Z beznaděje přes dva uzlíčky zpět do beznaděje

lucieJK  Vydáno: 06.07.11

Milé maminky, ať již nastávající nebo ty současné. Dnes vám budu vyprávět náš příběh plný zoufalství, naděje, očekávání, lásky, štěstí, emocí a navrátivší se beznaděje, kterou momentálně prožívám.

Kryštof

Johanka

Naše děti
11 komentářů

Zkusím svůj příběh popsat stručně a výstižně, i když tuším, že se mi to asi nepodaří, jednak abych vás moc dlouho nenudila, jednak proto, abych nespotřebovala celý další balíček kapesníků, které jsou v poslední době v neustálé permanenci. Píšu náš, protože se týká mne a samozřejmě mého přítele.

Tento příběh začal před několika lety. S Vojtou jsme spolu dnes již dvanáctý rok a o tom, že budeme chtít miminko jsme byli přesvědčeni od samého začátku našeho vztahu. Zhruba po šesti letech nabralo naše uvažování vážný směr a pomalu, ale jistě jsme začali usilovat o jeho naplnění. Žel, nedařilo se. Byli jsme mladí, nic nás netlačilo, oba jsme měli práci, své koníčky, které byly naší další prací, měli jsme kde bydlet i plnou podporu rodičů. Já jsem měla za sebou vysokou školu a před sebou ideály a naděje společného života, samozřejmě naplněného rodinným štěstím.

Zpočátku jsme naší snaze nechali volný průběh. Zadaří se, budeme rádi, nevyjde to hned, budeme pokračovat v báječném společném životě plném našich přátel a koníčků. Postupem času jsme zjistili, že naplnit naši touhu po dítěti nebude tak jednoduché. Antikoncepci jsem brala od svých dvaceti let, po jejím vysazení byl můj cyklus nepravidelný, čemuž jsem já nepřikládala žádnou důležitost.

Prvním krokem bylo zakoupení ovulačních cyklů a nastal první problém. Zjistila jsem totiž, že vůbec neovuluji. To nás přivedlo k lékaři – gynekologovi, kterého jsme měli v rodině. Přišly první prášky, které měly srovnat hladinu hormonů v mém těle. Nezměnilo se nic. Dalším krokem byla návštěva CAR u Apolináře v Praze a nám se otevřel nový svět. Zařadili jsme se do fronty párů, které spojuje společná ale nenaplněná touha.

Musím říci, že i přes zdlouhavost a nekonečnost procedur mi návštěvy CARu přišly jako zjevení. Nepoznali jsme nepřízeň sestřiček nebo doktorů, všichni byli tak neskutečně milí, že člověk téměř zapomene na to, co jej trápí. Ale samozřejmě ne úplně, tím spíš, pokud se dlouhodobě a opakovaně nedaří. Přišly první terapie, píchání injekcí, odběry krve, neustálé návštěvy lékařů, vyšetření, ultrazvuky v přesný den cyklu atd. atd. První inseminace neúspěšná, další také, neustálý kolotoč vyšetření nebral konce. Po prvních „neúspěších“ přišel návrh na IVF. To, že se nás bude týkat umělé oplodnění by mě dříve vůbec nenapadlo. Oba jsme sportovci, zdraví, bez sebemenších problémů. Přítelovi spermie byly opakovaně lékaři hodnoceny jako vynikající :) Problém byl ve mně.

Po prvním odběru vajíček pro IVF přišla smutná zpráva – ani jedno z mých vajíček – a že jich tam při odběru bylo – nebylo nakonec použitelné a nepřežilo kultivaci. Po odběru mi zůstaly druhý den dvě, šance, že nakonec nebude žádné k oplodnění, byla příliš vysoká, přesto mne její potvrzení zaskočilo a samozřejmě jsem jej obrečela. Obrečela jsem to, že jsme nedostali ani šanci. Na druhou stranu, co je lepší? Dostat šanci a 14 dní žít v naději nebo zjistit pravdu hned? Těžko posoudit.

Po tomto neúspěchu bylo potřeba zjistit, proč nemám použitelná vajíčka. Genetické testy neprokázaly žádný problém, mohlo se tedy přistoupit k dalšímu IVF. Tentokráte mi zůstala dvě vajíčka, která mi také byla následně zavedena. Tehdy jsem zjistila, že je lepší tvrdá realita než 14 dní naděje. Negativní test a moje první slova: „já už to nechci znovu zažít, už nechci žádné terapie, žádné injekce, žádné odběry, nic. Potřebuji si odpočinout.“

Tohle přesvědčení mi ale samozřejmě nevydrželo dlouho, dohodli jsme se s lékaři, že tělu dáme od IVF odpočinout a zkusíme znovu inseminace. Mezitím mne stihl hyperstimulační syndrom a já vypadala jak ve čtvrtém měsíci těhotenství. Věřte, že není nic příjemného odpovídat na věty: „tak se vám to konečně povedlo!“ Nepovedlo, klopila jsem oči, aby nebyly vidět slzy. Následovaly další dvě neúspěšné inseminace a jak to tak bývá – v momentě největší apatie se zadařilo. Těhotenský test jsem si vlastně dělala tak nějak z povinnosti. Prošli jsme si další terapií po které zákonitě následovalo: „za 14 dní si udělejte test a pak nám zavolejte.“ A pak se to stalo – test ukazoval dvě čárky.

Možná byste čekaly mou obrovskou radost a euforii, ale ta nepřišla. Moje myšlenky byly rozporuplné, vždyť já tomu snad ani nevěřím. Testů jsem si udělala ještě několik, všechny samozřejmě se stejným výsledkem. Na první návštěvě v CARu byly vidět dva gestační váčky. „Jsou tam dva, takže dvojčátka,“ sděloval mi lékař a ve mně se poprvé rozhořel plamínek radosti, dvojčata jsem si jako malá přála, příteli se také tetelily oči. Od té doby jsem nedokázala přestat myslet na nové dva životy, které ve mně začínaly. Většinou moje myšlenky byly plné obav, jestli se bude těhotenství vyvíjet i nadále úspěšně, jestli oba plody přežijí, bude-li jim tlouci srdíčko atd. atd. Prostě všechno to, co jste prožívaly i vy.

O těhotenství vám vyprávět nechci, myslím, že bylo standardní včetně těhotenských nevolností. Jen to bříško bylo vidět o něco dříve, ve třetím měsíci již nebylo co tajit. Možná tak to, že místo jednoho tvorečka v bříšku schovávám vlastně dvě. Nakonec se ukázalo, že nám roste páreček a my byli samozřejmě neskonale šťastni. Těhotenství jsme si užívali, já jsem neměla sebemenší problém, i nadále jsem navštěvovala svého lékaře u Apolináře a užívala si výjimečného období. Do posledního dne před porodem mi bylo skvěle. Těhotenství dvouvaječných dvojčat jsou ukončována po skončení 38. týdne. A já byla přesvědčena, že stejný den také budu rodit. Ale osud tomu chtěl jinak. V 36+2 mne od rána začaly hrozně bolet záda a přišlo malé špinění. Do nemocnice jsem nechtěla, vždyť mám ještě 14 dní čas a já hrozně toužila dopřát těm tvorečkům co nejvíce potřebného času v bříšku. Nakonec jsme pro jistotu jeli, protože bydlíme 70 km od Prahy, tak jsme nechtěli nic podcenit.

Na monitoru již byly vidět stahy, já jsem ale necítila vůbec nic. „Sestro, vypíšeme příjem,“ informovala sloužící lékařka. V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Ne, já ještě nechci, nejsem na to vůbec připravena a děti potřebují ještě čas. Nebylo co řešit, snad jen rychle zavolat mému lékaři, zda by mne přijel odrodit. Povedlo se, stihl to a na svět tak přišli Johanka (2650 g) a Kryštof (2420 g). První dva dny jsem děti neviděla, resp. přítel mne za nimi přivezl jednou z JIP, abych si je mohla pohladit a pochovat. Brečela jsem jako želva, pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že už je nemám v sobě, ale vedle sebe. Po dvou dnech mne převezli na novorozenecké oddělení a miminka již byla jen se mnou. Začal nový život pro nás všechny.

Teď bych se chtěla hluboce sklonit před péčí a starostlivostí, kterou se nám na oddělení P2 dostávalo od všech sester a lékařek. Neskutečná vřelost, ochota a laskavost, které jsem až nedokázala uvěřit. Tímto chci všem moc poděkovat za jejich přístup, díky kterému byly první dny našich dětí na světě orámovány láskou a ochotou. Po šesti dnech jsme jeli domů a já poprvé brečela, těžko říct proč, nechtělo se mi domů, kde jsem na všechno najednou měla být sama (resp. bez možnosti konzultace s odborníky), já bych v té nemocnici snad zůstala doteď. Ale to vše samozřejmě v nadsázce, vždyť doma je doma.

První dny byly idylické, v nemocnici jsem děti ještě dokrmovala UM, ale od příjezdu domů byly plně kojeny. Děti se najedly, usmály, usnuly a my byli šťastní. Dnes je jim 18 dní a jsou to stále naši andílci, ale hormony v mém těle dělají neskutečné věci. Slzavé údolí nebere konce, otázky jak to vše zvládnu vyvstávají při sebemenším problému. A že se jich už objevilo, vlastně každý den přináší nové a nové a pro mne strašně těžko řešitelné věci a já bych teď tolik potřebovala všechny ty sestřičky a doktorky vedle sebe. Brečím a brečím a nedá se to zastavit. Přijdu si jako neschopná matka, která ani nedokáže nakojit svoje děti. Každé je jiné, každé má svoje potřeby a přání. Každý den přináší nové a nové objevy a problémy, jeden den se týkají Kryštofka, druhý den Johanky.

Pláčeme, nespíme, trápíme se. Malý nepřibírá a já mám obavy, aby jim dokázala poskytnout dostatek mléka. Ale vy namítnete, vždyť je to přirozené. A já souhlasím, asi ano. Ale vysvětlete to někdo matce 3. týden po porodu. Matce, která má pocit, že nemá na nic sílu, že se jí nic nedaří a dvě děti prostě nezvládne. Matce, kterou s přibývající tmou přepadá čím dál tím větší úzkost a děsí se noci, která přijde a co přinese. Matce, které jsou všichni oporou, ale ona to nedokáže vstřebat. Matce, která se bezmocně kouká na své krásné vytoužené děti a nedokáže je zahrnout láskou, protože má strach, že jim nedokáže dát to, co si zaslouží. Věřím, že bude líp. Že moje rozporuplné pocity, které mne teď naplňují ustoupí neskonalé lásce a touze dát dětem to nejlepší. Ale zatím to nedokáži, nedokáži si užívat ten pocit, že sen, za kterým jsme šli, se naplnil.

Přepadají mne pocity, jaké by to bylo, kdyby se vrátil ten „starý“ život, jestli by to nebylo lepší…, NEBYLO, já to vím a nechci to vrátit a stydím se za tyto myšlenky. Prosím o odpuštění, protože vím, že svoje děti bych nevyměnila za nic na světě. Prosím za odpuštění, že je zatím nedokáži zahrnout tou pravou mateřskou láskou. Prosím za odpuštění všem svým blízkým, které zatím místo vděku zahrnuji nervozitou a podrážděností. A vás prosím o tichou podporu v mém vnitřním boji. Všechny jste si tím prošly nebo projdete a já pak na oplátku budu zase potichu s vámi. DĚKUJI.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
lenap  06.07.11 01:05

Ahoj,myslím že se u tebe projevila laktační psychoza, měla by jsi co nejdřív vyhledat lekaře.Tohle se prostě některým maminkám stáva a ty za to nemůžeš. Manželce mého bratrance se to taky stalo a z pomocí lékařu se s toho brzy dostala a byla z ní spokojená maminka.Mimochodem mám taky dvojčátka tak vím jak je to ze začátku náročné,ale stavy co popisuješ ty bych šla okamžitě zkonzultovat s odborníkem.

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 06.07.11 01:58

Ahoj predevsim moc a moc gratuluji k nadhernym a roztomilouckym detickam :hug: :hug: Ja zatim presne nedokazu pochopit co citis, teprve cekame na miminka, taky dvojvajecna dvojcatka. I ja mam miliony obav, zda budou v poradku, zda se narodi zdrave a jak budu zvladat sve prvni deti obe najednou :think: :roll: Pevne verim ze po tak dlouhe dobe kdy jste s pritelem touzili po rodine, tuhle etapu zvladnes a za par tydnu se vse ustali a ty budes citit sama v sobe ze jsi tou pravou maminkou pro sve dva drobecky. Mozna by jsi to mela zkonzultovat s nejakym odbornikem, ten preci jen dokaze vice pomoci. Posilam mnoho sil, urcite vse zvladnes a deticky budou spokojene :kytka: :kytka:

 
Lindusa
Ukecaná baba ;) 2346 příspěvků 06.07.11 03:17

Tak predne - davas jim to uplne nejdulezitejsi - sebe, svoji , lasku (i kdyz ji zatim nevnimas, to neva, je tam a ona si cestu na povrch najde, ver mi :) ), pocit bezpeci a je uplne jedno, jestli budou plne kojena nebo na UM, jestli Ti nekdo bude rikat, ze tohle mas delat tak ci tak, jestli Tvoje ditka breci vic nez sousedovic, jestli ochutna piskot v 6 mesicich nebo az ve 3 letech, to jsou jen s prominutim kraviny, v tech dulezitych vecech si pro ne proste to nejlepsi, co se jim v jejich zivote mohlo stat :) . Nikdo, NIKDO na celem svete jim nemuze byt lepsi mamou nez jsi Ty!

S prvnim ditkem je to vzdy obtizne, nemame obvykle sirsi rodiny kolem, aby hned nekdo naklusal s dobrou radou, kdyz jsme samy bezradne, nikdo nam prcka nepohlida, kdyz chcem utect aspon na 5 minut do sprchy, mame pocit, ze selhavame, kdyz neni uklizeno a navareno, chcem byt super zeny a super matky zaroven, a vubec se neumime odprostit od faktu, ze mame mnohem dulezitjesi „veci“ na starosti nez svickova s peti… No a Ty to navic mas doma 2×, hned napoprve. Vzpominam si, jak jsem ja prezivala zacatky s moji prvni dcerou, byla kolikova, jen rvala a rvala, do toho mi neslo kojeni, i laktacni poradkyne mi rikala, ze se na to mam vyflaknout, ze holt kazda neni „kojna“, ja byla total psychous, vycerpana s neustaleho odsavani, do toho urvane HLADOVE dite, k tomu koliky, manzel jen nocni smeny, takze desive vecery jsem jela s urvankem solo bez nejmensi pomoci, pres den manzel spal, takze to mi take na nalade nepridalo (pac ja v noci toho moc nenaspala :( - a to musim rict, ze muj manzel je poklad a staral se velice od prvniho dne, jen mel bohuzel dost vycerpavajici praci :( ), no proste horor. 1000× jsem litovala, ze jsem se nechala na dite umluvit, za sve myslenky jsem se kolikrat musela stydet :oops: . Jenze to je to, o cem se nemluvi a pak to mnoho matek prekvapi. Negativni pocity jsou bohuzel caste, myslim, ze se s nima, do urcite miry, potka kazda minimalne prvorodicka. Obzvlast maminky od dvojcat.

Takze holka, hlavu vzhuru, Tve pocity a myslenky jsou tak nejak standard, nejsi jedina, spis bys byla jedina, kdybys vse zvladala levou zadni :) . Nebud na sebe prisna, odloz veci, ktere nejsou dulezite, neboj se, UM neni zadny strasak a neni potreba se tryznit plnym kojenim za kazdou cenu. Vetsi prinos ma pro deti klidnejsi maminka nez 100 % materskeho mleka. Kojit prestavat rozhodne nemusis, ale dokrmu bych se fakt nebranila (a take jsem se nebranila :) ), spadl mi tim veliky kamen ze srdce, kdyz jsem videla, ze mala uz nema hlad a prezila UM :) .

Jak se zapojuje manzel? Snaz se zapojit sirsi rodinu, mas-li moznost, nema smysl hrat si na hrdinu. Mas dve deti, je to sileny skok od svobodneho bezstarostneho zivota ke dvema detem zaroven. Neboj se pozadat okoli o nakup, uvareni jidla, vyzehleni pradla, az vychytate krmeni, klidne nekoho posli na prochazku a sama se snaz ty dve hodky odpocivat, delat neco jineho nez krmeni x pleny.

Tvuj stav bych rozhodne nevidela na depresi/psychozu, spis jen na poporodni blues, ktere je velmi obvykle a souvisi dost s hormonalni hladinou. Take i s tou velkou zmenou celkove, rovnez vycerpani hraje velkou roli. Je nutno pripustit si fakt, ze jsi ted proste „rozhozena“ a necekat od sebe zadne zazraky. Ono bude lepe, uvidis.

Takze dej tomu cas, zvolni, nesnaz se resit neresitelne veci, ver svym instinktum, mas zdrave prekrasne deti a JSI pro ne ta NEJLEPSI MAMA :) . Linda

 
Anulka
Ukecaná baba ;) 2235 příspěvků 06.07.11 05:28

neboj zvládáš a zvládat budeš-je toho najednou moc. Kojení se neboj, kojit, kojit a zase kojit, kamarádka měla dva kluky (dvojčátka) a kojila je tuším do dvou let. Doma měla takový ten správný chaos, nepořádek od předsíně po poslední koutek mimi věci, bylo to takové milé, když jsem k ní přišla na pokec, tak jsem se ji ptala jestli nechce pomoct, ne nechtěla, měla svůj systém, své zajeté koleje, hned po porodu měli snahu pomáhat doma tchánovci, ale to zavrhla, že bude pro ni lepší, když si kluky vezmou ven a ona si doma uklidí, vysaje, vyžehlí apod., že to je pro ni větší pomoc. Neboj se v případě prvních nezdaru obrátit se na laktač. poradkyni, kouknout na stránky klubu dvojčat a tam najít rady a pomoc. Zvládneš to, navíc děti jsou malinké, je to čerstvé. Přeji hodně zdravíčka vám všem, štěstíčka a hoooodně sil.

 
Anonymní  06.07.11 08:20

Většími či menšími psychickými problémy po porodu trpí většina žen. „U některých se to projevuje jen plačivostí, tedy takzvaným poporodním blues, jiné jsou ve stavu, kdy dokážou vážně ublížit sobě či svým dětem,“ říká psychiatr Martin Anders z Všeobecné fakultní nemocnice.

Psychické problémy způsobuje výrazný pokles hladiny hormonů po porodu. Účinek kolísání hladiny hormonů ženy ze života znají také například jako premenstruační syndrom nebo stavy v průběhu těhotenství. To je ale jen slabý odvar proti situaci po porodu, kdy obsah hormonů v krvi klesne opravdu drasticky.

Co ženy zažívají? Odborníci rozlišují tři stupně psychického stavu po porodu. Tomu prvnímu se říká poporodní blues a objevuje se u zhruba 80 procent žen. Většinou začne kolem třetího dne po porodu a trvá nejvýše 2 týdny. Projevuje se plačtivostí, přecitlivělostí, pocity osamělosti, někdy i zlosti. Je považováno za normální stav a samo vymizí. Pomůže podpora partnera a rodiny.

O něco vážnější už bývá poporodní deprese. Podle odborníků se objeví asi u 10 procent žen, začít může i po skončení šestinedělí. Projevuje se depresivními náladami, vyčerpáním, úzkostmi, pesimismem, pocitem, že se žena nedokáže postarat o své dítě. „Pokud jde o dlouhodobější stav, který ženě brání v normálním fungování, rozhodně by neměla odkládat návštěvu odborníka,“ radí psychiatr Martin Anders.

Poporodní (laktační) psychóza se týká přibližně 0,1 % žen. „Nejčastěji se objevuje hned po porodu, tak během prvních dvou týdnů, ale uvádí se, že se může objevit i do dvou měsíců od porodu,“ vysvětluje psychiatr. „Při klasické laktační psychóze žena ztrácí kontakt s realitou, často trpí halucinacemi, bludy, ztratí schopnost pečovat o dítě,“ dodává Anders. Laktační psychóza je podle odborníků nejtěžší stav. Ale ani poporodní depresi by žena neměla zanedbat. Pokud se totiž neléčí, může se vyvinout v těžkou depresi s psychotickými příznaky.

 
slonikova
Ukecaná baba ;) 1816 příspěvků 06.07.11 08:25

mám 18-ti denní holčičku a pocity mám uplně stejné,i když je to asi jiné s jedním prckem,než se dvěma,ale pocity mám uplně stejné,jestli to zvládnu,pořád brečím,co se malá narodila,v televizi se jen někdo obejme a já brečím,manžel odjíždí do práce a já brečím,že bude dlouho pryč.Je to uplně normální,nemáš se za co stydět a máš teprve pár dní po porodu a máš na to nárok,uvidíš,že se to začne lepšit,ty to začneš všechno zvládat na jedničku,jen to musíš vydržet a nevzdávat to,děti potřebuji cítit z tebe klid a pohodu,proto to nevzdávej,za pár týdnu to bude lepší,říkám si to každé ráno a hned je mi líp,musíme vydržet…jsme silné ženy,mi to zvládneme..... :lol:

 
slonikova
Ukecaná baba ;) 1816 příspěvků 06.07.11 08:31

jinak gratuluji k miminkům,na to,že se narodili v 36 týdnu,tak jsou docela velicí :-)))) a hlavně krásný :-)))) :srdce: :srdce: :srdce:

 
Anonymní  06.07.11 08:39

Máš krásná dvojčátka, gratuluju.
A neboj brzo se vše urovná a budeš si to užívat.
Koukni na tyhle stránky. Je tam spousty dobrých rad a být tebou tak zvednu telefon a poradím se - kontakty . Jsou většinou všichni moc milý. Nevím jak u Apolináře, ale v Podolí jsem dostala kontakt na PA, která za tebou může přijít domů. Zkontrolovat jednak tebe, jednak děti, poradit jak si zorganizovat den, opravit techniku kojení, odpovědět tvoje otázky… Je to hrazeno zdravotní pojišťovnou. Určitě i u Apolináře mají kontakt na takové PA, neboj se zavolat. Nebo naté lize kojení zavolat nějakou laktační poradkyni, taky popovídání s nimi dost problémů vyřeší. Je tam i číslo na psychologa.
Tvůj stav není nic nenormálního a řeš to, ať můžeš být šťastnou maminkou, co nejdřív, nenech si to zkazit :hug: .

Držím palce, ať to rychle zvládneš a brzo si tu budeme číst deníček, jak je to úžasný :wink:
 Alena

 
Anonymní  06.07.11 08:48

Ano, sloníková, tvoje pocity jsou normální. Brečet, že manžel bude dlouho pryč, brečet nad každou kravinou v TV, brečet, jak je ten prcek krásný, to všechno je normální. Mít obavy, jak to zvládnu samozřejmě taky.
Pocity úzkosti, jsou sice taky běžnou záležitostí, ale měl by je člověk nějak řešit, aspoň tím popovídáním si s někým, s PA, s laktační poradkyní popř. s psychologem… Jinak to může trvat třeba 3 měsíce a úplně zbytečně si tím znepříjemňujeme první dny s mrňouskem.

 
JaSe  06.07.11 09:19

Ahoj,
mám také dvojčátka, kluka a holčičku. Děti se narodily ve 26.TT. Porodní váhy holka 725g a kluk 680g. Šest dnů trvalo, než se mi podařilo vyždímat odsávačkou první kapky MM. Byla jsem zoufalá z toho, že jsem děti nedokázala donosit, byla jsou zoufalá z toho, že mám tak málo MM. Navíc dětem každou chvilku něco bylo.....
To jen na okraj, abys viděla, že by to všechno mohlo být ještě mnohem horší.
ALE: Ty máš děti, které se u Apolináře berou jako donošené. Domů jste sli po šesti dnech a doma ses plně rozkojila. Myslím, že jen potřebuješ se trochu s dětmi sžít. Já jsem to měla snadné. Byla jsem s dětmi (narodily se také U Apolináře) dva týdny po porodu (to byly na ARO) a pak posledních pět týdnů, než nás pustili domů. Získala jsem takovou zručnost, že bych se i obešla bez pomoci. Jestli Ti můžu něco poradit, tak nauč děti na pevný režim. A obě stejně. Já jsem si přivezla režim z porodnice, který jsem vždy dodržovala (jídlo v pravidelnou dobu.....). Režim dětem dodržuji plus mínus i teď, a to je jim 5,5 roku. Musela jsem s dětmi cvičit Vojtovku, s každým 3× denně.
Potřebuješ jen čas, aby ses srovnala a našla si způsob, jak to všechno zvládnout. A ještě něco. Moje děti byly od návratu domů skoro plně na UM a nijak jim to neublížilo. Bude to lepší, uvidíš :kytka: .

 
peggy.sl
Generální žvanilka 20544 příspěvků 06.07.11 09:55

Blahopřeji ti ke krásným miminkům. Mám také dvojčátka, ale dvě holčičky a jedna se jmenuje taky Johanka… :mrgreen:

Přesně vím co popisuješ, dvojčata jsou neuvěřitelnej nápor na nervy a hlavně nevyspání…Ale chci tě podpořit, neboj všechno zvládneš, s každým dnem to bude lepší a lepší. Já když jsem si holky přivezla z porodnice domů, tak po týdnu jsem si taky říkala, co jsem to udělala za kravinu mít dvojky, jestli jsem to měla zapotřebí - mám totiž ještě dvě starší dcery, ale teď už na to vzpomínám s nostalgií a štve mně jak ten čas strašně letí…

Začátky jsou těžké, já jsem nekojila, holky jsou na UM od narození, takže byla velká výhoda, že kdo byl zrovna po ruce tak mohl nakrmit a hlavně v noci mně zastoupil taťka, takže jsem se mohla prospat. :-D
Vydrž ještě čtyři měsíce, potom mimča začnou vnímat a komunikovat s tebou a na vše špatné zapomeneš. No a teď, když je holkám rok, tak je to už krása, hrají si spolu a vymýšlí kulišárny. Mít dvojčátka je dar a i když to bylo někdy na oběšení, tak dneska si říkám, že mít dvojčata je nejkrásnější věc na světě…

 
Aladina
Echt Kelišová 7584 příspěvků 06.07.11 10:24

Ahoj Luci, já když si vezmu, jak jsem byla vyplesklá z prvního JEDNOHO dítěte - tak se až divím, jak jsme to oba přežili ve zdraví. A s dvojčatama - no to musí být sakra fuška.
Ale ty to zvládneš. Určitě se časem sehrajete.
A pomáhá ti někdo?

Jo ještě - poslední týden jsem měla taaaak mizernou náladu. a myslím, že to bylo hlavně počasím. Hele, vyšlo sluníčko - půjdete ven a taky bude líp.
Posílám moc síly.

PS: Ty jsou tak krásný. :hug:

Příspěvek upraven 06.07.11 v 10:25

 
PavluškaH
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 06.07.11 11:58

Moc gratuluji k narozeni překrásných dvojčátek :kytka: Mě porod teprve čeká a to jako prvorodičku,takže nedokážu úplně posoudit tvoje pocity,ale věřím,že se vše brzy srovná a ty budeš ta nejšťastnější maminka na světě :hug:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19597 příspěvků 06.07.11 11:59

Ahoj tak předně gratulaci k miminkům, jsou krásní  :hug:

jinak neboj se spousta ženskejch si prožila to co ty, já si pamatuju u Jiříka sem taky byla jak vyoraná myš :lol: prostě najednou je všechno jinak a chvíli trvá než si život zorganizuješ, ted´u Tobíčka už je to těžká pohoda ......

opravdu někdy pomůže konzultace s odborníkem, jindy zas pomůže rodina a to že tě někdo vslechne i to, že ses z toho vypsala ----- tak neklesej na mysli tohle přejde a bzro si budeš jen užívat :wink:

 
prudislava  06.07.11 13:38

Ahoj :kytka: Neboj, to se srovná, postupem času už to budeš zvládat s přehledem. Mateřská láska až za hrob hned je filmová záležitost, to všechno přijde postupně, až budeš s dětmi déle a déle, budeš je milovat víc a víc.. Teď je to spíš tak, že jsi máma, tak se musíš postarat, ale ty byses taaaak ráda vyspala a nejradši někam vypadla, co? :lol: Neboj, to jsem měla taky a taky jsem vzpomínala, že ten život před dítětem byl sakra fajn a jak bych jela na dovolenou a jak bych radši zas chodila do práce než tohle.. :lol: :lol: (moje dítě navíc není zcela zdravé, ale myslím, že bych to u zdravého cítila stejně) Neboj, srovnáš se s tím vším, vydrž, důležitý je být taky chvíli bez nich, vraž děti taťkovi a jeď si koupit něco hezkýho :hug: (a uvidíš, že až budeš v krámu, budeš na ně myslet a něco jim koupíš :wink: :-D )
Vydrž, bude líp, měla jsem to stejně :wink: :kytka:

 
JanulkaM
Závislačka 3729 příspěvků 06.07.11 13:54

Ahojky,moc blahopřeji k dětičkám jsou fakt nádherné.
Doufám,že se stím brzi srovnáš,ale myslím,že by bylo dobré vyhledat lékařskou pomoc :hug:
Taky čekám dvojčátka po IVF a jsem z nich nadšená,ale ještě si musím na ně počkat.
Tak se drž a určitě bude líp :hug:

Příspěvek upraven 06.07.11 v 13:54

 
Barunka maminka
Kelišová 6105 příspěvků 06.07.11 15:23

prožila sem to stejné a věř že se to zpravý ja sice neměla problémy otěhotnět ale miminka byla nechtěna šok byl když bylo jedno a pak doktor řekl dvě a když se holky narodily no prostě hrůza buď silná a hlavně se věnuj dětičkám na vše ostatní se vyprdni přesně to co ty sem tak měla i ja to že sem byla zlá a stále si jen opakovala co když je nebudu mít ráda co když budu mít raději tu jednu než tu druhou a pak ve 2 měsících bylo vše jinak přesně sem vše věděla to že sem skvělá máma a že nikdo pro mé děti nebude znamenat více než ja a teď nám sou přes 4 měsíce a holky sou prostě dokonalé a sme skvělá nerozlučná trojka když sme bez sebe tak plačuja i oni pře sem bez nich nic nedokáži si představit jaké byto bylo bez nich je zvláštní jak člověk může tolik milovat více než svůj život :hug:
Proto ti přeji hodně štěstí a hlavně pevné nervy a radím soustřeď se jen na dětičky oni tě potřebují co nejvíce a hlavně skvěle naladěnou a s dobrou náladou a láskou neboj se vše příjde :srdce:

 
SANDRA75
Kelišová 5969 příspěvků 06.07.11 16:47

Ahojky,tvuj deníček je moc krásně napsaný,gratuluji ti k těm krásným dvoum uzličkům lásky, :kytka: popisuješ své pocity,můžu ti říci,že je to normální jev,mocinky jste si dětičky přáli,a ted máte dvě naráz,ale neboj,určitě zvládáš vše skvěle,a jsi dobrá matka,já vím že to bude odemne znít nehezky vůči ostatním kojícím ženám,ale pokud by jsi měla pocit,že maličký nepřibýrá tak jak mají,tak se vubec neboj to prokonzultovat s dět,lékařem a přejit na umelou stravu,jako je třeba sunárek atd,já sama už mám za sebou tohle štěstí 2×,po třetí jsem bohužel letos v březnu o mimisko v 5,měsíci přišli a ted se snažíme znova,protože ten pocit toho vonavého malého uzlíčku lásky si moc přejem ještě jednou vychutnat,přeji tobě,manželovi a hlavně tem vašim malim uzličkum hodně sil a zdravíčka :hug: a věř,že časem budeš na ten svět kukat jinak a budeš ta nejštastnější maminka :andel:

Příspěvek upraven 06.07.11 v 16:48

 
pepiny
Ukecaná baba ;) 2033 příspěvků 06.07.11 16:51

Ahojky…gratuluji ke kráásným dvojčátkům a přeji hodně síly a lásky a věř, že to vše zvládneš.. :kytka: :andel:
Mě to teprve čeká a taky se bojim té změny…ale to určitě každá mamina :srdce:

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 06.07.11 19:47

Mno zapoprvé gratuluji k dvojčátkům to samé sem ze začátku prožívala i já a můj synek Vojta. A to je jenom jeden tky si pamatuju jak sem litovala, že sem raději nešla domů místo v neděli v pondělí… s kojením sme bojovaly až doposud ale podařilo se… piju 3× denně čaj na kojení a beru homeopatika na kojení a také jím hodně jogurtů a mlíka mám dosti takže díkybohu snad už je ta krize za náma.. ovšem ted nás trápí zase prdíky… ale neboj překlene se 6nedělí a bude to vše za tebou a budeš ok :palec: držím palečky at se vám daří :wink:

 
adeeelia
Kelišová 7075 příspěvků 06.07.11 19:57

Moc gratuluji k dvojčátkům…něk­teré řádky mi připadají,jak bych je psala já…první měsíc jsem se cítila stejně,neměla jsem chuť k jídlu,do hlavy se mi vkrádaly myšlenky,jestli to nebylo špatné rozhodnutí i přesto,že jsem věděla,že nebylo a že takhle jsem to přeci chtěla,byla jsem neustále unavená,bála jsem se noci,nemohla jsem spát,i když jsem byla vyřízená(a to máme miminko jedno :-) )…takže se neboj,ono to přejde,šestinedělí má svůj důvod a najednou zjistíš,že to začíná být lepší,že se rýsuje nějaký režim,zaběhnete se a budeš určitě vše v pohodě zvládat…držím palečky a pevné nervy :hug: :kytka:

 
Agatha
Závislačka 4271 příspěvků 06.07.11 21:03

:hug: :hug: :hug: , a kdybys měla pocit, že to už fakt nedáváš, zajdi za odborníkem, držím palce a miminka jsou nádherná :srdce:

 
lulushka
Extra třída :D 10178 příspěvků 06.07.11 21:13

Máš krásné dětičky, gratuluju a přeju hlavně zdravíčko :kytka:

Nejsi v tom sama, takových dvojčecích maminek na začátku s nervama na pochodu by se našlo, taky mám dvojčátka, vím o čem mluvíš, ale můžu tě uklidnit, bude to jen a jen lepší :hug: :hug: pro mě bylo nejhorší šestinedělí, pak už pohoda :wink:

 
lucieJK
Nováček 2 příspěvky 06.07.11 21:33
DĚKUJI ZA PODPORU

Ahoj holky,

děkuji moc za vaše milá slova a podporu, která mne opravdu zahřála u srdíčka. myslím, že pomalu dokáži pojmenovat hlavní příčinu svých obav a stresu, kterým je pro mne kojení. Od samotného porodu si lámu hlavu, jaké to asi bude, jestli budu mít dětem co dát, jestli jim to bude stačit, jestli budu umět vůbec kojit atd. atd. Jestli budu ta „správná“ máma, která svým dětem dá to nejlepší v podobě MM. Mléko se „spustilo“ třetí den po porodu (děti jsem k prsu přiložila poprvé po dvou dnech) a já byla neskonale šťastná.

Od té doby ale nedokážu přestat myslet na to, jak to bude dál. jestli budu mít i nadále mléko, jestli bude pro obě děti, jestli bude kvalitní, jestli zvládnu kojit, jestli jestli jestli jestli.. K tomu samozřejmě přispívají drobné problémy a vše nové, co mne na mé cestě potkává.

Jednou nechce papat Kryštof, podruhé Johanka, u té se mi zdá, že nemá nikdy dost a když kojím jedno z dětí přes hodinu, začínám být zoufalá a v duchu volám po dokrmu z flašky. Uznávám výhody a prioritu kojení, ale zatím mne dostává jen pod tlak..

Jsem také jen člověk, možná nejsem tak trpělivá a neskonale obětavá maminka, která dokáže hodiny sedět s dětmi a kojit a kojit a kojit a podřídit tomu úplně vše. I když se snažím, dávám dětem tak jak si řeknou, usínám při nočním kojení a snažím se odstříkávat mléko, když náhodou Johance nestačí. Vyčítám si každé použití flašky a hledám v tom příčinu neúspěchu. Ale rozhodla jsem se, že chci být šťastná máma, i kdyby to nebylo to tou nejpřirozenější cestou. Ale to neznamená, že to vzdávám, jen se zkusím touto cestou nedostávat sama sebe pod tlak.. krásný večer všem

 
darkblack
Závislačka 3588 příspěvků 06.07.11 21:47

Ahoj, zůstaň v pohodě - tyhle myšlenky jsem mela a to jsem mela jen jedno dítko.. věr že vždycky te neco nakopene a ty budes vedeet jak dál.. Je to nekdy tezke (u tebe dvojnásob) ale asi normální.. A kdyz nebudes moct kojit? mno co..hlavu si z toho nedelej..holt zacnes s umělim mlíckem.. Důlezite je ze budes v pohode!!! Ja taky zacala prikrmovat..sice az po 5ti mesicich.ale co nadelas. Podle me ..na kojeni to vsecko nestojí :wink: důlezitejsi je pohoda mezi vami :wink:

 
Markytka_Ostrava
Neúnavná pisatelka 15712 příspěvků 06.07.11 21:48

Jsou krásní!

Obdiv si zaslouží všichni rodiče, kteří s láskou a k tomu patřícím strachem pečují o ty své malé miláčky a o to víc vy, kteří jich máte hned několik naráz..

Zvládnete to a věřte, že každé, v tu chvíli skoro nepřekonatelné, peripetii se za měsíc, dva, zasmějete…

Přeju vám i drobečkům hlavně pevné zdraví.

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 06.07.11 23:23
Autorko deníčku

Máš NÁÁÁDHERNÉ děti!!!!!!!! :srdce: :srdce: :srdce:

SLova jako že nebudeš ta „správná“ máma a podobně…jsou normální, každá o sobě chvíli po porodu pochybujeme. Tím ale nechci zlehčovat Tvé pocity.

Moc se mi líbí, co píšeš ve svém komentáři pod deníčkem. Je skvělé, že jsi tímto způsobem zavolala o pomoc a že se Ti dostalo podpory, kterou jsi tak potřebovala od maminek, které si Tvůj deníček přečetly!

Věř mi, že jsi pro své děti ta NEJLEPŠÍ MÁMA!!!!!

Už jsem to tu psala na emimču několikrát, já jsem kojení zle odnesla. Obdivuju všechny maminky, které kojit dokázaly a záviděla těm, kterým kojení nedělalo větší problémy. Já tehdy, když jsem si uvědomila, že je v nebezpečí moje dcera i já (mívala jsem zlé zatmění a stavy, kdy jí i mě šlo doslova o život), zavolala jsem o pomoc. Ty jsi to udělala formou deníčku, já volala psychiatrům.

Byla jsem šťastná za každé slovo, které ten člověk vyslovil, za tu ohromnou podporu, ačkoli to byl muž a dost mladý…

Bylo strašně těžké chápat, že když své dítě ze strachu o náš život odstavím, že jsem jako matka nezklamala. Ale já opravdu nezklamala…dle slov tohoto odborníka jsem v tu chvíli udělala vše nejlíp jak jsem jen mohla…zavolala jsem totiž o pomoc…to by špatná matka neudělala.

A tak stejně Ty. VELMI TĚ CHVÁLÍM ZA TVŮJ KROK NAPSAT SEM, A MOC TI PŘEJI, ABYSES NAD TO POVZNESLA. LEHKÉ TO NENÍ, ALE NEJSI NA TO SAMA! A pokud tě někdo odsoudí, jeho boj. TY POSLOUCHEJ POUZE SVÉ!!!POCITY, PROTOŽE JEN TVOJE VNITŘNÍ „JÁ“ TI DOKÁŽE ŘÍCT S PŘESNOSTÍ JAK SE MÁŠ ZACHOVAT! Mě se to vyplatilo.

Já už se naučila nehledět na tabulky, na ostatní-v mých očích-supermatky, zásadně neposlouchám žádné nevyžádané rady, protože když si s něčím nevím rady, tak se zeptám zkušenějších. ALe notnou chvíli mi trvalo než jsem si na to přišla :mrgreen:

Dělej vše jen jak cítíš ty sama a když někde budeš tápat, zeptej se. A věř mi, že pak budeš ta nejlepší máma pod sluncem. Jsi už teď!!!!!!!!!!­!!!!!!!!!!! :hug:

Příspěvek upraven 06.07.11 v 23:26

 
Elisabetka
Povídálka 16 příspěvků 06.07.11 23:29

Ahoj, hezky a trefně napsaný deníček. Velice dobře tuším jak se cítíš, jen to máš oproti mně zdvojnásobené:) Zažila jsem něco podobného, po návratu z porodnice jsem taky měla pocit, že své dítě nedostatečně zahrnuji láskou, že se v tom všem plácám…dokonce jsem si i jednou ve 4 ráno nad řvoucím dítětem pomyslela, jestli jsem neudělala velkou chybu, když jsem si malého pořídila…moc se za to stydím, ale doufám, že ti pomůže vědomí, že něco podobného neprožíváš sama. Teď jsou malému 4 měsíce a já se ho nemůžu nabažit. Takový ten vřelý cit se u mě objevil prostě později. Když skončilo šestinedělí, malý se začal usmívat, já jsem víc zaběhla v jeho péči, šupla si ho sobě do postele, abych mohla líp spát a především až se spravilo kojení…hrozně mě bolelo a malý chtěl být furt u prsa, myslela jsem, že ještě další den a končíme na UM. A pak se to najednou zlomilo, kojení bolelo míň a míň a teď už ani nevím, že ho u prsu mám. Všechno chce čas a nalezení cestičky ke svému dítěti taky, nemyslím že je to vždycky taková automatika…a ještě k tomu kojení, MM je sice nejlepší a nejvhodnější, ale nejdůležitější je abys byla ty v pohodě a ne ve stresu…věř sama sobě a přírodě, není důvod proč bys měla mít problémy s tvorbou mlíčka, čím víc budou děti chtít, tím víc se ti ho bude tvořit! takže hlavně klid! a když to náhodou nepůjde tak to nepůjde…ta UM není tak hrozná:) tak přeju hlavně hodně zdraví miminkům a tobě pohodu a ať se vše brzy stabilizuje!

 
Ilwimia
Zasloužilá kecalka 926 příspěvků 07.07.11 08:59

Gratuluji a tiše podporuji, věřím ti a i ty věř, uplynou dva-tři měsíce a ty se budeš těšit na každé ráno, hned co své děti večer uložíš…

 
martulkasloník
Extra třída :D 12163 příspěvků 07.07.11 10:47

neboj tvoje pocity jsou normální, zná to skoro každá druhá mamina jen hold se o tom těžko mluví,já sama jsem se o tom ze začátku styděla mluvit,všichni kolem mě v extrázy z miminka jak se musím úžasně cítit a já si nevěděla rady. chce to jen čas, mě pomohlo se vyprdnout na kojení protože to trápilo nás všechny a od tý doby to bylo jen a jen lepší a teprve pak jsem se začla cítit jako mamina a užívat si malé, ovšem ta láska a to všechno hold nenaskočilo hned, chtělo to pár týdnů měsíců, mám pocit že tu lásku k ní objevuju ještě teď každým dnem a strach postupně opadal. držím pěsti, cestu k miminkům jste měli nelehkou, já jsem zase potratila a když jsem znovu otěhu tak hrozně jsem se bála k mimču vázat že když se malá narodila nevěděla jsem si rady s těmi pocity. hold hormony jsou hormony :lol: mě to sebere ještě teď někdy, zrovna včerajsem manžovi brečela že jsem hrozná matka že malá má rýmu a já jí nemůžu pomoct a ubližuju jí odsávačkou a to máme 15 měsíců :lol: a myšlenky na starý život jaký by to bylo máme občas každá a nevěřím že ne.
držím pěsti, miminkům hodně zdravíčka a za mě máš můj obdiv žes to dokázala takhle zvládnout a hlavně říct to veřejně, podle mě je to první krok ke spokojenému maminkoství :palec:

 
kufnerka
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 07.07.11 15:24

gratuluji k dvojčátkům. Držím ti palečky a snad jen svěř se třeba svému příteli se svými pocity, možná ti pomůže když na to budete dva.

 
ibbu
Kelišová 7040 příspěvků 07.07.11 16:01

ahoj. taky moc gratuluju ke krásnému párečku!!!

a mám pocit, že mi mluvíš z duše … taky tedy mám děti jen „po jednom“ - naráz si to neumím představit, ale podle mě šestinedělí holt blbý období - opravdu je to „vypočítané“ tak akorát aby se člověk s miminkem/ky zajel a srovnal a pak už bude líp! :hug:

a ohledně kojení - já nedokázala nakrmit jedno, obrečela jsem to, došlo na UM, ale jaká se stala z ukňouraného mimina proměna, tomu bych nevěřila - takže jsem se smířila s tím, že nejenže jsem nedokázala svoji dceru normálně porodit, ani nakrmit jsem jí sama nezvládla - a pak už bylo jen a jen dobře

neděs se UM, a rozhodně si nemyslím, že je super jen kojit, kojit, kojit - co byste pak z toho života měli? buď to půjde, nebo nepůjde - každopádně najíst dostanou ať tím či oním způsobem a to je důležité! :wink:

přeji ti hodně sil (a sobecky i sobě, teď momentálně mám pocit, že druhé dítko přišlo moc brzy, že to s tím starším nezvládám a tvůj deníček se mi četl hodně hezky - pomohl mi a moc ti za něj děkuji!!! :huban: ) a miminečkům hodně zdravíčka a málo prdíků :-D

 
petull.a1
Zasloužilá kecalka 983 příspěvků 07.07.11 16:07

Ahoj, myslím, že právě ty pochybnosti a to, jak moc na děti myslíš, to, jak se o ně bojíš a jak se sama sebe ptáš, jestli jim dokážeš být dobrou matkou, to je projev té pravé mateřské lásky :srdce: :hug: Neboj se nic, už z tohoto deníčku ta láska čiší, jsi skvělá máma :wink: Možná tě potkalo poporodní blues, plus k tomu nevyspání, běžný kolotoč, starost o dítě znásobena dvěma… neboj se, to se všecko ustálí a ty to zmákneš na jedničku s hvězdičkou ;-) Add kojení - i kdybys pro své drobečky neměla dost mléka, svět se nezboří, však je tu UM. Samozřejmě, snaž se o kojení, ale nedopusť, aby ses tím příliš stresovala, to je cesta do pekel. Radši pohodová máma a mimčo na UM, než mimi sice kojené, ale „nervózním“ mlíčkem totálně vyčerpané matky ;-) Kamarádka má taky dvojčátka, od začátku kojila a přikrmovala a jaké jsou holky zdravé, spokojené a krásné!!! :pankac: :pankac: :pankac:

 
NNatálie
Kecalka 156 příspěvků 07.07.11 17:31

Ahojky, moc gratuluji k nádherným dětičkám!
Já mám už 4měsíční holčičku, sice jen jednu,ale taky jsem v šestinedělí bojovala!Taky jsem se bála jestli má dost mléka, jestli to dělám dobře, kolikrát jsem si říkala jak jsem neschopná matka,ale díky rodině a přítelovi jsem všechno zvládla a po šestinedělí se vše upravilo a jsem šťastná že mám holčičku konečně zdravou!!!!Věř tomu a mysli na to, že nejdůležitější je že máš dvě krásné a zdravé věci a koukej se sebrat!!!!oni tě potřebujou!!!Takže se nelituj, nemysli na nic hrozného a mysli jen na to, že oni jsou nejšťastnější když maj u sebe svojí maminku, která musí být v pohodě!!!Drž se a uvidíš že to vše spolu zvládnete!!!:-))) :hug:

 
kačkač1404
Závislačka 2663 příspěvků 07.07.11 19:11

Lucie,máš nádherné děti,gratuluji tobě i jejich tatínkovi.Vůbec se za své pocity neomlouvej a nestyď se za ně.Uvědomuješ si ,že něco není v pořádku,s nej­větší pravděpodobností se u tebe rozvíjí laktačka.Neváhej a obrať se o pomoc k odborníkům.Je to ve tvém,ale hlavně v zájmu tvých dětí.Uvidíš,že to s jejich pomocí zvládneš a budeš se ze svých dětí těšit naplono.Moc ti to po tom všem přeji.Hodně štěstí! :hug: :kytka:

 
Carrinka
Extra třída :D 10871 příspěvků 08.07.11 16:18

Nečetla jsem ostatní příspěvky, tak se nebudu rozepisovat… Ale je super, že jsi ze sebe dostala ty obavy a starosti :hug: Nedrž to v sobě, nech ostatní ať ti pomůžou…

Já se první měsíc doma s holkama trápila, mlíka jsem měla málo, přicházela o něj a musim říct, že mně osobně se ulevilo, když úplně „došlo“ a mohla jsem dát jen UM… Holky byly spokojený, já víc odpočinutá - ono krmit odsátým MM a pak ještě dokrmovat UM byla fakt na palici :oops:

A pořád mysli na jednu hlavní věc: DVOJČÁTKA SE RODÍ JEN TĚM RODIČŮM, KTEŘÍ TO ZVLÁDNOU… JSI JEDNA Z TĚCH OBDAŘENÝCH :srdce: :srdce:

 
bedruna7
Závislačka 2859 příspěvků 09.07.11 11:05

Gratuluji ke krásným andílkům :andel:

Myslím, že je to normální, tohle prožívá každá novopečená maminka, na tohle tě nikdo nepřipraví…

Já jsem ještě neporodila naší holčičku a už teď mám obavy z toho co bude, zda to zvládnu a neselžu jako matka, jaký bude tento nový život a zda budu opravdu šťastná…
Taky se někdy stydím, když přemýšlím nad tím, jaké by to bylo zase být „svobodná“, jaké by bylo být zase jen my dva…
Po miminku jsme moc toužili!!!
Ono je to jiné toužit a chtít mít něco, co zatím nemám, kór když to nepřichází…potom když to příjde a „je to tam“, ta se až člověk diví, že ty pocity prostě nejsou takové, jaké je sám čekal…
Neznamená to, že jsi špatný člověk, že děláš něco špatně, to vůbec ne.
Lidem se často v hlavě honí myšlenky, o které sami nestojí…hold psychika je složitá věc…

Pokud tyto stavy opravdu nezvládáš, tak zkus vyhledat odbornou pomoc, třeba se ti uleví, když se vypovídáš osobně a tito lidé tě jen ujistí v tom, že nejsi sama a že je to normální!!!

Přeji hodně štěstíčka a spoustu síly celé rodince  :hug:

 
marhulka13
Kecalka 167 příspěvků 10.07.11 23:04

ahoj, ja som si presla presne tymto istym vo februari. asi v zivote som sa tolko nenaplakala ako vtedy a tiez som sa pohravala s myslienkou, ze „stary“ zivot bol lepsi.
Ja som maleho nekojila, no nezastavilo sa mi dostatocne mlieko a ja som dostala laktacnu psychozu a bola som nutena vyhladat psychiatra, lebo som nespala, dostala som potom aj horucky, bola som uz na pokraji zrutenia. Lekar mi nasadil prášky a do dvoch tyzdnov som si zacala naplno uzivat materstvo a teraz svojho synceka neskonale milujem a uzivam si kazdu minutku nasho zivota.
drzim ti palceky, aby si sa z toho dostala :hug:

 
bublenudle
Povídálka 31 příspěvků 11.07.11 17:45

:srdce: Jsi určitě ta nejlepší maminka,kterou si mužou tve miminka přat…je to jen velka změna v tvem životě a určo si řikáš ,jestli dělaš vše dobře..neboj,určitě ano…moooc ti přeji,at již brzo zaženeš tyhle špatne myšlenky a jen a jen se už raduješ ze svych broučku na ktere jsi tak dlouho čekala..ja jdu v patek do caru,budu mit konečne hotove dopln.testy na me 3IVF a pak doufam,že budu mit již brzo minimálně jednoho broučka v břišku..měj se krasne,a uživej si miminek… :hug:

 
H.á.ň.a1
Kelišová 7006 příspěvků 11.07.11 22:46

Gratuluji k dvojčátkům :kytka: Donosila jste je parádně a měly úžasné váhy. Naši caparti měli 2300 a 2260 gr
Ve spoustě pocitů Vámi napsaných vidím sebe. Žádná euforie radosti po // žádné nadšení při odchodu z porodnice. Na otázky po narození dětí, kdy že už půjdem domů, jsem odpovídala, že po těch 50 dnech strávených v nemocnici do porodu už je mi to úúúúplně jedno. Chlapeček nám taky nepřibíral, taky jsem o obrečela. V tomhle se vidím
Láska až za hrob se u mě neobjevila hned, chce to čas. Já na ně koukala jako na zjevení, furt jsem čekala, že po té době, co se nám nedařilo, je máme na chvilku a někdo si je přijde vzít. Nevěřila jsem, že jsou naši. Teď bych vraždila sotva se na ně někdo křivě podívá, ale furt mě překvapuje, že tohle štěstí nám bylo dopřáno.

Jinak já jsem byla zase táák moc v pohodě, že to veškeré moje okolí šokovalo a znervozňovalo. Leckdo mi to ani nevěřil. Jenže já neměla vesměs k trápení důvod. Jedno miminko zaplakalo prve až ve 14 dnech a druhé ve 3 týdnech. Jinak jsme je na jídlo museli budit. Fakt jsem měla klidný pohodový začátek.
Na dotazy jak to zvládám jsem odpovídala, že normálně. Mám jen dvojčata, nemám srovnání jaké je to pečovat o jedno dítě. Občas si říkám, že to musí být brnkačka, ale pak má dítě hodně silné koliky nebo jiné problémy a proti tomu byla moje miminka brnkačka. Vše je těžce individuální

Jak jsem četla u JaSe, mohlo to být horší a horší. S pevným režimem má pravdu. Jak se budí na jídlo jeden, budili jsme druhého. Protože byly kojení najednou, tak to bylo nejjednodužší. Koupat a ukládat taky ve stejnou dobu, spaní úplně sladit nejde, každé dítko je jiný spáč. My měli hodně spavou holčičku a ranní ptáče kluka. Teď je to opačně. Já kojila několik týdnů plně a upřímně…flaška byla super. Přechod na ni, to částečné kojoflaškování byl mor, ale pak pohoda. Položit je na kojo poštář, na břicho flašku a zapřít plenkou, paráda. Pro představu: 

Jděte do toho s tím, že na kojení svět nestojí. Až budou dospělí na čele to mít nebudou a méněcení taky nejsou

a teď podpora jak pro Tebe, tak pro Martext a JanulkuM, která taky čeká dvojčátka, budou o 2 roky mladší než ty moje :-D
Všecko bude dobré a hlavně lepší a lepší. Nevěřte nikomu kdo Vám bude furt cpát: počkej až polezou / budou chodit / povídat..... to bude cvrkot. Ano makačka to je, ale lepší a jednodužší. Dojdou/dolezou si samy, takže žádné další nošení a že u dvojčat ho je. Naznačí/řeknou si co je trápí, bolí, jestli mají hlad. No prostě je do jednodužší co se týče obav jestli všecko děláte správně. Strach nikdy nezmizí, jen se převtěluje do jiných směrů. Vaše obavy se přemění do jiných vět. Z hladových myšlenek se za chvíli stanou nebezpečné myšlenky typu: obalit dekou tenhle roh, tady dát měkké rožky na rohy stolu, zaslepit zásuvky, potom přijdou bordelizační myšlenky: bože, kdyby k nám někdo přišel, tak si myslí, že žijeme v chlívě. To jsem taky svého času řešila. Pak mě odbourala kamarádka s o rok staršími dvojčaty, že se řídí větou: Bordel v bytě, spokojené dítě. Vesměs jsou to stejně hračky a drobky.
Ale je s nimi velká zábava a nuda rozhodně nehrozí. Všecko Vám to vynahradí pohled do spící postýlky. Ten já miluju. Obzvlášť teď v období, kdy se učí bez plínky. Počůraný knížky, bobek na podlaze pár vteřin po zvednutí z nočníku atd atd. No prostě to je můj boj číslo jedna a asi nejhorší za dosavadní společný život s dvojčaty

Jak říká Peggy bude to lepší a je to fakt dar. Ani já bych neměnila

Věta Carrinky: že dvojky se rodí jen rodičům co to zvládnou je taky dobrá, to si budu pamatovat

Doufám, že jsem Vás moc nevyděsila, nebyl to záměr, spíš jen snaha o zlehčení, že se to dá „přežít“ a hlavně si to UŽÍT. S dvojčaty to děsně, ale děsně letí. Přijde mi, že není možný, že tak rostou a nemít poctivé zápisky, tak si spoustu věcí nepamatuju

Všecky maminky, co pečují o svá robátka s láskou jsou prostě jedničky, ty co mají dvojčátka jsou jedničky s hvězdičkou a ještě podtržené

Vy jste máma a to je pro ně nejdůležitější. Nejvíc potřebují svou mámu. Jestli je v pohodě nebo ve stresu už tolik není důležité, hlavně, že je u nich. Oni to cítí a jsou naprosto bezpeční

 
H.á.ň.a1
Kelišová 7006 příspěvků 11.07.11 22:47

Bože omlouvám se za mega příspěvek :oops:
nějak jsem se rozjela
Každopádně hodně sil a pozitivní myšlení :palec:

 
terak
Zasloužilá kecalka 941 příspěvků 14.07.11 08:28

Hodne stesti a hlavne klid. Takhle to bude s detmi cely zivot ;) Ted naprosto tragicke a neresitelne problemy se ti budou za mesic zdat jako nejvetsi banalita. Ne nadarmo se rika, male deti male starosti, velke deti velke starosti. Ale to zvladnes, chce to jen klid, zbytecne neresit blbosti a hlavne nenechat se ovlivnovat okolim. Jak to citis ty, tak tak je to spravne :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček