, ale tenhle jsem přečetla a řikám si, že moje dětství byla procházka růžovou zahradou (do ted jsem si to nemyslela).Už se těším na pokračování :pankac: :kytka:

 
PetaP
Neúnavná pisatelka 19208 příspěvků 25.06.13 09:22

Je to fakt příšerný, poctivě tě sleduju a vždy trnu co bude dál :hug: :hug: :hug: já ani nevím co napsat :( jsi moc šikovná, držím ti palce :hug:

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 25.06.13 11:43

Dekuji moc za podporu a ze si denicky ctete :) Puvodni zamer byl napsat jen jeden denicek o situaci aktualni, ale pak jsem si rekla, ze se k ni vyjadrite a udelate si obrazek nejspis lepe, kdyz se nejdrive pomoci mych vzpominek „projdete v mych botach“. Nevim, kolik presne denicku jeste budu muset napsat, nez se dostanu ke dnesku, ale snazim se nepsat uplne vsechno a moc to neroztahovat. Melo by to vyjit na priblizne 3-4 pokracovani.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 25.06.13 12:40

Tvoje deníčky jsou krásně napsané, i když ten obsah je děsivý. Zajímalo by mě, jak svůj život s tátou hodnotíš teď? Vnímala jsi jeho pití hodně špatně, nebo ses celkově cítila dobře? Jak jinak tvůj otec fungoval jako rodič? No a jednání sociálky raděj nekomentuju…

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 25.06.13 16:01

@Tiger-lily Tátovo pití jsem jako malá nevnímala až tak špatně. Měla jsem ho bezmezně ráda a nějaké vysedávání po hospodách mi nepřišlo vůbec divné dokud jsem nebyla trochu starší a nezačala si všímat, že ostatní rodiny takhle nežijí. Vyrůstala jsem v tom, takže mi to „nevadilo“ jen jak jsem zmiňovala v deníčku, občas mě to nebavilo. Jeho pití jsem brala tak nějak samozřejmě. Teď s odstupem času to beru hodně špatně, ale to budu rozebírat později stejně tak jako tátovu povahu z jiného pohledu. :)
Za přidělení do péče matky jsem ráda. Ikdyž taky trochu nechápu, podle čeho se rozhodovali. Máma v té době bydlela s mými dalšími třemi sourozenci a partnerem v bytě 1+1, takže žádné úžasné podmínky. Plus o mě nikdy nejevila nějaký extra zájem, o vyzivnem ani nemluvě…no nevím, ale mohla jsem taky skončit v decaku…

Příspěvek upraven 25.06.13 v 16:02

 
Havvah_71
Povídálka 24 příspěvků 25.06.13 16:36

Já myslím Wink, že je zázrak, že se ti něco nestalo…Nevím, jak by otec o tebe v některých chvílích mohl pečovat třeba při horečce nebo tak… Asi jste - oba - měli i kus štěstí…Taky je dobře, že jsi ho tak bezmezně milovala a necítila jsi teda asi kvůli tomu nějakou úzkost.. Babička měla pravdu, že si tě nezasloužil, ale bylas úplný poklad, že jsi to zvládla.. :potlesk:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 25.06.13 20:30

@Wink :palec: :hug: Při tom všem je teda pozitivní aspoň to, že ti to nějak výrazně neubližovalo. ;)

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 26.06.13 23:31

Tvé deníčky mám moc ráda a vždy se těšim na další a hlavně stále vyhlížím dobrý konec

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8378 příspěvků 01.10.13 22:22

Myslím, že je dobře, žes to sepsala. Aspoň se to dozví hodně lidí a možná, že to někomu pomůže, aby ho nezachvátil démon alkohol…

Vložit nový komentář