Začnu si i já užívat mateřství?

s_mishka  Vydáno: 14.01.12

Barborka byla plánované miminko. S přítelem se nám zadařilo takřka hned. Těhotenství byla procházka růžovým sadem, celé to bylo zastíněno jen tím, že se Barča nechtěla otočit (KP), a tak jsem se rozhodla pro plánovaný císařský řez.


1 komentář


1 komentář

Když jsme si Barunku přivezli z porodnice, tak jsme se na ni pořád chodili koukat a to i přesto, že máme monitor dechu. Začátky byly krušné (předpokládám, že takhle to máme asi každá). Byla uplakané miminko, ale ne tak, že by pořád jen plakala. Od začátku se naučila spinkat sama v postýlce. Budila se pouze 2× na kojení, pak už jen jednou a teď ve 4 měsících je schopná spát i 12 hodin v kuse. Když spinká, tak je to vážně andílek. Co se týče kojení, tak to nám nějak nevyšlo, i když jsem chtěla kojit co nejdéle. Teď je to tak, že je z větší části na Nutrilonu a odstříkávám jí MM (je ho ale čím dál méně).

Asi ve 2 týdnech měla Barunka infekční průjem (dle naší dr. si asi něco přinesla už z porodnice). Nějak jsme to ustáli, měli jsme strach, ale nakonec se to zvládlo domácím léčením. V tuto dobu jsme byli takřka denně u dr. (kontroly, vážení apod.) Díky průjmu nám dlouho nepřibývala. Pořád je menší než jiná stejně stará miminka, ale už roste, a tak jsem klidná.

Do dvou měsíců byla asi průměrně uplakaná, zlom nastal někdy začátkem listopadu. Po první kontrole kyčlí jsem byla velice mile překvapená tím, že vůbec neplakala. Jenže další návštěvy u doktorů začala být hysterická a k neutišení (to jí drží dodnes). Naší pediatričce se její pláč nelíbil, a tak jsme skončili na neurologii, vyšetření dopadlo dobře. Pouze podezření na reflux. Byli jsme i na EEG, opět OK. Zítra nás ještě čeká UTZ hlavičky a bříška. Myslím, že ani tam se nic nezjistí, možná nám potvrdí reflux.

Abych to shrnula v čem je náš problém: Barča je doma naprosto v pohodě, hraje si, pase koníky, směje se, má ráda, když s ní dělám blbiny. To si vždycky říkám, že to snad není možné, že umí být tak vzteklá. Jen ale vyjdeme za dveře bytu, tak jen řve a řve a řve. V autosedačce se jí nelíbí, když jedeme nakupovat, tak vydrží chviličku (pokud vůbec) a pak nasadí a „jede“. Kdyby její pláč byl takové to pofňukávání, tak to přejdu, ale ona pláče vážně hlasitě (až hystericky) a v tu chvíli začínám být nervózní a neumím se nad to povznést. Mám pocit, že snad každý kouká a říká si, co je to za matku. Jen co se, ale ocitne v tom svém (doma), tak je zase usměvavá a naprosto spokojená.

Když přijdeme někam na návštěvu, je schopná řvát celou dobu, co jsme tam. Kolikrát se z toho nemůže nadechnout nebo se pro změnu poblinká. Neutiším ji ani já, většinou prostě musí přestat. Teď už se jí nelíbí ani v kočárku, teda abych jí nekřivdila, to jak kdy. Někdy usne, ale někdy řve celou dobu, co je tam. Když takhle vyvádí, tak pláču s ní a v tu chvíli závidím všem těm maminkám, co svoje miminka pyšně ukazují a nejraděj bych v tu chvíli nebyla.

Každý říká, že to přejde, ale já jsem z toho zoufalá, raději moc nikam nechodíme. Přítelovi rodiče bydlí s námi (samostatná bytová jednotka), teď pro změnu pláče i tam. Takže přítel rozhodl, že ji tam budeme každý den dávat, prý aby se to vztekání „odnaučila“ a zvykla si, že není jen „doma“. Vážně nevím, jestli je to správně. Může se to odnaučit, ale také se její odpor z neznámého prostředí může prohloubit. A tak se vracím k nadpisu mého deníčku a říkám si, jestli si i já to mateřství začnu opravdově užívat.

Díky všem, co dočetli, až sem :-D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Samamama
Kelišová 5466 příspěvků 14.01.12 11:33

Musím říct, že s tebou naprosto soucítím, s našim prckem to nebylo zdaleka tak šílený, jak píšeš ty, ale vím, co je cítit se trapně jako neschopná matka, když jsem jezdila po sídlišti se vřískajícím kočárkem, zatímco všichni ostatní vozili tiché spící mimčo. Radit se fakt nedá, určitě to přejde, ale chápu, že čekání, až to bude, tě ničí. Napadá mě snad jen zkusit do kočárku dát něco, co by jí tam tiše hrálo, malýho někdy uspala taková ta natahovací hračka s melodií jako jsou kolotoče nad postýlku (pravda, na jedno uklidnění jsem musela natahovat opravdu hoooodněkrát). Kvůli refluxu sice mimina brečí, ale to by plakala i doma, tak tím to asi nebude :think: Držím palce.

 
Nanda
Kelišová 6528 příspěvků 14.01.12 12:05

ahoj,
držím pěsti ať to co nejdříve přejde. Měla jsem s juniorem obdobný „problém“..jedině snad to bylo naopak, jakmile tu byla návštěva nebo jsme byli někde mimo domov, byl zlatej, jakmile jsme byli doma, řval a řval a řval…i 10hodin v kuse, to už jsem ho měla v náručí, seděla na podlaze a brečela s ním též…tak jako vy i my prošli různýma vyšetřeníma(UTZ, EEG, Holter, reflux taky potvrzen), neb jeho záchvaty končili modráním a nedýcháním…jako když louskne, ze dne na den to přestalo…to bylo Matýsovi něco málo přes 4měsíce…takže naděje je blízko a uvidíš, že to opravdu přejde:-) pevné nervy!!!!
PS: dodnesnevíme čím to bylo..dle mého názoru to byli opravdu velké koliky a moje nervozita přenesená na něj..:-(

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 14.01.12 12:17

AHojky neporadím. Je ještě malá. Naše malá křičela až se zajíkala a stále se tak děje když přijdeme někam na návštěvu, nebo jakmile cítí ordinaci, už nasadí a nepřestane dokud nezaboucheme dveře ne od ordinace, ale od toho baráku, v němž ordinace je. Jiak máme naprosto zlaté dítě, usměvavé, chytré, šikovné, pohodové, ale jak jde o jiné lidi(i návštěvy u nás) tak je k neutišení. Já mám skoro 15ti měsíční a lepší se to. Trochu. Když někam přijdeme na návštěvu, hostitelé mají přísný zákaz se naší bubliny všímat, aby se sama rozkoukala, nejlépe když s jí v náručí projdeme celý byt aby věděla kde je, aby se zorientovala. Za chvíli se uklidní a třeba po hodině začne lozit kolem hostitele a už se s ím baví-podle toho kdo to je, moje malá je citlivá jak vidno stejně jako já a pozá dobrý lidi, prostě z nich cítí pozitivní ebo negativní energii. Třeba svoji dr i sestru nesnáší, a já se jí nedivím. Taky se mi obě nelíbí :mrgreen: Docela s tím bojujeme a zaplaťpánbů že aspoň v autosedačce a v kočárku je plně zaujatá hračkama a okolím, to bych asi umřela kdyby mi ječela jako ta tvoje. ejsem totiž vůbec pohodovej flegmouš :mrgreen: Nýbrž cholerik jak se patří :lol:

Tak snad jen povzbuzení že se to bude zlepšovat, naše Veru pokroky dělá, čím je starší a chápavější. Jo a s tím že jí spíš více brát do prostředí kde se jí nelíbí, myslím že to časem své ovoce přinese. Kdybyste se jí v tomhle přizpůsobili, nevím jak byste to dělali-to by bylo dítě jen doma? :think: :mrgreen:

Přeju pevné nervy a vydrž, je opravdu ještě malá :hug:

 
Anonymousss
Kecalka 308 příspěvků 14.01.12 12:46

No, u nás to bylo přesně naopak. Doma neustálý řev. Oproti tomu venku, na návštěve, u doktora, v tramvaji atd. úžasné miminko. Dokonce fungovalo i to, když k nám přišla návštěva - taky byl miliónovej.
Z tohoto pohledu jsem na tom byla hůř, protože mi nikdo dlouho nevěřil, že Honzík vlbec umí plakat. Ještě že existují telefony :-D Aspoň moje matka mi uvěřila, když mi náhodně volala a vyděsila se, kdo to tak řve, snad ne naše „neplačící“ dítě.

 
Zdeňka K.  14.01.12 12:54

Od kdy jste s miminkem chodili ven? Není víc zvyklá být doma, ve známém, a venku ji to pak děsí? Určitě to prosím nelámej přes koleno a nikde ji nenechávej samotnou. Máma má být jistota a bezpečí, obzvlášť pro takhle malé dítě. Zkus malou nosit v náručí, místo kočárku. Třeba jen na deset minut kolem baráku a zase domů. Vykládat jí klidným hlasem, co venku vidíte, vše jí vysvětlovat. Miminka jsou velmi vnímavá. A ještě bych zkusila venku kojit, aby pochopila, že je tam taky bezpečno a stále je tam s ní máma a její náruč. Do autosedačky dáváme malou až když přítel vyjíždí z parkoviště, jinak by cestu taky prořvala :-) Já ji nosím v šátku, takže je pořád u mě a na všechny venku se směje. Když byla v kočárku, tak nikdy tak hezky nereagovala.

Držím palce, ať to brzy zvládnete a malá je veselá i na cestách :hug:

 
Barušák
Povídálka 41 příspěvků 14.01.12 12:59

Ahojky, úplně Tě chápu!!! My jsme si s naším Vašíkem taky pořádně užili :( Byl hodně uřvané miminko a to nejen při výletech, ale i doma, několikrát denně měl hysterický záchvaty, kdy jsem ho nemohla utišit. Do toho neuměl usínat, budil se v noci po 2 hodinách. Kolečko všemožných lékařských vyšetření jsme absolvovali též, vše bylo naštěstí v pořádku. Řvaní v kočáru bylo u nás „normální“ a to i cca v 10ti měsících, kdy jezdil ve sporťáku, tak neuměl sám usnout, byl unavený a řval, musela jsem ho vyndat, pochovat, zazpívat mu, to se zklidnil, pak jsem ho položila a spal tam, taky jako exot, prostě kdekoli na procházce jsem pěla „černé oči“ :mrgreen: A když byl mimino, tak jsem v korbičce vozila zapíchnutou větev, páč pod stromama neřval, no zpočátku jsem se taky styděla, co si pomyslí lidi, ale pak už mi to bylo fuk, hlavně, že to občas pomohlo. Tak bych mohla pokračovat s dalšíma příhodama… A to jsem měla těhu v poho bez komplikací, taktéž porod byl celkem ok. Ze své zkušenosti mohu říct, že to opravdu opravdu přejde, časem se to určitě zlomí! Já tyhle řeči tenkrát nesnášela, ale je to fakt a nic se pořádně s tím nedá dělat. Vyzkoušet, co tě napadne, ale když nezabere nic, tak holt to přečkat. Jen bych Barču asi netrénovala u prarodičů, nechala bych jí v klidu doma, pokud tam nutně nemusí být. To je jako když Vašík nechtěl k babičkám, ony se ho dožadovaly, ale já ho nedala, vždy když ho chovaly, začal hystericky vřískat, tak jsem ho trápit nenechala a dnes už je to v poho. Prostě jsme se Vašíkovi přizpůsobili, co to šlo a vše se v klidu postupně vyřešilo. Tak radím, užívej si toho, co funguje, že krásně spinká, že spolu blbnete doma a Baruš je spokojená a to ostatní přijmi jako fakt a zkus se z toho nestresovat. Když někam pojedete, tak to holt prořve. My návštěvy v tomhle období dost omezili, jezdili všichni k nám. Tak páááá a pevné nervy přeju!!!!!! :kytka: :srdce:

 
2H
Nováček 8 příspěvků 14.01.12 13:28

Ja bych to pres koleno nelamala, nemyslim si, ze si takhle male miminko „zvykne“, jak navrhuje Tvuj pritel. Nase dcera to mela stejne, jakmile jsme byli nekde na navsteve (i treba u manzelovych rodicu), spustila. Tak jsem zavelela a jeli jsme domu. U dr. to same. Kolem pul roku to preslo a ted, ve trech letech spis spolecnost vyhledava. Tenkrat jsem to resila s dr. a ta taky rikala, ze si nezvykne, ze nema cenu ji stresovat, ze ji to proste prejde, a preslo…

 
Karni 78  14.01.12 13:28

Ahojky, URCO to prejde, jen vydržet!!!
Já bych spíše sázela na ty koliky, nás trápily do 3 měsíců malé, bylo to hrozné, možná trochu zabral Nutrilon comfort, ale koupili jsme ho az téměř na konci 3. měs., takže nevím…před tím jsme zkoušeli všechno možné.....od 6 hod. večer pláč a pláč, přerušený 10 min a zse to samé…nepomáhalo nic.V kočárku přes denjakž takž, ale taky s ekroutila a jednou manželovi řvala až zbrunátněla, měl strach, že s epláčem udusí. :zed:
Zkuste taky rektální rourku, prý to pomáhá.Nám tedy naa koliky nepomohly ani kapičky saab simplex ani nic 8o
Přeji hodně sil :mavam:

 
atominnka
Generální žvanilka 20912 příspěvků 14.01.12 14:15

Ahoj, neporadím, ale musím říct, že s Tebou cítím. Moje dcera začala takhle vyvádět, když jí byly 4měsíce, v kočáru řev, v autě řev, na nákupu řev. O doktorovi radši nemluvím, to byl normálně hysterák. Na návštěvu jsme jezdili jen k našim, tam byla zlatá, doma taky. Přešlo ji to samo za nějaké 2měsíce. Ono to časem přejde, ale já vím, to není zas tak velká útěcha :roll: A nemůže to být tím, že cce být více u Tebe? Já si tenkrát koupila Manducu, to bylo jedïný místo, kde neječela, když jsme šli ven… Pevné nervy přeju :* Bude líp, neboj

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 14.01.12 14:17

Ahoj uplne te chapu. Moje mala bohuzel taky furt a neustale brecela. A ja jsem to spatne nesla, take jsem brecela a venku se stydela. Myslela jsem proc jsou vsechna mimi tak hodna a to moje tak rve, co jsem jen delala spatne. Citila jsem se hrozne. O nejake kolice jsem predtim vubec neslysela a ono to bylo tim. Vse se zacalo lepsit kapickama. Od sesteho mesice to bylo uz temer dobry. Ale dodnes me boli u srdce kdyz si vzpomenu na to obdobi. Bohuzel jsem byla nezkusena. Nicmene ti musim napsat ze dnes je moji holcicce 19 mesicu a tak moc mi vraci vse co jsem do ni vlozila, ty nervy, ty nevyspane noci, ty slzy. Dnes si ji maximalne uzivam, jsem neuveritelne stastna ze ji mam, neustale me rozesmyva. Je to takova paradnice, furt spiva, tanci. Je ohromne mazliva, a hlavne je moc sikovna a chytra uz chodi i na nocnik. ZATO deti mych kamaradek tem kterym jsem ja zavidela ty spici miminka jsou ted zlobyva a kamaradky z nich maji kolikrat nervy ze vubec neposlouchaji. Ten zivot je takovy. Drzim ti moc palecky, uvidis uz brzo bude lip :hug:

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 14.01.12 14:34

Mimochodem jak pise Atominnka, tak nam taky pomohlo nositko, u nas teda Beko a pak kapky infakol.

 
marhulka13
Kecalka 167 příspěvků 14.01.12 14:43

u nas je to zas uplne naopak. Mam takmer ročného synka a ten sa tak jeduje, ked neni po jeho, ze sa normalne bachne o zem. A ja neviem, ci sa mam nanho hnevat, alebo mu dohovarat alebo co mam vlastne robit. :? :?
Ale ked ideme von, k doktorke alebo na navstevu, tak je ako anjeli,, no ked sme tam uz dlhsiea nieco mu nepovolia, tak sa zacne tak jedovat, ze konec, normalne zachvaty hnevu chyti :( :(

 
s_mishka
Stálice 74 příspěvků 14.01.12 18:08

Ahoj holky, všem Vám děkuji za příspěvky a za podporu. Celý tenhle týden jsem jí dávala, jak já říkám, na „převýchovu“ :lol: k babičce a je tam vidět mírné zlepšení, že už tak neřve, tedy ne hned, jako v jiných dnech. Začne plakat třeba až po hodince, což je opravdu úspěch.
Na UTZ proběhlo vše hladce, ani reflux se nepotvrdil. Naše pediatrička, když ji po měsíci viděla, tak říkala, že se jí líbí. Dokázala se i sklidnit, což ji potěšilo :mrgreen:
Jinak včera jsme byli s přítelem a malou na návštěvě u něj v práci a tam byla v klidu do tý doby, než si ji vzala jedna „teta“, to spustila a hoooodně dlouho trvalo než se uklidnila.
Celkově bych tenhle týden hodnotila lépe než ty předchozí, ale nechci nic zakřiknout, jen se tiše modlím (já ateista :mrgreen: ), aby to tak zůstalo a po krůčcích se to lepšilo :mavam:

 
s_mishka
Stálice 74 příspěvků 14.01.12 18:31

Kolikami jsme si prošli. Rektální rourku jsem použila párkrát, ale dávali jsme jí lefax (tedy ještě 1× denně dáváme), masírovala a míčkovala jsem jí bříško … Když jsem ještě kojila, tak jsem vypila litry fenyklového čaje. Ted bych řekla, že už máme „odkolikováno“. Kvůli většímu blinkání jsme jí na doporučení dr. začali dávat Nutrilon AR, tam je vidět, že tolik neblinká a taky jí dáváme Gastrotuss, ale to se mi nezdá, že by nějak fungovalo (asi to chce déle). Uvidíme :roll:
Můžu říct, když se nepatrné zlepšení dostavilo, tak už nejsem tak nervní a začínám věřit tomu, že se to NĚKDY zlepší :lol:

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1764 příspěvků 14.01.12 19:33

Vždyť je to ještě maličké škvrně! Já bych teda s přítelem prohodila dveře, kdbyy jen tak rozhodl, že bude mé malé miminko každý den u jeho rodičů, aby si zvyklo (já bych se tedy bála hlavně toho, že by jí tchyně cpala čaje a jídlo, které ještě nemůže, ale třeba tě ta tvá respektuje). Vem si, že zatím větší část svého života strávila ve tvém břiše, kde jí vůbec nic nechybělo a důvěrně to tam znala. A co vylezla ven, tak má kolem sebe furt milion ksichtů a věcí, které ji sice zajímají, ale občas je jich moc. Říkala jsi, že je doma spokojená, tak vycházej z toho, ber ji každý den na procházku, ať si zvykne, že se chodí i ven a uvidíš, že se to časem zlomí. Nemluvím sice přímo z vlastní zkušenosti (Eliška je veliký flegmatik, usne klidně i za zvuku vrtačky a nevadí jí cizí prostředí. Občas ji podezírám, že kdyby mohla, vymění mne za prvního fousatého chlapa s hlubokým hlasem, kterého potká), ale mladší brácha byl taky takový, jednu dobu jsem ho nemohla ani vzít v kočárku ven, jak strašně křičel…

 
martast
Kecalka 301 příspěvků 14.01.12 20:44

Uf uf, to je teda mazec. Můj první klouček řval jen první tři měsíce a myslela jsem, že se zblázním. A druhý je zas neuvěřitelně spokojené a usměvavé miminko. Takže neporadím. Ale moje kamarádka má doma to samé. Jen s tím rozdílem, že její chlapeček řve doma i venku, ve dne i v noci. Vstává k němu třeba každou půl hodinu. A to už mu byl rok. Taky pátrala po tom, co by to mohlo být a nic nezjistila. Dětská lékařka jí řekla, že prostě některá miminka jsou takhle uřvaná a jiná klidná. Každá maminka takového uplakaného mimi má můj obrovský obdiv, protože to musí být někdy k zešílení. Snad se to u vás brzy spraví a Barborka se bude jen usmívat.

 
IvankaT
Povídálka 17 příspěvků 14.01.12 21:48

Tak u nás to bylo skoro to stejné, asi ve 2 - 3 měsících nám dcera začala řvát v autosedačce a v kočárku. Katastrofa, nikam jsme nemohli jet, páč řvala tak, že se až poblinkala. A vyjít si ven s kočárkem?? Nemožné, řvala tak dlouho, až jsem to nevydržela a jela co nejrychleji domů. Trvalo to přes měsíc, tak jsme začali s různým opatřením. Na autosedačce šla urychleně pryč stříška, aby mohla lépe vidět, minimálně jsem ji oblíkala, aby ji nebylo zbytečně vedro. V kočárku jsem nechávala boudičku úplně dole, aby taktéž viděla. Ale hlavní co nám pomohlo, byl dudlík. Do té doby nechtěla žádnej, až jsem nakonec koupila obyčejnou kytičku a? zázrak :) Teď už si užíváme procházky a je to fakt super :)

 
Milu_Stodůlky
Kecalka 439 příspěvků 14.01.12 21:54

Měla jsem obdobný problém. Ještě na prvním očkování házela moje malá úsměvy a od druhého řev jen co jsme vešly do dveří ordinace, to samé na kyčlích, na návštěvách, v jakémkoli vnitřním prostoru (např. při návštěvě v zaměstnání) a také u tchýně. Jen co jsem vjela s kočárem k někomu do předsíně, spustila řev a nešlo to zastavit. Během několika dnů se to podstatně zhoršilo a já se bála, že nebudu schopná s ní nikam chodit. Doma byla zlatá!!! Tak jsem nastolila metodu „otužování“, k tchýni jsem začala jezdit i 2× denně, třeba jen na chvilku, domlouvala jsem si návštěvy u příbuzných a známých, řekla jsem jim předem co je za problém a všude jsme chvíli pobyly a udělaly jsme tam randál. Věděla jsem, že jí nic nebolí, že jí nic není, že je to jen „panika z návštěvy“, tak jsem zůstávala v klidu a nechávala jsem jí všemi chovat, dokud na to měl dotyčný nervy. Během pár dní, dejme tomu do 2 týdnů určitě, jí to přešlo a od té doby je to v pohodě. Na cizí je stále trochu citlivá, jsem s ní také povětšinu času sama doma, tak se neni proč divit, na některé jedince brečí stále (třeba na mého plešatého bráchu), ale už to není pravidlem a umí být v pohodě i na návštěvě.
Takže nám tahle metoda určitě pomohla, malá si opravdu zvykla, že není svět jen „doma“, ale musí se to samozřejmě s citem, každé dítě je jiné.

 
Misula.vdf
Kelišová 5394 příspěvků 18.01.12 12:14

Soucítím s tebou…ale věř, že může být i hůře. Naše Terezka prořvala první tři měsíce úplně. Ve dne v noci a to doslova. Také jsme skončili na neurologii. Je v pořádku, ale má status „dráždivé dítě“. Nespala v postýlce, nespala v kočárku, nespala skoro ani na ruce, jediné, kde to šlo byl šátek.
Větší zlepšení nastalo až od pátého měsíce, ale i tak je to nesamostatné dítě. Nechce jen tak ležet, hrát si, chce něco víc…podle doktorky nás spasí až poleze a nejlépe až začne chodit. Tím, že mám ještě staršího syna, zažívám kolikrát peklo.....
I ty se dočkáš, alespo'n doma je malá veselá a usměvavá a třeba jen nemá ráda změny, ale naučí se to neboj, bude lépe :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček