Vzpomínky z dětství IV

Wink  Vydáno: 10.07.13

Na pobyt u mámy jsem se neuvěřitelně těšila. Těšila jsem se, že budu mít taky konečně svou vlastní maminku, jako ji měly všechny mé kamarádky. Nic jsem o ní ale nevěděla, stejně tak jako o mých sourozencích. Z doby, kdy jsem ještě bydlela u táty mi utkvělo jen pár celkem nepodstatných vzpomínek vztahujících se k ní.

Vím, že když se jí narodila má o deset let mladší sestra, jeli jsme je s tátou navštívit. Bydlela pořád v bytě, kde žili společně před rozvodem. Byl to sedmnáctipatrový panelák ve Frýdku-Místku. Jméno Nela, které pro sestru vybrala, mi přišlo podivné, do té doby jsem ho nikde neslyšela. Na návštěvě mi máma upletla krásný francouzský cop, který k mému chlapeckému oblečení vůbec neladil. Táta mě jako holku totiž oblíkal opravdu málokdy. Taky si pamatuju, jak mě bráchové učili hrát videohry (možná si některé z vás pamatujete návykovou hru Mario) a že jsme na snídani měli rohlíky a jogurty, když jsem šla ven, dostala jsem něco i na útratu. Nic z toho jsem u táty normálně neměla. Nevím kolikrát jsem mámu před tím stěhováním viděla, ale mockrát ne.

Ten den, kdy jsem se stěhovala, si pamatuju velice dobře. Hlavně mé nadšení. Bylo to pro mně něco jako dobrodružství, velká změna. Rozhodně ale ne k lepšímu. Po pár dnech jsem si začala po nocích brečet do polštáře. 

Nejdříve by se asi hodilo říct, že jsme bydleli v bytě 1+1 bez teplé vody v šesti lidech a s jedním pejskem. Tolik lidí na tak malém prostoru atmosféru nedělalo o nic lepší. S mámou jsem si ale nesedla od začátku. Snažila se mě více-méně převychovat k obrazu svému, protože jsem jí až příliš připomínala otce. 

Od doby, kdy jsem se nastěhovala, jsem se musela neustále starat o sestru. Bez ní jsem takřka nemohla jít ven. Mí kamarádi si ze mě dělali samozřejmě srandu a hlavně Nelu to mezi námi ani nebavilo. Dvouleté dítě chce běhat po zahradě a ne sedět v lese v kočárku a dívat se, jak si my starší hrajeme v bunkru. Sestra byla navíc na mámu strašně jako malinká fixovaná, a tak se mnou většinou celou dobu venku probrečela. Když mě napadlo ji vzít mamce domů, že brečí, seřvala mě a hlavně ji. Už tenkrát jsem si jako malá říkala, proč si pořizovala další dítě, když se k ní teď chová, jakoby jí byla na obtíž a nechtěla se o ni starat. 

Máma mě taky moc ráda srovnávala s o dva roky mladší dcerou naší sousedky. Sousedka byla věčně na mol a její dcera Lenka jí, tenkrát jako 10-12letá, neměla problém sprostě vynadat. Svou „dobrou“ stránku ukazovala jen mé mámě, protože jí ráda podlízala. Nevím, proč to dělala. Možná protože neměla skoro žádné kamarádky a protože já je měla. Protože já byla starší a vždycky jsem byla tak nějak nad ní nebo jak to říct. Možná proto měla vždycky potřebu si dokazovat, že aspoň v tomhle je lepší. Že moje vlastní matka má radši ji. Přitom zároveň chtěla být má kamarádka, ale když jsem jí něco řekla, běžela okamžitě za mou mámou, protože se jí měla jak zavděčit.

Pořád jsem poslouchala, že Lenička si vezme Nelu ven ráda, Lenička mi pomohla uklidit, pomohla mi na zahradě, to dělat nemusíš, já už jsem domluvená s Lenkou, že to pro mně udělá…Když jsem se snažila já, nikdy jsem neslyšela sebemenší pochvalu či děkuji. Naopak ale když mě třeba nenapadlo vynést koš, byl oheň na střeše. Je pravda, že u táty jsem toho moc dělat nemusela, moje jediná povinnost byla vysávání, takže mě opravdu některé věci nenapadly samy od sebe. Nebyla jsem zvyklá ráno vstanout a začít gruntovat. Ale taky si říkám, s čím člověk potřebuje pomáhat v bytě 1+1? Co v tak malém bytě chcete pořád uklízet? Zvlášť když máte všechny obyvatele bytu většinou celý den v tahu, tudíž jsme ji tam ani nedělali větší nepořádek. Neřeknu, kdyby k tomu pracovala, ale ženská, která má za povinnost se starat jen o domácnost a o své dvouleté dítě?  Prostě a jednoduše se jí nechtělo. Našla si pro mně vždycky něco, i když uklizeno bylo, tak aspoň utřít prach a umýt milion jejích dekorací z poliček nebo vytrhat před barákem plevel z chodníku, než půjdu ven. S Nelou samozřejmě.

V té době jsem nastupovala do páté třídy a školu jsem měla hned u domu. Prospívala jsem víc než dobře a ani jsem se nemusela moc učit. Opět mé výsledky neměly nikdy hodnotu ani jednoho pohlazení či pochvaly. Máma se na mé vysvědčení někdy ani nepodívala. Lenka od sousedů měla od druhé třídy na vysvědčení trojky, ale máma ji nikdy nepřestávala vynášet do nebes. Ano, jako malá jsem na ni opravdu žárlila. Brala mi mou mámu, na kterou jsem se tak těšila, která v mém životě tolikrát chyběla…

Ke konci školního roku mámě třídní doporučila, abych přestoupila na jinou školu. Spolu s několika dalšími spolužáky jsem tedy od šesté třídy začala dojíždět autobusem do školy na druhém konci města. Matka mi, místo aby mi koupila výhodnější měsíčník, dávala na každou jízdu do školy peníze, což jsem měla taky věčně na talíři, i když to bylo jen nějakých osm korun denně. Peníze mi chystala vždycky večer před spaním. Minimálně dvakrát za týden se ale stalo, že jsem je ráno na stole neměla, takže jsem ji musela budit. To mě ještě seřvala, proč ji budím. Tak jsem jí to začala večer připomínat nebo jsem napsala aspoň vzkaz před spaním, ať nezapomene. Přesto mi je nenachystala a já ji zase musela budit a zase jsem dostala vynadáno. Vzpomínám, jak jsem se kolikrát fakt klepala, když jsem ji šla budit. Připadalo mi, že ji to snad baví, mít nějaký důvod mě sjet. Když jsem někdy nestihla odpoledne autobus domů, dostala jsem samozřejmě opět vynadáno, že to dělám schválně, protože nechci hlídat Nelu a doma nechci nic dělat. Za pozdní příjezdy domů jsem dostala vždy zaracha.

Ve svých volných chvílích jsem si psala deník, kde jsem si vylívala své pocity. Když mě při psaní viděla, vždycky na to musela poukázat a během našich hádek ráda používala větu: „A nezapomeň si to zase napsat do deníčku“ nebo: „Nezapomeň to říct svému milovanému tatínkovi.“ V hádkách taky mnohokrát vyšlo najevo, že si můj deník čte, protože zmiňovala věci, které jsem nikomu neříkala. Dělala mi taky ráda takové malé naschvály. Když jsem přišla z venku o 1 nebo 2 minuty později, než jsem měla, zamkla i vchod, takže jsem musela jít pod okno, lézt na něj a klepat. To mě mnohdá třeba 5-10 min „neslyšela“. Nebo vytřela chodbu, i když věděla, že mám každou chvíli přijít a pak na mě samozřejmě řvala, že jí po té vytřené podlaze šlapu a musela jsem jí vytřít znovu.

Máma mě taky hrozně ráda shazovala. Když už jsem menstruovala, stalo se mi taky někdy, že jsem protekla. A jelikož máma chtěla, ať si peru kalhotky a ponožky ručně, dala jsem je do sáčku do své skříně, protože brácha byl tenkrát zrovna v koupelně a bylo mi i trapné si je prát a následně věšet, když byli všichni doma. Chtěla jsem si to nechat na večer. Když jsem později přišla z venku, zjistila jsem od známé, že tam máma před chvílí mávala mýma kalhotkama od krve a řvala na sousedku přes celou zahradu, jestli je jejich dcera taky takové prase, že si po sobě ani neumí vyprat kalhotky. Viděli to všichni naši sousedi a pár mých kamarádů.

Pamatuju si taky jednu malou příhodu, která mě ovšem zase hodně zamrzela. Jedna z našich sousedek byla cikánka a měla od někud takové pouzdro se sadou vzorků voňavek. Mně se to pouzdro moc líbilo, a tak mi řekla, že jestli chci, prodá mi ho za 50 Kč. Žádné kapesné jsem nedostávala, takže se mi to šetřilo hodně pomalu. Chodila jsem hledat po venku a po lesích vratné lahve a nechávala jsem si z každého nákupu nějaké drobné. Vždy jen 1-2 Kč, aby to máma nepostřehla. Měla jsem to našetřeno za několik týdnů. Když jsem tu sadičku konečně měla, brala jsem ji všude - ven, do školy…s holkama jsme se voněly každý den jinak a hrály jsme si na prodavačky v parfumerii. Jednoho dne se mi ale pouzdro s parfémky ztratilo. Ptala jsem se mámy, ale prý ho neviděla. Tak jsem to obrečela s tím, že jsem ho asi ztratila po cestě ze školy. Když jsem pak jednoho dne ukládala do skříní vyžehlené prádlo, našla jsem ho hádejte kde…

Máma si taky vždy ráda dokazovala, jak je přitažlivá pro chlapy. Tři děti měla s jedním mužem, mn s tátou a o deset let později nejmladší sestru s jiným. Během těch deseti let ale měla několik dalších partnerů, stejně tak jako v době, kdy jsem se k ní nastěhovala já. Bydlela jsem tam celkem pět let a za tu dobu jsem napočítala 4 muže. Každý z nich bydlel s námi v našem malém bytě a samozřejmě se neobešli bez sexu. Když byli bráchové doma, tak si to samozřejmě nedovolili, když jsem tam byla „jen“ já a Nela, nevadilo to. Všichni to byli alkoholici bez práce a všichni mladší. Otci Nely bylo jen o pár let víc než bráchům, byl to gambler a feťák. Když o matku i nás měl zájem náš jediný seriozní soused Petr, který měl vlastní byt, auto, práci a chtěl nás finančně zajistit, byl na její vkus asi škaredý (obyčejný chlap) a starý (v jejím věku). Radši živila tyhle týpky, jakoby na to měla. Od té doby, co jí skončila mateřská s Nelou, žila a žije z dávek.

Než se k nám její partneři stěhovali, se samozřejmě scházeli nějakou dobu jinde. Běžne se tedy stávalo, že máma odešla „na kafe k sousedce“ a přišla v noci opilá, až ráno nebo ještě líp klidně za dva dny. A protože jeden brácha už s náma nebydlel a druhý byl na internátě (a později pracoval), já byla jediná, která se mohla starat o ségru. Takže když jsem se ráno probudila a zjistila, že máma ještě nedorazila, nemohla jsem jít ani do školy. Většinou jsem i věděla, kde je (naše část města byla spíše taková vesnice, kde se všichni znají), ale když jsem pro ni šla, byla většinou opilá nebo tvrdila, že za chvíli přijde. Když nedošla a šla jsem pro ni zase, už opilá byla.

Když mi bylo 16, seznámila mě se synovcem jejího tehdejšího partnera. To bylo samo o sobě divné, protože do té doby nepřicházeli nějací kluci v úvahu. Až když jsme se po nějaké době rozešli, jsem zjistila, že si od něj půjčovala peníze (byl ode mě o dost starší a už pracoval). Využívala toho, že mu na mně záleží, a tak jí nebylo blbé se mu rozbrečet na rameni a postěžovat si, jak jsme na tom finančně špatně.

Jednou si z té naší situace chtěla taky sáhnout na život. Nevím už, jak na to přišlo. Pamatuji si to jen jako zlomek vzpomínky, jak ji bráchové vytahují nahou a opilou z vany plné vody a ona řve, ať ji nechají, že nechce žít. Možná to píšu trochu bez emocí, ale myšlenka na sebevraždu prošla hlavou téměř každému členovi mé rodiny a poslouchala/pos­louchám tyto černé myšlenky až příliš často.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
dana59
Zasloužilá kecalka 648 příspěvků 10.07.13 08:33

Tvé vyprávění je moc smutné. Držím palce, aby bylo líp.

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 10.07.13 08:35

:,( strašný

 
jezevčice
Kecalka 402 příspěvků 10.07.13 08:37

Wink, promiň, ale na začátku série svých deníčků „Vzpomínky z dětství“ píšeš, že Tě nikdo neznásilnil a netýral. Nezlob se na mne, ale po té, co jsem si přečetla celý tento seriál, Ti musím oznámit, že k „sexuálnímu zneužití“ a minimálně k „psychickému týrání“ zde, rozhodně, došlo! :cert: :think: :,(

Jinak, píšeš opravdu moc hezky - taky jsem Ti hned oznámkovala všechny díly této série. Velmi ráda si přečtu i Tvé předchozí deníčky, ale přiznám se, nejde to najednou - člověk musí při čtení, kolikrát, vydechnout a nadechnout, než pokračuje. :,( :andel: :hug:

Opravdu, je to moc silné čtení, což mi určitě dá každý zapravdu. Je to silné čtení, protože i Ty musíš být asi velmi silná osobnost, :srdce: když jsi zvládla takovou životní peripetii, :kytka: a to jsi nám ještě nesdělila všechno… Až se toho děsím, co ještě vyjde najevo… 8o

Je moc dobře, že o tom píšeš a doufám, že tím pomůžeš i nám ostatním - dospělým, minimálně tak, abychom si pořádně rozmysleli, jak jednáme s našimi dětmi. Ty totiž píšeš své vzpomínky z pohledu dítěte, a to je velmi vzácný pohled, protože řada z nás - dospělých, už zapomněla, jaké to bylo… a hodila ty dobré i ty špatné vzpomínky do nějaké krabičky, do kouta… jak jsi na začátku této série napsala. :think: :palec:

Já sama nejsem ideální máma - moc mne mrzí, když jsem na malého ošklivá a zakřičím na něj. Nechci totiž, aby si nesl do života to - co mně vadilo v dětství nejvíce a co mi zůstalo - pocit nespravedlnosti, křivdy (když mě učitelka zbila v kabinetu na základě lži mého spolužáka, aniž by se mne zeptala, jak to ve skutečnosti bylo…, zkrátka bez možnosti se vyjádřit apod.) :?

Wink, po přečetení Tvých zápisků mám velký pocit marnosti, že Ti nemohu pomoci, že nemám kouzelnou hůlku a tou nemohu mávnutím odčarovat vše zlé, vrátit Tě do dětství a nechat prožít bez těch všech hrůz a dopřát Ti to nejkrásnější, co může rodič dítěti dát - pohodové dětství, plné pocitu bezpečí a radosti. Ale možná, že je to tak dobře a Ty dokážeš sama - kouzlem svého ducha - obrátit to zlé v dobré a zužitkovat i ty špatné vzpomínky a hlavně zkušenosti, srovnat je a dát je do poličky „Tohle nebudu nikdy dělat svým dětem a tohle už nikdy nesmím zažít“. Zkrátka, že vše - to zlé - použiješ tak, jak to používáš „s rozumem a moudře“… a moudrost se nezískává od narození, ale, bohužel, i špatnými zkušenostmi. :think: :kytka:

Wink, dovol, abych Ti, jelikož nejsem dobrá kouzelnice, alespoň poslala objetí, pohlazení, vlídný pohled a slovo, jako máma, která Ti, patrně, v pravém slova smyslu chyběla. :hug: :srdce: :andel:

Přeji Ti hodně dobrého!!! :kytka:

 
Havvah_71
Povídálka 24 příspěvků 10.07.13 08:57

Jezevčice napsala jsi to nádherně!!! Vyjádřila jsi naprosto všechno, co mi napadalo, při čtení deníčků i to, co mi nenapadalo!!! Wink držím ti všechny palce, co mám a moc ti přeju, aby zbytek tvého života byl krásný a pohodový, zasloužíš si to!!! Ráda bych tě taky aspoň virtuálně objala!!! :hug: :hug:

 
Srnka01
Povídálka 36 příspěvků 10.07.13 10:23

Jezevčice opravdu jsi to napsala tak jak bych to chtěla napsat i já.
Wink je mi opravdu strašně smutno co jsi prožila a moc doufám že teď už je ti dobře a že do budoucna už tě čeká jen vše dobré. Posílám Ti objetí. Jsi velmi silná a statečná žena. Hodně štěstí v životě! :kytka:

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 10.07.13 21:43

Dekuji moc za prispevky a vasi podporu holky a @jezevčice dekuji za tak obsahle vyjadreni. Jak rikas, zapomenout se to asi neda, a tak jedine, co si z toho clovek muze vzit, je ponauceni. Ja vim s nejvetsi jistotou, ze nikdy nedopustim, abych se nekdy chovala, jako mi rodice. Ono se to totiz nezda, ze tak male dite muze brat veci opravdu osobne a ze nejakych par spatnych vzpominek z detstvi muze ovlivnit jeho budouci zivot a treba radikalne zmenit pohled na svet. Jeho zazemi a rodice ovlivnuji zivot ditete od jeho narozeni. A je jedno, ze nektere veci jeste nechape. Ale v pameti mu uviznou a pozmeni jeho charakter.
Maly ma teprve sedm mesicu a ja nekdy taky ztracim nervy, takze vim, o cem mluvis :) Jsou momenty, kdy si uvedomim, ze se v tu chvili chovam nebo premyslim presne tak, jako jsem to nesnasela na matce ci otci. To se pak vydesim, mam si chut nafackovat, at se vzpamatuju, ze ja takova nikdy nebudu. Nekdy se i bojim, jestli se starim nezmenim, protoze prece jen mam ve vinku povahu obou. Doufam, ze ne. Doufam, ze me detsvi bude dostatecna motivace a pripadne „prebije“ nektere negativni rysy, ktere jsem po nich jiste zdedila.

 
Jůlinka T.
Závislačka 4961 příspěvků 11.07.13 08:33

@Wink Ach jo, asi nejsem jediná, komu se z toho chce brečet. Každý je na své děti někdy zlý, protože dovedou být pěkné mršky, ale neznamená to, že by je nemiloval.
Rozhodně nemůžu srovnávat svoje dětství s mým, ale máš pravdu, jsou momenty, které z té hlavy nedostaneš a ovlivní těto. Nechci psát o sobě, to je tvůj deníček, smutný, ale skvěle napsaný. Asi tady padne pár stejných návrhů, dej to dohromady jako knihu (nebo už jsi to udělala? :lol: :lol: :lol: )
:hug: :hug: :hug:

 
ankelka
Nováček 9 příspěvků 2 inzeráty 11.07.13 22:18

Wink, je mi moc líto, jaké dětství jsi měla. Některé ženy by prostě děti mít neměly. :( Žádná matka není dokonalá, ale tohle už je přes míru. Jsi moc silná, že jsi to všechno ustála a dokážeš o tom i psát.

 
kakacko
Povídálka 45 příspěvků 23.07.13 14:11

Tak tohle se snad ani nijak komentovat nedá! :,(
Dnes jsem si přečetla tenhle tvůj poslední vydaný denníček a musím říct, že to se mnou otřáslo a pak jsem byla zvědavá co obsahují ty předešlé. Nedá se to číst najednou, musela jsem párkrát odejít od počítače, ale u tvého prvního deníčku mi ukápla slza štěstí. Určitě jsi skvělá matka, víš co chceš a určitě nebudeš opakovat chyby svých rodičů. Já sama měla v dětství, respektive v pubertě jisté peripetie se svojí maminkou a dost se to na mne podepsalo a zakřekla jsem se, že taková prostě nebudu. Když zvýším na svoji dcerku hlas, dost mě to mrzí, ale je to takový čertík, že to jinak nejde. Každopádně bych se ráda vyvarovala mocenského přístupu a autoritativního stylu výchovy, jako jsem byla vychována já a dodnes by s náma (se mnou a sestrou) naše matka ráda manipulovala, přestože máme svoje životy a svoje děti. Já mnohdy nemohla mít svůj názor a dodnes se k nám rodiče chovají jako malým dětem a neberou v potas, že jsme se sestrou již dospělé. Přestože je miluji a jinak máme docela dobré vztahy, tohle mě dost ničí.

Máš můj obdiv za to, že sama žiješ jinak a jen tě to posílilo, aby jsi jiná byla. Sama znám pár lidí, co si neprožili ideálním dětství a v součastnosti dělají stejné chyby na svých dětech, řekla bych, že mnohdy i horší.

Moc se mi líbí jak píšeš, :potlesk: :palec: myslím, že by to všechno vydalo na knížku, opravdu tlustou knížku ;) přemýšléj o tom :think:

Přeji ti mnoho štěstí a úspěchů v životě, ať tě již nepotkávají, žádné těžké zkoušky, jen to dobré ;) :kytka:

Příspěvek upraven 23.07.13 v 14:15

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 27.07.13 21:08

Holky dekuju moc za reakce, opravdu si hodne vazim kazdeho vaseho komentare-nazoru. Posiluje to me ja, dela me to odvaznejsi a silnejsi v aktualni situaci. Dekuji vam za to.
Uz brzy vydam dalsi dil denicku. Ted jsem se bohuzel trochu zasekla, protoze jsem na tri tydny na dovolene v Cr, ale pristi tyden uz se vracim domu a najdu si rada cas na pokracovani. Doufam, ze vsechny zatim prezivate tyhle tropy ve zdravi. Je to neco sileneho…

 
Tšekkin Kulpa
Kecalka 476 příspěvků 02.10.13 12:14

Ahoj Wink, je skvělé, že se snažíš nějak zpracovat to, co jsi zažila. Já teď dělám něco podobné, ačkoli mé dětství nebylo tak kruté jako to Tvoje (naše rodina byla dobře finančně zaopatřená, všichni hodně vzdělaní, ale zažila jsem neustálý hněv a křik matky, workoholického otce co se furt někde tahal se ženskýma, i sexuální zneužívání…).Ale přesto vidím, jak hodně bolestivě mě to ovlivnilo- měla jsem anorexii, deprese, ubližovala jsem si, nacházela jsem si naprosto nevhodné partnery…
Teprve když jsem začala o těch mých zážitcích víc přemýšlet a docházet na terapie tak se vše začalo lepšit. Můžu říct, že teď konečně můj život je krásný. A strašně se těším až budu mít děti a vím, že jim budu schopna zajistit lepší dětství než jsem měla já.

Nevím jestli jsi slyšela o knížce Závislosti srdce. Jestli ne, tak Ti velmi doporučuju si ji přečíst. Je kniha, která ovlivnila můj život nejvíc pozitivně, ze všech knih a pomohla mi vydat se na cestu uzdravení. Moc Ti držím palce.

Vložit nový komentář