Za tu bolest to stálo

michaela.nedorostova  Vydáno: 27.01.15

Už dlouho tady čtu různé příběhy maminek a téma porod. Nejdřív jsem si říkala, že toho asi moc nenapíšu, ale přeci jen… je to nezapomenutelný zážitek a já se o něj chci s vámi podělit.

Jonášek 5.10.2011 10:45 3660g 52cm
3 komentářů

Ahoj, jmenuji se Michaela a v březnu mi bude 23 let. Vše začalo úplně nevinně. V roce 2010 v září jsem poznala pana úžasného, nyní mého manžela, který je o 7 let starší. Vše bylo tak moc úžasné a dokonalé, až jsme z toho zjistili v lednu 2011, že čekáme miminko. :-)

Jelikož mi bylo teprve 19 let, vůbec jsem nevěděla, jak se k tomu postavit. Začala hromada otázek. Dokážu se vůbec o to mrně postarat? A co když si mě přítel nebude chtít vzít a já zůstanu sama? Naštěstí muž byl úžasnej a z novinky měl ohromnou radost.

Hned jak jsem počurala papírek, letěla jsem na gyndu. Vše bylo v pořádku, plod je dostatečně veliký a dokonce už bije i srdíčko, oznámil pan doktor. No a bude ze mě mamina. Pak nastalo oznamování u manžela - to bylo jednodušší. Přeci jen mu bylo 27 a už všichni očekávali, kdy to přijde. :-)

Moje mamina to ze začátku nesla dost bídně. Tři dny nemluvila a pak najednou přišla, kdy jako bude svatba a že to musíme stihnout, než se malý narodí. Svatba byla naplánovaná na 2.7. 2011.

Ze začátku těhotenství jsem to nesla hodně těžce. Hrozně jsem zvracela a nemohla jsem vůbec nic pozřít. Z mých 65 kilo jsem zhubla 7 kilo dolů. Takže jsem po další kontrole nastoupila na kapačky do nemocnice. Do měsíce jsem si musela před každým jídlem vzít torecanový čípek. Nevolnosti se držely do 5 měsíce. V 7. měsíci nastaly další komplikace - časté tvrdnutí bříška a byla jsem otevřená na prst. Takže hrozil předčasný porod.

Dostala jsem nějaké léky a ustálilo se to. Po každé kontrole u doktora jsem chodila na vyšetření do nemocnice, takž jsem byla neustále hlídaná. Stanovili mi dva termíny. Bohužel ani jeden nevyšel. :-)

Poslední termín byl 27.9.2011. Malej byl hlavičkou dolu a vše bylo v normě, takže už nic nebránilo, aby prcek vylezl. Bohužel nic se nedělo. 2.10. na vyšetření jsem dostala přijímací protokol na 6.10.2011 na vyvolání porodu.

Ale osud nám přál dřív. 4.10 v 8:00 jsem ve spánku cítila jakési mokro. Nejdřív jsem si myslela, že jsem se počurala, ale když jsem se zvedla, bylo mi jasný, že je to tady. Bolesti vůbec žádné.

Šla jsem se tedy v klídku vysprchovat, zavolala manželovi, který mimochodem byl doma asi za 7 minut (k nám to trvá 15 minut). :-D Překontrolovala jsem věci a jeli jsme. Ještě jsem se po cestě zastavila pro baterky do foťáku.

Když jsme přijeli, udělali mi test na vložku a byl negativní. Sestřička řekla, že to nebyla plodovka a že nejspíš planej poplach. Vystřídali se na UZ asi 3 doktoři, než mi konečně oznámili, že to teda plodovka byla, ale že jen trošku a že mi malej ucpal hlavičkou pánev.

Poslali mě na šestinedělí, že musíme počkat.

Když jsem se o poledni zvedla z postele na oběd, spustilo se to znovu - nakonec tedy test už pozitivní a hurá na hekárnu. Jenže mně nic nebylo. Hrozně jsem se nudila, pořád jsem někomu volala, chodila se procházet a cpala se sladkým. :-D Dokonce mi musely sestřičky donést o jeden pudink víc k obědu, jakou jsem měla chuť na čokoládku. :-D

Do 20:00 se nic nedělo. Po dalším monitoru jsem dostala antibiotika proti infekci. Ve 22:00 byly další tři monitory. Najednou přiběhl doktor, že druhý monitor se mu nelíbí a že musíme vyvolat porod. Zavolal jsem manželovi, udělali mi klystýr a šli jsme na sál.

Jenže po kontrole a třetím monitoru mi řekli, že se vše uklidnilo a že by byli raději, kdybychom počkali na přirozený porod, že to pro mě i pro miminko bude lepší a ne tak bolestivý.

Kontrakce jsem měla slaboučký, tak jsem souhlasila, že to vydržím a počkáme. A začalo rodeo. Po dvou hodinách, co muž odjel, se to rozjelo. Nejdřív jsem se otevřela na 5 prstů a pak dalších 5 hodin nic, měla jsem šílený bolesti. Přišla doktorka, že mi musí trochu pomoct, abych se otevírala a že jí prej teď nebudu mít vůbec ráda. Přišlo mi, že tam strčila celou ruku. Měla pravdu - opravdu jsem jí neměla ráda, jak to bolelo. Ale pomohlo.

Další dvě hoďky jsem se otevřela na 8 prstů, to už jsem měla kontrakce snad po minutě. Celou noc jsem nespala, strávila jsem jí ve sprše. Když už sestra viděla, jak jsem vyčerpaná, dostala jsem kapačky na zklidnění.

V 8 hodin ráno jsem šla na sál. Bohužel jsem byla pořád na 8 prstů, takže jsem lezla nahoru na kozu, otočit doprava, zatlačit, dolů do sprchy a znovu to samé doleva asi pětkrát za sebou.

Bohužel manžel musel brzy ráno na služebku, takže jsem tam byla sama. Už jsem byla na 9, říkala sestra. „Takže teď se postavte na zem, rozkročte nohy, opřete se o kozu a tlačte.“

„COŽE?!!“ povídám, „Vždyť mi vypadne.“

No byla to moje nejhorší hodina. V 10 jsem začala tlačit. Byla jsem tak vysílená, že už jsem nemohla. Naštěstí tam přišla moje teta (je zdravotní sestra na plicním), chytla mě za ruku a křičela, ať tlačím, že nejde jen o mě, ale o to malý.

Dvakrát jsem zatlačila a bylo to!!! Kluk jako buk. Konečně. Byl to úžasnej pocit. Pak nastala placenta, jelikož byla hrozně hluboko, dostala jsem dvě provokačky a musela ještě párkrát zatlačit. Jenže to nešlo. Tak se zkusila poslední metoda, jinak by mě museli uspat. V tu chvíli mi bylo už všechno jedno, jen už jsem nechtěla, aby to bolelo. :-) Sestra stoupla na stoličku, skočila dvakrát na břicho a placenta po hodině konečně vylezla. Šitá jsem byla jak z venku, tak zevnitř.

Po 2 hodinách mě přivezli na pokoj a mohla jsem si užívat mého nádherného miminka jménem Jonášek, ze kterého je teď šílený raubíř a oslavil třetí narozeniny. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.4 bodů
 Váš příspěvek
 
renata-l
Zasloužilá kecalka 754 příspěvků 27.01.15 08:30

Zatím nejhezčí článek co jsem tady četla:)

 
svycarka
Kelišová 6330 příspěvků 27.01.15 09:22

Mile :kytka:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 27.01.15 10:49

Zajímalo by mne kolik vážil, když to byl buk :)

 
vantili
Kecalka 207 příspěvků 27.01.15 14:42

@Andrea.Tom má to napsáno pod fotografií ;)

 
verulicek  27.01.15 17:13

Hmmm manžel tě pěkně vyfakoval s tou služební cestou..to asi nebude tak úplně „pan úžasný“ jak jsi psala na začátku :nevim:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17593 příspěvků 27.01.15 18:28

Kdyby na me můj doprovod křičel, at tlačím, tak bych fakt nebyla rada a rozhodne by mi to nepomohlo. 8o Pro mě zajímavé čtení. Sice v porodnici vědí, ze se da rodit i jinak než vleze, ale byli dost direktivní a nenechali tě porodit tak, jak jsi potřebovala Ty, takze ve vysledku je to vlastne totez :nevim:

Gratuluji k chlapečkovi, mam jmenovce s podobnou vahou i mírami.

 
Arome danka.02
Kecalka 109 příspěvků 27.01.15 23:42

Krásný deníček :srdce:. Gratuluji k Jonáškovi :kytka:

 
michaela.nedorostova
Závislačka 2508 příspěvků 31.01.15 10:32

Moc děkuji :) @renata-l @verulicek pan užasný to sice není ale bohužel za to nemohl. Ale s klidem mohu říct že ho to mrzí ještě ted že to nestihl ;) @Saroya Myslím že kdyby tam tenkrát nebyla moje teta křičel by to na mě nekdo jiný. Přeci jen měla pravdu nešlo jen o mě. Jinak moc děkuji a i vám gatuluji.:-)

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17593 příspěvků 31.01.15 15:33

@michaela.nedo­rostova chápu, jak to je myšleno, ale myslím, že jsou na místě jiné způsoby podpory. dokážu si představit, že se dá říct mnoho lepších slov, aby se nesáhlo k takovému vydírání. matce samozřejmě jde o dítě, tím spíš při porodu. ;)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele