začnou zase tikat

rawanelli  Vydáno: 19.09.09

Skoro každá žena touží po dítěti.Ale ne káždá má to štěstí ho mít.V dětství si hrajeme na různá povolání-doktory,učitelé a také na mámu a tátu co mají hodně dětí krásný dům se zahradou a pejskem.
Ano i já jsem si představovala takou budoucnost,ale bohužel tomu tak nebylo a ani není.

Můj život začal když jsem se postavila na vlasní nohy, odešla jsem od rodičů a měla svůj vlastní byt.Byla to paráda tedy jak co to lítání a starání me docela vysilovalo.Ale ta představa že jsi můžu dělat co chci nikdo mě nebude okřikovat, napomínat a to ostatní okolo vychovy dětí. Po nějakém čase jsem si našla kluka se kterým mi bylo dobře, rozumněli jsme si. Začali jsme spolu bydlet. A pomalu jsem přemýšlela nad miminkem(a včas vy:,–(it antikoncepci),ale bohužel jsem byla sama přítel ho ještě nechtěl. No co jsme mladí nikam nespěcháme. Ale roky plynuly a toto téma bylo neustále v nedohlednu. Docela mě to mrzelo, protože okolo mě začala chodit samá těhule. A od kamarádek mě chodily sms (v jakém týdnu jsou).
Začaly jsem se docela hádat kvůli tomu. A také to nemělo dlouhé trvání, rozešly jsme se. Docela mě to mrzelo. A také mě přešla radost poněvadž jsem nikoho neměla. Bylo mě smutno. Štěstí se na mě usmálo a já jsem poznala krásné prince. Trošku většího mohutnějšího, ale byla to láska na první pohled z obou stran.On bydlel na venkově měl malý baráček. Protože jsem měla auto jezdila jsem za nim na venkov. Trávily jsme spolu hodně času procházkami lesem, přírodou. Netrvalo dlouho a já jsem se přestehovala k němu. Do baráčku na samotě u lesa. Začali jsme si hnízdečko opravovat, zvětšovat. No prostě rodinné bydlení. Protože on byl starší přál si založit rodinu. Souhlasila jsem po miminku jsem dlouho toužila. A tak mě požádal o ruku.
Vy:,–(ila jsem antikoncepci. A začalo snažení. Ale bohužel to snažení nešlo tak lehce. Pořád nic.Jen se vždycky objevila červená tetka a pravidelně každy měsíc, bez nějakého zpoždění. A tak to šlo další rok.Po dvouch letech snažení jsem se svěřila svému doktorovi o problému. Že prášky už neberu a furt nic.Tak začal maraton na dlouhou trať. Nejdřív vyšetřily manžela, ten je prý v pořádku. Tak jsem přišla na řadu já. Poslaly mě na laparoskopii aby zjistily něco víc. A jestli tam něco bude překážet tak se to rovnou odstraní. Nadšená jsem moc nebyla zabalit věci a do nemocnice. Zákrok se povedl. srůsty co jsem měla tak odstarnily. Stehy mě vytáhly a já mohla jít konečně domů. Po propuštění jsem šla na kontrolu na gyndu.Tam mě bylo řečeno že je vše v pořádku a že by to teď mělo jít samo.Ale nešlo po roce mě poslal ke specialistovi. PCE-SANUS, že mi k tomu trochu pomůžou. Mohly jsme si vybrat. Vybrali jsme si tu lehčí variantu IUI.Po prvním pokusu jsem byla celá natěšená že to vyjde hned n a poprvé a budeme mít malýho človíčka. Bohužel nebylo tomu tak podstoupily jsme další a další a furt nic.
Začalo být docela dusno mezi mnou a manželem. To by nebylo dne co by jsme se nehádala. Manžela to přestalo bavit jezdit tam a zpátky. Už jsem ten nápor nevydržela(že je vina jen ve mě atd.)Odešla jsem od něj podelším odloučení jsem zažádala o rozvod.Ale na ten nakonec nedošlo. S manželem jsme se usmířily po roce. A začaly na novo.Jsme spolu do teď. Bez hádky zase tak zamilovaní jako tehdy. Kamarádky okolo mě už mají děti větší. A mě to docela přešlo mít děti. Nejsem stará, ale v nejbližší době děti nechci. Nevím proč prostě nechci. Nevím jestli jsem si zvykla na svůj klid. Manžel děti furt chce. Jestli to není tím okolím, každý kdo vás zná se furt vyptává a mě to docela sere.To je např. vy stím nebudete nic dělat to musej doktoři k vám aby jste začali něco dělat. Začnou hodiny zase být či ne toď otevřená kapitola.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Boriska
Extra třída :D 12331 příspěvků 19.09.09 12:32

Ahoj se svým dlouhodobým snažením a návštěvami CARu naprosto chápu, cos prožívala. Že jsi dospěla k jinému rozhodnutí než většina, na tom není nic špatného. Jsi dospělá a svéprávná tudíž si sama zodpovídáš za své rozhodnutí, přání a kroky. A nikdo nemá právo tě soudit či přemlouvat k jinému závěru. Přeji ti, ať jsi spokojená co nejdéle a pokud zase hodiny začnou tikat, tak ať se zadaří, ať už doma nebo s pomocí lékařů :-). B

 
Petr.Petr
Nováček 6 příspěvků 20.09.09 20:31

Dobrý den
Nepotřebuji poradit, vlastně ani nevím, proč tady tohle píšu. Není to příliš veselé povídání, ale nejen ženy si potřebují občas vylít srdce. Vlastně ani nevím, jestli to nakonec pošlu, ale musím to alespoň napsat, bude mi pak lépe.
S manželkou jsme se vzali v 27 letech a od té doby také provozujeme nechráněný sex. První tři roky bez těhotenství jsme byli relativně klidní, ale pak už to moc veselé nebylo. Bylo nám jasné, že někde musí být problém, protože sexuálně aktivní jsme byli více než dost. Takže začaly roky pokusů, jak té přírodě trochu pomoci. Bez výsledku. Pokud nepovažuji za výsledek, že nás po všech vyšetřeních lékaři ujistili, že jsme naprosto zdravý, prakticky ukázkový pár, který by neměl mít sebemenší problém s otěhotněním. Bohužel, tohle nám bylo platné jak mrtvému zimník. Takže následovaly další vyšetření, další koňské dávky hormonů, další zázraky moderní medicíny.
Nakonec jsme už zkusili prakticky všechno. Od klasické medicíny (4× neúspěšné IVF), přes homeopatii, kineziologii až po nejrůznější stoprocentně zázračné léčitele. Poslední pecku nám dala kartářka, která JEDNOZNAČNĚ doporučila termín pokusu o poslední IVF, neboť jen v tom okamžiku je výsledek 100 %. Výsledek byl opravdu stoprocentní, po tomhle neúspěšném pokusu nám pan doktor ohleduplně naznačil, že bychom toho měli nechat, že jsou to vyhozené peníze.
Do toho všeho s odpuštěním kecy lidí z okolí. To si tak neberte, když budete psychicky v pohodě a nebudete se snažit, ono to půjde, radí mamina tří dětí, která si je pořídila ani neví jak. Zkusili jste dárce spermií, ptá se kamarád, který opustil ženu poté, co zjistil, že jeho kluk není geneticky jeho. Tak si nějaké dítě adoptujte, říká sousedka, která by se nepostarala ani o cizí kočku. Ano, ano, ANO, to všechno jsme už zkusili, v podstatě jediné co ještě ne je tancovat s čarovnou kostí kolem ohně!!!!!!
Dnes je nám 39 let a už jsme rezignovali. Na adopci už jsme staří (názor úřadů), své dítě nikdy mít nebudeme a holt prostě zůstaneme sami. Už jsme schopni na tohle téma i šibeničního humoru. Jako posledně, když se feťačce ze sousedství narodilo ŠESTÉ dítě. Manželka na mně jen tak úkosem koukla a ucedila: Prd zdravá výživa, možná to chtělo denně trochu perníku. Kdybys alespoň chlastal, tak bychom měli alespoň trochu šanci…
Zbyly bohužel emoce. Přímo ukázkové, jako z toho článku o neplodnosti. Vztek, závist, smutek. Bílý, žhavý vztek na každou maminku s kočárkem, která nic zlého netuše mi vykládá, jak se museli snažit skoro ROK o druhé dítě, božíčku jak už byla celá na nervy. Zlá hnusná závist na každého hrdého tatínka, který si za ruku vede syna a který mi povídá, jak je úžasné klukovi vysvětlovat, proč letadlo létá. Smutek, že já jsem tuhle šanci nedostal a už nedostanu.
Doufám, že jednoho dne přijde i to smíření a vyrovnání se s tím, že to dokážu, i když to zatím tak nevypadá. Doufám.

 
 
Anonymnice  21.09.09 10:14

Raw - když jsem to četla, tak jsem trochu viděla svůj příběh - díky bolestné touze po dítěti zkrachoval můj 9ti letý vztah - rozvod a nový manžel…opět řešíme umělé oplodnění a opět přicházejí krize…tak snad to tenhle vztah vydrží (u mě teda vobou případech problém na straně chlapa)… Tobě moc držím pěsti - vám oběma, ať vztah vydrží a ať ho obohatí nějaký ten tvoreček - tak hodně síly a optimismu :-)

Petře - Tvůj příběh je hodně smutný…ale myslíš opravdu, že na adopci už je pozdě? asi nedostanete miminko…ale větší dítko myslím ano! a Tvůj příběh dám přečíst mému manželovi…nechce zatím přemýšlet o adopci…ale mě je 31 a myslím, že je nejvyšší čas požádat… a ty Tvoje pocity naprosto chápu…úplně mě mrazilo, když jsem to četla…prožívám to samé…a doteď jsem si myslela, že takhle to prožíváme jen my ženy - díky za upřímnost, málokterej chlap tohle dokáže nahlas přiznat.....

 
Boriska
Extra třída :D 12331 příspěvků 21.09.09 10:58

petře - nevím, co jsem kde načetla, člověk se s tím úplně nevyrovná nikdy :-(, jen se s tím naučí lépe či hůř žít…
já osobně si nedovedu představit, že bych měla být o tohle ochuzena, že nebudu mít děti, vnuky, a člověk to snáší tím hůř, když vidí stárnout své rodiče a prarodiče…
moje bojovné srdce by vám chtělo říci, třeba jste chodili do špatného CARu, nevzdávejte to, zkuste ten a ten CAR, kterému věřím…  ale raději jsem zticha, je mi jasné, že jste toho hodně vyzkoušeli a držím vám palce, ať jste i nadále jeden pro druhého oporou a třeba někdy… bůh ví (a to jsem nevěřící Tomáš)

 
Lionett
Kecalka 178 příspěvků 22.09.09 21:06

Petře, docela jsi mě dojal..cítím tvůj smutek..
Nám se dítě taky nedaří několik let, ovšem ještě nejsem po žádných „asistovaných“ pokusech.
Je nám 32+33 let, adopci partner zamítl před několika lety, docela mě to mrzelo…
Já bych ale pořád nevzdávala, 39 není zas tak strašný věk, na Západě jsou ještě běžnější ženy prvorodičky po 40 .. Ovulace probíhá? Zkrátka bych to stále zkoušela přirozeně…
Ty příběhy jsou docela drsné.. My o nás zatím moc nikomu nevyprávíme, tak se mě komentáře vyhnuly, ale stačil mi značně seběvědomí výrok kolegyně, která kolegovi, který se zmíni o neúspěšných pokusech kamaráda: „to je hlavně tou psychikou“… No sama pak otěhotněla na první pokus, „náhodou“, mimo plodné dny…

 
Petr.Petr
Nováček 6 příspěvků 23.09.09 10:09

Díky za reakce
Dočetl jsem se kdesi, že existuje jisté malé procento párů, které dítě nemají a není pro to žádné medicínské vysvětlení. Bohužel, pravděpodobně mezi ně spadáme i my. Napíšu trošku o nás, snad to někomu pomůže v rozhodování.

 

K našemu zdravotnímu stavu:
Z mé strany je vše v pořádku, pohybuji se ve všech ukazatelích mírně pod středními tabulkovými hodnotami. Ze strany manželky nebyl nikdy nalezen žádný problém, bránící otěhotnění. V poslední době se jí objevily jisté zdravotní potíže, ale to je následek hormonální léčby při pokusech o IVF.

 

Co jsme absolvovali:
Gyncentrum Ostrava - 1× inseminace, neúspěšně, první IVF neúspěšně, druhé IVF došlo k otěhotnění, odumřelo v 5 týdnu. Manželka absolvovala laparoskopii, nenalezeny žádné příčiny neplodnosti. Během tří let poté 2× spontánní otěhotnění, vždy odumřelo nejpozději do 6 týdne. 3× léčba v lázních. Začali jsme chodit do UNICY v Brně - první IVF s injekcí spermií do vajíčka, neúspěšně, druhé IVF totéž. Při pokusech na UNICE bylo zjištěno, že ovulace probíhá, bohužel dochází k tomu, že když manželce vybudí vaječníky velkou dávkou hormonů, každé vajíčko dozrává v jiný čas. Tedy odebrat větší množství vajíček pro IVF je prakticky nemožné, počet odebraných živých se pohybuje kolem dvou. Tedy statisticky nula - jinými slovy, tohle téměř vylučuje úspěšné použití metod asistované reprodukce. Nicméně, ten hlavní problém, proč nedochází k otěhotnění odhalen nebyl. Mezi tohle si tedy ještě musíte doplnit snad všechny léčitele, senzibily a šarlatány, co jich po světě chodí.

 

Co nám navrhovali:
Jeden z lékařů vyslovil hypotézu, že nejsme nějak kompatibilní na genetické úrovni. Že prostě zárodek, který vznikne, nepřežije. A že si sice můžeme zaplatit drahé genetické vyšetření, nicméně i pokud se na něco přijde, stejně se s tím nedá nic dělat. Prý je pravděpodobné, že s jiným partnerem bychom asi měli oba dva děti bez problémů. Takže hned jako další návrh bylo darování vajíček nebo spermatu. A tady se razantně postavila proti manželka, s tím, že nechce NĚJAKÉ dítě, ale naše. Já s tím tak úplně zcela nesouhlasím, ale musím to respektovat. Abych byl upřímný, pokud by manželka „nenápadně" otěhotněla s někým jiným a dělalo by se, že to nevím, asi by mi to nevadilo. Stejně to takhle nějak je zhruba ve 20% případů.

 

Ad adopce.
Jsme už prostě příliš staří. Tedy pro takové jako my zbývají pouze romské děti, děti nějak nemocné, autisté, tělesně postižené děti, rozuměj děti které nikdo nechce. Děti, zplozené za asistence drog, alkoholu, případně jako výsledek sexu za peníze. Děti, kterým bylo příšerně ublíženo ještě dříve, než se stačily dostat na tento svět a ony si to sebou už navždycky ponesou. Máme v rodině jednak těžce duševně postižené dítě, jednak adoptovanou romskou holčičku, kde přes veškerou péči nakonec zvítězily geny. Nebudu to dále rozvádět, ale její rodiče adopci berou jako asi nejhorší rozhodnutí jejich života. Před každým, kdo takové dítě adoptuje se hluboce skláním a obdivuji ho, ale tohle není to pravé, po čem toužím. Možná jsem trochu sobec, ale takhle bych to nechtěl.

 

Co jsme si z toho všeho odnesli:
Když odhlédnu od těch cca 250 000 Kč, které to celé stálo, tak manželka si pořídila nejrůznější zdravotní problémy, jako důsledek hormonální léčby. Postupným každoměsíčním sledováním menstruace jsme si parádně rozbourali psychiku (oba), takže potkat na ulici ženu s kočárkem bylo horší, než potkat šavlozubého tygra. Taky jsme pochopili, že není horšího zabijáka sexu, než „dělat dítě" na povel. Z nejpříjemnější činnosti se stane otravná povinnost. Taky jsem se musel naučit ignorovat „nenápadné" poznámky pouličních drben: „… ste to viděla pani, už dávno by měla tlačit kočárek, von ten jeji bude asi ňákej kripl…". No a tak podobně.

 

Co bych doporučoval ostatním:
Pokud se snažíte rok a nic se neděje, není to normální a jednejte. Plyne vám čas a ten se nedá vrátit zpátky. Nenechte se ukolébat tím, že támhleta paní otěhotněla ve 42 letech, to jsou výjimky.
Pojišťovna vám hradí 3 pokusy o IVF. Jeden plně hrazený se dá také ještě zvládnout (finančně). Naplánujte si to tak, aby jste to vyčerpali do 35 let věku ženy, potom už je skoro na všechno pozdě.
Pokud se rozhodnete adoptovat dítě, tak počítejte s tím, že čím budete starší, tím „horší" děti na vás zbývají. Navíc vyřizování adopce se neskutečně vleče. Takže opět, raději jednat dříve.
Pracujte na tom oba. Pokud jste na tyhle problémy dva, dají se zvládnout příšerné věci, jeden člověk se z toho zblázní, dva vydrží cokoliv.

 

Dále asi nemám co dodat. Vy, kteří bojujete to nevzdávejte a vy, kteří jste měli štěstí napoprvé si zkuste trochu uvědomit, jak moc vám štěstí přálo a zkuste chápat ty druhé.

 

Petr

 
Boriska
Extra třída :D 12331 příspěvků 23.09.09 10:49

petře - dovolila jsem ti poslat SZ - je taková agitační, takže pokud jste rozhodnuti, že už opravdu ne, tak jí raději ani nečti :-)
Podle toho co píšeš by chlapa jako jsi ty chtěla asi každá žena, tedy chlapa, který se staví k problému čelem, snaží se ho řešit  a je tomu druhému oporou. Napsal jsi to hezky a věřím, že spousta chlapů by si to měla přečíst, protože  co neřekne chlap nebo doktor, tomu nevěří :-))).
Přeji vám, ať si společného života užíváte co nejvíce!

 
jizvíková
Extra třída :D 12486 příspěvků 23.09.09 10:52

z vlastní zkušenosti doporučuji vyšetření na imunitu, dá se to léčit prášky a mé hýbající se břicho je důkazem, že to funguje. My jsme se rok snažili a pak hned do CARu, nehodlala jsem čekat, manžel by se tam tak nehrnul, ale ted vidi, že čekání na zázrak je na nic. člověk se musí postarat sám a to i v CARu , co si nevyhádá, teré vyšetření nevybojuje, to nemá… hodně štěstí

 
Petr.Petr
Nováček 6 příspěvků 23.09.09 14:03

Nevím přesně, nejsem lékař, ale nějaká vyšetření na imunitu se prováděla. Ono to pak vždycky proběhlo tak, že vajíčko a spermie k sobě bez problémů šly, vznikla 2-3 embrya, další kultivace bez problémů, následovalo úspěšné zavedení, pozitivní test a do 5 týdnů konec.
Potom řekl ten doktor, že to vidí na genetický problém (bez záruky). No nic, jen pro upřesnění.

 
Boriska
Extra třída :D 12331 příspěvků 23.09.09 14:21

petře -jen pro upřesnění - SZ = soukromá zpráva, máš ji nevyzvednutou, aby nedošlo k mýlce :-)

 
Delfina
Zasloužilá kecalka 748 příspěvků 24.09.09 10:30

Ahoj Petře, a nepřemýšleli jste o tzv. náhradní matce? Vyjde to na dost penízků (400 000Kč?), dělá se to např. na Ukrajině, nebo v Indii, protože v těhle zemích to vyjde nejlevněji, a pak máte dítě svých genů. Na to by pozdě určitě nebylo. Už se o tom začíná diskutovat i v ČR.

 
Anonymnice  24.09.09 11:07

s tou náhradní matkou  - tuším, že nedávno šlo v televizi, že to dělají v nějakým CARu ve Zlíně…a to by mohla být cesta…

jinakPetře…opravdu klobouk dolů…jak už řekla Boriska - takovýho chlapa by si mohlo přát plno žen! o to víc mě štve ten fakt, že ten obrovskej dar - mít dítě - dostávají lidi,co si to nezaslouží a hlavně si ho dostatečně neváží.....tohle je nespravedlivé!!! A k těm radám okolí…taky už jsem si v některých chvílích říkala, že snad objedu celou zemi a vykříčím, že na slova „nesmíte se na to tak soustředit…“ jsem už alergická a ať těma zaručenýma radama nikdo neubližuje těm, co se snaží… a to, že někdo dokáže být dokonce tak zlej, že řekne o někom, že je asi nějakej kripl, když nemá dítě - tak to spíš svědčí o duševním zdraví dotyčného....­.mimochodem - já se o sobě dozvěděla, že jsem lesbička…když jako nemám ty děti…manželství je asi jenom zástěrka…:-(

 
Petr.Petr
Nováček 6 příspěvků 24.09.09 14:29

Jednak pokud vím to v ČR zatím legálně nejde a jednak by to asi nepomohlo. U nás se neděje to, že by žena nebyla schopna dítě donosit, prostě ten zárodek nepřežije pátý až šestý týden. Jako by skutečně měl v sobě něco špatně naprogramované, takovou autodestrukci.    

 
Petr.Petr
Nováček 6 příspěvků 24.09.09 14:35

Mně tedy asi nejvíce dostalo, když mi jedna hluboce věřící paní poradila, abych se zamyslel nad svým životem, vyzpovídal se a hlavně se pořádně modlil. Že prý pámbu moc dobře ví, proč některým lidem děti nedává. Tehdy jsem byl asi nejblíže tomu, někomu fyzicky ublížit.
Taky jsem se svého času o sobě dozvěděl, že to mám blbé, když jsem jako ten impotentní, ale že prý se to dá určitě léčit. Když jsem se zeptal (tetička z rodiny), jak na to proboha přišla, udiveně zvedla obočí: „No a proč teda jako nemáte děti? To nechcete?“.
Dneska se tomu už směju, ale někdy si říkám, že bych snad o tom mohl napsat knížku.

 
Anonymnice  24.09.09 15:28

jo…tak té paní bych asi taky ublížila…jakej důvod má teda Bůh pro to, že tenhle obrovskej dar dá někomu, kdo svoje dítě po narození utopí v záchodě a zahrabe na zahradě nebo své dítě zapíchne, jen aby ho nedostal otec a tím samým nožem si krájí chleba??????? a lidem, co bolestně touží po dětech a dokázali by jim dát lásku, vzdělání…ho nedopřeje???? někdy se ptám, jestli ten co tohle řídí…není vlastně zvrhlej…ale pak se napomenu za to, že bych se neměla rouhat..... každopádně kdo tohle neprožil…neví a nikdy nemůže dostatečně pochopit, jak moc to bolí…Petře - jediné co asi můžu popřát, je hodně síly…ať to spolu s manželkou zvládnete!!!!

 
Petr.Petr
Nováček 6 příspěvků 24.09.09 21:12

Omlouvam se vsem vericim, ale zadny buh neni. Nebo lepe receno pokud by byl, musi  to byt uchylna :,-(isticka bestie. Kdysi mi jeden pan provedl neco opravdu hnusneho, rekl bych, ze to patri mezi smrtelne hrichy. No, kdyz jsem ho pak potkal jako stastneho otce dvojcat, doslo mi, ze zadny buh neni. Je jen statistika. Nekdo mel kure, nekdo chleba, nekdo nic. Ale statisticky vzato, vsichni meli kure s chlebem.
Holky, strasne jste mi pomohly, je mi opravdu lepe. Diky za vsechny komentare, vsem snazilkam drzim palce, a vsem, ktere to uz vzdaly rikam jen jedno. Proste se to nekdy nepovede, ale to neznamena ani konec sveta, ani ze by jste byly nejake menecenne. Jsme tady na svete jen jednou a kdyz to nejde uzit pres decka, uzijme si to tak dobre jak to jen jde. Mejte se vsechny tak dobre, jak se to jen da. :-)
Petr    

 
Emanka
Závislačka 2681 příspěvků 24.09.09 21:51

Petře, je ohromně povzbuzující potkat tak rozumně smýšlejícího chlapa. A jestli si s manželkou rozumíte, hodnotný život se určitě dá prožít i bez dětí, i když to bolí asi. Každopádně přeju štěstí v čemkoliv, třeba se něco ještě zadaří, třeba ne a vy to překonáte a budete spokojení i tak.
P.S. Takže vy papeže v sobotu vítat nebudete? :-) Já taky ne.

 
Delfina
Zasloužilá kecalka 748 příspěvků 25.09.09 12:26

Ahoj Petře, vím, že už to vzdáváš, ale i tak: já jsem slyšela, že nelegální to není, jen si prostě to dítě musíš přivést z ciziny a zde už se to zlegalizuje. No snad opravdu ve Zlíně? (dr. Pilka? se tím zabývá?)se to už CELÉ provedlo dokonce i v CARu, když si přivedli svou náhradní maminku. Víš, já si říkám, jestli to, že vaše embryo nepřežilo 5.-6. týden, nemuselo být v embryu, ale v tvojí ženě. Já bych do toho rozhodně šla, zkusila bych to. Kdyby se embryo u náhradní maminky nechytlo, opět nevydrželo  6týdnů, pak teprv bych to vzdala.

 
rawanelli
Stálice 56 příspěvků 26.09.09 10:18

To bych nečekala že něco takového může napsat muž..Málo který se takhle svěří.O proti vašem u je ten můj příběh  úplný nic.Je to pro vás velmi těžké.Smiřovat se stím budete asi dlouho.Ale držím vám palečky ať to mezi vámi vydrží a navzájem se podržíte po zbytek společného života.
Když se to vezme jak je ten život nespravedlivý.Ten kdo by chtěl mít mimčo a dal by za něj co koli.Projde si pěkným peklem a nic.Někdy se to podaří ale taky nemusí.A na druhou jak píšete kde jaká feťačka ho támhle pohodí a je jí to úplně jedno.Chudátka malý.vůbec si toho neváží.

 
Cupinka  07.01.11 10:06

Ahoj Petře-z vlastní zkušenosti ti mohu říci že na té kompatibilitě párů něco bude. Podle všech testu jsem zdravá, mám však jen 1 pruchodný vejcovod.měla jsem partnera a snažili jsme se 3 roky-ani ťuk.Pak dusno, rozchod a poznala jsem jiného chlapa-je to muj současný manžel, těhotním s ním docela dobře, avšak mám za sebou 3 potraty v ranném těhu a zaplať Buh 1 mrně :dance: (V podstatě už jsme to vzdali a v 38 jsem otěhotněla).Dnes je mi 40 …staršně ale strašně moc bych ještě mimi chtěla,ale opět jsem byla těhu a opět potrat v 10tt.Vzpomínám si, že jsem tehdy v brala Prednison 1 denně a těhotenství se povedlo.(vlastně jen preventivn,protože všechny testy byly v normě, už nevěděli, co mi dát) HLAVU VZHURU!!! :pankac:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček