Z deníku šílené matky II

dvojmatka  Vydáno: 24.11.12

Práce nebo mateřská? Píše se rok 2000. Je mi krásných 22 let a jsem plná energie, ideálů, nesplněných snů a síly se k těm snům dostat!


6 komentářů


1 komentář

Když jsem coby devatenáctiletá vylezla ze střední, nečekala jsem na to, že mi cosi spadne do klína a odešla z rodného města s 2,5 tisíci Kč v kapse do velkého města za prací! Bylo to asi 150 km od domova a bylo to těžké, ale jsem na sebe hrdá! Začátky na ubytovně, práci jsem vzala, jaká byla – třeba i jako prodavačka v bufetu – být na pracáku by pro mě byla větší ostuda, než tohle! A když mi bylo 22 let, dělala jsem zástupce vedoucího v německé diskontní prodejně potravin! Začala jsem tam jako pokladní a když svojí funkci složila zástupkyně, která práci nedávala psychicky, tak jsem si o to místo prostě drze řekla! No co – nejsem žádný mejdlo, abych tohle nezvládla, ne?

Jsou 4 hodiny ráno….vím to, protože kolem našeho baráku zatáčí první trolejbus a dělá děsný rámus! Zarochám se do peřiny a říkám si „ještě půl hodinky“ jenže už neusnu… srdce mi bouchá, začne bouchat i topení a zvonit budík! Sakra, prohodila bych ho oknem! Takové vstávání je nelidské! Sprcha, umýt hlavu, vyfoukat, nalíčit, obléct. Silonky a kozačky si na sebe natáhnu až za dveřmi bytu, protože by mi je kočka rozdrbala – miluje mě tak, že mi celé ráno visí drápy a zuby na nohou…taky ji miluji!

Zima jak v ruském filmu, nemůžu najít auto, aha, je odstrkané na druhý straně ulice (zaparkujete za auty, necháte vyřazenou rychlost a nezataženou ručku, tak se prostě na sídlišti parkuje), nastartuji, oškrábu okna a zmrzlá sednu do auta. Topení netopí, sakra, okno se zas zamrazilo, nevidím nic, stavím u chodníku po paměti a zase škrábu sklo! „dvě stě v městě, tři sta z místa! Přímou čarou do náruče antikrista, semafor má barvu jako komunista….“ Landa naléhavě zní z kazety z autorádia a já se těším do práce!

Přijíždím k prodejně a už tu stojí kamion plný zboží a pekař s čerstvým pečivem! Taky tam stepuje kolegyně, která se mnou bude otvírat krám! Kolegyně dělá kafe, pro nás i kamioňáka a pekaře, otevírám boční dveře a s pekařem hážeme bedny s voňavým pečivem do regálů a do skladu! Všichni sedí a dávají si kafe a já lítám, kontroluji, počítám, razítkuji, zakládám dokumenty. Loučíme se s pekařem a kamion se snaží zacouvat přímo ke vchodu – nemáme rampu – musí se trefit do dveří a každou paletu zboží svézt dolů! Kamion je 32 plných palet zboží! Vše vyvezeme, něco na krám, něco do skladu!

Vydám kolegyni peníze na kasu, sama si založím kasu taky a kontroluji paletu po paletě, zda vše souhlasí s papíry! Nejdřív zelenina – ta musí být vždy čerstvá – vše doplníme hned… bedna cibule nebo brambor váží i 25kg – já vážím 38 kg a vyhazuji takovou bednu do výšky mých prsou! Nevím, kde beru tu sílu! Mezitím otevíráme krám, ten zvuk prvních vozíků ve mně vyvolává agresi: „supi!“ Hurá, přichází skladník, nejsem na vše sama! Dokontrolovat zboží, vrátit palety, vratné obaly, kartony a plasty – všechny papíry musí být v pořádku, musím si dát pozor na každý karton sušenek navíc – dělají to schválně – zkouší, zda jako vedoucí přiznáme něco na své prodejně navíc. Zvedám telefon a hlásím, co bylo navíc a co chybělo a loučím se s kamioňákem. Úkoluji skladníka a doplňuji zboží jak vzteklá, přitom skáču na kasu, když jsou fronty, doplňuji rohlíky, vybírám lahve, zvedám telefony a řeším storna na kase a stížnosti zákazníků! Přichází další kolegyně na prodlouženou směnu, když je dneska zboží!

Přijíždí chlazená drůbež! Krásný chlap, černý vlasy, modrý oči, vůně parfému smísená s vůní potu, ježíš, na co myslím, když tady mám tolik práce? Přebírám zboží, flirtuji, odevzdávám přepravky zpátky, papíry a jedeme dál! Honem házím 12kilové bedny kuřat do mrazáku, lítám k pečivu, k lahvím, ke kase. Točí se mi hlava a mám slabé nohy! Kolik je hodin? Aha, už tři hodiny odpoledne? Jo nic jsem nejedla – cpu do sebe dva čokoládové bonbony z bonboniéry, co načali zákazníci, napiji se dlouze z lahve vody a jedu dál! Mění se směna, měním kasy, počítám, už je moc hodin. Vyjedu pro kontrolu tržbu a spočítám produktivitu práce – hm, těžce pod plánem – musím poslat skladníka a jednu pokladní domů! Se tady z toho do večera po… Beru do ruky strojek na objednávku zboží, jdu od začátku a ťukám! „Na co jsou teď reklamy? Jasně… miňonky, maratonec… no, toho musíme vzít víc“ ježíš, tady zas chybí cenovky, zapisuji a v kanceláři pak vyrábím nové!

Je moc hodin, úkoluji pokladní, aby probrala ovoce a zeleninu a zlevňuji, aby se to prodalo! Co se neprodá, musí se vyhodit a odepsat. Zas se mi točí hlava… hlad je sviňa. Otevírám jahodový kefír a na jeden zátah ho vypiji! Když jdu kolem rohlíků, vezmu rohlík špinavýma rukama a hladově ukusuji! Cestou do skladu potkám chlapa s dvěma bednami prázdných lahví, otevírám dveře do skladu, s rohlíkem v puse beru chlápkovi bedny z rukou a hážu je na paletu – kouká na mě, jak tele, na nová vrata a říká: “kde betŕete tolik síly, vždyť jste tak malinká“… Oponuju, že se mnou si není radno zahrávat neb mám síly na rozdávání a dávám mu lístek z kasy! Plním stroj na čištění vodou a kýbl s hadrem taky! Kýbl hodím ke kasám – to holky zvládnout – umýt kasy, vše okolo, stolek s mlýnkem na kafe. Já jezdím se strojem, kterému říkáme Pepa, a čistím podlahu! Když zavřeme za posledním zákazníkem, počítáme kasy a já dělám uzávěrku! Hledám doslova halíře, lovím výjezdy z kasy z odpadkáče a počítám a počítám a přepisuju a přepisuji! Mám to! Hurá, 10 halířů nalezeno! Kontrola nákupů u kolegů, zakódování prodejny a jedeme domů!

Z autorádia zní „Problémovej parchant, furt by si jen hrál, učit se mu nechtělo, už ve školce se rval, a když pořád slyšel: co tu chce ten šmejd; jediný ho napadlo, mezi svejma bejt… joooo, ulice!” Zaparkuji před barákem (kdepak asi ráno auto najdu?). Doma mě kočka vítá skokem na hlavu! Partner je kuchař, tak ještě maká – jdu vyrabovat lednici! Sežeru, na co přijdu, uvařím si levandulový odvar a sednu k telce! Nohy bolí jako pra…  – celej den v podpatkách – nalítáno zas kilometrů pot té tvrdé dlažbě – auuuu! Přijde partner, lokne levandule a s neslušným návrhem na rtech usne, jak mimino… haha – ta levandule, to je ale věc, alespoň neotravuje.

Jsou dvě hodiny ráno a já se svíjím v bolestech. Hodinu se snažím to rozchodit, v sobě už mraky léků na bolest, ale lezu po zdi bolestí, sedím na záchodě s kýblem před sebou a ven to jde horem dolem a mám horečku! Budím partnera, jedeme na pohotovost! Doktor nepříjemný, že ho budím jistě s nějakou blbostí. Když mu pozvracím ordinaci, tak uvěří, dostanu injekci a chce mě hospitalizovat. ”Nemůžu”, za pár hodin otvírám prodejnu”, podepisuji revers a do práce jedu v předklonu s horečkou a bolavým žaludkem! Žaludeční záchvaty znám… je to vždycky stejné – jednou za měsíc to přijde, je to hrůza, dva dny chodím v předklonu, a pak zas dobré! Už třetí den se cpu škvarkovou pomazánkou a větrníky od vedle z lahůdek… áááchjo!

Práce mě total pohltila, bavila mě tak, že jsem zapomněla jíst, chodit na záchod, žít svůj osobní život! Co jsem nestíhala v práci (administrativa) jsem tahala domů v autě, v době svého volna jsem jezdila dělat kontrolní nákupy a stop kasy svým pokladním. V provozu na to nebyl čas! Za čas pan vedoucí skončil a ze mě se stala vedoucí prodejny, a tak jsem svou zástupkyni řídila i z dovolené po telefonu. Neměla jsem žádný volno. Usínala jsem s bušením srdce, nervní jako pra..! Partner mě budil, že zas melu ze spaní, prý jsem ho nutila ze spaní uklízet mrazák nebo adventní věnce. Když mi oznamoval, že jde pověsit prádlo, tak jsem ho upozornila, ať to nezapomene dát do odpisu… no magor!

Píše se rok 2012. To už jsme jinde… to je jiná vesnice! Nojo… mě prostě nebaví sedět na zadku a čekat, co mi spadne do klína, a tak mě cesta za prací zase odvála jinam. Ale vše má svůj význam. Mám skvělého muže, nádherné děti a… nervy v kýblu.

Je půl páté ráno – z dětského pokoje se ozývá pláč, jdu udělat mléko pro batolata, vrazím jim flašky do rukou a střídavě hladím po vláskách jednu a pak druhou. Dopijí, odevzdají lahev, vymění ji za dudlík a pokračují ve spánku! To už začíná vrnět mimino v obýváku! Vytáhnu ho z postýlky a odnáším do ložnice, kde si spolu lehneme a mrňous se spokojeně kojí – já pospávám. Po chvíli se proberu a spící mimino přendám do postýlky! Chrníme všichni do devíti! A pak to nastává! Nadechnout.

Mimino pořvává, batolata se dožadují pití – dělám pití a vařím pro sebe kafe a pro holky Caro! Rozleju jim to do plastových kelímků a spolu s buchtou stavím na stolek! V televizi sleduji jedním okem reprízu Ulice, kojím mimino a druhým okem pozoruji holky, kterak vylévají Caro, rozmatlávají to rukama a do toho zašlapávají buchtu. Odložím mimino na hrací plochu, vytřu spoušť a převléknu děti! “Meáky, meáky” jasně, že vám pustím čmeláky, alespoň bude chvilku klid! “Tkají tkalci, malíčky i palci, vzhůru dolů, máme na to školu.” Dám vařit těstoviny a rajčata na pomodoro omáčku. Když beru mimino na nakojení, vidím, jak Libuška přistavuje židli ke sporáku. Staví ji jednou nohou na osobní váhu. Mimino v rychlosti odkládám a Líbu chytám ve chvíli, kdy se s židličkou řití k zemi – zavadila o vařečku v pánvi, a ta se jí rozplácla s horkýma rajskýma na záda! Třemi skoky jsem v koupelně, body strhávám a na záda jí pustím studenou vodu! Ječí, má tam rudý flek, ale vypadá to dobře! Flek bledne – reakce byla rychlá – ufff! Kojím mimino a dvojčata se s řevem derou ke mně na klín… nezájem, že brácha jim zabírá místo! On je prostě skvělý, má za hlavou dvě uječené ségry a sosá a sosá! Miluji je!

Může mi někdo vysvětlit, proč těm dětem dávám příbor? Vidličkami se navzájem šermují a špagety se přece nejlíp jedí rukama, ne? Ikea to má beztak super vymyšlený – plastové židličky i stolek jdou do vany spolu s batolaty, podlahu vytřu tričkem jedné z holek (no nemáme nextíková tričenka – tak mě to nemrzí), záclony taky trochu otřu mokrým tričkem. No co, na té hnědé ty rajský nejsou vidět. Mimino zblajzne skleničku “první lžičky” brokolice a docpe se mlékem a jedeme ven! Vytáhnu oblečení pro holky a hodím to na gauč, jdu do ložnice obléct svojí maličkost a nesu s sebou oblečení pro Pepulu! Holky se během těch 3 minut zvládly svlíknout do naha, roztahat to čisté oblečení, počurat se na podlahu a vytřít to těmi tričky – čistými! “Děláte si ze mě srand?” Láteřím! “Šándu, šándu, jooo”, řvou batolata! Házím trika do pračky a lovím ve skříni nová! Rychlostí blesku oblékám batolata (naháním po bytě, peru se s nimi), posílám je do botníku pro boty a mezitím světelnou rychlostí oblékám mimino! Zpocená jsem až na zadku, funím. Nazuji holkám boty, navléknu na ně bundy, čepice. Doobléknu mimino a zavážu ho do nosítka! Už nazuji jen boty, teplou vestu, popadnu kabelku a otevírám dveře na chodbu!. Naháním holky do výtahu, v přízemí z výtahu zdrhnou na schody – fakt super běhat do prvního patra s miminem na hrudi a táhnout dvě ječící děti po schodech dolů. Do kočáru je rvu násilím a už jedeme.

Kočár s asi 30 kg rvu po pojezdech ze schodů dolů a soused se snaží pomáhat… spíš mi škodí – zvládám to sama – nejsem žádný béčko! Cestou na nákup mě zastavuje nespočet lidí s otázkou: “to je všechno vaše? No, klobouk dolů!” Kdopak by mě šacoval na bývalou neplodku, co se ještě nedávno nemohla ani podívat na cizí pupek nebo kočár? Nákup zvládnu s vypětím všech sil, neustále cpu dvojčata zpátky do kočáru, pak je na chvíli vypustím, aby se proběhla po nákupáku a sleduji pobavné lidi, kterak mě sledují při mé snaze dostat je zpět do kočáru – ale mám fígl – slibuji čokoládu. Razíme na poštu… mimino se mi prověšuje – sakriš, blbě jsem to utáhla… no to už zmákneme! “Ne ne ne, nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím, promiňte, vážení! Mám veliké zpoždění”, asi jsem se zcvokla, ale v hlavě mi zní čmeláci! Posílám balíček a s miminem už téměř u kolen utíkám domů, tlačíc kočár s dvojkami, co se snaží vystoupit za jízdy z kočáru!!

Při vstupu do vchodu už je neuhlídám a ony vylézají z kočáru a po hlavě dolů sjíždí plechový pojezdy na kočár! Nechám je tam a dávám kočár do kočárkárny – vracím se pro ně, ale říkají rázné: “papapa”, a tím mi dávají najevo, že mám jít domů, neb mají super zábavku a co doma!? Volám výtah, dveře zapřu taškou s nákupem a chytám dvojčata každou pod jedno křídlo – udržet ta háďata, která v tu chvíli nemají kosti a jako gel se mi snaží vytéct na zem, je nadlidský výkon… mimino už řve! Řvu taky a házím je do výtahu! Řvou na celý barák… z výtahu je házím rovnou do bytu a řvu, že takhle by to teda nešlo! Sociálku čekám každým dnem – sousedi si musí užívat a jednou ji na mě zavolají! Za dveřmi odstrojím batolata a vyndám mimino z nosítka! Spodní prádlo a triko a můžu ždímat – mám zase o kilo méně!

Mimino zblajzne přesnídávku a holky se pomatlají jogurtem (jogurt jde ze záclon skvěle dolů i mokrou utěrkou). V rychlosti uvařím bramboračku, nechám se při tom psychicky vydírat dvojčaty, že nutně potřebují cosi, nechám se pokousat a poškrábat! A najednou je klid, ticho, můžu v klidu dát Pepulkovi kaši. Do bytu vchází táta a jen slyším jeho vyděšené: “No holky, to nemyslíte vážně!” Vylítnu a vidím manžela, kterak zachraňuje děti, sedící v šupleti svojí skříně, která už se s nimi nakláněla, a šuple se propadalo! Andělé strážní mají u nás hodně práce a zapotí se stejně jako já!

Dvojčata se sesypou na tátu. Chvíli mám od nich pokoj, pak nakrmit – bramboračka je zas všude. Šup s nimi do vany, rychle s manželem odklízíme hračky, nádobí do myčky, připravujeme pyžama. Ve vaně lezou na hranu a po hlavě se klouzají do vody, radši se tam nechodím koukat, jinak by mě odvezli do Bohnic. Tahám je z vany, sušíme, oblékáme a šup s nimi do postýlky!! Vykoupat mimino, nakojit a šup i s ním do postýlky, táta dostal najíst a šup zpátky do práce a mně začíná druhá směna – úklid, věšení prádla… a pak! Ááá, slast! Sedím na zadku a nikdo mě netahá za prst někam pryč, cpu se špekem s cibulí, zapíjím sklenkou dobrého vínka, zajídám čokoládou, tupě zírám na Ordinaci v růžové zahradě a tlachám na eMiminu. Připravuji se na noční směnu s těmi třemi!

Než zalezeme s manželem do postele, jdeme do pokoje k holkám – hladíme je, stojíme nad nimi, objímáme se a říkáme: “Ty jsou co? Slaďouři! Zlobí, ale jsou prostě úžasné… taky je tak miluješ?” Zajdeme do obýváku za Pepíčkem a rozplýváme se nad jeho ťutínkovským výrazem! Děti z nás dělají něco jinýho… jsme z nich připos…, rodičovská láska nám leze i ušima a pomalu nevíme, jak s ní naložit!

On: “Ty, hele… nepřehnali jsme to s těma dětma?”
Ona: “Asi přehnali, ale nejsou krásný a úžasný?”
On: ”To bez pochyby – jsou naše!”

A srovnání? 12 let navíc, 10 kg navíc, 3 děti navíc… jiný partner, jiné město….místo Landy čmeláci.

Mateřská není sranda, je náročná fyzicky i psychicky, ale oproti takové práci, kterou jsem zažila, je to dovolená s nádhernými dárky v podobě bytostí, které jsou dílem mé osoby a dílem osoby, kterou miluji, jako toho nejúžasnějšího chlapa v mém životě! Jsem šťastná!

Šťastný není ten, kdo se druhým zdá, šťastný je ten, kdo se sám za šťastného pokládá!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Mates26
Ukecaná baba ;) 2171 příspěvků 24.11.12 00:20

Dvojmatka tvůj deníček jsem zhltla jedním dechem :potlesk: moc moc krásně napsané. Opravdu věřím, že musíte být oba šťastný i když to nemáte určitě jednoduchý. Já doufám, že jednou budu mít takové štěstí jako ty :D

 
rusovlaska.e
Ukecaná baba ;) 1896 příspěvků 24.11.12 05:44

Zrovna bdím u našeho tříměsíčního mimča - máme první horečku - a tak jsem si říkala, co bude za „čoro moro“ až se narodí ty dva kluci co mě právě okopávají v břichu :hug:…Prcek konečně usnul a tak čtu deníčky…doufám že budu mít tolik nadhledu a zároveň trpělivosti, jako dvojmatka…

jen tak dál… :hug: :hug: :hug: :srdce:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 24.11.12 09:02

@Mates26 určitě to štěstí taky zažiješ - hlavně věřit a nevzdávat to! ten boj za to stojí ;)

@rusovlaska.e hele, bude to mazec a věřim, že i Ty to zvládneš s nadhledem…vim to, však se známe :hug: a ať je prckovi líp :kytka:

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 24.11.12 09:48

@rusovlaska.e
tyjo, to mi hlava nebere. Máš 3 měsíční miminko a jsi ve 26tt? Jak je to možný? 8o

Jinak deníček krásnej, pobavil mě. :palec:

 
Mišulinka
Kelišová 5018 příspěvků 24.11.12 09:50

Dvojmatko:ty si Dábel :-) :potlesk: :palec:

 
italia
Kecalka 372 příspěvků 49 inzerátů 24.11.12 10:43

Když jsem viděla deníček od tebe, tak bylo jasné, že práce doma musí počkat. Říkám si: „dvojmatka, to bude zas super napsané“ a taky že je. Věřím, že je to náročné, ale jde vidět, že i tak si to moc užíváš. :potlesk: :hug: Moc se těším na další příhody i z nepohody. :kytka:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 24.11.12 11:39
:potlesk: :palec:
 
TornadoLou
Ukecaná baba ;) 1266 příspěvků 24.11.12 11:42

Dvojmatko-trojmatko-ty si superžena a v tvojom podaní to znie ako skvelá bžunda :pankac: :potlesk: :jazyk:
Kiežby každé dieťa na svete malo maminku tak plnú lásky ako si ty! :mavam: :hug: :kytka:

 
Starrky
Kelišová 6207 příspěvků 24.11.12 12:07

Fakt super deníček :)

 
Flyingfrog
Extra třída :D 11879 příspěvků 24.11.12 12:10

Ty mas doma nekde schovany bezedny pytel energie! Paradni denicek, normalne jsem si to vsechno predstavovala a obdivuju te, ze fakt jeste neklepes na dvere blazince. ;-) Ja se se dvema ditkama proti tobe nemistne flakam. :oops: :-)
A deti mas nadherne. :potlesk:

Doufam, ze bude dalsi denicek.

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 24.11.12 13:19

Teď jsi mě fakt pobavila :mrgreen: Já mám dítě jedno a pořád nadávám, jak mi tu dělá čurbes. Ale oproti tvým andílkům je to slabý odvar. Super!! Budu se těšit na další deníček…
dětičky máš krásné, vypadají jako andílci :*

 
kamiŠ
Generální žvanilka 23516 příspěvků 24.11.12 14:30

U odstavce: než s manželem zalezeme do postele, jsem začla slzet. Dvojmatko super :palec:

@Izzz vidím na metru dítko 13 měsíců a ne 3  :nevim:

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 24.11.12 14:40

@kamiŠ já tam vidim dítko 13 týdnů 8o

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 24.11.12 15:30

Tak tohle byl parádní deníček! Nechceš mi poslat trošku tvojí síly :D?

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 24.11.12 18:43

@italia to zní jako lichotka - žes nechala práce kvůli deníčku, dík :oops: ;) @TornadoLou snad si moje děti myslí to samý, co Ty!
@Flyingfrog díííky :kytka: no, jen co děti zase něco vyvedou, tak napíšu další deník :mrgreen: a to nebude dlouho trvat… :roll:
@kamiŠ jééé…tak já Tě rozplakala jéééé :lol:
@Ivča78 hele…kolikrát si říkám, kde tu energii beru, ale asi z těch třech motorovejch myšek - dobíjí mě dost :mrgreen:

díky za přečtení…jen mě mrzí, že deníček zapad :think:

 
lenapav  24.11.12 23:53

Krásně napsané, jak já Ti rozumím :D, sama mám tříletá dvojčata a tříměsiční miminko a to jsem byla taky neplodka :roll:,jedinou výhodu mám že kluci už chodí do školky, takže na malého mám aspoň dopoledne čas ;).

 
nicolinda
Závislačka 3727 příspěvků 25.11.12 02:18

Super napsáno :palec: chvílema jsem se při čtení potila s Tebou, máš schopnost vypíchnout věci do detailů, že moje představivost prostě jela :mrgreen: uff, máš parádní záhul, ale láska k dětem z Tebe čiší, deníček prostě skvělej :potlesk:

 
Térouš
Kelišová 7032 příspěvků 25.11.12 09:26

Uzasny denicek :potlesk: vzhledem k tomu, ze cekame dvojcatka po IVF pokusech, tak vzdy kdyz vidim denik od tebe, nemuzu se dockat precteni.
diky :kytka:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 25.11.12 09:34

@Térouš sleduju Vás v psychice…však jsem bývalá „smažka“ z psychiky :) Tobě moc přeju, abys prďoly udržela v pupku co nejdýl :hug: a doufám, že za dva roky si tu přečtu od Tebe deníček s podobným tématem, protože dvojčata umí neuvěřitelný věci :kytka:

@nicolinda díky :)

lenapav - školku závidim, kdybych mohla mít na pár hodin dvojčata ve školce, tak to by mi hodně pomohlo :lol:

 
Térouš
Kelišová 7032 příspěvků 25.11.12 10:53

@dvojmatka taky doufam a dekujeme :kytka:

 
rawala
Ukecaná baba ;) 1813 příspěvků 25.11.12 11:18

Krásně napsané! Děti jsou největší dar! je to zápřah ale stojí to za to!

 
Andrella
Kecalka 258 příspěvků 25.11.12 12:20

Supeeeeeeer, moc peknej denicek:))) a moc peknej pristup k satanatum:DD taky si doma tak obcas pripadam:D

 
MiMiMimi
Nováček 6 příspěvků 25.11.12 13:30

Moc hezky napsané. Já mám doma 4 měsíčni mimčo a někdy se taky pořádně zapotím :lol:. Natož mít doma děti 3 to bych skončila asi v blázinci :-O. Moc tě obdivuji a držím pěsti ať to pořád zvládaš s nadhledem :potlesk:

 
KriJona
Závislačka 2523 příspěvků 25.11.12 13:39

Ty jo..už si fakt nikdy nebudu stěžovat, že toho mám moc :mrgreen: ty mi vléváš optimismus do žil, nechceš mi do mailů psát denně váš denní koloběh? je to super napsané, ty musíš být fakt super člověk se super rodinou :palec: a omlouvám se, že jsem nedodržela slovo a návštěva se nekonala, jen toho mám pořád nějak moc :mrgreen: :mrgreen:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 25.11.12 14:41

@KriJona mě je to jasný…podzim, dvě děti, furt nějaká ta nudle a když už jsou zdravý, tak není čas! ale nabídka stále platí
hele, já když si někdy říkám, že je to hrůza, tak si vzpomenu na kámošku, co má ty děti 4 k tomu barák, dvě práce a ještě dělá školu… :mrgreen:

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 25.11.12 15:57

Jejda, tolik chvály, tolik chvály… Ale to nestačí!!!
PROSTĚ PÍŠEŠ NAPROSTO ÚŽASNĚ! Nemluvě o tom, jak zvládáš každodenní koloběh s dětmi s nadhledem :hug:
Deníček mě vkuse bavil počínaje kočkou :hug: a (ne)zaparkovaným autem, přes levanduli ;) :potlesk: až po objímání se s manželem nad postýlkami vašich :andel:
Nemůžu si pomoct, píšeš suprově, hned bych si koupila knihu Tebou napsanou :) :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 25.11.12 16:20

@mismurka ježíš já se červenám :oops: dík!

 
Sharane2006
Závislačka 3873 příspěvků 25.11.12 23:25

Oba deníčky jsem právě přečetla jedním dechem :potlesk: a přísahám, že už si doma nikdy nebudu stěžovat, že nic nestíhám - dítě 5 let, práce od rána do večera a večer noční směna doma (úklid, vaření, praní, manželské povinnosti :mrgreen:… žehlení jsem vzdala už před pár měsíci :oops: ) :lol: Piš dál a nejlépe do knižní podoby! :palec:

 
jarka sluníčko  26.11.12 09:02
Nadherné

Krásně se to čte, ale zažít bych to v tak velkém nechtěla.

 
mandlicek
Zasloužilá kecalka 947 příspěvků 26.11.12 15:25

Opet super denicek :kytka: :kytka: :hug: krasne a gratuluji :kytka: :srdce:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 26.11.12 21:05

@Sharane2006 myslíš, že já si nestěžuju?? :mrgreen: furt, ale …no jak to říct - mám, co jsem chtěla :roll: :P

díky, já snad tu knihu vydám…že bych zbohatla jako Rowlingová?? :mrgreen: :think:
@mandlicek - dík :kytka:

Jarko- jojo - chápu! já si taky vždycky představuju, že ti, co maj dětí třeba 5 jsou na tom ještě „hůř“ a říkám si ufff…jsou jen tři :lol:

 
mandlicek
Zasloužilá kecalka 947 příspěvků 26.11.12 21:56

@dvojmatka myslim si, ze kniha by byla super (nikdy nevis :think: ) :palec: Verim, ze se se svymi dvojcatky a Pepikem nenudis ani ty ani manzel :dance: :dance:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 26.11.12 22:06

@mandlicek nuda s nima??? :mrgreen: třeba oblíbený sudocream :roll:

proběhlo i pomazání hovňousama…tohle nevypadá tak strašně :lol:

 
mandlicek
Zasloužilá kecalka 947 příspěvků 26.11.12 22:13

@dvojmatka cetla jsem :mrgreen: :potlesk: a jsem zvedava az jeeeednou se podari i nam privest na svet jeden (nebo vice) uzlicek radosti, jake to bude… ale zatim jsme na zacatku (viz. metricek) ;)

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 26.11.12 22:16

@mandlicek povede…dřív nebo později…a pak to bude hukot ;) přeju, ať je to brzo!! trápení se snažením nikomu nepřeju, ten mazec okolo dětí jo :kytka:

 
mandlicek
Zasloužilá kecalka 947 příspěvků 27.11.12 11:14

@dvojmatka dekuji :kytka: :hug:

 
heyday
Závislačka 3209 příspěvků 27.11.12 23:22

@dvojmatka nádherný deníček! Píšeš úžasně. Četla jsem jedním dechem :)

 
Markí1
Závislačka 4512 příspěvků 29.11.12 14:56

Dvojmatko co k tomu říct?? :mrgreen: máš cos chtěla :mrgreen: :hug: ale nádherně napsane!!! a hlavně ftipné a ten závěr nad spicima detma jak u nas doma akorat to mame jen po jednom kuse tak doufam ze na vanoce se budem radovat :-)… jo a takhle se parkuje i u nas v brně :-)… az jednou vydas tu knihu tak si ji koupim a dojedu si ji nechat podepsat :mrgreen: :palec:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 29.11.12 15:06

@Markí1 fakt, jo? a já myslela, že to parkování je jen jihočeská specialita…jinde jsem to nezažila :mrgreen:

na vánoce bude dárek :palec:

jj, mám co jsem chtěla :mrgreen: :mrgreen: jo a do knížky Tobě dám i spešl věnování :jazyk:

 
Siisule
Kecalka 407 příspěvků 06.12.12 18:17

:-) parádní srovnání… ;-)

 
Janam20
Ukecaná baba ;) 1438 příspěvků 06.12.12 18:38

Krásně se to četlo…klobouk dolů před tebou dvojčátka a ještě mimino :potlesk: ja mam dvoouletou cácoru a dvou měsíčního chlapečka a už ted jsem na prášky :mrgreen: :mrgreen: mám přesně situace jaké jsi popsala a bohatě mi to stačí jednou ještě double no to bych se zbláznila :mrgreen:
vážně obdivuju tě, obdivuju všechny rodiče dvojčat protože mám kamaráda který má dvojčata ktere jsem hlídala půl roku denně a už nikdy více :mrgreen: :mrgreen:

 
svycarka
Kelišová 6328 příspěvků 07.12.12 13:47

Uzasne, jednoduse uzasne :potlesk: Velmi vtipne podany kazdodenni kolotoc! Klobouk dolu :potlesk:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 07.12.12 18:22

@Janam20 prosím Tě - ujisti mě, že dvojčata jsou větší raubíří, protože jsou prstě na všechno dva a podporujou se, hecujou se a tak! protože chvilkama přemejšlim, jestli jsem na psychologa zralá já nebo ty dvě čertice :mrgreen:

@svycarka @Siisule díky :kytka:

 
cetrina
Kecalka 183 příspěvků 07.12.12 21:32

Nedá mi to ale musím. Už jsem četla i ten minulý deníček když vyšel. Potkala jsem vás v létě. Já s devítiletou holkou a rok a půl strarým klukem naštvaná že neposlouchaj. A vy a holky s opičkama na zádech, každá šla jinam a mimčo v kočáře.
Tak koukám a když jste přešli, říkám holce: to je mazec, to musí být něco. (nemyslela jsem to ve zlým, jen že mě stačí ty moje dvě a jsem z nich na blázinec)
:) Holka na mě co, a začala mě něco důležitýho říkat tak jsem na to zapoměla.
A teď po přečtení těch dvou deníčků říkám: to je mazec to musí být něco. :mrgreen: A zase to nemyslím zle. Takový je podle mě štěstí. Když si večer člověk uhoněnej nad ně stoupne a stejně si řekne miluju je a stojí to zato.
Držím palce at vám vše vychází, děti jsou zdravé a hodně štěstí a sil do dalších let. :lol: Protože je asi budete potřebovat. A těším se na snad zase nějaký deníček. :mavam:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 07.12.12 21:56

@cetrina jééé, děkuju! to je dobrý, že mě někdo ještě takhle pozná! 8o :mrgreen:

jo holky s opičkama na zádech chodí sice furt, ale ocásky si většinou drží samy a samy mi je před přecházením silnice podávaj…mám už je jen pro sichr :lol: ale díky bohu za ně! bez nich by byly z holek placky :roll: a že budíme pozornost je jasný - většinou v dobrým ale setkala jsem se i s tím zlým! jakože jak si můžu nasekat tolik dětí a pak se to nedá zmáknout a že musí bejt chudáci, když na ně nemám určitě pořádně čas a tak :cert: ale odpouštím takovým lidem…oni neví, co je to proplakat roky nad prázdnou náručí a tak ani netuší, jaký to, když člověk tu náruč má hodně plnou!

jo a ještě mě potkává jedna mamina - má jen jedno dítko a ta se vždycky směje a ptá se „vy ještě žijete?“ :mrgreen:

Příspěvek upraven 07.12.12 v 22:06

 
cetrina
Kecalka 183 příspěvků 08.12.12 15:11

Já vás poznala právě podle těch opiček, jak jste o nich psala v tom minulým deníčku. :lol:
Tak zaprvý všem lidem je do toho prd, to je vaše věc a vašeho manžela. A to musí být jedině hlupák když něco takovýho vypustí z pusy.
Jinak nedávno jsem zažila v tržnici, že se mi synek hodil na zem. Teda on se nevztekal, on si takhle lehá když je spokojenej doma a jen tak si leží. Tak si leží, dívá se pod regálky a je spokojenej. Já nad ním stojím a nereaguju, protože dokud je spokojenej a nespustí řev tak je to dobrý. Což by určitě spustil kdybych ho vyrušila a začala zvedat. A to byli pohledy od okolo stojících. Úplně jsem to slyšela, jak si myslí co jsem to za matku že nechám válet kluka na zemi. No a ono jim všem vysvětlujte, že je mu dobře. :lol:
Jinak ikdyž mám občas taky pocit že už to nerozdýchým, děti jsou pro mě to nejdůležitější a život si bez nich nedovedu představit. Jedině snad že by jich ještě bylo víc. :lol: A to je asi u každý mámi která svoje dítě miluje stejný.
Takže jak říká ta druhá maminka. Ještě žijem? Tak to je dobrý. :mavam:

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 13.12.12 20:48

No co na to říct.. :-)
Já bych na tvém místě skončila v blázinci nebo to všechno vyházela z okna a.. šla spát. :-D

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 13.12.12 21:04

@rejžička na bránu Bohnic jsem dneska hodlala jít zaklepat :roll: :oops: jedna z holek po hnusým pádu na hlavu byla vyslána s tatínkem na pohotovst a nařízen klidový režim…noooo 8o lítaly tu, strkaly do sebe, skákaly z vejšky, dělaly salta na sedačce, házely po sobě těžkýma hračkama…když jsem jim nebezpečný zabavila, tak vytahaly celej balík vlhčených ubrousků, s nočníkama tu lítaly na hlavách a loužičky všude…páč nebyl čas to dělat do tý čepice na hlavě, že!! :cert: když už pak rozmašírovaly i kiwi a jabka, kterýma si házely - tak prostě šly do vany a postýlek dřív - jakože mám za sebou plno psychologických školení a žádnej klietn mě nedokázal vytočit, i když mě nazýval k. ávou a posíla do p.dele…ale tyhle dvě mě dokážou nastartovat na první našlápnutí :oops:

ještěže ta mateřská láska je tak mocná :P

@cetrina dovedu si představit ty pohledy lidí :lol: už jsem i zaslechla bábu, která mudrovala, že dneska nevychovávaj rodiče svý děti, ale děti svý rodiče :cert: mám pocit, že všichni zapomněli nebo děti neměli a nebo nevim! každopádně když jsem tlačila kočár, táhla za sebou jednu a druhá mi s řevem visela na ruce a kousala mě…tak jsem podle pohledů poznala 3 typy lidí 1)ty co chápou a vrhaj pohled „vydrž bude líp“ 2)ty co nechápou a vrhaj pohled „co je to za matku, když nezvládne takovýho mrňouse“ a 3) vyděšený, co mě litovaly a pokud děti neměli, tak to pro ně jistě byla antikocepce :mrgreen:

 
palapa
Závislačka 2910 příspěvků 14.12.12 12:07

Tak jsem dočetla oba dva deníčky a moooc jsem se pobavila :potlesk: :potlesk:
Je to moc hezky napsaný :) a myslím si, že je to to nejlepší, když si člověk stejně na ty děti stoupne usměje se a řekne si, děkuji, že jste :hug: :hug: :hug:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 14.12.12 14:56

Jsi žena bojovnice, smekám. Dostalo mě hned několik vět:
„Práci jsem vzala, jaká byla – třeba i jako prodavačka v bufetu – být na pracáku by pro mě byla větší ostuda, než tohle!“ :potlesk: :potlesk:
„Práce mě total pohltila, bavila mě tak, že jsem zapomněla jíst, chodit na záchod, žít svůj osobní život! Co jsem nestíhala v práci (administrativa) jsem tahala domů v autě, v době svého volna jsem jezdila dělat kontrolní nákupy a stop kasy svým pokladním“ Bohužel v tomhle workoholismu se poznávám. :pocitac:
Z titulu dvojmatka jsem usuzovala, že budeš mít dvě děti, ale dvojčata v batolecím věku a k tomu miminko, bože, jsi fakt statečná! :palec:
A mimochodem, myslím, že máš opravdový spisovatelský talent. Doufám, že bude další deníček a dávám hodnocení jak jinak než „5“

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »