Z deníčku maminky: porod Aničky

ilka  Vydáno: 13.07.06

Nazdárek maminy. Dnes chci přispět mezi porody i já. Je to můj druhý porod a stejně jako ten prvý, jsem si tento zapsala do deníčku............

Můj porod Aničky,
ve středu ráno, 28.6.2006, jsem byla objednaná na gyndu. Nejrpve mě čekal monitor, kde jsme zjistili, že miminko má srdíčko v pořádku a že kontrakce nemám žádné, takže porod je velmi daleko. Poté dorazil doktor a po prohlídce konstatoval to samé, co ukázal monitor. Porod v nedohlednu a připravenost na něj je nulová. Následoval ultrazvuk, kde jsme zjistili, že miminko je už -4 týdny a proto mě odeslal k příjmu do HK porodnice a to okamžitě. Cestou jsme samozřejmě uvázli v zácpě a tak jsme na ambulanci gynekologie dorazili okolo jedenácté dopoledne. Po hodinovém čekání v čekárně a vynadání od sestry, proč jsem nemohla přijít jindy, mě nakonec vzali. Má nervozita byla obrovská a tak se odrazila i na mém tlaku, který ukazoval 110/160. Poté mě přijala i paní primářka, která mě prohlédla velmi důkladně a postarala se o rychlejší přípravu k porodu a to hned 3×. Bolelo to opravdu hodně, chodila jsem pak jak námořník. S vyřetřením mě poslala na příjem na gynekologii, že tam si už se mnou poradí. Martin byl celou tu dobu se mnou. Tak jsem tedy byla přijata na pokoj s paní, která tam už ležela 5 měsíců s dvojčátkama v bříšku a paní, která tam se mnou strávila pouhou jednu minutu, než ji akutně odvezli na sál, protože začala krvácet. Ještě ten den se jí císařem narodilo miminko o 700 gramech. Já se mezi tím uvelebila na posteli a začala komunikovat se zbývající sousedkou dvojčátkovou a manžel odjel do práce. To byly asi 3 hodiny odpoledne. K večeru mi natočily monitor a prohlédli mě s konstatováním, že si tu chvíli poležím a miminko budeme pravidelně kotrolovat, aby dorostlo a dozrálo co nejvíce. Večer dostanu tabletku, na dozrání a za pár dní možná porodím. A tak mi tu tabletku dali v devět večer. Nic to nebylo, jen taková malá lehčí prohlídka, jen jsem po ní musela hodinu ležet, aby vše proběhlo jak má. Začala jsem být hodně unavená a tak jsem si dala jednu sprchu a šla spát. Večer jsem měla sen, že jsme bourali v autě a nikomu se nic nestalo, jen já mám velké bolesti a volám sanitku. No a protože ty bolesti neustávali, rozhodla jsem se probudit. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že bolesti jsou skutečné. To byly tři hodiny ráno. Bolesti jsem měla po 4 minutách. Ve čtyři hodiny už byly po 2 minutách a tak jsem je šla rozchodit na chodbu. O půl páté jsem to pověděla sestře a tak si mě položila na monitor, kde jsem se svíjela bolestmi, ale na monitoru nebylo vůbec nic vidět. Ani po prohlídce nic nenasvědčovalo začínajícímu porodu a tak všchni konstatovali, že to přeháním a ať jdu spát, že to jsou jen poslíčci. No samozřejmě, že jsem už neusnula. Seděla jsem na posteli a prodýchávala jednu kontrakci za druhou. Před šestou hodinou se mi udělalo špatně a tak jsem se pozvracela a dostala velký průjem a do toho kontrakce po půl minutě. Když jsem si chtěla odpočinout v posteli, cítila jsem v podbřišku malé lupnutí a ihned jsem věděla, že mi praskla voda. Vydala jsem se tedy opět do koupelny, kde mi tekla voda po stehnech. Spolubydlící tedy zavolala sestru, která konstatovala, že jsem se počůrala a že vody by muselo být mnohem více. Jenže já věděla své a tak jsem mezi kontrakcemi po půl minutě zvládla vzbudit mobilem manžela, že má hned přijed, že ho potřebuju a že mi už praskla voda. Poté se kontrakce umoudřily opět na 1 minutu a já zvládala mezi nimi i odpočívat. Manžel dorazil asi o půl osmé. Hned se mi ulevilo, byla jsem šťastná, že ho tam mám. Šla jsem tedy za sestrou, plná kuráže, že to určitě byla voda a že má ten test udělat ještě jednou a předemnou. A tak se tedy po půl hodině stalo. Sestra mi konečně uvěřila a zavolala doktora. No, nebyl to tedy doktor ale paní primářka, která se na mě tak podívala a konstatovala, že to bude dlouhé čekání, ale vzhledem k té vodě mě poženou radši na porodní sál. Tak mi manžel zabalil bágl a šli jsme o patro výše na porodnici, kde na nás už čekala přijímací sestra. Manžela poslali na hodinku na procházku a jídlo a začala připravovat na porod. V přijímací místnosti jsem dostala Yall, oholili mě, vysprchovala jsem se a při tom všem tloukla do zdi bolesmi. Hodina to byla opravdu dlouhá. Pak mě jedna sestra vysvobodila a zavedla na porodní sál. To už se po mě začal shánět Martin, kterého převlékli do zeléného doktorského mundůru a poslali za mnou. Já už ležela na porodním stole. Každou chvíli mě někdo prohlížel a k mému úžasu se porod rychle blížil ke svému vrcholu. Ovšem ty bolesti mi stále nevěřili, protože na monitoru prostě nebylo nic vidět. Asi ve čtvt na jednu odpoledne paní primářka suše konstatovala, že to vidí ještě tak na ¾ hodiny a pak už to asi bude. To se mi ale kontrakce začaly prodlužovat na 2 minuty a tak nařídila oxytocin. 10 minut tedy sestry hledaly správnou žílu, která se neprotrhne (ách ty modřiny teď) a když ji našly, do dvou minut jsem měla obrovské kontrakce. Byly tři a byly hned za sebou. Začala jsem křičet na doktorku, že musím tlačit a ona na mě také skoro křičela, že to není možné a tak mě radši prohlédla. Pak začalal křičet na ostatní, že rodím a že vidí hlavičku, ať všchni okamžitě přijdou a tak jsme musela to tlačení zadržovat. Do jedné minuty tam byl nachystaný celý personál včetně dětských sester prý pro Hypotrofa (fuj, takové ošklivé slovo pro naše maličké miminko) a já mohla konečně zatlačit. Byla jsem nejprve překvapená, že nerodí paní primářka, ale pěkný pan doktor Řezáč, ale to byl jen okamžik. Na jedno zatlačení bylo miminko venku a já jen slyšela nádherný křik a slova „je to holčička“. Pak už jsem jen spatřila, jak někdo odnáší mou maličkou filalovou holčičku pryč. Celou tu dobu byl manžel se mnou a pomáhal mi tlačit. Stál za mou hlavou a držel mě. Pak už jsem mu jen stačila říct, že by měl jít za Andulkou a vše nám to natočit. Poté následoval porod placenty, který byl v pohodě. Ne, že bych to necítila, ale oproti ostatnímu to byla pohoda. Požádala jsem, zda bych jí mohla vidět, v čem vlastně byla má holčička 8,5 měsíce a tak jsem to klubíčko blan a masíčka viděla. No, nic moc. Poté doktor konstatoval, že jsem bez nástřihu a bez natržení a bez jakéhokoliv jiného zranění a tak mě očistili a nechali na sále ležet další dvě hodiny. Za pár minut přišel manžel s Aničkou v náručí a já mu obrovsky záviděla, že jí může chovat, že jí vidí, že ji má u sebe a já ne. Ale i já si jí pochovala. Přišla sestra a zkusili jsme Aničku přiložit k prsu. Hned na poprvé se nádherně přisála a tak sestra odešla s tím, že nás nechá pohromadě o samotě. Byl to nádherný okamžik, když jsme tam všichni tři byli spolu a mohli se na sebe dívat. Anička byla tak nádherná a hlavně úplně zdravá maličká holčička. Při porodu vážila 2410g a měřila 47cm. Byla tááák maličká a slaďoučká. A tak manžel už s volnýma rukama začal rozesílat SMS, že se narodila Anna Frýzlová přesně 29.6.2006 ve 12:30 odpoledne. Přišla nám spousta gratulací. Druhé dcerce Vendulce jsme poslali fotografii přímo z porodního sálu. Prý skákala radostí, říkala babička. Asi po půl hodině si pro Andulku přišla sestra, že jí dají na pár hodin do „kuvézy", aby prý nestratila moc tepla, že tak maličké miminko neumí s teplem hospodařit. Mě ještě prohlédl doktor, který sepsal porodní protokol a už jsem se směla jít vysprchovat. Manžel šel se mnou a všude mě hlídal a pomáhal mi. Po sprše mě čekal na porodním sále dobrý oběd a cesta na pokoj. Tam mi nařídili klid na lůžku, když já bych šla nejraději s manžílkem za naší Andulkou. A tak tam šel jen on sám. Pak už mi od něj přišla jen SMS že už ho ke mně nepustili (na pokoje návštěvy nesmí) a tak jel domů. Anička prý spinká. Ten den jsem dostala Andulku na kojení 3×. Druhý den při vizitě mi bylo řečeno, že jí ten den dostanu na pokoj a tak mi ji už v deset dopoledne přivezli. Pořád jsem se na ní dívala, jako by to bylo naposledy. Byla taková maličkatá, drobounká, spokojená a spinkala hned vedle mne v postýlce. Od té doby jsem jí kojila. Ten den dostala příkrm jen 2×, prý aby neubývala moc, jinak by bylo zle. 3.den už jsem ani ten příkrm nepotřebovala, mléka bylo habaděj. Od té doby Andulka už jen nabírala. Zhubla tedy jen na 2280g. Pobyt v porodnici popisovat nebudu, bylo to každý den skoro stejné. Jen Anička byla propuštěná o dva dny dříve, než já. Mě si tam chtěli nechat pro špatné krevní výsledky. Ale vzhledem k malování, které začínalo, byla jsem propuštěna spolu s ostantími maminkami domů.
Dnes, 11.7.2006 jsme byli v HK na kontrole jak já, tak Andulka. Já byla na hematologii na krvi (výsledky budou zítra) a Anička na rescreeningu z patičky. To bylo zase křiku. Andulka má jendu vlastnost, o které nevím, zda je dobrá či špatná. Všechny své zážitky si znovu a znovu živě prožívá ve svých snech. Viděla jsem tedy na vlastní oči její pocity při porodu a dnes i pocity při odběru krve z paty. Odběr byl šílený zážitek, zato porod tak nevypadal. Ten sen měla hned druhý dne, když jsem jí dostala do své péče. Začala se v postýlce kroutit a rychle dýchala. Poté protahovla hlavua strkala ruce podél těla a pak natáhla i nohy. Následoval malý pláč spousta trhavých pohybů - to jí někam nesli a ona se bála. Poté chvíle smíchu, strachu a kraťoučkého pláče. To vše trvalo asi 5 minut. Poté se ze spaní už jen usmívala.
Naše Anička má velmi živé sny stále. Ze spánku si brouká a povídá, leká se, směje se, mračí se, občas i pláče. Nic z toho jí neprobudí. Přála bych si vědět, co se jí zdá.

Ilka + Anička 15 dní

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
sesty
Povídálka 21 příspěvků 13.07.06 12:23

Ahojky Ilko,

moc, moc gratuluji k miminku. Užila sis to, ale dopadlo to skvěle.
Já mám doma také Aničku (3,5 r.) a Vendulku (1 rok).

Měj se moc krásně a užívej si miminkování!

Evča

 
Pajdule
Zasloužilá kecalka 659 příspěvků 13.07.06 12:30

Ahoj Ilčo, moc moc gratuluju k Aničce !!! Docela jsi mě překvapila přístupem sestry, do HK jedu rodit taky :-), termín mám 18.7., zatím se klíšťák drží. Doufám, že se brzo s kočárkem potkáme :-).
Ať ti Aninka krásně roste a dělá jen samou radost !!! A ty sny - mohu potvrdit, to je malej ráček, mám je taky, odmala.

Pajdule od matýsků 39+2tt

 
Jitutu32
Ukecaná baba ;) 1614 příspěvků 14.07.06 09:54

Ahoj Ilko:gratuluji k Andulce a musím konstatovat,že jsi to krásně popsala:-)))
Užívej si miminečka a dej jí za mě pusinku:-)))

Jitutu od zebřiček

 
monique
Zasloužilá kecalka 601 příspěvků 14.07.06 15:14

Ahoj Ilko!

Musíš být hodně trpělivý tvor :-) Aspoň to na mě tak působí z tvého moc pěkného popisu porodu vaší malé Aničky. A hlavně jsi dobrá, žes zvládla takový dlouhý popis už 15 dní po něm :-)
To s těmi sny je opravdu zajímavé…
Přejem tobě, Aničce,Vendulce i tatínkovi, ať je vám spolu moc a moc dobře a tobě ještě, ať máš tu krev v pořádku!

Monika a Michal 7,5 měsíce

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele