S láskou k rodině

Marion84  Vydáno: 28.04.14

Kutálejí se mi slzy, když to po sobě čtu… Nejsem věřící, nejsem optimista, ale věřím v zázrak.

Pokaždé, když mi zazvoní telefon a vidím tam „táta“, přestanu dýchat. Můj otec je ten kdo říká špatné zprávy, vždycky to tak bylo.

Všechno začalo, když si mě moji rodiče 23.12.1985 přivezli domu, malou kudrnatou holčičku s blond vlásky. Rozdíl byl v tom, že jsem měla 18 měsíců a nepřivezli si mě s porodnice, ale z kojeneckého ústavu. Rodiče po dlouhých letech žádosti byli konečně šťastný a já vlastně měla poprvé rodinu.

Můj dědeček byl šťastný, konečně měl vnoučátko, které mohl rozmalovat, učit a milovat. Rodinu máme velikou, ale moji rodiče jediný zůstali v tehdejším Československu, zbytek rodiny emigroval. Jediný, kdo svým zpusobem nechtěl, byla moje babička. Rodiče, aby obměkčili babičku, mi dali jméno po ní - v tu dobu neobvyklé, ale krásné.

Babička si mě po první návštěvě zamilovala, já ji však také. Každé volné chvilky se mnou trávila, pekla vánoční cukroví (moje matka není kuchařka). Babička mě učila, jak a na co všechno v kuchyni funguje. ;-) Když moji rodiče měli problém s tehdejším režimem, hrozilo odebrání mě z jejich péče, babička se snížila k tomu, co nenáviděla, a byla rozhodnuta vstoupit do KSČM, jen abych já nepřišla o rodinu a oni o jejich štěstí, jak mi s láskou říkala, jako malé holce.

Všechno nakonec vyřešil rok 89. Rodiče začali po revoluci podnikat a já byla co nejvíc u babičky a dědy. S nimi jsem prožívala první lásky, první zklamaní, první jízdu autem jako čerstvý absolvent ŘP. Děda mi dokonce po dlouhém přemlouvání babičky půjčil i jeho veterána. Když jsem maturovala, tak babička se kvůli mě naučila psát smsky, aby mě mohla podporovat.

Život plynul a časem odešel děda. Byl velmi nemocný a stáří udělá své. Zemřel před 5 lety ve věku 82 let. Babička to nesla statečně, ale byla to její jediná láska a žal v srdci má pořád. Celá rodina se ji snažila podporovat a být s ním co nejvíce.

V lednu 2013 jsem oznámila babičce, že budu mít s mým přítelem miminko. Její oči zavalily slzy radosti. Těšila se na svoje pravnouče. V únoru se babičce koupil u mamky v domě byt a babička se přestěhovala. Postupem času zapomínala věci, lidi.

V záři se mi narodil syn Alex. Všichni z rodiny přijeli, jediná ona ne. Nemohla, byla v nemocnici kvůli propuknutí Alzheimera. Nasadili jí léky a mohla jít zpět domu. Těšila se z vnuka, oslavila s námi nádherné Vánoce.

V lednu tohoto roku ji umístili na LDN. Moje mamka už dál nebyla schopna se o babičku starat. Babička nám totiž začala odcházet z domu, jen tak v úboru, co nosila doma, a venku mráz. Já malé miminko a mamka, která je hendikepovaná na nohy, jsme procházely lednové noci a hledaly babičku. Naštěstí jsme ji vždy našly.

Po umístěni na LDN se její stav zhoršil až tak, že nechodí, nemluví. Je na kapačkách s výživou, nepoznává a nepamatuje si nikoho. Moje mamka za ní každý den jezdi. Já to nezvládám psychicky, byla jsem za ní před týdnem a nedávám to. A pamatovat si ji takhle nechci.

Jsem vděčná ve svém životě za svoje rodiče, za babičku a za své dítě a partnera. Jsem šťastná, že jsem měla a mám to štěstí je mít. I když vím, že v nebíčku na ni čeká dědeček a jí se uleví, nedokážu se s tím smířit…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
mlsalkaM
Kelišová 6080 příspěvků 28.04.14 00:26

:hug: :hug: :hug: držím palečky, ať to zvládneš

 
Berousik
Neúnavná pisatelka 18378 příspěvků 28.04.14 07:00
:hug: :hug: :hug:
 
Tashet
Ukecaná baba ;) 1069 příspěvků 3 inzeráty 28.04.14 08:17

Zažila jsem něco podobného, takže u tvého deníčku pláču a moc dobře vím, jaké to je. Babička nežije už 5 let a bolí to pořád stejně, bohužel mého miminka se už nedožila. Jedinou útěchou ti může být fakt, že jí bude líp. Držím moc palce. :kytka:

 
Opocno
Kecalka 211 příspěvků 28.04.14 08:32

Jako bych deníček psala já…já se proste nedokážu smířit se smrtí, byť vím, že pro někoho může být i vysvobozením…po­každé, když zazvoní telefon v neobvyklou dobu- vyděsím se, co se stalo. Pokaždé, když mi rodiče či prarodiče neberou telefon, myslím na nejhorší… Když se delší dobu nemohu dovolat, udělá se mi špatně a nejsem schopna soustředit se na nic jiného.. Miluju je:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 28.04.14 09:00

Držte se :hug:

 
Magnificata
Ukecaná baba ;) 1443 příspěvků 28.04.14 09:27

Ahoj, moc me denicek dojal..je nejaka sance na zlepseni? Jenom PROSIM te, chod za ni, ona ackoliv se to nezda, tak te treba vnima, vis, ze vnimaji i lidi v komatu. Nesmis to ted vzdat, chod za ni, i kdyby ses s ni timto zpusobem mela rozloucit. Nejhorsi je, kdyz k cloveku, kdyz je mu nejhur prestanou chodit lidi, ktere nejvic miloval…

 
mounky23
Ukecaná baba ;) 1219 příspěvků 28.04.14 10:09

Je mi to moc líto držím ti palečky ať to zvládneš mě minulý rok na podzim zemřela teta po těžkém Alzheimeru taky nás nikoho nepoznávala a odcházela z domu a ztrácela se že jsme jí celé noci hledali…takže vím jak ti je :,( drž se :hug:

 
kacaba34
Stálice 82 příspěvků 28.04.14 10:15

Ahoj, vždy jsem si deníčky jen četla a nikdy nekomentovala, ale dneska musím. Tvůj deníče je moc smutný a já jsem si přožila před 7 měsici to stejné. Vím že je strašně téžké chodit za babičkou když nevnímá, ale opravdu jdi za ní dokud to jde :-( i pro mě bylo strašně téžké za babičkou chodit, v té době měla moje malá 10 měsiců ale přesto jsem za ni chodila :-( do dneška si vyčítám že málo :-( jeden večer jsme museli jet s malou na pohotovost, měla jsem šílený nutkání jít za babičkou ( ležela v nemocnici ),měla jsem pocit že mě babička volá. Jenže malá měla horečku a já si říkala, půjdu za ni zítra :-( vím že to byla hodně velká chyba že jsem nešla hned, babička tu noc zemřela :-( do dneška si vyčítám že jsem za ni nešla :-( Proto opravdu jestli máš tu možnost za babičkou chodit, jdi! Kvůli ní i kvůli sobě, potom už čas vrátit nejde i kdyby jsme chtěly :-( Přeju ti hodně štěstí a buď statečná

 
ALENA G
Kecalka 129 příspěvků 61 inzerátů 28.04.14 10:23

:hug: Moc Vám držím palce aby jste vše zvládla :hug: :hug: :hug:

 
lennca
Kecalka 354 příspěvků 28.04.14 11:45

Ahoj, mám podobnou zkušenost, babička zemřela před dvanácti dny. Poslední měsíc byla hospitalizována v Domu bolesti. Jezdila jsem za ní každou neděli, jen tu před čtrnácti dny jsem vynechala. Bohužel té další se už nedožila a já si to asi nikdy nepřestanu vyčítat. Pohled na trpícího blízkého člověka je hrozný, po každé návštěvě jsem její stav obrečela, ale daleko víc bych si vyčítala, kdybych ji nenavštěvovala…

 
alien21
Ukecaná baba ;) 2310 příspěvků 28.04.14 12:05

Mám dědečka, 88 let s těžkým Alheimerem. Už je ve fázi, kdy je na úrovni tak dvouletého dítěte…plenky, leží nebo sedí, nemluví, jen vydává zvuky a skřeky, nepoznává lidi. Moje maminka, jeho dcera, musela odejít z práce a zůstat doma. stará se o něho 24h denně, nemůže odjet ani na hodinu pryč a to má sama velké zdravotní problémy (záda, kyčle). Jezdím za ním na návštěvy pravidelně s celou svou rodinu a poslední návštěva byla skoro zázračná. Přišli jsme, vítali se s ním (nereaguje, jen se na nás dívá…) a pak vešel můj šestiletý syn, stoupl si před něj, pohladil ho po tváři a řekl prosté:„Ahoj, dědo!“ a dědeček se po půl roce, kdy nereagoval na nic a nikoho najednou usmál, natáhl ruku a zcela zřetelně řekl:" Ahoj, ty můj kluku…" a po tváři mu stekla slza. Po zbytek návštěvy už zase bylo vše při starém, ale ten okamžik byl tak strašně silný, že tu u toho brečím, když si na to vzpomenu. Proto věřím, že lidé i s těžkým Alzheimerem svým způsobem vnímají, co se kolem nich děje, zda je rodina navštěvuje, stará se…je to hrozně těžké, vidět své blízké v takovém stavu, ale jsem toho názoru, že každý okamžik, který s nimi strávíme, je pro ně dobrý a vědí o nás.

 
Šťopík
Ukecaná baba ;) 1280 příspěvků 28.04.14 12:11

Držím palce…chápu, jak to musí být těžké :,( Mně babička zemřela po dlouhém trápení loni a přesně rok po tom přišla na svět má dcera…Věřím, že je to náhrada za ní…má její oči… :srdce: Posílám mnoho sil!! :hug:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19522 příspěvků 28.04.14 13:19

:hug: taky se mi kutálejí slzy…jen opravdu nepřestávej za ní chodit…

 
unity
Kecalka 167 příspěvků 28.04.14 13:51

@kacaba34 přesně tak.
Taky se mi to stalo, babička měla narozeniny, byl pátek, my měli ten den naplánovanou rozlučku se svobodou kamarádky. Tak nějak mě to k ní táhlo, ale říkala jsem si, že tam zajdu v sobotu. Také tu noc zemřela. Doteď si to vyčítám a vím, že budu celý život.
Neodkládej návštěvy, aby tě pak nemrzelo, žes to prošvihla :nevim:

 
Elísek22
Kecalka 366 příspěvků 28.04.14 13:54

Tohle je moc smutný deníček. Teď jsem ještě dočetla příspěvky pod ním a kutálejí se mi slzy. Babička musí být skvělá žena a za celý život ti věnovala spoustu lásky. Musí to být hrozné, vidět ji v tomhle stavu. Mně zemřela babička před rokem a často na ní myslím, zažila jsem s ní a dědou krásné chvíle. Drž se a přeju vám hodně síly :hug: :hug: :hug:

 
jaaaanina
Echt Kelišová 8612 příspěvků 28.04.14 14:06

Krásně napsaný :andel:. Posílám hodně sil, pokus se stím smířit a babičku „pustit“ za dědou. Bude jí líp :andel: Drž se :hug: :hug: :hug:

 
Térouš
Kelišová 7032 příspěvků 28.04.14 15:03

Je těžké se s tím smiřovat, s konečností života. Někdo se nesmíří s tímto faktem v podstatě nikdy. Jen jedno Ti řeknu- babička je pořád Tvůj blízký člověk. Ať to bolí jakkoli, překonej se a choď za ní. To, že jí tam teď necháš o samotě, byť není už zcela orientovaná, není řešení dobré. Pamatovat si jí můžeš jako byla předtím, můžeš zavzpomínat nad fotkami, ale toto je součást života. Alzheimer je demence s progresí zhoršení celkového stavu, ale pořád je to člověk, kterému se má věnovat pozornost. I když Tě nebude vnímat jako svojí vnučku, nebude sama a o to jde především.

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21257 příspěvků 2 inzeráty 28.04.14 15:35

Taky mám babičku a alzheimerem. Bohužel leží v léčebně na druhým konci republiky, ale pokud tam máme cestu, tak se stavíme.
Je to těžký, vím že mě poznává, ale mate jí, že tam přijdu s dítětem, následně si mě plete s mojí matkou, ale opět je vidět, že jí nejde do hlavy, že mám sebou kluka, když moje máti měla holky…nicméně má radost z dětí, i když si je neumí zařadit. Oba kluci, můj i ségry, se bohužel narodili až po větším propuknutí nemoci. Ačkoli, když poprvý viděla našeho Vítka, tak si ještě dokázala dát dohromady, co je zač. Naposledy už ne.
Je mi z toho ouzko, nedělá mi to dobře tam jezdit, ale jezdím. Kvůli ní a kvůli dědečkovi.

 
veronikacek
Kecalka 367 příspěvků 28.04.14 16:29

:srdce: velice smutny, ale snad to všechno zvladnete! :kytka: posilam hodne sily! :srdce: :srdce:

 
Veveruska87
Extra třída :D 11580 příspěvků 24 inzerátů 28.04.14 16:51
:hug: :hug:
 
beckinka
Extra třída :D 10816 příspěvků 28.04.14 17:16
:hug: :hug: :hug: :hug:
 
Sanlitun  28.04.14 19:39

Psano s laskou :srdce: Vim, ze je to pro tebe tezke, ale taky si mysli, ze je spravne za babickou chodit. Urcite neco vnima. Uz tu nebude dlouho.

Zvladni to :hug:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29280 příspěvků 61 inzerátů 28.04.14 19:55

:hug: :hug: Drž se

 
Ada22
Kecalka 388 příspěvků 28.04.14 20:19

Ahoj meli jsme take babičku s Alzheimrem a tve pocity s tim, ze nedokazes za babickou chodit uplne chapu. Dlouho jsem mame s peci o babi pomahala. Posledni dva mesice babicka byla v ldn. Byla jsem za ni jen jednou. Nedokazala jsem za ni jit znovu. Co je fakt babicka taky milovala deti. Mela dokonce i svou panenku. Jestli za babickou nedokážes jit, tak si to rozhodne nevycitej. Drzim palce.

 
quinny
Neúnavná pisatelka 16321 příspěvků 2 inzeráty 29.04.14 09:12

@Marion84 je to napsane s laskou :srdce: ale ten konec mi k tomu nesedi, bud s ni, prekonej sama sebe, ver mi, ze jednou za to budes rada :hug:

 
Vrtul
Závislačka 3343 příspěvků 30.04.14 06:28

:srdce: máš nádhernou rodinu. Také mě to dojalo

 
Jsem  30.04.14 10:53
Smrt

Považovat smrt za „vysvobození“ může jen někdo, kdo se ohledně ní obelhává a nezná nebo ignoruje pravdu. Materialistická ideologie vtlouká lidem do hlavy bludy, že pocházejí z opice a fyzickou smrtí všechno končí. Iluze o zániku v „blaženém NIC“ po smrti je zhoubnější než všechny smrtelné nemoci dohromady. Falešná náboženství oblbují lidi blábolem o dalších životech, ale to je podvod. Je možné a nutné znát pravdu a podle ní jednat. Strach ze smrti je způsobem neznalostí pravdy a podvědomou obavou, že se člověk marně chlácholí populárními klamy o nicotě nebo reinkarnaci. Ani v očistci se nikdy neocitnete, kromě toho pozemského. Takže se zaměřte na vysvobozující poznání pravdy a záchranu života pro časnost i věčnost. A uvědomte si, že pravdu nezrušíte tím, že prohlásíte „JÁ nevěřím!“ „JÁ si myslím..“!!

 
Marion84
Ukecaná baba ;) 1550 příspěvků 01.05.14 17:31
S láskou k Tobě ...

Dnes ráno babićka zemřela… Ve spánku… V úterý jsem za ní byla, ten den jsem měla 30 narozeniny a vzala jsem s sebou i mého syna, aby ho viděla… Věřím, že i když nijak nereagovala, tak o něm věděla, syn u ní nechal chrastitko a co mi dnes sestřička říkala, když jsem tam jela z mojí maminkou vyřídit potřebné záležitosti, tak prý ho měla od toho úterý pořád v ruce… S láskou babičko, tvoje zlatíčko… :srdce:

 
Jana Martinková
Ukecaná baba ;) 1268 příspěvků 01.05.14 17:39

Je mi to moc líto. Upřímnou soustrast.

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 02.05.14 22:55

Znám osobu, která dokázala o takto nemocného člověka pečovat až téměř do konce. Smekám před ní, měla to těžké, ale zvládla to. I když se ta nemocná témeř nepodobala člověku, její snacha v ní stále viděla tu úžasnou a hodnou ženu, která jí pohlídala děti a kterou měla ráda. I teď na ni vzpomíná a má blažený pocit v srdci, že jí poskytla dožití v kruhu rodinném.

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 04.05.14 11:31
:hug: :hug:
 
balabab  10.05.14 16:27

Přeji ti hodně síly a přimlouvám se za to, aby si s babičkou strávila co nejvíc času dokud je to jenom možné. Mě před 10 lety zemřel dědeček a 14 dní na to i prababička a dodnes si co chvíli na ty dva vzpomenu a vyčítám si jak málo jsem s nimi byla. Tenkrát pro mě chvíle prosezené u jejich postelí znamenali celou probrečenou dobu návštěvy, nakonec mi maminka říkala abych za nimi už nechodila a já dodnes lituju toho, že jsem jí poslechla. Neudělej stejnou chybu, čas nevrátíš a výčitek se pak už nezbavíš…

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček